Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
VII. (dubnová) celoruská konference SDDSR(b)
24.-29. dubna (7.-12. května) 1917
23
Projev na obhajobu rezoluce o současné situaci
29. dubna (12. května)
Bylo by chybou mluvit v rezoluci o současné situaci jen o podmínkách v Rusku. Válka nás tak nerozlučně spojila, že by bylo velkou chybou, kdybychom ignorovali celý komplex mezinárodních vztahů.
Hlavní otázka, která se v této rezoluci rozebírá, je tato: jaké úkoly vyvstanou před proletariátem Ruska, jestliže nás světové hnutí postaví před sociální revoluci?
„V důsledku války nesmírně rychle dozrávaly a dozrávají objektivní předpoklady pro socialistickou revoluci, které v nejrozvinutějších, vyspělých zemích nesporně existovaly už před válkou. Dochází k ještě rychlejšímu vytlačování a zániku malých a středních hospodářství. Obrovsky vzrůstá koncentrace a internacionalizace kapitálu. Monopolistický kapitalismus se mění v kapitalismus státně monopolistický, v řadě zemí se pod tlakem okolností zavádí společenské regulování výroby a rozdělování výrobků a některé z nich přecházejí k všeobecné pracovní povinnosti.“
Před válkou existoval monopol trastů a syndikátů a za války státní monopol. Všeobecná pracovní povinnost je však něco nového, něco, co tvoří součást socialistického celku, a na to často zapomínají ti, kdo se bojí posuzovat vzniklé podmínky konkrétně.
Těžištěm první části rezoluce je charakteristika podmínek světového kapitalistického hospodářství. Je zajímavé, že Engels před sedmadvaceti lety zdůraznil, že není uspokojivý takový výklad kapitalismu, který přehlíží úlohu trastů a který říká: „Kapitalismus se vyznačuje bezplánovitostí.“ Engels k tomu poznamenává: „Kde je trast, tam není bezplánovitost, a přece existuje kapitalismus.“[a] Dnes je vhodné na to upozornit tím spíše, že máme vojenský stát — státně monopolní kapitalismus. Zavedení plánovitosti nezbavuje dělníky toho, že jsou otroci, ale kapitalisté shrabují zisky „plánovitěji“. Kapitalismus dnes přímo přerůstá do své vyšší plánovité formy.
Druhá část rezoluce nepotřebuje žádné vysvětlivky.
Třetí částí rezoluce se musíme zabývat podrobněji.
(Čte rezoluci.)
„Proletariát Ruska, působící v jedné z nejzaostalejších zemí v Evropě, mezi masami drobných rolníků, si nemůže klást za cíl uskutečnit socialistickou přeměnu okamžitě.
Bylo by však obrovskou chybou, a v praxi by to dokonce znamenalo úplný přechod na stranu buržoazie, kdybychom z toho vyvozovali, že dělnická třída musí podporovat buržoazii nebo že musí omezovat svou činnost na to, co je přijatelné pro maloburžoazii, anebo že se proletariát má vzdát vedoucí úlohy, jde-li o to vysvětlovat lidu, že řadu prakticky dozrálých kroků k socialismu nelze odložit.“
Obvykle se z prvních premis dělá tento závěr: „Rusko je zaostalá, rolnická, maloburžoazní země, a proto o sociálni revoluci nemůže být řeč“, ale zapomíná se na to, že válka nás uvedla do mimořádných podmínek a že vedle maloburžoazie existuje velký kapitál. Co však mají dělat sověty dělnických a vojenských zástupců, když převezmou moc? Mají přejít na stranu buržoazie? Odpověď zní: Dělnická třída pokračuje ve svém třídním boji.
Co je možné a co je nutné, když sověty dělnických a vojenských zástupců převezmou moc?
