Materiály k revizi programu strany

Vladimír Iljič Lenin

Materiály k revizi programu strany

1. Předmluva
2. Návrh změn v teoretické a politické části programu a v některých jeho jiných částech
3. Úvahy o připomínkách komise VII. (dubnové) celoruské konference SDDSR(b)
4. K návrhu na přepracování programu

Napsáno v dubnu-květnu 1917
Otištěno v první polovině června 1917
v brožuře Materialy po peresmotru partjnoj programmy
nakladatelství Príboj v Petrohradě

Podle textu brožury

1
Předmluva

Ústřední výbor Sociálně demokratické dělnické strany Ruska (bolševiků) uložil podepsanému, aby okamžitě vydal materiály k revizi programu strany, které už má ústřední výbor k dispozici.

Tyto materiály tvoří:

a) Původní návrh změn v teoretické a politické části programu, který autor těchto řádků předložil na celoruské konferenci SDDSR 24.—29. dubna 1917 a který projednala pouze komise ustavená na konferenci pro zpracování této otázky.

b) Připomínky komise a jednotlivých jejích členů jak k tomuto návrhu, tak v souvislosti s ním.

c) Moje odpověď na tyto připomínky.

d) Úplný návrh změn minimálního ekonomického programu, který na konferenci 24.—29. dubna 1917 vypracovala podkomise pro ochranu práce.

e) Návrh změny článků programu strany, týkajících se školství a lidové osvěty, doplněný stručnými vysvětlivkami. Tento návrh vypracovala až po konferenci N. K. Krupská^{^[71]}.

Uveřejňované materiály doplňuji jenom velmi stručnými poznámkami, protože v současnosti považuji za hlavní stranický úkol zabezpečit uveřejněním materiálů aktivní účast co největšího počtu soudruhů na vypracování programu strany.

Protože všechny uvedené návrhy změn tvoří ve svém celku návrh úplného textu nového programu, zařazuji na konec této brožury jak starý, tak nový text, a to tak, aby čtenáři měli k dispozici veškerý materiál ve formě, která je co nejvhodnější pro porovnávání a pozměňovací návrhy.

Z pověření ústředního výboru žádám všechny soudruhy, členy strany i všechny ty, kteří se stranou sympatizují, aby tyto materiály přetiskli v co největším počtu stranických publikací, seznámili s nimi všechny členy strany a posílali do redakce Pravdy (Mojka 32, Petrohrad, s poznámkou: ústřednímu výboru, materiály k revizi programu) veškeré připomrnky a navrhy.

20. května 1917

N. Lenin

2
Návrh změn v teoretické a politické části programu a v některých jeho jiných částech

Na konec zásadní části programu (po slovech: „na stanovisko proletariátu“) vsunout:

Světový kapitalismus dospěl v současné době, přibližně od počátku 20. století, do stadia imperialismu. Imperialismus, čili období finančního kapitálu, je vysoce vyspělé kapitalistické hospodářství, kdy monopolistické svazy kapitalistů — syndikáty, kartely a trasty — se staly rozhodujícím činitelem, vysoce zkoncentrovaný bankovní kapitál splynul s průmyslovým kapitálem, kapitál se ve velkém rozsahu vyváží do jiných zemí, území celého světa je už rozděleno mezi nejbohatší země a mezinárodní trasty začaly dělit svět hospodářsky.

Světový imperialismus jako takový je na neobyčejně vysokém vývojovém stupni, volnou konkurenci nahradil monopolistickým kapitalismem, banky stejně jako svazy kapitalistů připravují aparát pro společenské regulování výrobního procesu a rozdělování výrobků, stoupá drahota a syndikáty stále více utlačují dělnickou třídu, hospodářský a politický boj dělnické třídy je obrovsky ztížen růstem kapitalistických monopolů, imperialistická válka přináší hrůzy, útrapy, bídu a úpadek — a to všechno mění kapitalismus v nynějším stadiu vývoje na období proletářské, socialistické revoluce.

Toto období nastalo.

Jedině proletářská, socialistická revoluce může vyvést lidstvo ze slepé uličky, do níž je zavedl imperialismus a imperialistické války. Ať už jsou obtíže revoluce a její eventuální dočasné neúspěchy či vlny kontrarevoluce sebevětší, proletariát nakonec určitě zvítězí.

Proto se v současném období vzhledem k objektivním podmínkám stává aktuální všestranná bezprostřední příprava proletariátu k vydobytí politické moci, aby mohla být uskutečněna hospodářská a politická opatření tvořící obsah socialistické revoluce.

Tento úkol, vyžadující naprostou důvěru, co nejužší bratrský svazek a bezprostřední jednotu revolučních akcí dělnické třídy všech vyspělých zemí, nelze provést, jestliže ihned a zásadně neodmítneme buržoazní deformace socialismu, které převládly ve vedeních obrovské většiny oflciálních sociálně demokratických stran. Takovouto deformací je jak směr sociálšovinismu^{^[72]}, socialismu slovy a šovinismu skutky, kdy se obrana loupeživých zájmů „své vlastní“ národní buržoazie zastírá heslem „obrany vlasti“, tak i v mezinárodním měřítku stejně rozšířený směr, tzv. „centrismus“^{^[73]}, který je pro jednotu se sociálšovinisty, pro zachování nebo nápravu zkrachovalé II. internacionály, směr, který kolísá mezi sociálšovinismem a revolučním internacionalistickým bojem proletariátu za uskutečnění socialistického zřízení.

