Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
VII. (dubnová) celoruská konference SDDSR(b)
24.-29. dubna (7.-12. května) 1917[144]
Obsah *1. Projev při zahájení konference 24. dubna (7. května)
*2. Referát o současné situaci 24. dubna (7. května)
1. Protokolární zápis
2. Novinová zpráva
*3. Závěrečné slovo k referátu o současné situaci 24. dubna (7. května)
*4. Projev o návrhu na svolání mezinárodní socialistické konference 25. dubna (8. května)
1. Protokolární zápis
2. Varianta protokolárního zápisu
3. Novinová zpráva
5. Rezoluce k Borgbjergovu návrhu
*6. Návrh na zaměření diskuse k referátu V. P. Nogina o stanovisku k sovětům dělnických a vojenských zástupců 25. dubna (8. května)
*7. Projev o stanovisku k sovětům dělnických a vojenských zástupců 25. dubna (8. května)
1. Protokolární zápis
2. Novinová zpráva
8. Poznámky k tezím rezoluce o sovětech
*9. Projev na obhajobu rezoluce o válce 27. dubna (10. května)
1. Protokolární zápis
2. Novinová zpráva
*10. Připomínky při projednávání rezoluce o válce 27. dubna (10. května)
1.
2.
3
11. Rezoluce o válce
I.
II.
III.
12. Rezoluce o stanovisku k prozatímní vládě
*13. Referát o revizi programu strany 28. dubna (11. května)
1. Protokolární zápis
2. Novinová zpráva
14. Rezoluce o revizi programu strany
*15. Referát o agrární otázce 28. dubna (11. května)
1. Protokolární zápis
2. Novinová zpráva
*16. Připomínky při projednávání rezoluce o agrární otázce 28. dubna (11. května)
1.
2.
17. Rezoluce o agrární otázce
18. Rezoluce o spojení internacionalistů proti maloburžoaznímu obranářskému bloku
19. Rezoluce o sovětech dělnických a vojenských zástupců
*20. Projev o národnostní otázce 29. dubna (12. května)
1. Protokolární zápis
2. Novinová zpráva
21. Rezoluce o národnostní otázce
*22. Diskusní příspěvek k situaci v internacionále a úkolům SDDSR(b) 29. dubna (12. května)
1. Protokolární zápis
2. Novinová zpráva
*23. Projev na obhajobu rezoluce o současné situaci 29. dubna (12. května)
*24. Připomínky při projednávání rezoluce o současné situaci 29. dubna (12. května)
1.
2.
25. Rezoluce o současné situaci
*26. Závěrečný projev při ukončení konference 29. dubna (12. května)
__________________________________
Poznámky:
144 VII. (dubnová) celoruská konference SDDSR(b) byla svolána na základě usnesení ÚV SDDSR(b) schváleného mezi 4. a 8. (17. a 21.) dubnem; konala se v Petrohradě ve dnech 24.—29. dubna (7.—12. května) 1917. Byla to první konference strany konaná legálně. Zpráva o jejím svolání byla otištěna 13. (26.) dubna v 31. čísle Pravdy. Organizačně zajišťovala její svolání výkonná komise UV SDDSR(b). Delegáti byli voleni na konferencích místních organizací, a to jeden delegát na 500 členů strany.
Vzhledem k tomu, že v ústředním výboru vznikly neshody v otázce hodnocení a perspektiv revoluce a úkolů strany, bylo jednomyslně schváleno usnesení prodiskutovat tuto otázku veřejně. Podkladem pro diskusi byly Leninovy Dubnové teze, uveřejněné 7. (20.) dubna v Pravdě. Místní organizace tak měly možnost předem projednat otázky zařazené na program konference a řadoví členové strany k nim mohli vyjádřit své stanovisko.
Kromě toho byl delegátům konference, kteří se sjeli do Petrohradu, rozdán strojopis Leninovy brožury Úkoly proletariátu v naší revoluci, napsané před konferencí jako návrh platformy. V době, kdy konference probíhala, nejpozději 26. dubna (9. května), vyšla Leninova práce Dopisy o taktice. Dopis první; delegáti tak měli možnost seznámit se s ní před schvalováním rezoluce o současné situaci.
Celoruské konferenci předcházely konference místních organizací a ještě před jejím zahájením začaly přicházet zprávy z mnoha organizací, že se připojují k Leninově platformě.
Konference se zúčastnilo 131 delegátů s rozhodujícím a 18 delegátů s poradním hlasem, kteří zastupovali 78 stranických organizací (počítaje v to Petrohrad s okolím, Moskvu a moskevský obvod, centrální průmyslovou oblast, Ural, Donbas, Povolží a Kavkaz), a rovněž zástupci frontových a týlových vojenských organizací a národních organizací z Lotyšska, Litvy, Polska, Finska a Estonska. Podle počtu delegátů a vzhledem k vytyčeným politickým a organizačním úkolům konference mohla a také splnila úlohu sjezdu strany: vypracovala pro celou stranu politickou linii a vytvořila řídící stranické ústředí.
