Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
*Nová sardinská půjčka. — Chystaná francouzská a indická půjčka
Londýn 14. srpna 1860
Nová sardinská půjčka ve výši 6 miliónů liber št. byla uzavřena a upsaná suma prý trojnásobně převýšila potřebnou částku. Zdá se tak, že dluhopisy nového italského království stoupají v ceně právě v době, kdy Rakousko marně zápasí s dluhem, jehož výši nelze měřit bohatstvím země, nýbrž slabostí její vlády, a kdy Rusko, mocné Rusko, vytlačené z evropského úvěrového trhu, se muselo znovu uchýlit k tištění papírových peněz. Ale dokonce i vzhledem k Sardinii nám nová půjčka připomíná nepěknou skutečnost, že v moderní době vede už málem první dějství lidového boje za svobodu a nezávislost jakousi podivnou osudovostí k novému zotročení. Není snad každý státní dluh hypotéka, která postihuje svou tíhou výsledky práce všeho lidu, neoklešťuje snad jeho svobody? Což nevytváří novou vrstvu neviditelných tyranů, známých pod jménem státních věřitelů? Jestliže však Francouzi za necelých deset let téměř zdvojnásobili svůj státní dluh jen proto, aby zůstali otroky, proč by nemohli Italové vzít na sebe stejné závazky, aby získali svobodu?
Vlastní Piemont, bez nově připojených provincií[99] , platil roku 1847 daně ve výši 3 813 452 liber št., kdežto letos bude muset platit 6 829 000 liber št. Anglický tisk, například "The Economist", prohlásil, že piemontský obchod po provedení liberálních změn v celním sazebníku rovněž značně vzrostl; k ilustraci tohoto růstu jsou uváděna tato čísla:
V roce 1854 činil dovoz pouze 12 497 160 liber št. V roce 1857 se zvýšil na 19 123 040 " " V roce 1854 činil vývoz 8 595 280 " " V roce 1857 se zvýšil na 14 050 040 " " Dovolím si však poznamenat, že toto zvýšení je spíš zdánlivé než skutečné. Hlavní položky sardinského vývozu tvoří hedvábí, hedvábné výrobky, motouzy, lihoviny a olej; je ale všeobecně známo, že za první tři čtvrtletí roku 1857 ceny všech těchto druhů zboží neobyčejně nabubřely a tím se velmi zvýšila celková částka sardinského obchodního obratu. Úřední statistiky království nadto udávají pouze hodnotu, a nikoli množství vyváženého a dováženého zboží, takže je možné, že údaje za rok 1857 mohou mít naprosto výjimečný charakter. Protože zatím nebyl vydán žádný oficiální přehled o letech 1858-1860, uvidí se teprve, zda obchodní krize z roku 1858 a válka v Itálii z roku 1859 zpomalily průmyslový rozvoj země či nikoli. Následující tabulky, které podávají oficiální přehled příjmů a výdajů vlastní Sardinie pro letošní rok (1860), ukazují, že části nové půjčky se použije ke krytí schodku, zatímco další část je určena pro nové válečné přípravy.
Příjmy Sardinie v roce 1860
v librách št. Cla 2 411 824 Pozemková daň, domovní daň, kolky atd. 2 940 284 Železnice a telegraf 699 400 Pošta 242 000 Poplatky vybírané ministerstvem zahraničních věcí 12 400 Poplatky vybírané ministerstvem vnitra 21 136 Příjem z některých odvětví národní osvěty 580 Zisky mincoven 6 876 Různé 193 888 Mimořádné prameny 301 440 __________ Celkem 6 829 738 Výdaje Sardinie v roce 1860
v librách št. Finanční správa 4 331 676 Justice 243 816 Ministerstvo zahraničních věcí 70 028 Národní osvěta 117 744 Ministerstvo vnitra 407 152 Veřejné práce 854 080 Vojenské výdaje 2 229 464 Výdaje na válečné námořnictvo 310 360 Mimořádné výdaje 1 453 268 __________ Celkem 10 017 588 Srovnáme-li výdaje, dosahující 10 017 588 s příjmy ve výši 6 829 738 liber št., dojdeme ke schodku 3 187 850 liber št. Na druhé straně se však odhadují roční příjmy provincií na 3 435 552 liber št. a jejich výdaje na 1 855 984 liber št. ročně, což by znamenalo čistý přebytek 1 600 000 liber šterlinků. Podle tohoto propočtu by se schodek celého Sardinského království i s nově získanými provinciemi snížil na 1 608 282 liber šterlinků. Je naprosto spravedlivé, aby Lombardie a vévodství platily část výdajů, které vznikly Piemontu za války v Itálii; během doby se však mohlo ukázat, že ukládat novým provinciím daně téměř dvakrát větší, než jsou náklady potřebné na jejich správu, jen proto, aby se ulehčilo pokladně starých provincií, je velmi nebezpečný experiment.