V minimálním programu celý začátek (od slov: „Na cestě“ až po bod 1) vypustit a nahradit takto:

Za nynější situace v Rusku, kdy se prozatímní vláda, jež patří ke třídě kapitalistů a má důvěru — třebaže nevyhnutelně nejistou — širokých vrstev maloburžoazního obyvatelstva, zavázala svolat Ústavodárné shromáždění, vyvstává před stranou proletariátu bezprostřední úkol bojovat za takové státoprávní uspořádání, které nejlépe zabezpečí jak hospodářský rozvoj a práva lidu vůbec, tak zejména možnost přejít co nejklidnější cestou k socialismu.

Strana bojuje za demokratičtější proletářskorolnickou republiku, v níž policie a pravidelná armáda budou zcela odstraněny a nahrazeny všeobecným ozbrojením lidu, všelidovou milicí; všichni úředníci budou nejen voleni, ale mohou být také na žádost většiny svých voličů kdykoli odvoláni; všem úředníkům bez výjimky bude plat stanoven tak, aby nepřevyšoval průměrnou mzdu dobrého dělníka; parlamentní zastupitelské orgány budou postupně nahrazeny sověty zástupců lidu (zástupců různých tříd a povoláni anebo zástupců jednotlivých územních jednotek)‚ které budou zároveň zákonodárnými i výkonnými orgány.

Ústava Ruské demokratické republiky musí zaručovat:

Článek 1. Vládu lidu; veškerá svrchovaná moc ve státě musí náležet zástupcům lidu, které lid volí a může je kdykoli odvolat a kteří tvoří jedno lidové shromáždění, jednu sněmovnu.

Článek 2. doplnit:

Zavést poměrné zastoupení ve všech volbách; všichni poslanci a volení zástupci bez výjimky mohou být rozhodnutím většiny svých voličů kdykoli odvoláni.

Článek 3. doplnit:

Zrušení veškerých místních i oblastních orgánů moci jmenovaných státem.^{^[a]}

V článku 8 poslední větu zformulovat takto:

Zavedení mateřštiny ve všech místních veřejných a státnich institucích; zrušení povinného státního jazyka.

Článek 9 změnit takto:

Právo na svobodné oddělení a na vytvoření vlastního státu pro všechny národy žijící na území státu. Republika ruského národa nesmí získávat jiné národy nebo národnosti násilím, nýbrž výhradně dobrovolnou dohodou o vytvoření společného státu. Jednota a bratrský svazek dělníků všech zemí jsou neslučitelné jak s přímým, tak s nepřímým násilím vůči jiným národům.

Článek 11 změnit takto:

Volitelnost soudců a úředníků lidem jak v civilní službě, tak v armádě; ti všichni mohou být z rozhodnutí většiny voličů kdykoli odvoláni.

Článek 12 změnit takto:

Nahrazení policie a pravidelné armády všeobecným ozbrojením lidu; za čas věnovaný veřejné službě ve všelidové milici musí kapitalisté platit dělníkům a zaměstnancům obvyklou mzdu.

Za bod programu týkající se financí (za slova: „na důchody a dědictví“) vsunout;

Vysoký stupeň rozvoje kapitalismu, kterého už bylo dosaženo v bankovnictví a v průmyslových odvětvích sdružených v trasty, i hospodářský rozvrat způsobený imperialistickou válkou a vyvolávající požadavek státní a společenské kontroly nad výrobou a rozdělováním nejdůležitějších výrobků nutí stranu, aby žádala znárodnění bank, syndikátů (trastů) apod.

Agrární program formulovat takto:

Začátek ponechat původní (od slov „Aby byly odstraněny pozůstatky“ až po slova „strana žádá“) a další text nahradit takto:

1. Bojuje ze všech sil za okamžitou a úplnou konfiskaci veškeré statkářské půdy v Rusku (jakož i půdy údělné, církevní, půdy patřící carské rodině atd. atd.);

2. Usiluje o to, aby veškerá půda byla ihned předána rolníkům organizovaným v sovětech rolnických zástupců nebo v jiných, skutečně zcela demokraticky zvolených a na statkářích a úřednících zcela nezávislých orgánech místní samosprávy;

3. Požaduje znárodnění veškeré půdy ve státě; znárodněním přechází vlastnické právo na veškerou půdu do rukou státu a právo disponovat půdou se předává místním demokratickým orgánům;

4. Podporuje iniciativní postup rolnických výborů, které na mnoha místech v Rusku předávají živý i mrtvý statkářský inventář rolníkům organizovaným v těchto výborech ke společensky regulovanému používání při obdělávání veškeré půdy;

5. Doporučuje proletářům a poloproletářům na vesnici, aby se snažili vytvořit z každé statkářské usedlosti dostatečně velké vzorové hospodářství, které by řídily pod vedením agronomů a na kolektivním základě sověty zástupců zemědělských dělníků s použitím nejdokonalejších technických prostředků.

Strana ve všech případech a za jakéhokoli stavu atd. až do konce odstavce („vykořisťování“).

A konečně konec agrárního programu od slov „strana ve všech případech a za každého stavu demokratických agrárních reforem“ až po slova „jakékoli vykořisťování“ nechat v původním znění.

Celý závěr programu, dva poslední odstavce od slov „ve snaze dosáhnou“ až dokonce úplně vypustit.

3
Úvahy o připomínkách komise VII. (dubnové) celoruské konference SDDSR(b)

K připomínkám, týkajícím se všeobecné části programu, musím poznamenat toto:

Přepracovávat celou všeobecnou část programu není podle mého názoru nutné. Osnovu, kterou pro přepracování navrhuje komise, pokládám za teoreticky nesprávnou.

Ve své nynější redakci obsahuje všeobecná část programu popis a rozbor hlavních a nejpodstatnějších specifických znaků kapitalismu jako společenského a hospodářského zřízení. Imperialismus, období finančního kapitálu, tyto specifické znaky nijak podstatně nezměnil. Imperialismus je pokračováním vývoje kapitalismu, jeho nejvyšším stadiem, v jistém smyslu přechodem k socialismu.

