V.I.Lenin: Vývoj kapitalismu v Rusku

Vladimír Iljič Lenin
Vývoj kapitalismu v Rusku

Kapitola VIII.
Vytváření vnitřního trhu

Zbývá nám nyní vyvodit závěry z údajů, které jsme prozkoumali v předcházejících kapitolách, a pokusit se vylíčit vzájemnou souvislost různých oblastí národního hospodářství v jejich kapitalistickém vývoji.

I. Růst oběhu zboží

Oběh zboží, jak známo, předchází výrobě zboží a je jednou z podmínek (ne však jedinou podmínkou) vzniku zbožní výroby. V této knize jsme omezili svůj úkol na rozbor údajů o zbožní a kapitalistické výrobě, a proto se nehodláme podrobně zabývat důležitou otázkou, jak roste oběh zboží v poreformním Rusku. K tomu, aby čtenář měl povšechnou představu o tempu rozvoje vnitřního trhu, stačí tyto stručné údaje.

Železniční síť se rozšířila v Rusku z 3819 km v roce 1865 na 29 063 km v roce 1890^{^[a]}, tj. více než sedminásobně. Obdobný pokrok učinila Anglie za delší období (roku 1845 - 4082 km, roku 1875 - 26 819 km, šestinásobně více), Německo za kratší období (roku 1845 - 2143, roku 1875- 27 981 km, dvanáctinásobně více). Počet verst železničních tratí uváděných za rok do provozu v různých obdobích značně kolísal: například v pětiletí 1868-1872 bylo dáno do provozu 8806 verst železnic, kdežto v pětiletí 1878-1882 jenom 2221 verst^{^[b]}. Podle intenzity tohoto kolísání můžeme soudit, jak ohromnou rezervní armádu nezaměstnaných potřebuje kapitalismus, který jednou zvyšuje a podruhé snižuje poptávku po dělnících. V budování železnic v Rusku lze zaznamenat dvě období obrovského rozmachu: konec šedesátých let (a začátek sedmdesátých) a druhá polovina devadesátých let. Od roku 1865 do roku 1875 činil v Rusku průměrný roční přírůstek železniční sítě 1500 km a od roku 1893 do roku 1897 asi 2500 km.

Objem nákladní dopravy na železnicích činil roku 1868 - 439 miliónů pudů; roku 1873 - 1117 miliónů pudů; roku 1881 -2532 miliónů pudů; roku 1893 - 4846 miliónů pudů; roku 1896 - 6145 miliónů pudů; roku 1904 - 11 072 miliónů pudů. Stejně rychle vzrůstala i osobní doprava: roku 1868 - 10,4 miliónu cestujících; roku 1873 - 22,7; roku 1881 - 34,4; roku 1893 - 49,4; roku 1896 - 65,5; roku 1904 - 123,6^{^[c]}.

Rozvoj vodní dopravy dává tento obraz (údaje o celém Rusku)^{^[d]}:

Rok	Parníky		Počet ostatních lodí	Tonáž lodí v mil. pudů			Hodnota lodí v mil. rublů			Počet zaměstnanců na lodích
Rok	Počet	Počet koní (k)	Počet ostatních lodí	parních	ostatních	celkem	parních	ostatních	celkem	parních	ostatních	celkem
1868	646	47 313	—	—	—	—	—	—	—	—	—	—
1884	1246	72 105	20 095	6,1	362	368,1	48,9	32,1	81	18 766	94 099	112 865
1890	1824	103 206	20 125	9,2	401	410,2	75,6	38,3	113,9	25 814	90 356	116 170
1895	2539	129 759	20 580	12,3	526,9	539,2	97,9	46,0	143,9	32 689	85 608	118 297

Po vnitrozemských vodních cestách evropského Ruska bylo roku 1881 přepraveno 899,7 miliónu pudů nákladu; roku 1893 - 1181,5 miliónu pudů; roku 1896 - 1553 miliónů pudů. Hodnota těchto nákladů činila 186,5 miliónu rublů; 257,2 miliónu rublů; 290 miliónů rublů.

Ruské obchodní loďstvo se roku 1868 skládalo z 51 parníků o tonáži 14 300 lastů^{^[154]} a ze 700 plachetních lodí o tonáži 41 800 lastů, naproti tomu roku 1896 z 522 parníků o tonáži 161 600 lastů^{^[e]}.

Obchodní námořní doprava se rozvíjela ve všech přístavech vnějších moří takto: v pětiletí 1856-1860 připlouvalo a odplouvalo průměrně 18 901 lodí o tonáži 3 783 000 tun; v letech 1886-1890 průměrně 23 201 lodí (+ 23 %) o tonáži 13 845 000 tun (+ 266 %). Tonáž tedy vzrostla 3²/₃krát. Za 39 let (od roku 1856 do roku 1894) vzrostla tonáž 5,5krát, přičemž se ukáže, počítáme-li zvlášť lodi ruské a zahraniční, že počet ruských lodí vzrostl za těchto 39 let 3,4krát (z 823 na 2789) a jejich tonáž 12,1 krát (ze 112 800 tun na 1 368 000 tun), kdežto počet zahraničních lodí vzrostl o 16 % (z 18 284 na 21 160) a jejich tonáž 5,3krát (z 3 448 000 tun na 18 267 000 tun)^{^[f]}. Poznamenáváme, že tonáž připlouvajících a odplouvajících lodí v jednotlivých letech také velmi značně kolísá (například roku 1878 - 13 miliónů tun, roku 1881 - 8,6 miliónu tun) a podle tohoto kolísání si můžeme částečně utvořit představu o kolísání poptávky po pomocných dělnících, přístavních dělnících apod. I tady kapitalismus vyžaduje, aby existovalo určité množství lidí, kteří neustále hledají práci a kteří jsou ochotni se jí chopit při první příležitosti, ať je tato práce sebenestálejší.

Rozvoj zahraničního obchodu je patrný z těchto údajů^{^[g]}:

Roky	Počet obyvatel v Rusku kromě Finska v milionech	Hodnota vývozu a dovozu v milionech úvěrových rublů	Hodnota obratu zahraničního obchodu na 1 obyvatele v rublech
1856-1860	69,0	314,0	4,55
1861-1865	73,8	347,0	4,70
1866-1870	79,4	554,2	7,00
1871-1875	86,0	831,1	9,66
1876-1880	93,4	1054,8	11,29
1881-1885	100,6	1107,1	11,00
1886-1890	108,9	1090,3	10,02
1897-1901	130,6	1322,4	10,11

O rozsahu bankovního obratu a akumulace kapitálu dávají všeobecnou představu tyto údaje: celkové výdaje Státní banky vzrostly ze 113 miliónů rublů v letech 1860 až 1863 (170 miliónů rublů v letech 1864-1868) na 620 miliónů rublů v letech 1884-1888 a celkové vklady na běžných účtech z 335 miliónů rublů v letech 1864-1868 na 1495 miliónů rublů v letech 1884-1888^{^[h]}.. Obraty záložen a spořitelen (zemědělských a průmyslových) vzrostly z 2³/₄ miliónu rublů v roce 1872 (21,8 miliónu rublů v roce 1875) na 82,6 miliónu rublů v roce 1892 a na 189,6 miliónu rublů v roce 1903^{^[i]}. Zadluženost pozemkového majetku stoupla od roku 1889 do roku 1894 takto: hodnota půdy dané do zástavy vzrostla z 1395 miliónů rublů na 1827 miliónů rublů a úhrn půjček ze 791 miliónů rublů na 1044 miliónů rublů.^{^[j]}. Operace spořitelen se rozvinuly hlavně v osmdesátých a devadesátých letech. Roku 1880 bylo 75 spořitelen, roku 1897 4315 (z toho 3454 poštovních). Roku 1880 činily vklady 4,4 miliónu rublů a roku 1897 276,6 miliónu rublů. Roku 1880 tvořil zůstatek ke konci roku 9,0 miliónů rublů a roku 1897 494,3 miliónu rublů. Pokud jde o roční přírůstek kapitálu, vynikají zvláště hladová léta, rok 1891 a 1892 (52,9 a 50,5 miliónu rublů) a poslední dva roky (1896: 51,6 miliónu rublů; 1897: 65,5 miliónu rublů)^{^[k]}.

Nejnovější údaje svědčí o ještě větším rozvoji spořitelen. Roku 1904 jich bylo v celém Rusku 6557, vkladatelů bylo 5,1 miliónu a výše vkladů dosáhla 1105,5 miliónu rublů. Mimochodem, jak naši staří narodnici, tak noví socialističtí oportunisté nejednou velmi naivně (mírně řečeno) tvrdili, že růst spořitelen je prý znakem „všeobecného“ blahobytu „lidu“. Nebude snad proto zbytečné, porovnáme-li rozložení vkladů v těchto spořitelnách v Rusku (1904) a ve Francii (1900 — údaje z časopisu Bulletin de l‘Office du travail, 1901, č. 10).

V Rusku:

Výše vkladů	Počet vkladatelů v tisících	%	Úhrn vkladů v mil. rublů	%
Do 25 rublů	1 870,4	38,7	11,2	1,2
25-100 rublů	967,7	20,0	52,8	5,4
100-500 rublů	1 380,7	28,6	308,0	31,5
Přes 500 rublů	615,5	12,7	605,4	61,9

Celkem	4 834,3	100	977,4	100

Ve Francii:

Výše vkladů	Počet vkladatelů v tisících	%	Úhrn vkladů v mil. rublů	%
Do 100 franků	5 273,5	50,1	143,6	3,3
100- 500 franků	2 197,4	20,8	493,8	11,4
500-1000 franků	1 113,8	10,6	720,4	16,6
Přes 1000 franků	1 948,3	18,5	2 979,3	68,3

Celkem	10 533,3	100	4 337,1	100

Kolik je tu materiálu pro apologetiku narodniků, revizionistů a kadetů! Mimo jiné je zajímavé, že v Rusku jsou vklady rozděleny také podle 12 skupin zaměstnání a povolání vkladatelů. Nejvíce vkladů připadá, jak se ukazuje, na zemědělství a na jinou výdělečnou činnost vesnického obyvatelstva — 228,5 miliónu rublů a přitom tyto vklady rostou zvlášť rychle. Vesnice se civilizuje a je stále výhodnější podnikat na úkor ožebračování mužiků.

Vraťme se však k našemu vlastnímu tématu. Pozorujeme, že údaje svědčí o obrovském růstu oběhu zboží a akumulace kapitálu. Ukázali jsme už dříve, jak se ve všech odvětvích národního hospodářství vytvářela sféra pro ukládání kapitálu a jak se obchodní kapitál přeměňoval v kapitál průmyslový, tj. jak byl vkládán do výroby a vytvářel kapitalistické vztahy mezi účastníky výroby.

II. Růst obyvatelstva zaměstnaného
v obchodu a průmyslu

Mluvili jsme již o tom, že růst průmyslového obyvatelstva na úkor zemědělského je nezbytným jevem každé kapitalistické společnosti. Prozkoumali jsme už také, jak se průmysl postupně odděluje od zemědělství, takže nyní zbývá jen vyvodit závěry o této otázce.

1. Růst měst

Proces, který právě zkoumáme, se nejnázorněji odráží v růstu měst. Porovnejme údaje o tomto jejich růstu v evropském Rusku (50 gubernií) v poreformním období^{^[l]}:

Rok:	Obyvatelstvo evropského Ruska (v tisících)			Podíl městského obyvatelstva v %	Počet měst v nichž žijesmall>			Celkem velkých měst	Obyvatelstvo velkých měst (v tisících)			Celkem	Obyvatelstvo 14 měst (v tisících) která roku 1868 patřila mezi největší
Rok:	celkem	ve městech	v újezdech	Podíl městského obyvatelstva v %	přes 900 000 obyvatel	100 000-200 000 obyvatel	50 000-100 000 obyvatel	Celkem velkých měst	přes 200 000	100 000-200 000	50 000-100 000	Celkem

1863	61 420,5	6 105,1	55 315,4	9,94	2	1	10	13	891,1	119,0	683,4	1693,5	1741,9

1885	81 752,2	9 964,8	71 760,4	12,19	3	7	21	31	1854,8	998,0	1302,7	4155,5	3103,7

1897	94 215,4	12 027,1	82 188,3	12,76	5	9	30	44	3238,1	1177,0	1982,4	6397,5	4266,3

Podíl městského obyvatelstva tedy stále roste, tj. obyvatelstvo přechází od zemědělství k zaměstnání v obchodu a průmyslu^{^[m]}. Počet městského obyvatelstva roste dvakrát rychleji než ostatního obyvatelstva: od roku 1863 do roku 1897 vzrostl počet veškerého obyvatelstva o 53,3 %, zemědělského o 48,5 % a městského o 97 %. „Minimální příliv venkovského obyvatelstva do měst“ za 11 let (1885—1897) odhadl pan V. Michajlovskij na 2 ¹/₂ miliónu lidí^{^[n]}, což činí přes 200 000 lidí ročně.

Počet obyvatel ve městech, která jsou velkými průmyslovými a obchodními středisky, roste daleko rychleji než počet veškerých obyvatel ve městech: počet měst s 50 000 a více obyvateli se od roku 1863 do roku 1897 více než ztrojnásobil (13 a 44). Roku 1863 bylo v takových velkých střediscích soustředěno jenom asi 27 % všech městských obyvatel (1,7 miliónu z 6,1 miliónu); roku 1885 asi 41 % (4,1 miliónu z 9,9 miliónu),^{^[o]} kdežto roku 1897 už přes polovinu, asi 53 % (6,4 miliónu z 12 miliónů). Zatímco tedy ráz městského obyvatelstva byl v šedesátých letech určován hlavně obyvatelstvem nepříliš velkých měst, získala v devadesátých letech velká města naprostou převahu. Počet obyvatel 14 měst, která patřila mezi největší v roce 1863, vzrostl z 1,7 miliónu obyvatel na 4,3 miliónu, tj. o 153 %, kdežto počet veškerých městských obyvatel vzrostl jen o 97 %. Ohromný růst velkých průmyslových středisek a vznik četných nových středisek je tedy jedním z nejcharakterističtějších znaků poreformního období.

