Spolek pro zastavení revoluce

Vladimír Iljič Lenin

Spolek pro zastavení revoluce

„Zdaleka ne každý si uvědomuje, že přesně takovým spolkem kapitalistů s narodnickými a rnenševickými vůdci je nová koaliční vláda. Možná si to neuvědomují ani ministři, kteří k těmto dvěma stranám patří. A přitom je to fakt.

Zvlášť markantně se tento fakt projevil v neděli 4. června ráno, kdy se v tisku objevily zprávy o Miljukovově a Maklakovově projevu na shromáždění kontrarevolucionářů z III. dumy (podle Mikuláše Romanova a kata Stolypina tradičně nazývané Státní dumou), a už večer na celoruském sjezdu sovětů vojenských a dělnických zástupců pronášeli ministři Cereteli a jiní projevy na obranu vlády, na obranu politiky ofenzívy.

Miljukov a Maklakov jsou jako všichni schopní kapitalističtí a kontrarevoluční vůdcové muži činu a výborně chápou smysl třídního boje, když se to týká jejich třídy. Proto otázku ofenzívy položili naprosto jasně a neztráceli ani minutu zbytečnými řečmi o ofenzívě ze strategického hlediska, jakými obelhával sebe i ostatní Cereteli.

Ba ne, kadeti dobře vědí, zač je toho loket. Vědí, že v současné době život neklade otázku ofenzívy jako otázku strategickou, ale politickou, jako otázku přelomu celé revoluce v Rusku. Politicky ji ve „Státní dumě“ pojali také kadeti a stejně to udělali už v sobotu večer ve svém písemném prohlášení předsednictvu sjezdu sovětů i bolševici, zejména internacionalisté.

„Rusko má svůj osud ve vlastních rukou,“ prohlásil známý přisluhovač kata Stolypina Maklakov, „a o tomto osudu se rozhodne velmi brzy“ (Správně! Správně!). „Jestli se nám opravdu podaří zaútočit a vést válku nejen rezolucemi, nejen projevy na lidových shromážděních a nošením praporů po městě, vést válku stejně doopravdy, jako jsme ji vedji dřív“ (jen si to poslechněte, to jsou historická slova vůdce kapitalistů: Jako jsme ji vedli dřív!), „pak bude Rusko rychle úplně ozdraveno.“

Jsou to pozoruhodná slova, která se musíme naučit zpaměti a důkladně je promyslet. Jsou pozoruhodná tím, že vyslovují třídní pravdu. Poněkud jinak ji opakoval i Miljukov, který vytýkal petrohradskému sovětu, „proč se (jeho) prohlášení vůbec nezmiňuje o ofenzívě“, a zdůrazňoval, že italští imperialisté položili „jednu skromnou“ (ironie pana Miljukova) „otázku: Pomýšlíte na ofenzívu, nebo ne? Přičemž na tuto otázku rovněž nedostali“ (od petrohradského sovětu) „jednoznačnou odpověď“. Maklakov přitom vyjádřil „svou hlubokou úctu“ Kerenskému a Miljukov to vysvětlil:

„Velmi se obávám,“ řekl, „že to, čeho dosáhl náš“ (správně! náš, tj. ten, který je v rukou kapitalistů) „ministr vojenství, bude se odtud opět rozkládat a že propaseme poslední chvíli, kdy na otázku našich spojenců, pomýšlíme-li útočit, nebo ne, ještě můžeme“ (všinutěte si toho „ještě“!) „dát uspokojivou odpověď pro nás i pro ně.“

„Pro nás i pro ně“ — pro ruské i anglické, francouzské a ostatní imperialisty! Ofenzíva „ještě může“ „uspokojit“, to znamená pomoci zničit Persii, Albánii, Řecko a Mezopotámii, zajistit, aby jim zůstala všechna kořist nakradená od Němců a aby se zmocnili i kořisti nakradené německými lupiči. Toje podstata. Taková je třídní pravda o politickém významu ofenzívy. Uspokojit choutky ruských, anglických a jiných kapitalistů protáhnout imperialistickou, dobyvačnou válku a zvolit ne cestu míru bez anexí (tato cesta je možná jedině tehdy, bude-li pokračovat revoluce), nýbrž cestu války kvůli anexím.

Taková je podstata ofenzívy z hlediska zahraničněpolitického. A Maklakov v citované historické větě definoval tuto podstatu z hlediska vnitropolitického. „Úplné ozdravení Ruska“ znamená v Maklakovových ústech úplné vítězství kontrarevoluce. Kdo nezapomněl na krásné Maklakovovy projevy o roce 1905 a o letech 1907—1913, ten našel skoro v každém jeho projevu potvrzení tohoto hodnocení.

Vést válku „jako jsme ji vedli dřív“ — „my“ přitom znamená kapitalisté s carem v čele! —- vést tuto imperialistickou válku znamená „ozdravit“ Rusko, tj. zajistit vítězství kapitalistům a statkářům.

Taková je třídní pravda.

Ofenzíva může po vojenské stránce skončit nejrůznějším způsobem, ale politicky znamená upevnění imperialistického ducha, imperialistických nálad, imperialistické euforie, upevnění starého, nezměněného velitelského sboru („vést válku jako jsme ji vedli dřív“), upevnění základních pozic kontrarevoluce.

Cereteli a Kerenskij, Skobelev a Černov — ne jako osoby, ale jako vůdcové stran narodniků a menševiků — zcela nezávisle na tom, jestli to chtěli a uvědomili si to — podpořili kontrarevoluci, přešli — v této rozhodující chvíli — na její stranu, zaujali svá místa ve spolku pro zastavení revoluce a pro pokračování války „jako jsme ji vedli dřív“.

Nedělejme si v tomto směru žádné iluze.

Pravda, č. 74
19. (6.) června 1917

Podle textu Pravdy