Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
Poděkování
„Jsme velmi vděčni šovinistickému listu Volja naroda[114] za to, že v čísle ze 4. června přetiskl naše dokumenty o průjezdu Německem.[115] Z těchto dokumentů je vidět, že už tehdy jsme Grimmovo chování označili za „obojaké“ a odmítali jsme jeho služby.
To je fakt a proti faktům nikdo nic nezmůže.
A na zastřené narážky listu Volja naroda odpovídáme: Nebuďte zbabělí, pánové, řekněte otevřeně, že jsme se dopustili takového a takového zločinu nebo přestupku! Zkuste to! Copak je tak těžké pochopit, že je nečestné spokojovat se jen mlhavými narážkami a bát se vystoupit s obviněním, které bych podepsal?
Pravda, č. 74
19. (6.) června 1917Podle textu Pravdy
__________________________________
Poznámky:
114 Volja naroda — deník, orgán pravého křídla eserské strany, vydávaný v Petrohradu od 29. dubna 1917 a zastavený v listopadu 1917. Později vycházel pod jinými názvy. V únoru 1918 byl definitivně zastaven.
115 Jde o protokol ze schůze členů SDDSR, jež se konala 8. dubna (25. března) 1917. Referuje o jednání ruských emigrantů různých politických směrů s předsedou mezinárodní socialistické komise švýcarským socialistou R. Grimmem a s tajemníkem švýcarské sociálně demokratické strany levým zimmerwaldovcem F. Plattenem o průjezdu přes Německo.
Lenin podnikal pokusy odjet ze Švýcarska do Ruska, sotvaže se potvrdila věrohodnost zpráv o únorové revoluci. „Jsem celý bez sebe, že nemohu jet do Skandinávie!! Neodpustím si, že jsem si netroufal jet v roce 1915!“ psal I. F. Armandové 2. (15.) března 1917 (Spisy 35, Praha 1957, s. 259). Avšak návrat emigrantů-internacionalistů do Ruska brzdila jak prozatímní vláda, tak vlády „spojenců“ — Anglie a Francie. V seznamu osob, které měly být podle pokynů ruské politické policie na hranicích zadrženy, figurovali především zimmerwaldovci, internacionalisté a odpůrci imperialistické války; bez překážek se mohli vrátit jenom obranáři. Lenin věděl, že návrat do Ruska bude problematický, a proto hledal možnost ilegálního překročení hranic; svědčí o tom jeho korespondence s V. A. Rarpinským (Ženeva) a s J. S. Haneckým (Stockholm).
6. (19.) března na neoficiální poradě ruských stranických center v Bernu předložil Martov plán na průjezd Německem výměnou za Němce internované v Rusku. Lenin tento plán horlivě podporoval, zejména když 11. (24.) března pozastavila ruská mise v Bernu vybavení dokumentů pro návrat do Ruska řadě emigrantů.
Jednání s německým vyslancem ve Švýcarsku o propuštění ruských politických emigrantů do vlasti přes Německo zahájil švýcarský sociální demokrat, federální rada R. Grimm, ale vzhledem k jeho obojakému chováni (viz tento svazek zde) pověřili bolševici organizací cesty zimmerwaldovce a tajemníka Švýcarské sociálně demokratické strany F. Plattena, který celou záležitost také dokončil. Německá vláda přijala podmínky průjezdu ruských emigrantů přes Německo. Tyto podmínky, jak dosvědčil F. Platten, vypracoval Lenin. Podmínky zaručovaly exteritorialitu vagónu při jeho průjezdu přes Německo, osvobození od celní prohlídky, pasové kontroly a prověřování politického smýšlení projíždějících osob; styk německých správních orgánů s projíždějícími měl být veden jedině přes F. Plattena, který je doprovázel.
Všechny podmínky a okolnosti odjezdu byly zaprotokolovány a protokol byl zaslán představitelům zimmerwaldovské levice — v Německu P. Levimu (P. Hartsteinovi), ve Francii F. Loriotovi a H. Guilbeauxovi, v Polsku M. Broňskému a ve Švýcarsku F. Plattenovi.
Kromě toho byl jejich jménem připraven dokument pro tisk, který ve Stockholmu podepsali i švédští levicoví sociální demokraté (C. Lindhagen, F. Ström, C. Karlsson, T. Nerman a K. Kihlbom) a v Norsku A. Hansen; v tomto dokumentu představitelé shora jmenovaných stran prohlašovali: „My, nížepodepsaní, známe překážky, které kladou dohodové vlády odjezdu ruských internacionalistů. Známe podmínky, za nichž německá vláda povolila průjezd do Švédska... My, nížepodepsaní internacionalisté z Francie, Švýcarska, Polska, Německa, Švédska a Norska, se domníváme, že naši stejně smýšlející ruští soudruzi mají nejen právo, ale i povinnost využít tuto příležitost k průjezdu do Ruska. Přejeme jim hodně zdaru v jejich boji proti imperialistické politice ruské buržoazie, v boji, který je součástí našeho společného boje za osvobození dělnické třídy, za socialistickou revoluci.“ Toto prohlášení bylo uveřejněno v 86. čísle listu švédských levicových sociálních demokratů Politiken 15. dubna 1917.
Protože se ve francouzském tisku objevily zprávy, že ministr zahraničí P. N. Miljukov hrozí emigrantům, jedoucím přes Německo, zatčením pro velezradu, podepsali všichni emigranti v čele Leninem bez ohledu na politickou orientaci toto prohlášení:
„Já, nížepodepsaný, stvrzuji svým podpisem, že
1. jsem byl seznámen s podmínkami, které dojednal F. Platten s německým vyslanectvím;
2. se podřídím příkazům F. Plattena jako vedoucího transportu;
3. jsem byl seznámen se zprávou v Petit Parisien, podle níž ruská prozatímní vláda vyhrožuje, že dá zatknout a obviní z velezrady ty ruské občany, kteří projedou Německem;
4. veškerou politickou odpovědnost za svůj průjezd beru na sebe;
5. Platten mi zaručil průjezd pouze do Stockholmu. 9. dubna 1917 Bern—Curych“ (Ústřední stranický archív Institutu marxismu-leninismu při ÚV KSSS).
K odjezdu došlo 27. března (9. dubna); 31. března (13. dubna) přijel Lenin se skupinou emigrantů do Stockholmu a téhož dne odjel přes Finsko do Ruska. Spolu se Zinovjevem informoval po příjezdu do Petrohradu na žádost emigrantů, kteří přijeli ze Švýcarska, výkonný výbor petrohradského sovětu na zasedání 4. (17.) dubna 1917 o průjezdu přes Německo. Výkonný výbor zprávu vyslechl a usnesl se „okamžitě se obrátit na prozatímní vládu a podniknout opatření, aby se do Ruska mohli ihned vrátit všichni emigranti bez ohledu na jejich politické názory a stanovisko k válce“. Na témž zasedání se Lenin stal členem výkonného výboru petrohradského sovětu dělnických a vojenských zástupců.
Přes všechna tato naprosto zřejmá a nezvratná fakta se buržoazní a esersko-menševický tisk pokoušel zneužít průjezd přes Německo k pomlouvačným kampaním v boji proti bolševické straně, jejíž vliv na masy rychle vzrůstal.