Nemohu proto pokládat za něco „mechanického“, je-li k rozboru základních znaků kapitalismujako takového připojen ještě rozbor imperialismu. Imperialismus ve skutečnosti nepřeměňuje a nemůže přeměnit kapitalismus odzdola až nahoru. Imperialismus komplikuje a zostřuje rozpory kapitalismu, „spoutává“ monopoly s volnou konkurenci, ale odstranit směnu, trh, konkurenci, krize atd. imperialismus nemůže.

Imperialismus je dožívající, ale dosud živý kapitalismus, odumírající, ale ještě ne mrtvý. Podstatným, specifickým rysem imperialismu jako takového nejsou čisté monopoly, ale monopoly spolu se směnou, trhem, konkurencí a krizemi.

Proto je teoreticky nesprávné úplně vypustit rozbor směny, zbožní výroby, krizí apod. a „nahradit“ jej rozborem imperialismu jako celku. Protože takový celek neexistuje. Existuje přechod od konkurence k monopolu, a proto bude mnohem správnější, mnohem přesněji vystihne skutečnost takový program, v němž zůstane celkový rozbor směny, zbožní výroby, krizí aj. a k němuž se připojí charakteristika utvářejících se monopolů. Právě toto spojení protikladných „prvků“, konkurence a monopolu, je pro imperialismus podstatné, právě ono připravuje krach, tj. socialistickou revoluci.

Kromě toho by bylo nesprávné líčit imperialismus v Rusku jako jednolitý celek (imperialismus vůbec není jednolitý celek), protože v Rusku je ještě velice mnoho pracovních úseků a odvětví, které teprve přecházejí od naturálního a polonaturálního hospodářství ke kapitalismu. Je to zaostalé, je to ubohé, ale přesto to existuje a za určitých podmínek to může oddálit krach kapitalismu.

Program postupuje — a musí postupovat — od nejjednodušších projevů kapitalismu ke složitějším a vyšším, od směny ke zbožní výrobě, k vytlačování malých podniků velkými, ke krizím atd. až k imperialismu jako nejvyššímu stadiu, k němuž vyspělé země dospívají a dospěly až nyní. Přesně tak je tomu v praxi. Začít tím, že budu porovnávat „směnu“ jako takovou a vývoz kapitálu, není správné historicky ani teoreticky.

Toto je má námitka proti připomínkám komise.

4
K návrhu na přepracování programu

Původni a nový text programu

Aby si čtenář mohl co nejsnadněji a nejpohodlněji porovnat původní a nový text programu, jsou oba texty otištěny společně takto:

Obyčejným písmem jsou vysázeny ty části původního programu, které zůstávají beze změny i v novém znění;

kurzívou jsou vysázeny ty části programu, které se v novém znění úplní vypouštéjí;

polotučně jsou vysázeny ty části nového programu, které v původním znění vůbec nebyly.

Program
Sociálně demokratické dělnické strany Ruska

Rozvoj směny spojil všechny národy civilizovaného světa tak pevně, že rozsáhlé osvobozenecké hnutí proletariátu se muselo stát — a už dávno se stalo — hnutím mezinárodním.

Sociální demokracie Ruska, která se pokládá za jeden z oddílů světové armády proletariátu, sleduje stejný konečný cíl, o jaký usilují sociální demokraté ve všech ostatních zemích. Tento konečný cíl je dán charakterem současné buržoazní společnosti a jejím vývojem. Hlavním specifickým rysem této společnosti je zbožní výroba založená na kapitalistických výrobních vztazích, kdy nejdůležitější a největší část výrobních prostředků a oběhu zboží patří početně malé třídě osob, zatímco drtivou většinu obyvatelstva tvoří proletáři a poloproletáři, kteří jsou svým hospodářským postavením nuceni trvale nebo periodicky prodávat svou pracovní sílu, tj. dávat se najímat kapitalisty a svou prací vytvářet důchod vyšších tříd společnosti.

Oblast s převládajícími kapitalistickými výrobními vztahy se čím dál víc rozšiřuje podle toho, jak neustálé zdokonalování techniky zvyšuje hospodářský význam velkých podniků a vede k vytlačování drobných samostatných výrobců; část z nich přeměňuje v proletáře; podíl ostatních na společenském a hospodářském životě omezuje a někdy je uvádí i do více či méně úplné, více či méně zjevné a více či méně tíživé závislosti na kapitálu.

Tento technický pokrok kromě toho umožňuje podnikatelům používat ve výrobním procesu a oběhu zboží ve stále větší míře práce žen a dětí. A protože se tím zase relativně snižuje potřeba podnikatelů, pokud jde o živou práci dělníků, poptávka po pracovní síle nutně zaostává za její nabídkou, čímž se zvyšuje závislost námezdní práce na kapitálu a stupňuje se její vykořisťování.

Tento stav v buržoazních zemích, kdy se neustále stupňuje vzájemné soupeření těchto zemí na světovém trhu, které stále víc ztěžují odbyt zboží, jehož se vyrábí stále větší množství. Nadvýroba, která se projevuje hlubšími či méně hlubokými průmyslovými krizemi, po nichž následuje delší či kratší období průmyslové stagnace, je nevyhnutelným důsledkem rozvoje produktivních sil v buržoazní společnosti. Krize a období průmyslové stagnace pak zase ještě více ruinují malovýrobce, ještě více zvětšují závislost námezdní práce na kapitálu, ještě rychleji vedou k relativnímu a někdy i k absolutnímu zhoršování postavení dělnické třídy.

Zdokonalování techniky, které přináší zvyšování produktivity práce a společenského bohatství, vyvolává v buržoazní společnosti zároveň i zvyšování společenské nerovnosti, prohlubování rozdílů mezi majetnými a nemajetnými a růst existenční nejistoty, nezaměstnanosti a nejrůznějších útrap pro čím dál širší vrstvy pracujících.