2. Význam vnitřní kolonizace

Jak jsme už ukázali dříve (kap. I, podkapitola II)^{^[p]}, vyvozuje se v teorii zákon růstu průmyslového obyvatelstva na úkor zemědělského z toho, že v průmyslu variabilní kapitál absolutně vzrůstá (růst variabilního kapitálu se projevuje v tom, že roste počet průmyslových dělníků a vůbec veškerého obyvatelstva zaměstnaného v obchodu a průmyslu), zatímco v zemědělství se „variabilní kapitál, jehož je zapotřebí k exploataci určitého pozemku, absolutně zmenšuje“. „Může tedy,“ dodává Marx, „variabilní kapitál v zemědělství vzrůstat jen tehdy, obdělává-li se nová půda, ale to zase předpokládá ještě větší vzrůst nezemědělského obyvatelstva.“^{^[155]} Z toho jasně plyne, že růst průmyslového obyvatelstva můžeme pozorovat v ryzí formě jen tehdy, jde-li o území již obydlené, v němž je již veškerá půda zabrána. Obyvatelstvo takového území je kapitalismem vytlačováno ze zemědělství a nemá jiné východisko než se vystěhovat buď do průmyslových středisek, nebo do jiných zemí. Věc se však podstatně mění, jde-li o území, v němž ještě není všechna půda zabrána a které ještě není úplně obydleno. Obyvatelstvo takového území, jež je vytlačováno ze zemědělství v obydlené části, se může přestěhovat do neobydlené části území a začít „obdělávat novou půdu“. Zemědělské obyvatelstvo začne vzrůstat a přitom může vzrůstat (po určitou dobu) stejně rychle, ne-li rychleji než průmyslové obyvatelstvo. V tom případě jsme svědky dvou různých procesů: 1. vývoje kapitalismu ve staré, obydlené zemi nebo její části; 2. vývoje kapitalismu na „nové půdě“. První proces je výrazem dalšího rozvoje už existujících kapitalistických vztahů; druhý představuje vytváření nových kapitalistických vztahů na novém území. První proces znamená vývoj kapitalismu do hloubky, druhý do šířky. Je samozřejmé, že směšováním těchto procesů se nevyhnutelně vyvolává chybná představa o procesu, který odvádí obyvatelstvo ze zemědělství a zaměstnává je v obchodu a průmyslu.

Poreformní Rusko nám ukazuje, že oba procesy probíhají fakticky současně. Na počátku poreformního období v šedesátých letech byla jižní a východní okrajová území evropského Ruska do značné míry neobydlena; sem směřoval ohromný příliv přistěhovalců ze středního zemědělského Ruska. Tento vznik nového zemědělského obyvatelstva na nové půdě zastíral také do jisté míry současný odliv obývatelstva ze zemědělství do průmyslu. Abychom mohli názorně vylíčit tuto zvláštnost Ruska na údajích o městském obyvatelstvu, musíme rozdělit 50 gubernií evropského Ruska na jednotlivé skupiny. Uvádíme údaje o městském obyvatelstvu v 9 oblastech evropského Ruska v roce 1863 a v roce 1897:

Skupiny gubernií evroského Ruska		Počet gubernií	Obyvatelstvo v tisících						Podíl městského obyvatelstva v %		Vzrůst obyvatelstva or r. 1863 do r. 1897 v %
			1863			1867			Podíl městského obyvatelstva v %		Vzrůst obyvatelstva or r. 1863 do r. 1897 v %
			Celkem	Na vesnicích	Ve městech	Celkem	Na vesnicích	Ve městech	1863	1897	celkem	vesnického	městského
I.	Moskevská a Petrohradská	2	2 738,4	1 680,0	1 058,4	4 541,0	1 989,7	2 551,3	38,6	56,2	65	18	141
II.	Průmyslové a nezemědělské	9	9 890,7	9 165,6	725,1	12 751,8	11 647,8	1 104,0	7,3	8,6	29
	Moskevská a Petrohradská nezemědělské a průmyslové	11	12 629,1	10 845,6	1 783,5	17 292,8	13 637,5	3 655,3	14,1	21,1	36	25	105
III.	Středoruské zemědělské, maloruské a středovolžské	13	20 241,9	18 792,5	1 699,4	28 251,4	25 464,3	2 787,1	8,3	9,8	38	35	63
IV.	Novooruské, dolnovolžské, a východní	9	9 540,3	8 472,6	1 067,7	18 386,4	15 925,6	2 460,8	11,2	13,3	92	87	130
	Úhrn prvních čtyř skupin	33	42 661,3	38 110,7	4 550,6	63 930,6	55 027,4	8 903,2	10,5	13,9	49	44	95,6
V.	Pobaltské	3	1 812,3	1 602,6	209,7	2 387,0	1 781,6	605,4	11,5	25,3	31	11	188
VI.	Západní	6	5 548,5	4 940,3	608,2	10 126,3	8 931,6	1 194,7	10,9	11,8	82	81	96
VII.	Jihozápadní	3	5 483,7	4 982,8	500,9	9 605,5	8 693,0	912,5	9,1	9,5	75	74	82
VIII.	Uralské	2	4 359,2	4 216,5	142,7	6 086,0	5 794,6	291,4	3,2	4,7	39	37	105
IX.	Dalekého severu	3	1 555,5	1 462,5	93	2 080,0	1 960,0	120,0	5,9	5,8	33	34	29

Celkem		50	61 420,5	55 315,4	6 105,1	94 215,4	82 188,2	12 027,2	9,94	12,76	53,3	48,5	97,0
Do jednotlivých skupin byly zařazeny gubernie: I. Petrohradská a Moskevská; II. Vladimírská, Kalužská, Kostromská, Nižněnovgorodská, Novgorodská, Pskovská, Smolenská, Tverská a Jaroslaská; III. Voroněžská, Kazaňská, Kurská, Orelská, Penzská, Poltavská, Rjazaňská, Saratovská, Simbirská, Tambovská, Tulská, Charkovská a Černigovská; IV. Astrachaňská, Besarabská, Donská, Jekatěrinoslavská, Oremburská, Samarská, Tavridská, Chersonská a Ufská; V. Kuronská, Livonská a Estonská; VI. Vilenská, Vitebská, Grodenská, Kovenská, Minská a Mogilevská; VII. Volyňská, Podolská a Kyjevská; VIII. Vjatecká, Permská; IX. Archangelská, Vologedská a Oloněcká.

Pokud jde o otázku, která nás zajímá, mají největší význam údaje o třech oblastech: 1. Nezemědělská průmyslová oblast (11 gubernií prvních dvou skupin včetně gubernie Moskevské a Petrohradské)^{^[q]}. Je to oblast, odkud se obyvatelstvo vystěhovávalo do jiných oblastí jen minimálně. 2. Středoruská zemědělská oblast (13 gubernií, III. skupina). Vystěhovalectví z této oblasti bylo velmi intenzívní, směřovalo zčásti do předcházející, hlavně však do následující oblasti. 3. Zemědělská okrajová území (9 gubernií IV. skupiny), oblast kolonizovaná v poreformním období. Podíl městského obyvatelstva se ve všech těchto 33 guberniích, jak je vidět z tabulky, velmi málo liší od podílu městského obyvatelstva v celém evropském Rusku.

V první oblasti, v oblasti nezemědělské čili průmyslové, zjišťujeme, že podíl městského obyvatelstva stoupá zvlášť rychle: ze 14,1 % na 21,1 %. Vesnického obyvatelstva zde přibývá velmi málo, téměř dvakrát méně než v celém Rusku. Přírůstek městského obyvatelstva je naproti tomu značně vyšší než průměr (105% proti 97%). Chceme-li srovnávat Rusko se západoevropskými průmyslovými zeměmi (jak se to u nás často dělá), musíme srovnávat dané země pouze s touto oblastí, protože jen tato oblast má přibližně stejné podmínky jako průmyslové kapitalistické země.

V druhé oblasti, ve středoruské zemědělské oblasti, vidíme jiný obraz. Podíl městského obyvatelstva je zde velmi malý a stoupá pomaleji, než je průměr. Přírůstek obyvatelstva od roku 1863 do roku 1897 je tu jak ve městech, tak na vesnicích mnohem menší než celoruský průměr. Tento jev lze vysvětlit tím, že z této oblasti směřoval mohutný proud vystěhovalců do okrajových území. Podle výpočtu pana V. Michajlovského odešly odtud od roku 1885 do roku 1897 asi 3 milióny lidí, tj. více než jedna desetina obyvatelstva^{^[r]}.

V třetí oblasti, v okrajových územích, zjišťujeme, že se podíl městského obyvatelstva zvýšil o něco méně, než je průměr (z 11,2% na 13,3%, tj. v poměru 100 : 118, zatímco průměr je 9,94— 12,76, tj. v poměru 100 : 128). Ve skutečnosti však zde přírůstek městského obyvatelstva nebyl menší, nýbrž mnohem vyšší než průměr (+ 130 % proti + 97 %). Odliv obyvatelstva ze zemědělství do průmyslu probíhal tedy velmi intenzívně, byl však zastírán obrovským přírůstkem zemědělského obyvatelstva v důsledku přistěhovalectví: v této oblasti vzrostl počet zemědělského obyvatelstva o 87 % proti celoruskému průměru — 48,5 %. V jednotlivých guberniích je takto proces industrializace obyvatelstva zastírán v ještě větší míře. V Tavridské gubernii byl například podíl městského obyvatelstva roku 1897 stejný jako v roce 1863 (19,6%) a v Chersonské gubernii dokonce poklesl (z 25,9% na 25,4%), přestože růst měst v obou guberniích se jen málo opožďoval za růstem sídelních měst (+131%, +135% proti +141% v Moskevské a Petrohradské gubernii). Vznik nového zemědělského obyvatelstva na nové půdě vede tedy k ještě většímu přírůstku nezemědělského obyvatelstva.

3. Růst továrních a obchodních průmyslových městeček a vesnic

Kromě měst jsou důležitými průmyslovými středisky za prvé předměstí, která nebývají vždycky započítávána k městům a která zabírají stále větší okruh v okolí velkých měst; za druhé to jsou městečka a osady. Takových průmyslových středisek^{^[s]} je zvlášť hodně v průmyslových guberniích, v nichž je podíl městského obyvatelstva neobyčejně malý^{^[t]}. Výše uvedená tabulka s údaji o městském obyvatelstvu podle oblastí ukazuje, že v 9 průmyslových guberniích činil tento podíl roku 1863 7,3% a roku 1897 8,6%. Jde o to, že obyvatelstvo těchto gubernií zaměstnané v obchodu a průmyslu není soustředěno hlavně ve městech, ale v průmyslových osadách. Mezi „městy“ Vladimirské, Kostromské, Nižněnovgorodské a jiných gubernií je mnoho takových měst, která nemají ani 3000, 2000, nebo dokonce ani 1000 obyvatel, zatímco mnohé „osady“ mají jen továrních dělníků dva, tři až pět tisíc. V poreformním období, jak oprávněně konstatuje autor Přehledu Jaroslavské gubernie (sešit II, 191), „začala města růst ještě rychleji a vedle toho začala rychle vznikat sídliště nového typu — tovární střediska, která stojí na rozhraní mezi městem a vesnicí“. Výše jsme už uvedli údaje o obrovském růstu těchto středisek a o počtu jejich továrních dělníků. Viděli jsme, že takových středisek je v celém Rusku hodně nejen v průmyslových guberniích, ale i na jihu. Na Urale je podíl městského obyvatelstva nejnižší: ve Vjatecké a Permské gubernii činí 3,2 % roku 1863 a 4,7% roku 1897; máme tu však názorný příklad relativního poměru mezi „městským“ a průmyslovým obyvatelstvem. V krasnoufimském újezdu v Permské gubernii je 6400 městských obyvatel (roku 1897), ale zemstevní sčítání z let 1888—1891 udává v tovární oblasti újezdu 84 700 obyvatel, z nichž se 56 000 vůbec nezabývá zemědělstvím a jen 5600 získává životní prostředky převážně obděláváním půdy. V jekatěrinburském újezdu je podle zemstevního sčítání 65 000 bezzemků a 81 000 osob má jenom louky. To znamená, že jen ve dvou újezdech je více průmyslového mimoměstského obyvatelstva než městského obyvatelstva v celé gubernii (roku 1897 — 195 600!).

Vedle továrních osad jsou konečně důležitými průmyslovými středisky ještě vesnice se značně rozvinutým obchodem a průmyslem, které jsou buď centry rozsáhlých oblastí domácké výroby, anebo se v poreformním období rychle vzmohly díky své poloze na březích řek, u železničních stanic atd. Několik příkladů takových vesnic jsme uvedli v kap. VI, v podkapitole II; viděli jsme, že tyto vesnice stejně jako města přitahují obyvatelstvo z vesnic a že se obyčejně vyznačují větší kulturností obyvatelstva^{^[u]}. Jako příklad uvedeme ještě údaje o Voroněžské gubernii, abychom ukázali relativní význam městských a mimoměstských obchodních a průmyslových osad. Souhrnný sborník o Voroněžské gubernii obsahuje kombinovanou tabulku, v níž jsou skupiny osad z 8 újezdů gubernie^{^[156]}. V těchto újezdech je 8 měst s 56 149 obyvateli (roku 1897). Do zvláštní skupiny jsou zařazeny 4 osady s 9376 usedlostmi a s 53 732 obyvateli, tzn. že jsou mnohem větší než města. V těchto osadách je 240 obchodních firem a 404 průmyslových podniků. Celkem 60 % usedlostí vůbec neobdělává půdu, 21 % ji obdělává najatými pracovníky nebo propachtovává za polovinu sklizně, 71 % nemá tažný dobytek ani inventář, 63 % kupuje obilí po celý rok, 86 % se zabývá nezemědělskou činností. Započítáme-li veškeré obyvatelstvo těchto středisek k obyvatelstvu zaměstnávanému v obchodu a průmyslu, pak jeho počet nejenom nezveličujeme, nýbrž odhadujeme dokonce příliš nízko, protože v těchto 8 újezdech celkem 21 956 hospodářství půdu vůbec neobdělává. A přesto v této zemědělské gubernii, kterou jsme zvolili za příklad, nežije mimo města méně obyvatelstva zaměstnaného v obchodu a průmyslu než ve městech.

4. Odcházeni na nezemědělské práce

I když však připočítáme k městům vesnice a městečka s rozvinutým obchodem a průmyslem, s továrnami a závody, ještě zdaleka jsme tím nevyčerpali veškeré průmyslové obyvatelstvo Ruska. Omezená svoboda pohybu a stavovská uzavřenost rolnické občiny dostatečně vysvětlují onu pozoruhodnou zvláštnost Ruska, že se v něm musí k průmyslovému obyvatelstvu připočítat značná část zemědělského obyvatelstva, která si opatřuje životní prostředky prací v průmyslových střediscích a která část roku v těchto střediscích žije. Máme na mysli tzv. odcházení na nezemědělské práce. Z oficiálního hlediska "na nezemědělské práce" odcházejí rolníci, kteří mají pouze "vedlejší výdělky", a toto stanovisko většina narodnických ekonomů bez dlouhého uvažování přijala za své. Po tom všem, co jsme už vyložili, nemusíme snad ani podrobněji dokazovat, jak je toto stanovisko neudržitelné. Ať se k tomuto jevu stavíme jakkoli, je v každém případě nesporné, že tento jev souvisí s odlivem obyvatelstva ze zemědělství do zaměstnání v obchodu a průmyslu.^{^[v]} Následující příklad nám ukáže, nakolik se touto skutečností mění představa o počtu průmyslového obyvatelstva, kterou nám poskytují města. V Kalužské gubernii je podíl městského obyvatelstva mnohem menší než celoruský průměr (8,3 % proti 12,8%). A nyní je ve Statistickém přehledu této gubernie za rok 1896 vypočítán podle údajů o osobních dokladech počet měsíců, po které jsou dělníci na pracích. Jde o 1 491 600 měsíců; dělíme-li toto číslo dvanácti, obdržíme 124 300 obyvatel vzdálených ze svých obcí, tj. "asi 11 % veškerého obyvatelstva" (1. c., 46)! Připočtěte toto obyvatelstvo k městskému obyvatelstvu (roku 1897: 97 900) a podíl průmyslového obyvatelstva se značně zvýší.

