Vladimír Iljič Lenin
Vývoj kapitalismu v Rusku

Kapitola II.
Rozklad rolnictva

Viděli jsme, že základem vytváření vnitřního trhu je za kapitalistické výroby proces rozkladu drobných zemědělců na zemědělské podnikatele a dělníky. Téměř každý spis o hospodářském postavení ruského rolnictva v poreformním období poukazuje na tzv. „diferenciaci“ rolnictva. Naším úkolem proto bude prozkoumat hlavní rysy tohoto jevu a určit jeho význam. V následujícím výkladu používáme údajů zemstevní statistiky o soupisu zemědělských usedlostí.^[41]

I. Údaje zemstevní statistiky o Novorusku^[a]

Pan V. Postnikov ve svém spise Jihoruské rolnické hospodářství (Moskva 1891)^[42] shromáždil a zpracoval zemstevní statistické údaje o Tavridské a částečně též o Chersonské a Jekatěrinoslavské gubernii^[b]. V literatuře o rozkladu rolnictva si tento spis zaslouží přední místo; pokládáme tedy za nutné shrnout údaje shromážděné panem Postnikovem podle systému, který jsme zvolili, a doplnit je místy údaji ze sborníků zemstev. Tavridští zemstevní statistikové roztřídili rolnické usedlosti podle výměry osevní plochy; je to velmi vhodný způsob, který umožňuje přesně posoudit hospodářství každé skupiny, neboť tu jde o převážně obilnářský kraj s extenzívním zemědělstvím. Uvádíme celkové údaje o hospodářských skupinách tavridského rolnictva^[c].

		V dněperském ůjezdu Na 1 usedlost připadá				Ve všech 3 újezdech
Skupiny rolníků
I.	Neosévající	9	4,6	1,0	7,5	—	—	—
II.	Osévající méně než 5 děsj.	11	4,9	1,1	11,7	3,5	34 070	2,4 9,7	12,1	40,2
III.	Osévající 5—10 děsj.	20	5,4	1,2	21	8,0	140 426
IV.	Osévající 10-25 děsj	41,8	6,3	1,4	39,2	16,4	540 093	37,6	37,6	39,2
V.	Osévající 25-50 děsj.	15,1	8,2	1,9	16,9	34,5	494 095	34,3 16,0	50,3	20,6
VI.	Osévající přes 50 děsj.	3,1	10,1	2,3	3,7	75,0	230 583
______________________________________________________________________________________________
Celkem		100	6,2	1,4	100	17,1	1 439 267	100

Osevní plocha je rozdělena velmi nerovnoměrně: ²/₅ celkového počtu usedlostí (v nichž žijí asi ³/₁₀ obyvatelstva, neboť rodiny jsou zde menší než v průměru) soustřeďují přibližně ¹/₈ veškeré osevní plochy a patří k málo osévající, chudé skupině, která nemůže uhradit své potřeby důchodem z vlastního hospodářství. K střednímu rolnictvu patří rovněž asi ²/₅ celkového počtu usedlostí, které hradí své průměrné výdaje důchodem z půdy (pan Postnikov má za to, že k úhradě průměrných výdajů rodiny je zapotřebí 16—l8 děsjatin osevní plochy). Konečně zámožné rolnictvo (asi ¹/₅ usedlostí a ³/₁₀ obyvatelstva) vlastní přes polovinu veškeré osevní plochy, přitom rozloha osevní plochy připadající na jednu usedlost jasně ukazuje „obchodní“, tržní charakter zemědělského hospodářství této skupiny. Aby pan Postnikov správně určil rozsah tohoto tržního zemědělského hospodářství v různých skupinách, používá takového postupu, že z celkové osevní plochy hospodářství vyčleňuje tyto plochy: vyživovací (poskytuje produkt k obživě rodiny a zemědělských dělníků), pícninovou (poskytuje píci pro dobytek) a hospodářskou (pěstování osiva, zastavěné plochy aj.) a stanoví tak rozlohu tržní čili obchodní plochy, jejíž produkt je určen k prodeji. Ukazuje se, že ve skupině s 5—10 osévanými děsjatinami zůstává pro tržní produkt pouze 11,8 % osevní plochy, zatímco při rozšiřování osevní plochy (podle skupin) stoupá toto procento takto: 36,5 %—52 %—61 %. Zámožné rolnictvo (dvě nejvyšší skupiny) se tedy zabývá již tržním zemědělstvím a má ročně 574—1500 rublů hrubého peněžního důchodu. Toto tržní zemědělství přechází už v kapitalistické, protože osevní plocha u zámožných rolníků převyšuje pracovní normu rodiny (tj. takové množství půdy, které může rodina obdělat vlastními silami) a nutí je najímat dělníky; podle autorova výpočtu najímá zámožné rolnictvo ve třech severních újezdech Tavridské gubernie přes 14 000 zemědělských dělníků. Naproti tomu chudé rolnictvo „uvolňuje pracovníky“ (přes 5000), tj. prodává svou pracovní sílu, neboť důchod ze zemědělství činí například ve skupině s 5—10 osévanými děsjatinami jen asi 30 rublů na usedlost^[d]. Jsme tu tedy svědky právě toho procesu vytváření vnitřního trhu, o kterém se v teorii kapitalistické výroby říká: „vnitřní trh“ roste jednak proto, že se ve zboží proměňuje produkt tržního, podnikatelského zemědělství; jednak proto, že se ve zboží přeměňuje pracovní síla prodávaná nemajetnými rolníky.

Abychom se mohli s tímto jevem seznámit blíže, podíváme se, jaká je situace v jednotlivých skupinách rolnictva. Začneme nejvyšší skupinou. Uvedeme údaje o držbě a užívání půdy:

			Dněperský újezd Tavridské gubernie Na jednu usedlost připadá orné půdy (v děsj.)
Skupiny usedlostí			přídělové[43]	koupené	zpachtované	celkem
I.	Neosévající		6,4	0,9	0,1	7,4
II.	Osévající méně než	5 děsj.	5,5	0,04	0,6	6,1
III.	Osévající	5—10   "	8,7	0,05	1,6	10,3
IV.	"	10—25   "	12,5	0,6	5,8	18,9
V.	"	25—50   "	16,6	2,3	17,4	36,3
VI.	"      přes	50   "	17,4	30,0	44,0	91,4
___________________________________________________________________________
Průměrně			11,2	1,7	7,0	19,9

Vidíme tedy, že zámožné rolnictvo, i když je nejlépe zabezpečeno přídělovou půdou, obhospodařuje převážnou část koupené a zpachtované půdy a mění se v malé vlastníky půdy a farmáře.^[e] Podle místních cen se na pachtovné za 17—44 děsjatin ročně vydává asi 70—160 rublů. Zde už jde o jasnou obchodní operaci: půda se stává zbožím, „strojem na peníze“.

Všimněme si dále údajů o živém a mrtvém inventáři:

		Ve 3 újezdech Tavridské gubernie			V dněperském újezdu
		na jednu usedlost připadá kusů dobytka			usedlosti bez tažného dobytka v %	na jednu usedlost připadá inventáře*
Skupiny usedlostí		tažného	ostatního	celkem		dopravního	orného
I.	Neosévající	0,3	0,8	1,1	80,5	—	—
II.	Osévající méně než 5 děsj.	1,0	1,4	2,4	48,3	—	—
III.	Osévající 5—10 děsj.	1,9	2,3	4,2	12,5	0,8	0,5
IV.	"       10—25   "	3,2	4,1	7,3	1,4	1,0	1,0
V.	"       25—50   "	5,8	8,1	13,9	0,1	1,7	1,5
VI.	"      přes 50   "	10,5	19,5	30,0	0,03	2,7	2,4
_________________________________________________________________
Průměrně		3,1	4,5	7,6	15,0

* Dopravní inventář — bryčky, vozy, kryté povozy atd. Orný inventář — pluhy, bukery (extirpátory) aj.

Zámožní rolníci mají mnohem více inventáře než chudí, a dokonce i než střední rolníci. Stačí se podívat na tuto tabulku a hned pochopíme, jak zcela fiktivní jsou „průměrná“ čísla, s nimiž se u nás s takovou oblibou operuje, když se mluví o „rolnictvu“. Vedle tržního pěstování plodin se zdejší rolnická buržoazie věnuje i tržnímu dobytkářství, zejména chovu hruborouných ovcí. Pokud jde o mrtvý inventář, uvedeme ještě údaje o zdokonaleném nářadí ze statistických sborníků zemstev.^[f] Z celkového počtu žacích strojů a sekaček (3061) má 2841, tj. 92,8 %, rolnická buržoazie (¹/₅ všech usedlostí).

Je zcela přirozené, že zemědělství zámožného rolnictva i po technické stránce značně převyšuje průměr (větší výměra hospodářství, početnější inventář, volné peněžní prostředky v hotovosti atd.), vždyť zámožní rolníci „osévají pole dříve, lépe využívají příznivého počasí, sejí do vlhčí půdy“, obilí sklízejí včas; při svozu ihned mlátí atd. Je také přirozené, že výdaje na výrobu zemědělských produktů klesají (na jednotku produktu) se zvětšováním výměry hospodářství. Pan Postnikov dokazuje toto tvrzení zvlášť podrobně a používá tohoto propočtu: stanoví počet pracovníků (včetně najatých), počet kusů tažného dobytka, nářadí apod. připadající na 100 děsjatin osevní plochy v jednotlivých skupinách rolnictva. Ukazuje se, že tento počet klesá se zvětšováním výměry hospodářství. Například ve skupině osévající méně než 5 děsjatin připadá na 100 děsjatin přídělové půdy 28 pracovníků, 28 kusů tažného dobytka, 4,7 pluhu a bukeru, 10 bryček, kdežto ve skupině usedlostí osévajících přes 50 děsjatin 7 pracovníků, 14 kusů tažného dobytka, 3,8 pluhu a bukeru, 4,3 bryčky. (Upouštíme od podrobnějších údajů o všech skupinách a odkazujeme ty, kdo se zajímají o podrobnosti, na knihu pana Postnikova). Autor závěrem zobecňuje: „Se zvětšujícím se rozsahem hospodářství a výměrou orné půdy tedy výdaje rolníků na pracovní síly, lidi a dobytek, tato hlavní výdajová položka v zemědělství, progresívně klesají a u skupin s velkou výměrou půdy jsou na děsjatinu osevní plochy téměř o polovinu menší než u skupin s malou výměrou orné půdy“ (s. 117 citovaného spisu). Tento zákon vyšší produktivity, a tím i větší stability velkých rolnických hospodářství, pokládá pan Postnikov zcela oprávněně za velmi důležitý a dokazuje jeho platnost velice podrobnými údaji nejen o Novorusku, nýbrž i o středoruských guberniích^[g]. Tento zákon, jehož důsledkem je vytlačování středního a chudého rolnictva rolnickou buržoazií, se musí projevit tím výrazněji, čím více proniká zbožní výroba do zemědělství a čím více tedy sílí konkurence mezi zemědělci, boj o půdu a boj za hospodářskou samostatnost. Nutno jen poznamenat, že technický pokrok se v zemědělství projevuje jinak, pokud jde o celou soustavu zemědělství, a jinak, pokud jde o obdělávání půdy. Může-li se tento pokrok projevit v obilnářství a v extenzívním obdělávání půdy pouhým rozšířením osevní plochy a snížením počtu pracovníků, stavu dobytka apod. na jednotku osevní plochy, pak v dobytkářství nebo při pěstování průmyslových plodin a při přechodu k intenzívnímu zemědělství se tento pokrok může projevit například v pěstování okopanin, které vyžadují větší množství pracovníků na jednotku osevní plochy, nebo v zavedení chovu dojnic, v setí pícnin atd. apod.

K charakteristice nejvyšší skupiny rolnictva je třeba ještě dodat, že značně používá námezdní práce. Porovnejme údaje ze tří újezdů Tavridské gubernie:

Skupiny usedlostí		Podíl usedlostí se zemědělskými dělníky v %	Podíl skupiny na celkové osevní ploše v %
I.	Neosévající	3,8	—
II.	Osévající méně než 5 děsj.	2,5	2
III.	Osévající   5—10   děsj.	2,6	10
IV.	Osévající 10—25     "	8,7	38
V. VI.	Osévající 25—50    " Osévající přes 50    "	34,7   64,1	34 16	50
___________________________________________________________
Celkem		12,9	100

Pan V. V. o tom uvažoval v citovaném článku takto: srovnával procentový podíl hospodářství se zemědělskými dělníky na celkovém počtu rolnických usedlostí a došel k tomuto závěru: „Počet rolníků, kteří používají k obdělávání půdy námezdní práce, je v porovnání s celkovým počtem obyvatelstva zcela mizivý: jen 2 až 3, nanejvýš 5 hospodářů ze 100 jsou představiteli kapitalismu v zemědělství; to“ (rolnické hospodářství se zemědělskými dělníky v Rusku) „není systém pevně zakořeněný v současném hospodářském životě, nýbrž náhodný jev, který se vyskytoval i před 100 a 200 lety“ (Věstnik Jevropy, 1884, č. 7, s. 332). Jaký smysl má srovnávat počet hospodářství najímajících zemědělské dělníky s celkovým počtem „rolnických“ hospodářství, pokud jsou do „rolnických“ započítávána i hospodářství zemědělských dělníků? Vždyť podobným způsobem bychom se mohli vypořádat i s kapitalismem v ruském průmyslu: stačilo by jen porovnat procento rodin zabývajících se průmyslovou výrobou, které zaměstnávají námezdní dělníky (tj. rodin větších či menších továrníků) s celkovým počtem rodin v Rusku zabývajících se průmyslovou výrobou a dostali bychom jejich „zcela mizivý“ poměr vůči „všemu lidu“. Mnohem správnější je porovnávat počet hospodářství se zemědělskými dělníky s počtem skutečně samostatných hospodářství, tj. hospodářství rolníků, kteří se živí jenom zemědělstvím a neprodávají svou pracovní sílu. Dále pan V. V. pozapomněl na jednu maličkost: že totiž hospodářství se zemědělskými dělníky patří k hospodářstvím největším: „vcelku i v průměru“ „mizivé“ procento hospodářství se zemědělskými dělníky je velmi úctyhodné (34—64 %) u zámožného rolnictva, které vyrábí přes polovinu veškeré produkce a produkuje velké množství obilí na prodej. Můžeme proto považovat za nesmysl takové tvrzení, podle něhož toto hospodářství se zemědělskými dělníky je „náhodný jev“, známý už před 100—200 lety! Konečně jen ten, kdo ignoruje skutečné zvláštnosti zemědělství, může při posuzování „rolnického kapitalismu“ brát v úvahu pouze zemědělské dělníky, tj. stálé dělníky, a opomíjet nádeníky. Je známo, že najímání nádeníků má v zemědělství zvlášť velký význam.^[h]

Přecházíme k nejnižší skupině. Skládá se z neosévajících a málo osévajících rolníků; „v jejich hospodářském postavení není velký rozdíl... jedni i druzí buď pracují jako zemědělští dělníci u svých sousedů, nebo si opatřují vedlejší výdělek, nejčastěji v zemědělství“ (s. 134 citovaného spisu), tj. patří k vesnickému proletariátu. Musíme podotknout, že například v dněperském újezdu je v nejnižší skupině 40 % zemědělských usedlostí, ale jen 39 % z celkového počtu usedlostí nemá orné nářadí. Kromě prodeje své pracovní síly má vesnický proletariát důchod z propachtovávání své přídělové půdy:

			Dněperský újezd Procento
Skupiny usedlostí			hospodářů propachtovávajících přídělovou půdu	propachtované přídělové půdy
I.	Neosévající		80	97,1
II.	Osévající méně než	5 děsj.	30	38,4
III.	Osévající	5—10   "	23	17,2
IV.	Osévající	10—25   "	16	8,1
V.	Osévající	25—50   "	7	2,9
VI.	Osévající přes	50   "	7	13,8
V celém újezdě			25,7	14,9

Celkem bylo ve třech újezdech Tavridské gubernie (v letech 1884—1886) propachtováno 25 % veškeré rolnické orné půdy, přitom však není do tohoto procenta započtena půda, která nebyla propachtována rolníkům, ale raznočincům. V těchto třech újezdech propachtovává půdu asi ¹/₃ obyvatelstva, ovšem přídělovou půdu vesnického proletariátu pachtuje hlavně rolnická buržoazie. Dokazují to tyto údaje.

	Ve třech újezdech Tavridské gubernie zpachtováno od sousedů přídělové půdy
	děsjatin	%
Hospodáři osévající méně než 10 děsjatin na usedlost	16 594	6
Hospodáři osévající 10 - 25 děsjatin na usedlost	86 526	35
Hospodáři osévající 25 a více děsjatin na usedlost	150 596	59
Celkem	256 716	100

„Přídělová půda je v této době v životě jihoruského rolnictva předmětem rozsáhlé spekulace. Na půdu se poskytují směnečné zápůjčky, ...půda se pachtuje nebo prodává na rok, dva i na delší dobu, na 8, 9 i 11 let“ (s. 139 citovaného spisu). Rolnická buržoazie je tedy rovněž představitelkou obchodního a lichvářského kapitálu.^[i] Názorně se tím vyvrací narodnický předsudek, že „kulak“ a „lichvář“ nemají nic společného s „přičinlivým mužikem“. Naopak, v rukou rolnické buržoazie se sbíhají nitky jak obchodního kapitálu (peněžní zápůjčky proti zástavě půdy, skupování různých výrobků apod.), tak průmyslového kapitálu (tržní zemědělství používající námezdních dělníků apod.). Rozvoj jedné z těchto forem kapitálu na úkor druhé bude záviset na daných podmínkách, na rychlejším či pomalejším odstraňování zaostalosti a šíření kultury na naší vesnici.

Podívejme se konečně na postavení střední skupiny (osévající 10—25 děsjatin na usedlost, v průměru 16,4 děsjatiny). Její postavení je přechodné: peněžní důchod ze zemědělství (191 rublů) je o něco nižší než částka, kterou ročně vydává průměrný obyvatel Tavridy (200—250 rublů). V této skupině připadá na usedlost 3,2 kusu tažného dobytka, zatímco k úplnému „potahu“ jsou zapotřebí 4 kusy. Hospodářství středního rolníka je proto labilní; aby obdělal svou půdu, musí střední rolník používat spřahování.^[j]

Obdělávání půdy spřahováním je pochopitelně méně produktivní (ztráta času na přejíždění, nedostatek koní atd.), takže například v jedné vesnici panu Postnikovovi sdělili, že „ti, kdo užívají spřahování, často obdělají bukerem za den nanejvýš 1 děsjatinu, tj. polovinu normy“^[k]. Dodáme-li k tomu, že ve střední skupině nemá přibližně ¹/₅ usedlostí orné nářadí, že tato skupina více dělníků uvolňuje, než najímá (podle výpočtu pana Postnikova), bude nám jasné, že tato skupina není stabilní, že je na přechodu mezi rolnickou buržoazií a vesnickým proletariátem. Uvedeme několik podrobnějších údajů o vytlačování střední skupiny:

Dněperský újezd Tavridské gubernie*
Skupiny hospodářů	Procento z celkového počtu		Přídělové půdy		Zakoupené půdy		Zpachtované půdy		Propachtované půdy		Celkem je v užívání skupiny		Osevní plocha
	Hospo- dářství	Osob obojího pohlaví	děsj.	%	děsj.	%	děsj.	%	děsj.	%	děsj.	%	děsj.	%
Chudí	39,9	32,6	56 445	25,5	2 003	6	7 839	6	21 551	65,5	44 736	12,4	38 439	11
Střední	41,7	42,2	102 794	46,5	5 376	16	48 398	35	8 311	25,3	148 257	41,2	137 344	43
Zámožní	18,4	25,2	61 844	28,0	26 631	78	81 646	59	3 039	9,2	166 982	46,4	150 614	46
Celkem v újezdu	100	100	221 083	100	33 910	100	137 883	100	32 901	100	359 975	100	326 397	100

* Údaje ze statistického sborníku zemstev. Vztahují se na celý újezd včetně osad nezahrnutých do volostí. Údaje v rubrice „Celkem je v užívání skupiny“ jsem vypočítal sám; je to součet půdy přídělové, zpachtované a koupené s odečtením půdy propachtované.

Přídělová půda je tedy rozdělena velmi „rovnoměrně“, ačkoli i tady je patrné vytlačování nejnižší skupiny vyššími. Obraz se však radikálně mění, jakmile přejdeme od této povinné držby půdy k svobodné držbě, tj. ke koupené a zpachtované půdě. Její koncentrace je obrovská, a proto rozdělení veškeré půdy, jež je v užívání rolníků, vůbec neodpovídá rozdělení přídělové půdy: střední skupina je zatlačována na druhé místo (46 % přídělové půdy, 41 % půdy v užívání), zámožná podstatně rozšiřuje svou držbu půdy (28 % přídělové půdy, 46 % půdy v užívání) a chudá skupinaje vytlačována z řad zemědělců (25 % přídělové půdy, 12 % půdy v užívání).

Tabulka ukazuje zajímavý jev, s nímž se ještě setkáme, a to: význam přídělové půdy se v rolnickém hospodářství snižuje. V nejnižší skupině je tomu tak proto, že se půda propachtovává, v nejvyšší skupině proto, že veškerá obdělávaná půda je z velké části půda koupená a zpachtovaná. Kapitalismus pronikající do zemědělství definitivně likviduje pozůstatky předreformního zřízení (připoutání rolníků k půdě a daňové rovnostářství v držbě půdy).

Uvedené údaje nám umožňují rozebrat jednu velmi rozšířenou chybu v úvahách narodnických ekonomů, která se týká především pachtu. Všimněme si úvah pana V. V. V citovaném článku se přímo ptá, jaký vztah má pacht k rozkladu rolnictva. „Podporuje pacht rozpad rolnických hospodářství na velká a malá a zánik střední, typické skupiny?“ (Věstnik Jevropy, 1. c., s. 339—340). Na tuto otázku odpověděl pan V. V. záporně. Argumentuje takto: 1. „Velké procento pachtujících.“ Příklady: 38—68 %; 40—70 %; 30—66 %; 50—60 % v různých újezdech různých gubernií. 2. Výměra pachtovaných pozemků na 1 usedlost je malá: 3—5 děsjatin podle údajů tambovské statistiky. 3. Rolníci s malým přídělem pachtují více půdy než rolníci s velkým přídělem.

Aby mohl čtenář dobře posoudit, jsou-li argumenty pana V. V. opodstatněné nebo alespoň vhodné, uvádíme příslušné údaje o dněperském újezdu.^[l]

	Procento pachtujících usedlostí	Na 1 pachtující usedlost připadá orné půdy (děsj.)	Cena 1 děsjatiny v rublech
Osévající méně než 5 děsj.	25	2,4	15,25
Osévající 5 - 10 děsj.	42	3,9	12,00
Osévající 10 - 25 děsj.	69	8,5	4,75
Osévající 25 - 50 děsj.	88	20,0	3,75
Osévající přes 50 děsj.	91	48,6	3,55
V celém újezdu	56,2	12,4	4,23

Ptáme se, jaký význam tu mohou mít „průměrná“ čísla? Cožpak skutečnost, že pachtujících je „mnoho“ — 56 %‚ popírá, že nejvíce půdy pachtují bohatí? Není to k smíchu, stanovit „průměrný“ rozsah pachtu [12 dčsjatin na pachtující usedlost. Často se průměr vypočítává dokonce ne z pachtujících, ale ze všech usedlostí. Tak postupuje například pan Karyšev ve svém spise Rolnické mimopřídělové pachty[153] (Derpt 1892; druhý svazek Výsledků zemstevní statistiky[135])], který nerozlišuje mezi rolníky, z nichž jeden si zřejmě z krajní nouze zpachtuje 2 děsjatiny za nehoráznou cenu (15 rublů) a přitom za podmínek, které ho přivádějí na mizinu, kdežto druhý si ke svým dostatečně velkým pozemkům připachtuje ještě 48 děsjatin půdy; přitom půdu „kupuje“ ve velkém nesrovnatelně levněji, po 3,55 rublu za děsjatinu. Stejně neopodstatněný je i třetí argument: pan V. V. si dal tu práci, aby jej sám vyvrátil, když přiznal, že údaje týkající se „celých občin“ (při rozdělení rolníků do skupin podle přídělové půdy) „nedávají správnou představu, co se uvnitř občiny děje“ (s. 342 uvedeného článku)^[m].

Byla by velká chyba domnívat se, že soustředění pachtu v rukou rolnické buržoazie se omezuje na individuální pacht a že se netýká společného, občinového pachtu. Nic takového. Zpachtovaná půda se rozděluje vždy „podle peněz“ a poměr mezi skupinami rolnictva se při občinových pachtech vůbec nemění. Takové úvahy, například pana Karyševa, že prý se v poměru občinových pachtů k pachtům individuálním projevuje „boj dvou principů (!?) — občinového a individuálního“ (s. 159, 1. c.) a že prý pro občinové pachty je „příznačný princip práce a princip rovnoměrného rozdělování pachtovaných pozemků mezi členy občiny“ (230, ibid.), patří proto zcela jednoznačně mezi narodnické předsudky. Přestože si pan Karyšev vytkl za úkol shrnout „výsledky zemstevní statistiky“, obezřetně se vyhnul veškerému bohatému materiálu zemstevní statistiky o soustřeďování pachtu v rukou nevelkých skupin zámožného rolnictva. Uvedeme příklad. Ve třech zmíněných újezdech Tavridské gubernie byla půda pachtovaná od státu rolnickými občinami rozdělena mezi jednotlivě skupiny takto:

	Počet pachtujících usedlostí	Děsjatiny	Procento z celkového počtu děsjatin			Na 1 pachtující usedlost připadá děsjatin
Osévající méně než 5 děsj.	83	511	1		4	6,1
Osévající 5 - 10 děsj.	444	1 427	3			3,2
Osévající 10 - 25 děsj.	1 732	8 711	20			5,0
Osévající 25 - 50 děsj.	1 245	13 375	30		76	10,7
Osévající přes 50 děsj.	632	20 283	46			32,1
Celkem	4 136	44 307	100			10,7

Malá ukázka „principu práce“ a „principu rovnoměrného rozdělování“!

Takové jsou tedy údaje zemstevní statistiky o jihoruském rolnickém hospodářství. Tyto údaje nezvratně potvrzují, že rolnictvo je úplně rozloženo a že vesnici neomezeně ovládá rolnická buržoazie.^[n] Postoj pánů V. V. a N. -ona k těmto údajům je o to zajímavější, že oba autoři považovali dříve za nezbytné mluvit o rozkladu rolnictva (pan V. V. v citovaném článku z roku 1884, pan N. -on ve Slově z roku 1880 — zmínkou o pozoruhodném jevu v občině, že „nepříliš přičinliví“ mužici se zbavují půdy, kdežto „přičinliví“ si vybírají půdu nejlepší jakosti; viz Studie, s. 71). Je třeba poukázat na dvě stránky spisu pana Postnikova: na jedné straně autor dovedně shromáždil a pečlivě zpracoval mimořádně cenné údaje zemstevní statistiky a dokázal se přitom oprostit od „snahy pohlížet na rolnickou občinu jako na jednolitý celek, jak si ji dosud představuje naše městská inteligence“ (s. 351 citovaného spisu). Na druhé straně se autor neřídil teorií, a proto nebyl s to zhodnotit údaje, které sám zpracoval, pohlížel na ně z velmi úzkého hlediska „opatření“ a začal vymýšlet návrhy na založení „zernědělsko-řemeslnicko-továrních občin“, návrhy o nutnosti „omezit“, „zavázat“, „dohlížet“ apod. apod. A tu se naši narodnici vynasnažili nevidět onu první, pozitivní stránku spisu pana Postnikova a věnovali veškerou pozornost pouze druhé stránce. Jak pan V. V., tak pan N. -on začali s náramně vážnou tváří „vyvracet“ naprosto neseriózní „návrhy“ pana Postnikova (pan V. V. v časopise Russkaja mysl, ročník 1894, č. 2; pan N. -on ve Studiích, s. 233, pozn.), začali ho obviňovat z nepěkného záměru zavést v Rusku kapitalismus a opatrně se vyhnuli údajům, které dokazují, že v dnešní jihoruské vesnici kapitalistické vztahy již převládají^[o].

II. Údaje zemstevní statistiky o Samarské gubernii

Z jižního pomezí přejdeme na východ, do Samarské gubernie. Povšimneme si novouzenského újezdu, který byl zkoumán jako poslední; ve sborníku o tomto újezdu je rolnictvo velmi podrobně roztříděno podle hospodářských znaků^[p]. Uvedeme souhrnné údaje o skupinách rolníků (další údaje se týkají 28 276 usedlostí s přídělovou půdou, se 164 146 osobami obojího pohlaví, tj. pouze ruského obyvatelstva újezdu, bez Němců a obyvatel chutorů, tj. těch, kteří hospodaří v občině i v chutorech^[q]. Kdyby byli do údajů zahrnuti Němci a obyvatelé chutorů, značně by se tím zvýraznil obraz rozkladu).

Skupiny hospodářů			Celkový počet usedlostí v %			Průměrná výměra osevní plochy připadající na 1 usedlost v děsjatinách	Celková osevní plocha v %
Chudí		bez tažného dobytka	20,7		37,1%	2,1	2,8		8,0
		s 1 kusem tažného dobytka	16,4			5,0	5,2
Střední		s 2-3 kusy tažného dobytka	26,6		38,2%	10,2	17,1		28,6
		se 4 kusy tažného dobytka	11,6			15,9	11,5
Zámožní		s 5-10 kusy tažného dobytka	17,1		24,7%	24,7	26,9		63,4
		s 10-20 kusy tažného dobytka	5,8			53,0	19,3
		s 20 a více kusy tažného dobytka	1,8			149,5	17,2
Celkem			100			15,9	100

Koncentrace zemědělské výroby je, jak vidno, značná: „občinoví“ kapitalisté (¹/₁₄ celkového počtu usedlostí, totiž usedlostí s deseti i více kusy tažného dobytka) mají 36,5 % celkové osevní plochy — právě tolik jako 75,3 % všech chudých a středních rolníků dohromady! „Průměrné“ číslo (15,9 % děsjatiny osevní plochy na 1 usedlost) je i zde, tak jako všude, naprosto fiktivní a vytváří iluzi všeobecného blahobytu. Podívejme se na jiné údaje o hospodářství jednotlivých skupin.

Skupiny hospodářů	Hospodáři obdělávající celý příděl vlastním inventářem v %	Hospodáři, kteří mají zdokonalené nářadí v %	Počet kusů veškerého dobytka (převedeno na hovězí) připadajícího na 1 usedlost	Procento z celkového počtu kusů dobytka
Bez tažného dobytka	2,1	0,03	0,5	1,5		6,4 %
S 1 kusem tažného dobytka	35,4	0,1	1,9	4,9
S 2-3 kusy tažného dobytka	60,5	4,5	4,0	16,8		28,6 %
S 4 kusy tažného dobytka	74,7	19,0	6,6	11,8
S 5-10 kusy tažného dobytka	82,4	40,3	10,9	29,2		65,0 %
S 10-20 kusy tažného dobytka	90,3	41,6	22,7	20,4
S 20 a více kusy tažného dobytka	84,1	62,1	55,5	15,4
Celkem	52,0	13,9	6,4	100

V nejnižší skupině je tedy velmi málo samostatných hospodářů; chudina vůbec nemá zdokonalené nářadí a střední rolník ho má poskrovnu. Koncentrace dobytka je ještě větší než koncentrace osevní plochy; je zřejmé, že zámožné rolnictvo spojuje s velkými kapitalistickými osevními plochami kapitalistický chov dobytka. Na opačném pólu stojí „rolníci“, které je třeba považovat za zemědělské dělníky a nádeníky s přídělovou půdou, neboť hlavním zdrojem jejich obživy je prodej pracovní síly (jak hned uvidíme); statkáři někdy přenechávají svým zemědělským dělníkům jeden až dva kusy dobytka, aby je tak připoutali ke svému hospodářství a snížili jim mzdu.

Je samozřejmé, že skupiny rolníků se liší nejen výměrou hospodářství, ale i způsobem hospodaření; za prvé, v nejvyšší skupině je značná část hospodářů (40—60 %) vybavena zdokonaleným nářadím (jsou to hlavně pluhy, dále mlátičky poháněné koňmi nebo párou, fukary, žací stroje apod.); 24,7 % usedlostí nejvyšší skupiny má 82,9 % veškerého zdokonaleného nářadí; 38,2 % usedlostí střední skupiny má 17 % zdokonaleného nářadí; 37,1 % chudiny má 0,1 % (7 kusů z 5724)^[r]. Za druhé, rolníci s menším počtem koní musí hospodařit „jiným způsobem, jinak vést celé hospodářství“ než rolníci s větším počtem koní, jak praví autor sborníku o novouzenském újezdu (s. 44—46). Zámožní rolníci „nechávají půdu odpočinout... na podzim orají pluhem... na jaře přeorávají a hned po zasetí vláčejí... jakmile půda proschne, zoraný úhor válcují... pod žito orají dvakrát“, kdežto chudí rolníci „nenechávají půdu odpočinout a rok co rok ji osévají ruskou pšenicí... pod pšenici orají jenom jednou na jaře... pod žito neponechávají půdu ležet úhorem a neorají, ale sejí do nezoraného strniska... pod pšenici orají pozdě na jaře, a proto jim obilí často ani nevzejde... pod žito orají jednou, a to jen mělce a ještě ne včas... každým rokem zbytečně orají jednu a tutéž půdu a nenechají ji odpočinout“. „Atd. atd., donekonečna“, uzavírá autor tento výčet. „Důsledkem zjištěného radikálního rozdílu mezi způsoby hospodaření zámožnějších a chudých rolníků je špatná jakost obilí a nízké výnosy u jedněch a mnohem vyšší výnosy u druhých“ (ibid.).

Jak ale mohla vzniknout tak silná buržoazie v zemědělském občinovém hospodářství? Odpověď dávají čísla o držbě a užívání půdy v jednotlivých skupinách. Rolníci námi zvolené skupiny mají dohromady 57 128 děsjatin koupené půdy (na 76 usedlostí) a 304 514 děsjatin zpachtované půdy, v nich je zahrnuto 177 789 děsjatin mimopřídělového pachtu připadajících na 5602 usedlostí; 47 494 děsjatin přídělové půdy zpachtované v jiných občinách na 3129 usedlostí a 79 231 děsjatin přídělové půdy zpachtované ve vlastní občině na 7092 usedlostí. Rozdělení této obrovské plochy, která tvoří přes ²/₃ celkové osevní plochy rolníků, vypadá takto:

				Pacht mimopřídělové půdy		Pacht přídělové půdy
						od jiných občin		ve vlastní občině
Skupiny hospodářů	Usedlosti s koupenou půdou v %	Na jednu usedlost připadá děsj.	Veškerá koupená půda v %	pachtující usedlosti v %	na 1 usedlost připadá děsj.	usedlosti v %	na 1 usedlost připadá děsj.	usedlosti v %	na 1 usedlost připadá děsj.	Veškerá pachtovaná půda v %	Nehospodařící usedlosti dávající půdu do pachtu v %
Bez tažného dobytka	0,02	100	0,2	2,4	1,7	1,4	5,9	5	3	0,6	47,0
S 1 kusem tažného dobytka	—	—	—	10,5	2,5	4,3	6,2	12	4	1,6	13,0
S 2-3 kusy tažného dobytka	0,02	93	0,5	19,8	3,8	9,4	5,6	21	5	5,8	2,0
S 4 kusy tažného dobytka	0,07	29	0,1	27,9	6,6	15,8	6,9	34	6	5,4	0,8
S 5-10 kusy tažného dobytka	0,1	101	0,9	30,4	14,0	19,7	11,6	44	9	16,9	0,4
S 10-20 kusy tažného dobytka	1,4	151	6,0	45,8	54,0	29,6	29,4	58	21	24,3	0,2
S 20 a více kusy tažného dobytka	8,2	1254	92,3	65,8	304,2	36,1	67,4	58	74	45,4	0,1
Celkem	0,3	751	100	19,8	31,7	11,0	15,1	25	11	100	12

Vidíme, že je zde soustředěno obrovské množství koupené a zpachtované půdy. Přes ⁹/₁₀ veškeré koupené půdy má 1,8 % usedlostí největších boháčů. Rolnickým kapitalistům patří 69,7 % veškeré zpachtované půdy a nejvyšší skupině rolníků 86,6 %. Srovnání údajů o zpachtované a propachtované přídělové půdě jasně ukazuje, že půda přechází do rukou rolnické buržoazie. Přeměna půdy ve zboží vede i zde k levnějšímu nákupu půdy ve velkém (a tedy i ke spekulaci s půdou). Určujeme-li cenu jedné děsjatiny zpachtované mimopřídělové půdy, dostaneme při postupu od nejnižší skupiny k nejvyšší tato čísla: 3,94; 3,20; 2,90; 2,75; 2,57; 2,08; 1,78 rublu. Abychom ukázali, jakých chyb se dopouštějí narodnici, přehlížejí-li koncentraci pachtu, uvedeme pro ilustraci úvahy pana Karyševa ve známé knize Vliv sklizní a cen obilí na některé stránky ruského národního hospodářství (Petrohrad 1897). Pan Karyšev uzavírá: Klesají-li ceny obilí při vyšší sklizni, pachtovné se zvyšuje, pachtýřští podnikatelé musí snižovat poptávku a pachtovné potom zvyšují představitelé spotřebního hospodářství (I, 288). Je to naprosto nelogický závěr; je zcela možné, že rolnická buržoazie zvyšuje pachtovné, přestože ceny obilí klesají, neboť vyšší sklizeň může snížení ceny kompenzovat. Je zcela možné, že zámožní rolníci zvyšují pachtovné i bez této kompenzace, protože snižují hodnotu obilní produkce zaváděním strojů. Víme, že se v zemědělství stále více používá strojů a že je vlastní především rolnická buržoazie. Místo zkoumání rozkladu rolnictva předkládá pan Karyšev neopodstatněné a nepravdivé soudy o středním rolnictvu. Proto všechny jeho obdobně konstruované úsudky a závěry v citované publikaci nutně postrádají jakýkoli význam.