Především nacionalizace půdy. Nacionalizace půdy je opatření buržoazní, nevylučuje kapitalismus a kapitál nevylučuje nacionalizaci, avšak úder, který zasadí soukromému vlastnictví, je obrovský. Dále (čte):
„...zavedení státní kontroly nad všemi bankami a jejich sloučení do jediné ústřední banky, jakož i nad pojišťovnami a největšími kapitalistickými syndikáty (například nad syndikátem cukrovarnickým, společnostmi Produgol a Prodamet[b] atd.) s postupným přechodem ke spravedlivějšímu, progresívnímu zdanění příjmů a majetku. Tato opatření jsou ekonomicky úplně zralá, technicky se dají rozhodně okamžitě uskutečnit a politicky mohou nalézt podporu u převážné většiny rolníků, kteří těmito reformami po všech stránkách získají.“
Tento bod si vyžádal diskusi. Měl jsem už v Pravdě příležitost napsat o Plechanovových článcích toto: „Když někdo mluví o tom, že socialismus není možný, snaží se jej vylíčit tak, jak se mu to hodí: mlhavě, nejasně, jako skok.“ Sám Kautsky píše: „Žádný socialista nemluví o zrušení soukromého vlastnictví u rolníků.“ Ale znamená to snad, že existující velký kapitál nás má zbavit toho, aby sověty dělnických a vojenských zástupců kontrolovaly výrobu, cukrovarnické syndikáty atd.? Toto opatření není socialismus, je to opatření přechodné, ale realizace těchto opatření v souvislosti s existencí sovětů dělnických a vojenských zástupců způsobí, že Rusko vkročí jednou nohou do socialismu — jednou proto, že rolnická většina rozhodne o druhé hospodářské stránce země. Není možné popírat, že přeměna je hospodářsky zralá. Abychom mohli tato opatření uskutečnit politicky, musíme mít většinu, a většina — to jsou rolníci, kteří pochopitelně mají na těchto přeměnách zájem. Zda budou dost organizovaní, to je jiná otázka, my za ně neodpovídáme.
Existuje starý rozšířený výrok proti socialismu, že to jsou „masové kasárny“, „masová byrokracie“. Musíme dnes řešit otázku socialismu jinak než dříve, musíme ji přenést z mlhavé sféry do sféry naprosto konkrétní: nacionalizace půdy, kontrola nad syndikáty atd. (Čte rezoluci.)
„Všechna uvedená i podobná opatření mohou a musí být nejen projednávána a připravována, aby mohla být uskutečněna v celostátním měřítku, jestliže veškerá moc přejde do rukou proletářů a poloproletářů, ale také mohou a musí být v případě možnosti místními revolučními orgány všelidové moci realizována.
Při realizaci uvedených opatření je nutná mimořádná prozíravost a obezřetnost, je třeba získat spolehlivou většinu obyvatelstva a dosáhnout, aby byla naprosto přesvědčena, že pro to či ono opatření jsou praktické předpoklady, a právě tímto směrem se musí zaměřit pozornost a úsilí uvědomělého předvoje dělnických mas, jejichž povinností je pomoci rolnickým masám najít východisko ze vzniklého hospodářského rozvratu.“
V posledních slovech je jádro celé rezoluce: nevykládáme socialismus jako skok, nýbrž jako praktické východisko ze vzniklého hospodářského rozvratu.
„Revoluce je buržoazní, a proto o socialismu není zapotřebí mluvit,“ říkají odpůrci. Ale my naopak řekneme: „Protože buržoazie nemůže najít ze vzniklé situace východisko, právě proto revoluce pokračuje dál.“ Nesmíme se omezovat na demokratické fráze, ale musíme masám vysvětlovat situaci a ukazovat jim řadu praktických opatření: aby vzaly do svých rukou syndikáty, aby je kontrolovaly prostřednictvím sovětů dělnických a vojenských zástupců atd. A až budou všechna tato opatření uskutečněna, bude Rusko jednou nohou v socialismu. Náš hospodářský program musí říkat, jak se dostat z hospodářského rozvratu — a tím se musíme řídit.
Poprvé otištěno roku 1925
v knize Petrogradskaja obščegorodskaja
i Vserossijskaja konferencii
RSDRP(b) v aprele 1917 g.Podle protokolárního zápisu
psaného rukou
__________________________________
Poznámky:
a Lenin parafrázuje Engelsův výrok z jeho práce Ke kritice návrhu sociálně demokratického programu z roku 1891 (srov. K. Marx - B. Engels, Spisy 22, Praha 1967, s. 273). Čes. red.
b Produgol — Ruská společnost obchodující s minerálními palivy.
Prodamet — Společnost pro prodej výrobků ruských hutí. Čes. red.