Určitá část dělníků odcházejících na nezemědělské práce je ovšem podchycena v počtu obyvatelstva žijícího ve městech a tvoří také část obyvatelstva oněch mimoměstských průmyslových středisek, o nichž jsme se již zmínili. Avšak jenom část, protože při neustálém pohybu tohoto obyvatelstva lze je těžko zachytit při sčítání v jednotlivých průmyslových střediscích; kromě toho se obyvatelstvo sčítá většinou v zimě, zatímco největší část dělníků odcházejících za prací opouští domov na jaře. Uvádíme o tom údaje z některých gubernií, odkud se hojně odchází na nezemědělské práce^{^[w]}.

	Povolení k pobytu v %
	Moskevská gubernie (1885)		Tverská gubernie (1897)	Smolenská gubernie (1895)	Pskovská gubernie (1895)		Kostromská gubernie (1880)
							muži		(ženy)
							osobní doklady	povolení k dočasnému opuštění občiny	osobní doklady a povolení k dočasnému opuštění občiny
Roční doba	muži	ženy	muži a ženy		muži	ženy
Zima	19,3	18,6	22,3	22,4	20,4	19,3	16,2	16,2	17,3
Jaro	32,4	32,7	38,0	34,8	30,3	27,8	43,8	40,6	39,4
Léto	20,6	21,2	19,1	19,3	22,6	23,2	15,4	20,4	25,4
Podzim	27,8	27,4	20,6	23,5	26,7	29,7	24,6	22,8	17,9

Celkem	100,1	99,9	100	100	100	100	100	100	100

Nejvíce osobních dokladů se všude vydává na jaře. Většina dělníků dočasně vzdálených z obce není tedy podchycena sčítáním ve městech^{^[x]}. Avšak i tyto dočasné obyvatele měst můžeme větším právem připočíst k městskému než k vesnickému obyvatelstvu: "Rodina, která si opatřuje existenční prostředky po celý rok nebo po větší část roku ve městě, má mnohem více důvodů, aby pokládala za místo svého trvalého pobytu spíše město, které zajišťuje její existenci, než vesnici, s níž ji pojí pouze příbuzenské a fiskální svazky"^{^[y]}. Jak obrovský význam mají tyto fiskální svazky dodnes, vidíme například z toho, že od kostromského obyvatelstva odcházejícího za prací, "za ni (za půdu) vlastníci dostávají zřídkakdy určitou malou částku daní, zpravidla ji totiž pronajímají pouze proto, aby ji pachtýři ohradili, a všechny daně platí sám hospodář" (D. Žbankov, Kraj žen, Kostroma 1891, s. 2l). Také v Přehledu Jaroslavské gubernie (sešit II, Jaroslavl 1896) se často poukazuje na to, že je nutné, aby se dělníci odcházející za prací vykupovali z vesnice a z přídělu (s. 28, 48, 149, 150, 166 aj.)^{^[z]}.

Kolik dělníků odchází na nezemědělské práce? Dělníků, kteří odcházejí na nejrůznější práce, je alespoň 5-6 miliónů. V roce 1884 bylo v evropském Rusku skutečně vydáno 4 670 000 osobních dokladů a povolení^{^[aa]} a příjem z osobních dokladů vzrostl od roku 1884 do roku 1894 více než o jednu třetinu (z 3,3 na 4,5 miliónu rublů). Roku 1897 bylo v Rusku vydáno celkem 9 495 700 osobních dokladů a povolení (z toho v 50 guberniích evropského Ruska 9 333 200). Roku 1898 to bylo 8 259 900 (v evropském Rusku 7 809 600)^{^[bb]}. Počet přebytečných dělníků v evropském Rusku (vzhledem k místní poptávce) odhadl pan S. Korolenko na 6,3 miliónu. Výše jsme viděli (kap. III, podkapitola IX, s. 174)^{^[cc]}, že v 11 zemědělských guberniích bylo vydáno mnohem víc osobních dokladů, než kolik činí výpočet pana S. Korolenka (2 milióny proti 1,7 miliónu). Nyní můžeme připojit údaje o šesti nezemědělských guberniích: pan Korolenko v nich napočítal 1 287 800 přebytečných dělníků, zatímco osobních dokladů bylo vydána 1 298 600^{^[dd]}. V 17 guberniích evropského Ruska (11 černozemních plus 6 nečernozemních) napočítal tedy pan S. Korolenko 3 milióny přebytečných dělníků (vzhledem k místní poptávce). Ale v devadesátých letech bylo v těchto 17 guberniích vydáno 3,3 miliónu osobních dokladů a povolení. Roku 1891 plynulo z těchto 17 gubernií 52,2% celkového příjmu z osobních dokladů. Z toho je zřejmé, že počet dělníků odcházejících za prací s největší pravděpodobností dosahoval více než 6 miliónů. Na základě údajů zemstevní statistiky (většinou zastaralých) dospěl nakonec pan Uvarov k závěru, že se čísla pana S. Korolenka blíží skutečnosti a že počet 5 miliónů dělníků odcházejících za prací je "nanejvýš pravděpodobný"^{^[ee]}.

Vzniká otázka, kolik dělníků odchází na nezemědělské a kolik na zemědělské práce. Pan N. -on velmi odvážně a zcela nesprávně tvrdí, že "naprostá většina výdělků, za nimiž rolníci odcházejí, jsou právě výdělky v zemědělství" (Studie, s. 16). Časlavskij, na něhož se pan N. -on odvolává, se vyjadřuje mnohem opatrněji, neuvádí žádné údaje a omezuje se na všeobecné úvahy o velikosti oblastí, z nichž odcházejí různí dělníci. Údaje pana N. -ona o osobní přepravě po železnicích zhola nic nedokazují, protože nezemědělští dělníci odcházejí z domova také hlavně na jaře a přitom používají železnice nepoměrně více než zemědělští dělníci^{^[ff]}. Máme naopak za to, že většinu dělníků odcházejících za prací (i když ne "naprostou") tvoří pravděpodobně nezemědělští dělníci. Toto mínění je odůvodněno za prvé údaji o rozdělení příjmu z osobních dokladů a za druhé údaji pana Vesina. Již Flerovskij dospěl na základě údajů z roku 1862/63 o rozdělení příjmu z "poplatků různého druhu" (více než jednu třetinu tvořil příjem z osobních dokladů) k závěru, že za výdělky odchází nejvíce rolníků z Moskevské a Petrohradské gubernie a z nezemědělských gubernií^{^[gg]}. Podíváme-li se na oněch 11 nezemědělských gubernií, které jsme sloučili (bod 2 této podkapitoly) v jednu oblast a z nichž odcházejí převážně nezemědělští dělníci, zjistíme, že v těchto guberniích žilo roku 1885 jen 18,7 % obyvatel evropského Ruska (roku 1897 - 18,3 %)' zatímco příjem z osobních dokladů zde činil roku 1885 42,9% (roku 1891 40,7 %).^{^[hh]} Nezemědělští dělníci odcházejí ještě z mnoha dalších gubernií a musíme se proto domnívat, že zemědělští dělníci tvoří méně než polovinu dělníků odcházejících za prací. Pan Vesin rozděluje 38 gubernií evropského Ruska (v nichž bylo vydáno 90 % všech povolení k dočasnému opuštění vesnice) na skupiny podle toho, na jaké práce se z nich odchází, a uvádí tyto údaje^{^[ii]}:

Skupiny gubernií		Počet povolení k dočasnému opuštění vesnice roku 1884 (v tisících)			Obyvatelstvo roku 1888 v tisících	Na 1000 obyvatel připadá povoleni
Skupiny gubernií		osobních dokladů	povolení	Celkem	Obyvatelstvo roku 1888 v tisících	Na 1000 obyvatel připadá povoleni
I.	12 gubernií, z nichž se odchází převážně na nezemědělské práce	967,8	794,5	1 762,3	18 643,8	94
II.	5 gubernií přechodných	423,9	299,5	723,4	8 007,2	90
III.	21 gubernií, z nichž se odchází převážně na zemědělské práce	700,4	1 046,1	1 746,5	42 518,5	41

38 gubernií		2 092,1	2 140,1	4 232,2	69 169,5	61

"Tato čísla dokazují, že v první skupině odchází za prací více osob než v třetí... Dále je z uvedených čísel patrné, že se skupiny liší také délkou doby strávené na výdělcích. Tam, kde převládá odcházení na nezemědělské práce, jsou dělníci vzdáleni z vesnice mnohem déle" (Dělo, 1886, č. 7, s. 134).

Výše uvedená statistika výrobních odvětví podléhajících spotřební dani apod. nám konečně umožňuje, abychom rozdělili vydaná povolení k pobytu podle všech 50 gubernií evropského Ruska. Provedeme-li uvedené opravy ve skupinách pana Vesina a rozdělíme-li do týchž tří skupin 12 gubernií, jež v roce 1884 chyběly (k I. skupině zařadíme Oloněckou a Pskovskou gubernii; k II. skupině pobaltské a severozápadní gubernie, tj. 9 gubernií; k III. skupině Astrachaňskou gubernii), dostaneme tento obraz:

Skupiny gubernií		Počet všech vydaných povolení k pobytu
Skupiny gubernií		1897	1898^{^[jj]}
I.	17 gubernií, z nichž se odchází převážně na nezemědělské práce	4 437 392	3 369 597
II.	12 gubernií přechodných	1 886 733	1 674 231
III.	21 gubernií, z nichž se odchází převážně na zemědělské práce	3 009 070	2 765 762

Celkem v 50 guberniích		9 333 195	7 809 590

Podle těchto údajů mnohem častěji odchází za prací obyvatelstvo I. skupiny než III.

Je tedy nesporné, že pohyb obyvatelstva je v nezemědělském pásmu Ruska nepoměrně větší než v zemědělském. Nezemědělských dělníků odcházejících za prací musí být více než zemědělských a musí jich být alespoň tři milióny.

Všechny prameny svědčí o tom, že odcházení za prací dosahuje obrovských rozměrů a ještě se neustále zvětšuje. Příjem z osobních dokladů vzrostl z 2,1 miliónu rublů v roce 1868 (1,75 miliónu rublů v roce 1866) na 4,5 miliónu rublů v roce 1893/94, tj. více než dvojnásobně. Počet vydaných osobních dokladů a povolení vzrostl v Moskevské gubernii od roku 1877 do roku 1885 o 20% (pro muže) a o 53 % (pro ženy); v Tverské gubernii od roku 1893 do roku 1896 o 5,6%; v Kalužské gubernii od roku 1885 do roku 1895 o 23 % (a počet měsíců, po něž jsou dělníci vzdáleni ze svých obcí, o 26%); ve Smolenské gubernii ze 100 000 v roce 1875 na 117 000 v roce 1885 a na 140 000 v roce 1895; v Pskovské gubernii z 11 716 v letech 1865-1875 na 14 944 v roce 1876 a na 43 765 v roce 1896 (pro muže). V Kostromské gubernii bylo v roce 1868 vydáno 23,8 osobních dokladů a povolení na 100 mužů a 0,85 na 100 žen, zatímco roku 1880 33,1 a 2,2. Atd. atd.

Odcházení na nezemědělské práce je stejně jako odliv obyvatelstva ze zemědělství do měst pokrokový jev. Vytrhává obyvatelstvo ze zapadlých, zaostalých, dějinami zapomenutých zákoutí a vtahuje je do víru moderního života společnosti. Zvyšuje gramotnost obyvatelstva^{^[kk]} a jeho uvědomělost^{^[ll]}, vštěpuje mu kulturní zvyky a potřeby^{^[mm]}. Rolníky svádějí k odchodu za prací "vyšší pohnutky", tj. kulturnější zevnějšek a uhlazenost obyvatel Pitěru; jdou tam, "kde se žije lépe". "Práce a život v Pitěru se považují za lehčí než na vesnici"^{^[nn]}. "O všech venkovanech se říká, že jsou neotesanci, a oni se kupodivu pro toto označení nikterak neurážejí a i sami si tak říkají, ale naříkají na své rodiče, že je neposlali učit se do Petrohradu. Je ostatně nutné poznamenat, že i tito neotesaní venkované nejsou zdaleka tak neotesaní jako v ryze zemědělských krajích; přizpůsobují bezděky svůj zevnějšek pitěrským dělníkům a přejímají jejich zvyky, světlo hlavního města padá nepřímo i na ně"^{^[oo]}. V Jaroslavské gubernii (kromě touhy po zbohatnutí) "vyhání mnoho lidí z jejich domu ještě jiná příčina. Je to veřejné mínění, jež označuje člověka, který nežil v Petrohradě nebo v podobném městě a který se po celý svůj život zabývá zemědělstvím anebo nějakým řemeslem, za "balíka", a takový člověk si velmi těžko najde nevěstu" (Přehled Jaroslavské gubernie, II, 118). Pobyt v městě povznáší rolníkovu občanskou důstojnost, osvobozuje ho od spousty patriarchálních a osobních vztahů závislosti a stavovství, které jsou na vesnicích tak silné^{^[pp]}… "Hlavním činitelem, který podporuje odcházení za prací, je to, že roste sebevědomí lidu. Osvobození z nevolnické závislosti, dlouholetý kontakt nejenergičtější části vesnického obyvatelstva s městským životem už dávno probudily v jaroslavském rolnictvu touhu ubránit své ‚já', vymanit se z ubohého a závislého postavení, k němuž je odsuzovaly podmínky vesnického života, k postavení slušnému, nezávislému a váženému… Rolník žijící z vedlejších výdělků se cítí svobodnějším a také rovnoprávnějším s příslušníky ostatních stavů, a proto vesnická mládež stále více tíhne do měst" (Přehled Jaroslavské gubernie, II, 189-190).

Odcházení do měst oslabuje starou patriarchální rodinu, uvádí ženu do samostatnějšího postavení, v němž je rovnoprávná s mužem. "Ve srovnání s kraji s usedlým obyvatelstvem je soligaličská a čuchlomská rodina" (újezdy Kostromské gubernie, z nichž se nejvíce odchází za prací) "mnohem méně pevná nejenom ve smyslu patriarchální moci nejstaršího, ale dokonce i ve vztazích mezi rodiči a dětmi, mužem a ženou. Od synů poslaných ve 12 letech do Petrohradu se ovšem nedá očekávat, že by příliš milovali rodiče a byli poutáni k rodnému krovu; stávají se nevědomky lidmi bez domova: ‚Kde je dobře, tam je vlast.'"^{^[qq]} "Soligaličanka, která si zvykla obejít se bez mužovy moci a pomoci, se pramálo podobá zakřiknuté rolnické ženě ze zemědělského pásma: je nezávislá, samostatná... Bití a trýznění žen je zde vzácnou výjimkou… Rovnost žen s muži je vůbec patrná téměř všude a ve všem."^{^[rr]}

Nakonec - last but not least^{^[ss]} - odcházení na nezemědělské práce zvyšuje mzdu nejenom těch námezdních dělníků, kteří odcházejí, ale i těch, kteří zůstávají doma.