Když jsme si objasnili, z jak různorodých prvků se skládá rolnictvo, vyznáme se již snadno v otázce vnitřního trhu. Připadají-li na zámožné rolnictvo přibližně ²/₃ veškeré zemědělské výroby, je jasné, že musí daleko větší část svého obilí prodávat. Vyrábí obilí na prodej, zatímco nemajetní rolníci si musí obilí přikupovat prodejem své pracovní síly. Doložíme to údaji^[s]:

Skupiny hospodářů	Hospodáři najímající pracovníky v %	Pracovníci opatřující si zemědělské výdělky v %
Bez tažného dobytka	0,7	71,4
S 1 kusem tažného dobytka	0,6	48,7
S 2-3 kusy tažného dobytka	1,3	20,4
S 4 kusy tažného dobytka	4,8	8,5
S 5-10 kusy tažného dobytka	20,3	5,0
S 10-20 kusy tažného dobytka	62,0	3,9
S 20 a více kusy tažného dobytka	90,1	2,0
Celkem	9,0	25,0

Doporučujeme čtenářům, aby si s těmito údaji o procesu vytváření vnitřního trhu srovnali úvahy našich narodniků... „Je-li mužik bohatý, továrny vzkvétají a naopak“ (V. V., Pokrokové proudy, s. 9). Pana V. V. zřejmě vůbec nezajímá společenská forma bohatství, které potřebují „továrny“ a které se vytváří pouze tím, že se ve zboží na jedné straně mění výrobek i výrobní prostředky a na druhé straně pracovní síly. Když pan N. -on hovoří o prodeji obilí, utěšuje se tím, že toto obilí je výrobkem „mužika-oráče“ (Studie, s. 24) a že „železnice žijí z mužika“, protože toto obilí přepravují (s. 16). — Cožpak nejsou tito „občinoví“ kapitalisté vskutku „mužiky“? „Budeme mít ještě někdy příležitost dokázat,“ napsal pan N. -on v roce 1880 a znovu to otiskl v roce 1893, „že v krajích, kde převládá občinová držba půdy, zemědělství založené na kapitalistických zásadách téměř vůbec neexistuje (sic!!) a že je možné pouze tam, kde jsou občinové vztahy zcela zpřetrhány nebo se porušují“ (s. 59). Panu N. -onovi se taková „příležitost“ nikdy nenaskytla a nemohla naskytnout, protože fakta ukazují, že se kapitalistické zemědělství rozvíjí právě mezi „členy občiny“^[t] a pověstné „občinové svazky“ se maximálně přizpůsobují hospodářství velkých pěstitelů obilí, kteří zaměstnávají zemědělské dělníky.

Zcela obdobné jsou poměry ve skupinách rolníků i v nikolajevském újezdu (citovaný sborník, s. 826n. Ponecháváme stranou ty, kdo nepatří k rodině, a bezzemky). Tak například 7,4 % usedlostí vesnických boháčů (vlastnících 10 a více kusů tažného dobytka) s 13,7 % obyvatelstva má 27,6 % všeho dobytka a 42,6 % pachtu, kdežto 29 % usedlostí chudiny (bez koně a s jedním koněm.), i když tvoří 19,7 % obyvatelstva, má jen 7,2 % dobytka a 3 % pachtu. Musíme bohužel opakovat, že tabulky o nikolajevském újezdu jsou přespříliš stručné. Na závěr našeho výkladu o Samarské gubernii uvádíme tuto nanejvýš poučnou charakteristiku postavení rolnictva ze Sborníku souhrnných údajů o Samarské gubernii.

„Přirozený přírůstek obyvatelstva zvyšovaný ještě tím, že se sem ze západních gubernií stěhovali rolníci, kteří měli nedostatek půdy, a zároveň skutečnost, že do zemědělské výroby začali vstupovat spekulanti s pozemky, aby se obohatili, rok od roku ještě více komplikovaly formy nájmu půdy, zvyšovaly její hodnotu a učinily ji zbožím, které přineslo velmi rychlé a horentní zisky jedněm a ožebračilo mnoho jiných. K dokreslení tohoto stavu poukážerne na výměru orné půdy některých kupeckých a rolnických hospodářství na jihu, kde obdělávaná plocha o 3—6 tisících děsjatinách není vzácností a kde některá hospodářství osévají až 8—10—15 tisíc děsjatin a pachtují několik desítek tisíc děsjatin státní půdy.

Existence a růst zemědělského (vesnického) proletariátu v Samarské gubernii do značné míry souvisí se změnami, k nimž dochází v poslední době, kdy stoupá výroba obilí na prodej, zvyšuje se pachtovné, rozorávají se celiny i pastviny, mýtí se lesy a podobně. V gubernii bylo celkem napočítáno 21 624 usedlostí bez půdy, zatímco počet usedlostí, na nichž se nehospodaří, činí 33 772 (z přídělových); bez koně či s jedním koněm hospodaří celkem 110 604 rodin s 600 000 rodinnými příslušníky, počítáme-li na rodinu o něco víc než pět osob. Troufáme si řadit mezi proletariát i je, přestože jim právně náleží menší či větší kousek občinové půdy; ve skutečnosti to jsou nádeníci, oráči, pastýři, ženci a podobní dělníci ve velkých hospodářstvích, kteří osévají ¹/₂ — l děsjatinu své přídělové půdy, aby uživili členy rodiny, kteří zůstávají doma“ (s. 57—58).

Statistikové tedy uznávají, že proletáři jsou nejen rolníci bez koně, ale i rolníci s jedním koněm. Upozorňujeme na tento důležitý závěr, který se jednoznačně shoduje se závěrem pana Postnikova (a s údaji tabulek o jednotlivých skupinách) a dokazuje skutečné sociálně ekonomické postavení nejnižší skupiny rolnictva.

III. Údaje zemstevní statistiky o Saratovské gubernii

Přejdeme nyní k středoruskému černozemí, k Saratovské gubernii. Posoudíme kamyšinský újezd — jediný, v němž jsou rolníci statisticky dosti přesně roztříděni do skupin podle tažného dobytka.^[u]

Uvádíme tu údaje o celém újezdu (40 157 usedlostí, 263 135 obyvatel, 435 945 děsjatin osevní plochy, tj. 10,8 děsjatiny na „průměrnou“ usedlost):

Skupiny hospodářů	Usedlostí v %			Obyvatelstvo obojího pohlaví v %	Průměrná výměra osevní plochy v děsjatinách	Celková osevní plocha v%			Usedlosti bez osevní plochy v %	Na 1 usedlost připadá celkem dobytka (převedeno na hovězí)	Veškerý dobytek v %
Bez tažného dobytka	26,4		46,7	17,6	1,1	2,8		12,3	72,3	0,6	2,9		11,8
S 1 kusem tažného dobytka	20,3			15,9	5,0	9,5			13,1	2,3	8,9
S 2 kusy tažného dobytka	14,6		32,2	13,8	8,8	11,8		34,4	1,5	5,7	9,8		32,1
S 3 kusy tažného dobytka	9,3			10,3	12,1	10,5			1,5	5,7	9,8
S 4 kusy tažného dobytka	8,3			10,4	15,8	12,1			0,6	7,4	11,2
S 5 a více kusy tažného dobytka	21,1		21,1	32,0	27,6	53,3		53,3	0,2	14,6	56,1		56,1
Celkem	100			100	10,8	100			22,7	5,2	100

Znovu tu tedy pozorujeme koncentraci osevní plochy v rukou těch, kdo osévají mnoho půdy: zámožní rolníci, kteří hospodaří jen na pětině všech usedlostí (a tvoří přibližně třetinu obyvatelstva) ^[v]‚ mají přes polovinu veškeré osevní plochy (53,3 %)‚ přičemž z rozlohy osévané půdy jasně vyplývá, že se jí využívá pro tržní produkci: průměrně 27,6 děsjatiny na usedlost. Ve skupině zámožných rolníků připadá na jednu usedlost také značný počet dobytka: 14,6 kusu (převedeno na hovězí dobytek, tj. počítá se 10 kusů bravu za 1 kus hovězího dobytka); z celkového počtu dobytka u rolníků v tomto újezdu chová téměř ³/₅ (56 %) rolnická buržoazie. Na opačném pólu vesnice vidíme opačný jev: naprosto zruinovanou nejnižší skupinu, vesnický proletariát, který v našem případě obhospodařuje necelou polovinu usedlostí (asi třetinu obyvatelstva), avšak z celkové osevní plochy na něj připadá pouze ¹/₈ a ze všeho dobytka ještě méně (11,8 %). Jsou to většinou už zemědělští dělníci, nádeníci a průmysloví dělníci s přídělovou půdou.

Zároveň s koncentrací osevní plochy a s tím, jak zemědělská výroba nabývá stále více tržního rázu, mění se zemědělství v kapitalistické. Setkáváme se tu s už známým jevem: nejnižší skupiny pracovní síly prodávají a nejvyšší skupiny je kupují.

Skupiny hospodářů	Hospodáři najímající dělníky (muže) v %	Usedlosti s živnostmi v %
Bez tažného dobytka	1,1	90,9
S 1 kusem tažného dobytka	0,9	70,8
S 2 kusy tažného dobytka	2,9	61,5
S 3 kusy tažného dobytka	7,1	55,0
S 4 kusy tažného dobytka	10,0	58,6
S 5 a více kusy tažného dobytka	26,3	46,7
Celkem	8,0	67,2

Zde je nutné podat důležité vysvětlení. Již P. N. Skvorcov v jednom ze svých článků zcela správně poznamenal, že se v zemstevní statistice přikládá neúměrně „široký“ význam termínu „živnost“^[w] (neboli „vedlejší výdělky“). Pod tyto „živnosti“ se skutečně zahrnují všechna nejrozmanitější zaměstnání rolníků mimo práci na přídělové půdě. Továrníci i dělníci, majitelé mlýnů i zelináři, nádeníci i zemědělští dělníci; překupníci, obchodníci i pomocní dělníci; dřevařští podnikatelé i dřevorubci, stavební podnikatelé i stavební dělníci, příslušníci svobodných povolání, úředníci i žebráci atd. — to všechno jsou „živnostníci“! Nemístné používání tohoto slova je pozůstatkem onoho tradičního — můžeme dokonce oprávněně říci oficiálního — názoru, podle něhož je práce na „přídělu“ „pravým“, „prirozeným“ zaměstnáním mužika, kdežto všechna ostatní zaměstnání patří bez rozdílu k „vedlejším“ „živnostem“. Za nevolnictví mělo takové používání slov raison dʼêtre, ale dnes je to do nebe volající anachronismus. Podobná terminologie se u nás udržuje zčásti také proto, že se velmi dobře snáší s fikcí o „průměrném“ rolnictvu a přímo vylučuje možnost zkoumat rozklad rolnictva (zvláště v krajích, kde jsou „vedlejší“ zaměstnání rolnictva častá a rozmanitá. Připomínáme, že kamyšinský újezd je významným střediskem výroby tzv. sarpinky^[x]). Zpracování^[y] údajů o rolnickém hospodářství podle usedlostí bude neuspokojivé, dokud nebudou „živnosti“ rolnictva roztříděny podle ekonomických typů, dokud se nebudou mezi „živnostníky“ rozlišovat podnikatelé od námezdních dělníků. To je minimální počet ekonomických typů, bez jejichž rozlišení nemůže být žádná ekonomická statistika uznána za vyhovující. Pochopitelně je žádoucí podrobnější třídění, například: podnikatelé zaměstnávající námezdní dělníky; podnikatelé bez námezdních dělníků; obchodníci, faktoři, majitelé drobných obchodů aj.; řemeslníci jako výrobci pracující pro spotřebitele atd.

Vrátíme-li se k naší tabulce, ujistíme se, že jsme přece jen měli jisté právo zařadit prodej pracovní síly mezi „živnosti“, protože mezi rolnickými „živnostníky“ obvykle převládají námezdní dělníci. Kdyby bylo možné vyloučit z těchto „živnostníků“ čistě námezdní dělníky, došli bychom ovšem v nejvyšších skupinách k nepoměrně menšímu počtu „živnostníků“. Pokud jde o údaje o námezdních dělnících, musíme konstatovat, že názor pana Charizomenova je naprosto chybný, tvrdí-li, že prý velmi rozšířené „krátkodobé najímání [dělníků] na žně, senoseč a nádenické práce nemůže být charakteristickým znakem síly či slabosti hospodářství“ (Úvod k Souhrnu, s. 46). Teoretické důvody, příklad západní Evropy i ruské údaje (o těch později) nás naopak nutí spatřovat v najímání nádeníků velmi charakteristický znak vesnické buržoazie.

Konečně i pokud jde o pacht, dokazují údaje i zde, že se ho zmocňuje rolnická buržoazie. Podotýkáme, že v kombinovaných tabulkách saratovských statistiků se neudává počet hospodářů, kteří pachtují nebo propachtovávají půdu, nýbrž pouze množství zpachtované a propachtované^[z] půdy; musíme si proto určit výměru zpachtované a propachtované půdy pro každé hospodářství, nikoli pouze pro hospodářství, které půdu pachtuje.

	Na 1 hospodářství s přídělovou půdou připadá děsjatin						Veškerá půda v %
Skupiny hospodářů	přídělové orné půdy	zpachtované půdy	propachto- vané půdy	přídělová			zpachto- vaná			propachto- vaná			% užívané půdy (přídělová + zpachtovaná - propachtovaná půda)
Bez tažného dobytka	5,4	0,3	3,0	16			1,7			52,8			5,5
S 1 kusem tažného dobytka	6,5	1,6	1,3	14			6,0			17,6			10,3
S 2 kusy tažného dobytka	8,5	3,5	0,9	13		34	9,5		30,1	8,4		17,3	12,3		34,6
S 3 kusy tažného dobytka	10,1	5,6	0,8	10			9,5			4,8			10,4
S 4 kusy tažného dobytka	12,5	7,4	0,7	11			11,1			4,1			11,9
S 5 a více kusy tažného dobytka	16,1	16,6	0,9	36			62,2			12,3			49,6
Celkem	9,3	5,4	1,5	100			100			100			100

Znovu se tedy přesvědčujeme, že čím je rolnictvo zámožnější, tím více půdy si pachtuje, přestože má sdostatek přídělové půdy. Jsme tu opět svědky toho, že zámožné rolnictvo vytlačuje střední a že přídělová půda rolnických hospodářství na obou pólech vesnice pozvolna ztrácí svůj význam.

Přezkoumejme podrobněji údaje o pachtu. Souvisí s nimi velmi zajímavé a důležité pozorování a úvahy pana Karyševa (citované Výsledky) a jejich „opravy“ u pana N. -ona.

Pan Karyšev věnoval zvláštní kapitolu (III.) „závislosti pachtu na zámožnosti pachtýřů“. Jeho obecný závěr zní, že „za jinak stejných podmínek boj o propachtovávanou půdu vyhrávají majetnější“ (s. 156). „Usedlosti, které jsou poměrně lépe hospodářsky zabezpečeny..., zatlačují do pozadí skupinu hospodářsky méně zabezpečených usedlostí“ (s. 154). Vidíme tedy, že z celkového přehledu údajů zemstevní statistiky vyplývá týž závěr, k němuž vedou i námi zkoumané údaje. Přitom zkoumání závislosti rozsahu pachtu na rozsahu přídělu přivedlo pana Karyševa k závěru, že třídění rolníků do skupin podle přídělové půdy „zatemňuje smysl jevu, o který se zajímáme“ (s. 139): „větších pachtů... užívají a) kategorie s menší výměrou půdy, avšak b) z nich skupiny, které jsou hospodářsky silnější. Setkáváme se tu zřejmě s dvěma přímo protichůdnými vlivy, které se tak prolínají, že nám nedovolují pochopit význam každého z nich“ (ib.). Tento závěr je ovšem samozřejmý, budeme-li důsledně rozlišovat skupiny rolnictva podle zámožnosti: u našich údajů jsme všude viděli, že zámožné rolnictvo přebírá pachty, ačkoli má přídělové půdy víc. Je jasné, že právě zámožnost usedlosti je rozhodujícím činitelem při pachtování půdy a že tento činitel mění pouze podobu, ale nepřestává být rozhodující při změně podmínek přídělu a podmínek pachtu. Ačkoli pan Karyšev prozkoumal vliv „zámožnosti“, nesetrval důsledně na tomto hledisku, a nevystihl proto jev přesně, když mluvil o přímé závislosti mezi zabezpečením pachtýře půdou a mezi pachtem. To na jedné straně. Na druhé straně mu jednostrannost jeho pozorování nedovolila zhodnotit dosah přebírání pachtu boháči. Při zkoumání „mimopřídělového pachtu“ se pan Karyšev omezuje na to, že shrnuje údaje zemstevní statistiky o pachtu bez jakéhokoli vztahu k vlastnímu hospodářství pachtýřů. Je pochopitelné, že při takovém, spíše formálním zkoumání nemohla být otázka vztahu pachtu k „zámožnosti“, otázka komerčního rázu pachtu vyřešena. Pan Karyšev měl například k dispozici tytéž údaje o kamyšinském újezdu, spokojil se však s přetištěním absolutních čísel jedině o pachtu (viz přílohu č. 8, s. XXXVI) a s výpočtem průměrné výměry pachtu jednotlivé usedlosti s přídělem (v textu s. 143). Soustředění pachtu u zámožného rolnictva, jeho výdělečný ráz a jeho souvislost s propachtováním půdy nejnižší skupinou rolnictva ponechal stranou. Přesto si pan Karyšev nemohl nepovšimnout, že údaje zemstevní statistiky vyvracejí narodnickou představu o pachtu a svědčí o vytlačování chudiny zámožným rolnictvem, podal však nepřesnou charakteristiku tohoto jevu, a protože jej zevrubně neprostudoval, ale pouze opakoval starou písničku o „principu práce“ atd., dostal se s těmito údaji do rozporu. Už pouhé konstatování ekonomických sporů a bojů mezi rolnictvem se však zdálo pánům narodnikům kacířské, a tak začali pana Karyševa „opravovat“ podle svého. Podívejme se, jak to dělá pan N. -on, který „používá“,jak sám prohlašuje (s. 153, pozn.), námitek pana Kablukova proti panu Karyševovi. V IX. podkapitole svých Studií uvažuje pan N. -on o pachtu a jeho různých formách. „Pokud má rolník tolik půdy, že se může uživit hospodařením na vlastní půdě, pak jinou nepachtuje,“ tvrdí (152) pan N. -on a tím bez okolků popírá podnikatelské prvky v rolnickém pachtu a přebírání pachtu boháči, kteří sejí obilí pro trh. Má nějaké důkazy? Vůbec žádné: teorie „lidové výroby“ se nedokazuje, ale dekretuje. Proti panu Karyševovi uvádí pan N. -on tabulku ze zemstevního sborníku o chvalynském újezdu, která dokazuje, že „čím menší je příděl půdy, tím více se musí při stejném počtu tažného dobytka tento nedostatek vyrovnávat pachtem“ (153)^[aa], a dále: „jsou-li na tom rolníci stejně, pokud jde o vlastnictví dobytka, a mají-li ve svém hospodářství dost pracovních sil, pachtují tím více půdy, čím menší příděl sami mají“ (154). Čtenář vidí, že podobné „závěry“ jsou pouhé hnidopišské opravy nepřesné formulace pana Karyševa, že souvislost mezi pachtem a zámožností pan N. -on jednoduše zastírá nicotnými podrobnostmi. Cožpak není samo sebou jasné, že čím menší je při stejném počtu tažného dobytka výměra vlastní půdy, tím větší je pacht? To není třeba připomínat, protože se tu nepředpokládají právě rozdíly v zámožnosti, o nichž mluvíme. Tvrzení pana N. -ona, že rolníci, kteří mají dostatek půdy, už další nepachtují, se tím vůbec nedokazuje a tabulky pana N. -ona dokazují pouze to, že nerozumí číslům, která sám uvádí: porovnáváním rolníků podle množství přídělové půdy vyzvedá ještě názorněji význam „zámožnosti“ a přebírání pachtu v souvislosti s tím, že půdu propachtovává chudina (pochopitelně ji propachtovává týmž zámožným rolníkům)^[bb]. Jen ať si čtenář vzpomene na údaje o rozdělení pachtu v kamyšinském újezdu, které jsme právě uvedli; představte si, že bychom vyčlenili rolníky se „stejným počtem tažného dobytka“ a po jejich rozdělení na kategorie podle přídělu a na podskupiny podle pracovníků prohlásili, že čím méně mají půdy, tím více jí pachtují atd. Cožpak takovýmto postupem může zmizet skupina zámožného rolnictva? Ale pan N. -on svými prázdnými frázemi dosáhl právě toho, že zmizela, a tak mohl dál omílat staré narodnické předsudky.

Naprosto nevhodný postup pana N. -ona rozpočítávat rolnický pacht na jednu usedlost ve skupinách s 0, 1, 2 atd. pracovními silami přejímá rovněž pan L. Maress v knize Vliv sklizní a cen obilí atd. (I, 34). Uvedeme maličký příklad „průměrů“, kterých tak odvážně používá pan Maress (podobně jako jiní autoři knihy napsané z předpojatého narodnického hlediska). Pan Maress uvažuje: ve skupině usedlostí bez mužských pracovních sil připadá v melitopolském újezdu na jednu pachtující usedlost 1,6 děsjatiny zpachtované půdy; ve skupině s jednou pracovní silou 4,4; s dvěma 8,3; s třemi 14 (s. 34). A závěr „přibližně rovnoměrné rozdělení pachtu na osobu“!! Pan Maress nepovažoval za nutné podívat se na skutečné rozdělení pachtu podle skupin různě zámožných hospodářských usedlostí, ačkoli se to mohl dovědět jak z knihy pana V. Postnikova, tak i ze zemstevních sborníků. „Průměrné“ číslo 4,4 děsjatiny pachtované půdy na jednu pachtující usedlost ve skupině usedlostí s jednou mužskou pracovní silou vzniklo sečtením takových čísel, jako 4 děsjatiny ve skupině usedlostí, které osévají 5—10 děsjatin a mají 2—3 kusy tažného dobytka, a 38 děsjatin ve skupině usedlostí, které osévají přes 50 děsjatin a mají 4 i více kusů tažného dobytka (viz Sborník o melitopolském újezdu, s. G. 10—11). Není divu, že sečítají-li se boháči i chudina dohromady a výsledek se dělí počtem všech sečítaných, může se všude, kde jen libo, dospět k „rovnoměrnému rozdělení“!

Ve skutečnosti má v melitopolském újezdu 21 % usedlostí boháčů (s 25 a více děsjatinami osevní plochy) při 29,5 % rolnického obyvatelstva — i přes největší podíl přídělové a zakoupené půdy — 66,3 % veškeré zpachtované orné půdy (Sborník o melitopolském újezdu, s. B. 190 až 194). Naproti tomu 40 % usedlostí chudiny (méně než 10 děsjatin osevní plochy) má při 30,1 % rolnického obyvatelstva — i přes menší podíl přídělové a zakoupené půdy — 5,6 % veškeré zpachtované orné půdy. Sami vidíte, jak velice se to podobá „rovnoměrnému rozdělení pachtu na osobu“!

Pan Maress zakládá všechny své výpočty o rolnickém pachtu na „hypotéze“, že „pachtující usedlosti většinou spadají do dvou nejnižších, nejméně zabezpečených skupin“ (zabezpečených přídělovou půdou), že „zpachtovaná půda je mezi pachtující obyvatelstvo rozdělena rovnoměrně na osobu“ (sic!) a že „pacht je podmínkou přechodu rolníků z nižších skupin do vyšších, pokud jde o jejich zabezpečení půdou“ (34—35). Ukázali jsme už, že všechny tyto „hypotézy“ pana Maresse přímo odporují realitě. Ve skutečnosti je tomu právě naopak a pan Maress by si toho byl musel povšimnout, kdyby při výkladu o hospodářské nerovnosti rolnictva (s. 35) vzal za podklad údaje o roztřídění usedlostí podle hospodářských znaků (nikoli podle držby přídělové půdy) a kdyby se nespokojil s nepodloženými „hypotézami“ narodnických předsudků.

Srovnejme nyní kamyšinský újezd s ostatními újezdy Saratovské gubernie. Poměr mezi skupinami rolnictva je všude stejný, jak ukazují níže uvedené údaje o čtyřech újezdech (volském, kuzněckém, balašovském a serdobském). Podotkli jsme již, že je v těchto údajích zahrnuto střední i zámožné rolnictvo.

	4 újezdy Saratovské gubernie % z celkového počtu
Skupiny hospodářů	usedlostí	obyvatel obojího pohlaví	všeho dobytka	přídělové půdy	pachtu	veškeré užívané půdy	osévané půdy
Bez tažného dobytka	24,4	15,7	3,7	14,7	2,1	8,1	4,4
S 1 kusem tažného dobytka	29,6	25,3	18,5	23,4	13,9	19,8	19,2
S 2 a více kusy tažného dobytka	46,0	59,0	77,8	61,9	84,0	72,1	76,4
Celkem	100	100	100	100	100	100	100

Vidíme tedy, že zámožné rolnictvo všude vytlačuje chudinu. V kamyšinském újezdu je však zámožné rolnictvo jak početně silnější, tak i bohatší než v ostatních újezdech. V pěti újezdech gubernie (včetně kamyšinského) jsou usedlosti roztříděny podle počtu kusů tažného dobytka takto: bez tažného dobytka — 25,3 %; sjednírn kusem — 25,5 %; s dvěma — 20 %; s třemi — 10,8 %; se čtyřmi a více 18,4 %, kdežto v kamyšinském újezdu je, jak jsme viděli, zámožná skupina větší, zato nezámožná o něco menší. Jestliže spojíme střední a zámožné rolnictvo, tj. vezmeme usedlosti se dvěma a více kusy tažného dobytka, dostaneme tyto údaje pro jednotlivé újezdy:

Na 1 usedlost s 2 a více kusy tažného dobytka připadá v újezdu
	kamyšinském	volském	kuzněckém	balašovském	serdobském
Kusů tažného dobytka	3,8	2,6	2,6	3,9	2,6
Kusů všeho dobytka	9,5	5,3	5,7	7,1	5,1
Děsjatin přídělové půdy	12,4	7,9	8	9	8
Děsjatin zpachtované půdy	9,5	6,5	4	7	5,7
Děsjatin osevní plochy	17	11,7	9	13	11

V kamyšinském újezdu je tedy zámožné rolnictvo bohatší. Tento újezd patří k újezdům nejbohatším na půdu: 7,1 děsjatiny přídělové půdy na jednu revizní duši mužského pohlaví^[45] proti 5,4 děsjatiny v gubernii. Dostatek půdy v rukou „rolnictva“ znamená tedy pouze to, že rolnická buržoazie je velmi početná a velmi bohatá.

Tím končíme přehled údajů o Saratovské gubernii, považujeme však za nutné povšimnout si ještě třídění rolnických usedlostí. Jak si jistě čtenář už všiml, odmítáme a limine^[cc] třídění podle přídělové půdy a užíváme výhradně třídění podle hospodářské síly (podle tažného dobytka, podle osevní plochy). Musíme tento způsob zdůvodnit. Třídění podle přídělové půdy je v naší zemstevní statistice mnohem běžnější a na jeho obranu se obvykle uvádějí dva argumenty, na první pohled velmi přesvědčivé^[dd]. Za prvé se říká, že pro zkoumání životních podmínek rolnictva zabývajícího se obděláváním půdy je třídění podle půdy přirozené a nutné. — Takový argument přehlíží podstatnou zvláštnost ruského života, totiž nesvobodný charakter držby přídělové půdy, která je v důsledku zákona nerovnoměrně rozdělena a v které je možné provádět změny jen ve zcela omezené míře. Celý proces rozkladu rolnictva zabývajícího se obděláváním půdy charakterizuje právě to, že život překračuje tento právní rámec. Používáme-li třídění podle přídělové půdy, spojujeme chudáka, který dává půdu do pachtu, s boháčem, který půdu pachtuje nebo kupuje; chudáka, který se zbavuje půdy, s boháčem, který půdu „hromadí“; chudáka, který velmi špatně hospodaří s nepatrným počtem dobytka, s boháčem, který má hodně dobytka, hnojí půdu, zavádí různá zlepšení apod. apod. Jinými slovy, dáváme dohromady vesnického proletáře s příslušníky vesnické buržoazie. „Průměry“, které jsou výsledkem takového sčítání, zastírají rozklad, a jsou tedy naprosto fiktivní^[ee]. Kombinované tabulky saratovských statistiků, které jsme už popsali, dávají příležitost názorně předvést, jak je nevhodné třídění podle přídělové půdy. Vezměme např. kategorii rolníků bez přídělové půdy z kamyšinského újezdu (viz Souhrn, s. 450n., Sborník o kamyšinském újezdu, sv. XI, s. 174n.). Když autor Souhrnu charakterizuje tuto kategorii, mluví o její osevní ploše jako o „zcela nepatrné“ (Úvod, s. 45), tj. počítá ji k chudině. Podívejme se na tabulky. „Průměrná“ osevní plocha této kategorie činí 2,9 děsjatiny na usedlost. Podívejme se však, jak se k tomuto „průměru“ dospělo: sečtením rolníků osévajících mnoho půdy (po 18 děsjatinách na usedlost ve skupinč s 5 a více kusy tažného dobytka; v celé kategorii je asi jedna osmina usedlostí této skupiny, mají však asi polovinu veškeré osevní plochy celé kategorie) — a chudiny, rolníků bez koní, s 0,2 děsjatiny osevní plochy na usedlost! Vezměme usedlosti se zemědělskými dělníky. Je jich v dané kategorii velmi málo — 77, tj. 2,5 %. Z těchto 77 spadá však 60 do nejvyšší skupiny, která osévá 18 děsjatin na usedlost; v této skupině tvoří usedlosti se zemědělskými dělníky již 24,5 %. Je jasné, že zastíráme rozklad rolnictva, že stavíme nemajetné rolníky do lepšího světla, než ve skutečnosti jsou (připočítáváme k tomuto rolnictvu boháče a vypočítáváme průměr), kdežto zámožné rolníky naopak líčíme jako hospodářsky méně silné, protože do kategorií s velkým přídělem zařazujeme společně s většinou majetných i nemajetné rolníky (je známo, že i v občinách s velkými příděly půdy jsou vždy také nemajetní). Teď jsme si ujasnili, že nesprávný je i druhý argument uváděný na obhajobu třídění podle přídělové půdy. Říká se, že se zvyšováním přídělu vždy při takovém třídění adekvátně přibývá znaků majetnosti (množství dobytka, výměra osevní plochy aj.). Je to nesporný fakt, protože přídělová půda je jedním z nejdůležitějších faktorů blahobytu. Proto je mezi rolnictvem s velkým přídělem vždy více představitelů rolnické buržoazie, a tím se zvyšují i „průměrná“ čísla pro celou kategorii stanovenou podle přídělové půdy. To všechno nám však stále ještě nedokazuje, že je správný takový způsob, který spojuje dohromady vesnickou buržoazii a vesnický proletariát.

Uzavíráme: při zpracovávání údajů o rolnictvu podle soupisů usedlostí není správné omezovat se na třídění do skupin podle přídělové půdy. Základem třídění v hospodářské statistice musí být nezbytně rozsah a typ hospodářství. Znaky pro rozlišení těchto typů se musí stanovit podle místních podmínek a forem zemědělství; jestliže se při extenzívním obilnářství lze omezit jen na třídění podle osevní plochy (nebo podle tažného dobytka), pak za jiných podmínek je nutné vzít v úvahu plochu osévanou průmyslovými plodinami, průmyslové zpracování zemědělských výrobků, sadbu okopanin nebo setí pícnin, chov dojnic, pěstování zeleniny atd. Jestliže se rolnictvo zabývá ve velkém zemědělskými i nezemědělskými pracemi, je potřeba kombinovat oba zmíněné způsoby třídění, tj. třídění podle rozsahu a typu zemědělského hospodářství a podle rozsahu a druhu „živností“. Způsob shrnutí záznamů o rolnickém hospodářství podle jednotlivých usedlostí naprosto není tak úzce odborný a druhořadý, jak by se mohlo zdát na první pohled. Naopak, nebudeme vůbec přehánět, řekneme-li, že je to nyní základní otázka zemstevní statistiky. Úplnost soupisových údajů o jednotlivých usedlostech a způsob jejich získávání^[ff] dosáhly vysoké úrovně, ale pro jejich neuspokojivé souhrnné zpracování se velké množství mimořádně cenných údajů prostě ztrácí a badatel má pak k dispozici jen „průměrná“ čísla (o občinách, volostech, kategoriích rolnictva, o velikosti přídělu atd.). A tyto „průměry“, jak jsme už viděli a ještě uvidíme, jsou často zcela fiktivní.

IV. Údaje zemstevní statistiky o Permské gubernii

Přejděme nyní se svým přehledem údajů zemstevní statistiky do gubernie, která má zcela odlišné podmínky: do Permské gubernie. Vezmeme si krasnoufimský újezd, kde je třídění usedlostí provedeno podle rozsahu zemědělského hospodářství.^[gg] Uvádíme celkové údaje o zemědělské části újezdu (23 574 usedlostí — 129 439 osob obojího pohlaví).

									Na 1 usedlost připadá dobytka
Skupiny hospodářů	Usedlostí v %	Obyvatelstvo v %	Na 1 usedlost připadá děsjatin osevní plochy	% z celkové osevní plochy					tažného	veškerého (převedeného na hovězí)	% z celkového počtu dobytka
Neobdělávající půdu	10,2	6,5	—	—		8,9			0,3	0,9	1,7		15,4
Obdělávající méně než 5 děsj.	30,3	24,8	1,7	8,9					1,2	2,3	13,7
Obdělávající 5 - 10 děsj.	27,0	26,7	4,7	22,4					2,1	4,7	24,5
Obdělávající 10 - 20 děsj.	22,4	27,3	9,0	35,1				68,7	3,5	7,8	33,8				60,1
Obdělávající 20 - 50 děsj.	9,4	13,5	17,8	28,9		33,6			6,1	12,8	23,2		26,3
Obdělávající přes 50 děsj.	0,7	1,2	37,3	4,7					11,2	22,4	3,1
Celkem	100	100	5,8	100					5,2	100

Také zde tedy, přes značně menší rozlohu osevní plochy, vidíme týž poměr mezi skupinami, totéž soustředění osevní plochy a dobytka v rukou nevelké skupiny zámožného rolnictva. Poměr mezi držbou půdy a jejím skutečným hospodářským užíváním je i v tomto újezdu stejný jako v guberniích, s nimiž jsme se už seznámili.^[hh]

			Veškerá půda v %
Skupiny hospodářů	Usedlostí	Obyvatelstvo obojího pohlaví	přídělová	zpachtovaná	propachtovaná	veškerá půda v užívání
Neobdělávající půdu	10,2	6,5	5,7	0,7	21,0	1,6
Obdělávající méně než 5 děsj.	30,3	24,8	22,6	6,3	46,0	10,7
Obdělávající 5 - 10 děsj.	27,0	26,7	26,0	15,9	19,5	19,8
Obdělávající 10 - 20 děsj.	22,4	27,3	28,3	33,7	10,3	32,8
Obdělávající 20 - 50 děsj.	9,4	13,5	15,5	36,4	2,9	29,8
Obdělávající přes 50 děsj.	0,7	1,2	1,9	7,0	0,3	5,3
Celkem	100	100	100	100	100	100

Zámožní rolníci, kteří mají nejvíce půdy, rovněž přebírají zpachtovanou půdu, přídělová půda rovněž přechází (pachtováním) z rukou nemajetných rolníků do rukou majetných a rovněž ztrácí význam pro dvě různé skupiny na obou pólech vesnice. Aby si čtenář mohl tyto procesy představit konkrétněji, uvádíme daleko podrobnější údaje o pachtu.

