Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
VII. (dubnová) celoruská konference SDDSR(b)
24.-29. dubna (7.-12. května) 1917
15
Referát o agrární otázce
28. dubna (11. května)
1
Protokolární zápisSoudruzi, agrární otázka se v naší straně projednávala už za první revoluce tak důkladně, že dnes jsme na ni myslím dostatečně připraveni, což nepřímo dokazuje to, že sekce konference, složená ze soudruhů, kteří se touto otázkou zabývali a jsou s ní podrobně obeznámeni, se shodla na předloženém návrhu rezoluce bez podstatných změn. Omezím se proto na zcela stručný komentář. Poněvadž všichni členové dostali návrh v kartáčovém obtahu, není zapotřebí číst ho celý.
Pro všechny je dnes zcela zřejmé a nesporné, že agrární hnutí v celém Rusku sílí. Už průběh první ruské revoluce popřel správnost programu naší strany, navrženého menševiky a schváleného na stockholmském sjezdu v roce 1906. Na tomto sjezdu prosadili menševici svou municipalizaci, jejíž podstata je tato: rolnická půda, občinová i jednotlivých usedlostí, zůstává ve vlastnictví rolníků. Statkářská půda přechází z rukou dosavadních majitelů do rukou orgánů místní samosprávy. Jedním z hlavních argumentů menševiků ve prospěch tohoto programu bylo, že rolníci by nikdy nepochopili, proč rolnická půda přešla do rukou někoho jiného než rolnictva. Kdo studoval protokol stockholmského sjezdu, vzpomene si, že jak referent Maslov, tak Kostrov tento argument zvlášť zdůrazňovali. Nesmíme zapomínat (dnes se na to často zapomíná), že to bylo před svoláním I. dumy, kdy nebyly známy objektivní fakty o charakteru rolnického hnutí a o jeho síle. Všichni věděli, že v Rusku plane požár agrární revoluce, ale nikdo nevěděl, jak bude agrární hnutí organizováno a jak se bude rolnická revoluce vyvíjet. Nebylo možné zjistit, do jaké míry tlumočí tento sjezd skutečný, konkrétní názor samotných rolníků, a proto měly uvedené argumenty menševiků tak velký vliv. Brzy po našem stockholmském sjezdu jsme poprvé získali přesvědčivý důkaz o tom, jak se na danou otázku dívají rolnické masy. V I. a ve II. dumě předložili sami rolníci trudovický „návrh sto čtyř“. Speciálně jsem zkoumal, kdo tento návrh podepsal, a podrobně jsem se zabýval názory poslanců i tím, k jaké třídě patří, do jaké míry o nich můžeme mluvit jako o rolnících. V knize[a], kterou carská cenzura spálila a kterou přece jen znovu vydám, jsem naprosto kategoricky tvrdil, že obrovská většina z těchto sto čtyř podepsaných byli rolníci. Zmíněný návrh obsahoval požadavek nacionalizace půdy. Rolníci říkali, že veškerá půda musí přejít do rukou státu.
Jde tedy o to, jak si vysvětlit, že v obou dumách dali zástupci rolníků z celého Ruska přednost nacionalizaci před opatřením, které v obou dumách navrhovali menševici jako odpovídající zájmům rolníků. Menševici navrhovali, aby si rolníci ponechali svou půdu ve svém vlastnictví, a jenom statkářská půda měla být předána lidu, ale rolníci řekli, že dají lidu všechnu půdu. Jak si to vysvětlit? Socialisté-revolucionáři to vysvětlují tím, že ruští rolníci, odchovaní občinou, sympatizují se socializací, s principem práce. V celém tomhle planém řečnění není špetka zdravého rozumu, jsou to jen a jen fráze. Ale jak to vysvětlit? Myslím, že rolníci dospěli k tomuto závěru proto, že veškerá držba půdy v Rusku, držba rolníků i statkářů, občin i jednotlivých usedlostí, je skrznaskrz prosáklá podmínkami starého polonevolnictví, a rolníci byli vzhledem k situaci na trhu nuceni žádat, aby půda přešla do rukou všeho lidu. Rolníci říkají, že zamotanou situaci dosavadního agrárního života může rozmotat jen nacionalizace. Mají o tom buržoazní představu: rovné užívání půdy chápou jako zabrání půdy statkářům, a ne jako vyrovnání rozdílů mezi jednotlivými hospodáři. Nacionalizace znamená, že se všechna půda bude nově rozdělovat. To je velkolepý buržoazní plán. Žádný rolník nemluvil o vyrovnání rozdílů a o socializaci, ale všichni říkali, že déle se nedá čekat, že je třeba všechnu půdu rozparcelovat, tj. že ve 20. století není možné hospodařit postaru. Stolypinova reforma od té doby agrární otázku ještě víc zamotala. Tohle chtějí rolníci vyjádřit požadavkem nacionalizace. Znamená to veškerou půdu znovu rozdělit. Mají být odstraněny různé formy držby půdy. Není v tom vůbec žádná socializace. Tento požadavek rolníků se nazývá vyrovnávací proto, že — jak ukazuje stručná statistika pozemkové držby půdy v roce 1905 — na 300 rolnických rodin připadá právě tak jako na jednu statkářskou rodinu 2000 děsjatin půdy; v tomto smyslu je to samozřejmě požadavek vyrovnávací, ale z toho nevyplývá, že to znamená vyrovnat rozdíly mezi všemi malými hospodářstvími. Návrh sto čtyř říká opak.