Nejvýrazněji to dokazuje tento všeobecný jev: nezemědělské gubernie, které se vyznačují vyššími mzdami než gubernie zemědělské, přitahují zemědělské dělníky ze zemědělských gubernií.^{^[tt]} Uvádíme zajímavé údaje z Kalužské gubernie:

Skupiny újezdů podle rozsahu odcházeni za prací	Podíl odcházejících dělníků mužů z veškerého obyvatelstva mužského pohlaví v %	Měsíční výdělek v rublech
		odcházejícího dělníka	celoročního zeměděl- ského dělníka
I.	38,7	9,0	5,9
II.	36,3	8,8	5,3
III.	32,7	8,4	4,9

"Tato čísla dostatečně vysvětlují… 1. že odcházení za prací má vliv na zvyšování mezd v zemědělské výrobě a 2. že odvádí nejlepší síly obyvatelstva."^{^[uu]} Zvyšují se nejen peněžní, ale i reálné mzdy. Ve skupině újezdů, v nichž na 100 dělníků připadá alespoň 60 odcházejících dělníků, činí průměrná mzda celoročního zemědělského dělníka 69 rublů nebo 123 pudů žita; v újezdech se 40-60% odcházejících dělníků 64 rublů nebo 125 pudů žita; v újezdech, v nichž je méně než 40 % odcházejících dělníků, 59 rublů nebo 116 pudů žita^{^[vv]}. U těchto skupin újezdů soustavně ubývá písemných stížností na nedostatek dělníků: 58 % - 42% - 35%. Ve zpracovatelském průmyslu je mzda vyšší než v zemědělství a "tyto výdělky podle vyjádření velmi mnoha pánů dopisovatelů napomáhají vzniku nových potřeb mezi rolníky (čaj, kartoun, vysoké boty, hodinky atd.), zvyšují celkovou úroveň rolníků a působí tak na zvýšení mezd"^{^[ww]}. Uvádíme typický výrok jednoho dopisovatele "Vždy je naprostý nedostatek (dělníků) způsobený tím, že obyvatelstvo v okolí měst je zhýčkáno, pracuje v železničních dílnách a slouží na dráze. Blízkost Kalugy a její trhy ustavičně lákají okolní obyvatele, aby tam prodávali vejce, mléko apod., a potom všichni popíjejí v hospodách; je tomu tak proto, že všechno obyvatelstvo touží po vyšších mzdách a po zahálce. Žít jako zemědělský dělník se pokládá za hanbu, a tak lidé tíhnou do měst, v nichž vytvářejí proletariát a zlodějské tlupy; vesnice však trpí nedostatkem zručných a zdravých pracovníků."^{^[xx]} Takové hodnocení odcházení za prací můžeme plným právem nazvat narodnickým. Když například pan Žbankov poukazuje na to, že neodcházejí přebyteční, ale "potřební" dělníci, které nahrazují přistěhovalí zemědělci, pokládá za "zřejmé", že "toto vzájemné vystřídání je velmi nevýhodné"^{^[yy]}. Pro koho, pane Žbankove? "Život v sídelních městech zanechává v lidech mnoho primitivních kulturních návyků a sklon k přepychu a šviháctví, což vyžaduje zbytečně (sic!!) mnoho peněz"^{^[zz]}; výdaje na toto šviháctví apod. jsou většinou "neproduktivní" (!!)^{^[aaa]}. Pan Gercenštejn přímo naříká nad "okázalou civilizací", "krajní nevázaností", "bezuzdným hýřením", "nezřízeným pitím a přízemními mravy a prostopášností" apod.^{^[bbb]} Z toho, že se hromadně odchází za prací, vyvozují moskevští statistikové přímo nutnost učinit "opatření, která by omezila odcházení za výdělky"^{^[ccc]}. Pan Karyšev soudí o odcházení na práce toto: "Jedině takové zvětšení výměry půdy užívané rolníky, které by stačilo uspokojit nejzákladnější (!) potřeby rodiny, může vyřešit tento velice vážný problém našeho národního hospodářství"^{^[ddd]}.

Nikoho z těchto jemnocitných pánů přitom ani nenapadne, že dříve než se začne mluvit o "vyřešení velice vážných problémů", je nutné postarat se o to, aby rolníci měli úplnou svobodu pohybu, mohli se svobodně zříci půdy a vystoupit z občiny, svobodně se usadit (bez "výkupného") v kterékoli obci státu, městské nebo venkovské!

Odliv obyvatelstva ze zemědělství se tedy v Rusku projevuje v tom, že rostou města (což je zčásti zastřeno vnitřní kolonizací), předměstí, vesnice a městečka s rozvinutým obchodem a průmyslem, jakož i v odcházení na nezemědělské práce. Všechny tyto procesy, které se v poreformnín období rychle rozvíjely a prohlubovaly a dále se rozvíjejí, tvoří nezbytnou součást kapitalistického vývoje a proti starým formám života jsou nesmírně pokrokové.

III. Rostoucí používání námezdní práce

Pro rozvoj kapitalismu má snad největší význam stupeň rozšíření námezdní práce. Kapitalismus je takové stadium vývoje zbožní výroby, kdy se i pracovní síla stává zbožím. Základní tendencí kapitalismu je, aby se všech pracovních sil v národním hospodářství používalo ve výrobě teprve potom, když byly prodány a koupeny podnikateli. Snažili jsme se už podrobně prozkoumat, jak se tato tendence projevovala v poreformním Rusku, a nyní z toho musíme vyvodit závěry. Nejprve shrneme údaje o počtu osob prodávajících pracovní sílu, které jsme uvedli v předchozích kapitolách, a potom (v další podkapitole) si nastíníme okruh těch, kteří si pracovní síly kupují.

Ty, kdo prodávají pracovní sílu, dodává dělnické obyvatelstvo, které se účastní výroby materiálních hodnot. Odhaduje se, že toto obyvatelstvo tvoří zhruba 15¹/₂ miliónu dospělých dělníků mužského pohlaví^{^[eee]}. V druhé kapitole jsme ukázali, že nejnižší skupina rolnictva není nic jiného než vesnický proletariát; přitom jsme podotkli (s. 122, pozn.)^{^[fff]}, že později rozebereme, jakými formami tento proletariát prodává pracovní sílu. Shrneme nyní kategorie námezdních dělníků uvedené v předchozím výkladu: 1. Zemědělští námezdní dělníci. Je jich asi 3¹/₂ miliónu (v evropském Rusku). 2. Horníci, hutníci, tovární a železniční dělníci, asi 1¹/₂ miliónu. Dohromady pět miliónů námezdních dělníků z povolání. Dále 3. stavební dělníci, asi 1 milión. 4. Dělníci zaměstnaní v dřevařském průmyslu (kácení stromů a prvotní zpracování dřeva, plavení dřeva atd.), při zemních pracích, na stavbě železnic, při nakládání a vykládání zboží a vůbec dělníci zaměstnaní v průmyslových střediscích při "pomocných" pracích všeho druhu. Jsou jich asi 2 milióny^{^[ggg]}. 5. Dělníci zaměstnávaní kapitalisty podomácku včetně dělníků pracujících za mzdu ve zpracovatelském průmyslu, který se neřadí k "továrnímu průmyslu". Jsou jich asi 2 milióny.

Celkem tedy asi deset miliónů námezdních dělníků. Z nich odpočítáme asi čtvrtinu na ženy a děti^{^[hhh]}, zbývá 7¹/₂ miliónu dospělých mužů, kteří jsou námezdními dělníky, tj. asi polovina veškerého dospělého obyvatelstva mužského pohlaví, jež se účastní výroby materiálních hodnot^{^[iii]}. Část této obrovské masy námezdních dělníků už úplně opustila půdu a žije výlučně z prodeje pracovní síly. Sem patří naprostá většina továrních (bezesporu také báňských, hutních a železničních) dělníků, dále jistá část stavebních dělníků, dělníků v loděnicích a pomocných dělníků; konečně nemalá část dělníků v kapitalistické manufaktuře a obyvatelé nezemědělských středisek, kteří pracují pro kapitalisty podomácku. Druhá, větší část ještě nezpřetrhala spojení s půdou, své výdaje hradí částečně výrobky z vlastního hospodářství na nepatrném kousku půdy a vytváří tak onen typ námezd ních dělníků s přídělem, který jsme se snažili podrobně popsat v II. kapitole. V předchozím výkladu jsme již poukázali na to, že celá tato obrovská masa námezdních dělníků vznikla hlavně v poreformním období a že dále rychle roste.

Náš závěr o relativním přelidnění (čili o kontingentu rezervní armády nezaměstnaných), které plodí kapitalismus, musíme zvlášť podtrhnout. Údaje o celkovém počtu námezdních dělníků ve všech odvětvích národního hospodářství odhalují zvlášť názorně základní chybu narodnické ekonomie v této otázce. Jak jsme již měli příležitost uvést na jiném místě (Studie, s. 38-42^{^[jjj]}), spočívá tato chyba v tom, že narodničtí ekonomové (pánové V. V., N. -on aj.), kteří se tolik namluvili o "osvobození" dělníků kapitalismem, vůbec nepomysleli na to, aby prozkoumali konkrétní formy kapitalistického přelidnění v Rusku; kromě toho také naprosto nepochopili, že sama existence a rozvoj našeho kapitalismu nutně vyžadují ohromnou masu rezervních dělníků. Dojemnými slovy a podivuhodnými výpočty o počtu "továrních dělníků"^{^[kkk]} se snažili přeměnit jednu ze základních podmínek vývoje kapitalismu v důkaz o tom, že kapitalismus se u nás nemůže rozvíjet, že jde o omyl, že nemá žádný základ apod. Ruský kapitalismus by však ve skutečnosti nebyl nikdy mohl dosáhnout své dnešní úrovně, nebyl by se mohl udržet ani jediný rok, kdyby vyvlastňování malovýrobců nevytvářelo mnohamiliónovou masu námezdních dělníků ochotných na prvé zavolání uspokojit maximální poptávku podnikatelů v zemědělství, v dřevařském průmyslu a stavebnictví, v obchodě, ve zpracovatelském, báňském, hutním průmyslu, v dopravě atd. Mluvíme o maximální poptávce, poněvadž se kapitalismus může vyvíjet jen ve skocích a množství výrobců, kteří potřebují prodat pracovní sílu, musí tedy vždycky převyšovat průměrnou poptávku kapitalismu po dělnících. Jestliže jsme právě vypočetli celkový počet námezdních dělníků různých kategorií, nechtěli jsme tím v žádném případě říci, že je kapitalismus může všechny trvale zaměstnat. Taková stálá zaměstnanost v kapitalistické společnosti není a nemůže být, ať vezmeme jakoukoli kategorii námezdních dělníků. Z miliónu dělníků odcházejících za výdělky i usedlých zůstává jistá část ustavičně v rezervní armádě nezaměstnaných a tato rezerva jednou narůstá do obrovských rozměrů, a to v letech krizí nebo při úpadku některého průmyslového odvětví v určitém kraji anebo při zvlášť rychlém rozšíření strojové výroby, jež vytlačuje dělníky, podruhé se zmenšuje na minimum a vyvolává dokonce onen "nedostatek" dělníků, na který si často stěžují v určitých letech podnikatelé jednotlivých průmyslových odvětví v jednotlivých krajích. Určit alespoň přibližně počet nezaměstnaných v průměrném roce je nemožné, protože naprosto chybějí jakékoli spolehlivé statistické údaje; musí jich však být bezesporu velmi mnoho: svědčí o tom jak ohromné výkyvy v kapitalistickém průmyslu, obchodu a zemědělství, na něž jsme už nejednou poukazovali, tak obvyklé schodky v rozpočtech rolníků nižších skupin, které zjišťuje zemstevní statistika. Zvýšení počtu rolníků vytlačovaných mezi průmyslový a zemědělský proletariát a vzrůst poptávky po námezdní práci tvoří jen líc a rub téže mince. V kapitalistické společnosti, která je ještě ze všech stran opředena pozůstatky a institucemi předkapitalistického řádu, jsou formy námezdní práce nanejvýš rozmanité. Bylo by hrubou chybou nedbat této rozmanitosti; této chyby se dopouštějí ti, kdož soudí, tak jako pan V. V., že kapitalismus "si vymezil koutek s miliónem až půldruhým miliónem dělníků a nevychází z něho"^{^[lll]}. Místo kapitalismu tu vystupuje už pouze strojový velkoprůmysl. Avšak jak svévolně a jak uměle je zde odděleno těchto 1¹/₂ miliónu dělníků do zvláštního "koutku", který prý vůbec nesouvisí s ostatními oblastmi námezdní práce! Ve skutečnosti je však tato souvislost velmi úzká, a máme-li ji charakterizovat, postačí, odvoláme-li se na dva základní rysy soudobého hospodářského řádu. Za prvé, základem tohoto řádu je peněžní hospodářství. "Vláda peněz" se výrazně projevuje v průmyslu i v zemědělství, ve městě i na vesnici, nejvyššího stupně svého rozvoje však dosahuje jen ve strojovém velkoprůmyslu, nadobro vytlačuje pozůstatky patriarchálního hospodářství, soustřeďuje se v nevelkém počtu gigantických ústavů (bank) a bezprostředně se spojuje se společenskou velkovýrobou. Za druhé, základem dnešního hospodářského řádu je koupě a prodej pracovní síly. Vezměte dokonce i nejdrobnější výrobce v zemědělství nebo v průmyslu a uvidíte, že ten, kdo se sám nedává najímat na práci nebo kdo si nenajímá jiné, je výjimkou. Ale zase i tyto vztahy se plně rozvíjejí a úplně se oddělují od dřívějších forem hospodářství jenom ve strojovém velkoprůmyslu. Z toho důvodu představuje tento "koutek", který leckterému narodnikovi připadá tak nepatrný, ve skutečnosti kvintesenci soudobých společenských vztahů a obyvatelstvo tohoto "koutku", tj. proletariát, je doslova jen pouhým předním oddílem, předvojem všech pracujících a vykořisťovaných^{^[mmm]}. Proto jen tehdy, zkoumáme-li soudobý hospodářský řád jako celek pod zorným úhlem vztahů, jež se v tomto "koutku" vytvořily, můžeme pochopit základní vztahy mezi různými skupinami osob účastnících se výroby a prozkoumat tak i základní vývojovou tendenci daného řádu. Kdo se naproti tomu odvrací od tohoto "koutku" a zkoumá ekonomické jevy pod zorným úhlem patriarchální malovýroby, toho přeměňuje chod dějin buď v naivního snílka, nebo v ideologa maloburžoazie a velkých pozemkových vlastníků.