Skupiny hospodářů	Na 1 usedlost připadá		Usedlosti pachtující ornou půdu v %	Na 1 pachtující usedlost připadá orné půdy v děsj.	Usedlosti pachtující louky v %	Na 1 pachtující usedlost připadá luk v děsj.
	osob obojího pohlaví	přídělové půdy v děsjatinách
Neobdělávající půdu	3,51	9,8	0,0	0,7	7,0	27,8
Obdělávající méně než 5 děsj.	4,49	12,9	19,7	1,0	17,7	31,2
Obdělávající 5 - 10 děsj.	5,44	17,4	34,2	1,8	40,2	39,0
Obdělávající 10 - 20 děsj.	6,67	21,8	61,1	4,4	61,4	63,0
Obdělávající 20 - 50 děsj.	7,86	28,8	87,3	14,2	79,8	118,2
Obdělávající přes 50 děsj.	9,25	44,6	93,2	40,2	86,6	261,0
Celkem	5,49	17,4	37,7	6,0	38,9	65,0

V nejvyšších skupinách rolnictva (v nichž se, jak víme, soustřeďuje největší část pachtu) má tedy pacht — navzdory všeobecně rozšířenému názoru narodnických ekonomů — zřetelně výdělečný, podnikatelský ráz.

Přejdeme nyní k údajům o námezdní práci, které jsou z tohoto újezdu zvlášť cenné, protože jsou úplné (obsahují totiž údaje o najímání nádeníků):

	Počet pracovníků mužského pohlaví na 1 usedlost	Počet usedlostí najímajících dělníky				Usedlostí najímající dělníky v %
Skupiny usedlostí		sezónní	na sena	na žně	na mlácení	sezónní	na sena	na žně	na mlácení
Neobdělávající půdu	0,6	4	16	—	—	0,15	0,6	—	—
Obdělávající méně než 5 děsj.	1,0	51	364	340	655	0,7	5,1	4,7	9,2
Obdělávající 5 - 10 děsj.	1,2	268	910	1385	1414	4,2	14,3	20,1	22,3
Obdělávající 10 - 20 děsj.	1,5	940	1440	2325	1371	17,7	27,2	43,9	25,9
Obdělávající 20 - 50 děsj.	1,7	1107	1043	1452	746	50,0	47,9	69,6	33,7
Obdělávající přes 50 děsj.	2,0	143	111	150	77	83,1	64,5	87,2	44,7
Celkem	1,2	2513	3884	5742	4263	10,6	16,4	24,3	18,8

Údaje v tabulce zřetelně vyvracejí názor saratovských statistiků, že prý najímání nádeníků není charakteristickým znakem síly nebo slabosti hospodářství. Naopak, je to velmi charakteristický znak rolnické buržoazie. U všech druhů nádenické práce pozorujeme, že zároveň se zvyšováním majetnosti vzrůstá podíl najímajících hospodářů, přestože nejzámožnější rolníci mají také nejvíce pracujících členů rodiny. Rodinná kooperace je i tady základnou kapitalistické kooperace. Dále vidíme, že počet usedlostí, které najímají nádeníky, je 2¹/₂ krát vyšší (v průměru na újezd) než počet usedlostí, které najímají sezónní dělníky — máme na mysli najímání nádeníků na žně; statistikové bohužel neuvedli celkový počet usedlostí najímajících nádeníky, ačkoli příslušné údaje byly k dispozici. Ve třech nejvyšších skupinách ze 7679 usedlostí najímá 2190 usedlostí zemědělské dělníky, kdežto 4017 usedlostí nádeníky na žně, tj. většina zámožných rolníků. Najímání nádeníků není pochopitelně zvláštností jen Permské gubernie, a jestliže jsme už dříve zjistili, že ve skupinách zámožných rolníků, najímá zemědělské dělníky 2 až 6 i 9 desetin všech hospodářů těchto skupin, můžeme z toho přímo vyvodit toto: většina zámožných rolnických usedlostí používá v té či oné formě námezdní práce. Nezbytnou podmínkou pro existenci zámožného rolnictva je vytvoření kontingentu zemědělských dělníků a nádeníků. Konečně je mimořádně zajímavé všimnout si toho, že se poměr počtu usedlostí najímajících nádeníky k počtu usedlostí, které najímají zemědělské dělníky, směrem od nižších skupin rolnictva k vyšším mění. V nižších skupinách počet usedlostí najímajících nádeníky vždy mnohonásobně převyšuje počet usedlostí, jež najímají zemědělské dělníky. Naproti tomu ve vyšších skupinách je počet usedlostí, které najímají zemědělské dělníky, mnohdy dokonce větší než počet usedlostí najímajících nádeníky. Tento fakt zřetelně ukazuje, že v nejvyšších skupinách rolnictva vznikají skutečná hospodářství se zemědělskými dělníky, založená na stálém používání námezdní práce; námezdní práce je rovnoměrněji rozložena podle jednotlivých ročních období, což umožňuje obejít se bez dražšího a obtížnějšího najímání nádeníků. Uvedeme ostatně údaje o námezdní práci v jelabužském újezdu Vjatecké gubernie (zámožné rolnictvo se zde slučuje se středním).

Skupina hospodářů	Usedlosti		Osoby obojího pohlaví v %	Námezdní pracovníci				Veškerý dobytek v %	Přídělová orná půda v %	Usedlosti v %
				sezónní		nádeníci				pachtující	propachto- vávající půdu
	počet	%		počet	%	počet	%
Bez koně	4 258	12,7	8,3	56	3,2	16 031	10,6	1,4	5,5	7,9	42,3
S 1 koněm	12 851	38,2	33,3	218	12,4	28 015	18,6	24,5	27,6	23,7	21,8
S více koňmi	16 484	49,1	58,4	1481	84,4	106 318	70,8	74,1	66,9	35,3	9,1
Celkem	33 593	100	100	1755	100	150 364	100	100	100	27,4	18,1

Předpokládáme-li, že každý nádeník pracuje jeden měsíc (28 dní), ukáže se, že počet nádeníků je třikrát větší než počet sezónních dělníků. Mimochodem poznamenáváme, že i ve Vjatecké gubernii nacházíme nám už známý poměr mezi skupinami, jak pokud jde o najímání dělníků, tak i o pachtování a propachtovávání půdy.

Permští statistikové uvádějí velmi zajímavé údaje o hnojení půdy v jednotlivých usedlostech. Výsledné údaje obsahuje následující tabulka^[46]:

Skupiny hospodářů	Usedlosti, které hnojí chlévskou mrvou v %	Počet vyvezených vozů mrvy na 1 usedlost (která hnojí půdu)
Obdělávající méně než 5 děsj.	33,9	80
Obdělávající 5 - 10 děsj.	66,2	116
Obdělávající 10 - 20 děsj.	70,3	197
Obdělávající 20 - 50 děsj.	76,9	358
Obdělávající přes 50 děsj.	84,3	732
Celkem	51,7	176

I zde tedy vidíme zásadní rozdíl v soustavě a způsobu hospodaření chudiny a zámožných rolníků. A takový rozdíl musí být všude, protože zámožné rolnictvo má všude většinu veškerého dobytka, který vlastní rolníci, a má větší možnost vynakládat svou práci na zvelebování hospodářstyl. Víme-li proto například, že „rolnictvo“ po reformě zakládalo určitý počet usedlostí bez koní a bez dobytka a zároveň „zvyšovalo úroveň zemědělství“ zaváděním hnojení půdy (které podrobně popisuje pan V. V. ve svých Pokrokových proudech v rolnickém hospodářství, s. 123 až 160n.), je nám zcela jasné, že „pokrokové proudy“ znamenají jen a jen pokrok vesnické buržoazie. Ještě zřetelněji se to projevuje v rozdělení zdokonaleného zemědělského nářadí, o kterém rovněž přináší údaje permská statistika. Tyto údaje však nejsou shromážděny z celé zemědělské části újezdu, nýbrž jen ze třetího, čtvrtého a pátého obvodu, které zahrnují 15 076 usedlostí z 23 574. Ze zdokonaleného nářadí je v soupisu zachyceno: 1049 fukarů, 225 třídiček a 354 mlátiček, celkem 1628. Mezi skupinami je nářadí rozděleno takto:

Skupiny hospodářů	Na 100 usedlostí připadá zdokonaleného nářadí	Celkový počet zdokonaleného nářadí	Podíl z celkového počtu zdokonaleného nářadí v %
Neobdělávající	0,1	2	0,1
Obdělávající méně než 5 děsj.	0,2	10	0,6
Obdělávající 5 - 10 děsj.	1,8	60	3,7
Obdělávající 10 - 20 děsj.	9,2	299	18,4
Obdělávající 20 - 50 děsj.	50,4	948	58,3		77,2
Obdělávající přes 50 děsj.	180,2	309	18,9
Celkem	10,8	1628	100

Je to další ilustrace k „narodnickému“ tvrzení pana V. V., že prý zdokonalené nářadí používají „všichni“ rolníci!

Údaje o „živnostech“ nám tentokrát umožňují rozlišit dva základní typy „živností“, které znamenají 1. přeměnu rolnictva ve vesnickou buržoazii (vlastnictví obchodních a výrobních podniků) a 2. přeměnu rolnictva ve vesnický proletariát (prodej pracovní síly, tzv. „zemědělské živnosti“). Uvádíme rozdělení těchto diametrálně protikladných typů „živnostníků“ podle skupin^[ii].

Skupiny hospodářů	Na 100 hospodářů připadá obchodních a výrobných podniků	Na jednotlivé skupiny připadá obchodních a výrobních podniků			Usedlosti se zemědělskými živnostmi
Neobdělávající	0,5	1,7			52,3
Obdělávající méně než 5 děsj.	1,4	14,3			26,4
Obdělávající 5 - 10 děsj.	2,4	22,1			5,0
Obdělávající 10 - 20 děsj.	4,5	34,3		61,9	1,4
Obdělávající 20 - 50 děsj.	7,2	23,1			0,3
Obdělávající přes 50 děsj.	18,0	4,5			—
Celkem	2,9	100			16,2

Porovnáme-li tyto údaje s údaji o rozdělení osévané plochy a o najímání dělníků, znovu se přesvědčíme, že rozklad rolnictva vytváří vnitřní trh pro kapitalismus.

Zjistíme také, jak dokonale se zkresluje skutečnost, když jsou pod společný název „živnosti“ nebo „výdělky“ zahrnovány zcela různorodé typy zaměstnání a když se „spojení zemědělství s živnostmi“ zobrazuje (jako například u pánů V. V. a N. -ona) jako něco shodného, stejnorodého a vylučujícího kapitalismus.

Na závěr si ukážeme, že údaje o jekatěrinburském újezdu jsou stejnorodé. Vyloučíme-li z 59 709 usedlostí újezdu bezzemky (14 601 usedlostí), ty, kdo mají jen louky (15 679 usedlostí), a ty, kdo celý svůj příděl dávají do pachtu (1612 usedlostí), získáme o zbývajících 27 817 usedlostech tyto údaje: 20 000 neosévajících a málo osévajících usedlostí (do 5 děsjatin) má ze 124 000 děsjatin celkem 41 000 děsjatin osevní plochy, tj. méně než jednu třetinu. Naproti tomu 2859 zámožných usedlostí (s osevní plochou přes 10 děsjatin) má 49 751 děsjatin osevní plochy a 53 000 děsjatin zpachtované půdy z celkové rozlohy 67 000 děsjatin pachtu (z toho 47 000 z 55 000 děsjatin propachtované rolnické půdy). Rozdělení dvou protikladných typů „živností“, a rovněž i usedlostí se zemědělskými dělníky, je v jekatěrinburském újezdu zcela obdobné jako rozdělení těchto ukazatelů rozkladu v krasnoufimském újezdu.

V. Údaje zemstevní statistiky o Orelské gubernii

Máme k dispozici dva sborníky o jeleckém a trubčevském újezdu této gubernie, v nichž jsou rolnické usedlosti roztříděny do skupin podle počtu tažných koní.^[jj]

Oba tyto újezdy spojujeme dohromady a uvádíme celkové údaje podle skupin.

				Půda v %			Půda v %		Celkem je v užívání půdy
Skupina hospodářů	Rodiny v %	Obyvatelstvo obojího pohlaví v %	Na 1 usedlost připadá přídělové půdy v děsj.	přídělová	koupená	Pachtující usedlosti v %	zpachto- vaná	propachto- vaná	v %	na 1 usedlost	Na 1 usedlost připadá kusů dobytka	Veškerý dobytek v %
Bez koní	22,9	15,6	5,5	14,5	3,1	11,2	1,5	85,8	4,0	1,7	0,5	3,8
S 1 koněm	33,5	29,4	6,7	28,1	7,2	46,9	14,1	10,0	25,8	7,5	2,3	23,7
S 2-3 koňmi	36,4	42,6	9,6	43,8	40,5	77,4	50,4	3,0	49,3	13,3	4,6	51,7
Se 4 a více koňmi	7,2	12,4	15,2	13,6	49,2	90,2	34,0	1,2	20,9	28,4	9,3	20,8
Celkem	100	100	8,8	100	100	52,8	100	100	100	9,8	3,2	100

Z toho je patrné, že celkový poměr mezi skupinami je i zde totožný s tím, jaký jsme viděli dříve (koncentrace koupené a zpachtované půdy u zámožných rolníků, půda přechází z rukou chudiny do rukou zámožných atd.). Zcela stejný je také poměr mezi skupinami, i pokud jde o námezdní práci, „živnosti“ a „pokrokové proudy“ v hospodářství:

				Zdokonalené nářadí (jelecký újezd)
Skupina hospodářů	Usedlosti s námezdními dělníky v %	Usedlosti provozující živnosti v %	Na 100 usedlostí připadá obchodních a výrobních podniků	na 100 usedlostí připadá množství nářadí	% z celkového množství nářadí
Bez koní	0,2	59,6	0,7	0,01	0,1
S 1 koněm	0,8	37,4	1,1	0,2	3,8
S 2-3 koňmi	4,9	32,2	2,6	3,5	42,7
Se 4 a více koňmi	19,4	30,4	11,2	36,0	53,4
Celkem	3,5	39,9	2,3	2,2	100

Tedy i v Orelské gubernii vidíme, že se rolnictvo rozpadá na dva zcela protikladné typy: na jedné straně na vesnický proletariát (zbavuje se půdy a prodává pracovní sílu), na druhé straně na rolnickou buržoazii (kupuje půdu, pachtuje ji ve značném rozsahu, zvláště pachtuje příděly, zvelebuje hospodářství, najímá zemědělské dělníky a nádeníky, o kterých zde není zmínka, spojuje zemědělství s obchodním a výrobním podnikáním). Rolníci tu však mají všeobecně mnohem menší polní hospodářství než ve výše uvedených případech; je tu daleko méně těch, kteří osévají velké plochy, a rozklad rolnictva, soudíme-li podle těchto dvou újezdů, nedosahuje, jak se zdá, takového stupně. Říkáme „zdá se“ z těchto důvodů: 1. Pozorujeme-li zde, že se „rolnictvo“ mění mnohem rychleji ve vesnický proletariát, přičemž se od něho oddělují sotva znatelné skupiny vesnické buržoazie, viděli jsme už také opačné příklady, kdy se stává zvlášť nápadným právě tento pól vesnice, buržoazie. 2. Rozklad zemědělského rolnictva (v této kapitole se omezujeme na rolnictvo zabývající se jen obděláváním půdy) je zastírán „živnostmi“, které se zde zvlášť rychle rozšiřují (40 % rodin). Ale i v těchto újezdech patří mezi „živnostníky“ spolu s většinou námezdních dělníků menšina obchodníků, překupníků, podnikatelů, vlastníků aj. 3. Rozklad rolnictva tu není zřetelný, protože scházejí údaje o těch stránkách místního zemědělství, které jsou velmi úzce spjaty s trhem. Rozvoj obchodního, tržního zemědělství zde není zaměřen na rozšiřování osevních ploch obilí vyráběného na prodej, ale na pěstování konopí. S tímto produktem zde souvisí nejvíce obchodních operací, avšak údaje v tabulkách, které uvádí sborník, nezdůrazňují právě tuto stránku zemědělství v různých skupinách. „Konopná pole jsou zdrojem hlavního důchodu rolníků“ (tj. peněžního důchodu. Sborník o trubčevském újezdu, s. 5 popisu osad a mnoho jiných míst), „rolníci věnují pozornost hlavně pěstování konopí... Všechen hnůj se používá na hnojení konopných polí“ (ibid., 87), „na konopí“ se všude vypůjčuje, konopím se splácejí dluhy (ibid., passim). Na hnojení konopných polí kupují zámožní rolníci hnůj od chudiny (Sborník o orelském újezdu, sv. VIII, Orel 1895, s. 105), konopná pole se propachtovávají a pachtují ve vlastních i cizích občinách (ibid., 260), zpracováváním konopí se zabývá část těch „výrobních podniků“, o jejichž koncentraci jsme se zmínili. Je jasné, že obraz rozkladu, v kterém chybějí údaje o hlavním tržním produktu místního zemědělství^[kk], je velmi neúplný.

VI. Údaje zemstevní statistiky o Voroněžské gubernii

Sborníky o Voroněžské gubernii vynikají tím, že údaje jsou zvlášť úplné a třídění je provedeno mnoha způsoby. Kromě obvyklého třídění rolníků podle přídělové půdy je tu u několika újezdů uvedeno třídění podle tažného dobytka, podle počtu pracovníků (podle pracovních silj vlastní rodiny), podle jiné výdělečné činnosti (nezabývající se jinou výdělečnou činností; zabývající se jinou výdělečnou činností: a) zemědělskou, b) smíšenou, c) obchodní a průmyslovou)‚ podle zemědělského dělnictva (usedlosti, z nichž se pracovní síly dávají najímat jako zemědělští dělníci; usedlosti bez zemědělských dělníků a usedlosti, z nichž se pracovní síly nedávají najímat jako zemědělští dělníci; usedlosti s najatými zemědělskými dělníky). Toto poslední třídění je provedeno v největším počtu újezdů a na první pohled by se zdálo, že je pro zkoumání rozkladu rolnictva nejvhodnější. Ale ve skutečnosti tomu tak není: skupina usedlostí, jejichž pracovní síly jsou zaměstnávány jako zemědělští dělníci, nezahrnuje zdaleka všechen vesnický proletariát, neboť do této skupiny nejsou započteny usedlosti, jejichž pracovní síly jsou zaměstnány jako nádeníci, pomocní dělníci, tovární dělníci, stavební dělníci a kopáči, služebnictvo atd. Zemědělští dělníci tvoří jen část námezdních dělníků z řad „rolnictva“. Skupina usedlostí, které najímají zemědělské dělníky, je také velmi neúplná, protože do ní nejsou pojaty usedlosti, které najímají nádeníky. Neutrální skupina (která není zdrojem zemědělských dělníků a ani je nenajímá) představuje v každém újezdu desetitisíce rodin a zahrnuje přitom tisíce hospodářství bez koní i s mnoha koňmi, pachtýře půdy zároveň s těmi, kdo ji dávají do pachtu, zemědělce s nezemědělci, tisíce námezdních dělníků s menšinou zaměstnavatelů atd. Celkové „průměry“ z celé neutrální skupiny vznikají například sečtením usedlostí bezzemků nebo rolníků se 3—4 děsjatinami na usedlost (přídělové i koupené půdy dohromady) s usedlostmi, které mají přes 25 nebo přes 50 děsjatin přídělové půdy a přikupují do svého vlastnictví desítky a sta děsjatin půdy (Sborník o bobrovském újezdu, s. 336, č. 148; Sborník o novochopjorském újezdu, s. 222); sčítáním usedlostí s 0,8—2,7 kusu veškerého dobytka na rodinu s usedlostmi s 12—21 kusy dobytka (ibid.). Na takových „průměrech“ nelze pochopitelně ukázat rozklad rolnictva, musíme tu použít třídění podle tažného dobytka jako způsobu, který se nejvíce přibližuje třídění podle velikosti zemědělské usedlosti. Máme k dispozici čtyři sborníky s takovýmto tříděním (o zemljanském, zadonském, nižněděvickém a korotojackém újezdu); z nich si musíme vybrat zadonský újezd, protože v ostatních újezdech nejsou uvedeny jednotlivé údaje o zakoupené a propachtované půdě podle skupin. Později uvedeme souhrnné údaje o všech těchto čtyřech újezdech a čtenář uvidí, že závěry z těchto údajů jsou totožné. Tady máme celkové údaje o skupinách ze zadonského újezdu (15 704 usedlostí, 106 288 osob obojího pohlaví, 135 656 děsjatin přídělové půdy, 2882 děsjatin koupené, 24 046 děsjatin zpachtované, 6482 děsjatin propachtované půdy).

					Půda v %				Půda v užívání celkem		Obdělávané půdy celkem
Skupina hospodářů	Usedlostí v %	Na 1 usedlost připadá osob obojího pohlaví	Obyvatelstvo obojího pohlaví v %	Na 1 usedlost připadá přídělové půdy v děsj.	přídělová	koupená	zpachto- vaná	propachto- vaná	na 1 usedlost	%	na 1 usedlost	%	Na 1 usedlost připadá celkem dobytka
Bez koní	24,5	4,5	16,3	5,2	14,7	2,0	1,5	36,9	4,7	11,2	1,4	8,9	0,6
S 1 koněm	40,5	6,1	36,3	7,7	36,1	14,3	19,5	41,9	8,2	32,8	3,4	35,1	2,5
S 2-3 koňmi	31,8	8,7	40,9	11,6	42,6	35,9	54,0	19,8	14,4	45,4	5,8	47,0	5,2
Se 4 a více koňmi	3,2	13,6	6,5	17,1	6,6	47,8	25,0	1,4	33,2	10,6	11,1	9,0	11,3
Celkem	100	6,8	100	8,6	100	100	100	100	10,1	100	4,0	100	3,2

Poměr mezi skupinami se i zde plně shoduje s předešlými guberniemi a újezdy (soustřeďování koupené půdy a pachtu, přídělová půda přechází od nemajetných rolníků, kteří ji propachtovávají, do vlastnictví pachtýřů a zámožných rolníků atd.), ale zámožné rolnictvo tu má nesrovnatelně menší význam. Velmi nepatrný rozsah rolnických hospodářství nám vnucuje pochopitelně otázku, patří-li zdejší rolnictvo k zemědělcům či k „živnostníkům“? Uvádíme údaje o „živnostech“, nejprve o jejich rozdělení do skupin.

	Zdokonalené nářadí		Počet usedlostí v %		Na 100 usedlostí připadá obchodních a výrobních podniků	Počet usedlostí v %			Peněžní důchod v %
Skupina hospodářů	Na 100 usedlostí připadá	% z celkového počtu	najímajících zemědělské dělníky	dodávajících zemědělské dělníky		provozujících živnost	prodávajících obilí	kupujících obilí	ze živnosti	z prodeje zemědělských výrobků
Bez koní	—	—	0,2	29,9	1,7	94,4	7,8	70,5	87,1	10,5
S 1 koněm	0,06	2,1	1,1	15,8	2,5	89,6	31,2	55,1	70,2	23,5
S 2-3 koňmi	1,6	43,7	7,7	11,0	6,4	86,7	52,5	28,7	60,0	35,2
Se 4 a více koňmi	23,0	54,2	28,1	5,8	30,0	71,4	60,0	8,1	46,1	51,5
Celkem	1,2	100	3,8	17,4	4,5	90,5	33,2	48,9	66,0	29,0

Rozdělení zdokonaleného nářadí a dvou protikladných typů „živností“ (prodej pracovní síly, obchodní a výrobní podnikání) se neliší od dříve rozebíraných údajů. Vysoký podíl usedlostí provozujících „živnosti“, převaha usedlostí kupujících obilí nad usedlostmi, které je prodávají, převaha peněžního důchodu plynoucího ze „živností“ nad peněžním důchodem ze zemědělství^[ll] — to všechno nás opravňuje považovat tento újezd spíše za „živnostenský“ než zemědělský. Uvažme ovšem, jaké to jsou živnosti. Sborník odhadů rolnické držby půdy v zemljanském, zadonském, korotojackém a nižněděvickém újezdu (Voroněž 1889) obsahuje přehled všech profesí „živnostníků“, ať se zabývají. touto činností ve své obci nebo mimo ni (celkem 222 profesí), přitom jsou rozděleni do skupin podle přídělové půdy a v každé profesi se uvádí výše výdělku. Z tohoto přehledu vyplývá, že obrovskou většinu rolnických „živností“ tvoří námezdní práce. Z 24 134 „živnostníků“ v zadonském újezdu je 14 135 zemědělských dělníků, kočích, pastýřů a pomocných dělníků, 1813 stavebních dělníků, 298 městských, továrních a jiných dělníků, 446 je ve službě u soukromníků, mezi „živnostníky“ se počítá i 301 žebrák atd. Jinými slovy, obrovskou většinu „živnostníků“ tvoří vesničtí proletáři, námezdní dělníci s přídělovou půdou, kteří prodávají svou pracovní sílu zemědělským a průmyslovým podnikatelům^[mm]. Pokud tedy jde o poměr mezi různými skupinami rolníků v dané gubernii nebo újezdu, vidíme všude typické rysy rozkladu, a to jak v stepních guberniích bohatých na půdu, v nichž rolníci osévají poměrně značné plochy, tak i v krajích s největším nedostatkem půdy, s miniaturními rolnickými „hospodářstvími“; přes velmi hluboké rozdíly v půdních a hospodářských podmínkách je poměr mezi nejvyšší a nejnižší skupinou rolnictva všude stejný. Při srovnávání různých krajů zjišťujeme, jak se v jedněch zvlášť výrazně stávají z rolníků vesničtí podnikatelé, zatímco v jiných se vytváří vesnický proletariát. V Rusku, tak jako v každé jiné kapitalistické zemi, postihuje tato druhá stránka rozkladného procesu samozřejmě daleko větší počet drobných zemědělců (a zajisté i větší počet krajů) než stránka první.

VII. Údaje zemstevní statistiky o Nižněnovgorodské gubernii

Údaje soupisu zemstevní statistiky o třech újezdech Nižněnovgorodské gubernie — kňagininském, makarjevském a vasilském — jsou shrnuty do skupinové tabulky, která dělí rolnické usedlosti (pouze přídělové usedlosti, a to jen těch rolníků, kteří žijí v domovské obci) na 5 skupin podle tažného dobytka (Podklady pro odhad pozemků v Nižněnovgorodské gubernii. Ekonomická část. Sešity IV, IX a XII. Nižní Novgorod 1888, 1889, l890).

Spojíme-li uvedené tři újezdy dohromady, dostaneme tyto údaje o skupinách usedlostí (údaje z daných tří újezdů se týkají 52 260 usedlostí a 294 798 osob. Přídělové půdy je zde 433 593 děsjatin, koupené půdy 51 960 děsjatin, zpachtované půdy 86 007 děsjatin včetně pachtu veškeré půdy jak přídělové, tak i mimopřídělové, jak orné, tak i luk; propachtované půdy je 19 274 děsjatin):

				Přídělová půda		Koupená půda	Veškerá půda v %		Půda v užívání skupiny celkem		Dobytek celkem
Skupina hospodářů	Usedlostí v %	Na 1 usedlost připadá osob obojího pohlaví	Obyvatelstvo v %	na 1 usedlost připadá děsj.	% z celkové plochy přídělové půdy	% z celkové plochy koupené půdy	zpachto- vaná obilí	propachto- vaná obilí	na 1 usedlost připadá děsj.	% z celkové plochy	na 1 usedlost připadá kusů	% z celkového počtu
Bez koní	30,4	4,1	22,2	5,1	18,6	5,7	3,3	81,7	4,4	13,1	0,6	7,2
S 1 koněm	37,5	5,3	35,2	8,1	36,6	18,8	25,1	12,4	9,4	34,1	2,4	33,7
S 2 koňmi	22,5	6,9	27,4	10,5	28,5	29,3	38,5	3,8	13,8	30,2	4,3	34,9
S 3 koňmi	7,3	8,4	10,9	13,2	11,6	22,7	21,2	1,2	21,0	14,8	6,2	16,5
Se 4 a více koňmi	2,3	10,2	4,3	16,4	4,7	23,5	11,9	0,9	34,6	7,8	9,0	7,7
Celkem	100	5,6	100	8,3	100	100	100	100	10,3	100	2,7	100

Opět se tedy přesvědčujeme, že zámožné rolnictvo, i když má nejvíce přídělové půdy (v nejvyšších skupinách je podíl přídělové půdy vyšší než podíl obyvatel), soustřeďuje ve svých rukou koupenou půdu (9,6% zámožných usedlostí má 46,2 % koupené půdy, kdežto dvě třetiny usedlostí chudého rolnictva mají méně než čtvrtinu veškeré koupené půdy), soustřeďuje také pachtovanou půdu a „shromažďuje“ i přídělovou půdu, kterou dává do pachtu chudina; v důsledku toho je skutečné rozdělení půdy, která je v užívání „rolnictva“, úplně jiné než rozdělení přídělové půdy. Rolníci bez koní obhospodařují ve skutečnosti menší množství půdy, než činí jejich příděl zaručený zákonem. Rolníci s jedním a dvěma koňmi zvětšují svou držbu půdy pouze o 10—30% (z 8,1 děsjatiny na 9,4 děsjatiny, z 10,5 děsjatiny na 13,8 děsjatiny), kdežto zámožní rolníci svou držbu půdy rozšiřují jedenapůlkrát až dvakrát. Zatímco rozdíly mezi skupinami podle množství přídělové půdy byly nepatrné, rozdíly ve skutečném rozsahu zemědělských hospodářství jsou obrovské, jak je vidět z výše uvedených údajů o dobytku a z následujících údajů o osevní ploše:

Skupina hospodářů	Na 1 usedlost připadá osevní plocha v děsj.	Veškerá osevní plocha v %	Usedlosti se zemědělskými dělníky v %	Hospodáři s obchodními a výrobními podniky*	Usedlosti, z nichž se odchází na výdělky
Bez koní	1,9	11,4	0,8	1,4	54,4
S 1 koněm	4,4	32,9	1,2	2,9	21,8
S 2 koňmi	7,2	32,4	3,9	7,4	21,4
S 3 koňmi	10,8	15,6	8,4	15,3	21,4
Se 4 a více koňmi	16,6	7,7	17,6	25,1	23,0
Celkem	5,0	100	2,6	5,6	31,6

* Pouze v kňagininském újezdu.

Rozdíl mezi skupinami v rozloze osevní plochy je ještě větší než rozdíl v rozsahu jejich skutečné držby půdy a množství půdy, kterou mají v užívání, nemluvě už o rozdílu podle velikosti přídělu^[nn]. To nám jen znovu dokazuje, jak je naprosto nevhodné třídění podle držby přídělové půdy, jejíž „vyrovnanost“ se nyní stala pouhou právní fikcí. Ostatní sloupce tabulky ukazují, jak v rolnictvu dochází ke „spojování zemědělství se živnostmi“: u zámožného rolnictva se spojuje tržní a kapitalistické zemědělství (vysoký podíl usedlostí se zemědělskými dělníky) s obchodním a výrobním podnikáním, kdežto u chudiny se spojuje prodej pracovní síly („odcházení za výdělky“) s obděláváním nepatrné výměry osevní plochy, tj. chudina se mění v zemědělské dělníky a nádeníky s přídělovou půdou. Podotýkáme, že občasný pokles podílu usedlostí, z nichž se odchází za výdělky, můžeme vysvětlit neobyčejnou rozmanitostí „výdělečných činností“ a „živností“ rolnictva Nižněnovgorodské gubernie: kromě zemědělských dělníků, pomocných dělníků, stavebních dělníků a dělníků v loděnicích a jiných počítá se zde mezi živnostníky poměrně velmi značný počet „domáckých výrobců“, majitelů živnostenských dílen, obchodníků, překupníků atd. Je pochopitelné, že směšováním tolika různých typů „živnostníků“ se porušuje správnost údajů o „usedlostech s výdělečnou činností“.^[00]

K rozdílům mezi různými skupinami rolnictva, které se zabývá obděláváním půdy, poznamenáváme: v Nižněnovgorodské gubernii „je hnojení jednou z hlavních podmínek určujících stupeň produktivnosti orné půdy“ (s. 79 Sborníku o kňagininském újezdu). Průměrná sklizeň žita se pravidelně zvyšuje podle toho, jak se hnojí: při 300—500 vozech hnoje na 100 děsjatin přídělové půdy se sklidí 47,1 měřice žita z 1 děsjatiny, zatímco při 1500 a více vozech 62,7 měřice (s. 84, ibid.). Proto je jasné, že rozdíl mezi skupinami daný rozsahem zemědělské výroby musí být ještě větší než rozdíl podle výměry osevní plochy a že se nižněnovgorodští statistikové dopustili velké chyby, když zkoumali výnosy všech rolnických polí bez rozdílu, a nikoli odděleně výnosy polí nemajetných rolníků a rolníků zámožných.

VIII. Přehled údajů zemstevní statistiky o ostatních guberniích

Jak si již čtenář povšiml, při zkoumání rozkladu rolnictva používáme výhradně zemstevní statistické soupisy usedlostí, pokud zahrnují poněkud významnější kraje, pokud nám poskytují dostatečně podrobné údaje o nejdůležitějších znacích rozkladu a pokud (což je zvlášť důležité) jsou zpracovány tak, aby se na jejich základě daly vyčlenit jednotlivé skupiny rolníků podle jejich hospodářské síly. Námi doposud rozebírané údaje o sedmi guberniích vyčerpávají zemstevní statistický materiál, kterého jsme mohli použít a který těmto podmínkám vyhovuje. Pro úplnost uvedeme nyní stručně i ostatní, méně úplné, ale podobné údaje (tj. založené na hromadných soupisech usedlostí).

Z děmjanského újezdu v Novgorodské gubernii máme skupinovou tabulku o rolnických usedlostech podle počtu koní (Podklady pro odhad pozemků v Novgorodské gubernii. Děmjanský újezd. Novgorod 1888). Chybějí tu údaje o zpachtovávání a propachtovávání půdy (v děsjatinách), ale i ty údaje, které zde jsou, dokazuji, že je v této gubernii ve srovnání s ostatními guberniemi tentýž poměr mezi zámožným a nemajetným rolnictvem. I tady například stoupá podíl usedlostí s koupenou a zpachtovanou půdou od nejnižší skupiny k nejvyšší (od rolníků bez koní k těm, kteří vlastní 3 i více koní), ačkoli rolníci s více koňmi mají více přídělové půdy, než činí průměr. 10,7 % usedlostí s 3 i více koňmi, na něž připadá 16,1 % obyvatelstva, má 18,3% veškeré přídělové půdy, 43,4% koupené půdy, 26,2 % zpachtované půdy (pokud o ní lze soudit z rozlohy osevní plochy žita a ovsa na zpachtované půdě) a 29,4 % všech „živnostenských budov“, zatímco 51,3% usedlostí bez koní a s jediným koněm, na něž připadá 40,1 % obyvatelstva, má jen 33,2 % přídělové půdy, 13,8% koupené půdy, 20,8 % zpachtované (za uvedeného předpokladu) a 28,8 % „živnostenských budov“. Jinak řečeno, také zde „shromažďuje“ zámožné rolnictvo půdu a připojuje k zemědělství obchodní a výrobní „živnosti“, zatímco nemajetné rolnictvo se zbavuje půdy a mění se v námezdní dělníky (podíl „živnostníků“ klesá od nejnižší skupiny k nejvyšší, z 26,6% u skupiny rolníků bez koní na 7,8% u skupiny s i více koňmi). Neúplnost těchto údajů nás nutí, abychom je nezačleňovali do následujícího shrnujícího materiálu o rozkladu rolnictva.

