Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
VII. (dubnová) celoruská konference SDDSR(b)
24.-29. dubna (7.-12. května) 1917
11
Rezoluce o válce[151]
I
Nynější válka je ze strany obou skupin válčících mocností válka imperialistická, tj. válka, kterou vedou kapitalisté proto, aby si rozdělili zisky plynoucí z jejich světovlády, aby získali výhodné trhy pro finanční (bankovní) kapitál, aby si podrobili slabé národy atd. Každý den války obohacuje finanční a průmyslovou buržoazii a rozkládá a vysává síly proletariátu a rolnictva všech válčících, ale rovněž i neutrálních zemí. V Rusku pak kromě toho znamená protahování války obrovské nebezpečí pro vymoženosti revoluce a pro její další rozvíjeni.
Tím, že státní moc v Rusku přešla do rukou prozatímní vlády, vlády statkářů a kapitalistů, se tento charakter a význam války ze strany Ruska nezměnil a změnit nemohl.
Tato skutečnost se zvlášť názorně projevila v tom, že nová vláda nejenže neuveřejnila tajné smlouvy, které uzavřel car Mikuláš II. s kapitalistickými vládami Anglie, Francie atd., ale dokonce tyto tajné smlouvy, slibující ruským kapitalistům, že budou moci drancovat Čínu, Persii, Turecko, Rakousko atd., oficiálně potvrdila, aniž se ptala po vůli lidu. Utajováním těchto smluv je ruský lid klamán, pokud jde o pravý charakter války.
Proletářská strana nesmí tedy podporovat ani nynější válku, ani nynější vládu, ani její půjčky, jestliže se nechce úplně zpronevěřit internacionalismu, tj. bratrské solidaritě dělníků všech zemí v boji proti jařmu kapitálu.
Nelze vůbec věřit slibům nynější vlády, že upustí od anexí, tj. že nebude dobývat cizí země nebo násilně držet v rámci Ruska jakékoli národy. Neboť za prvé kapitalisté, kteří jsou spojeni tisícerými nitkami bankovního kapitálu, se nemohou v této válce vzdát anexí, pokud by se nevzdali zisku z miliard investovaných do půjček, koncesí, válečných podniků atd. Za druhé nová vláda, která se zřekla anexí, aby oklamala lid, prohlásila 9. dubna 1917 v Moskvě ústy Miljukova, že se anexí nezříká, a nótou z 18. dubna i jejím výkladem z 22. dubna[173] potvrdila dobyvačný charakter své politiky. Konference proto varuje lid před planými sliby kapitalistů a prohlašuje, že je třeba přísně rozlišovat mezi upuštěním od anexí slovy a upuštěním od anexí skutky, což znamená okamžitě zveřejnit a zrušit všechny tajné lupičské smlouvy a okamžitě poskytnout všem národům právo, aby svobodným hlasováním rozhodly, zda chtějí být nezávislými státy, nebo zda chtějí být součástí některého jiného státu.
II
Takzvané „revoluční obranářství“, které teď v Rusku zachvátilo všechny narodnické strany (lidových socialistů, trudoviků a socialistů-revolucionářů) a oportunistickou stranu sociálních demokratů menševiků (organizační výbor, Čcheidze, Cereteli aj.), jakož i většinu stranicky neorganizovaných revolucionářů, jednak reprezentuje svým třídním významem zájmy a hledisko zámožných rolníků a části drobných vlastníků, kteří podobně jako kapitalisté těží z násilí na slabých národech. A jednak je „revoluční obranářství“ výsledkem toho, že kapitalisté klamou část proletářů a poloproletářů měst a vesnic, kteří vzhledem k svému třídnímu postavení nemají na ziscích kapitalistů a na imperialistické válce zájem.
Konference považuje jakékoli ústupky „revolučnímu obranářství“ za naprosto nepřípustné, protože fakticky znamenají úplný rozchod s internacionalismem a socialismem. Pokud jde o obranářské nálady širokých lidových mas, bude naše strana těmto náladám čelit neustálým vysvětlováním skutečnosti, že slepě důvěřivý vztah ke kapitalistické vládě je v této chvíli jednou z hlavních překážek rychlého ukončení války.
III
Pokud jde o nejdůležitější otázku, a sice jak ukončit tuto válku kapitalistů co nejrychleji a přitom ne násilným, ale opravdu demokratickým mírem, konference konstatuje a usnáší se:
Tuto válku není možné ukončit tak, že vojáci jen jedné strany odmítnou dále bojovat, že jedna z válčících stran prostě zastaví válečné operace.
Konference znovu protestuje proti hanebné pomluvě, kterou o naší straně rozšiřují kapitalisté, že prý jsme pro separátní (dílčí) mír s Německem. Považujeme německé kapitalisty za stejné lupiče jako kapitalisty ruské, anglické, francouzské a ostatní a císaře Viléma za stejného korunovaného lupiče jako Mikuláše II., anglického, italského, rumunského a všechny ostatní monarchy.
Naše strana bude lidu trpělivě, ale důrazně vysvětlovat, že války vedou vlády, že války vždy nerozlučně souvisí s politikou určitých tříd, že tuto válku je možné ukončit demokratickým mírem jedině tak, že veškerá státní moc alespoň několika válčících zemí přejde do rukou třídy proletářů a poloproletářů, která je skutečně schopna skoncovat s útlakem kapitálu.
Jakmile by revoluční třída uchopila v Rusku státní moc, učinila by řadu opatření, jež by podlomila hospodářskou nadvládu kapitalistů, i opatření vedoucích k jejich úplnému politickému zneškodnění a okamžitě by otevřeně nabídla všem národům demokratický mír na základě úplného upuštění od jakýchkoli anexí a kontribucí. Tato opatření a tento otevřený mírový návrh by naplnily dělníky válčících zemí naprostou vzájemnou důvěrou a nevyhnutelně by vedly k povstáním proletariátu proti těm imperialistickým vládám, které by nabídnutý mír odmítly.
Dokud však revoluční třída v Rusku neuchopí veškerou státní moc, bude naše strana všemožně podporovat ty proletářské strany a skupiny v zahraničí, které ve skutečnosti již v době války vedou revoluční boj proti svým vlastním imperialistickým vládám a své buržoazii. A zvláště bude strana podporovat začínající masové sbratřování vojáků všech válčících zemí na frontě a bude se snažit přeměnit tento živelný projev solidarity utlačovaných v uvědomělé a co nejorganizovanější hnutí za přechod veškeré státní moci ve všech válčících zemích do rukou revolučního proletariátu.
Pravda, č. 44
12. května (29. dubna) 1917Podle protokolárního zápisu
psaného na stroji
a porovnaného s textem
v Pravdě
__________________________________
Poznámky:
151 Rezoluce o válce, jejímž základem se stal text navržený Leninem na petrohradské konferenci SDDSR(b) (viz Návrh rezoluce o válce), byla na dubnové konferenci schválena většinou hlasů při 7 abstencích a uveřejněna jako úvodník ve 44. čísle Pravdy 12. května (29. dubna).