Lidé, kteří se vyznají v zákulisí pařížského peněžního trhu, stále tvrdí, že se v nepříliš vzdálené budoucnosti rýsuje nová francouzská půjčka. Čeká se pouze na vhodný důvod sáhnout lidem do kapes. Emprunt de la paix[a], jak víte, se nepovedla. Partant pour la Syrie[100] je písnička nacvičovaná až dosud v příliš malém měřítku, než aby dávala důvod znovu se dovolávat nadšení grande nation[b]. Proto se předpokládá, že nestane-li se nic nepředvídaného a ceny obilí budou nadále stoupat, bude půjčka vypsána pod záminkou opatření proti případné hladové pohromě. V souvislosti s francouzskými financemi lze zaznamenat jako kuriozitu, že pan Jules Favre, který se přímo v Corps Législatif[c] odvážil předpovídat krach hrozící císařské pokladně, byl zvolen bâtonnierem pařížského advokátního sboru. Jak víte, francouzští advokáti si zachovali z dob staré monarchie jakési pozůstatky svého starobylého feudálního zřízení. Tvoří dosud jakousi korporaci zvanou barreau, jejíž každoročně volený předseda, bâtonnier, reprezentuje organizaci před tribunály a vládou a současně dohlíží na její vnitřní kázeň. V období restaurace a v době vlády krále občana[d], která následovala po ní, byla volba pařížského bâtonniera vždycky považována za závažný politický akt, který byl jakousi demonstrací pro vládu, jež byla právě u moci, nebo proti ní. Jsem přesvědčen, že na volbu pana Jules Favra je třeba se dívat jako na první protibonapartistickou demonstraci, jíž se pařížský advokátní sbor odvážil a která si tudíž zaslouží, aby byla zaznamenána v kronice denních událostí.
Na včerejším zasedání Dolní sněmovny, při němž přítomní poslanci stěží dosáhli kvorumu, prosadil sir Charles Wood, tento příkladný typ pravého whigovského kariéristy, usnesení, které ho zmocňuje vypsat ve prospěch indické státní pokladny novou půjčku ve výši tří miliónů liber št. Podle jeho prohlášení činil indický schodek v roce 1858-1859 (finanční rok vždycky začíná a končí v dubnu) 14 187 00 liber št., v roce 1859-1860 9 981 000 liber št. a pro rok 1860-1861 se odhaduje na 7 400 000 liber št. Část tohoto schodku slíbil krýt příjmy z daní, které právě zavedl pan Wilson, což je ostatně velmi pochybná vyhlídka, zatímco další část schodku má být kryta novou třímiliónovou půjčkou. Státní dluh, který v roce 1856-1857, rok před povstáním, činil 59 442 000 liber št., se nyní zvýšil na 97 851 000 liber št. Ještě rychleji rostl úrok z tohoto dluhu. Ze 2 525 000 liber št. v roce 1856-1857 se zvýšil na 4 461 000 liber št. v roce 1859-1860. Ačkoli se příjmy nuceně zvýšily uložením nových daní, přece jen nemohly stačit vydáním, která dokonce i podle prohlášení samotného pana Charlese Wooda rostla ve všech resortech s výjimkou veřejných prací. Aby se mohly krýt náklady tří miliónů liber št. na stavbu opevněných kasáren budou letos i napřesrok "téměř úplně zastaveny veřejné práce a veřejné stavby civilního charakteru". Toto "úplné zastavení" považoval patrně sir Charles za jeden z kladů systému. Místo 40 000 evropských vojáků, kteří byli v roce 1856-1857 v Indii, je jich tam nyní 80 000; a místo domorodé armády, která měla sotva 200 000 vojáků, je tam nyní armáda v počtu víc než 300 000 vojáků.
Napsal K. Marx 14. srpna 1860
Otištěno v "New-York Daily Tribune",
čís. 6035 z 28. srpna 1860Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — mírová půjčka. (Pozn. red.)
b — velkého národa. (Pozn. red.)
c — Zákonodárném sboru. (Pozn. red.)
d — tj. Ludvika Filipa. (Pozn. red.)
99 Jde o Lombardii, kterou Francie odevzdala Piemontu po uzavření villafrancké mírové smlouvy (viz poznámku [31]), a o Romagnu a vévodství Parmu, Modenu a Toskánsko, připojená k Piemontu po plebiscitu v březnu 1860.
100 "Partant pour la Syrie" ("Když jsme táhli do Sýrie") - oficiální píseň z doby druhého císařství, která se zpívala na slavnostech Napoleona III. Narážka na výpravu do Sýrie.