Z téhož důvodu sem nezačleníme ani údaje o části kozeleckého újezdu v Černigovské gubernii (Podklady pro odhad pozemků shromážděné černigovským statistickým oddělením guberniální zemstevní správy, sv. V, Černigov 1882; jsou to údaje o 8717 usedlostech v černozemní oblasti újezdu roztříděné podle počtu tažného dobytka). Poměr mezi skupinami je i v tomto újezdu stejný: na 36,8 % usedlostí bez tažného dobytka s 28,8 % obyvateli připadá 21 % vlastní a přídělové půdy, 7 % zpachtované půdy, zato však 63% veškeré půdy, kterou dává těchto 8717 usedlostí do pachtu. Na 14,3 % usedlostí se 4 i více kusy tažného dobytka a s 17,3 % obyvatelstva připadá 33,4 % vlastní a přídělové půdy, 32,1 % zpachtované půdy a jen 7 % půdy se dává do pachtu. Ostatní usedlosti (s jedním až třemi kusy tažného dobytka) nejsou bohužel roztříděny do menších skupin.

V Materiálu o zkoumání rozsahu užívané půdy a hospodářského života vesnického obyvatelstva Irkutské a Jenisejské gubernie je velmi zajímavá skupinová tabulka (podle počtu tažných koní) usedlostí rolníků a přesídlenců ve čtyřech okruzích Jenisejské gubernie (sv. III, Irkutsk 1893, s. 730n.). Je velmi zajímavé pozorovat, že vztahy zámožného Sibiřana k přesídlenci (a v těchto vztazích by se snad ani nejpřesvědčenější narodnik nepokusil hledat náznak tak vychvalované soudržnosti!) jsou v podstatě naprosto totožné se vztahy našich zámožných členů občiny k jejich „spolubratrům“, kteří nemají žádného nebo jen jednoho koně. Spojíme-li dohromady přesídlence se starousedlými rolníky (takové spojení je nutné, protože přesídlenci jsou pracovní silou pro starousedlíky), vycházejí nám známé znaky vyšších a nižších skupin. 39,4 % usedlostí nižších skupin (bez koní, s jedním a dvěma koňmi), na které připadá 24 % obyvatelstva, má jen 6,2 % veškeré orné půdy a 7,1 % veškerého dobytka, kdežto 36,4 % usedlostí s 5 a více koňmi, na něž připadá 51,2 % obyvatelstva, má 73 % orné půdy a 74,5 % veškerého dobytka. Poslední skupiny (5—9, 10 a více koní), s 15—36 děsjatinami orné půdy na 1 usedlost, používají ve velké míře námezdní práce (30—70 % usedlostí s námezdními dělníky), kdežto 3 nejnižší skupiny, s 0—0,2—3—5 děsjatinami orné půdy na 1 usedlost, poskytují dělníky (20—35—59 % usedlostí). Udaje o pachtování a propachtovávání půdy jsou jedinou výjimkou z pravidla, s kterou jsme se setkali (týká se soustředění pachtu v rukou zámožných rolníků), výjimkou, která potvrzuje pravidlo. Jde o to, že právě na Sibiři chybějí podmínky, na nichž je toto pravidlo založeno, neexistuje tam totiž povinný a „vyrovnávající“ příděl a nevzniklo tam soukromé vlastnictví půdy. Zámožný rolník nekupuje a nepachtuje půdu, ale zabírá ji (tak tomu alespoň bylo až doposud); propachtovávání a pachtování půdy má spíše ráz sousedské výměny pozemků, a proto údaje o pachtu a propachtovávání podle skupin neukazují žádnou zákonitost.^[pp]

U tří újezdů Poltavské gubernie můžeme rozdělení osevní plochy přibližně určit (protože známe počet usedlostí s různou výměrou osevní plochy stanovenou ve sbornících „od—do“ tolika a tolika děsjatin a v daném rozmezí si znásobíme počet usedlostí každé podskupiny průměrnou výměrou osevní plochy). Dostaneme tak údaje o 76 032 usedlostech (všichni osídlenci bez městského obyvatelstva) s 362 298 děsjatinami osevní plochy: 31 001 usedlost (40,8 %) nemá vůbec žádnou osetou půdu nebo osévá nanejvýš 3 děsjatiny na 1 usedlost a má celkem 36 040 děsjatin osevní plochy (9,9%); 19 017 usedlostí (25%) osévá přes 6 děsjatin na 1 usedlost a má 209 195 děsjatin osevní plochy (57,8%). (Viz Sborníky hospodářské statistiky o Poltavské gubernii, újezdy konstantinogradský, chorolský a pirjatinský^[47].) Rozdělení osevní plochy se nápadně podobá tomu, které jsme viděli v Tavridské gubernii, nehledě na celkově menší výměry osevních ploch. Tak nerovnoměrné rozdělení je pochopitelně možné jen při soustředění koupené a zpachtované půdy v rukou menšiny. Nemáme o tom úplné údaje, protože ve sbornících nejsou usedlosti roztříděny podle hospodářské síly, a v dalším výkladu se tedy musíme omezit na údaje o konstantinogradském újezdu. V kapitole o hospodářství vesnických vrstev (kapitola II, podkapitola 5, Zemědělství) uvádí sestavitel sborníku tento fakt: „Rozdělíme-li pachty na tři kategorie — na pachty, kde na pachtýře připadá 1. do 10 děsjatin, 2. 10—30 děsjatin a 3. přes 30 děsjatin, dospějeme k těmto údajům o každé z těchto kategorií^[qq]:

	Poměrný počet
	Pachtýřů v %	Zpachtované půdy v %	Na 1 pachtýře připadá půdy v děsj.	Ze zpachtované půdy se dává znovu do pachtu v %
Drobný pacht (do 10 děsjatin)	86,0	35,5	3,7	6,6
Střední pacht (10 - 30 děsjatin)	8,3	16,6	17,5	3,9
Velký pacht (přes 30 děsjatin)	5,7	47,9	74,8	12,9
Celkem	100	100	8,6	9,3

Komentář je zbytečný.

Z Kalužské gubernie máme pouze tyto úryvkovité a neúplné údaje o osevní ploše obilí v 8626 usedlostech (přibližně ¹/₂₀ rolnických usedlostí v gubernii^[rr]).

	Skupiny usedlostí podle výměry osevní plochy Počet měřic ozimů
	Neosé- vající	do 15	15-30	30-45	45-60	přes 60	Celkem
Usedlostí v %	7,4	30,8	40,2	13,3	5,3	3,0	100
Osoby obojího pohlaví v %	3,3	25,4	40,7	17,2	8,1	5,3	100
Osevní plocha v %	—	15,0	39,9	22,2	12,3	10,6	100
Celkový počet tažních koní v %	0,1	21,6	41,7	19,8	9,6	7,2	100
Hrubý důchod z osevní plochy v %	—	16,7	40,2	22,1	21,0		100

To znamená, že 21,6% usedlostí s 30,6% obyvatel má 36,6 % tažných koní, 45,1 % osevní plochy a 43,1 % hrubého důchodu z osevní plochy. I tato čísla jasně mluví o soustředění koupené a zpachtované půdy v rukou zámožného rolnictva.

Zpracování soupisů usedlostí z Tverské gubernie je velmi neúplné, přestože sborníky obsahují velké množství údajů; usedlosti nejsou roztříděny do skupin podle hospodářské síly. Tohoto nedostatku využívá pan Vichljajev ve Sborníku statistických údajů o Tverské gubernii(sv. XIII, sešit 2, Rolnické hospodářství. Tver 1897), aby popřel „diferenciaci“ rolnictva, shledává tendenci k „větší vyrovnanosti“ a pěje chválu na „lidovou výrobu“ (s. 312) a „naturální hospodářství“. Pan Vichljajev se pouští do velmi odvážných, ale planých úvah o „diferenciaci“, ačkoli neuvedl žádné přesné údaje o skupinách rolnictva a ačkoli si dokonce neujasnil ani nejprostší pravdu, že k rozkladu dochází uvnitř občiny a že proto mluvit o „diferenciaci“ a přihlížet výlučně k třídění podle občin nebo podle volostí je prostě směšné.^[ss]

IX. Shrnutí rozebraných údajů zemstevní statistiky o rozkladu rolnictva

K tomu, abychom mohli navzájem porovnat a shrnout předchozí údaje o rozkladu rolnictva, nemůžeme samozřejmě brát absolutní čísla a sečítat je podle skupin: k tomu bychom potřebovali úplné údaje o celé skupině krajů a jednotný způsob třídění. Porovnávat a konfrontovat můžeme pouze poměr mezi nejvyššími a nejnižšími skupinami (podle držby půdy, dobytka, nářadí atd.). Poměr vyjádřený například tím, že na 10 % usedlostí připadá 30% osevní plochy, nepřihlíží k rozdílům v absolutních číslech, a je proto vhodný k porovnávání s každým obdobným poměrem v kterémkoli kraji. Aby se však takové porovnání mohlo provést, musíme vzíti v jiném kraji rovněž 10% usedlostí, ne více a ne méně. V různých újezdech a guberniích nejsou však skupiny stejně velké. To znamená, že tyto skupiny musíme rozdělit, aby se z každého kraje mohl vzít stejně veliký podíl usedlostí. Můžeme se dohodnout, že budeme brát 20% usedlostí zámožného rolnictva a 50% usedlostí chudiny, tj. budeme z nejvyšších skupin sestavovat skupinu zahrnující 20% usedlostí a z nejnižších skupin skupinu zahrnující 50 % usedlostí. Vysvětlíme tento způsob na příkladu. Dejme tomu, že máme 5 takto velikých skupin, počítáno od nejnižší skupiny k nejvyšší: 30%, 25%, 20%, 15% a 10% usedlostí (Σ = 100%). Abychom sestavili nejnižší skupinu, vezmeme první skupinu a ⁴/₅ druhé skupiny , kdežto k sestavení nejvyšší skupiny vezmeme poslední skupinu a ²/₃ předposlední skupiny přičemž se pochopitelně stejným způsobem určují i podíly osevní plochy, dobytka, nářadí apod. Budou-li tedy podíly osevní plochy připadající na uvedené podíly usedlostí činit 15%, 20%, 20%, 21% a 24% (Σ = 100%), pak na naši nejvyšší skupinu s 20% usedlostí připadne osevní plochy a na naši nejnižší skupinu s 50 % usedlostí připadne osevní plochy. Je zřejmé, že takovýmto rozdělováním skupin neměníme zhola nic na skutečném poměru mezi nejvyššími a nejnižšími vrstvami rolnictva.^[tt] Toto rozdělování je nutné za prvé proto, že tak dostáváme místo 4—5—6—7 různých skupin 3 velké skupiny s jasně stanovenými znaky^[uu]; za druhé proto, že jedině touto cestou lze dosáhnout srovnatelnosti údajů o rozkladu rolnictva v nejrůznějších krajích s nejrůznějšími podmínkami. K posouzení vzájemného poměru mezi skupinami volíme údaje,které jsou pro zkoumání rozkladu nejdůležitější: 1. počet usedlostí; 2. počet rolnického obyvatelstva; 3. množství půdy přídělové; 4. koupené; 5. zpachtované; 6. propachtované; 7. veškerá držba půdy nebo půda v užívání skupiny (přídělová půda + koupená + zpachtovaná — propachtovaná); 8. výměra osevní plochy; 9. množství tažného dobytka; 10. veškerého dobytka; 11. počet usedlostí se zemědělskými dělníky; 12. usedlostí s výdělečnou činností (pokud možno se zřetelem k těm druhům „výdělků“, v nichž převládá námezdní práce, prodej pracovní síly); 13. počet obchodních a výrobních podniků; 14. množství zdokonaleného zemědělského nářadí. Údaje vysázené kurzívou („propachtované“ a „s výdělečnou činností“) jsou negativní, protože ukazují na úpadek hospodářství, zbídačování rolníka a jeho přeměnu v dělníka. Všechny ostatní údaje jsou pozitivní, protože ukazují rozšiřování hospodářství a přeměnu rolníka ve vesnického podnikatele.

U všech těchto údajů vypočítáváme pro každou skupinu usedlostí procentní poměr k úhrnu v daném újezdu nebo v několika újezdech jedné gubernie a pak určujeme (výše popsaným způsobem), jaký podíl půdy, osevní plochy, dobytka atd. připadá na podíl 20% usedlostí nejvyšších skupin a 50 % usedlostí nejnižších skupin.^[vv]

Uvádíme takto sestavenou tabulku, která obsahuje údaje z 21 újezdů v 7 guberniích s 558 570 rolnickými usedlostmi a 3 523 418 obyvateli.

Tabulka A Skupina 20% usedlostí sestavená z nejvyšších skupin

Procentní poměr k úhrnům v újezdech nebo skupinch újezdů
Gubernie	Újezdy						půdy					dobytka
		Označení křivek v diagramu	propachto- vané půdy	usedlostí s „výdělečnou činností“	všech usedlostí	obyva- telstva	přídě- lové	kou- pené	zpachto- vané	v užívání celkem	osevní plochy	tažného	veškerého	obchodních a výrobních podniků	usedlostí se zemědělskými dělníky	zdokonaleného nářadí
Tavridská	dněperský,
	melitopolský	1	9,7	12,6	20	27,0	36,7	78,8	61,9	49,0	49,1	42,3	44,6	—	62,9	85,5
	a berďanský
Samarská	novouzenský	—	0,7	—	20	28,4	—	99	82	—	56	62	57	—	78,4	72,5
	nikolajevský	—	0,3	4,1	20	29,7	—	—	60,1	—	—	48,6	47,1	—	62,7	—
	průměr	2	0,5	4,1	20	29,0	—	99	71	—	56	55,3	52,0	—	70,5	72,6
Saratovská	kamyšinský	3	11,7	13,8	20	30,3	34,1	—	59	47	50,5	57,4	53,2	—	65,9	—
Permská	krasnoufimský	—	7,8	0,6	20	26,8	30,0	—	58,3	49,6	49,2	42,5	41,2	42,8	66,4	86,1
	jekatěrinburský	—	—	4,3	20	26,1	—	—	83,7	—	55,1	42,3	41,8	37,0	74,9	—
	průměr	4	7,8	2,4	20	26,4	30,0	—	71	49,6	52,1	42,4	41,5	39,9	70,6	86,1
Orelská	jelecký a
	trubčevský	5	2,7	15,8	20	27,4	29,0	63,4	51,7	38,2	—	42,1	37,8	49,8	57,8	75,5
Voroněžská	zadonský	6	11,9	11,6	20	28,1	29,1	66,8	53,6	34,6	33,9	41,7	39,0	47,4	56,5	77,3
	zadonský
	zemljanský
	korotojacký a
	nižněděvický	—	12,5	12,6	20	28,1	30,9		49,2	34,1	—	38	37,2	45,9	48,4	70,1
Nižněnovgorodská	kňagininský
	vasilský a	7	3,8	13,7	20	27,8	29,4	59,7	50,8	36,5	38,2	46,3	40,3	51,2	54,5	—
	makarjevský

Tabulka B Skupina 50% usedlostí sestavená z nejnižších skupin

Procentní poměr k úhrnům v újezdech nebo skupinch újezdů
Gubernie	Újezdy						půdy					dobytka
		Označení křivek v diagramu	propachto- vané půdy	usedlostí s „výdělečnou činností“	všech usedlostí	obyva- telstva	přídě- lové	kou- pené	zpachto- vané	v užívání celkem	osevní plochy	tažného	veškerého	obchodních a výrobních podniků	usedlostí se zemědělskými dělníky	zdokonaleného nářadí
Tavridská	dněperský,
	melitopolský	1	72,7	68,2	50	41,6	33,2	12,8	13,8	23,8	21,5	26,6	26	—	15,6	3,6
	a berďanský
Samarská	novouzenský	—	93,8	74,6	50	39,6	—	0,4	5,0	—	16,3	11,3	14,4	—	4,4	2,8
	nikolajevský	—	98	78,6	50	38	—	—	11,1	—	—	17,8	20,3	—	67,1	—
	průměr	2	95,9	76,6	50	38,8	—	0,4	8	—	16,3	14,5	17,3	—	5,7	2,8
	kamyšinský	3	71,5	60,2	50	36,6	33	—	9,8	18,6	14,9	9,6	14,3	—	7,5	—
Saratovská	volský,
	kuzněcký,
	balašovský a
	serdobský	—	64,6	—	50	37,6	35	—	14,1	25,2	21	14,7	19,7	—	—	—
Permská	krasnoufimský	—	74	93,5	50	40,7	37,4	—	6,5	19,2	16,7	23,1	24	23,8	6,1	2
	jekatěrinburský	—	—	65,9	50	44,7	—	—	8,7	—	21,2	30,5	30,8	35,6	10,4	—
	průměr	4	74	79,7	50	42,7	37,4	—	7,6	19,2	18,9	26,8	27,4	29,7	8,2	2
Orelská	jelecký a
	trubčevský	5	93,9	59,3	50	39,4	37,2	8,9	12,9	24,9	—	17,7	23	20,2	7,8	2,4
Voroněžská	zadonský	6	69,3	65,3	50	39,2	37,5	11	13,8	31,9	31	20	24,6	23,2	9,1	1,3
	zadonský
	zemljanský
	korotojacký a
	nižněděvický	—	67	63,8	50	37,2	33,6		15,4	29,9	—	20,3	23,4	17,3	13,1	3,6
Nižněnovgorodská	kňagininský,
	vasilský a
	makarjevský	7	88,2	65,7	50	40,6	37,7	15,4	16,4	30,9	28,6	17,2	24,8	16,1	18,9	—

Poznámky k tabulkám A a B

1. U Tavridské gubernie se údaje o propachtované půdě vztahují pouze na dva újezdy: berďanský a dněperský.

2. U téže gubernie se k zdokonalenému nářadí počítají sekačky a žací stroje.

3. U obou újezdů Samarské gubernie se místo podílu propachtované půdy bere podíl usedlostí, které samy nehospodaří a dávají příděl do pachtu.

4. U Orelské gubernie je množství propachtované půdy (a tedy i veškeré půdy v užívání) stanoveno přibližně. Totéž platí i o čtyřech újezdech Voroněžské gubernie.

5. U Orelské gubernie jsou údaje o zdokonaleném nářadí omezeny pouze na údaje z jeleckého újezdu.

6. U Voroněžské gubernie se místo počtu usedlostí s výdělečnou činností (ve třech újezdech: zadonském, korotojackém, nižněděvickém) uvádí počet usedlostí, z nichž se rekrutují zemědělští dělníci.

7. U Voroněžské gubernie jsou údaje o zdokonaleném nářadí omezeny pouze na dva újezdy: zemljanský a zadonský.

8. U Nižněnovgorodské gubernie jsou místo údajů o usedlostech s „výdělečnou činností“ uvedeny jen údaje o usedlostech, z nichž se odchází za výdělkem.

9. U některých újezdů bylo nutné uvést místo počtu obchodních a výrobních podniků počet usedlostí s obchodním a výrobním podnikáním.

10. Pokud je ve sbornících několik rubrik o „výdělečné činnosti“, snažili jsme se z nich vybrat takové, v kterých je námezdní práce, prodej pracovní síly nejprůkaznější.

11. Podle možnosti byla do tabulek zahrnuta veškerá zpachtovaná půda: přídělová i mimopřídělová, pole i louky.

12. Připomínáme čtenáři, že v údajích o novouzenském újezdu nejsou zahrnuti obyvatelé chutorů a Němci; v údajích o krasnoufimském újezdu je přihlédnuto pouze k zemědělské části újezdu; v jekatěrinburském újezdu nejsou začleněni bezzemci a ti, kdo mají jen louky, v trubčevském újezdu se neuvádějí předměstské občiny; v kňagininském újezdu není zahrnuta řemeslnická obec Bolšoje Muraškino atd. Tyto výjimky jsme zčásti udělali my, zčásti jsou podmíněny charakterem materiálu. Z toho je zřejmé, že ve skutečnosti je rozklad rolnictva větší, než jak jej vykazuje naše tabulka a diagram.

Pro ilustraci této souhrnné tabulky a pro znázornění faktu, že poměr mezi nejvyššími a nejnižšími skupinami rolnictva je v nejrůznějších krajích naprosto shodný, sestavili jsme diagram, v němž vyznačujeme procentní údaje tabulky. Vpravo od sloupce, který udává procentní podíl z celkového počtu usedlostí, probíhá křivka zobrazující pozitivní znaky hospodářské síly (rozšíření držby půdy, zvětšení počtu dobytka atd.), zatímco křivka vlevo označuje negativní znaky hospodářské síly (dávání půdy do pachtu, prodej pracovní síly; tyto sloupce jsou vyšrafovány). Vzdálenost od horní vodorovné čáry diagramu ke každé plynulé křivce vyznačuje podíl zámožných skupin na celkovém počtu rolnických usedlostí, kdežto vzdálenost od dolní vodorovně čáry diagramu ke každé vyčárkované křivce vyznačuje podíl nemajetných skupin rolnictva na celkovém počtu rolnických usedlostí. A abychom konečně ještě zvýraznili obecný charakter shrnutých údajů, zakreslili jsme do tabulky křivku „průměru“ (stanovenou výpočtem aritmetických průměrů z procentních údajů vyznačených v diagramu; aby se lišila od ostatních, je zakreslena červeně). Tato křivka takříkajíc ilustruje typický rozklad dnešního ruského rolnictva. [Viz "Diagram k tabulkám A a B" v příloze].

Abychom nyní mohli udělat z uvedených údajů závěr o rozkladu (podkapitoly I—VII), probereme postupně jednotlivé sloupce tohoto diagramu.

První sloupec vpravo od sloupce ukazujícího procenta usedlostí udává podíl obyvatelstva, které připadá na nejvyšší a nejnižší skupinu. Počet členů rodiny je u zámožného rolnictva, jak vidíme, všude vyšší, ale u nemajetného nižší než průměr. O významu této skutečnosti jsme již mluvili. Dodejme, že by nebylo správné brát za jednotku pro všechna srovnání jednoho obyvatele (jak to s oblibou dělají narodnici), ale že se musí brát usedlost či rodina. Zvyšují-li se výdaje zámožné rodiny v důsledku velkého počtu členů rodiny, pak se na druhé straně celková výše výdajů usedlosti s početnou rodinou snižuje (na hospodářské budovy, na zařízení domácnosti a hospodářství apod. Že jsou velké rodiny po hospodářské stránce výhodné, zdůrazňují zejména Engelgardt v Dopisech z vesnice a Trirogov v knize Občina a daně, Petrohrad l882. Brát za jednotku srovnání jednoho obyvatele a nebrat v úvahu toto snížení výdajů znamená tedy uměle a zkresleně srovnávat postavení „jedince“ ve velké a malé rodině. Diagram ostatně jasně ukazuje, že na zámožnou rodinu připadá daleko větší podíl zemědělské produkce, než kdyby se provedl propočet na jednoho obyvatele.

Další sloupec se týká přídělové půdy. V jejím rozdělení se projevuje největší vyrovnanost, jak to také musí odpovídat právní stránce přídělu. Ovšem i tady už začíná proces vytlačování chudiny zámožnými rolníky: všude vidíme, že nejvyšší skupiny mají v držbě o něco větší podíl přídělové půdy, než činí jejich podíl na celkovém počtu obyvatelstva, zatímco nejnižší skupiny mají o něco menší podíl. „Občina“ se podřizuje zájmům rolnické buržoazie. Avšak ve srovnání se skutečnou držbou půdy je nerovnoměrnost v rozdělení přídělové půdy ještě celkem nepatrná. Rozdělení přídělové půdy (jak je dobře vidět z diagramu) nedává žádnou představu o skutečném rozdělení půdy a skutečné velikosti usedlostí.^[ww]

Dále následuje sloupec o koupené půdě. Všude se jí zmocňují zámožní: pětina usedlostí vlastní 6—7 desetin veškeré rolnické koupené půdy, zatímco na polovinu usedlostí chudiny připadá maximálně 15 %! Můžeme tedy posoudit, jaký význam mají starosti „narodniků“ o to, aby „rolnictvo“ mohlo kupovat co možná nejvíce půdy a co možná nejlevněji.

Další sloupec se týká pachtů. Také zde všude zjistíme soustředění půdy v rukou zámožných rolníků (na ¹/₅ usedlostí připadá 5—8 desetin veškeré zpachtované půdy), kteří nadto půdu pachtují levněji, jak už jsme viděli dříve. Toto přebírání pachtu rolnickou buržoazií názorně dokazuje, že „rolnický pacht“ má podnikatelský charakter (koupě půdy za účelem prodeje výrobků)^[xx]. Tímto tvrzením vůbec nepopíráme, že se půda pachtuje z nouze. Naopak, diagram nám ukazuje zcela jiný charakter pachtu u chudiny, která se zuby nehty drží půdy (na polovinu usedlostí připadají jedna až dvě desetiny veškerého pachtu). Není rolník jako rolník.

Protikladný význam pachtu v „rolnickém hospodářství“ zvlášť vynikne při srovnání sloupce o zpachtované půdě se sloupcem o půdě dané do pachtu (první sloupec zleva, tj. mezi negativními znaky). Vidíme zde pravý opak: půdu dávají do pachtu hlavně nejnižší skupiny (na jednu polovinu všech usedlostí připadá 7—8 desetin propachtované půdy), které se snaží zbavit přídělové půdy; ta pak přechází (přes zákazy a omezení obsažená v zákoně) do rukou velkých hospodářů. Jestliže se tedy tvrdí, že „rolnictvo“ pachtuje půdu a „rolnictvo“ propachtovává půdu, jsme si vědomi toho, že první tvrzení se vztahuje hlavně na rolnickou buržoazii a druhé na rolnický proletariát.

Poměr koupené, zpachtované a propachtované půdy k přídělové určuje také skutečnou držbu půdy v jednotlivých skupinách (pátý sloupec vpravo). Všude vidíme, že skutečně rozdělení veškeré půdy, kterou má rolnictvo k dispozici, nemá už pranic společného s „rovnostářstvím“ v přídělech. Na 20% usedlostí připadá 35% až 50% veškeré půdy, kdežto na 50% usedlostí — 20% až 30%. V rozdělení osevní plochy (další sloupec) je vytlačování nejnižší skupiny skupinou nejvyšší ještě pronikavější, pravděpodobně proto, že nemajetné rolnictvo mnohdy není s to hospodařit na vlastní půdě a zbavuje se jí. Oba sloupce (o celkové držbě půdy a o osevní ploše) ukazuji, že kupování a pachtování půdy zmenšuje podíl nejnižších skupin na celkové soustavě hospodářství, tj. má za následek jejich vytlačování zámožnou menšinou. Tato zámožná menšina má již nyní hlavní úlohu v rolnickém hospodářství, protože jí patří téměř stejná část osevní plochy jako všemu ostatnímu rolnictvu dohromady.

Další dva sloupce ukazují, jak je mezi rolnictvo rozdělen tažný dobytek a všechen ostatní dobytek. Procentní podíl dobytka se jen nepatrně liší od procentního podílu osevní plochy: jinak tomu ani nemohlo být, protože počet tažného dobytka (a také ostatního dobytka) podmiňuje velikost osevní plochy a jeho počet je zase naopak velikostí osevní plochy podmíněn.

Další sloupec ukazuje podíl jednotlivých skupin rolnictva na celkovém počtu obchodních a výrobních podniků. Pětina usedlostí (zámožná skupina) soustřeďuje přibližně polovinu těchto podniků, zatímco na polovinu usedlostí chudiny jich připadá pouze asi pětina^[yy], to znamená, že „živnosti“, které jsou důkazem přeměny rolnictva v buržoazii, si opatřují převážně nejzámožnější zemědělci. Zámožní rolníci tedy investují kapitál jak do zemědělství (kupují a pachtují půdu, najímají dělníky, používají zdokonaleného nářadí aj.), tak do výrobních podniků, do obchodu a do lichvy: obchodní a podnikatelský kapitál je těsně spjat a záleží na okolních podmínkách, která z těchto forem kapitálu převládá.

Údaje o usedlostech s „výdělečnou činností“ (první sloupec zleva mezi negativními znaky) charakterizují rovněž „živnosti“, které však mají opačný význam, protože znamenají přeměnu rolníka v proletáře. Tyto „živnosti“ provozuje chudina (na 50 % usedlostí připadá 60—90 % všech usedlostí s výdělečnou činností), kdežto zámožné skupiny se na nich podílejí nepatrně (nesmíme zapomínat, že jsme ani v této kategorii „živnostníků“ nemohli přesně oddělit podnikatele od dělníků). Stačí porovnat údaje o „výdělečné činnosti“ s údaji o „obchodních a výrobních podnicích“, abychom uviděli dokonalý protiklad dvou typů „živností“, abychom pochopili, jaký neuvěřitelný zmatek vznikne pouhým smíšením těchto dvou typů.

Usedlosti se zemědělskými dělníky jsou všude zařazeny do skupiny zámožného rolnictva (na 20 % usedlostí připadá 5—7 desetin všech usedlostí se zemědělskými dělníky); zámožné rolnictvo (přestože má velmi početné rodiny) nemůže existovat bez třídy zemědělských dělníků, která je „doplňuje“. Zde se nám názorně potvrzuje to, co jsme řekli dříve: že je totiž absurdní srovnávat počet usedlostí se zemědělskými dělníky s celkovým počtem rolnických „usedlostí“ (včetně „usedlostí“ zemědělských dělníků). Mnohem správnější je srovnávat počet usedlostí se zemědělskými dělníky s jednou pětinou rolnických usedlostí, protože k zámožné menšině patří přibližně ³/₅ ‚ ne-li ²/₃ celkového počtu usedlostí se zemědělskými dělníky. Mezi rolnictvem výrazně převládá podnikatelské najímání dělníků nad najímáním dělníků z nouze, pro nedostatek rodinných pracovníků: na oněch 50 %, jež tvoří nemajetní rolníci s málo početnými rodinami, připadá jen asi ¹/₁₀ všech usedlostí se zemědělskými dělníky (i zde se ostatně mezi nemajetné rolníky dostali drobní obchodníci, živnostníci aj., kteří zásadně nenajímají dělníky z nouze).

Poslední sloupec týkající se rozdělení zdokonaleného nářadí bychom mohli po vzoru pana V. V. nadepsat takto: „pokrokové proudy v rolnickém hospodářství“. „Nejsprávnější“ je rozdělení tohoto nářadí v novouzenském újezdu Samarské gubernie, kde na ¹/₅ zámožných usedlostí připadá jenom 73 kusů nářadí ze 100, ale na polovinu usedlostí chudiny celé 3 kusy ze 100.

Dostáváme se ke srovnávání různých krajů podle stupně rozkladu rolnictva. Po této stránce jsou na diagramu nápadné dvě skupiny krajů: v Tavridské, Samarské, Saratovské a Permské gubernii je rozklad rolnictva zabývajícího se obděláváním půdy znatelně hlubší než v Orelské, Voroněžské a Nižněnovgorodské gubernii. Křivky prvních čtyř gubernií zůstávají na diagramu pod červenou křivkou průměru, zatímco křivky dalších tří gubernií se dostávají nad křivku průměru, což dokazuje menší koncentraci usedlostí v rukou zámožné menšiny. Kraje první skupiny mají nejvíc půdy, jsou ryze zemědělské (v Permské gubernii jsou zachyceny zemědělské části újezdů) a zemědělství tu má extenzívní ráz. Při extenzívním zemědělství je rozklad rolnictva pěstujícího plodiny snadno zjistitelný, a proto se výrazně projevuje. Naproti tomu v krajích druhé skupiny vidíme na jedné straně rozvoj tržního zemědělství, který není v našich údajích podchycen, jako například pěstování konopí v Orelské gubernii. Na druhé straně tu vidíme obrovský význam „živností“, jak pokud jde o námezdní práci (zadonský újezd ve Voroněžské gubernii), tak pokud jde o nezemědělská zaměstnání (Nižněnovgorodská gubernie). Obě tyto okolnosti mají nesmírný význam pro rozklad rolnictva zabývajícího se obděláváním půdy. O první z nich (rozdíly ve formě tržního zemědělství a progresívní vývoj zemědělství v různých krajích) jsme už mluvili. Význam druhé okolnosti (úloha „živností“) je neméně zřejmý. Jestliže v daném kraji velkou část rolnictva tvoří zemědělští dělníci, nádeníci nebo námezdní dělníci s přídělovou půdou, kteří odcházejí za výdělky, neprojeví se zde rozklad rolnictva pochopitelně tak výrazně^[zz]. Abychom si však mohli udělat správnou představu, musíme porovnat tyto typické vesnické proletáře s typickými představiteli rolnické buržoazie. Voroněžský nádeník s přídělovou půdou, který odchází za „výdělkem“ na jih, by se měl srovnávat s tavridským rolníkem osévajícím rozsáhlé plochy půdy. Kalužský, nižněnovgorodský a jaroslavský tesař by se měl srovnávat s jaroslavskýrn nebo moskevským zelinářem nebo s rolníkem, který chová dobytek, aby mohl prodávat mléko atd. Právě tak je-li převážná část místních rolníků zaměstnána ve zpracovatelském průmyslu, přičemž ze své přídělové půdy získává jen nevelkou část životních prostředků, musí být údaje o rozkladu rolnictva doplněny údaji o rozkladu rolnictva zabývajícího se průmyslovou výrobou. Tím se budeme zabývat v V. kapitole, nyní nás zajímá pouze rozklad rolnictva zabývajícího se zemědělstvím.

X. Výsledné údaje zemstevní statistiky a vojenského soupisu koní^[48]

Ukázali jsme, že poměry mezi nejvyšší a nejnižší skupinou rolnictva se vyznačují právě těmi rysy, které jsou charakteristické pro poměr mezi vesnickou buržoazií a vesnickým proletariátem, že tyto poměry jsou až pozoruhodně podobné v nejrůznějších krajích s nejrůznějšími podmínkami; že dokonce číselná vyjádření těchto poměrů (tj. procentní podíly skupin na celkovém množství osevní plochy, dobytka aj.) kolísají v poměrně nevelkém rozmezí. Nabízí se pochopitelně otázka, nakolik se dá těchto údajů o poměru mezi skupinami v různých krajích použít k tornu, abychom si mohli utvořit představu o skupinách, na které se rozpadá veškeré ruské rolnictvo. Jinými slovy: podle jakých údajů se dá posoudit složení nejvyšší a nejnižší skupiny v ruském rolnictvu a vzájemný poměr mezi nimi?

Těchto údajů máme velmi málo, protože se v Rusku neprovádějí soupisy zemědělských hospodářství, jež by obsahovaly celkovou evidenci všech zemědělských hospodářství. Jediným materiálem pro úvahy o hospodářských skupinách, na které se naše rolnictvo rozpadá, jsou souhrnné údaje zemstevní statistiky a vojenských soupisů koní o rozdělení tažného dobytka (nebo koní) mezi rolnickými usedlostmi. Ačkoli je tento materiál chudý, přece jen se dají z něho vyvodit docela zajímavé závěry (ovšem velmi všeobecné, přibližné, globální), tím spíše, že poměr mezi rolníky, kteří mají mnoho koní, a rolníky s málo koňmi byl již předmětem rozboru a že se ukázalo, jak je tento poměr v nejrůznějších krajích až pozoruhodně shodný.

Fakta Statistického sborníku souhrnných hospodářských údajů podle zemstevních soupisů usedlostí, pořízeného panem Blagověščenským (sv. I, Rolnické hospodářství, Moskva l893)^[49], dokazují, že byly zernstevní soupisy provedeny ve 123 újezdech 22 gubernií s 2 983 733 rolnickými usedlostmi a se 17 996 317 obyvateli. Ale údaje o rozdělení usedlostí podle tažného dobytka nejsou všude stejné. Ve třech guberniích musíme totiž vypustit 11 újezdů^[aaa], ve kterých nejsou usedlosti rozděleny na čtyři, nýbrž jen na tři skupiny. Z ostatních 112 újezdů v 21 guberniích jsme však získali následující souhrnné údaje, které se týkají téměř 2 ¹/₂ miliónu usedlostí s 15 milióny obyvatel:

Skupiny hospodářství	Usedlosti	Usedlosti v %			V nich kusů tažného dobytka*	Veškerý tažný dobytek v %	Na 1 usedlost připadá kusů dobytka
Bez tažného dobytka	613 238	24,7		53,3	—	—	—
S 1 kusem tažného dobytka	712 256	28,6			712 256	18,6	1
S 2 kusy tažného dobytka	645 900	26,0			1 291 800	33,7	2
S 3 a více kusy tažného dobytka	515 521	20,7			1 824 969	47,7	3,5
Celkem	2 486 915	100			3 829 025	100	1

* Spolu s koňmi jsou ty započítaní i voli, a to pár za koně.

