Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
*Projev na sjezdu Švycarské sociálně demokratické strany 4. listopadu 1916[83]
Švýcarská sociálně demokratická strana byla nedávno poctěna tím, že na ni soustředil svůj hněv vůdce oficiální Sociálně demokratické strany Dánska — pan ministr Stauning. Stauning v dopisu z 15. září t. r., který byl adresován jinému - rovněž kvazisocialistickému — ministru Vanderveldemu, hrdě prohlásil, že "my (dánská strana) jsme se rázně a nekompromisně zřekli organizačně škodlivé rozbíječské činnosti, kterou na podnět italské a švýcarské strany vyvíjí takzvané zimmerwaldské hnutí".
Zdravím jménem ÚV SDDSR sjezd Švýcarské sociálně demokratické strany a vyjadřuji naději, že tato strana bude i nadále podporovat mezinárodní sjednocování revolučních sociálních demokratů, které bylo zahájeno v Zimmerwaldu a které musí skončit úplným rozchodem socialismu s jeho zrádcovskými ministry a sociálpatrioty.
Tento rozchod dozrává ve všech zemích vyspělého kapitalismu. V Německu se stoupenec Karla Liebknechta soudruh Otto Rühle vystavil útokům oportunistů a takzvaného centrismu, když v ústředním orgánu německé strany prohlásil, že rozchod je už nevyhnutelný (Vorwärts z 12. ledna 1916). Fakta však stále jasněji potvrzují, že soudruh Rühle měl pravdu, že v Německu skutečně existují dvě strany: jedna pomáhá buržoazii a vládě vést loupeživou válku, druhá, která pracuje převážně ilegálně, rozšiřuje mezi skutečnými masami skutečně socialistické výzvy a organizuje masové demonstrace a politické stávky.
Ve Francii uveřejnil nedávno Výbor pro obnovení mezinárodních styků[84] brožuru Zimmerwaldští socialisté a válka, v níž čteme, že ve Francii vykrystalizovaly ve straně tři hlavní směry. První směr, k němuž patří většina, je v brožuře pranýřován jako směr socialistických nacionalistů, sociálpatriotů, kteří uzavřeli "svatou alianci" s našimi třídními nepřáteli. Druhý směr tvoří podle této brožury menšina, totiž stoupenci poslanců Longueta a Pressemana, kteří jsou v nejdůležitějších otázkách zajedno s většinou a bezděčně ženou vodu na její mlýn; přitom získávají nespokojené masy tím, že uspávají jejich socialistické svědomí a nutí je řídit se oficiální politikou strany. Jako třetí směr jsou v brožuře uváděni zimmerwaldovci, podle jejichž názoru byla Francie zatažena do války svou vlastní imperialistickou politikou, která ji smlouvami a půjčkami připoutala k Rusku, a nikoli tím, že jí Německo vypovědělo válku. Tento třetí směrjednoznačně prohlašuje, že "obrana vlasti není socialistickou záležitostí".
Také u nás, v Rusku, stejně jako v Anglii a v neutrálních Spojených státech amerických, prostě v celém světě se zformovaly v podstatě tytéž tři směry. Boj těchto směrů rozhodne o osudu dělnického hnutí v nejbližším období.
Dovolte, abych se několika slovy zmínil ještě o jednom problému, o němž se v těchto dnech zvlášť mnoho mluví a s nímž máme my, ruští sociální demokraté, zvlášť bohaté zkušenosti: je to otázka teroru.
Nemáme dosud žádné zprávy o rakouských revolučních sociálních demokratech. Víme sice, že i v Rakousku takoví demokraté jsou, avšak informace o nich jsou velmi skoupé. Proto tedy nevíme, zda vražda, kterou spáchal soudruh F. Adler na Stürgkhovi, byla aktem teroru jako taktiky, jež spočívá v soustavném organizování politických vražd bez spojení s revolučním bojem mas, nebo zda je tato vražda jen jedním krokem na přechodu od oportunistické, nesocialistické taktiky oficiálních rakouských sociálních demokratů, spjaté s jejich obranou vlasti, k taktice revoluční masové akce. Tento druhý předpoklad zřejmě více odpovídá okolnostem, a proto zasluhuje všechny sympatie pozdravné poselství F. Adlerovi, které navrhl ústřední výbor italské strany a které bylo uveřejněno 29. října v listu Avanti!.