IV. Vytváření vnitřního trhu pracovních sil

Abychom shrnuli údaje, které jsme o této problematice uvedli v dřívějším výkladu, uvedeme zde pouze pohyb dělníků v evropském Rusku. Takový obraz nám poskytuje publikace odboru pro zemědělství^{^[nnn]} sestavená podle údajů zaměstnavatelů. Obraz přesunu dělníků nám dává všeobecnou představu o tom, jak se vytváří vnitřní trh pracovních sil; s použitím materiálu zmíněné publikace jsme se snažili pouze rozlišit přesun zemědělských dělníků od přesunu nezemědělských dělníků, ačkoli na mapě přiložené k uvedené publikaci a znázorňující přesun dělnictva není toto rozlišení zachyceno.

Zemědělští dělníci přicházejí hlavně: 1. Ze středoruských zemědělských gubernií do jižních a východních okrajových území. 2. Ze severních černozemních gubernií do jižních černozemních gubernií, z nichž opět odcházejí dělníci do okrajových území (srov. kap. III, podkapitola IX a podkapitola X)^{^[ooo]}. 3. Ze středoruských zemědělských gubernií do průmyslových gubernií (srov. kap. IV. podkapitola IV)^{^[ppp]}. 4. Ze středoruských a jihozápadních zemědělských gubernií do oblasti pěstování cukrové řepy (sem přicházejí zčásti dokonce dělníci z Haliče).

Nezemědělští dělníci přicházejí zejména: 1. Do sídelních a velkých měst především z nezemědělských gubernií, do značné míry však i z gubernií zemědělských. 2. Do továren průmyslové oblasti ve Vladimirské, Jaroslavské a jiných gubernií z týchž krajů. 3. Do nových průmyslových středisek nebo do nových průmyslových odvětví, do středisek netovárního průmyslu apod. Sem patří přesun: a) do cukrovarů v jihozápadních guberniích; b) do důlní a hutní oblasti na jihu; c) na přístavní práce (do Oděsy, Rostova na Donu do Rigy aj.); d) na těžbu rašeliny ve Vladimirské a jiných guberniích; e) do uralské oblasti báňského a hutního průmyslu; f) na lov a zpracování ryb (do Astrachaně, k Černému a Azovskému moři apod.); g) na práce v loděnicích a v lodní dopravě, na kácení a plavení dřeva apod.; h) na práce na železnicích atd.

To jsou hlavní směry přesunu dělníků, které podle informací zaměstnavatelů mají víceméně podstatný vliv na podmínky najímání dělníků v různých krajích. Abychom jasněji znázornili význam tohoto přesunu, porovnáme je s údaji o mzdách v různých oblastech, z nichž dělníci odcházejí a kam přicházejí. Omezujeme se na 8 gubernií evropského Ruska, jež rozdělujeme na 6 skupin podle charakteru přesunu dělníků, a dostáváme tyto údaje: ^{^[qqq]}

Oblasti gubernií podle charakteru přesunu dělnictva		Průměrné mzdy za 10 let (1881 - 1891)					Rozsah přesunu dělníků
		Celoročního pracovníka		Podíl mzdy v penězích na celé mzdě v %	Sezónního pracovníka (v létě)	Nádeníka v létě, který se sám stravuje	zemědělských				nezemědělských
		bez zaopatření	se zaopařením		Sezónního pracovníka (v létě)	Nádeníka v létě, který se sám stravuje
		rublů			rublů	kopějek	Příliv			Odliv		Příliv

1.	Obrovský příliv na zemědělské práce	93,00	143,50	64,8	55,67	82	asi 1 milion dělníků			—	—		značný do báňské a hutní oblasti
2.	Obrovský příliv na zemědělské práce; odliv nepatrný	69,80	111,40	62,6	47,3	63	asi 1 milion dělníků			nepatrný počet	—		značný do báňské a hutní oblasti
3.	Značný odliv na zemědělské práce; slabý příliv	58,67	100,87	58,2	41,50	53	nepatrný počet			přes 300 000	nepatrný počet		nepatrný počet
4.	Obrovský odliv, většinou na zemědělské práce, ale také na práce nezemědělské	51,50	92,95	55,4	35,64	47	—		přes 1¹/₂ miliónu dělníků				nepatrný počet
5.	Obrovský odliv na nezemědělské práce. Příliv na zemědělské práce slabý	68,43	112,43	56,4	44,00	55	nepatrný počet	velmi nepatrný počet			asi 1¹/₄ miliónu dělníků		—
6.	Obrovský příliv na nezemědělské práce; dosti značný příliv i na práce zemědělské	79,80	135,80	58,7	53,00	64	dosti značný počet	—			(do sídelních měst)		obrovský počet

Tato tabulka nám názorně osvětluje základ onoho procesu, který vytváří vnitřní trh pracovních sil, a tedy i vnitřní trh pro kapitalismus. Dvě hlavní oblasti, jež jsou z hlediska kapitalismu nejvyspělejší, přitahují masy dělníků: oblast zemědělského kapitalismu (jižní a východní okrajová území) a oblast průmyslového kapitalismu (Moskevská a Petrohradská gubernie a průmyslové gubernie). Mzdy jsou nejnižší v oblasti, z níž se odchází za prací, ve středoruských zemědělských guberniích, kde je kapitalismus nejméně rozvinut jak v zemědělství, tak v průmyslu^{^[rrr]} ; v oblastech, do nichž se přichází za prací, mzda stoupá u všech druhů prací, zvyšuje se i podíl mzdy vyplácené v penězích na celkové mzdě, tj. sílí peněžní hospodářství na úkor hospodářství naturálního. V přechodných oblastech, které stojí mezi oblastmi největšího přílivu (a nejvyšších mezd) a oblastí odlivu pracovních sil (a nejnižších mezd), pozorujeme ono vzájemné střídání dělnictva, na něž jsme už poukázali: dělníci odcházejí v takovém množství, že v krajích odlivu pracovních sil vzniká nedostatek dělníků, což láká dělníky z gubernií, "kde se méně platí".

Dvoustranný proces odlivu obyvatelstva ze zemědělství do průmyslu (industrializace obyvatelstva) a rozvoje tržního a průmyslového, kapitalistického zemědělství (industrializace zemědělství), který je znázorněn na naší tabulce, shrnuje v podstatě všechno, co jsme už řekli o vytváření vnitřního trhu pro kapitalistickou společnost. Vnitřní trh pro kapitalismus vzniká právě v důsledku paralelního rozvoje kapitalismu v zemědělství i v průmyslu^{^[sss]}, utvářením třídy zemědělských a průmyslových podnikatelů na jedné straně a zemědělských a průmyslových námezdních dělníků na straně druhé. Hlavní proudy přesunu dělníků ukazují na hlavní formy tohoto procesu, avšak zdaleka ne na všechny jeho formy; v předcházejícím výkladu jsme ukázali, že formy tohoto procesu se liší v rolnickém a statkářském hospodářství, v různých oblastech tržního zemědělství, v různých stadiích kapitalistického vývoje průmyslu atd.

Jak představitelé naší narodnické ekonomie tento proces zkomolili a zamotali, ukazuje zvlášť jasně VI. podkapitola druhé části Studií pana N. -ona, která má mnohoznačný název: Vliv znovurozdělení společenských výrobních sil na hospodářské postavení zemědělského obyvatelstva. Pan N. -on si představuje toto "znovurozdělení" takto: "V kapitalistické… společnosti má každé zvýšení produktivity práce za následek ‚uvolnění' příslušného počtu dělníků, kteří jsou nuceni hledat si nějaký jiný výdělek; a protože je tomu tak ve všech odvětvích výroby a protože takové ‚uvolňování' probíhá v celé kapitalistické společnosti, nezbývá jim jiné východisko, než aby se obrátili k onomu výrobnímu nástroji, jehož nejsou dosud zbaveni, totiž k půdě" (s. 126)… "Naši rolníci nejsou zbaveni půdy, proto jí také věnují své síly. Přijdou-li o práci v továrně nebo jsou-li nuceni zanechat své vedlejší domácké práce, nevidí jiné východisko než začít intenzívně hospodařit na půdě. Všechny zemstevní statistické sborníky konstatují, že orná půda se rozšiřuje…" (128).

Jak vidíte, zná pan N. -on zcela zvláštní kapitalismus, který nikdy nikde neexistoval, který si nemohl představit žádný teoretik ekonom. Kapitalismus pana N. -ona neodvádí obyvatelstvo ze zemědělství do průmyslu, nerozděluje zemědělce na protikladné třídy. Právě naopak. Kapitalismus "uvolňuje" dělníky z průmyslu a "těm" nezbývá nic jiného než se vrátit k půdě, protože "naši rolníci nejsou půdy zbaveni"!! Základem této "teorie", která originálním způsobem v poetickém nepořádku "znovurozděluje" všechny procesy kapitalistického vývoje, jsou zjednodušené metody společné všem narodnikům, které jsme podrobně rozebrali v předcházejícím výkladu; směšování rolnické buržoazie a zemědělského proletariátu, ignorování růstu tržního zemědělství, vymýšlení báchorek o izolovanosti "lidové" "domácké výroby" od "kapitalistického" "továrního průmyslu" namísto rozboru vývojových forem rozmanitých projevů kapitalismu v průmyslu.

V. Význam okrajových území. Vnitřní nebo zahraniční trh?

V první kapitole jsme poukázali na pochybenost teorie, která spojuje otázku zahraničního trhu pro kapitalismus s otázkou realizace produktu (s. 25n.^{^[ttt]}). Nezbytnost zahraničního trhu pro kapitalismus se vůbec nevysvětluje tím, že produkt nelze realizovat na vnitřním trhu, ale tím, že kapitalismus není s to opakovat tytéž výrobní procesy v dřívějším rozsahu, za neměnných podmínek (jako tomu bylo za předkapitalistických řádů) ‚ že nutně vede k neomezenému růstu výroby, která překračuje staré, úzké hranice dřívějších hospodářských jednotek. Při nerovnoměrnosti vývoje, jež je kapitalismu vlastní, předhání jedno výrobní odvětví druhé a snaží se překročit hranice dřívější oblasti hospodářských vztahů. Všimněme si například textilního průmyslu na počátku poreformního období. Tento průmysl, který byl kapitalisticky dosti vysoce vyvinut (manufaktura začíná přerůstat v továrnu), úplně ovládl středoruský trh. Avšak velké továrny, které rychle rostly, se již nemohly spokojit s dřívějším rozsahem trhu; začaly si hledat vzdálenější trhy, mezi novým obyvatelstvem, které kolonizovalo Novorusko, jihovýchodní Závolží, Severní Kavkaz, dále Sibiř atd. Je nesporné, že se velké továrny snažily překročit hranice starých trhů. Znamená to snad, že v oblastech, které byly jejich starými trhy, se nemohlo spotřebovat, celkem vzato, více textilních výrobků? Znamená to snad, že například průmyslové a středoruské zemědělské gubernie nemohou už, celkem vzato, pohlcovat větší množství výrobků? Nikoli; víme, že rozklad rolnictva, růst tržního zemědělství a růst průmyslového obyvatelstva rozšířily a neustále rozšiřují vnitřní trh v této staré oblasti. Toto rozšiřování vnitřního trhu je však omezováno mnoha okolnostmi (hlavně tím, že zůstávají zachovány zastaralé instituce, které brzdí vývoj kapitalismu v zemědělství), ale továrníci nebudou přirozeně čekat, až ostatní odvětví národního hospodářství dohoní ve svém kapitalistickém vývoji textilní průmysl. Továrníci potřebují trh okamžitě, a zužuje-li zaostalost ostatních odvětví národního hospodářství trh na dřívějším teritoriu, budou hledat trh v jiné oblasti nebo v jiných zemích anebo v bývalých koloniích dané země.

Co je to však kolonie v politickoekonomickém smyslu? Poukázali jsme už dříve na to, že podle Marxe jsou základními znaky tohoto pojmu: 1. nezabraná, volná půda, lehce dostupná přistěhovalcům; 2. dokončená světová dělba práce, existence světového trhu, takže se kolonie mohou specializovat na hromadnou výrobu zemědělských výrobků, za něž dostávají výměnou hotové průmyslové výrobky, "které by si za jiných okolností musely samy vyrábět" (viz výše, s. 189^{^[uuu]}, pozn., kap. IV, podkapitola II). O tom, že se jižní a východní okrajová území evropského Ruska, osídlovaná v poreformním období, vyznačují právě uvedenými rysy a že jsou v ekonomickém smyslu koloniemi středního evropského Ruska, jsme již mluvili na patřičném místě^{^[vvv]}. Tento pojem "kolonie" lze ještě lépe aplikovat na jiná okrajová území, například na Kavkaz. Rusko "ovládlo" Kavkaz ekonomicky mnohem později než politicky, přičemž toto hospodářské ovládnutí není ještě dodnes zcela ukončeno. V poreformním období došlo na jedné straně k intenzivní kolonizaci Kavkazu^{^[www]}, k rozsáhlému obděláváni nové půdy kolonisty (zvláště na severním Kavkaze), kteří pěstovali pšenici, tabák aj. na prodej a najímali spousty zemědělských námezdních dělníků z Ruska. Na druhé straně byla vytlačována tradiční kavkazská "domácká" výroba, jež upadala v důsledku konkurence dovážených moskevských továrních výrobků. Prastará výroba zbraní upadala v důsledku konkurence dovážených tulských a belgických výrobků, domácká výroba železa upadala v důsledku konkurence dovážených ruských výrobků a právě tak upadalo i domácké zpracování mědi, zlata a stříbra, keramické hlíny, tuku a sody, koží atd.^{^[xxx]}; to všechno se vyrábělo levněji v ruských továrnách, které posílaly své výrobky na Kavkaz. Upadalo zpracovávání rohoviny na číše, protože upadal feudální řád v Gruzii a s ním i jeho historické hodokvasy, upadala výroba čepic, protože asijský kroj byl nahrazován evropským oděvem, upadala výroba měchů a džbánů na kavkazské víno, jež se poprvé začalo objevovat v prodeji (čímž byl podporován rozvoj bednářství) a samo si dobývalo ruský trh. Ruský kapitalismus tak vtahoval Kavkaz do světového oběhu zboží, stíral jeho místní zvláštnosti - tyto zbytky odvěké patriarchální uzavřenosti - a vytvářel si trh pro své továrny. Země, která byla na počátku poreformního období málo obydlena nebo byla obydlena horaly, kteří stáli stranou světového hospodářství a dokonce i stranou historie, se měnila v zemi naftových podnikatelů, obchodníků s vínem, velkovýrobců pšenice a tabáku a pan Kupon nelítostně převlékal hrdého horala z jeho poetického národního kroje do obleku evropského lokaje (Gl. Uspenskij)^{^[159]}. Zároveň s intenzívnější kolonizací Kavkazu a s intenzívnějším růstem jeho zemědělského obyvatelstva odcházelo také obyvatelstvo ze zemědělství do průmyslu (odchod byl zastírán tímto růstem). Počet městského obyvatelstva Kavkazu vzrostl z 350 000 v roce 1863 asi na 900 000 v roce 1897 (počet veškerého obyvatelstva Kavkazu vzrostl od roku 1851 do roku 1897 o 95 %). Nemusíme dodávat, že totéž se dělo a děje i ve Střední Asii, na Sibiři atd.