Avšak úměrně tomu, jak všechny tyto rozpory, typické pro buržoazní společnost, narůstají a prohlubují se, roste zároveň i nespokojenost pracujících a vykořisťovaných mas s tímto stavem, zvyšuje se počet proletářů i jejich semknutost a zostřuje se jejich boj proti vykořisťovatelům. Zdokonalováním techniky se však zároveň koncentrují výrobní a oběžné prostředky a zespolečenšťuje se pracovní proces v kapitalistických podnicích, což vytváří čím dál rychleji materiální možnost nahradit kapitalistické výrobní vztahy socialistickými, tj. možnost sociální revoluce, která je konečným cílem veškeré činnosti mezinárodní sociální demokracie jako uvědomělé představitelky třídního hnutí.

Sociální revoluce proletariátu nahradí soukromé vlastnictví výrobních a oběžných prostředků společenským vlastnictvím a zavede plánovitou organizaci společenského výrobního procesu k zabezpečení blahobytu a všestranného rozvoje všech členů společnosti, čímž odstraní dělení společnosti na třídy a osvobodí tak veškeré utlačované lidstvo, protože skoncuje s jakýmkoli vykořisťováním jedné části společnosti druhou.

Nezbytnou podmínkou této sociální revoluce je diktatura proletariátu, to znamená, že proletariát si musí vydobýt takovou politickou moc, která mu umožní potlačit každý odpor vykořisťovatelů. Mezinárodní sociální demokracie si klade za úkol připravit proletariát na splnění jeho velkého historického poslání, organizuje ho v samostatnou politickou stranu, která stojí proti všem buržoazním stranám, usměrňuje všechny projevy jeho třídního boje, ukazuje mu nesmiřitelný protiklad mezi zájmy vykořisťovatelů a zájmy vykořisťovaných a vysvětluje mu historický význam a nezbytné podmínky blížící se sociální revoluce. Zároveň ukazuje všem pracujícím a vykořisťovaným masám beznadějnost jejich postavení v kapitalistické společnosti a nevyhnutelnost sociální revoluce v zájmu jejich vlastního osvobození od útlaku kapitálu. Strana dělnické třídy, sociální demokracie, volá do svých řad všechny vrstvy pracujícího a vykořisťovaného obyvatelstva, pokud přecházejí na stanovisko proletariátu.

Imperialistické války, tj. války o vládu nad světem, o trhy pro bankovní kapitál, o porobení malých a slabých národů, jsou za této situace neodvratné. A právě taková je první velká imperialistická válka z let 1914 až 1917.

Světový kapitalismus jako takový je na neobyčejně vysokém vývojovém stupni, volnou konkurenci nahradil monopolistickým kapitalismem, banky stejně jako svazy kapitalistů připravují aparát pro společenské regulování výrobního procesu a rozdělování výrobků, stoupá drahota a syndikáty stále více utlačují dělnickou třídu, hospodářský a politický boj dělnické třídy je obrovsky ztížen růstem kapitalistických monopolů, imperialistická válka přináší hrůzy, útrapy, bídu a úpadek — a to všechno mění kapitalismus v nynějším stadiu vývoje na období proletářské, socialistické revoluce.

Toto období nastalo.

Jedině proletářská, socialistická revoluce může vyvést lidstvo ze slepé uličky, do níž je zavedl imperialismus a imperialistické války. Ať už jsou obtíže revoluce a její eventuální dočasné neúspěchy či vlny kontrarevoluce sebevětší, proletariát nakonec určitě zvítězí.

Proto se v současném období vzhledem k objektivním podmínkám stává aktuální všestranná bezprostřední příprava proletariátu k vydobyti politické moci, aby mohla být uskutečněna hospodářská a politická opatření tvořící obsah socialistické revoluce.

Tento úkol, vyžadující naprostou důvěru, co nejužší bratrský svazek a bezprostřední jednotu revolučních akcí dělnické třídy všech vyspělých zemí, nelze provést, jestliže ihned a zásadně neodmítneme buržoazní deformace socialismu, které převládly ve vedeních obrovské většiny oficiálních sociálně demokratických stran. Takovouto deformací je jak směr sociálšovinismu, socialismu slovy a šovinismu skutky, kdy se obrana loupeživých zájmů „vlastní“ národní buržoazie zastírá heslem „obrany vlasti“, tak i v mezinárodním měřítku stejně rozšířený směr, tzv. „centrismus“, který je pro jednotu se sociálšovinisty, pro zachování nebo nápravu zkrachovalé II. internacionály, směr, který kolísá mezi sociálšovinismem a revolučně internacionalistickým bojm proletariátu za uskutečnění socialistického zřízení.

Na cestě ke společnému cíli, který je podmíněn převahou kapitalistického výrobního způsobu v celém civilizovaném světě, musí si sociální demokraté v různých zemích vytyčovat rozdílné nejbližší úkoly jednak proto, že tento výrobní způsob není všude vyvinut stejnou měrou, jednak proto, že jeho vývoj v různých zemích probíhá v rozdílných sociálních a politických poměrech.

V Rusku, kde se kapitalismus už stal převládajícím způsobem výroby, se udrželo ještě velmi mnoho pozůstatků starého, předkapitalistického zřízení, založeného na tom, že pracující masy byly závislé na statkářích, státu nebo hlavě státu.

Tyto pozůstatky,jež nesmírně brzdí hospodářský pokrok, znemožňují aby se všestranně rozvíjel třídní boj proletariátu, pomáhají udržovat a stupňovat nejbarbarštější formy vykořisťování miliónů rolníků státem a majetnými třídami a udržují všechen lid v nevědomosti a bezprávnosti.