V každém případě jsme přesvědčeni, že zkušenosti z revoluce a kontrarevoluce v Rusku potvrdily správnost více než dvacetiletého boje naší strany proti teroru jako taktice. Nesmí se však zapomínat, že tento boj byl veden v těsném sepětí s nelítostným bojem proti oportunismu, který měl tendenci odmítat každé násilí utlačovaných tříd vůči utlačovatelům. Byli jsme vždy pro používání násilí jak v masovém boji, tak i v souvislosti s tímto bojem. Za druhé, boj proti terorismu jsme spojili s dlouholetým propagováním ozbrojeného povstání, s nímž jsme začali již mnoho let před prosincem 1905. V ozbrojeném povstání jsme spatřovali nejen nejlepší odpověď proletariátu na politiku vlády, ale i nevyhnutelný důsledek rozvoje třídního boje za socialismus a demokracii. Za třetí, neomezovali jsme se jen na to, že jsme zásadně uznali používání násilí a propagovali ozbrojené povstání. Tak například již čtyři roky před revolucí jsme byli pro to, aby masy používaly vůči svým utlačovatelům násilí, zejména při pouličních demonstracích. Snažili jsme se, aby se z každé takové demonstrace poučila celá země. Začali jsme se stále více zamýšlet nad tím, jak organizovat důsledný a soustavný odpor mas proti policii a armádě, jak jeho prostřednictvím zapojit co největší část armády do boje mezi proletariátem a vládou, jak přimět rolnictvo a vojsko, aby se na tomto boji uvědoměle podílely. To je tedy taktika, kterou jsme uplatňovali v boji proti terorismu a která podle našeho pevného přesvědčení byla korunována úspěchem.
Končím, soudruzi! Ještě jednou zdravím sjezd Švýcarské sociálně demokratické strany a přeji vašemu jednání úspěch. (Potlesk.)
Otištěné roku 1916 v knize
Protokoll über die Verhandlungen
des Parteitages der Sozialdemokratischen
Partei der Schweiz vom 4. und 5.
November 1916, abgehalten im
Gesellschaftshaus "z. Kaufleuten" in Zürich
Rusky poprvé otištěno roku 1924
v časopisu Proletarskaja revoljucija, č. 4Přeloženo z němčiny
Podle textu knihy
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání)83 Sjezd Švýcarské sociálně demokratické strany se konal v Curychu ve dnech 4.-5. listopadu 1916. Na jeho pořadu byly tyto otázky: činnost sociálně demokratické frakce v Národní radě, peněžní reforma, stanovisko k usnesením mezinárodní socialistické konference v Kienthalu, postoj ke spolku Grütli a revize stanov strany.
První den sjezdu přednesl Lenin jménem ÚV SDDSR pozdravný projev v němčině. Téměř o všechny otázky se na sjezdu rozvinul boj různých směrů ve straně. Lenin, který byl přítomen na sjezdu až do konce, kladně hodnotil, že levicoví sociální demokraté energicky čelili pravici a centristům. Sjezd schválil usnesení o činnosti sociálně demokratické frakce v Národní radě, které ukládalo sociálním demokratům v Národní radě, aby byli příkladem v boji za zájmy dělnické třídy a aby se ve své činnosti řídili usneseními strany. K peněžní reformě schválil sjezd rezoluci navrženou R. Grimmem a J. Huberem, v níž se vyslovoval souhlas s přímými daněmi zavedenými vládou a uznávala se přípustnost nepřímých daní — zavedení tabákového monopolu, poplatků z úředního výkonu (kolkové poplatky), rozšíření lihového monopolu atd. Pokud jde o stanovisko k mezinárodní socialistické konferenci v Kienthalu, byly předloženy dva návrhy rezoluce: návrh vedení strany a návrh levicových sociálních demokratů. Sjezd se usnesl přesunout tuto otázku na mimořádný sjezd. Sjezd se rovněž vyslovil ke spolku Grütli, který sice náležel ke straně, ale zaujímal v ni zvláštní postaveni, a za první světové války zastával krajně šovinistické stanovisko. Ve sjezdovém usnesení se konstatovalo, že setrvávání v tomto spolku je nadále neslučitelné s členstvím v sociálně demokratické straně. Projednávání revize stanov strany bylo odloženo na mimořádný sjezd.
Lenin napsal, že curyšský sjezd "s konečnou platností potvrdil, že usnesení, jímž se tato strana připojila k Zimmerwaldu a vyslovila se pro masový revoluční boj (rezoluce sjezdu v Aarau v roce 1915), zůstává jen na papíře a že se ve straně definitivně zformoval ‚centrismus'… Tento ‚centrismus',v jehož čele stanul R.Grimm, spojuje ‚levicová' prohlášení s ‚pravicovou', tj. oportunistickou praxí" (viz Úkoly levicových zimmerwaldovců ve Švýcarské sociálně demokratické stranětento svazek).
84 Výbor pro obnovení mezinárodních styků ustavili francouzští internacionalisté v lednu 1916. Jeho členy byli Merrheim, Bourderon aj. Tento výbor byl prvním pokusem vytvořit ve Francii revoluční organizaci socialistů jako protiváhu oflciálním sociálšovinistickým organizacím. Vedl propagandu proti imperialistické válcc, vydal řadu brožur a letáků, v nichž odhaloval dobyvačné cíle imperialistů a zradu sociálšovinistů. Zároveň však odmítal nutnost energického rozchodu s oportunisty a nevytyčil jasný a důsledný program rozvíjení revolučního boje. Přestože výbor zaujímal nedůsledné stanovisko, Lenin považoval za nutné využít ho ke sjednocení francouzských internacionalistů a k posílení vlivu levicových zimmerwaldovců. Na jeho pokyn pracovala ve výboru I. F. Armandová.
Pod vlivem Říjnové revoluce v Rusku a zesílení francouzského dělnického hnutí se výbor stal centrem revolučních internacionalistů. V roce 1920 vstoupili jeho členové do Komunistické strany Francie.