Vzniká tedy přirozeně otázka, kde je hranice mezi vnitřním a zahraničním trhem? Kdybychom za ni zvolili politickou hranici státu, bylo by to příliš mechanické řešení a bylo by to vůbec nějaké řešení? Je-li Střední Asie vnitřním trhem, kdežto Persie zahraničním, kam zařadit Chivu a Bucharu? Je-li Sibiř vnitřním trhem a Čína zahraničním, kam zařadit Mandžusko? Podobné otázky nejsou zvlášť důležité. Důležité je, že kapitalismus nemůže existovat a rozvíjet se, nerozšiřuje-li ustavičně sféru svého panství, nekolonizuje-li nové země a nevtahuje-li staré nekapitalistické země do víru světového hospodářství. A tato vlastnost kapitalismu se v poreformním Rusku výrazně projevovala a dále se projevuje.

Proces vytváření trhu pro kapitalismus má tedy dvě stránky, a to rozvoj kapitalismu do hloubky, tj. další růst kapitalistického zemědělství a kapitalistického průmyslu na daném, určitém a uzavřeném území, a rozvoj kapitalismu do šířky, tj. rozšiřování sféry panství kapitalismu na nová území. Podle plánu této práce jsme se omezili téměř výlučně na první stránku procesu, a domníváme se proto, že je zvlášť nutné na tomto místě zdůraznit, že jeho druhá stránka je neobyčejně důležitá. Jakékoli vyčerpávající zkoumání procesu kolonizace okrajových území a rozšiřování ruského území z hlediska vývoje kapitalismu by vyžadovalo napsat zvláštní dílo. Zde pouze poznamenáme, že podmínky v Rusku jsou ve srovnání s jinými kapitalistickými zeměmi zvlášť příznivé, protože Rusko má ve svých okrajových územích hojnost volné a kolonizaci dostupné půdy^{^[yyy]}. I v evropském Rusku - nemluvě už o asijském - máme taková okrajová území, která jsou pro ohromné vzdálenosti a špatné dopravní spojení hospodářsky ještě velmi málo spjata se středním Ruskem. Vezměme například "daleký sever" Archangelskou gubernii; nesmírné množství půdy a přírodního bohatství se využívá ještě velmi nepatrně. Dřevo, jeden z hlavních místních produktů, se vyváželo až donedávna hlavně do Anglie. Z tohoto hlediska byla tedy tato oblast evropského Ruska zahraničním trhem pro Anglii, ale přitom nebyla vnitřním trhem pro Rusko. Ruští podnikatelé ovšem anglickým podnikatelům záviděli a nyní, kdy byla vybudována železnice do Archangelska, jásají, protože předvídají, že „se pozvedne celková nálada a vzroste podnikání v různých průmyslových odvětvích kraje‟^{^[zzz]}.

VI. „Poslání‟ kapitalismu

Nakonec nám ještě zbývá vyvodit závěry k otázce, která byla v literatuře nazvána otázkou „poslání‟ kapitalismu, tj. jeho historické úlohy v hospodářském vývoji Ruska. Uznávání pokrokovosti této úlohy je zcela slučitelné (jak jsme se to snažili podrobně ukázat v každé fázi našeho faktografického výkladu) s úplným uznáváním negativních a stinných stránek kapitalismu, s uznáváním toho, že za kapitalismu nutně existují hluboké a mnohostranné sociální rozpory, které signalizují historicky přechodný ráz této hospodářské soustavy. Právě narodnici, kteří se všemožně snaží líčit věc tak, že uznávat historickou pokrokovost kapitalismu znamená být jeho apologetem, právě tito narodnici se prohřešují tím, že neuspokojivě hodnotí (a někdy i zamlčují) nejhlubší rozpory ruského kapitalismu, zastírají rozklad rolnictva, kapitalistický ráz vývoje našeho zemědělství, vytváření třídy zemědělských a průmyslových námezdních dělníků s přídělem, zastírají, že v neblaze proslulém „domáckém‟ průmyslu naprosto převládly nejnižší a nejhorší formy kapitalismu.

Pokrokovou historickou úlohu kapitalismu lze shrnout do dvou stručných závěrů: zvýšení produktivních sil společenské práce a zespolečenštění práce. Obě tyto skutečnosti se však projevují ve velmi rozmanitých procesech v různých oblastech národního hospodářství.

Rozvoj produktivních sil společenské práce lze pozorovat nejvýrazněji teprve v období strojového velkoprůmyslu. Až do tohoto nejvyššího stadia kapitalismu se ještě dochovala rukodělná výroba a primitivní technika, která se zdokonalovala pouze živelně a neobyčejně pomalu. Poreformní období se po této stránce pronikavě liší od předcházejících období ruských dějin. Rusko dřevěného rádia a cepu, vodního mlýna a ručního tkalcovského stavu se začalo rychle měnit v Rusko pluhu a mlátičky, parního mlýna a mechanického tkalcovského stavu. Není ani jedno odvětví národního hospodářství podřízené kapitalistické výrobě, v němž by nebylo možné pozorovat právě tak výraznou přeměnu techniky. Proces této přeměny již pro samu povahu kapitalismu nemůže probíhat jinak než velmi nerovnoměrně a s řadou disproporcionalit: období prosperity se střídají s obdobími krizí, vzestup jednoho průmyslového odvětví vede k úpadku druhého, pokrok v zemědělstv se dotýká v jednom kraji jedné stránky zemědělství, v druhém druhé, rozvoj zemědělství je předstihován rozvojem obchodu a průmyslu atd. Mnoho chyb narodnických autorů plyne z jejich pokusů dokázat, že tento nerovnoměrný,. hazardní vývoj ve skocích není žádný vývoj^{^[aaaa]}.

Jiná zvláštnost rozvíjení společenských výrobních sil kapitalismu spočívá v tom, že růst výrobních prostředků (výrobní spotřeby) daleko předstihuje růst osobní spotřeby: nejednou jsme poukázali, jak se to projevuje v zemědělství a v průmyslu. Tato zvláštnost vyplývá z obecných zákonů realizace produktu v kapitalistické společnosti a plně odpovídá antagonistické povaze této společnosti^{^[bbbb]}.

Zespolečenštění práce kapitalismem se projevuje v těchto procesech: za prvé, již sám růst výroby zboží odstraňuje rozptýlenost malých hospodářských jednotek, jež je vlastni naturálnímu hospodářství, a slučuje malé místní trhy ve velký národní (a později světový) trh. Výroba pro vlastní spotřebu se mění ve výrobu pro celou společnost, a čím je kapitalismus vyspělejší, tím více se zostřuje rozpor mezi tímto kolektivním charakterem výroby a individuálním charakterem přisvojování. Za druhé, kapitalismus vytváří místo dřívější roztříštěnosti výroby její dosud nevídanou koncentraci, a to jak v zemědělství, tak v průmyslu. Je to nejpronikavější a nejvýraznější, ne však jediný projev oné zvláštnosti kapitalismu, kterou zkoumáme. Za třetí, kapitalismus vytlačuje formy osobní závislosti, které byly nerozlučně spjaty s dřívějšími hospodářskými soustavami. V Rusku se pokrokovost kapitalismu projevuje po této stránce zvlášť pronikavě, protože osobní závislost výrobce u nás existovala (zčásti existuje dodnes) nejenom v zemědělství, ale i ve zpracovatelském průmyslu ("továrny", v nichž pracovali nevolníci), i v báňském a hutním průmyslu, i v rybářství^{^[cccc]} apod. Ve srovnání s prací závislého nebo porobeného rolníka je práce svobodného námezdního dělníka ve všech oblastech národního hospodářství pokrokovým jevem. Za čtvrté, kapitalismus nutně vyvolává pohyb obyvatelstva, který nevyžadovaly dřívější soustavy společenského hospodářství a který tehdy byl v poněkud širším rozsahu nemožný. Za páté, kapitalismus ustavičně snižuje podíl obyvatelstva zabývajícího se zemědělstvím (v němž vždy převládají nejzaostalejší formy společenskoekonomických vztahů) a roste počet velkých průmyslových středisek. Za šesté, kapitalistická společnost zvyšuje potřebu obyvatelstva spolčovat a sdružovat se a dává těmto sdružením oproti dřívějším zvláštní ráz. Kapitalismus ruší úzké, místní a stavovské svazky středověké společnosti, vyvolává zběsilou konkurenci a zároveň rozděluje celou společnost na velké skupiny osob zaujímajících rozličné postavení ve výrobě a všemožně podněcuje sdružování v každé takové skupině^{^[dddd]}. Za sedmé, všechny uvedené změny starého hospodářského řádu vyvolané kapitalismem nevyhnutelně mění i mentalitu obyvatelstva. Ekonomický vývoj, který probíhá ve skocích, rychlá přeměna způsobů výroby a její obrovská koncentrace, zrušení všech forem osobní závislosti a patriarchálních vztahů, pohyb obyvatelstva, vliv velkých průmyslových středisek atd. nutně vyvolávají hlubokou přeměnu samotného charakteru výrobců; my jsme již měli příležitost zmínit se o podobných pozorováních ruských badatelů.

Vracíme-li se k narodnické ekonomii, s jejímiž představiteli jsme museli neustále polemizovat, můžeme shrnout příčiny našich neshod takto: za prvé musíme konstatovat, že narodnické pojetí procesu vývoje kapitalismu v Rusku je naprosto nesprávné, stejně jako jejich představa o struktuře ekonomických vztahů, které existovaly v Rusku před kapitalismem; přitom je z našeho hlediska zvlášť důležité, že narodnici ignorují kapitalistické rozpory ve struktuře rolnického hospodářství (jak zabývajícího se jen zemědělstvím, tak zabývajícího se i průmyslovou výrobou). Pokud jde dále o pomalý či rychlý vývoj kapitalismu v Rusku, závisí všechno na tom, s čím tento vývoj srovnáváme. Srovnáváme-li předkapitalistické období v Rusku s obdobím kapitalistickým (a právě takové srovnání je nutné, máme-li správně odpovědět na položenou otázku), musíme přiznat, že vývoj společenského hospodářství za kapitalismu je neobyčejně rychlý. Srovnáváme-li však tuto rychlost vývoje s rychlostí dosažitelnou při dnešní úrovni techniky a kultury, musíme přiznat, že nynější vývoj kapitalismu v Rusku je vskutku pomalý. A musí být pomalý, neboť ani v jedné kapitalistické zemi se nedochovalo tolik starých institucí neslučitelných s kapitalismem, brzdících jeho vývoj a nesmírně zhoršujících postavení výrobců, kteří "trpí nejen rozvojem kapitalistické výroby, nýbrž i nedostatkem jejího rozvoje"161. Konečně snad nejhlubší příčina našeho rozchodu s narodniky spočívá v rozdílnosti základních názorů na společenskoekonomické procesy. Na základě zkoumání těchto procesů docházejí narodnici zpravidla k určitým moralizujícím závěrům; nepohlížejí na různé skupiny osob, které se účastní výroby, jako na tvůrce těch či oněch forem života; nekladou si za cíl vysvětlit celý souhrn společenskoekonomických vztahů jako výsledek vzájemného vztahu mezi těmito skupinami, jež mají rozdílné zájmy a rozdílnou historickou úlohu… Jestliže se autorovi těchto řádek podařilo shromáždit určitý materiál k objasnění těchto otázek, může mít za to, že jeho úsilí nebylo zbytečné.

__________________________________

Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a Übersichten der Weltwirtschaft, 1. c. [Přehledy světového hospodářství . Roku 1904 měřila 54 878 km v evropském Rusku (s Královstvím polským, Kavkazem a Finskem) a 8351 km v asijském Rusku. Pozn. k 2. vyd.

b V. Michajlovskij, Rozvoj ruské železniční sítě. Práce Svobodné ekonomické společnosti, 1898, č. 2.

c Vojenský statistický sborník, s. 511. — Pan N. -on, Studie, příloha. — Výrobní síly XVII, s. 67. — Věstnik finansov 1898, č. 43. Ruská ročenka, 1905, Petrohrad 1906.

d Vojenský statistický sborník, 445. — Výrobní síly, XVII, 42. — Věstnik finansov, 1898, č. 44.

e Vojenský statistický sborník, 758, a Ročenka ministerstva financí, I, 363. — Výrobní síly, XVII, 30.

f Výrobní síly. Zahraniční obchod Ruska, s. 56n.

g Ibid., s. 17. Ruská ročenka za rok 1904, Petrohrad 1905.

h Sborník údajů o Rusku, 1890, CIX.

i Sborník údajů o Rusku, 1896, tabulka CXXVII.

j Ibidem.

k Věstnik finansov, 1898, č. 26.

l Údaje za rok 1863 byly převzaty ze Statistického sborníku (I, 1866) a z Vojenského statistického sborníku. Údaje o městském obyvatelstvu Orenburské a Ufské gubernie jsou opraveny podle tabulek měst. Tak je tedy 6 105 100 městských obyvatel, a nikoli 6 087 100, jak uvádí Vojenský statistický sborník. — Údaje o roce 1885 jsou převzaty ze Sborníků údajů o Rusku za rok l884/85. — O roce 1897 uvádíme údaje podle sčítání lidu z 28. ledna 1897 (První všeobecné sčítání lidu v Ruské říši v roce 1897, publikace Ústředního statistického výboru. Petrohrad 1897 a 1898, sešit 1 a 2). Podle sčítáni v roce 1897 bylo 11 830 500 stálých městských obyvatel, tj. 12,55%. Vzali jsme obyvatelstvo zdržující se za sčítání ve městech. — Poznamenáváme, že nemůžeme ručit za úplnou stejnorodost a porovnatelnost údajů z let 1863—1885—1897. Omezujeme se proto jen na srovnáni nejobecnějších poměrů a zvlášť uvádíme údaje o velkých městech.

m „Počet městských obcí, které mají zemědělský ráz, je zcela nepatrný a počet jejich obyvatel ve srovnání s celkovým počtem městských obyvatel je zcela bezvýznamný“ (pan Grigorjev v knize Vliv sklizní a cen obilí, sv. II, s. 126).

n Novoje slovo, červen 1897, s. 113.

o Pan Grigorjev uvádí tabulku (1. c., 140), z níž vyplývá, že roku 1885 mělo 85,6 % všech měst méně než 20 000 obyvatel; žilo v nich 38,0 % městských obyvatel; 12,4 % všech měst (82 z 660) mělo méně než 2000 obyvatel a žila v nich jen 1,1 % městských obyvatel (110 000 z 9 962 000).