Nejvýznamnější z těchto pozůstatků a nejmocnější oporou všeho tohoto barbarství je carský absolutismus. Už svou podstatou je nepřátelský každému společenskému hnutí a nutně musí být i nejhorším nepřítelem všech osvobozovacích snah proletariátu.

Proto si Sociálně demokratická dělnická strana Ruska vytyčuje jako svůj nejbližší politický úkol svrhnout carský absolutismus a místo něj nastolit demokratickou republiku, jejíž ústava by zaručovala:

Strana proletariátu se nemůže spokojit s buržoazní parlamentní demokratickou republikou, která všude na světě ponechává a snaží se na věčné časy uchovat monarchistické nástroje utlačování mas, totiž policii, pravidelnou armádu a privilegované úřednictvo.

Strana bojuje za demokratičtější proletářskorolnickou republiku, kde policie a pravidelná armáda budou zcela odstraněny a nahrazeny všeobecným ozbrojením lidu, všelidovou milicí; všichni úředníci budou nejen voleni, ale mohou být také na žádost většiny svých voličů kdykoli odvoláni; všem úředníkům bez výjimky bude plat stanoven tak, aby nepřevyšoval průměrnou mzdu dobrého dělníka; parlamentní zastupitelské orgány budou postupně nahrazeny sověty zástupců lidu (zástupců různých tříd a povolání anebo zástupců jednotlivých územních jednotek), které budou zároveň zákonodárnými i výkonnými orgány.

Ústava demokratické republiky Ruska musí zaručovat:

1. Vládu lidu; veškerá svrchovaná moc ve státě musí náležet zástupcům lidu, které lid volí a může je kdykoli odvolat a kteří tvoří jedno lidové shromáždění, jednu sněmovnu.

1. Vládu lidu, tj. soustředění veškeré svrchované státní moci v nikou zákonodárného shromáždění složeného ze zástupců lidu a tvořícího jednu sněmovnu.

2. Všeobecné, rovné a přímé volební právo jak do zákonodárného shromáždění, tak i do všech orgánů místní samosprávy pro všechny občany a občanky, kteří dosáhli dvaceti let; tajné hlasováni při volbách; právo každého voliče být volen do všech zastupitelských sborů; parlament volený na dva roky; plat zástupcům lidu; poměrné zastoupení ve všech volbách; všichni poslanci a volení zástupci bez výjimky mohou být rozhodnutím většiny svých voličů kdykoli odvoláni.

3. Širokou místní samosprávu; oblastní samosprávu pro ty územní celky, které mají specifické životní podmínky a složení obyvatelstva; zrušení veškerých místních i oblastních orgánů moci, jmenovaných státem.

4. Nedotknutelnost osoby a obydlí.

5. Neomezenou svobodu svědomí, projevu, tisku, shromažďování, stávek a spolčování.

6. Svobodu pohybu a podnikání.

7. Zrušení stavů a úplnou rovnoprávnost všech občanů bez rozdílu pohlaví, náboženství, rasy a národnosti.

8. Právo obyvatelstva na vzdělání v mateřštině zabezpečované tak, že potřebné školy budou vybudovány z prostředků státu a orgánů samosprávy; právo každého občana užívat na schůzích svou mateřštinu; zavedení mateřštiny vedle státního jazyka ve všech místních veřejných a státních institucích; zrušení povinného státního jazyka.

9. Právo na sebeurčení pro všechny národy žijící na území státu.

9. Právo na svobodné oddělení a na vytvoření vlastního státu pro všechny národy žijící na území státu. Republika ruského národa nesmí získávat jiné národy nebo národnosti násilím, nýbrž výhradně dobrovolnou dohodou o vytvoření společného státu. Jednota a bratrský svazek dělníků všech zemí jsou neslučitelné jak s přímým, tak s nepřímým násilím vůči jiným národům.

10. Právo každé osoby pohnat podle platných předpisů před porotní soud kteréhokoli úředníka.

11. Volitelnost soudců lidem.

11. Volitelnost soudců a úředníků lidem jak v civilní službě, tak v armádě; ti všichni mohou být z rozhodnutí většiny svých voličů kdykoli odvoláni.

12. Nahrazení pravidelné armády všeobecným ozbrojením lidu.

12. Nahrazení policie a pravidelné armády všeobecným ozbrojením lidu; za čas věnovaný veřejné službě ve všelidové milici musí kapitalisté platit dělníkům a zaměstnancům obvyklou mzdu.

13. Odluku církve od státu a školy od církve; úplné zesvětštění školství.

14. Bezplatné a povinné všeobecné a odborné vzdělání pro všechny děti obojího pohlaví do 16 let; poskytování stravy, ošacení a učebních pomůcek chudým dětem na účet státu.

14. Bezplatné a povinné všeobecné a polytechnické vzdělání (tj. vzdělání seznamující teoreticky i prakticky se všemi hlavními výrobními odvětvími) pro všechny děti obojího pohlaví do 16 let; těsné spojení výuky s produktivní prací dětí pro společnost.

15. Poskytování stravy, ošacení a učebních pomůcek všem žákům na účet státu.

16. Převedeni záležitostí školství a vzdělávání do pravomoci demokratických orgánů místní samosprávy; ústřední úřady zbavit práva jakkoli zasahovat do zavádění učebních osnov a do výběru učitelů; učitele volí přímo samo obyvatelstvo a obyvatelstvo má právo nežádoucí učitele odvolávat.

Jako základní podmínku demokratizace našeho státního hospodářství žádá Sociálně demokratická dělnická strana Ruska zrušení všech nepřímých daní a progresívního zdanění příjmů a dědictví.