Tyto údaje se týkají necelé čtvrtiny všech rolnických usedlostí v evropském Rusku (Souhrn statistického materiálu o ekonomickém postavení vesnického obyvatelstva v evropském Rusku — vydala kancelář vládního výboru, Petrohrad 1894 — udává ve volostech padesáti gubernií evropského Ruska 11 223 962 usedlostí, z toho 10 589 967 rolnických usedlostí). Z celého Ruska máme údaje o rozdělení koní mezi rolníky ve Statistice Ruské říše, XX. Vojenský soupis koní z roku 1888 (Petrohrad 1891) a také ve Statistice Ruské říše XXXI. Vojenský soupis koní z roku 1891 (Petrohrad l894). První publikace obsahuje zpracované údaje shromážděné v roce 1888 o 41 guberniích (včetně 10 gubernií Království polského), druhá o 18 guberniích evropského Ruska a o Kavkazu, Kalmycké stepi a Oblasti donského vojska.

Vezmeme-li 49 gubernií evropského Ruska (o Donské oblasti jsou údaje neúplné) a spojíme-li údaje z roku 1888 a 1891, dostaneme tento přehled o rozdělení všech koní rolníků hospodařících v občinách.

Rozdělení tažných koní mezi rolnictvem se tedy v celém Rusku velice blíží „průměrnému“ stupni rozkladu, který jsme předtím znázornili v našem diagramu. Ve skutečnosti je rozklad dokonce o něco hlubší: 22 % usedlostí (2,2 miliónu usedlostí z 10,2 miliónu) má 9¹/₂ miliónu koní ze 17 miliónů, tj. 56,3% z celkového počtu. Obrovské množství usedlostí — 2,8 miliónu — nemá vůbec koně a na 2,9 miliónu usedlostí s jedním koněm připadá pouze 17,2 % koní z celkového počtu.^[bbb]

V 49 guberniích evropského Ruska
Skupiny hospodářství		Rolnické usedlosti				V nich koní				Na 1 usedlost připadá koní
		celkem	v %			celkem	v %
Bez koní		2 777 485	27,3		53,9	—		—		—
S 1 koněm		2 909 042	28,6			2 909 042	17,2			1
S 2 koňmi		2 247 827	22,1			4 459 654	26,5			2
S 3 koňmi		1 072 298	10,6		22,0	3 216 894	18,9		56,3	3
S 4 a více koňmi		1 155 907	11,4			6 339 198	37,4			5,4
Celkem		10 162 559	100			16 960 788	100			1,6

Na základě vyvozené zákonitosti v poměru mezi skupinami můžeme nyní určit skutečnou hodnotu těchto údajů. Vlastní-li pětina usedlostí polovinu všech koní, můžeme z toho bezpečně usoudit, že na ni připadá nejméně polovina (a pravděpodobně i více) veškeré zemědělské výroby. Taková koncentrace výroby je možná pouze tehdy, obhospodařuje-li zámožné rolnictvo většinu koupené půdy a rolnického pachtu, a to půdy mimo příděl i z přídělu. Právě tato zámožná menšina především kupuje a připachtovává půdu, přestože právě ona má nepochybně nejvíce přídělové půdy. Jestliže „průměrný“ ruský rolník i v nejlepším roce jen tak tak vychází (a to se neví, vychází-li vůbec), pak tato zámožná menšina, která je na tom mnohem lépe než průměr, nejenže hradí všechny výdaje ze svého samostatného hospodářství, ale má dokonce přebytky. Znamená to tedy, že je výrobcem zboží, že vyrábí zemědělské výrobky na prodej. A nejen to: mění se ve vesnickou buržoazii, protože k poměrně velkému zemědělskému hospodářství připojuje obchodní a výrobní podniky; viděli jsme, že právě takové „živnosti“ jsou nejtypičtější pro „přičinlivého“ ruského mužika. Ačkoliv má nejpočetnější rodiny a nejvíce pracujících členů rodiny (pro zámožné rolnictvo je to vždycky charakteristické; na ¹/₅ usedlostí musí připadat vysoký podíl obyvatelstva, asi ³/₁₀), používá tato zámožná menšina v co největším rozsahu práci zemědělských dělníků a nádeníků. Z celkového počtu ruských rolnických hospodářství, která najímají zemědělské dělníky a nádeníky, připadá značná většina na tuto zámožnou menšinu. K tomuto závěru nás opravňuje jednak předcházející rozbor, jednak také porovnání podílu této skupiny na počtu obyvatelstva a jejího podílu na počtu kusů tažného dobytka, a tedy i na velikosti plochy a celkového počtu hospodářství. Nakonec vidíme, že jedině tato zámožná menšina se může trvale podílet na zavádění „pokrokových proudů v rolnickém hospodářství“^[50]. Takový je nesporně poměr této menšiny k ostatnímu rolnictvu; tento poměr přirozeně nabývá různé podoby a mění se podle různých agrárních podmínek, podle způsobů hospodaření rolníků a podle forem tržního zemědělství^[ccc]. Něco jiného jsou základní tendence rozkladu rolnictva a něco jiného jsou jeho formy, závislé na odlišných místních podmínkách.

Postavení rolníků bez koně a sjedním koněm je zase něco jiného. Viděli jsme už dříve, že zemstevní statistikové řadí i rolníky s jedním koněm (nemluvě už o rolnících bez koně) k vesnickému proletariátu. Sotva proto zveličujeme, zahrnujeme-li v našem přibližném výpočtu mezi vesnický proletariát všechny rolníky bez koní a ³/₄ rolníků s jedním koněm (asi ¹/₂ všech usedlostí). Tito rolníci mají nejméně přídělové půdy, často ji dávají do pachtu, protože nemají inventář, osivo aj. Z veškerého rolnického pachtu a koupené půdy připadají na ně žalostné drobty. Ze svého hospodářství nemohou být nikdy živi a hlavním zdrojem jejich životních prostředků jsou „živnosti“ čili „výdělky“, tj. prodej vlastní pracovní síly. Je to třída námezdních dělníků s přídělovou půdou, nádeníků, pomocných dělníků, stavebních dělníků aj. aj.

XI. Srovnání vojenského soupisu koní z let 1888-1891 a 1896-1900

Vojenské soupisy koní vletech 1896 a 1899—1901 nám dnes umožňují, abychom porovnali nejnovější údaje s předchozími.

Připojíme-li 5 jižních gubernií (1896) k 43 ostatním (1899—1900), získáme o 48 guberniích evropského Ruska tyto údaje:

1896 - 1900
Skupiny hospodářství		Rolnické usedlosti				V nich koní				Na 1 usedlost připadá koní
		celkem	v %			celkem	v %
Bez koní		3 242 462	29,2		59,5	—	—		—
S 1 koněm		3 361 778	30,3			3 361 778	19,9			1
S 2 koňmi		2 446 731	22,0			4 893 462	28,9			2
S 3 koňmi		1 047 900	9,4		18,5	3 143 700	18,7		51,2	3
S 4 a více koňmi		1 013 416	9,1			5 476 503	32,5			5,4
Celkem		11 112 287	100			16 875 443	100			1,5

Za léta 1888—1891 jsme uvedli údaje o 49 guberniích. Nejnovější údaje máme pouze o jedné gubernii, a to o Archangelské. Odečteme-li údaje týkající se této gubernie od výše uvedených, dostaneme o těchto 48 guberniích za léta 1888—1891 tento obraz:

1888 - 1891
Skupiny hospodářství		Rolnické usedlosti				V nich koní				Na 1 usedlost připadá koní
		celkem	v %			celkem	v %
Bez koní		2 765 970	27,3		55,8	—	—			—
S 1 koněm		2 885 192	28,5			2 885 192	17,1			1
S 2 koňmi		2 240 574	22,2			4 481 148	26,5			2
S 3 koňmi		1 070 250	10,6		22,05	3 210 750	18,9		56,4	3
S 4 a více koňmi		1 154 674	11,4			6 333 106	37,5			5,5
Celkem		10 116 660	100			16 910 196	100			1,6

Srovnání let 1888—1891 a 1896—1900 ukazuje rychle postupující vyvlastňování rolnictva. Počet usedlostí se zvětšil téměř o milión. Počet koní se zmenšil, i když jen o málo. Počet usedlostí, které nemají koně, se zvlášť rychle zvětšil a jejich podíl stoupl z 27,3% na 29,2 %. Místo 5,6 miliónu chudiny (bez koně a s jedním koněm) máme už 6,6 miliónu. Celý přírůstek počtu usedlostí připadá na zvýšení počtu usedlostí chudiny. Podíl usedlostí s větším počtem koní se zmenšil. Místo 2,2 miliónu usedlostí s více koňmi máme jen 2 milióny. Počet všech středně velkých a zámožných usedlostí (se dvěma a více koňmi) zůstal téměř beze změny (4 465 000 v letech 1888—1891, 4 508 000 v letech 1896 až 1900).

Z těchto údajů vyplývají tedy následující závěry:

Nemůžeme pochybovat o tom, že se zvětšuje bída a že pokračuje vyvlastňování rolnictva.

Vzájemný poměr mezi nejvyšší a nejnižší skupinou rolnictva se téměř nezměnil. Sestavíme-li podle už popsaného způsobu nejnižší skupinu z 50% usedlostí a nejvyšší z 20 % usedlostí, ukáže se, že v letech 1888—1891 mělo 50% usedlostí chudiny 13,7 % koní a 20 % boháčů jich mělo 52,6%. V letech 1896—1900 mělo 50% usedlostí chudiný rovněž 13,7% všech rolnických koní a 20% boháčů 53,2% všech koní. Poměr mezi skupinami se tedy téměř nezměnil.

Rolnictvo jako celek má nakonec méně koní. Počet i podíl rolníků s více koňmi se zmenšil. Na jedné straně to zřejmě znamená úpadek veškerého rolnického hospodářství v evropském Rusku. Na druhé straně nesmíme zapomínat, že v Rusku je počet koní v zemědělství vzhledem k obdělávané ploše abnormálně vysoký. V malorolnické zemi tomu ani jinak být nemohlo. Snížení počtu koní se tedy do jisté míry jeví jako „obnovení normálního poměru mezi tažným dobytkem a množstvím orné půdy“ u rolnické buržoazie (viz úvahy pana V. V. v kapitole II, podkapitola I).

Bude na místě zmínit se zde o úvahách na toto téma obsažených v nejnovějších spisech pana Vichljajeva (Studie o současném stavu ruského zemědělství, Petrohrad, vydavatelství časopisu Chozjajin) a pana Černěnkova (K charakteristice rolnického hospodářství, sešit I, Moskva 1905). Tito pánové se dali tak unést pestrostí čísel o rozdělení koní mezi rolnictvem, že udělali z ekonomického rozboru cvičení ze statistiky. Místo zkoumání typů rolnického hospodářství (nádeník, střední rolník, podnikatel) zkoumají nekonečné sloupce čísel s takovým zápalem, jako by chtěli udivit svět svou počtářskou horlivostí.

Pouze díky této hře s čísly mně mohl pan Černěnkov také namítnout, že prý vykládám „diferenciaci“ „předpojatě“ jako nový (a ne starý) a z jakéhosi důvodu jako rozhodně kapitalistický jev. Kde přišel pan Černěnkov na to, že dělám závěry ze statistiky a zapomínám na ekonomiku! Že všechno možné dokazuji pouhou změnou v počtu a rozdělení koní! Máme-li rozumně pohlížet na rozklad rolnictva, musíme vidět všechno jako celek: pacht, koupi půdy, stroje, výdělky, růst tržního zemědělství i námezdní práci. Nebo to snad pro pana Černěnkova také nejsou „nové“ a „kapitalistické“ jevy?

XII. Údaje zemstevní statistiky o rolnických rozpočtech

Abychom dokončili téma rozkladu rolnictva, prozkoumáme ho ještě zjiné stránky — na základě velmi konkrétních údajů o rolnických rozpočtech. Uvidíme tak názorně v celé hloubce rozdíl mezi typy rolnictva, o nichž mluvíme.

V příloze ke Sborníku odhadů rolnické držby půdy v zemljanském, zadonském, korotojackém a nižněděvickém újezdu (Voroněž 1889) jsou uvedeny nesmírně podrobné „statistické údaje o složení a rozpočtech rolnických hospodářství“^[ddd]. Z 67 rozpočtů vypouštíme jeden jako zcela nedostatečný (rozpočet č. 14 z korotojackého újezdu), ostatní rozdělujeme na 6 skupin podle tažného dobytka: a — bez koní, b — s jedním koněm, c — s dvěma koňmi, d — s třemi koňmi, e — se čtyřmi koňmi a f — s pěti a více koňmi. (V dalším textu budeme používat pro označování skupin jen těchto písmen a — f.) Třídění podle tohoto znaku není sice pro danou oblast úplně vhodné (protože „živnosti“ zde mají pro hospodaření nižších i vyšších skupin ohromný význam), jsme však nuceni ho použít, abychom mohli srovnat rozpočtové údaje s již rozebranými údaji ze soupisů usedlostí. Takové srovnání je možné jedině při rozdělení „rolnictva“ do skupin, protože všeobecné a paušální „průměry“jsou jen fiktivní, jak jsme už viděli a ještě uvidíme.^[eee]

Můžeme tu ostatně pozorovat zajímavý jev: „průměrné“ rozpočtové údaje téměř vždy charakterizují hospodářství nadprůměrného typu, tj. podávají skutečnost v lepším světle.^[fff] Je to patrně tím, že už sám pojem „rozpočet“ předpokládá do jisté míry vyrovnané hospodářství, je však velmi těžké najít takové hospodářství mezi chudinou. Pro ilustraci porovnáme rozdělení usedlostí podle tažného dobytka na základě rozpočtových a jiných údajů:

					Počet rozpočtů v %
Skupiny hospodářství	celkem				ve 4 újezdech Voroněžské gubernie	v 9 újezdech Voroněžské gubernie	ve 112 újezdech 21 gubernií	ve 49 guberniích evropského Ruska
	všech	v %
Bez tažného dobytka	12	18,18			17,9	21,7	24,7	27,3
S 1 kusem tažného dobytka	18	27,27			34,7	31,9	28,6	28,6
S 2 kusy tažného dobytka	17	25,76			28,6	23,8	26,0	22,1
S 3 kusy tažného dobytka	9	13,64		28,79
S 4 kusy tažného dobytka	5	7,575			18,8	22,6	20,7	22,0
S 5 a více kusy tažného dobytka	5	7,575
Celkem	66	100			100	100	100	100

Z tohoto přehledu je zřejmé, že rozpočtových údajů můžeme používat jenom tehdy, zjistíme-li průměry pro každou jednotlivou skupinu rolnictva. Tak jsme také uvedené údaje zpracovali. Předkládáme je ve třech rubrikách: A. celkové výsledky rozpočtů; B. charakteristika zemědělského hospodářství; C. charakteristika životní úrovně.

A. Celkové údaje o výši výdajů a příjmů (důchodů):

Na 1 hospodářství připadá (v rublech)
	Počet osob v rodině	Hrubé		Čistý důchod	Peněžní		Rozvaha	Dluží rublů	Nedoplatky
		příjmy	výdaje		příjmy	výdaje
a)	4,08	118,10	109,08	9,02	64,57	62,29	+2,28	5,83	16,58
b)	4,94	178,12	174,26	3,86	73,75	80,99	-7,24	11,16	8,07
c)	8,23	429,72	379,17	50,55	196,72	165,22	+31,50	13,73	5,93
d)	13,00	753,19	632,36	120,83	318,85	262,23	+56,62	13,67	2,22
e)	14,20	978,66	973,30	41,36	398,48	439,86	-41,38	42,00	-
f)	16,00	1766,79	1593,77	173,02	1047,26	959,20	+88,06	210,00	6
	8,27	491,44	443,00	48,44	235,53	217,70	+17,83	28,60	7,74

Rozdíl v rozpětí rozpočtů jednotlivých skupin je tedy obrovský; i když ponecháme stranou krajní skupiny, přece jen rozpočet ve skupině e je více než pětkrát vyšší než ve skupině b, ale počet rodinných příslušníků je ve skupině e téměř třikrát větší než ve skupině b.

Podívejme se, jak vypadá rozdělení výdajů^[ggg]:

Průměrné výdaje na 1 hospodářství
	Na stravu		Na ostatní osobní spotřebu		Na hospodářství		Daně a dávky		Celkem
	rublů	%	rublů	%	rublů	%	rublů	%	rublů	%
a)	60,98	55,89	17,51	16,05	15,12	13,87	15,47	14,19	109,08	100
b)	80,98	46,47	17,19	9,87	58,32	33,46	17,77	10,20	174,26	100
c)	181,11	47,77	44,62	11,77	121,42	32,02	32,02	8,44	379,17	100
d)	283,65	44,86	76,77	12,14	222,39	35,17	49,55	7,83	632,36	100
e)	373,81	39,88	147,83	15,77	347,76	37,12	67,90	7,23	937,30	100
f)	447,88	28,10	82,76	5,19	976,84	61,29	86,34	5,42	1593,77	100
	180,75	40,80	47,30	10,68	180,60	40,77	34,35	7,75	443,00	100

Stačí se jen podívat na podíl výdajů připadajících na hospodářství z celkového souhrnu výdajů v každé skupině, abychom poznali, že tu před námi figurují jak proletáři, tak větší vlastníci: ve skupině a činí výdaje na hospodářství jen 14% všech výdajů, zatímco ve skupině f — 61 %. O rozdílech v absolutní výši výdajů na hospodářství není ani třeba mluvit. Nejen u rolníka bez koní, ale také u rolníka s jedním koněm jsou tyto výdaje mizivé a „hospodář“ s jedním koněm má mnohem blíž k obvyklému (v kapitalistických zemích) typu zemědělských dělníků a nádeníků s přídělovou půdou. Všimněme si také dosti značného rozdílu v podílu výdajů na stravu (ve skupině a je téměř dvojnásobný než ve skupině f): tento vysoký podíl svědčí, jak známo, o nízké životní úrovni a způsobuje velmi pronikavý rozdíl mezi rozpočtem vlastníka a dělníka.

Podívejme se nyní na složení důchodů^[hhh]:

	Průměrný důchod na 1 hospodářství				Složení důchodu z „živností“
	ze zemědělství[52]	z „živností“	přebytky z dřívějších let	celkem	z „osobních živností“	„z povoznictví“	„z průmyslových závodů a podniků“	„jiný důchod“
a)	57,11	59,04	1,95	118,10	36,75	—	—	22,29
b)	127,69	49,22	1,21	178,12	35,08	6,00	2,08	6,06
c)	287,40	108,21	84,11	429,72	64,59	17,65	14,41	11,56
d)	496,52	146,67	110,00	753,19	48,77	22,22	48,88	26,80
e)	698,06	247,60	33,00	978,66	112,00	100,00	35,00	0,60
f)	698,89	975,20	93,20	1766,79	146,00	34,00	754,40	40,80
	292,74	164,67	34,03	491,44	59,09	19,36	70,75	15,47

Z tabulky vyplývá, že důchod ze „živností“ převyšuje hrubý důchod ze zemědělství u dvou krajních skupin: u proletáře — rolníka bez koní a u vesnického podnikatele. „Osobní živnosti“ nižších skupin rolnictva tvoří ovšem hlavně námezdní práce a v rubrice „jiný důchod“ představuje velkou část důchod z propachtované půdy. Mezi „samostatné zemědělce“ patří i takoví, jejichž důchod z propachtované půdy je jen o něco menší, ale někdy i větší než hrubý důchod ze zemědělství: například hrubý důchod jednoho rolníka, který nemá koně, činí ze zemědělství 61,9 rublu a z propachtované půdy 40 rublů; u jiného zas 31,9 rublu ze zemědělství a 40 rublů z propachtované půdy. Nesmíme přitom ovšem zapomínat, že se celý důchod z propachtované půdy nebo z námezdní zemědělské práce vydává na osobní potřeby „rolníka“, kdežto z hrubého důchodu ze zemědělství je nutné odečíst výdaje na hospodářství zemědělce. Provedeme-li takový odpočet, dostaneme u rolníka bez koní čistý důchod ze zemědělství ve výši 41,99 rublu a ze „živností“ 59,04 rublu, u rolníka s jedním koněm 69,37 a 49,22 rublu. Už samo porovnání těchto čísel ukazuje, že máme před sebou typy zemědělských dělníků s přídělem, který jim kryje část výdajů na obživu (a v důsledku toho snižuje jejich mzdu). Směšovat podobné typy s vlastníky (se zemědělci a živnostníky) znamená hrubě porušovat veškeré požadavky vědeckého zkoumání.

Na opačném pólu vesnice vidíme právě takové vlastníky, kteří spojují samostatné zemědělské hospodářství s obchodními a výrobními operacemi. Tyto operace jim přinášejí značný důchod (při dané životní úrovni), který dosahuje několika set rublů. Sloupec „osobní živnosti“ je tak dokonale neurčitý, že před námi skrývá uvedené rozdíly mezi nižšími a vyššími skupinami, ale již sama výše důchodů z těchto „osobních živností“ ukazuje propastnost tohoto rozdílu. (Připomeňme, že do kategorie „osobních živností“ ve voroněžské statistice lze započítat i žebráky a zemědělské dělníky, i taková zaměstnání, jako je obchodní příručí, správce aj. aj.)

Podle výše čistého důchodu se opět markantně odlišují rolníci bez koní a s jedním koněm, jejichž „přebytky“ jsou nesmírně ubohé (1—2 ruble), nebo dokonce mají v peněžní bilanci schodek. Důchody těchto rolníků nejsou vyšší, nejsou-li vůbec nižší než důchody námezdních dělníků. Teprve počínaje rolníky s dvěma koňmi vidíme tu a tam i čisté důchody a přebytky několika desítek rublů (bez nichž nemůže být ani řeči o jakžtakž řádně vedeném hospodářství). Čisté důchody zámožného rolnictva dosahují vysoké částky (120—170 rublů), kterou se výrazně odlišují od celkové úrovně ruské dělnické třídy.^[iii]

Je pochopitelné, že spojíme-li v jeden celek dělníky i hospodáře a vypočítáme „průměrný“ rozpočet, dostaneme obraz „mírného blahobytu“ a „mírného“ čistého důchodu: 491 rublů příjmů, 443 rublů výdajů, 48 rublů přebytku, z toho 18 rublů na penězích. Podobný průměr je zcela fiktivní. Zastírá jen naprostou bídu nejnižších skupin rolnictva (a i b, tj. 30 rozpočtů z 66), které při mizivé výši důchodu (120—180 rublů hrubého důchodu na rodinu) nejsou s to vyjít a žijí hlavně ze zemědělské námezdní a nádenické práce.

Přesná evidence peněžních a naturálních příjmů a výdajů nám umožňuje, abychom vymezili vztah mezi rozkladem rolnictva a trhem, pro který jsou důležité pouze peněžní příjmy a výdaje. Podíl peněžní složky rozpočtu v celkovém rozpočtu vypadá v jednotlivých skupinách takto:

	Podíl peněžní složky
	výdajů z celkových výdajů	důchodu (příjmů) z celkového důchodu
a)	57,10	54,6
b)	46,47	41,4
c)	43,57	45,7
d)	41,47	42,3
e)	46,93	40,8
f)	60,18	59,2
	49,14	47,9

Vidíme tedy, že se podíl peněžních příjmů a výdajů (především výdajů) směrem od středních skupin ke krajním zvětšuje. Tržní charakter hospodářství je nejpatrnější u rolníka bez koní a u rolníka s více koňmi; to znamená, že oba se živí hlavně prodejem zboží, pouze s tím rozdílem, že u jednoho je zbožím jeho pracovní síla a u druhého výrobek zhotovený na prodej při značném (jak uvidíme) použití námezdní práce, tj. výrobek, který se stává formou kapitálu. Jinými slovy, i tyto rozpočty nám ukazují, že rozklad rolnictva vytváří vnitřní trh pro kapitalismus a současně mění rolníka na jedné straně v zemědělského dělníka a na druhé straně v drobného výrobce zboží, v drobného buržou.

Druhým, neméně důležitým závěrem z těchto údajů je, že se hospodářství ve všech skupinách rolnictva stalo už do značné míry tržním hospodářstvím, stalo se závislým na trhu: peněžní složka příjmů nebo výdajů nikde neklesá pod 40%. Toto procento musíme považovat za vysoké, protože jde o hrubý důchod drobných zemědělců, do kterého je započítán také chov dobytka, tj. je započtena sláma, plevy atd.^[jjj] Je zejmé, že ani v středoruském černozemním pásmu (kde není peněžní hospodářství tak rozvinuto jako v průmyslových oblastech nebo v stepních okrajových územích) nemůže rolnictvo absolutně existovat bez koupě a prodeje, že je už zcela závislé na trhu, na moci peněz. Nemusíme už ani mluvit o tom,jak ohromný význam má tento fakt a jak hrubé chyby se dopouštějí naši narodnici, když se jej snaží zamlčet^[kkk] pro své sympatie k naturálnímu hospodářství, které nenávratně patří minulosti. V soudobé společnosti se bez prodeje nedá žít a všechno, co brzdí rozvoj zbožního hospodářství, postavení výrobců jedině zhoršuje. „Škodlivé stránky kapitalistického výrobního způsobu,“ říká Marx o rolníkovi, „... spadají tu tedy vjedno se škodlivými stránkami vyvěrajícími z nedostatečného vývoje kapitalistického výrobního způsobu. Rolník se stává obchodníkem a průmyslovým výrobcem bez podmínek, za nichž může vyrábět svůj výrobek jako zboží“ (Das Kapital, III, 2, 346. Ruský překlad, s. 671)^[54].

Podotýkáme, že rozpočtové údaje úplně vyvracejí dosud značně rozšířený názor, podle něhož mají v rozvoji zbožního hospodářství důležitou úlohu daně. Peněžní obrok a daně byly nesporně svého času důležitým činitelem v rozvoji směny, ale nyní se zbožní hospodářství už natolik osamostatnilo, že tento význam daní ustupuje daleko do pozadí. Srovnáme-li výdaje na daně a dávky s celkovými peněžními výdaji rolníků, vyjde nám procentní poměr 15,8 % (podle skupin: a — 24,8%; b — 21,9%; c — 19,3%; d — 18,8%; e — 15,4%;f — 9%). Maximální výdaje na daně jsou tedy třikrát menší než ostatní peněžní výdaje, které jsou pro rolníka za nynějších podmínek společenského hospodářství nezbytné. Nebudeme-li však mluvit o úloze daní v rozvoji směny, ale o jejich poměru k důchodu, uvidíme, že tento poměr je neúměrně vysoký. Jak na dnešního rolníka těžce doléhají tradice předreformního období, je nejlépe vidět na daních, jež pohlcují sedminu celkových výdajů drobného zemědělce nebo dokonce zemědělského dělníka s přídělem. Nadto je rozpis daní uvnitř občiny neobyčejně nerovnoměrný: čím je rolník zámožnější, tím menší podíl tvoří daně na jeho celkových výdajích. Rolník bez koní platí na daních ve srovnání se svými důchody asi třikrát tolik než rolník, který má mnoho koní (viz výše tabulku o rozdělení výdajů). O rozpisu daní uvnitř občiny mluvíme proto, že jakmile počítáme daně a dávky na 1 děsjatinu přídělové půdy, bude jejich výše téměř vyrovnaná. Po tom všem, co jsme si již vyložili, nás tato nerovnoměrnost nemůže udivit; je v naší občině nevyhnutelná, dokud si tato občina zachovává svoje závislé postavení. Jak je známo, rozepisují rolníci všechny daně podle půdy: podíl na daních i podíl na půdě u nich splývá v jediný pojem „duše“^[lll]. A zatím rozklad rolnictva vede, jak jsme viděli, ke snížení významu přídělové půdy na obou pólech současné vesnice. Za takových podmínek má rozpis daní podle přídělové půdy (spojený nerozlučně se závislým charakterem občiny) přirozeně za následek přesun daní ze zámožného rolnictva na chudinu. Občina (tj. vzájemné ručení^[55] a nemožnost zříci se půdy) stále více a více poškozuje rolnickou chudinu.^[mmm]

B. Přecházíme nyní k charakteristice rolnického hospodaření na půdě a uvedeme nejprve celkové údaje o usedlostech:

S k u p i n y	Počet hospodářů	Počet osob v rodině	Počet pracovních sil na jednu rodinu			Usedlosti se zemědělskými dělníky	Počet hospo- dářů		Příděl půdy na 1 usedlost v děsj.	Osevní plocha na 1 hospodářství v děsjatinách			Osevní plocha na 1 osobu v děsj.	Poměr zpachtované půdy k vlastní půdě v děsj.
			vlastních	najatých	celkem		propachto- vávajících půdu	pachtujících si celkem		na vlastní půdě	na zpachto- vané půdě	celkem
a)	12	4,08	1	—	1	—	5	—	5,9	1,48	—	1,48	0,36	—
b)	18	4,94	1	7	1,17	3	3	5	7,4	2,84	—	3,42	0,69	20,5
c)	17	8,23	2,17	0,12	2,29	2	—	9	12,7	5,62	1,31	6,93	0,84	23,4
d)	9	13,00	2,66	0,22	2,88	2	—	6	18,5	8,73	2,65	11,38	0,87	30,4
e)	5	14,20	3,2	0,2	3,4	1	—	5	22,9	11,18	6,92	18,10	1,27	61,9
f)	5	16,00	3,2	1,2	4,4	2	—	5	23,0	10,50	10,58	21,08	1,32	100,7
Celkem	66	8,27	1,86	0,21	2,07	10	8	30	12,4	5,32	2,18	7,5	0,91	41,0

Z této tabulky je vidět, že poměr mezi skupinami vzhledem k propachtované a zpachtované půdě, početnosti rodin a velikosti osevní plochy, najímání zemědělských dělníků apod. je zcela stejný jak podle rozpočtových, tak i podle výše rozebraných souhrnných údajů. A nejen to: také absolutní údaje o usedlostech každé skupiny se velmi blíží údajům o celých újezdech. Srovnejme rozpočtové údaje s výše rozebranými údaji:

	Na jednu usedlost připadá*
		bez koní				s jedním koněm
	osob obojího pohlaví	pachtované půdy (v děsj.)	osevní půdy (v děsj.)	všeho dobytka (ks)	osob obojího pohlaví	pachtované půdy (v děsj.)	osevní půdy (v děsj.)	všeho dobytka (ks)
Rozpočty	4,1	—	1,5	0,8	4,9	0,6	3,4	2,6
4 újezdy Voroněžské gubernie	4,4	0,1	1,4	0,6	5,9	0,7	3,4	2,7
Novouzenský újezd Samarské gubernie	3,9	0,3	2,1	0,5	4,7	1,4	5,0	1,9
4 újezdy Saratovské gubernie	3,9	0,4	1,2	0,5	5,1	1,6	4,5	2,3
Kamyšinský újezd Saratovské gubernie	4,2	0,3	1,1	0,6	5,1	1,6	5,0	2,3
3 újezdy Nižněnovgorodské gubernie	4,1	0,2	1,8	0,7	5,2	1,1	4,4	2,4
2 újezdy Orelské gubernie	4,4	0,1	?	0,5	5,7	1,0	?	2,3

* Výměra osevní plochy není udána pro všechny čtyři újezdy ve Voroněžské gubernii, ale pouze pro zadonský újezd.

Postavení rolníka bez koní i rolníka s jedním koněm je tedy ve všech uvedených krajích téměř stejné, takže rozpočtové údaje můžeme považovat za dost typické.

Uvádíme tabulku o majetku a inventáři rolnických hospodářství v různých skupinách.

S k u p i n y	Na 1 usedlost připadá hodnoty v rublech						Připadá v rublech			Počet budov na 1 hospodář- ství	Celkový počet dobytka na 1 hospodářství (převedeno na hovězí)	Cena 1 tažného koně	Počet hospodářů bez polního nářadí	Počet hospodářů se zdokonaleným nářadím	Cena nářadí
	budov	inven- táře	dobytka a drůbeže	zařízení	oděvu	celkem	celkem na 1 osobu	inventáře a dobytka	totéž na 1 děsj. půdy
a)	67,25	9,73	16,87	14,61	39,73	148,19	36,29	26,60	18,04	3,8	0,8	—	8	—	—
b)	133,28	29,03	62,04	19,57	61,78	305,70	61,83	91,07	26,56	5,9	2,6	27	—	—	—
c)	235,76	76,35	145,89	51,95	195,43	705,88	85,65	222,24	32,04	7,6	4,9	37	—	—	—
d)	512,33	85,10	368,94	54,71	288,73	1309,81	100,75	454,04	39,86	10,2	9,1	61	—	1	50
e)	495,80	174,16	442,06	81,71	445,66	1639,39	115,45	616,22	34,04	11,4	12,8	52	—	1	50
f)	652,20	273,99	934,06	82,04	489,38	2435,67	152,23	1208,05	57,30	13,0	19,3	69	—	3	170,3
Celkem	266,44	74,90	212,13	41,24	184,62	779,33	94,20	287,03	38,20	7,5	5,8	52	8	5	270,3

Tato tabulka názorně ilustruje rozdíl mezi různými skupinami podle inventáře a dobytka, rozdíl, o kterém jsme se už zmínili na základě souhrnných údajů. Vidíme tu zcela odlišné majetkové poměry různých skupin. Tato odlišnost jde tak daleko, že i koně nemajetného rolníka vypadají docela jinak než koně zámožného hospodáře.^[nnn] U rolníka, který má jediného koně, je kůň skutečně „živý zlomek“, ne sice „čtvrtina koně“, ale celých „dvacet sedm dvaapadesátin“ koně!^[ooo][58]

Dále uvádíme údaje týkající se rozdělení výdajů na hospodářstvf^[ppp].

S k u p i n y		Na doplňování a opravy
	Na pastýře a na drobné výdaje	budov	inventáře a dobytka	celkem	Na pach- tovné	Na pracovní síly a za sjednané práce	Úhrnem	Na krmivo pro dobytek	Celkem
a)	0,52	2,63	0,08	2,71	0,25	3,52	7,00	8,12	15,12
b)	2,94	4,59	5,36	9,95	6,25	2,48	21,62	36,70	58,32
c)	5,73	14,38	8,78	23,16	17,41	3,91	50,21	71,21	121,42
d)	12,01	18,22	9,70	27,92	49,32	6,11	95,36	127,03	222,39
e)	19,32	13,60	30,80	44,40	102,60	8,20	174,52	173,24	347,76
f)	51,42	56,00	75,80	131,80	194,35	89,20	466,77	510,07	976,84
Celkem	9,37	13,19	13,14	26,33	35,45	10,54	81,69	98,91	180,60

Tyto údaje jsou velmi výmluvné. Názorně ukazují veškerou ubohost „hospodářství“ rolníka bez koní, ale i s jedním koněm, ukazují, jak je nesprávný obvyklý způsob zkoumat takové rolníky společně s málo početným, ale hospodářsky silným rolnictvem, které vydává na hospodářství stovky rublů, může zkvalitňovat inventář i najímat „pomocníky“ a „nakupovat“ půdu ve velkém při pachtovném 50—100—200 rublů ročně^[qqq]. Dodejme ještě, že poměrně vysoké výdaje rolníka bez koní na „pracovní síly a na sjednané práce“ lze velmi pravděpodobně vysvětlit tím, že statistikové v tomto sloupci nevhodně spojili dvě naprosto různé věci: najímání dělníka, který musí pracovat s inventářem najímatele, tj. najímání zemědělského dělníka nebo nádeníka, a najímání hospodáře ze sousedství, který musí najímatelovu půdu obdělat vlastním inventářem. Tyto svým významem diametrálně rozdílné druhy „najímání“ je nutné přesně rozlišovat, jak to také udělal například V. Orlov (viz Sborník statistických údajů o Moskevské gubernii, sv. VI, sešit 1).

Rozebereme nyní údaje o důchodu ze zemědělství. Tyto údaje jsou ve Sborníku zpracovány bohužel zcela nedostatečně (zčásti možná proto, že je jich málo). Tak nejsou vůbec zpracovány údaje o výnosech půdy; nejsou tu údaje o prodeji každého jednotlivého druhu výrobků a o podmínkách tohoto prodeje. Uvedeme proto jen tuto stručnou tabulku.