Toto je tedy třeba v podstatě říct, má-li se vědecky zdůvodnit názor, že z buržoazně demokratického hlediska je nacionalizace v Rusku nutná. Nacionalizace je však nutná i proto, že to je obrovský zásah do soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Myslet si, že po zrušení soukromého vlastnictví půdy zůstane v Rusku všechno při starém, je prostě hloupost.
Dále obsahuje návrh rezoluce praktické závěry a požadavky. Zmíním se o některých drobných změnách. V prvním bodě se říká: „Strana proletariátu podporuje ze všech sil okamžitou a úplnou konfiskaci veškeré statkářské půdy...“ Místo „podporuje“ je třeba dát „bojuje za“. Nedíváme se na věc tak, že rolníci mají málo půdy a že jí potřebují víc. Je to rozšířený názor, ale my říkáme, že statkářská držba půdy je základem útlaku, který deptá rolnictvo a způsobuje jeho zaostalost. Nejde o to, zda mají rolníci málo půdy nebo ne. Pryč s nevolnictvím! — tak se musí problém chápat z hlediska revolučního třídního boje, a ne z hlediska byrokratů, kteří uvažují, kolik je půdy a podle jakých norem má být rozdělena. 2. a 3. bod navrhuji přehodit, protože pro nás je důležitá revoluční iniciativa a zákon musí být jejím výsledkem. Když budete čekat, až se napíše zákon, a sami nevyvinete revoluční energii; nebudete mít ani zákon, ani půdu.
Proti nacionalizaci se velmi často vyskytují námitky, protože prý předpokládá obrovský úřednický aparát. To je sice pravda, ale státní vlastnictví přece znamená, že si každý rolník pronajímá půdu od státu. Je zakázáno, aby ji dále pronajímal. Jenže jaké množství si rolník pronajímá a jakou půdu přebírá, o tom všem rozhoduje příslušný demokratický orgán, a ne byrokratický.
Slovo „podruhů“ se nahrazuje slovy „zemědělských dělníků“. Několik soudruhů prohlásilo, že slovo „podruh“ je hanlivé, a měli proti němu námitky. Musí být odstraněno.
Dnes není vhodné mluvit v souvislosti s řešením agrární otázky o proletářsko-rolnických výborech či sovětech, protože jak vidíme, rolníci vytvořili sověty vojenských zástupců, a tak už došlo k rozdělení proletariátu a rolnictva.
Jak víme, jsou maloburžoazní obranářské strany pro to, aby se s agrární otázkou počkalo do svolání Ústavodárného shromáždění. My jsme pro to, aby půda přešla okamžitě do rukou rolníků, a to nanejvýš organizovaně. Rozhodně jsme proti anarchickému zabírání půdy. Vy rolníkům doporučujete, aby se dohodli se statkáři. My říkáme, že půdu je třeba zabírat hned a osévat ji, aby se čelilo nedostatku obilí a abychom uchránili zemi před pohromou, která se na ni závratnou rychlostí valí. Dnes není možné přijímat recepty Šingarjova a kadetů, kteří doporučují, aby se počkalo na Ústavodárné shromáždění, o němž se neví, kdy bude svoláno, nebo se dohodnout se statkáři o pachtu. Rolníci už zabírají půdu bez úhrady nebo platí čtvrtinu pachtovného.