V zájmu ochrany dělnické třídy před fyzickým a mravním úpadkem, jako i v zájmu rozvoje jejích schopností vést osvobozenecký boj strana žádá:

1. Zkrátit pracovní dobu na osm hodin denně pro všechny námezdní dělníky.

1. Zkrátit pracovní dobu na osm hodin denně pro všechny námezdní dělníky a započítat do ní při nepřetržité práci nejméně hodinovou přestávku na jídlo. V nebezpečných a zdraví škodlivých provozech musí být pracovní den zkrácen na 4—6 hodin.

2. Uzákonit alespoň čtyřicetidvouhodinový pracovní klid týdně pro námezdní dělníky obojího pohlaví ve všech odvětvích národního hospodářství.

3. Úplně zakázat přesčasovou práci.

4. Zakázat noční práci (od 9 hodin večer do 6 hodin ráno) ve všech odvětvích národního hospodářství s výjimkou odvětví schválených dělnickými organizacemi, kde je noční práce z technických důvodů bezpodmínečně nutná.

4. Zakázat noční práci (od 8 hodin večer do 6 hodin ráno) ve všech odvětvích národního hospodářství s výjimkou odvětvi schválených dělnickými organizacemi, kde je noční práce z technických důvodů bezpodmínečně nutná, avšak s podmínkou, že noční práce nesmí trvat déle než čtyři hodiny.

5. Zakázat podnikatelům používání práce dětí školního věku (do 16 let) a zkrátit pracovní dobu mladistvých (16—18 let) na šest hodin.

5. Zakázat podnikatelům používání práce dětí školního věku (do 16 let) a snížit pracovní dobu mládeže (od 16 do 20 let) na čtyři hodiny a zakázat jí noční práci a práci ve zdraví škodlivých provozech a v dolech.

6. Zakázat práci žen v těch odvětvích, kde je škodlivá pro ženský organismus; uvolnit ženy z práce na čtyři týdny před porodem a na šest týdnů po porodu a po celou tuto dobu jim vyplácet mzdu či plat v normální výši.

6. Zakázat práci žen v těch odvětvích, kde je škodlivá pro ženský organismus; zakázat noční práci žen; uvolnit ženy z práce na osm týdnů před porodem a na osm týdnů po porodu, a po celou tuto dobu jim vyplácet plnou mzdu a poskytovat bezplatnou lékařskou pomoc a léky.

7. Při všech závodech, továrnách a jiných podnicích, kde pracují ženy, zřídit jesle pro kojence a batolata a uvolňovat kojící ženy z práce alespoň jednou za tři hodiny nejméně na půl hodiny.

7. Při všech závodech, továrnách a jiných podnicích, kde pracují ženy, zřídit jesle pro kojence a batolata a místnosti pro kojeni; uvolňovat kojící ženy z práce aspoň jednou za tři hodiny nejméně na půl hodiny; vyplácet kojícím matkám podporu a zkrátit jejich pracovní den na šest hodin.

8. Zavést státní pojištění dělníků ve stáří a pro případ úplné nebo částečné ztráty pracovní schopnosti z prostředků speciálního fondu, vytvořeného ze zvláštního zdanění kapitalistů.

8. Úplné sociální pojištěni dělníků:
a) pro všechny druhy námezdní práce;
b) pro všechny případy ztráty pracovní schopnosti, a to: v důsledku nemoci, úrazu, invalidity, stáří, nemocí z povolání, mateřství, ovdovění, osiření a také nezaměstnanosti aj.;
c) úplnou samosprávu pojištěnců ve všech pojišťovacích ústavech;
d) úhradu nákladů na pojištění na účet kapitalistů;
e) bezplatnou lékařskou péči a léky; zdravotnictví předat do pravomoci samosprávných nemocenských pokladen volených dělníky.

9. Zakázat proplácení mezd ve zboží; zavést týdenní peněžní výplatu podle všech smluv o najímání dělníků bez výjimky a výplatu mezd v pracovní době.

10. Zakázat podnikatelům, aby z jakýchkoli důvodů a pro jakýkoli účel strhávali z mezd (pokuty, srážky za zmetky aj.).

11. Jmenovat ve všech odvětvích národního hospodářství dostatečný počet továrních inspektorů a rozšířit dohled tovární inspekce na všechny podniky, kde se využívá námezdní práce, státní podniky nevyjímaje (práce služebnictva rovněž podléhá tomuto dozoru); v odvětvích, kde pracují ženy, jmenovat inspektorky; zabezpečit účast zástupců zvolených dělníky a placených státem při dohledu nad dodržováním továrních zákonů a také nad stanovením mzdových sazeb a přebíráním i vyřazováním materiálu a odevzdané práce.

9. Zavést pracovní inspekci zvolenou dělnickými organizacemi a rozšířit její dohled na všechny typy podniků, kde se využívá námezdní práce, ani domácí služebnictvo nevyjímaje; zavést funkci inspektorek v odvětvích, kde pracují ženy.

12. Zavést dohled orgánů místní samosprávy za účasti volených zástupců dělnictva nad hygienickým stavem obytných místností, které dělníkům přidělují podnikatelé, a také nad domovním řádem v těchto budovách a nájemními podmínkami, aby podnikatelé nemohli zasahovat do života a činnosti námezdních dělníků jakožto soukromých osob a občanů.

13. Zavést řádně organizovaný zdravotnický dohled ve všech podnicích, kde se využívá námezdní práce, přičemž celá lékařská a zdravotnická organizace musí být zcela nezávislá na podnikatelích; zavést bezplatné lékařské ošetření dělníků na účet podnikatelů při zachování nároku na mzdu po dobu nemoci.

14. Zavést pro zaměstnavatele trestní odpovědnost za porušování zákonů o ochraně práce.

10. Vydat zdravotnické zákony ke zlepšení hygieny práce a ochrany života a zdraví dělníků ve všech podnicích, kde se využívá námezdní práce, a předat zdravotní péči do pravomoci zdravotní inspekce volené dělnickými organizacemi.