Důchod ze zemědělství v rublech
S k u p i n y	Celkem		Peněžní důchod
	na 1 hospo- dářství	na 1 osobu	na 1 hospo- dářství	podíl z celkového důchodu ze zemědělství v %	Důchod ze živnosti na 1 hospodářství
a)	57,11	13,98	5,53	9,68	59,04
b)	127,69	25,82	23,69	18,55	49,22
c)	287,40	34,88	54,40	18,93	108,21
d)	496,52	38,19	91,63	18,45	146,67
e)	698,06	49,16	133,88	19,17	247,60
f)	698,39	43,65	42,06	6,02	975,20
	292,74	35,38	47,31	16,16	164,67

V této tabulce okamžitě postřehneme nápadnou výjimku: obrovský pokles podílu peněžního důchodu ze zemědělství v nejvyšší skupině, přestože má největší osevní plochu. Zdá se, že největší zemědělské hospodářství je ponejvíce naturálním hospodářstvím. Bude neobyčejně zajímavé, podíváme-li se blíže na tuto zdánlivou výjimku, která pomáhá vyjasnit velice důležitou otázku, a to spojení zemědělství s „živnostmi“ podnikatelského rázu. Viděli jsme už, že takové živnosti mají zvlášť veliký význam v rozpočtech hospodářů s více koňmi. Soudíme-li podle zkoumaných údajů, je pro rolnickou buržoazii tohoto kraje zvlášť typická tendence spojovat zemědělství s obchodními a výrobními podniky^[rrr]. Snadno poznáme, že především není správné srovnávat hospodáře tohoto druhu s ryzími zemědělci, a za druhé, že za takových podmínek se zemědělství jako naturální často jen jeví. Je-li se zemědělstvím spojeno technické zpracovávání zemědělské produkce (mlýny, lisovny oleje, škrobárny, vinopalny a jiné podniky), pak nemá být peněžní důchod z takového hospodářství počítán k důchodu ze zemědělství, ale k důchodu z průmyslového podniku. Ve skutečnosti půjde v tomto případě o zemědělství tržní, a nikoli o naturální. Totéž platí i o takovém hospodářství, v němž převážnou část zemědělských produktů spotřebovávají in natura zemědělští dělníci a koně používaní v nějakém živnostenském podnikání (např. poštovní koně). Právě taková hospodářství máme v nejvyšší skupině (rozpočet č. 1 z korotojackého újezdu. Osmnáctičlenná rodina, 4 pracující členové rodiny, 5 zemědělských dělníků, 20 koní; důchod ze zemědělství 1294 rublů, téměř vesměs naturální, ale ze živnostenského podnikání 2675 rublů. A takovéto „naturální rolnické hospodářství“ se připojuje k hospodářstvím bez koní a s jedním koněm, aby se z nich vypočetl celkový „průměr“.) Na tomto příkladě se znovu přesvědčujeme, jak je důležité spojovat třídění podle velikosti a podle druhu zemědělského hospodářství s tříděním podle velikosti a typu hospodářství se „živnostmi“.

C. Podívejme se teď na údaje o životní úrovni rolníků. Výdaje na stravu v naturáliích nejsou ve Sborníku vykázány v plném rozsahu. Vybereme z nich to hlavní: zemědělské výrobky a maso^[sss].

Na 1 osobu připadá v rublech
S k u p i n y	výrobků z obilovin				totéž převedeno na žito (v pudech*)
	žitné mouky (měřic*)	ječné a prosné mouky (pudů)	jáhel a pohanky (měřic)	pšeničné mouky hladké a hrubé (funtů*)	brambor (měřic)	žita a pšenice	ostatních obilovin	celkem	maso (pudů)
a)	13,12	0,12	1,92	3,49	13,14	13,2	4,2	17,4	0,59
b)	13,21	0,32	2,13	3,39	6,31	13,4	3,0	16,4	0,49
c)	19,58	0,27	2,17	5,41	8,30	19,7	3,5	23,2	1,18
d)	18,85	1,02	2,93	1,32	6,43	18,6	4,2	22,8	1,29
e)	20,84		2,65	4,57	10,42	20,9	4,2	25,1	1,79
f)	21,90		4,91	6,25	3,90	22,0	4,2	26,2	1,79
	18,27	0,35	2,77	4,05	7,64	18,4	3,8	22,2	1,21

* 1 pud = 40 funtů = 16,38 kg; 1 měřice = 62,4 l (asi 17 kg); 1 funt = 409,5 g.

Z této tabulky vyplývá, že jsme měli pravdu, když jsme řadili do jedné skupiny rolníky bez koní a rolníky s jedním koněm a stavěli je do protikladu k ostatním. Charakteristickým znakem těchto skupin rolnictva je nedostatečná výživa a zhoršování její kvality (brambory). Rolník s jedním koněm se v určitém ohledu stravuje dokonce hůře než rolník bez koní. Celkový „průměr“ je také v tomto případě zcela fiktivní, protože zakrývá nedostatečnou výživu většiny rolníků dostatečnou výživou zámožného rolnictva, které spotřebuje přibližně jedenapůlkrát více zemědělských výrobků a třikrát více masa^[ttt] než chudina.

Pro porovnání ostatních údajů o výživě rolnictva musíme vyjádřit hodnotu všech výrobků v rublech:

	Na 1 osobu připadá v rublech
S k u p i n y									Peněžní výdaje
	mouky všeho druhu a krup	zeleniny jedlého oleje a ovoce	brambor	zemědělských výrobků celekem	živočišních výrobků* celekem	kupovaných výrobků** celekem	celkový úhrn výrobků	Z toho v penězích	na zemědělské výrobky	na živočišné výrobky
a)	6,62	1,55	1,62	9,79	3,71	1,43	14,93	5,72	3,58	0,71
b)	7,10	1,49	0,71	9,30	5,28	1,79	16,37	4,76	2,55	0,42
c)	9,67	1,78	1,07	12,52	7,04	2,43	21,99	4,44	1,42	0,59
d)	10,45	1,34	0,85	12,64	6,85	2,32	21,81	3,27	0,92	0,03
e)	10,75	3,05	1,03	14,83	8,79	2,70	26,32	4,76	2,06
f)	12,70	1,93	0,57	15,20	6,37	6,41	27,98	8,63	1,47	0,75
	9,73	1,80	0,94	12,47	6,54	2,83	21,84	5,01	1,78	0,40

* Hovězího, vepřového a skopového masa, slaniny, másla, mléčných výrobků, drůbeže a vajec. ** Soli, čerstvých a solených ryb, slanečků, vodky, piva, čaje a cukru.

Celkové údaje o výživě rolnictva potvrzují tedy to, co už bylo řečeno dříve. Výrazně se od sebe liší tři skupiny: nejnižší (bez koní a s jedním koněm), střední (s dvěma a třemi koňmi) a nejvyšší, která se stravuje téměř dvojnásob lépe než nejnižší skupina. Celkový „průměr“ zastírá obě krajní skupiny. Peněžní výdaje na stravu jsou absolutně i relativně největší v obou krajních skupinách: u vesnického proletariátu a u vesnické buržoazie. Vesnický proletariát nakupuje více, ačkoli je jeho spotřeba nižší než spotřeba středního rolníka, nakupuje pouze nejnutnější zemědělské výrobky, jichž má nedostatek. Vesnická buržoazie nakupuje více, protože více spotřebuje a především spotřebovává stále víc nezemědělských výrobků. Srovnání těchto dvou krajních skupin nám názorně ukazuje, jak se v kapitalistické zemi vytváří vnitřní trh na předměty osobní spotřeby.^[uuu]

Ostatní výdaje na osobní spotřebu:

	Na 1 osobu připadá v rublech výdajů
Skupiny	na majetek ošacení	na palivo (slámu)	na oděv a obuv	na světlo	na ostatní domácí potřeby	celkem na osobní potřebu kromě jídla	z toho v penězích	Úhrnem na jídlo a ostatní osobní potřeby	Z toho v penězích
a)	9,73	0,95	1,46	0,23	1,64	4,28	3,87	19,21	9,59
b)	12,38	0,52	1,33	0,25	1,39	3,49	3,08	19,86	9,84
c)	22,73	0,54	2,47	0,22	2,19	5,42	4,87	27,41	9,31
d)	22,21	0,58	1,71	0,17	3,44	5,90	5,24	27,71	8,51
e)	31,39	1,73	4,64	0,26	3,78	10,41	8,93	36,73	13,69
f)	30,58	1,75	1,75	0,21	1,46	5,17	3,10	33,15	11,73
	22,31	0,91	2,20	0,22	2,38	5,71	4,86	27,55	9,87

Není vždycky správné rozpočítávat tyto výdaje na jednu osobu, protože například výdaje na palivo, osvětlení, domácí zařízení atd. nejsou úměrné počtu členů rodiny.

Také tyto údaje svědčí o tom, že se rolnictvo dělí (podle výše životní úrovně) na tři různé skupiny. Přitom se objevuje tato zajímavá zvláštnost: peněžní složka výdajů na veškerou osobní spotřebu je nejvyšší u nejnižších skupin (asi polovina výdajů skupiny a se realizuje v penězích), kdežto u nejvyšších skupin peněžní výdaje nestoupají a činí jen asi třetinu. Jak uvést tento fakt do souladu s tím, co jsme už konstatovali, že totiž podíl peněžních výdajů všeobecně stoupá v obou krajních skupinách? Je zřejmé, že v nejvyšších skupinách jsou peněžní výdaje zaměřeny hlavně na výrobní spotřebu (výdaje na hospodářství), kdežto u nejnižších na osobní spotřebu. Dokazují to přesné údaje:

	Peněžní výdaje 1 hospodářství v rublech				Totéž v %				Peněžní složky výdajů v %
Skupiny	na osobní spotřebu	na hospo- dářství	na daně a dávky	celkem	na osobní spotřebu	na hospo- dářství	na daně a dávky	celkem	na osobní spotřebu	na hospo- dářství
a)	39,16	7,66	15,47	62,29	62,9	12,3	24,8	100	49,8	50,6
b)	38,89	24,32	17,77	80,98	48,0	30,0	22,0	100	39,6	41,7
c)	76,79	56,35	32,02	165,16	46,5	34,1	19,4	100	34,0	46,4
d)	110,60	102,07	49,55	262,22	42,2	39,0	18,8	100	30,7	45,8
e)	190,84	181,12	67,90	439,86	43,4	41,2	15,4	100	38,0	52,0
f)	187,83	687,03	84,34	959,20	19,6	71,6	8,8	100	35,4	70,3
	81,27	102,23	34,20	217,70	37,3	46,9	15,8	100	35,6	56,6

Přeměna rolnictva ve vesnický proletariát vytváří tedy hlavně trh na spotřební předměty, zatímco přeměna rolnictva ve vesnickou buržoazii vytváří hlavně trh na výrobní prostředky. Jinými slovy, v nejnižších skupinách „rolnictva“ pozorujeme přeměnu pracovní síly ve zboží, v nejvyšších přeměnu výrobních prostředků v kapitál. Obě tyto přeměny způsobují právě onen proces vytváření vnitřního trhu, který teorie stanovila pro všechny kapitalistické země. Proto také B. Engels napsal o hladu v roce 1891, že znamená vytvoření vnitřního trhu pro kapitalismus^[59]. Tuto tezi nemohou pochopit narodnici, kteří vidí ve zbídačování rolnictva jedině úpadek „lidové výroby“^[60], a ne přeměnu patriarchálního hospodářství v kapitalistické.

Pan N. -on napsal celou knihu o vnitřním trhu, ale přitom proces vytváření vnitřního trhu následkem rozkladu rolnictva nezaznamenal. Ve svém článku Čím vysvětlit zvyšování našich státních důchodů? (Novoje slovo, únor 1896, č. 5) se tím zabývá v následující úvaze: tabulky o příjmu amerického dělníka ukazují, že čím je příjem nižší, tím jsou výdaje na stravu relativně vyšší. Snižuje-li se tedy spotřeba potravin, snižuje se ještě více spotřeba ostatních výrobků. V Rusku se snižuje spotřeba chleba a vodky, snižuje se tedy také spotřeba jiných výrobků a z toho vyplývá, že větší spotřeba u zámožné „vrstvy“ rolnictva (s. 70) se více než kompenzuje poklesem spotřeby nejširších vrstev. V této úvaze jsou tři chyby: Za prvé pan N. -on zaměňuje rolníka za dělníka a tím danou problematiku obchází; vždyť přece jde o proces vzniku dělníků a podnikatelů. Za druhé pan N. -on zaměňuje rolníka za dělníka a tím redukuje veškerou spotřebu na spotřebu osobní a zapomíná na výrobní spotřebu a na trh výrobních prostředků. Za třetí pan N. -on zapomíná, že proces rozkladu rolnictva je zároveň procesem přeměny naturálního hospodářství v hospodářství zbožní a že se tedy trh může vytvářet nikoli zvyšováním spotřeby, nýbrž přeměnou naturální spotřeby (byť i větší) v peněžní neboli placenou spotřebu (byť i byla menší). Právě jsme viděli, že rolníci bez koní spotřebují méně předmětů osobní spotřeby, ale nakupují jich více než střední rolnictvo. Chudnou, ale přitom získávají a zároveň vydávají více peněz — a právě obě tyto stránky procesu jsou pro kapitalismus nezbytné.^[α]

V závěru použijeme rozpočtových údajů k porovnání životní úrovně rolníků a zemědělských dělníků. Rozpočítáme-li výši osobní spotřeby ne na jednoho obyvatele, ale na jednoho dospělého pracovníka (podle norem nižněnovgorodských statistiků ve výše uvedeném sborníku), dostaneme tuto tabulku:

Na jednoho dospělého pracovníka připadá
	spotřebovaných výrobků							výdajů v rublech
Skupiny	žitné mouky, měřic	ječné a prosné mouky, pudů	jáhel a pohanky, měřic	pšeničné mouky hladké a hrubé, pudů	brambor, měřic	celkem zemědělských výrobků, převedeno na žito	masa, pudů	na stravu	na ostatní osobní spotřebu	celkem
a)	17,3	0,1	2,5	4,7	17,4	23,08	0,8	19,7	5,6	25,3
b)	18,5	0,2	2,9	4,7	8,7	22,89	0,7	22,7	4,8	27,5
c)	26,5	0,3	3,0	7,3	12,2	31,261	1,5	29,6	7,3	36,9
d)	26,2	1,4	4,3	2,0	9,0	32,21	1,8	30,7	8,3	39,0
e)	27,4	—	3,4	6,0	13,6	32,88	2,3	32,4	13,9	46,3
f)	30,8	—	6,9	8,5	5,5	36,88	2,5	39,3	7,2	46,5
	81,27	102,23	34,20	217,70	37,3	46,9	15,8	100	35,6	56,6

Abychom s tím mohli porovnat údaje o životní úrovni zemědělských dělníků, můžeme vzít, za prvé, průměrné mzdy. Ve Voroněžské gubernii činila průměrná mzda celoročně zaměstnaného zemědělského dělníka za deset let (1881—1891) 57 rublů a s celým zaopatřením 99 rublů^[β], takže zaopatření činilo 42 ruble. Výše osobní spotřeby zemědělských dělníků a nádeníků s přídělovou půdou (rolníků bez koní a s jedním koněm) zůstává pod touto úrovní. Celkové výdaje na obživu (čtyřčlenné rodiny) „rolníka“ bez koní činí pouze 78 rublů a rolníka s jedním koněm 98 rublů (při pětičlenné rodině), tj. méně nez celé zaopatření zemědělského dělníka. (Z rozpočtů rolníka bez koní a s jedním koněm jsme vyloučili výdaje na hospodářství a na daně a dávky, protože v tomto kraji se příděl nedává do pachtu levněji, než kolik činí výše daní.) Jak se dalo očekávat, je postavení dělníka připoutaného k přídělu horší než postavení dělníka, který není takto spoután (nemluvíme ani o tom, jak připoutanost k přídělové půdě silně zotročuje a zvětšuje osobní závislost). Peněžní výdaje zemědělského dělníka jsou nesrovnatelně vyšší než peněžní výdaje na osobní spotřebu rolníka s jedním koněm i rolníka bez koní. Z toho vyplývá, že připoutanost k přídělu brzdí rozvoj vnitřního trhu.

Za druhé, můžeme použít údajů zemstevní statistiky o spotřebě zemědělských dělníků. Vezmeme údaje ze Sborníku statistických údajů o Orelské gubernii, o karačevském újezdu (sv. V, sešit 2, 1892) převzatých ze zpráv o 158 případech najímání zemědělských dělriíků^[γ]. Převedeme-li měsíční dávku potravin na roční, obdržíme:

	Životní náklady zemědělského dělníka v Orelské gubernii			Životní náklady „rolníka“ ve Voroněžské gubernii
	minimální	maximální	průměrné	s 1 koněm		bez koně
Žitné mouky (pudů)	15,0	24,0	21,6		18,5	17,3
Krup (pudů)	4,5	9,0	5,26		2,9	2,5
Jáhel (pudů)	1,5	1,5	1,5		+ 4,8 funtu pšeničné mouky	4,9
Brambor (měřic)	18,0	48,0	26,9		8,7	17,4
Celkem, převedeno na žito*	22,9	41,1	31,8		22,8	23,0
Slaniny (funtů)	24,0	48,0	33,0		28,0	32,0
Výdaje na veškerou potravu za rok (v rublech)	—	—	40,5		27,5	25,3

* Vypočteno podle výše uvedeného způsobu.

Rolníci bez koní a s jedním koněm nemají tedy vyšší životní úroveň než zemědělští dělníci, dokonce se spíše blíží minimální životní úrovni zemědělského dělníka.

Celkový závěr z přehledu údajů o nejnižší skupině rolnictva tedy zní: vzhledem k ostatním skupinám, které vytlačují nejnižší skupinu rolnictva ze zemědělství, dále vzhledem k rozsahu hospodářství, jež kryje pouze část výdajů na obživu rodiny, i vzhledem ke zdrojům životních prostředků (prodej pracovní síly) a konečně také vzhledem k životní úrovni by měla být tato skupina zahrnuta mezi zemědělské dělníky a nádeníky s přídělem^[δ].

Na závěr výkladu statistických údajů zemstev o rolnických rozpočtech se musíme nutně zastavit u rozboru metod, kterých používá ke zpracování rozpočtových údajů pan Ščerbina, sestavitel Sborníku odhadů a autor článku o rolnických rozpočtech ve známé knize Vliv sklizní a cen obilí atd. (sv. 11)^[61]. Pan Ščerbina ve Sborníku z jakýchsi důvodů prohlašuje, že používá teorie „známého politického ekonoma K. Marxe“ (s. 111); ve skutečnosti však tuto teorii doslova překrucuje, protože zaměňuje rozdíl mezi konstantním a variabilním kapitálem za rozdíl mezi fixním a oběžným kapitálem (ibid.) a bez jakéhokoli důvodu přenáší tyto termíny a kategorie vyspělého kapitalismu do rolnického hospodářství (passim) atd. Celé zpracování rozpočtových údajů panem Ščerbinou není nic jiného než nepřetržité a neuvěřitelné zneužívání „průměrných čísel“. Všechny údaje platí o „průměrném“ rolníkovi. Důchod z půdy vypočítaný pro čtyři újezdy se dělí počtem usedlostí (vzpomeňte si, že u rolníka bez koně činí tento důchod přibližně 60 rublů na rodinu, ale u boháče přibližně 700 rublů). Stanoví se „výše konstantního kapitálu“ (sic!!?) „na jednu usedlost“ (s. 114), tj. hodnota veškerého majetku, stanoví se „průměrná“ hodnota inventáře, průměrná hodnota obchodních a výrobních podniků (sic!) — 15 rublů na jednu usedlost. Pan Ščerbina přehlíží maličkost, že jsou totiž tyto podniky v soukromém vlastnictví zámožné menšiny, a „rovnostářsky“ je dělí celkovým počtem! Stanoví se „průměrné“ výdaje na pachtovné (s. 118), které činí, jak jsme viděli, 6 rublů u rolníka s jedním koněm a 100—200 rublů u boháče. To všechno se sečte a dělí počtem usedlostí. Stanoví se dokonce „průměrné“ výdaje na „obnovu kapitálu“ (ibid.). Co to znamená, ví sám Alláh. Znamená-li to doplnění stavu dobytka a inventáře a jeho opravy, pak jsou to čísla, která jsme uvedli už dříve: u rolníka bez koní činí tento výdaj 8 (osm) kopějek na jednu usedlost, a u boháče 75 rublů. Budeme-li sečítat podobná „rolnická hospodářtví“ a výsledek dělit jejich počtem, není snad zřejmé, že dostaneme „zákon průměrných potřeb“, který pan Ščerbina objevil už ve sborníku o ostrogožském újezdu (sv. II, sešit II, 1887) a kterého později tak skvěle použil? Potom už není těžké z takového „zákona“ vyvodit, že „rolník neuspokojuje minimální potřeby, nýbrž jejich průměrnou výši“ (s. 123 a mnoho dalších) a že rolnické hospodářství představuje zvláštní „vývojový typ“ (s. 100) apod. atd. Za podklad této naivní metody „vyrovnávání“ zemědělského proletariátu s rolnickou buržoazií má sloužit nám již známé třídění podle přídělu. Kdybychom ho použili například u rozpočtových údajů, zařadili bychom do jedné skupiny například takovéto rolníky (v kategorii s velkým přídělem půdy, s 15—25 děsjatinami přídělu na rodinu): jeden propachtovává polovinu přídělu (23,5 děsjatiny), osévá 1,3 děsjatiny, živí se hlavně „osobními živnostmi“ (jak kupodivu pěkně to zní!) a jeho důchod činí 190 rublů na deset osob (rozpočet č. 10 z korotojackého újezdu). Druhý připachtovává 14,7 děsjatiny, osévá 23,7 děsjatiny, má zemědělské dělníky a 1400 rublů důchodu na 10 osob (rozpočet č. 2 ze zadonského újezdu). Cožpak není jasné, že k zvláštnímu „vývojovému typu“ dospějeme, budeme-li sečítat usedlosti zemědělských dělníků a nádeníků s usedlostmi rolníků, kteří si dělníky najímají, a výsledek dělit počtem těchto usedlostí? Stačí jen používat vždy a výlučně „průměrných“ údajů o rolnickém hospodářství — a všechny „zkreslené názory“ na rozklad rolnictva budou jednou provždy zažehnány. Právě to dělá pan Ščerbina, který podobného způsobu použil en grand^[ε] ve svém článku v knize Vliv sklizní atd. Jde o grandiózní pokus vzít v úvahu rozpočty veškerého ruského rolnictva, a to za pomoci těchto osvědčených „průměrů“. Budoucí historik ruské ekonomické literatury se s údivem pozastaví nad tím, jak narodnické předsudky způsobily, že se zapomnělo na nejelementárnější požadavky ekonomické statistiky, které zavazují přísně rozlišovat mezi zaměstnavateli a námezdními dělníky, ať jsou spojeni jakoukoli formou držby půdy, ať jsou mezi nimi sebepočetnější a seberozmanitější přechodné typy.

XIII. Závěry z II. kapitoly

Shrnujeme nejdůležitější teze, které vyplývají z prozkoumaných údajů:

1. Sociálně ekonomickou situací, ve které dnes žije ruské rolnictvo, je zbožní hospodářství. Dokonce i v zemědělském středním Rusku (které je po této stránce nejzaostalejší, srovnáme-li je s jihovýchodními okrajovými územími anebo s průmyslovými guberniemi) je rolník plně podřízen trhu; na něm závisí jeho osobní spotřeba i jeho hospodářství, nemluvě už o daních.

2. Systém sociálně ekonomických vztahů mezi rolnictvem (neobčinovým i občinovým) nám ukazuje, že tu existují všechny rozpory, které jsou vlastní každému zbožnímu hospodářství a každému kapitalismu: konkurence, boj za hospodářskou samostatnost, přeplácení půdy (kupované i pachtované), soustřeďování výroby v rukou menšiny, vytlačování většiny mezi proletariát, vykořisťování většiny menšinou prostřednictvím obchodního kapitálu a najímáním zemědělských dělníků. Mezi rolnictvem neexistuje ani jeden ekonomický jev, který by neměl tuto protikladnou, specificky kapitalistickou formu, tj. ani jeden jev, který by nebyl výrazem boje a střetávání zájmů, který by neznamenal prospěch pro jedny a škodu pro druhé. Takovými jevy jsou i pacht, i koupě půdy, i diametrálně protichůdné typy „živností“; takovým jevem je také technický pokrok hospodářství.

Tomuto závěru přikládáme kardinální důležitost, nejen pokud jde o kapitalismus v Rusku, ale i pokud jde o význam narodnické doktríny vůbec. Právě tyto rozpory nám také názorně a nezvratně dokazují, že systém ekonomických vztahů v „občinové“ vesnici není žádný zvláštní systém („lidová výroba“ apod.), ale obyčejný maloburžoazní systém. Na rozdíl od teorií rozšířených u nás v posledním půlstoletí není ruské občinové rolnictvo protipólem kapitalismu, ale naopak jeho nejhlubším a nejpevnějším základem. Nejhlubším proto, poněvadž právě zde, stranou jakýchkoli „umělých“ vlivů a navzdory institucím, které vývoj kapitalismu brzdí, vidíme, že se neustále vytvářejí prvky kapitalismu uvnitř samotné „občiny“. Nejpevnější proto, poněvadž zemědělství a zvlášť rolnictvo je velmi silně zatíženo tradicemi dávné minulosti, tradicemi patriarchálního způsobu života, a v důsledku toho se zde převratné působení kapitalismu (rozvoj výrobních sil, změna všech společenských vztahů atd.) projevuje velmi pomalu a ponenáhlu.^[ζ]

3. Souhrn všech ekonomických rozporů mezi rolnictvem tvoří právě to, co nazýváme rozkladem rolnictva. Rolníci sami charakterizují tento proces velmi přiléhavě a výstižně názvem „odrolničťování“^[η]. Tento proces znamená úplný zánik starého patriarchálního rolnictva a vytvoření nových typů vesnického obyvatelstva.

Dříve než přejdeme k charakteristice těchto typů, musím poznamenat, že se v naší literatuře na tento proces poukazovalo velmi dávno a velmi často. Například už pan Vasilčikov, který použil prací Valujevovy komise^[63], konstatoval vznik „vesnického proletariátu“ v Rusku a „rozpad rolnického stavu“ (Držba půdy a zemědělství, 1. vyd., sv. I, kap. IX). Na tuto skutečnost upozorňoval také V. Orlov (Sborník statistických údajů o Moskevské gubernii, sv. IV, sešit 1, s. 14) a mnozí jiní. Všechny tyto konstatace byly však velmi kusé. Nikdy se nikdo nepokusil prostudovat tento jev soustavně, a proto přes velmi bohaté údaje zemstevní statistiky soupisů jednotlivých usedlostí nemáme dodnes o tomto jevu dostatek informací. S tím souvisí okolnost, že většina autorů, kteří se o tom zmiňovali, vidí v rozkladu rolnictva pouhý vznik majetkových nerovností, pouhou „diferenciaci“, jak s oblibou říkají všichni narodnici a zvláště pan Karyšev (viz jeho knihu o Pachtech a články v časopise Russkoje bogatstvo. Vznik majetkové nerovnosti je nesporně počátkem celého procesu, ten však vůbec nekončí pouze touto „diferenciací“. Staré rolnictvo se nejenom „diferencuje“, nýbrž doslova zaniká, přestává existovat a je vytlačováno naprosto novými typy vesnického obyvatelstva, typy, které tvoří základ společnosti, v níž převládá zbožní hospodářství a kapitalistická výroba. Těmito typy jsou zemědělská buržoazie (většinou drobná) a zemědělský proletariát, třída výrobců zboží v zemědělství a třída zemědělských námezdních dělníků.

Je nanejvýš poučné, že ryze teoretický rozbor procesu vytváření kapitalismu v zemědělství svědčí o rozkladu malovýrobců jako důležitého faktoru tohoto procesu. Máme tu na mysli jednu z nejzajímavějších kapitol III. dílu Kapitálu, totiž 47. kapitolu: Geneze kapitalistické pozemkové renty. Za výchozí bod této geneze pokládá Marx rentu v úkonech (Arbeitsrente)^[θ], „kdy bezprostřední výrobce pracuje část týdne s pracovními nástroji (pluhem, dobytkem atd.), které mu patří fakticky nebo právně, na půdě, která mu fakticky náleží, a ostatní dny v týdnu pracuje zadarmo na statku vrchnosti, pro vrchnost“ (Das Kapital, III, 2, 323. Ruský překlad 651). Další formou renty je renta ve výrobcích (Produktenrente) čili naturální renta, kdy bezprostřední výrobce vyrábí celý produkt na půdě, na které sám hospodaří, a odvádí vlastníkovi půdy celý nadprodukt v naturální formě. Výrobce se tak stává samostatnějším a má možnost získávat svou prací jistý přebytek nad to množství výrobků, které uspokojuje jeho nutné potřeby. „S touto formou“ [renty] „také nastanou větší rozdíly v hospodářském postavení jednotlivých bezprostředních výrobců. Alespoň je tu pro to možnost, a dokonce možnost, že tento bezprostřední výrobce získá prostředky k tomu, aby sám zase mohl přímo vykořisťovat cizí práci“ (S. 329. Ruský překlad 657)^[65]. Tak se tedy ještě za naturálního hospodářství, při prvním kroku k větší samostatnosti závislých rolníků už objevují zárodky jejich rozkladu. Tyto zárodky se však mohou rozvinout teprve za další formy renty, za penězní renty, která je pouhou obměnou formy naturální renty. Bezprostřední výrobce neodvádí vlastníkovi půdy produkty, nýbrž cenu těchto produktů^[ι]. Základna renty tohoto druhu zůstává stejná: bezprostřední výrobce je jako dříve tradičním držitelem půdy, avšak „tato základna jde vstříc svému rozkladu“ (330). Peněžní renta „předpokládá už značnější rozvoj obchodu, městského průmyslu, vůbec zbožní výroby a s ní i peněžního oběhu“ (331)^[66]. Tradiční, zvykově právní vztah závislého rolníka k vlastníkovi půdy se zde mění v ryze peněžní smluvní vztah. To vede na jedné straně k vyvlastňování starého rolnictva, na druhé k tomu, že rolník vykupuje svou vlastní půdu a svou svobodu. „Dále, přeměnu naturální renty v peněžní rentu nejen nutně provází, nýbrž dokonce předchází vytváření třídy nemajetných nádeníků, kteří se dávají najímat za peníze. V období, kdy tato nová třída vzniká, kdy ještě vystupuje jen sporadicky, vyvinul se proto u lépe situovaných poplatných (rentenpflichtigen) rolníků nutně zvyk vykořisťovat na vlastní účet zemědělské námezdní dělníky... Tak se u nich postupně vyvíjí možnost nashromáždit určité jmění a stát se budoucími kapitalisty. Přímo mezi starými držiteli půdy, kteří sami pracují, vzniká tak semeniště kapitalistických pachtýřů, jejichž vývoj je podmíněn všeobecným vývojem kapitalistické výroby mimo venkov“ (Das Kapital, III, 2, 332. Ruský překlad 659 až 660) ^[67]

4. Rozklad rolnictva zvětšuje jeho krajní skupiny na úkor středního „rolnictva“ a vytváří dva nové typy vesnického obyvatelstva. Společným znakem obou typů je zbožní, peněžní ráz hospodářství. Prvním novým typem je zemědělská buržoazie neboli zámožné rolnictvo. Sem patří samostatní hospodáři, kteří se zabývají nejrozmanitějšími formami tržního zemědělství (nejdůležitější z těchto forem popíšeme ve IV. kapitole), potom majitelé obchodních a výrobních závodů, vlastníci obchodních podniků aj. Spojení tržního zemědělství s obchodními a výrobními podniky je formou „spojení zemědělství s živnostmi“, která je pro toto rolnictvo specifická. Z tohoto zámožného rolnictva se konstituuje třída farmářů, protože pachtování půdy za účelem prodeje obilí hraje (v pěstitelské oblasti) v jejich hospodářství velkou úlohu, často větší než přídělová půda. Většinou mají hospodářství větší, než na jaké stačí práceschopní členové rodiny, a proto existence zámožného rolnictva nutně předpokládá dostatečný počet zemědělských dělníků či spíše nádeníků^[κ]. Volných peněz, které toto rolnictvo získává ve formě čistého důchodu, se používá buď k obchodním a k lichvářským operacím, neobyčejně rozšířeným na naší vesnici, anebo — za příznivých podmínek — se tyto peníze investují do koupě půdy, vydávají se na zvelebení hospodářství apod. Jsou to zkrátka drobní zemědělští podnikatelé. Početně tvoří rolnická buržoazie nepatrnou menšinu všeho rolnictva, pravděpodobně nanejvýš pětinu usedlostí (to odpovídá přibližně třem desetinám obyvatelstva), přičemž tento poměr pochopitelně v různých oblastech značně kolísá. Avšak svým podílem na celém rolnickém hospodářství, na celkovém množství výrobních prostředků, které patří rolnictvu, na celkovém objemu zemědělské produkce rolnictva má rolnická buržoazie nesporně převahu. Je pánem dnešní vesnice.

5. Druhým novým typem je vesnický proletariát, třída námezdních dělníků s přídělovou půdou. Sem patří nemajetné rolnictvo včetně úplných bezzemků, ale nejtypičtějším představitelem ruského vesnického proletariátu je zemědělský dělník, nádeník, pomocný dělník, stavební nebo jiný dělník s přídělovou půdou. Nepatrné hospodářství s kouskem půdy, a přitom hospodářství v naprostém úpadku (o čemž zvlášť názorně svědčí propachtovávání půdy), nemožnost existovat bez prodeje pracovní síly (= „živnosti“ nemajetného rolnictva), nesmírně nízká životní úroveň — pravděpodobně dokonce nižší než životní úroveň dělníka bez přídělové půdy to jsou charakteristické rysy tohoto typu.^[λ] K vesnickému proletariátu je nutné počítat alespoň polovinu všech rolnických usedlostí (což odpovídá přibližně čtyřem desetinám obyvatelstva), tj. všechny rolníky bez koní a většinu rolníků s jedním koněm (je to samozřejmě jenom hrubý, přibližný odhad, který se v různých krajích podle místních poměrů více či méně liší). Důvody, které nás nutí předpokládat, že tak velká část rolnictva patří už dnes k vesnickému proletariátu, jsme uvedli výše.^[μ] Musíme dodat, že v naší literatuře se často chápe příliš šablonovitě teoretická teze, podle níž kapitalismus potřebuje svobodného dělníka bez půdy. Je to zcela správné jako základní tendence, avšak kapitalismus proniká do zemědělství jen pozvolna a v neobyčejně rozmanitých formách. Půda je přidělována zemědělskému dělníkovi velmi často v zájmu samých zemědělských podnikatelů, a proto typ zemědělského dělníka s přídělem je vlastní všem kapitalistickým zemím. V různých státech má různé formy: anglický cottager není totéž co francouzský nebo porýnský parcelový rolník, a ten není zase totéž co chalupník nebo čeledín (Knecht) v Prusku. Každý z nich nese stopy zvláštních agrárních poměrů, zvláštního historického vývoje agrárních vztahů, to však nevadí, aby je ekonom nezařazoval pod společný typ zemědělského proletáře. Jeho právní nárok na kousek půdy nemá pro toto jeho zařazení žádný význam. Náleží-li mu půda podle zákona jako výhradní vlastnictví (jako parcelovému rolníku) nebo dá-li mu ji do užívání landlord nebo Rittergutsbesitzer^[ν] nebo konečně má-li ji v užívání jen jako člen velkoruské rolnické občiny, na věci to nic nernění.^[ξ] Zařazujeme-li nemajetné rolnictvo mezi vesnický proletariát, neříkáme tím nic nového. Tohoto výrazu použili nejednou mnozí autoři, ale jenom narodničtí ekonomové tvrdošíjně mluví o veškerém rolnictvu jako o čemsi protikapitalistickém a nechtějí vidět, že masa „rolnictva“ zaujala už zcela vyhraněné místo v celém systému kapitalistické výroby, a to místo zemědělských a průmyslových námezdních dělníků. U nás je například v módě vychvalovat naše agrární zřízení, které zachovává občinu a rolnictvo atd., a stavět je proti pobaltskému zřízení s jeho kapitalistickou organizací zemědělství. Bude proto zajímavé, všimneme-li si, jaké typy vesnického obyvatelstva jsou někdy v Pobaltském kraji^[70] zařazovány do třídy zemědělských dělníků a nádeníků. Rolníci v pobaltských guberniích jsou rozdělováni na rolníky s mnoha polnostmi (25 až 50 děsjatin v jednom kusu), na chalupníky (3—10 děsjatin, chalupnické pozemky) a na bezzemky. Chalupník, jak správně poznamenává pan S. Korolenko, „se nejvíce podobá běžnému typu ruského rolníka ze středoruských gubernií“ (Svobodná námezdní práce, s. 495); je nucen věčně dělit svůj čas, vyhledávat různé výdělky nebo pracovat ve svém vlastním hospodářství. Pro nás je však zvláš zajímavé hospodářské postavení zemědělských dělníků. Jde o to, že sami statkáři pokládají za výhodné přidělovat jim půdu za část mzdy. Uvedeme příklady o držbě půdy pobaltských zemědělských dělníků: 1. 2 děsjatiny půdy (převádíme lofstelly na děsjatiny; 1 Lofstelle = 1/3 děsjatiny); muž pracuje 275 dní, žena 50 dní v roce za denní mzdu 25 kopějek; 2. 2²/₃ děsjatiny půdy; „zemědělský dělník má 1 koně, 3 krávy, 3 ovce a 2 prasata“ (s. 508), pracuje každý druhý týden, jeho žena 50 dní; 3. 6 děsjatin půdy (bauský újezd Kuronské gubernie), „zemědělský dělník má 1 koně, 3 krávy, 3 ovce a několik prasat“ (s. 518), pracuje 3 dny v týdnu, žena 35 dní v roce; 4. v hasenpotském újezdu Kuronské gubernie 8 děsjatin půdy, „ve všech případech se zemědělským dělníkům zdarma mele obilí a poskytuje se jim bezplatně lékařská pomoc i léky a jejich děti mohou chodit do školy“ (s. 519) atd. Upozorňujeme čtenáře na rozsah pozemkové drzby a hospodářství těchto zemědělských dělníků, tj. právě na ty okolnosti, které podle míněni narodniků vyřazují naše rolníky z celoevropského agrárního systému, jenž odpovídá kapitalistické výrobě. Shrňme všechny příklady z citované publikace: 10 zemědělských dělníků má 31¹/₂ děsjatiny půdy, tedy průměrně po 3,15 děsjatiny na 1 zemědělského dělníka. K zemědělským dělníkům jsou připočítáváni i rolníci, kteří pracují pro statkáře menší část roku (muž půl roku, žena 35—50 dní), i rolníci s jedním koněm, kteří mají 2 až 3 krávy. Vzniká otázka, v čem vlastně spočívá odlišnost našeho „občinového rolníka“ od pobaltského zemědělského dělníka podobného typu? V Pobaltském kraji nazývají věci pravým jménem, zatímco u nás se zemědělští dělníci s jedním koněm řadí k bohatým rolníkům, vypočítává se „průměr“, mluví se jímavě o „občinovém duchu“, o „principu práce“, o „lidové výrobě“, o „spojení zemědělství se živnostmi“...