Jistý soudruh přivezl z venkova, z Penzské gubernie rezoluci, v níž se říká, že rolníci zabírají statkářský inventář, že ho však nerozdělují jednotlivým hospodářstvím, ale dávají ho do společného vlastnictví. Stanoví si určité pořadí, určitý postup, aby mohla být tímto inventářem obdělána všechna půda. Tato opatření používají proto, že se řídí potřebou zvýšit zemědělskou výrobu. Tento fakt má obrovský zásadní význam, i když statkáři a kapitalisté vykřikují, že to je anarchie. Když budete žvanit a vykřikovat, že to je anarchie, a rolníci budou zatím čekat, pak to opravdu bude anarchie. Rolníci dokazují, že chápou hospodářskou situaci a veřejnou kontrolu lépe než byrokrati, a stokrát lépe tuto kontrolu provádějí. Takovéhle opatření, které se samozřejmě dá v malé vesnici snadno uskutečnit, nutně podněcuje k dalekosáhlejším opatřením. Když se to rolníci naučí, a oni se to už začali učit, nebudou potřebovat znalosti buržoazních profesorů, sami dojdou k závěru, že inventář musí být využíván nejen v malých hospodářstvích, ale k obdělávání veškeré půdy. Není důležité, jak to rolníci dělají; nevíme, zda spojují pozemky, aby je společně orali a osévali, a není důležité, zda to dělají různě. Důležité je jen to, že naštěstí nepřijdou do styku s tím velkým množstvím maloburžoazních inteligentů, kteří si říkají marxisté, sociální demokraté, a s důležitou tváří poučují lid, že k socialistické revoluci ještě nenastal čas, a že proto rolníci nesmějí teď zabírat půdu. Naštěstí je v ruských vesnicích takových pánů málo. Kdyby se rolníci omezovali na to, že by zabírali půdu podle dohody se statkáři, a neuplatňovali by kolektivně své zkušenosti, museli by nutně ztroskotat a rolnické výbory by pak nebyly víc než hračka, neměly by smysl. Proto navrhujem; aby byl do návrhu rezoluce doplněn 8. bod.[b]
Když víme, že sami rolníci na venkově udělali tento iniciativní krok, je naší povinností říct, že tuto iniciativu podporujeme a doporučujeme. Jedině v tom je záruka, že se revoluce neomezí na formální opatření, že boj proti krizi nebude jen tématem kancelářských diskusí a Šingarjovových výplodů, ale že rolníci opravdu půjdou organizovaně vpřed v boji proti nedostatku obilí a za zvýšení výroby.
Poprvé otištěno roku 1921
Sobranije sočiněnij N. Lenina
(V. Uljanova), sv. XIV, část IIPodle protokolárního zápisu
psaného na stroji
2
Novinová zprávaSoudruh Lenin poukázal na to, že hlavní příčinou, proč se na vesnici udržely zotročující nevolnické vztahy, je statkářská držba půdy a neuvěřitelná roztříštěnost pozemků, způsobená chaotickým hospodařením s půdou rolníků — zprvu šafářů, potom smírčích zprostředkovatelů z roku 1861 a nakonec stolypinovských úředníků.
Z toho vyplývá přirozená snaha rolníků „půdu rozparcelovat“, veškerou půdu nově rozdělit, a právě tato snaha je vyjádřena ve slovech, že „všechna půda je boží“. Rolník jakožto vlastník se nemůže smířit s oněmi překážkami, které pro něho začaly být v nových podmínkách kapitalistické směny zboží nesnesitelné. Svědčí o tom návrh sto čtyř rolnických poslanců v I. a II. dumě.
Jak konstatují sami socialisté-revolucionáři, zvítězila v tomto návrhu nad „zásadou vyrovnání rozdílů“ „ideologie drobného vlastníka“. Rolník chce vlastnit půdu, ale rozdělenou v souladu s novými potřebami zbožního hospodářství. I když se zdá, že jednotliví rolníci uznávají zásadu rovného užívání půdy, chápou ji jinak než socialisté-revolucionáři z řad inteligence. Statistický přehled statkářské a rolnické držby půdy v Rusku uvádí tato čísla: 300 rolnických rodin má 2000 děsjatin, a právě tolik připadá i na jednoho statkáře. Je jasné, že žádají-li rolníci „vyrovnání rozdílů“, myslí tím zrovnoprávnění oněch tří set s tím jedním.
Nutnost nacionalizace půdy jakožto opatření zcela buržoazního a maximálně pokrokového vyplynula z celého předchozího vývoje zemědělství v Rusku i z vývoje světového trhu. Válka všechny rozpory zostřila. A požadavek, aby půda okamžitě přešla do rukou rolníků, je dnes požadavkem důrazně diktovaným potřebami válečné doby. Šingarjovové a spol. rolníkům doporučují, aby počkali na Ústavodárné shromáždění (jenže sít se musí hned), a tím fakticky prohlubují krizi a vyvolávají nebezpečí, že se nedostatek obilí změní v opravdový hladomor. Vnucují rolníkům násilím byrokratické buržoazní řešení agrární otázky. Jenomže není možné čekat, až bude vydán zákon o vlastnictví půdy, protože krize se kvapem blíží. Rolníci se už chopili revoluční iniciativy — v Penzské gubernii zabírají statkářům živý i mrtvý inventář a dávají ho do společného užívání. Naše strana je samozřejmě jen pro organizované zabírání půdy a inventáře, protože je to nutné ke zvyšování výroby, a každé poškozování inventáře škodí především samotným rolníkům a dělníkům.
Na druhé straně jsme však pro samostatnou organizaci zemědělských dělníků.
Pravda, č 45
13. května (30. dubna) 1917Podle textu Pravdy
__________________________________
Poznámky:
a Jde o Agrární program sociální demokracie v první ruské revo1uci 1905—l907 (viz Sebrané spisy 16, Praha 1984, s.205—423). Čes. red.
b Viz Rezoluce o agrární otázce.