11. Vydat bytové zákony a zavést bytovou inspekci zvolenou dělnickými organizacemi k dohledu nad hygienickým stavem obytných místností. Bytovou otázku však může vyřešit jedině zrušení soukromého vlastnictví půdy a výstavba levných, zdravotně vyhovujících bytů.

12. Zřídit ve všech odvětvích národního hospodářství podnikové soudy.

15. Zřídit ve všech odvětvích národního hospodářství podnikové soudy, v nichž budou stejným počtem zastoupeny dělnické i podnikatelské organizace.

16. Uložit orgánům místní samosprávy, aby ve všech odvětvích výroby zřídily zprostředkovatelny pro najímání místních a cizích dělníků (burzy práce), na jejichž správě se budou podílet zástupci dělníků i podnikatelů.

13. Aby mohlo být řádně zorganizováno zprostředkování práce pro nezaměstnané, zřídit burzy práce. Burzy práce musí být třídními proletářskými organizacemi (rozhodně ne paritními), musí co nejtěsněji spolupracovat s odborovými a jinými dělnickými organizacemi a dostávat prostředky od orgánů veřejné samosprávy^{^[b]}.

V zájmu odstranění pozůstatků nevolnických poměrů, které těžce doléhají přímo na rolníky, a v zájmu svobodného rozvíjení třídního boje na vesnici Sociálně demokratická dělnická strana Ruska žádá:

1. Zrušit všechna stavovská omezení osobnosti a vlastnictví rolníků.

2. Zrušit všechny daně a dávky, související se stavovskou výlučností rolníků, a zrušit povinnosti, které mají zotročující charakter.

3. Zkonfiskovat církevní, klášterní, údělnou a carskou půdu a odevzdat ji (stejně jako státní půdu) vyšším orgánům místní samosprávy, které sdružují městské a venkovské okresy, přičemž pozemky nezbytné pro osídlovací fond, stejně jako lesy a vody celostátního významu odevzdat do držby demokratického státu.

4. Zkonfiskovat půdu v soukromém vlastnictví, kromě drobného pozemkového vlastnictví, a odevzdat ji do rukou vyšších orgánů místní samosprávy zvolených podle demokratických zásad, přičemž minimální výměru pozemků podléhajících konfiskaci stanoví vyšší orgány místní samosprávy.

Sociálně demokratická dělnická strana Ruska, která podporuje revoluční akce rolnictva včetně konfiskace statkářské půdy, bude vždy a rozhodně čelit veškerým pokusům o zpomalení hospodářského rozvoje. Sociálně demokratická dělnická strana Ruska, jejíž snahou je při vítězném vývoji revoluce odevzdat zkonfiskovanou půdu do držby demokratických institucí místní samosprávy, bude v případě podmínek pro revoluci nepříznivých usilovat, aby byla mezi rolníky rozdělena statkářská půda, na které se dnes prakticky hospodaří v malém nebo která je nezbytná k zaokrouhlení pozemků.

1. Bojuje ze všech sil za okamžitou a úplnou konfiskaci veškeré statkářské půdy v Rusku (jakož i půdy údělné, církevní a jiné).

2. Usiluje o to, aby veškerá půda byla ihned odevzdána rolníkům organizovaným v sovětech rolnických zástupců nebo v jiných, skutečně zcela demokraticky zvolených a na statkářích a úřednících zcela nezávislých orgánech místní samosprávy.

3. Požaduje znárodněni veškeré půdy ve státě; znárodněním přechází vlastnické právo na veškerou půdu do rukou státu a právo disponovat půdou se předává místním demokratickým orgánům.

4. Podporuje iniciativní postup rolnických výborů, které na mnoha místech v Rusku předávají živý i mrtvý statkářský inventář rolníkům organizovaným v těchto výborech ke společensky regulovanému používání při obdělávání veškeré půdy.

5. Doporučuje proletářům a poloproletářům na vesnici, aby se snažili vytvořit z každé statkářské usedlosti dostatečně velké vzorové hospodářství, které by řídili pod vedením agronomů a na kolektivním základě sověty zástupců zemědělských dělníků s použitím nejdokonalejších technických prostředků.

Zároveň si Strana ve všech případech a za jakéhokoli stavu demokratických agrárních reforem klade za úkol vytrvale usilovat o samostatnou třídní organizaci vesnického proletariátu, vysvětlovat mu, že mezi jeho zájmy a zájmy rolnické buržoazie je nesmiřitelný protiklad, varovat jej před lákadlem malorolnického hospodaření, které při zbožní výrobě nikdy nedokáže odstranit bídu mas, a konečně poukazovat na nezbytnost úplného socialistického převratu jako jediného prostředku k odstranění veškeré bídy a jakéhokoli vykořisťování.

Sociálně demokratická dělnická strana Ruska ve snaze dosáhnout svých nejbližších cílů podporuje každé opoziční a revoluční hnutí zaměřené proti nynějšímu společenskému a politickému zřízení v Rusku a rozhodně odmítá všechny reformátorské návrhy spojené s jakýmkoli rozšířením nebo upevněním policejně byrokratické ochrany pracujících tříd.

Sociálně demokratická dělnická strana Ruska je pevné přesvědčena, že zmíněné politické a sociální přeměny lze plně, důsledně a natrvalo uskutečnit jedině svržením samoděržaví a svoláním Ústavodárného shromáždění, které si svobodně zvolí všechen lid.