6. Mezičlánkem vzhledem k těmto poreformním typům rolnictva je střední rolnictvo. Vyznačuje se nejméně rozvinutým zbožním hospodářstvím. Snad jedině v nejlepším roce a za zvlášť příznivých podmínek lze zajistit obživu tohoto rolnictva z práce ve vlastním hospodářství, takže je jeho postavení velmi nejisté. Střední rolník většinou nemůže vystačit bez půjček, které odpracovává apod., bez „pomocných“ vedlejších výdělků, které spočívají zčásti také v prodeji pracovní síly atd. Každá neúroda vrhá velké množství středních rolníků do řad proletariátu. Svým společenským postavením kolísá tato skupina mezi skupinou nejvyšší, k níž tíhne a do níž se podaří dostat jenom nepatrné menšině šťastlivců, a mezi skupinou nejnižší, do níž ji sráží celý průběh společenského vývoje. Viděli jsme, že rolnická buržoazie zatlačuje nejenom nejnižší, ale i střední skupinu rolnictva. Tak se uskutečňuje specifický proces kapitalistického hospodářství, proces eroze středních článků a posilování krajností — „odrolničování“.

7. Rozklad rolnictva vytváří vnitřní trh pro kapitalismus. V nejnižší skupině vzniká tento trh na účet spotřebních předmětů (trh osobní spotřeby). Vesnický proletář spotřebovává méně než střední rolník, a přitom spotřebovává výrobky horší jakosti (brambory místo obilí apod.), ale kupuje více. Vznik a vývoj rolnické buržoazie ovlivňuje vytváření trhu dvojím způsobem: za prvé a hlavně v důsledku spotřeby výrobních prostředků (trh výrobní spotřeby), protože zámožné rolnictvo se snaží přeměnit v kapitál výrobní prostředky, které „získává“ jak od „zchudlých“ statkářů, tak od ožebračovaných rolníků. Za druhé zde vzniká trh také na základě osobní spotřeby, protože vzrostly potřeby zámožnějších rolníků.^[ο]

8. Zda a jak rychle pokračuje rozklad rolnictva, o tom nemáme přesné statistické údaje, které bychom mohli pokládat za stejně věrohodné jako údaje kombinovaných tabulek (podkapitola I—VI). Nemůžeme se tomu také divit, protože dosud (jak jsme už konstatovali) se nikdo nepokusil soustavně prostudovat třeba jen stav rozkladu rolnictva a ukázat, jakými formami tento proces probíhá.^[π] Všechny obecné údaje o ekonomice naší vesnice svědčí však o tom, že rozklad neustále a rychle pokračuje: jednak „rolníci“ opouštějí půdu a propachtovávají ji, přibývá rolníků bez koní, „rolníci“ utíkají do měst atd., jednak samy o sobě sílí i „pokrokové proudy v rolnickém hospodářství“, „rolníci“ kupují půdu, zvelebují hospodářství, zavádějí pluhy, začínají sít pícniny, chovat dojnice atd. Nyní víme, jaké „rolníky“ tyto dvě naprosto protichůdné stránky daného procesu zasahují.

K rozkladu rolnictva, zejména zabývajícího se polním hospodářstvím, dává mocný popud také rozvoj migračního hnutí. Je známo, že se stěhují hlavně rolníci ze zemědělských gubernií (vystěhovalectví z průmyslových gubernií je zcela nepatrné), a to zejména z hustě osídlených středoruských gubernií, v nichž je nejvíce rozšířeno odpracovávání (které zpomaluje rozklad rolnictva). To za prvé. A za druhé z vystěhovaleckých krajů odchází především středně majetné rolnictvo, kdežto doma zůstává hlavně rolnictvo nejnižší a nejvyšší skupiny. Přestěhovalectví prohlubuje rozklad rolnictva v místech, odkud rolníci odcházejí, a vnáší prvky rozkladu do míst, kam přicházejí (námezdní zemědělská práce přistěhovalců na Sibiři v prvním období jejich nového života^[ρ]). Tuto spojitost mezi migrací a rozkladem rolnictva přesvědčivě dokázal I. Gurvič ve své znamenité práci Přesídlování rolníků na Sibiř (Moskva 1888). Vřele doporučujeme čtenáři tuto knihu, kterou se náš narodnický tisk všemožně snažil přejít mlčením.^[ς]

9. Významnou roli má na naší vesnici, jak je známo, obchodní a lichvářský kapitál. Myslíme, že by bylo zbytečné uvádět o tomto jevu četná fakta a odvolávat se na prameny. Tato fakta jsou všeobecně známá a s naším tématem přímo nesouvisí. Nás zajímá pouze otázka: Jaký vztah má obchodní a lichvářský kapitál na naší vesnici k rozkladu rolnictva? Souvisejí výše nastíněné vztahy mezi skupinami rolnictva se vztahy rolnických věřitelů k rolnickým dlužníkům? Je lichva činitelem a hybnou silou rozkladu, nebo tento rozklad zpomaluje?

Ukážeme nejprve, jak se tato otázka řeší v teorii. V rozboru kapitalistické výroby, který podal autor Kapitálu, se jak známo přikládá velmi důležitý význam obchodnímu a lichvářskému kapitálu. Základní teze Marxova učení k této otázce zní: 1. Obchodní a lichvářský kapitál na jedné straně a kapitál průmyslový (tj. kapitál vložený do výroby, ať už zemědělské nebo průmyslové) na straně druhé jsou stejným typem ekonomického jevu, který je vyjádřen všeobecným vzorcem: koupě zboží za účelem jeho prodeje se ziskem (Das Kapital, I, 2. Abschnitt, 4. kapitola, zejména s. 148—149 druhého německého vydání^[71]). 2. Obchodní a lichvářský kapitál vždy historicky předchází vzniku průmyslového kapitálu a je logicky nezbytnou podmínkou jeho vzniku (Das Kapital, III, 1, S. 312—316; ruský překlad, s. 262—265; III, 2, 132—137, 149; ruský překlad, s. 488 až 492, 502)^[72], avšak ani obchodní kapitál, ani lichvářský kapitál samy o sobě nejsou ještě dostatečnou podmínkou vzniku průmyslového kapitálu (tj. kapitalistické výroby); nerozkládají vždy starý výrobní způsob a nestavějí vždy na jeho místo kapitalistický výrobní způsob; vznik kapitalistického výrobního způsobu „závisí úplně na stupni historického vývoje a daných okolnostech“ (ibid., 2, 133; ruský překlad, 489)^[73]. „Jak dalece však rozkládá starý výrobní způsob“ (obchod a obchodní kapitál), „to závisí především na jeho pevnosti a vnitřním členění. A k čemu tento rozkladný proces vede, tj. jaký nový výrobní způsob nastupuje na místo starého způsobu, to nezávisí na obchodu, nýbrž na charakteru starého výrobního způsobu samého“ (ibid., III, 1, 316; ruský překlad, 265)^[74]. 3. Samostatný vývoj obchodního kapitálu je nepřímo úměrný vývojovému stupni kapitalistické výroby (ibid., S. 312, ruský překlad, 262)^[75] čím silněji je vyvinut obchodní a lichvářský kapitál, tím slaběji je vyvinut průmyslový kapitál (= kapitalistická výroba) a naopak.

Vzhledem k Rusku je proto nutné vyřešit tuto otázku: Spojuje se u nás obchodní a lichvářský kapitál s kapitálem průmyslovým? Vede obchod a lichva, které rozkládají starý výrobní způsob, k jeho vystřídání kapitalistickým výrobním způsobem, anebo nějakým jiným?^[σ] To jsou faktické otázky, které musí být vyřešeny ve vztahu ke všem stránkám ruského národního hospodářství. Pokud jde o hospodaření rolníků na půdě, obsahují dosud uvedené údaje odpověď na tuto otázku, a to odpověď kladnou. Běžný narodnický názor, že „kulak“ a „přičinlivý mužik“ nejsou dvě formy jednoho a téhož ekonomického jevu, ale nijak nesouvisející a protikladné typy, je rozhodně naprosto neopodstatněný. Je to jeden z oněch narodnických předsudků, které se rozborem přesných ekonomických údajů nikdo nikdy ani nepokusil dokázat. Údaje svědčí o opaku. Najímá-li rolník dělníky, aby rozšířil výrobu, obchoduje-li rolník s půdou (připomeňme si již uvedené údaje o velkém počtu pachtů u boháčů) nebo se smíšeným zbožím, obchoduje-li s konopím, senem, dobytkem aj., anebo s penězi (lichvář), je to stále stejný ekonomický typ a jeho operace se ve své podstatě redukují na jeden a týž ekonomický vztah. Dále, že se v ruské občinové vesnici úloha kapitálu neomezuje na zotročování a lichvu, že se kapitál vkládá také do výroby, vysvítá z toho, že zámožné rolnictvo investuje peníze nejenom do obchodů a podniků (viz výše), ale i do zvelebování hospodářství, vynakládá prostředky na koupi a pachtování půdy, na zlepšování inventáře, na najímání dělníků atd. Kdyby kapitál na naší vesnici nebyl s to zplodit nic jiného než zotročování a lichvu, pak bychom nemohli z údajů o výrobě zjistit, že se rolnictvo rozkládá, že se tvoří vesnická buržoazie a vesnický proletariát, pak by veškeré rolnictvo tvořilo poměrně stejný typ hospodářů zdeptaných bídou, od nichž by se odlišovali pouze lichváři, a to výhradně jen velikostí peněžního majetku, a nikoli rozsahem a organizací zemědělské výroby. A konečně z našich rozebraných údajů vyplývá tato důležitá teze, že samostatný rozvoj obchodního a lichvářského kapitálu na naší vesnici zpomaluje rozklad rolnictva. Čím více se bude rozvíjet obchod a sbližovat vesnici s městem, vytlačovat primitivní vesnické trhy a oslabovat monopolní postavení vesnického kupce, čím více se budou rozvíjet normální formy úvěru běžné v Evropě a vytlačovat vesnického lichváře, tím intenzívněji musí pokračovat rozklad rolnictva. Kapitál zámožných rolníků vytlačovaný z maloobchodu a lichvy se bude mnohem víc orientovat na výrobu, na niž se začíná orientovat už nyní.

10. Jiným důležitým jevem v ekonomice naší vesnice, který zpomaluje rozklad rolnictva, jsou zbytky robotního hospodářství, tj. odpracovávání. Odpracovávání je založeno na naturální odměně za práci, tedy na nedostatečně intenzívním rozvoji zbožního hospodářství. Odpracovávání předpokládá, vyžaduje právě existenci středního rolníka, který není dost zámožný (jinak by se nedal zotročovat odpracováváním), který však také není proletářem (aby mohl přistoupit na odpracovávání, musí mít vlastní inventář a musí „umět“ alespoň trochu hospodařit).

Když jsme prohlásili, že rolnická buržoazie je pánem dnešní vesnice, abstrahovali jsme od následujících činitelů zpomalujících rozklad: od dlužnické závislosti, lichvy, odpracovávání atd. Ve skutečnosti není dnes na vesnici často opravdovým pánem rolnická buržoazie, nýbrž vesničtí lichváři a okolní statkáři. Tato abstrakce je však zcela oprávněná, poněvadž se struktura ekonomických vztahů mezi rolnictvem jinak studovat nedá. Pro zajímavost podotýkáme, že i narodnici užívají tohoto způsobu, zůstávají však v půli cesty a nedovádějí své úvahy až do konce. Když pan V. V. mluví ve svých Osudech kapitalismu o daňovém útlaku atd., poznamenává, že z těchto příčin „již neexistují přirozené (sic!) životní podmínky“ (s. 287) pro občinu, pro „mir“. Výborně. Ale podstatou této otázky přece je, jaké jsou ty „přirozené podmínky“, které dosud na naší vesnici neexistují. Abychom mohli na tuto otázku odpovědět, musíme prostudovat ekonomické vztahy v občině a poodhalit přitom, můžeme-li se tak vyjádřit, ony zbytky předreformních časů, které tyto „přirozené podmínky“ života naší vesnice zatemňují. Kdyby to byl pan V. V. udělal, pochopil by, že tato struktura vztahů na vesnici svědčí o úplném rozkladu rolnictva, že čím důsledněji bude odstraňován útlak, lichva, odpracovávání apod., tím hlubší bude rozklad rolnictva.^[τ] Na údajích zemstevní statistiky jsme ukázali, že tento rozklad se už nyní stal skutečností, že se rolnictvo úplně rozpadlo na protikladné skupiny.

__________________________________

Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a Novorusko — kraj na jižní Ukrajině při pobřeží Černého moře, připojený k Rusku koncem 18. století po porážce Krymského chanátu. Úrodná stepní půda tohoto kraje byla hojně kolonizována. Čes. red.

b Předrevoluční carské Rusko se administrativně dělilo na gubernie; nižší správní jednotkou byly újezdy, rozlohou značně větší než naše okresy; újezdy se dělily na volosti. Čes. red.

c Uvedené údaje se týkají převážně tří severních vnitrozemských újezdů Tavridské gubernie: berďanského, melitopolského a dněperského, nebo jen dněperského.

d Pan Postnikov správně poznamenává, že ve skutečnosti jsou rozdíly mezi skupinami, pokud jde o výši peněžního důchodu z půdy, mnohem větší, neboť ve výpočtech se předpokládají: 1. stejné výnosy a 2. stejná cena prodávaného obilí. Ve skutečnosti však mají zámožní rolníci vyšší výnosy a obilí prodávají výhodněji.

e Je třeba poznamenat, že poměrně značné množství koupené půdy u skupiny neosévajících lze vysvětlit tím, že do této skupiny byli zahrnuti drobní obchodníci, majitelé průmyslových podniků aj. Směšování podobných „rolníků“ se zemědělci je běžným nedostatkem zemstevní statistiky. O tomto nedostatku se ještě zmíníme.

f Sborník statistických údajů o melitopolskéni újezdu, Simferopol 1885 (I. sv. Sborníku statistických údajů o Tavridské gubernii)^[44]; Sborník statistických údajů o dněperském újezdu, sv. II, Simferopol 1886.

g „Zemstevní statistika nesporně dokazuje, že čím je rolnické hospodářství větší, tím je na danou plochu orné půdy zapotřebí méně inventáře, méně pracovních sil a tažného dobytka“ (s. 162 citovaného spisu).

Pro zajímavost se zmíníme, jak se tento zákon projevil v úvahách pana V. V. V Článku, který jsme už citovali (Věstnik Jevropy, 1884, č. 7), provádí toto srovnání: ve středoruském černozemním pásmu připadá u rolníka na jednoho koně 5—7—8 děsjatin orné půdy, zatímco „podle trojhonného osevního postupu“ se předpokládá 7—10 děsjatin (Batalinův Kalendář). „Na to, že část obyvatelstva této oblasti Ruska nemá koně, je tedy třeba pohlížet do jisté míry jako na obnovení normálního poměru mezi počtem kusů tažného dobytka a plochou obdělávané půdy“ (s. 346 citovaného článku). Ožebračení rolnictva vede tedy k pokroku v zemědělství. Kdyby pan V. V. věnoval pozornost nejen agronomické, ale i sociálně ekonomické stránce tohoto procesu, poznal by, že je to pokrok kapitalistického zemědělství, protože „obnovení normálního poměru“ mezi tažným dobytkem a ornou půdou dosahují buď statkáři, kteří si pořizují vlastní inventář, nebo rolníci, kteří osévají velké plochy, tj. rolnická buržoazie.

h Klasickou zemí zemědělského kapitalismu je Anglie. A v této zemi nemá 40,8% farmářů námezdní dělníky; 68,1 % farmářů nemá více než dva dělníky; 82 % farmářů nemá více než 4 dělníky (Janson, Srovnávací statistika, sv. II, s. 22—23. Citováno podle Kablukova, Problém dělníků v zemědělství, s. 16). Byl by to špatný ekonom, kdo by zapomněl na masu vesnických proletářů, kteří se dávají najímat za denní mzdu, neusedlých i usedlých, tj. nacházejících „výdělek“ ve svých vesnicích.

i Sama rolnická buržoazie využívá „velmi četných“ rolnických pokladen a úvěrových spolků, které poskytují „majetným rolníkům“ „vydatnou pomoc“. „Chudí rolníci nemohou sehnat ručitele a půjček nepoužívají“ (s. 368 citovaného spisu).

j V melitopolském újezdu obdělává z 13 789 usedlostí této skupiny jen 4218 půdu samostatně a 9201 usedlostí si vypomáhá spřahováním. V dněperském újezdu obdělává půdu samostatně 4029 usedlostí z 8234 a 3835 usedlostí si vypomáhá spřahováním. Viz statistické sborníky zemstev o melitopolském (s. B. 195) a o dněperském újezdu (s. B. 123).

k Pan V. V. v uvedeném článku hodně uvažuje o spřahování jako o „principu kooperace“ atd. Je to přece ve skutečnosti tak prosté: zamlčet fakt, že se rolnictvo rozpadá na zcela odlišné skupiny, že spřahování je kooperací upadajících hospodářství vytlačovaných rolnickou buržoazií, a místo toho se „všeobecně“ zabývat „principem kooperace“ — zřejmě kooperace vesnického proletariátu s vesnickou buržoazií!

l Zcela obdobné údaje máme k dispozici i z melitopolského a berďanského újezdu.

m Pan Postnikov uvádí zajímavý příklad stejné chyby zemstevních statistiků. Když konstatuje, že zámožní rolníci vyrábějí pro trh a požadují půdu, poznamenává, že „zemstevní statistikové považují takové jevy v životě rolnictva zřejmě za něco nepřístojného a snaží se je bagatelizovat“ a dokázat, že pacht není podmíněn konkurencí boháčů, nýbrž nedostatkem půdy u rolníků. Aby to pan Verner, autor Kroniky Tavridské gubernie (1889), dokázal, roztřídil rolníky celé Tavridské gubernie podle velikosti přídělu a zkoumal skupinu rolníků s 1—2 pracovníky a 2—3 kusy tažného dobytka. Ukázalo se, že se zvětšováním výměry přídělové půdy klesá v této skupině počet pachtujících usedlostí i množství pachtované půdy. Takový způsob pochopitelně vůbec nic nedokazuje, neboť se přihlíží pouze k rolníkům se stejným počtem kusů tažného dobytka a ponechávají se stranou právě krajní skupiny. Je zcela přirozené, že při stejném počtu kusů tažného dobytka musí být stejná i výměra obdělávané půdy, a proto čím menší je příděl, tím větší je pacht. Jde totiž právě o to, jak je pachtovaná půda rozdělena mezi usedlosti s nestejným počtem kusů tažného dobytka, inventáře atd.

n Říká se zpravidla, že z údajů o Novorusku nelze vyvozovat obecné závěry vzhledem k zvláštnostem tohoto kraje. Nepopíráme, že rozklad rolnictva zabývajícího se obděláváním půdy je zde pronikavější než v ostatním Rusku, později však uvidíme, že Novorusko není vůbec tak zvláštní, jak se někdy soudí.

o „Je pozoruhodné,“ napsal pan N. -on, že pan Postnikov „navrhuje šedesátiděsjatinová rolnická hospodářství.“ Ale „když se již zemědělství dostalo do rukou kapitalistů“, může se „zítra“ produktivita práce ještě zvýšit a „šedesátiděsjatinová hospodářství bude nutno (!) přeměnit v hospodářství o 200 nebo 300 děsjatinách“. Vidíte, jak je to jednoduché: jelikož dnešní drobnou buržoazii na naší vesnici ohrozí zítra velká — proto nechce pan N. -on nic vědět ani o dnešní drobné, ani o zítřejší velké buržoazii!

p Sborník statistických údajů o Samarské gubernii, sv. VII, novouzenský újezd, Samara 1890. Stejné roztřídění je provedeno i pro nikolajevský újezd (sv. VI, Samara 1899), ale údaje zde nejsou ani zdaleka tak podrobné. V Sborníku souhrnných statistických údajů o Samarské gubernii (sv. VIII, 1. sešit, Samara 1892) je roztřídění provedeno pouze podle přídělové půdy; později budeme mluvit o tom, jak je toto roztřídění neuspokojivé.

q Chutor — rolnické hospodářství nespadající pozemkově ani daňově pod občinu; obvykle dvorec ležící mimo vesnici. Čes. red.

r Není bez zajímavosti, že pan V. V. vyvodil z týchž údajů (Pokrokové proudy v rolnickém hospodářství, Petrohrad 1892, s. 225) tendenci „rolnických mas“ nahrazovat zastaralé nářadí moderním (s. 254). K tomuto naprosto falešnému závěru dospěl velmi jednoduše: pan V. V. vzal ze sborníku zemstevní statistiky výsledné údaje a ani se nenamáhal nahlédnout do tabulek, které ukazují rozdělení nářadí! Pokrok kapitalistických farmářů (členů občiny), kteří ke zlevnění výroby zboží — obilí — používají strojů, se jediným škrtem pera změnil v pokrok „rolnických mas“. A pan V. V. se nestyděl napsat: „Ačkoli si stroje opatřují zámožní hospodáři, používají je všichni (sic!!) rolníci“ (221). Komentáře netřeba.

s Prodejem pracovní síly rozumíme to, co statistikové nazývají „zemědělskými výdělky“ (místní i jinde). Že je těmito „výdělky“ míněna práce zemědělských dělníků a nádeníků, je zřejmé z tabulky povolání (Sborník souhrnných statistických údajů o Samarské gubernii, sv.VIII): ze 14 063 mužů opatřujících si „zemědělské výdělky“ je 13 297 zemědělských dělníků a nádeníků (včetně pastýřů a oráčů).

t Novouzenský újezd, který jsme vzali pro ilustraci, ukazuje zvláštní „životaschopnost občiny“ (podle terminologie pana V. V. a spol.): z tabulky Sborníku souhrnných údajů (s. 26) vidíme, že v tomto újezdě došlo k novému rozdělování půdy v 60% občin, kdežto v jiných jen u 11 —23% (v celé gubernii u 13,8% občin).

u V ostatních čtyřech újezdech gubernie se při třídění podle tažného dobytka dává dohromady střední i zámožné rolnictvo. Viz Souhrn statistických údajů o Saratovské gubernii, část I, Saratov 1888. B. Kombinované tabulky skupin rolnictva Saratovské gubernie. — Tyto tabulky sestavili saratovští statistikové takto: všichni hospodáři jsou rozděleni do 6 kategorií podle přídělové půdy, každá kategorie na 6 skupin podle tažného dobytka a každá skupina na 4 podskupiny podle počtu pracovníků mužského pohlaví. Výsledky jsou shrnuty pouze podle kategorií, takže výpočet podle skupin si musí každý provést sám. O významu takové tabulky si povíme později.

v Všimněme si, že při třídění usedlostí podle jejich zámožnosti nebo velikosti hospodářství nám vždy vycházejí početnější rodiny u zámožných vrstev rolnictva. Tento jev ukazuje na spojitost rolnické buržoazie a velkých rodin, které dostávají více přídělové půdy; ale zčásti zase naopak svědčí o slabší tendenci k parcelaci půdy u zámožných rolníků. Nesmíme však zveličovat význam značné početnosti rodin zámožných rolníků, kteří, jak je z našich údajů patrné, najímají co nejvíce dělníků. „Rodinná kooperace“, o níž s takovou oblibou mluvívají naši narodnici, je v tomto směru základem kapitalistické kooperace.

w V originále je slovo „promysel“. Toto mnohovýznamové slovo překládáme podle kontextu jako ‚živnost‘, výdělečná činnost, výdělky, průmyslová výroba apod. Čes. red.

x Sarpinka — bavlněná látka, proužkovaná nebo kostkovaná; název je odvozen od původního místa výroby této látky, Sarepty. Čes. red.

y Říkáme „zpracování“, protože při soupisech usedlostí se údaje o „živnostech“ rolníků zjišťují velmi důkladně a podrobně.

z Celkem se v újezdu propachtovává 61 639 děsjatin orné půdy, tj. přibližně ¹/₄ veškeré přídělové orné půdy (377 305 děsjatin).

aa Úplně stejnou tabulku přinášejí statistiky také o kamyšinském újezdu. Sborník statistických údajů o Saratovské gubernii, sv. XI. Kamyšinský újezd, s. 249n. Můžeme proto směle používat údajů o zvoleném újezdu.

bb Na to, že údaje uváděné panem N. -onem potírají jeho vlastní závěry, poukázal již pan P. Struve ve svých Kritických poznámkách.

cc — hned od začátku. Red.

dd Viz například úvody k Souhrnu o Saratovské gubernii, k Sborníku souhrnných údajů o Samarské gubernii, k Sborníku odhadů držby půdy ve 4 újezdech Voroněžské gubernie a jiné statistické publikace zemstev.

ee Využíváme vzácného případu, kdy můžeme vyjádřit svůj souhlas s názorem pana V. V., který ve svých časopiseckých článcích z roku 1885 a z pozdějších let uvítal „nový typ statistických publikací zemstev“, totiž kombinované tabulky, které umožňují třídit údaje získané soupisem usedlostí nejen podle přídělové půdy, ale i podle hospodářské síly. Pan V. V. tehdy napsal: „Je nutné vztahovat číselné údaje nikoli k takovému konglomerátu nejrůznějších ekonomických skupin rolnictva, jako je vesnice nebo občina, nýbrž k těmto skupinám samým“ (V. V., Nový typ místní statistické publikaces. 189 a 190, Severnyj věstnik, 1885, č. 3. Citováno v Úvodu k Souhrnu o Saratovské gubernii, s. 36). Ale ani v jedné ze svých pozdějších prací se bohužel pan V. V. nepokusil přihlédnout k údajům o různých skupinách rolnictva a zamlčel dokonce, jak jsme viděli, faktografickou část knihy pana V. Postnikova, který se téměř jako první pokusil zpracovat údaje o různých skupinách rolnictva, a nikoli o „konglomerátech nejrůznějších skupin“. Pročpak asi?

ff O technice zemstevních soupisů viz kromě zmíněných publikací článek pana Fortunatova v I. svazku Výsledků zemstevní statistiky. Vzory soupisových listů jsou otištěny v Úvodu k Sborníku souhrnných údajů o Samarské gubernii a k „Souhrnu“ o Saratovské gubernii, ve Sborníku statistických údajů o Orelské gubernii (sv. II, jelecký újezd), v Statistickém materiálu o krasnoufimském újezdu v Permské gubernii, sešit IV. Maximální počet údajů je obsažen především v permském soupisovém listu.

gg Statistický materiál o krasnoufimském újezdu v Permské gubernii. Sešit III. Tabulky. Kazaň 1894. Pro srovnání dále uvedeme nejdůležitější údaje také o jekatěrinburském újezdu, u něhož je provedeno stejné třídění. Sborník statistických údajů o jekatěrinburském újezdu v Permské gubernii. Vydalo jekatěrinburské újezdní zemstvo. Jekatěrinburg 1891.

hh Celkem mají tito rolníci (všech skupin) 410 428 děsjatin přídělové půdy, tj. „průměrně“ 17,5 děsjatiny na jednu usedlost. Dále rolnici pachtují 53 882 děsjatin orné půdy a 597 180 děsjatin luk, tedy celkem 651 062 děsjatin (ornou půdu pachtuje 8903 usedlostí, louky 9167 usedlostí) a z přídělové půdy dávají do pachtu: 50 548 děsjatin orné půdy (8553 hospodáři) a 7186 dčsjatin luk (2180 hospodářů), celkem 57 734 děsjatin.

ii „Zemědělské živnosti“ jsou uvedeny zvlášť rovněž pouze u tří posledních obvodů. Obchodních a výrobních podniků je celkem 692, a to 132 vodních mlýnů, 16 lisoven oleje, 97 smoláren a dehtáren, 283 „kováren aj.“ a 164 „krámů, hostinců aj.“.

jj Sborník statistických údajů o Orelské gubernii, sv. II, Moskva 1887, jelecký újezd, a sv. III, Orel 1887, trubčevský újezd. V posledním újezdu nebyly do údajů pojaty předměstské občiny. O pachtu uvádíme celkové údaje, protože spojujeme přídělový i mimopřídělový pacht. Množství propachtované půdy jsme stanovili přibližně podle počtu usedlostí, které dávají do pachtu celý příděl. Na základě získaných čísel jsme také stanovili, kolik půdy je v užívání každé skupiny (přídělová + koupená + zpachtovaná — propachtovaná).

kk Autor sborníku o orelskérn újezdu uvádí (tabulka č. 57), že zámožní rolníci mají od 1 kusu hovězího dobytka téměř dvakrát více hnoje než chudí rolníci (391 pudů na 1 kus při 7,4 kusu dobytka na jednu usedlost na rozdíl od 208 pudů na 1 kus při 2,8 kusu dobytka na usedlost. K tomuto výsledku dospěl autor na základě třídění podle přídělově půdy, které neukazuje skutečnou hloubku rozkladu). Je to tím, že chudina je nucena používat slámy a hnoje jako paliva, prodávat ho apod. „Normální“ množství hnoje od jednoho kusu dobytka (400 pudů) získává tedy jen rolnická buržoazie. Pan V. V. by mohl i při této příležitosti uvažovat (podobně jako uvažuje o tom, že jsou rolníci připravováni o koně) o „obnovení normálního poměru“ mezi počtem dobytka a množstvím hnoje.

ll V nepříliš početné nejvyšší skupině rolnictva vidíme pravý opak: prodej obilí tu převládá nad koupi, peněžní důchod plyne převážně z půdy, je tu vysoký podíl hospodářství se zemědělskými dělníky, se zdokonaleným nářadím, s obchodními a výrobními podniky. Také zde se názorně projevují všechny typické rysy rolnické buržoazie (přestože je málo početná) v růstu tržního a kapitalistického zemědělství.

mm Abychom doplnili dosavadní fakta o pojmu,,živnosti“ v zemstevní statistice, uvedeme podrobnější údaje o rolnických živnostech tohoto kraje. Zemstevní statistikové je rozdělili do šesti kategorií: 1. Zemědělské živnosti (59 277 osob z celkového počtu 92 889 „živnostníků“ ve 4 újezdech). Do obrovské většiny námezdních dělníků jsou zde však započteni i podnikatelé (pěstitelé melounů a dýní, zelináři, včelaři, snad i část povozníků atd.). 2. Řemeslníci a domáčtí výrobci (20 784 osob). Mezi skutečnými řemeslníky (= těmi, kteří pracují na zakázku spotřebitelů) je tady velmi mnoho námezdních dělníků, zvláště stavebních apod. Námezdních dělníků jsme napočetli přes 8000 (spadají sem zřejmě i vlastníci, jako pekaři apod.). 3. Služebnictvo — 1737 osob. 4. Obchodníci a průmysloví podnikatelé — 7104 osob. Jak jsme se už zmínili, je zvlášť nutné vyčlenit tuto kategorii z celkové masy „živnostníků“. 5. Svobodná povolání — 2881 osob, z nichž je 1090 žebráků; vedle nich dále tuláci, četníci, prostitutky, strážníci apod. 6. Městští, tovární a jiní dělníci — 1106 osob. Místních živnostníků je 71 112, z jiných obcí 21 777; z toho je 85 255 mužů a 7634 žen. Výše výdělku je velmi rozmanitá: např. v zadonském újezdu vydělává 8580 pomocných dělníků 234 677 rublů, kdežto 647 obchodníků a průmyslových podnikatelů 71 799 rublů. Lze si představit, jaký z toho vznikne zmatek, když se spojí dohromady všechny tyto nejrůznější „živnosti“, jak to obvykle dělají naši zemstevní statistikové a naši narodnici.

nn Vezmeme-li množství přídělové půdy rolnictva bez koní (připadající na jednu usedlost) za 100, bude množství přídělové půdy vyšších skupin vyjádřeno čísly 159, 206, 259, 321. Odpovídající index čísel o skutečné držbě půdy v každé skupině bude 100, 214, 314, 477, 786 a o rozloze osevní plochy v jednotlivých skupinách 100, 231, 378, 568, 873.

oo O „živnostech“ rolnictva Nižněnovgorodské gubernie viz M. Plotnikov, Domácká výroba v Nižněnovgorodské gubernii (Nižní Novgorod 1894), tabulky na konci knihy a statistické sborníky zemstev, zvláště o gorbatovském a semjonovském újezdu.

pp „Materiál o propachtovávání a pachtování pozemků shromážděný přímo na Sibiři si nezasluhoval zvláštní zpracování, protože jev sám se vyskytuje pouze v zárodečné podobě; ojedinělé případy propachtování a pachtování půdy jsou velmi vzácné, zcela náhodné a zatím ještě nemají žádný vliv na hospodářský život Jenisejské gubernie“ (Materiály, sv. IV, sešit 1, s. V, úvod). Ze 424 624 děsjatin lehké orné půdy starousedlých rolníků v Jenisejské gubernii patří 417 086 děsjatin k „zabrané rodové“ půdě. Pacht (2686 děsjatin) se téměř rovná množství propachtované půdy (2639 děsjatin) a netvoří ani 1 % veškeré zabrané půdy.

qq Sborník, s. 142.

rr Statistický přehled Kalužské gubernie za rok 1896, Kaluga 1897, přílohy, s. 43n., 83, 1l3.