Konference probíhala za ostré politické krize, která propukla 21.—22. dubna v souvislosti s Miljukovovou nótou Anglii a Francii o věrnosti smlouvám imperialistické carské vlády.
Den před zahájením konference, 23. dubna (6. května) ve 14 hodin, se konala porada více než sta delegátů, která doplnila předběžný program novými body a schválila jednací řád konference. Lenin přednesl na poradě referát o událostech z 21. a 22. dubna.
Na pořadu konference byly tyto otázky: současná situace (válka a prozatímní vláda aj.), konference o uzavření míru, stanovisko k sovětům dělnických a vojenských zástupců, revize programu strany, situace v internacionále a úkoly strany, spojení sociálně demokratických internacionalistických organizací, agrární otázka, národnostní otázka, Ústavodárné shromáždění, organizační otázky, zprávy z oblastí a volby do ústředního výboru.
Lenin zahájil konferenci stručným uvítacím projevem; byl zvolen do předsednictva a řídil celé jednání konference. Kromě hlavních referátů o současné situaci, o revizi programu strany a o agrární otázce přednesl projevy o návrhu na svolání mezinárodní socialistické konference, o stanovisku k sovětům dělnických a vojenských zástupců, na obhajobu rezoluce o válce, o národnostní otázce, o situaci v internacionále a úkolech SDDSR(b), závěrečný projev a četné připomínky při projednávání všech bodů programu i při volbách do ÚV. Lenin také napsal návrhy rezolucí pro konferenci a kromě toho se jako člen komise pro přípravu rezolucí podílel na vypracování rezolucí.
Konference vyslechla zprávy o situaci v místních organizacích a o jejich činnosti, z nichž vyplynulo, že si většina místních organizací zachovala naprostou samostatnost a pracovala v duchu Leninových Dubnových tezí. Po vystoupení z ilegality vytvořily některé organizace společné výbory s menševiky, i když se s nimi úplně nesloučily.
Konference odhalila a zavrhla pravicově kapitulantskou linii L. B. Kameněva, který přednesl koreferát o současné situaci jako představitel opoziční protileninské skupiny. L. B. Kameněv a A. I. Rykov se snažili postavit proti leninské orientaci na socialistickou revoluci oportunistické hodnocení revoluce roku 1917 a perspektiv jejího vývoje. Kameněv, který popíral možnost a nutnost přerůstání buržoazně demokratické revoluce v revoluci socialistickou, navrhoval omezit se na to, aby menševicko-eserské sověty kontrolovaly buržoazní prozatímní vládu. Konference odmítla kapitulantské stanovisko Kameněva a jeho nečetných stoupenců, kteří popírali možnost vítězství socialismu v Rusku.
V referátu o revizi programu strany Lenin stanovil, v jakém směru má programová komise zvolená konferencí přepracovat program z roku 1903. Lenin tak v referátu a rezoluci na dubnové konferenci a později v brožuře Materiály k revizi programu strany, jež vyšla s jeho předmluvou, pokračoval v práci, kterou zahájil před návratem do Ruska (viz Koncept pátého Dopisu zdaleka a Dubnové teze).
Při projednávání národnostní otázky vystoupil G. J. Pjatakov proti Leninovu heslu práva národů na sebeurčení až do oddělení a vytvoření samostatných států. Při obhajování své rezoluce o národnostní otázce Lenin dokázal, že jedině toto právo zaručuje naprostou solidaritu dělníků a všech pracujících různých národností; otázku účelnosti oddělení „musí strana proletariátu rozhodnout v každém jednotlivém případě... z hlediska zájmů celého společenského vývoje a z hlediska zájmů třídního boje proletariátu za socialismus“ (viz Rezoluce o národnostní otázce).
Leninova teze o rozchodu s zimmerwaldskou, centristickou většinou a o vytvoření III., Komunistické internacionály narazila na odpor G. J. Zinovjeva a konference se dopustila té chyby, že hlasovala pro účast bolševiků na III. zimmerwaldské konferenci, na níž převládali centristé; zdržela tím přípravy k vytvoření III., Komunistické internacionály.
Konference zvolila ústřední výbor strany v čele s V. I. Leninem.
Historický význam VII. (dubnové) konference spočíval v tom, že schválila Leninův program přechodu k druhé etapě revoluce v Rusku, stanovila plán boje za přerůstání buržoazně demokratické revoluce v revoluci socialistickou a vytyčila požadavek přechodu veškeré moci do rukou sovětů. Pod tímto heslem připravovali bolševici masy k proletářské revoluci.