Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
VII. (dubnová) celoruská konference SDDSR(b)
24.-29. dubna (7.-12. května) 1917
21
Rezoluce o národnostní otázce
Statkáři, kapitalisté a maloburžoazie podporují politiku národnostního útlaku, zděděnou po samoděržaví a monarchii, aby chránili své třídní výsady a rozbíjeli jednotu dělníků různých národností. Soudobý imperialismus je novým faktorem zostřujícím národnostní útlak, neboť stupňuje úsilí o porobení slabých národů.
Pokud je v kapitalistické společnosti vůbec možné odstranit národnostní útlak, pak jedině za důsledně demokratického republikánského zřízení a za takové správy státu, která zajišťuje úplnou rovnoprávnost všech národů a jazyků.
Všem národům v Rusku musí být přiznáno právo na svobodné oddělení a na vytvoření samostatného státu. Popírat toto právo a ignorovat opatření, která by zaručovala jeho praktickou uskutečnitelnost, znamená podporovat dobyvačnou nebo anexní politiku. Jedině tehdy, když proletariát uzná právo národů na oddělení, bude zajištěna naprostá solidarita dělníků různých národností a podpořeno skutečně demokratické sbližování národů.
Konflikt, který teď vznikl mezi Finskem a ruskou prozatímní vládou, ukazuje zvlášť názorně, že popírání práva na svobodné oddělení vede k přímému pokračování v politice carismu.
Otázka práva národů na svobodné oddělení nesmí být zaměňována s otázkou, zda je oddělení toho či onoho národa v té či oné chvíli účelné. O účelnosti oddělení musí strana proletariátu rozhodnout v každém jednotlivém případě naprosto samostatně, z hlediska zájmů celého společenského vývoje a z hlediska zájmů třídního boje proletariátu za socialismus.
Strana žádá rozsáhlou oblastní autonomii, zrušení dozoru shora, zrušení povinného státního jazyka a stanovení hranic samosprávných a autonomních oblastí na základě toho, že samo místní obyvatelstvo uváží hospodářské a sociální podmínky, národnostní složení obyvatelstva apod.
Strana proletariátu rozhodně odmítá takzvanou „kultúrně národnostní autonomii“, tj. vynětí školství apod. ze správy státu a jeho odevzdání do rukou jakýchsi národních sněmů. Kulturně národnostní autonomie uměle rozděluje dělníky žijící v jednom kraji a dokonce pracující v týchž podnicích podle příslušnosti k té či oné „národní kultuře“, tj. upevňuje spjatost dělníků s buržoazní kulturou jednotlivých národů, zatímco úkolem sociální demokracie je upevňovat internacionální kulturu světového proletariátu.
Strana žádá, aby byl do ústavy zahrnut základní zákon, kterým by byly prohlášeny za neplatné jakékoli výsady jednoho národa a jakékoli porušování práv národnostních menšin.
Zájmy dělnické třídy vyžadují, aby se dělníci všech národností Ruska spojili v jednotné proletářské politické, odborové, družstevní, vzdělávací a jiné organizace. Jedině takové spojení všech dělníků bez rozdílu národnosti jednotných organizacích umožní proletariátu vítězně bojovat proti mezinárodnímu kapitálu a proti buržoaznímu nacionalismu.
Příloha k listu
Soldatskaja pravda, č. 13.
16. (3.) května 1917Podle rukopisu