p Viz tento svazek, s. 34—35. Red. zde

q Že je správné připojit námi zvolené nezemědělské gubernie k Petrohradské a Moskevské gubernii dokazuje fakt, že se obyvatelstvo obou sídelních měst doplňuje hlavně přistěhovalci z těchto gubernií. Podle sčítání lidu z 15. prosince 1890 bylo v Petrohradě celkem 726 000 rolníků a měšťanů; z nich 544 000 (tj. tři čtvrtiny) byli rolníci a měšťané z oněch 11 gubernií, z nichž jsme vytvořili první oblast.

r L. c., s. 109. „V moderní historii západní Evropy nemá tento pohyb obyvatelstva obdoby“ (110—111).

s Viz o nich výše, kap. VII, podkapitola VIII (zde) a příloha III ke kap. VII. (zde).

t O významu táto okolnosti, uvedené již panem Korsakem, viz oprávněné poznámky pana Vo1gina (1. c., s. 215—216).

u Kolik jev Rusku vesnic s velkým počtem obyvatel, můžeme soudit z těchto (i když zastaralých) údajů Vojenského statistického sborníku: v 25 guberniích evropského Ruska bylo v šedesátých letech 1334 osad s více než 2000 obyvateli. Z nich 108 mělo 5000 až 10 000 obyvatel, 6 osad 10 000 až 15 000, jedna 15 000 až 20 000 a jedna přes 20 000 (s. 169). Ve všech zemích, a nejen v Rusku, vede vývoj kapitalismu ke vzniku nových průmyslových středisek, jež se oficiálně nepočítají mezi města. "Rozdíly mezi městem a vesnicí se stírají: v blízkosti rostoucích průmyslových měst je tomu tak proto, že se průmyslové závody a dělnická obydlí přemisťují na předměstí a do okolí města; v blízkosti upadajících malých měst proto, že se tato města sbližují s okolními osadami, a také proto, že vznikají velké průmyslové osady... Rozdíly mezi městskými a venkovskými obcemi se stírají, protože existuje mnoho přechodných útvarů. Statistika to už dávno uznala, odložila historickoprávní pojem města a nahradila jej statistickým pojmem, podle něhož se lidská sídla rozlišují jen podle počtu obyvatel" (Bücher, Die Entstehung der Volkswirtschaft, Tübingen 1893. S. 296-297 a 303-304). Ruská statistika značně pokulhává i po této stránce za evropskou statistikou. V Německu i ve Francii (Statesman's Yearbook, p. 536,474) se počítají k městům obce s více než 2000 obyvateli, v Anglii net urban sanitary districts (zdravotnické obvody městského typu. Red.), tj. i tovární osady apod. Ruské údaje o "městském" obyvatelstvu nelze tedy vůbec srovnávat s evropskými údaji.

v Pan N. -on vůbec nepostřehl proces industrializace obyvatelstva v Rusku! Pan V. V. jej postřehl a uznal, že stále častější odcházení za prací znamená, že obyvatelstvo odchází ze zemědělství (Osudy kapitalismu, 149); avšak nejenže tento proces nezahrnul do svých názorů na "osudy kapitalismu", ale pokusil se jej zastřít bědováním nad tím, že "existují lidé, kteří to všechno pokládají za velmi přirozené" (pro kapitalistickou společnost? A pan V. V. si snad dovede představit kapitalismus bez tohoto jevu?), "a dokonce za žádoucí" (ibid.). Za žádoucí, pane V. V., bez jakéhokoli "a dokonce"!

w Povolení k pobytu vydaná rolnickému obyvatelstvu Moskevské gubernie vletech 1880 a 1885. -. Statistická ročenka Tverské gubernie za rok 1897. - Žbankov, Odcházení za prací ve Smolenské gubernii, Smolensk 1896, a též Vliv odcházení za výdělky atd., Kostroma 1887. - Výdělečná činnost rolnického obyvatelstva Pskovské gubernie, Pskov 1898. - Chyby v procentech u Moskevské gubernie nemohly být opraveny, protože nejsou uvedeny absolutní údaje. - O Kostromské gubernii existují pouze údaje podle újezdů, ale jen v procentech, museli jsme proto vzít průměr z údajů podle újezdů, a proto také vyčleňujeme údaje z Kostromské gubernie do zvláštního sloupce. U Jaroslavské gubernie se počítá, že po celý rok je mimo domov 68,7% dělníků odcházejících za prací; na podzim a v zimě 12,6%; na jaře a v létě 18,7 %. Poznamenáváme, že se údaje o Jaroslavské gubernii (Přehled Jaroslavské gubernie, sešit II, Jaroslavl 1896) nedají srovnávat s předchozími údaji, protože jsou sestaveny podle údajů církevních hodnostářů apod., nikoli podle údajů o osobních dokladech.

x Je známo, že v létě se například obyvatelstvo petrohradských předměstí velmi značně rozrůstá.

y Statistický přehled Kalužské gubernie za rok 1896. Kaluga 1897, s. 18 v oddílu II.

z "Odcházení za prací… zastírá nepřetržitý proces růstu měst… Občinová držba půdy a zvláštní finanční a administrativní poměry v Rusku nedovolují rolníkům, aby se stávali obyvateli měst tak snadno jako na Západě… Právní nitky podporují jeho (dělníka odcházejícího za prací) spojení s vesnicí, on se však v podstatě svým zaměstnáním, svými zvyky a zálibami už dokonale přizpůsobil městu a v tomto spojení s vesnicí často vidí břemeno" (Russkaja mysl, 1896, č. 11, s. 227). Je to sice velmi správné, avšak na publicistu je to málo. Proč se autor jednoznačně nevyslovil pro úplnou svobodu pohybu, pro svobodu rolníků vystoupit z občiny? Naši liberálové se stále ještě bojí našich narodniků. Zcela zbytečně.

Pro srovnání uvedeme názor pana Žbankova, který sympatizuje s narodniky: "Odcházení za výdělky do měst je tak trochu hromosvodem (sic!) proti rychlému růstu našich sídelních a velkých měst a proti růstu městského proletariátu a proletariátu bez půdy. Jak po stránce zdravotní, tak i po stránce sociálně ekonomické je nutné považovat tento vliv odcházení za výdělky za užitečný: dokud nejsou široké vrstvy lidu úplně odloučeny od půdy, která je pro odcházející dělníky určitým zabezpečením" (,‚zabezpečením", z něhož se vykupují penězi!), "nemohou se tito dělníci stát slepým nástrojem kapitalistické výroby, a zároveň zůstává naděje na zřízení zemědělskoprůmyslových občin" (Juridičeskij věstnik, 1890, č. 9, s. 145). Zachování maloburžoazních nadějí, což to není vskutku prospěšné? A pokud jde o "slepý nástroj", dokazují zkušenosti z Evropy i všechna fakta z Ruska, že toto označení můžeme daleko spíše použít pro dělníka, který si udržel spojení s půdou a s patriarchálními vztahy, než pro dělníka, který toto spojení zpřetrhal. Čísla a údaje samotného pana Žbankova dokazují, že lidé přechodně zaměstnaní v "Pitěru" jsou gramotnější, kulturnější a vyspělejší než usedlí obyvatelé Kostromské gubernie v nějakých "lesnatých" újezdech.

aa L. Vesin, Význam odcházení za prací atd., Dělo, 1886, č. 7, a 1887, č. 2.

bb Statistika výrobních odvětví podléhajících spotřební dani atd., za léta 1897—1898, Petrohrad 1900. Publikace hlavní správy nepřímých daní.

cc Viz tento spis zde.

dd Gubernie: Moskevská (rok 1885, zastaralé údaje), Tverská (rok 1896), Kostromská (rok 1892), Smolenská (rok 1895), Kalužská (rok 1895) a Pskovská (rok 1896). Prameny jsou uvedeny výše. Údaje se týkají všech povolení k dočasnému opuštění občiny, vydávaných pro muže i ženy.

ee Věstnik obščestvennoj gigijeny, suděbnoj i praktičeskoj mediciny, červenec 1896. M. Uvarov, O vlivu odcházení za prací na zdravotní poměry Ruska. Pan Uvarov shrnul údaje ze 126 újezdů 20 gubernií.

ff Srov. výše, s. 174, poznámka ( viz tento spis poznámka [cc]).

gg Postavení dělnické třídy v Rusku, Petrohrad 1869, s. 400n.

hh Údaje o příjmu z osobních dokladů jsou převzaty ze Sborníku údajů o Rusku za léta 1884/85 a 1896. Roku 1885 4inil příjem z osobních dokladů v evropském Rusku 37 rublů na 1000 obyvatel; v 11 nezemědělských guberniích pak 86 rublů na 1000 obyvatel.

ii Dva poslední sloupce tabulky jsme připojili sami. Do I. skupiny byly pojaty tyto gubernie: Archangelská, Vladimirská, Vologedská, Vjatecká, Kalužská, Kostromská, Moskevská, Novgorodská, Permská, Petrohradská, Tverská a Jaroslavská; do II. skupiny: Kazaňská, Nižněnovgorodská, Rjazaňská, Tulská a Smolenská; do III. skupiny: Besarabská, Volyňská, Voroněžská, Jekatěrinoslavská, Donská, Kyjevská, Kurská, Orenburská, Orelská, Penzská, Podolská, Poltavská, Samarská, Saratovská, Simbirská, Tavridská, Tambovská, Ufská, Charkovská, Chersonská a Černigovská. - Poznamenáváme, že toto rozdělení obsahuje nesprávné údaje, které zveličují význam odcházení na zemědělské práce. Smolenská, Nižněnovgorodská a Tulská gubernie musí být zařazeny do I. skupiny (srov. Zemědělský přehled Nižněnovgorodské gubernie za rok 1896, kap. XI. - Kronika Tulské gubernie za rok 1895, oddíl VI, s. 10; počet osob odcházejících na práce se odhaduje na 188 000, kdežto pan S. Korolenko napočítal pouze 50 000 přebytečných dělníků! - přičemž na 6 severních nečernozemních újezdů připadá 107 000 odcházejících dělníků). Kurská gubernie musí být zařazena do II. skupiny (S. Korolenko, 1. c.; ze 7 újezdů obyvatelstvo odchází většinou na řemeslné práce, z ostatních 8 újezdů pouze na zemědělské práce). Pan Vesin bohužel neuvádí údaje o počtu povolení k dočasnému opuštění vesnice podle gubernií.

jj Mimochodem, autor přehledu těchto údajů (1. c., kap. VI, s.639) vysvětluje pokles počtu vydaných osobních dokladů v roce 1898 tím, že v důsledku neúrody a rozšíření zemědělských strojů odcházelo na léto do jižních gubernií méně dělníků. Toto vysvětlení je k ničemu, protože počet vydaných povolení k pobytu poklesl nejméně ve III. Skupině a nejvíce v I. skupině. Lze vůbec srovnávat metody registrace v roce 1897 a v roce 1898? Pozn. k 2. vyd.

kk Žbankov, Vliv odcházení za výdělky atd., s. 36n. Podíl gramotných mužů v újezdech Kostromské gubernie, z nichž obyvatelstvo odchází za prací = 55,9%; v továrních újezdech = 34,9%; v újezdech, z nichž obyvatelstvo neodchází za prací (hojně zalesněných) = 25,8%; podíl žen = 3,5% — 2,0% — 1,3%; do školy chodí = 1,44% — 1,43% — 1,07%. Děti z újezdů, z nichž obyvatelstvo odchází za prací, se učí také v Petrohradě.

ll „Gramotní dělníci přicházející za prací do Petrohradu se léčí daleko lépe a uvědoměleji“ (ibid., 34), takže nakažlivé nemoci mezi nimi neřádí tak zhoubně jako ve volostech s „nízkou kullurní úrovní“ (podtrženo autorem).

mm „Újezdy, z nichž se odchází za prací, značně předčí zemědělské i hojně zalesněné kraje celým způsobem života... Oděv Petrohraďanů je daleko čistší, vzhlednější a hygieničtější... Děti jsou udržovány ve větší čistotě, takže se u nich méně vyskytuje svrab a jiné kožní nemoci‘ (ibid., 39. Srov. Odcházení za prací ve Smolenské gubernii, s. 8). „Vesnice, z nichž obyvatelstvo odchází za prací, se pronikavě liší od vesnic s usedlým obyvatelstvem: obydlí, oděv, všechny zvyky a zábavy připomínají spíše život městských obyvatel než život rolníků“ (Odcházení za prací ve Smolenské gubernii, s. 3). Ve volostech Kostromské gubernie, z nichž se odchází za prací, „najdete v polovině domů papír, inkoust, tužky a pera“ (Kraj žen, 67—68).

nn Kraj žen, 26—27, 15.

oo Ibid., s.27.

pp Například kostromští rolníci se snaží o to, aby byli obyvateli měst i vzhledem k „možným tělesným trestům, které jsou pro nastrojeného Petrohraďana něčím daleko hroznějším než pro prostého vesničana“ (ibid., 58).

qq Ibid., 88.

rr Juridičeskij věstník, 1890, č. 9, s. 142.

ss Poslední v pořadí, ne však významem. Red.

tt Srov. kap. IV, podkapitola IV (tento spis zde).

uu Statistický přehled Kalužské gubernie za rok 1896, oddíl II, s. 48.

vv Ibid., oddíl I, s. 27.

ww Ibid., s. 41.

xx Ibid., s. 40. Podtrženo autorem.

yy Kraj žen, 39 a 8. "Nezpůsobí snad tito opravdoví zemědělci" (přistěhovalí) "svým zámožným způsobem života, že vystřízliví i staří obyvatelé, kteří nepokládají za základ své existence půdu, ale vedlejší výdělky jinde?" (s. 40). "Už jsme ostatně," naříká autor, "uvedli příklad opačného vlivu." Je to tento příklad: Lidé z Vologdy koupili půdu a žili si "velmi dobře". "Když jsem se zeptal jednoho z nich, proč nechal syna odejít do Petrohradu, má-li slušné příjmy, dostal jsem tuto odpověď: ‚Nejsme chudí, ale u nás je všechno moc všední a tak syn chtěl jako jiní získat další vzdělání, když se už doma lecčemus naučil" (s. 25). Ubozí narodnici! Jak se nemají rmoutit nad tím, že ani příklad zámožných mužiků-oráčů, kteří si kupují půdu, nemůže zapůsobit, aby "vystřízlivěla" mládež toužící "po vzdělání" a utíkající z "přídělově půdy, která jí poskytuje jistotu"!

zz Vliv odcházení za výdělky atd., 33, podtrženo autorem.

aaa Juridičeskij věstnik, 1890, č. 9, 138.

bbb Russkaja mysl (nikoli Russkij věstnik, ale Russkaja mysl), 1887, č. 9, s. 163.

ccc Povolení k pobytu atd., s. 7.