ss Jako kuriozitu uvádím jednu ukázku. „Obecný závěr“ pana Vichljajeva zní: „Rolníci v Tverské gubernii kupují pozemky ve snaze vyrovnat rozsah držby půdy“ (s. 11). Důkazy? — Utvoříme-li skupiny občin podle velikosti přídělu, zjistíme, že v občinách s malým přídělem půdy je vysoký podíl usedlostí s koupenou půdou. Že však půdu kupují zámožní členové občin, které mají malý příděl půdy, to se už pan Vichljajev nedovtípil! Rozebírat podobné „závěry“ zapřisáhlého narodnika není jistě třeba, tím spíše, že opovážlivost pana Vichljajeva uvedla do rozpaků dokonce i ekonomy z jeho vlastního tábora. Přestože pan Karyšev vyslovuje v časopise Russkoje bogatstvo (1898, č. 8) hluboké porozumění pro to, jak se pan Vichljajev „dobře orientuje v úkolech, které v současnosti stojí před ruskou ekonomikou“, je přece jen nucen přiznat, že pan Vichljajev je přílišný „optimista“, že jeho závěry o tendenci k rovnoměrnosti jsou „málo průkazné“, že jeho údaje „nic neříkají“ a že jeho závěry — „nejsou podložené“.

tt Takový postup má za následek malou chybu, která vyvolává zdání, že rozklad není tak hluboký, jak se jeví ve skutečnosti. K nejvyšší skupině jsou totiž připojováni střední, a nikoli nejvyšší představitelé následující skupiny. Je jasné, že tato chyba je tím větší, čím větší jsou skupiny a čím menší je jejich počet.

uu V další podkapitole uvidíme, že náš rozsah skupin se velmi těsně přibližuje ke skupinám veškerého ruského rolnictva rozděleného podle počtu koní připadajících na 1 usedlost.

vv Čtenář by neměl zapomínat, že v tomto případě nejde o absolutní čísla, ale pouze o poměr mezi nejvyšší a nejnižší vrstvou rolnictva. Proto nyní stanovíme například procentní poměr počtu usedlostí se zemědělskými dělníky (nebo s „výdělečnou činností“) nikoli k počtu všech usedlostí dané skupiny, nýbrž k celkovému počtu usedlostí se zemědělskými dělníky (nebo s „výdělečnou činností“) v újezdu, tj. nyní nestanovíme, do jaké míry každá skupina používá námezdní práce (anebo je nucena prodávat pracovní sílu), nýbrž stanovíme jen poměr mezi nejvyšší a nejnižší skupinou v užívání námezdní práce (anebo v účasti na „výdělečné činnosti“, v prodeji pracovní síly).

ww Stačí jediný pohled na diagram, abychom se přesvědčili, jak je při zkoumání rozkladu rolnictva nevhodné dělit rolníky do skupin podle přídělu.

xx V knize pana Karyševa o pachtech je velmi kuriózní „Závěr“ (kapitola VI). Po všech těch bezobsažných tvrzeních, že prý rolnický pacht nemá podnikatelský charakter, tvrzeních, která jsou v rozporu s údaji zemstevních statistik, propaguje zde pan Karyšev „teorii pachtu“ (vypůjčenou u W. Roschera apod.), vlastně desiderata západoevropských farmářů, předložená ve vědecké omáčce: „dlouhodobý pacht“ („je nutné... aby zemědělec zacházel s půdou ‚hospodárně‘“, s. 371) a mírná výše pachtovného, která ponechává pachtýřovi mzdu, úrok i umořování vloženého kapitálu, jakož i podnikatelský zisk (373). A pana Karyševa nikterak neuvádí do rozpaků, že takováto „teorie“ figuruje hned vedle obvyklého narodnického receptu: „zabránit“ (398). Aby „zabránil“ vzniku farmářů, hlásá pan Karyšev farmářskou: „teorii“! Tento „závěr“ přirozeně dovršil základní rozpor knihy pana. Karyševa, který na jedné straně sdílí všechny narodnické předsudky a z hloubi duše souhlasí s takovými klasickými teoretiky maloburžoazie, jako je Sismondi (viz Karyšev, Dědičný pacht půdy na evropském kontinentě, Moskva 1885)‚ ale na druhé straně je nucen přiznat, že pacht dává „podnět“ (s. 396) k rozkladu rolnictva, že „zámožnější vrstvy“ vytlačují méně zámožné a že vývoj agrárních vztahů vede právě ke vzniku námezdní práce v zemědělství (s. 397).

yy I toto číslo (přibližně pětina všech podniků) je ovšem zveličeno, protože ve skupině neosévajících rolníků i rolníků bez koní a s jedním koněm jsou spojeni zemědělští dělníci, pomocní dělníci aj. s nezemědělci (drobnými obchodníky, řemeslníky apod.).

zz Je zcela možné, že v guberniích středoruské černozemní oblasti, jako jsou Orelská, Voroněžská aj., není rozklad rolnictva fakticky tak hluboký, neboť takové okolnosti, jako nedostatek půdy, daňové zatížení a velmi rozšířená soustava odpracovávání, jeho rozklad zpomalují.

aaa 5 újezdů Saratovské gubernie, 5 Samarské a 1 Besarabské.

bbb Jak se rozdělení koní mezi rolnictvem v poslední době mění, můžeme posoudit z těchto údajů vojenského soupisu koní z let 1893 až 1894 (Statistika Ruské říše, XXXVII). V letech 1893—1894 bylo v 38 guberniích evropského Ruska 8 288 987 rolnických usedlostí; z toho bylo bez koní 2 641 754, tj. 31,9%; s jedním koněm 31,4%; s dvěma koňmi 20,2 %; s třemi koňmi 8,7 %; se čtyřmi a více koňmi 7,8 %. Rolníci měli celkem 11 560 358 koní; z tohoto počtu bylo 22,5 % v usedlostech s jedním koněm; 28,9 % v usedlostech s dvěma koňmi; 18,8 % v usedlostech s třemi koňmi; 29,8 % v usedlostech s více koňmi. To znamená, že 16,5 % zámožných rolníků mělo 48,6 % všech koní.

ccc Je například docela možné, že v krajích s převažujícím chovem dojnic by bylo mnohem správnější třídění podle počtu krav, a nikoli podle počtu koní. Převažuje-li však pěstování ovoce a zeleniny, nemůže ani první, ani druhý znak vyhovovat atd.

ddd Tyto údaje mají velké nedostatky: 1. chybí třídění podle různých znaků; 2. chybí text, který by doplňoval údaje o vybraných hospodářstvích nezahrnutých do tabulek (takový text je například připojen k údajům o rozpočtech z ostrogožského újezdu); 3. velmi nedokonale zpracované údaje o všech nezemědělských zaměstnáních a nejrůznějšich „výdělcích“ (všem „živnostem“ jsou vyhrazeny pouze 4 rubriky, zatímco jen popisování oděvu a obuvi zabralo 152 rubrik!).

eee Například pan Ščerbina používá takových „průměrů“ výhradně, a to jak v publikacích voroněžského zemstva, tak i ve svém článku o rolnických rozpočtech v knize Vliv sklizní a cen obilí atd.

fff To platí například o rozpočtových údajích z Moskevské gubernie (Sborník, sv. VI a VII), z Vladimirské (Průmysl Vladimirské gubernie), z ostrogožského újezdu, z Voroněžské gubernie (Sborník, sv. II, 2. sešit) a zvláště o rozpočtech uvedených v publikaci Práce komise pro průzkum domáckého průmyslu^[51] (z Vjatecké, Chersonské, Nižněnovgorodské, Permské a z jiných gubernií). Rozpočty pana Karpova a Manochina ve zmíněných Pracích a také rozpočty pana P. Semjonova (ve Sborníku materiálů ke studiu vesnické pozemkové občiny, Petrohrad l880) a pana Osadčího Ščerbanovská volost jelisavetgradského újezdu v Chersonské gubernii) mají tu přednost, že charakterizují jednotlivé skupiny rolníků.

ggg Sborník odděluje všechny „výdaje na osobní a hospodářské potřeby — mimo stravu —“ od výdajů na chov dobytka, přičemž v první rubrice jsou uvedeny vedle sebe například výdaje na světlo i na pachtovné. To je očividně nesprávné. My jsme oddělili osobní spotřebu od hospodářské („výrobní“), přitom k hospodářské počítáme výdaje na kolomaz, provazy, kováni koní, opravu budov, inventář, postroje, výdaje na pracovní síly a sjednané práce, na pastýře, na pachtovné a na chov dobytka a drůbeže.

hhh „Přebytky z dřívějších let“ jsou jednak v obilí (v naturáliích), jednak v penězích; zde je udána celková suma, protože máme co činit s celkovým jak naturálním, tak peněžním důchodem a výdaji. Čtyři sloupce „živností“ jsou opsány z nadpisů Sborníku, který o „živnostech“ nic víc neuvádí. Nutno poznamenat, že ve skupině e je k průmyslovým podnikům zřejmě třeba počítat i povoznictví, z něhož mají dva hospodáři této skupiny po 250 rublech důchodu, přitom si jeden z těchto hospodářů najímá pracovní sílu.

iii Zdánlivou výjimku tvoří skupina e s velkým schodkem (41 rublů), který je hrazen půjčkou. Vysvětluje se to tím, že ve třech usedlostech (z pěti usedlostí této skupiny) se strojily svatby, které stály 200 rublů. (Celkový schodek těchto pěti usedlostí = 206 rublů 90 kopejek.) Proto značně stouply výdaje této skupiny na osobní spotřebu mimo stravu — 10 rublů 41 kopejek na osobu, zatímco ani v jedné z ostatních skupin, boháče (f) nevyjímaje, tyto výdaje nedělají ani 6 rublů. Tento schodek je tedy svým charakterem zcela jiný než schodek chudiny. Nevznikl proto, že nebylo možné uspokojit minimální potřeby, ale tím, že se v daném roce potřeby zvýšily neúměrně k důchodu.

jjj Výdaje na chov dobytka jsou téměř jen naturální: z 6316,21 rublu sloužících k tomuto účelu bylo ve všech 66 usedlostech vydáno na penězích pouze 1535,20 rublu, z toho připadá 1102,50 rublu na jednoho hospodáře-podnikatele, který drží 20 koní, zřejmě k výdělečným účelům.

kkk Tato chyba se velmi často vyskytovala v diskusích (v roce 1897) o dosahu nízkých cen obilí.^[53]

lll Viz V. Orlov, Rolnické hospodářství. Sborník statistických údajů o Moskevské gubernii, sv. IV, sešit I. — Trirogov, Občina adaně. — Keussler, Zur Geschichte und Kritik des bäuerlichen Gemeindebesitzes in Russland (K dějinám a kritice rolnické občinové držby půdy v Rusku). — V. V., Rolnická občina (Výsledky zemstevní statistiky , sv. 1).

mmm Rolnickou chudinu zřejmě ještě více poškodí Stolypinovo rozbití občiny (listopad 1906)^[56]. To je ruské „enrichissez-vous“ (obohacujte se. Red.): černosotňovci — bohatí rolníci! Okrádejte, jak můžete, ale jen podporujte hroutící se absolutismus! Pozn. k 2. vyd.

nnn V německé zemědělské literatuře existuje Drechslerova monografie, která obsahuje údaje o váze dobytka držitelů půdy z různých skupin podle množství půdy.^[57] Tyto údaje jsou ještě výmluvnější než uvedená čísla ruské zemstevní statistiky, protože ukazují nepoměrně horší jakost dobytka drobných rolníků ve srovnání s velkými rolníky a zvláště statkáři. Doufám, že tyto údaje brzy zpracuji pro tisk. Pozn. k 2. vyd.

ooo Kdybychom tyto rozpočtové normy hodnoty budov, inventáře a dobytka v různých skupinách rolnictva porovnali s již uvedenými výslednými údaji ze 49 gubernií evropského Ruska, ukázalo by se, že ¹/₅ rolnických usedlostí má daleko více výrobních prostředků než všechno ostatní rolnictvo.

ppp Výdaje na chov dobytka jsou většinou naturální, kdežto ostatní výdaje na hospodářství jsou z větší části peněžní.

qqq Jak příjemná musí být takovému „přičinlivému mužikovi“ „teorie pachtu“ pana Karyšcva, v které se dožaduje dlouhých pachtovních lhůt, snížení pachtovného, náhrady za různá zlepšení apod. To je právě to, co potřebuje.

rrr Z dvanácti hospodářů bez koní nemá ani jeden důchod z průmyslových závodů a podniků; z osmnácti hospodářů s jedním koněm má tento důchod jeden hospodář; ze sedmnácti hospodářů s dvěma koňmi — dva; z devíti hospodářů s třemi koňmi — tři; z pěti hospodářů se čtyřmi koňmi — dva; z pěti hospodářů s více než čtyřmi koňmi — čtyři.

sss Pod tímto označením spojujeme následující sloupce Sborníku: hovězí, skopové, vepřové maso a slanina. Ostatní obiloviny jsme převedli na žito podle norem Jansonovy Srovnávací statistiky, které používají nižněnovgorodští statistikové (viz Podklady, gorbatovský újezd. Převádí se podle procenta stravitelných bílkovin).

ttt Oč je spotřeba masa u rolníků na vesnici menší ve srovnání s městským obyvatelstvem, vidíme z těchto kusých údajů: V roce 1900 bylo na moskevských městských jatkách poraženo dobytka o váze asi 4 000 000 pudů a v ceně 18 986 714 rublů 59 kopějek (Moskovskije vědomosti, 1901, č. 55). Z toho připadají na osobu přibližně 4 pudy, čili 18 rublů za rok. Pozn. k 2. vyd.

uuu Z peněžních výdajů na zemědělské výrobky jsou na prvním místě výdaje na nákup žita — kupuje je hlavně chudina; dále na nákup zeleniny. Výdaje na zeleninu činí 85 kopějek na osobu (podle skupin: od 56 kopějek u skupiny b do 1,31 ruble u skupiny e), z toho 47 kopějek v penězích. Tento zajímavý fakt nám ukazuje, že i mezi venkovským obyvatelstvem, nemluvě už o městském, se vytváří trh na výrobky jedné z forem tržního zemědělství — totiž zelinářství. Výdaje na jedlý olej jsou asi ze ²/₃ naturální; zde tedy ještě převládá výroba podomácku a primitivní řemeslo.

α Tento fakt, který se na první pohled zdá paradoxní, je ve skutečnosti v naprostém souladu se základními rozpory kapitalismu, s nimiž se ve skutečném životě setkáváme na každém kroku. Proto vnímaví pozorovatelé vesnického života dovedli tento fakt vypozorovat naprosto nezávisle na teorii. „Pro rozvinutí jeho činnosti,“ říká Engelgardt o kulakovi, spekulantovi apod., „je důležité, aby rolníci byli chudí... aby rolníci získávali hodně peněz“ (Dopisy z vesnice, s. 493). Sympatie k „solidnímu“ (sic!!) „způsobu života rolnictva“ (ibid.) Engelgardtovi nebránily, aby občas neodhalil nejhlubší rozpory uvnitř tolik přetřásané občiny.

β Zemědělské a statistické údaje podle materiálu získaného od hospodářů. Vydal zemědělský odbor. Sešit V, Petrohrad 1892. S. A. Korolenko, Svobodná námezdní práce v hospodářstvích atd.

γ Rozdíl v podmínkách mezi Orelskou a Voroněžskou gubernií není velký, a jak uvidíme, jsou uvedeny obvyklé údaje. Nepoužíváme údajů z výše zmíněného spisu S. A. Korolenka (viz srovnání těchto údajů v článku pana Maresse: Vliv sklizní atd. I, 11), protože dokonce i sám autor přiznává, že páni majitelé půdy, od kterých tyto údaje získal, někdy „popustili uzdu své fantazii“...

δ Z našeho porovnání životní úrovně zemědělských dělníků a nejnižší skupiny rolnictva narodnici pravděpodobně vyvodí, že „jsme pro“ zbavení rolnictva půdy apod. Nebude to správný závěr. Z dosavadních výkladů vyplývá jen to, že „jsme pro“ zrušení všeho, co omezuje právo rolníků svobodně disponovat půdou, zříci se přídělu a vystoupit z občiny. Zda je výhodnější být zemědělským dělníkem s přídělem nebo zemědělským dělníkem bez přídělu, může posoudit jedině sám rolník. Proto se taková omezení nedají v žádném případě a ničím ospravedlnit. Hájí-li narodnici taková omezení, stávají se z nich zastánci zájmů našich velkých pozemkových vlastníků.

ε — ve velkém rozsahu. Red.

ζ Srovnej Das Kapital, I², S. 527^[62].

η Zemědělský přehled Nižněnovgorodské gubernie za rok 1892.

θ V ruském překladu (s. 651n.) je tento termín vyjádřen výrazem „trudovaja renta“ (pracovní renta). Svůj překlad („otrabotočnaja renta“) považujeme za správnější, protože v ruštině existuje zvláštní výraz „otrabotki“ (odpracovávání), který označuje právě práci závislého zemědělce pro vlastníka pozemku^[64].

ι Peněžní rentu je třeba přísně odlišovat od kapitalistické pozemkové renty: kapitalistická pozemková renta předpokládá v zemědělství kapitalisty a námezdní dělníky; peněžní renta — závislé rolníky. Kapitalistická renta je část nadhodnoty, která zbývá po odečtení podnikatelského zisku, kdežto peněžní renta je cena celého nadproduktu, kterou rolník splácí vlastníkovi půdy. Příkladem peněžní renty v Rusku je rolnický obrok odváděný statkářovi. Není pochyb o tom, že i v nynějších daních našich rolníků je zahrnuta jistá část peněžní renty. Někdy se i rolnický pacht přibližuje peněžní rentě, když v důsledku vysokého pachtovného nezůstává rolníkovi víc než nuzná mzda.

κ Podotýkáme, že používání námezdní práce není nezbytným znakem pojmu maloburžoazie. Pod tento pojem spadá každá samostatná výroba pro trh, existují-li v daném sociálně ekonomickém řádu výše popsané rozpory (bod 2), zejména pak tehdy, když se velký počet výrobců mění v námezdní dělníky.

λ Abychom dokázali, že zařazení nemajetných rolníků do třídy námezdních dělníků s přídělovou půdou je správné, musíme uvést nejen to, jak a které rolnictvo pracovní sílu prodává, nýbrž také to, jak a kteří podnikatelé pracovní sílu kupují. K tomu se dostaneme v dalších kapitolách.

μ Profesor Conrad považuje za normu pro opravdového rolníka v Německu jeden pár tažného dobytka (Gespannbauerngüter); viz Držba půdy a zemědělství (Moskva 1896), s. 84—85. Pro Rusko by se tato norma měla spíše zvýšit. Při vymezování pojmu „rolník“ přihlíží Conrad právě k podílu osob nebo usedlostí, které se zabývají „námezdní prací“ nebo vůbec „vedlejší výdělečnou činností“ (ibid.). Profesor Stebut, jemuž ve faktografických otázkách nelze upřít autoritu, napsal roku 1882: „Po zrušení nevolnictví se rolník se svou drobnou hospodářskou jednotkou při výlučném pěstování obilí, tedy hlavně ve středoruském černozemním pásmu, změnil většinou už v řemeslníka, zemědělského dělníka nebo nádeníka, který se zabývá zemědělstvím jen jako vedlejším zaměstnáním“ (Články o ruském zemědělství, jeho nedostatcích a opatřeních k jeho zvelebení, Moskva 1883, s. 11). K řemeslníkům se tu zřejmě počítají také námezdní dělníci v průmyslu (stavební dělníci apod.). Používání tohoto výrazu je sice naprosto nesprávné, je však v naší literatuře, dokonce v odborné ekonomické literatuře, velmi rozšířeno.

ν — šlechtický statkář. Red.

ξ Uvedeme příklady různých evropských forem námezdní práce v zemědělství z knihy Handwörterbuch der Staatswissenschaften (Držba půdy a zemědělství, Moskva 1896). „Rolnický statek,“ píše J. Conrad, „je nutné odlišovat od parcely, od pozemku ‚chalupníka‘ anebo ‚drobného pěstitele zeleniny‘, jehož držitel je nucen hledat ještě vedlejší zaměstnání a výdělek“ (s. 83—84). „Ve Francii se podle sčítání lidu v roce 1881 živilo zemědělstvím 18 miliónů lidí, tj. méně než polovina obyvatelstva: asi 9 miliónů vlastníků půdy, 5 miliónů pachtýřů včetně pachtýřů odvádějících polovinu sklizně, 4 milióny nádeníků a drobných vlastníků půdy anebo pachtýřů žijících většinou z námezdní práce... Předpokládá se, že ve Francii má přinejmenším 75% zemědělských dělníků vlastní půdu“ (s. 233, Goltz). V Německu se k zemědělským dělníkům řadí tyto kategorie vlastníků půdy: 1. domkáři, chalupníci, drobní pěstitelé zeleniny (něco jako v Rusku „darstvenniki“)^[68] 2. smluvní nádeníci; mají půdu, dávají se najmout na určitou část roku (srov. v Rusku „trjochdněvniki“)^[69]. „Smluvní nádeníci tvoří jádro zemědělských dělníků v těch německých krajích, kde převládá velké pozemkové vlastnictví“ (s. 236); 3. zemědělští dělníci, kteří hospodaří na zpachtované půdě (s. 237).

ο Jen vytváření vnitřního trhu v důsledku rozkladu rolnictva může objasnit, proč například obrovsky roste vnitřní trh bavlněných výrobků, jejichž produkce v poreformním období tak rychle vzrůstala současně s hromadným ožebračováním rolnictva. Pan N. -on, který ilustroval své teorie o vnitřním trhu právě na příkladu našeho textilního průmyslu, vůbec nedokázal vysvětlit, jak k tomuto rozpornému jevu mohlo dojít.

π Jedinou výjimkou je výborná práce I. Gurviče, The economics of the russian village (Ekonomická situace na ruské vesnici), New York 1892. Ruský překlad z roku 1896. Musíme obdivovat, jak mistrně pan Gurvič zpracoval zemstevní statistické sborníky, které neuvádějí kombinované tabulky o skupinách rolnictva podk jejich hospodářské síly.

ρ Ztížení přestěhovalectví proto rozklad rolnictva značně brzdí.

ς Viz též práci pana Prijmaka, Číselné podklady ke studiu přesídlování na Sibiř. Pozn. k 2. vyd.

σ Pan V. V. se dotkl této otázky hned na první stránce svých Osudů kapitalismu, ale ani v tomto, ani v žádném jiném svém spise se nepokusil prozkoumat údaje o vztahu obchodního a průmyslového kapitálu. Ačkoli si pan V. V. dělal nárok na správnou aplikaci Marxovy teorie, přece raději nahradil přesnou a jasnou kategorii „obchodní kapitál“ nejasným a rozplizlým termínem, který sám vynalezl: „kapitalizace“ nebo „kapitalizace důchodů“; pod rouškou tohoto mlhavého termínu se šťastně této otázky zbavil, doslova ji obešel. Předchůdcem kapitalistické výroby v Rusku není podle něho obchodní kapitál, nýbrž... „lidová výroba“!

τ Jen tak mimochodem. Mluvíme-li o Osudech kapitalismu pana V. V., a zejména o VI. kapitole, z které je vzat citát, musíme se zmínit, že v ní jsou velmi dobrá a velmi správná místa. Hlavně ta místa, kde autor mluví nikoli o „osudech kapitalismu“ a dokonce vůbec ne o kapitalismu, ale o způsobech vymáhání daní. Je charakteristické, že pan V. V. přitom nepozoruje úzkou souvislost mezi těmito způsoby vymáhání daní a pozůstatky robotního hospodářství, které (jak později uvidíme) je s to idealizovat!

41 Zemstevní statistika o soupisu zemědělských usedlostí — zkoumání rolnických hospodářství statistickými orgány zemstev. Tyto soupisy, pořizované hlavně kvůli daním, se značně rozšířily v 80. letech 19. století. Poskytovaly bohatý faktografický materiál, který byl uveřejňován ve statistických sbornících újezdů a gubernií. Avšak zemstevní statistikové, mezi nimiž převládali narodnici, zpracovávali statistické údaje často tendenčně a třídili je nesprávně, takže je do značné míry znehodnocovali. „Zde je nejbolavější místo naší zemstevní statistiky, tak znamenité, pokud jde o důkladnost a podrobné zpracování,“ napsal Lenin. V zemstevních statistických sbornících a přehledech se za spoustou čísel ztrácely různé ekonomické jevy, sloupce průměrných čísel stíraly podstatné rozdíly a znaky jednotlivých skupin rolnictva, jež vznikaly v průběhu vývoje kapitalismu.

V. I. Lenin údaje zemstevní statistiky všestranně studoval, důkladně je ověřoval a sám zpracovával. Prováděl vlastní výpočty, sestavoval přehledy a tabulky, marxisticky analyzoval získané údaje o rolnických hospodářstvích a vědecky je třídil. Na základě bohatého materiálu zemstevní statistiky vyvracel vymyšlená narodnická schémata a podával skutečný obraz hospodářského vývoje Ruska. Materiálů zemstevní statistiky používal ve svých pracích velmi často, a zvláště v knize Vývoj kapitalismu v Rusku. — 69

42 Knihu V. J. Postnikova Jihoruské rolnické hospodářství rozebral Lenin podrobně v jedné ze svých prvních prací, tj. Nové hospodářské proudy v životě rolnictva, zahrnuté do 1. svazku Leninových Sebraných spisů. Tam jsou také uveřejněny Leninovy poznámky v Postnikovově knize.

43 Přídělová půda — půda ponechaná rolníkům k užívání po zrušení nevolnictví v Rusku roku 1861; půdu vlastnily občiny a k užívání byla rolníkům přidělována pravidelně se opakujícím znovurozdělováním.

44 Úplný název tohoto pramene je: Sborník statistických údajů o Tavridské gubernii. Statistické tabulky o hospodářském postavení osad melitopolského újezdu. Příloha k prvnímu svazku sborníku. Simferopol 1885.

45 Revizní duše — mužské obyvatelstvo feudálního Ruska, které podléhalo dani z hlavy nezávisle na věku a práceschopnosti (především rolníci a měšťané). Počet revizních duší se zjišťoval zvláštními soupisy (tzv. revizemi), které se v Rusku prováděly od roku 1718; poslední, desátá revize se uskutečnila vletech 1857—1859. Podle počtu revizních duší se v mnoha krajích rozdělovala půda uvnitř vesnických občin.

46 Údaje následující tabulky se týkají krasnoufimského újezdu; viz Statistické podklady o krasnoufimském újezdu, sešit III, l894.

47 Leninovy marginálie v těchto sbornících obsahující předběžné výpočty, viz publikaci Leninskij sbornik XXXIII, s. 144—150; Podgotovitělnyje materialy k knige Razvitije kapitalizma v Rossii, Moskva 1970.

48 Vojenské soupisy koní — evidence koní vhodných pro armádu v případě mobilizace — se prováděly v carském Rusku zpravidla jednou za šest let. První soupis byl proveden v 33 guberniích západního pásma v roce 1876. Druhý soupis byl pořízen v roce 1882 v celém evropském Rusku; jeho výsledky byly zveřejněny roku 1884 v publikaci Soupis koní roku 1882. Roku 1888 byl soupis proveden ve 41 guberniích a roku 1891 ve zbývajících 18 guberniích a na Kavkaze. Získané údaje zpracoval Ústřední statistický výbor, který je pak uveřejnil ve sbornících: Statistika Ruské říše, XX. Vojenský soupis koní roku 1888 (Petrohrad 1891) a Statistika Ruské říše, XXXI. Vojenský soupis koní roku 1891 (Petrohrad 1894). Další soupis koní se uskutečnil v letech 1893—1894 v 38 guberniích evropského Ruska; výsledky byly zveřejněny v knize Statistika Ruské říše, XXXVII. Vojenský soupis koní v roce 1893 a 1894 (Petrohrad 1896). Údaje o vojenském soupisu koní z let 1899—1901 ve 43 guberniích evropského Ruska, v jedné gubernii kavkazské a v Kalmycké stepi Astrachaňské gubernie jsou obsaženy v LV. svazku Statistiky Ruské říše (Petrohrad 1902). Vojenské soupisy koní měly charakter hromadného průzkumu rolnických hospodářství. Lenin využil těchto soupisů ve Vývoji kapitalismu v Rusku při zkoumání rozkladu rolnictva.

49 Materiály sborníku N. A. Blagověščenského Lenin podrobně rozebral ve zvláštním sešitě a v marginálních poznámkách. Tyto poznámky byly uveřejněny v publikaci Leninskij sbornik XXXIII a v knize Podgotovitělnyje materialy k knige Razvitije kapitalizma v Rossii, Moskva 1970.

50 Název jedné z prací liberálního narodnika V. P. Voroncova (V. V.), která vyšla roku 1892.

51 Práce komise pro průzkum domáckého průmyslu v Rusku, které zde a na dalších místech Lenin cituje, tvoří šestnáct svazků, které byly postupně vydávány v letech 1879—1887. Komise pro průzkum domáckého průmyslu v Rusku (zkrácený název Komise pro domácký průmysl) byla vytvořena roku 1874 při Radě pro obchod a manufakturu na žádost prvního celoruského sjezdu majitelů továren a závodů, který se konal roku 1870, a rovněž druhého celoruského sjezdu zemědělských podnikatelů. Členy této komise byli zástupci ministerstva financí, vnitra, státního majetku, Ruské zeměpisné společnosti, Svobodné ekonomické společnosti, Moskevské zemědělské společnosti, Ruské technické společnosti a Společnosti pro podporu ruského průmyslu a obchodu. Materiály uveřejněné v Pracích komise byly shromážděny hlavně místními spolupracovníky. Lenin všechny Práce komise důkladně prostudoval a použil z nich četné údaje a fakta, jež charakterizují vývoj kapitalistických vztahů v domácké výrobě.

52 Lenin sem zařadil i důchod z ovocnářství a z chovu dobytka.

53 Lenin má na mysli diskusi k referátu prof. A. I. Čuprova na téma Vliv sklizní a cen obilí na různé stránky hospodářského života, který byl přednesen ve Svobodné ekonomické společnosti 1. března 1897.

54 K. Marx, Kapitál III-2, Praha 1956, s. 359 - v MIA zde.

55 Vzájemné ručení — nucená kolektivní odpovědnost rolníků každé vesnické občiny za včasné zaplacení všech poplatků a plnění všech povinností vůči státu a statkářům (daně, výkupní platby, vojenské odvody aj.). Tato forma zotročování rolníků se v Rusku zachovala i po zrušení nevolnictví; byla zrušena teprve roku 1906.

56 Jde o Stolypinovu pozemkovou reformu, která měla vytvořit z kulactva pevnou oporu carského absolutismu na vesnici. Carská vláda vydala 9. (22.) listopadu 1906 nařízení o Způsobu vystupování rolníků z občiny a o převedení přídělové půdy do osobního vlastnictví. Státní duma a Státní rada schválily toto nařízení s určitými změnami a nazvaly ho zákonem ze 14. července 1910. Podle tohoto Stolypinova zákona (P. A. Stolypin — předseda rady ministrů) mohl rolník vystoupit z občiny, převzít svůj příděl půdy do osobního vlastnictví nebo jej prodat. Vesnická občina byla povinna dát vystupujícím rolníkům půdu na jednom místě (chutor, otrub). Stolypinova reforma urychlila rozvoj kapitalismu v zemědělství, rozvrstvení rolnictva a zostřila třídní boj na vesnici.

Lenin charakterizoval a zhodnotil stolypinovštinu v mnoha svých pracích, zvláště v Agrárním programu sociální demokracie v první ruské revoluci 1905—1907 (viz Spisy 13, Praha 1956, s. 217—433).

57 Lenin rozebírá Drechslerovy údaje ve své práci Agrární otázka a „kritikové“ Marxe, kap. XI. Chov dobytka v malém a ve velkém hospodářství (viz Spisy 13, Praha 1956, s. 178—191).

58 Výrazy „čtvrtina koně“ a „živý statistický zlomek“ pocházejí od spisovatele Gleba Uspenského. Viz jeho črty Živá čísla v Sebraných spisech G. Uspenského, sv. 7, rus. vyd. 1957, s. 483—497.

59 Hlad v roce 1891 zvlášť silně postihl východní a jihovýchodní gubernie Ruska a svým rozsahem překonal všechny dřívější podobné živelní pohromy v zemi. Hlad přivedl na mizinu masy rolníků a zároveň urychlil vytváření vnitřního trhu pro rozvoj kapitalismu v Rusku. Engels o tom psal v článku Socialismus v Německu (viz K. Marx - B. Engels, Spisy 22, Praha 1967, s. 287—302). Engels se dotýkal tohoto tématu také v dopisech N. F. Danielsonovi z 29. října 1891, 15. března a 18. června 1892 (Pisma K. Marksa i F. Engelsa k Nikolaju -onu s priloženijem někotorych mest iz ich pisem k drugim licam. Petěrburg 1908), viz K. Marx - B. Engels, Spisy 38, Praha 1974, s. 228—231, 342—345, 408—413.

60 Narodnickou teorii „lidové výroby“ kritizuje Lenin už ve své knize Kdo jsou „přátelé lidu“ a jak bojují proti sociálním demokratům? (viz Sebrané spisy 1, sešit III, Praha 1979. V MIA zde).

61 Leninovy poznámky k článku F. A. Ščerbiny byly uveřejněny v publikaci Leninskij sbornik XXXIII a zahrnuty do knihy Podgotovitělnyje materialy k knige Razvitije kapitalizma v Rossii, Moskva 1970.

62 K. Marx, Kapitál I, Praha 1953, s. 512—515. V MIA zde).

63 Valujevova komise — komise pro zkoumání stavu zemědělství v Rusku, v jejímž čele stál carský ministr P. A. Valujev. V letech 1872—1873 shromáždila bohatý materiál o stavu zemědělství v poreformním Rusku: zprávy gubernátorů, hlášení a informace statkářů, maršálků šlechty, různých zemstevních správ, volostních správ, obchodníků s obilím, vesnických popů, kulaků, statistických a zemědělských sdružení a různých institucí spjatých se zemědělstvím. Tyto materiály byly uveřejněny v knize Zpráva nejvyšší komise pro prozkoumání současného stavu zemědělství a produktivity zemědělství v Rusku (Petrohrad 1873).

64 K. Marx, Kapitál III-2, Praha 1956, s. 337. V MIA zde.

Leninova poznámka o nesprávném překladu termínu „Arbeitsrente“ výrazem „trudovaja renta“ se týká překladu N. F. Danielsona (z roku 1896).

65 K. Marx, Kapitál III-2, Praha 1956, s. 343. V MIA zde.

66 K. Marx, Kapitál III-2, Praha 1956, s. 345. V MIA zde.

67 K. Marx, Kapitál III-2, Praha 1956, s. 346—347. V MIA zde.

68 Darstvenniki (podarovaní rolníci) — část bývalých statkářských rolníků, kteří při reformě roku 1861 dostali od statkáře darem podle „dohody“ (bez výkupu) žebrácký příděl půdy. Tento příděl tvořil pouhou čtvrtinu tzv. nejvyššího neboli „nařízeného“, tj. zákonem stanoveného přídělu půdy v dané oblasti. Ostatní části dřívějších rolnických přídělů se zmocnil statkář, který pak své „podarované“ rolníky, násilně zbavené půdy, udržoval v zotročující ekonomické závislosti i po zrušení nevolnictví. „Darovanému“ přídělu se mezi lidem říkalo „čtvrtinový“, „sirotčí“, „kočičí“ nebo „gagarinovský“ (podle knížete P. P. Gagarina, který předložil návrh zákona o „darovaných“ přídělech).

69 Trjochdněvniki (třídeníci) — jedna z kategorií zemědělských námezdních dělníků, kteří měli přídělovou půdu a nuzné hospodářství; byli to nádeníci, kteří museli za zotročujících podmínek, za obilí nebo za 20—30 rublů po celé léto pracovat 3 dny v týdnu na kulackém nebo statkářském hospodářství. Tento druh zemědělských dělníků s přídělovou půdou byl rozšířen zejména v severozápadních guberniích carského Ruska.

70 Pobaltský kraj — kraj v carském Rusku; patřila k němu Estonská, Kuronská a Livonská gubernie. Dnes je to území Lotyšské a Estonské SSR.

71 K. Marx, Kapitál I, Praha 1953, s. 174—175. V MIA zde.

72 K. Marx, Kapitál III-l, Praha 1955, s. 347—351, III-2, s. 140 až 144, 154—156. V MIA zde, zde a zde.

73 K. Marx, Kapitál 111-2, Praha 1956, s. 141. V MIA zde.

74 K. Marx, Kapitál III-l, Praha 1955, s. 351. V MIA zde.

75 K. Marx, Kapitál III-l, Praha 1955, s. 347. V MIA zde.

---

Kapitola I. │ Obsah │ Kapitola III.