__________________________________

Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a Viz 68. číslo Pravdy z 28. května 1917, úvahy B. Engelse o tom, jaké je stanovisko marxismu — a důsledné demokracie vůbec — k jmenování nebo schvalování orgánů zvolených místním obyvatelstvem.^{^[74]}

b K odpovídajícímu bodu v Návrhu na změny v minimálním hospodářském programu, který byl vypracován v podsekci pro ochranu práce programové komise VII. (dubnové) konference a zařazen do brožury Materiály k revizi programu strany, připojil Lenin tuto poznámku: „¹) K problému paritních (,rovnoprávných‘, tj. takových, v nichž mají stejné zastoupení dělníci i kapitalisté) soudů napsal B. Engels v roce 1891 ve své kritice návrhu Erfurtského programu:

‚K tomu by se mělo poznamenat, že by nás mohli zaskočit komorami práce, složenými napůl z dělníků a napůl z podnikatelů. Po dloubá léta by byla většina vždycky na straně podnikatelů, stačila by k tomu jedna černá ovce mezi dělníky. Není-li dohodnuto, že ve sporných případech podávají obě poloviny své mínění odděleně bylo by mnohem lépe, aby byla komora podnikatelů a vedle toho nezávislá komora dělníků.‘ (podtrhl Engels)^{^[75]}. N. Lenin“ (Materiály k revizi programu strany, Petrohrad 1917, s. 15). Red.

71 Viz N. K. Krupská, Pedagogické spisy, sv. 1, Praha 1957, s. 424 až 426.

72 Sociálšovinismus — nacionalistický směr v mezinárodním sociálně demokratickém hnuti, který vznikl za první světové války, když většina vůdců stran II. internacionály přešla ze stanoviska proletářského internacionalismu a mezinárodní solidarity dělníků na stranu imperialistické buržoazie svých zemí.

Sociálšovinismus, který vedl ke krachu II. internacionály za první světové války, navazoval na dlouhodobý předválečný vývoj mezinárodní sociální demokracie, stále víc prostoupené oportunismem, jemuž nebyl kladen včas a energicky odpor. Sociální oporou sociálšovinismu byla privilegovaná a dobře placená vrstva „dělnické aristokracie“, kterou buržoazie imperialistických států financovala ze svých koloniálních zisků.

Významnými představiteli mezinárodního sociálšovinismu byli: A. Südekum, Ph. Scheidemann, G. Noske (v Německu), H. M. Hyndman, A. Henderson (v Anglii), G. Plechanov, P. Maslov, A. Potresov (v Rusku), M. Sembat, J. Guesde, G. Hervé (ve Francii), L. Bissolati (v Itálii), E. Vandervelde (v Belgii), C. H. Branting (ve Švédsku) aj.

Sociálšovinismus Lenin charakterizoval v pracích Válka a sociální demokracie v Rusku, Krach II. internacionály, Socialismus a válka, Oportunismus a krach II. internacionály i v rezolucích konference zahraničních sekcí SDDSR (viz Sebrané spisy 26, Praha 1986, s. 39—48, 231—286, 327—372; Sv. 27, Praha 1986, s. 117—132; sv. 26, Praha 1986, s. 184—190) a dalších.

73 Centrismus — odrůda oportunismu v mezinárodním dělnickém hnuti, charakteristická pro sociálně demokratické strany II. internacionály. Nebezpečnost centrismu pro mezinárodní dělnické hnutí byla v tom, že bojoval proti marxismu, ale zastíral to používáním marxistické terminologie. Zároveň dále udržoval organizační spojení s otevřeným oportunismem a snažil se udržet jeho vliv (a tedy i vliv buržoazie) na masy. Zvlášť velkou škodu způsobili centristé dělnickému hnutí za první světové války. Ačkoli se označovali za internacionalisty, nepodnikali nic, aby připravili dělnickou třídu k aktivnímu boji proti válce, odmítali heslo přeměny imperialistické války ve válku občanskou a byli ve stejných stranách společně se zapřisáhlými sociálšovinisty.

„‚Centrismus‘ je říší ušlechtilých maloburžoazních frází,“ psal Lenin, „internacionalismu slovy a zbabělého oportunismu a pochlebováni sociálšovinistům skutky“ (Sebrané spisy 31, zde). Hlavou a teoretikem centrismu byl K. Kautsky, který přišels teorií „ultraimperialismu“; Lenin ji označil za nesmírně rafinovanou, nesmírně šikovně zfalšovanou rádoby vědeckou a rádoby mezinárodní teorii sociálšovinismu. Centristé v Rusku — trockisté — razili heslo „ani vítězství, ani porážky“, o němž Lenin napsal: „Kdo je pro heslo ‚ani vítězství, ani porážky‘, ten je vědomý či bezděčný šovinista nebo v nejlepším případě smířlivý maloměšťák, v každém případě je však nepřítel proletářské politiky a přívrženec nynějších vlád a nynějších vládnoucích tříd“ (Sebrané spisy 26, Praha 1985, s. 309).

K představitelům centrismu patřili: H. Haase, G. Ledebour (v Německu), J. Longuet, A. Pressemanne (ve Francii), Ph. Snowden a R. MacDonald (v Anglii), M. Hillquit (v USA), F. Turati, C. Treves, D. E. Modigliani (v Itálii), R. Grimm (ve Švýcarsku), B. Adler (v Rakousku) a L. Trockij, L. Martov a P. Acelrod (v Rusku).

Lenin centrismus charakterizoval v článcích Krach II. internacionály, O porážce vlastní vlády v imperialistické válce, Socialismus a válka, Úkoly proletariátu v naší revoluci (viz Sebrané spisy 26, Praha 1985, s. 231—286, 305—310, 327—372; sv. 31, zde) a jiných.

74 Lenin se odvolává na svůj článek Jedna zásadní otázka (viz tento svazek zde), v němž uvádí citát z Engelsovy práce Ke kritice návrhu sociálně demokratického programu z roku 1891 (viz K. Marx - B. Engels, Spisy 22, Praha 1967,s. 279).

75 K. Marx - B. Engels, Spisy 22, Praha 1967, s. 280.

Vladimír Iljič Lenin