ddd Russkoje bogatstvo, 1896, č. 7, s. 18. Z toho tedy plyne, že „nejzákladnější“ potřeby má krýt přídělová půda, zatímco ostatní potřeby mají krýt patrně „místní výdělky“, které lze najít na „vesnici trpící nedostatkem zručných a zdravých pracovníků“!

eee Souhrn statistických materiálů atd. (publikace kanceláře vládního výboru 1894) uvádí 15 546 618 osob. Toto číslo bylo vypočteno takto: předpokládalo se, že městské obyvatelstvo se rovná obyvatelstvu, jež se neúčastní výroby materiálních hodnot. Počet dospělých mužů z řad rolníků byl sníženo o 7% (4¹/₂% si odbývají základní vojenskou službu a 2¹/₂ % jsou zaměstnána ve veřejných službách).

fff Viz tento spis zde.

ggg Už jsme si řekli, že jen dřevařských dělníků je na 2 milióny. Dělníků zaměstnaných ve dvou posledních druzích práce, o nichž se zmiňujeme, musí být více než dělníků odcházejících na nezemědělské práce, protože část stavebních, pomocných a zvláště dřevařských dělníků patří k místním, a nikoli k dělníkům odcházejícím za prací. Zjistili jsme tedy, že na nezemědělské práce odcházejí alespoň 3 milióny dělníků.

hhh V továrním průmyslu, jak jsme viděli, tvoří ženy a děti něco přes ¹/₄ všech dělníků. V průmyslu báňském a hutním, stavebním, dřevařském apod. je žen a dětí velmi málo. Naproti tomu na kapitalistické domácké práci se podílejí pravděpodobně mnohem více než muži.

iii Abychom se vyhnuli nedorozuměním, poznamenáváme, že si nečiníme žádný nárok na maximální statistickou průkaznost těchto čísel; chceme jen přibližně poukázat na rozmanitost forem námezdní práce a velký počet námezdních dělníků.

jjj Viz Sebrané spisy 2, Praha 1980, s. 175—180. Red. V MIA zde.

kkk Připomeňme si úvahy pana N. -ona o "hrstce" dělníků a zároveň i tento vskutku klasický výpočet pana V. V. (Nástin teoretické ekonomie, s. 131): V 50 guberniích evropského Ruska je 15 547 000 dospělých dělníků mužského pohlaví z řad rolnictva; z nich "je sdruženo kapitálem" 1 020 000 (863 000 v továrním průmyslu + 160 000 železničních dělníků); zbytek tvoří "zemědělské obyvatelstvo". Za "úplné kapitalizace zpracovatelského průmyslu" zaměstná "kapitalistický tovární průmysl" dvojnásobný počet pracovních sil (13,3% místo 7,6%, kdežto ostatních 86,7% obyvatelstva "zůstane připoutáno k půdě a bude půl roku zahálet"). Je zřejmé, že komentáře by mohly jen zeslabit dojem vyvolaný touto skvělou ukázkou ekonomické vědy a ekonomické statistiky.

lll Novoje slovo, 1896, č. 6, s. 21.

mmm Mutatis mutandis (s příslušnými změnami. Red.); o poměru námezdních pracovníků ve strojovém velkoprůmyslu k ostatním námezdním pracovníkům lze říci totéž, co říkají manželé Webbovi o poměru členů anglických odborů k nečlenům. „Členové odborů tvoří asi 4% všech obyvatel... V odborech je organizováno asi 20% dospělých mužů z řad dělníků, kteří žijí z fyzické práce.“ Avšak „Die Gewerkschaftler... zählen In der Regel die Elite des Gewerbes in ihren Reihen. Der moralische und geistige Einfluss, den sie auf die Masse ihrer Berufsgenossen ausüben, steht deshalb ausser jedem Verhältniss zu ihrer numerischen Stärke“ (S. & B. Webb, Die Geschichte des britischen Trade Unionismus, Stuttgart, Dietz, 1895, S. S. 363, 365, 381). [„Odboráři... mají zpravidla mezi sebou výkvět svého oboru. Jejich morální a duchovní vliv na ostatní masu dělníků není proto v žádném poměru k jejich početní síle.“ Red.]

nnn Zemědělské a statistické údaje podle materiálu získaného od hospodářů. Sešit V. Svobodná námezdní práce v soukromých hospodářstvích a pohyb dělnictva v souvislosti se statistickoekonomickým přehledem evropského Ruska se zřetelem k zemědělství a průmyslu. Sestavil S. A. Korolenko. Publikace odboru pro zemědělství a průmysl soustředěný na venkově. Petrohrad 1892.

ooo Viz tento spis zde a zde.

ppp Viz tento spis zde.

qqq Ostatní gubernie jsou vypuštěny, abychom výklad nekomplikovali údaji, které nepřinášejí o zkoumané otázce nic nového; přitom zůstávají ostatní gubernie buď stranou hlavního hromadného přesunu dělnictva (Ural, sever), anebo se vyznačují etnografickými a administrativně právními zvláštnostmi (pobaltské gubernie, gubernie s židovským obyvatelstvem, běloruské gubernie aj.). Údaje jsou převzaty z výše citované publikace. Číselné údaje o mzdách jsou průměry vypočtené z údajů podle gubernií; mzda nádeníka v letních měsících se skládá z průměrné mzdy za tři období, a to setí, senoseč a sklizeň. Do oblastí (1-6) byly pojaty tyto gubernie: 1. Tavridská, Besarabská a Donská; 2. Chersonská, Jekatěrinoslavská, Samarská, Saratovská a Orenburská; 3. Simbirská, Voroněžská a Charkovská; 4. Kazaňská, Penzská, Tambovská, Rjazaňská, Tulská, Orelská a Kurská; 5. Pskovská, Novgorodská, Kalužská, Kostromská, Tverská a Nižněnovgorodská; 6. Petrohradská, Moskevská, Jaroslavská a Vladimirská.

rrr Rolnici tedy hromadně utikaji z krajů, kde zůstaly v největší míře zachovány patriarchální hospodářské vztahy, a to odpracovávání a primitivní formy průmyslové výroby, do krajů, v nichž se „opory“ rozpadly. Utíkají od „lidové výroby“ a nedbají hlasů, které za nimi doléhají ze „společnosti“. A v tomto sboru zřetelně vynikají dva hlasy: „Jsou málo připoutáni!“ ryčí výhružně černosotňovec Sobakevič^{^[157]} — „Nemají dostatečný příděl půdy,“ opravuje ho zdvořile kadet Manilov.

sss Teoretická ekonomie již dávno přišla na tuto prostou pravdu. Nemluvě již o Marxovi, který přímo poukázal na vývoj kapitalismu v zemědělství jako na proces vytvářející "vnitřní trh pro průmyslový kapitál" (Das Kapital, I², S. 776, kap. 24, podkapitola 5)^{^[158]}, můžeme se odvolat na A. Smitha. V XI. kapitole I. knihy a ve IV. kapitole III. knihy Bohatství národů vylíčil A. Smith nejcharakterističtější rysy vývoje kapitalistického zemědělství a zjistil, že tento proces probíhá souběžně s růstem měst a rozvojem průmyslu.

ttt Viz zde.

uuu Viz poznámka [i] ve IV. kapitole tohoto spisu..

vvv "Výhradně díky jim, díky těmto lidovým formám výroby a na jejich základě bylo kolonizováno a osídleno celé jižní Rusko" (pan N. -on, Studie, 284). Jak pozoruhodně široký a obsažný je tento pojem "lidové formy výroby"! Zahrnuje všechno možné: patriarchální rolnické hospodářství, odpracovávání, primitivní řemeslo, drobnou výrobu zboží i typicky kapitalistické vztahy v rolnické občině, které jsme poznali z údajů o Tavridské a Samarské gubernii (kap. II), aj. aj.

www Srov. články pana P. Semjonova ve Věstniku finansov, 1897, č. 21 a V. Michajlovského v časopise Novoje slovo, červen 1897.

xxx Viz Články K. Chatisova v II. sv. Zpráv a šetření o domáckém průmyslu a P. Ostrjakova v V. sešitě Prací komise pro domácký průmysl.

yyy Okolnost uvedená v textu má ještě jinou stránku. Kolonizace okrajových území brzdí rozvoj kapitalismu do hloubky na starém, dávno obydleném území. Vyřešení charakteristických rozporů kapitalismu, které sám plodí, se dočasně odsunuje, poněvadž se kapitalismus může snadno rozvíjet do šířky. Například existence nejvyspělejších forem průmyslu zároveň se zpola středověkými formami zemědělství představuje ještě rozpor. Kdyby se ruský kapitalismus nemohl rozšiřovat za hranice území, které bylo ovládáno již na počátku poreformního období, musel by tento rozpor mezi kapitalistickým velkoprůmyslem a archaickými institucemi na vesnici (připoutanost rolníků k půdě apod.) vést k okamžitému zrušení všech těchto institucí a k naprostému uvolnění cesty kapitalismu v ruském zemědělství. Možnost hledat a nalézt trh v kolonizovaných okrajových územích (pro továrníka), možnost odejít na novou půdu (pro rolníka) otupuje však ostří tohoto rozporu a zpomaluje jeho vyřešení. Je samozřejmé, že takové zpomalení rozvoje kapitalismu znamená, že se připravuje jeho ještě mohutnější rozvoj v nejbližší budoucnosti.

zzz Výrobní síly, XX, 12.

aaaa „Podívejme se..., co nám může přinést další vývoj kapitalismu i v tom případě, kdyby se nám podařilo potopit Anglii do moře a zaujmout její místo“ (pan N. -on, Studie, 210). V anglickém a americkém bavlnářském průmyslu, který uspokojuje ²/₃ světové spotřeby, je zaměstnáno celkem něco přes 600 000 lidí. „A z toho plyne, že i kdybychom se zmocnili značné části světového trhu..., přece jen by kapitalismus nebyl s to využít všechny pracovní síly, které nyní neustále připravuje o zaměstnání. Co znamená ve skutečnosti nějakých 600 000 anglických a amerických dělníků proti miliónům rolníků, kteří jsou po celé měsíce bez jakéhokoli zaměstnání“ (211).

„Až dosud byly dějiny, ale teď už nejsou.“ Až dosud byl každý krok v rozvoji kapitalismu v textilním průmyslu provázen rozkladem rolnictva, růstem tržního zemědělství a zemědělského kapitalismu, odlivem obyvatelstva ze zemědělství do průmyslu, přechodem „miliónů rolníků“ na stavební, dřevařské a nejrůznější jiné nezemědělské námezdní práce, hromadným stěhováním do okrajových území a přeměnou těchto okrajových území v trh pro kapitalismus. Ale tak tomu bylo dosud, teď už nic podobného neexistuje!

bbbb Ignorování významu výrobních prostředků a nekritický postoj ke „statistice“ vyvolaly toto tvrzení pana N. -ona, které nesnese žádnou kritiku: „...celý (!) kapitalistický zpracovatelský průmysl vyrábí v nejlepším případě nejvýše za 400 až 500 miliónů rublů nových hodnot“ (Studie, s. 328). Pan N. -on zakládá tento výpočet na údajích o tříprocentní dani a rozvrhovací dávce, aniž uvažuje, zda mohou údaje obsáhnout „celou kapitalistickou výrobu ve zpracovatelském průmyslu“. Nejen to, pan N. -on uvádí údaje, které se nevztahují (podle jeho slov) na báňský a hutní průmysl, a přesto počítá k „novým hodnotám“ pouze nadhodnotu a variabilní kapitál. Náš teoretik zapomněl, že pro společnost znamená i konstantní kapitál v průmyslových odvětvích, která vyrábějí předměty osobní spotřeby, novou hodnotu, neboť se směňuje za variabilní kapitála nadhodnotu oněch průmyslových odvětví, která vyrábějí výrobní prostředky (báňský a hutní, stavební a dřevařský průmysl, stavba železnic apod.). Kdyby pan N. -on nezaměňoval počet „továrních“ dělníků s celkovým počtem dělníků, kteří jsou zaměstnáváni v kapitalistických podnicích zpracovatelského průmyslu, snadno by postřehl pochybenost svých výpočtů.

cccc Například v jednom z hlavních ruských rybářských středisek, na murmanském pobřeží, byl „odvěkou“ a vskutku „věky posvěcenou“ formou ekonomických vztahů „pokrut“^{^[160]}, který se deflnitivně vytvořil již v 17. století a až do zcela poslední doby se téměř neměnil. „Vztahy pokrutníků k jejich zaměstnavatelům se neomezují pouze na dobu rybolovu; zasahují naopak všechny stránky života pokrutníků, kteří jsou po staletí hospodářsky závislí na svých zaměstnavatelích“ (Sborník materiálů o výrobních družstvech v Rusku. Sešit 2, Petrohrad 1874, s. 33). Naštěstí se kapitalismus vyznačuje zřejmě i v tomto odvětví „pohrdáním vlastní historickou minulostí“. „Monopol... je nahrazován kapitalistickou organizací tohoto odvětví se svobodnými námezdními dělníky“ (Výrobní síly, V, 2—4).

dddd Srov. Studie, s. 91, pozn. 85; s. 198 (Viz Sebrané spisy 2, Praba 1980, s. 239 a 417—419. Red.). V MIA zde a zde.

154 Last — objemová míra lodního prostoru používaná na ruských obchodních lodích až do začátku 20. století; last objemového výtlaku vody se rovnal 5,663 m³, váhového výtlaku vody zhruba 2 tunám.

155 K. Marx, Kapitál III-2, Praha 1956, s. 184. V MIA zde.

156 V prvním vydání knihy následuje po těchto slovech poznámka pod čarou: "Tabulka č. XXX. Tento Souhrnný sborník (Voroněž 1897) jsme dostali až v době, kdy jsme větší část knihy odevzdali do tisku."

157 Sobakevič — postava z Gogolova románu Mrtvé duše; v jeho obraze je vylíčen typ hrubého a chamtivého statkáře.

158 K. Marx, Kapitál I, Praha 1953, s. 784. V MIA zde.

159 Pan Kupon — obrazné označení kapitálu a kapitalistů v literatuře 80. a 90. let 19. století. Výraz „pan Kupon“ začal používat spisovatel Gleb Uspenskij v črtách Těžké hříchy (poprvé byly otištěny v časopise Russkaja mysl, 1888, č. 12, s. 174).

160 Pokrut — forma ekonomických vztahů mezi členy družstev, která se zabývala zejména rybolovem v severním Rusku. V družstvu patřilo zařízení potřebné k lovu zaměstnavateli, na němž byli dělníci otrocky závislí. Zaměstnavatel obvykle dostával ²/₃ úlovku, dělníci jen ¹/₃. Svůj podíl museli dělníci odevzdávat zaměstnavateli za nízké ceny a výdělek dostávali v naturáliích, což bylo pro ně velmi nevýhodné.

Vladimír Iljič Lenin Vývoj kapitalismu v Rusku

Kapitola VIII. Vytváření vnitřního trhu