Celá desítka "socialistických" ministrů

Vladimír Iljič Lenin

Celá desítka "socialistických" ministrů

Tajemník mezinárodního sociálšovinistického byra^[86] Huysmans zaslal dánskému ministru bez portfeje Stauningovi, vůdci rádoby "sociálně demokratické" strany, pozdravný telegram:

"Dovídám se z novin, že jste byl jmenován ministrem. Srdečně blahopřeji. Máme tedy na celém světě již deset socialistických ministrů. Situace se vyvíjí příznivě! Přeji Vám všechno nejlepší."

Věru příznivě. Druhá internacionála spěje rychle ― k úplnému splynutí s nacionálně liberální politikou. Bojový orgán německých krajních oportunistů saskokamenický^[a] Volksstimme^[87], který otiskl tento telegram, jízlivě poznamenává: "Tajemník mezinárodního socialistického byra bez jakýchkoli výhrad vítá, že sociální demokrat přijal ministerské křeslo. Avšak těsně před válkou se všechny stranické sjezdy a mezinárodní kongresy proti takové účasti ostře vyslovovaly! Časy se mění, názory také ― i v tomto směru."

Heilmannové, Davidové a Südekumové mají plné právo povýšeně poplácávat Huysmanse, Plechanovy a Vanderveldy po rameni...

Stauning uveřejnil nedávno svůj dopis Vanderveldemu, velmi uštěpačný dopis germanofilského sociálšovinisty namířený proti francouzskému sociálšovinistovi. V tomto dopisu se Stauning chvástá mimo jiné tím, že "my (dánská strana) jsme se rázně a rozhodně zřekli organizačně škodlivé rozbíječské činnosti, kterou na podnět italské a švýcarské strany uskutečňuje takzvané zimmerwaldské hnutí". Doslova tak!

V Dánsku vznikl národní stát v 16. století. Masy dánského lidu mají už dávno buržoazně osvobozenecké hnutí za sebou. V Dánsku více než 96 procent obyvatelstva tvoří Dánové narození v Dánsku. V Německu není ani 200 000 Dánů (Dánsko má 2,9 miliónu obyvatel). Z toho je zřejmé, jak velkým buržoazním podvodem jsou řeči dánské buržoazie na téma "samostatný národní stát" jako úkol dne! To říkají ve 20. století dánští buržoové a monarchisté, jimž patří kolonie, jejichž počet obyvatel se téměř rovná počtu Dánů v Německu a s nimiž teď kupčí dánská vláda.

Kdo řekl, že se dnes neobchoduje s lidmi? Obchoduje se s nimi ostošest. Dánsko prodává Americe za tolik a tolik miliónů (ještě si neplácly) tři ostrovy ― všechny samozřejmě osídlené.

Specifickým rysem dánského imperialismu mimo to je, že má mimořádné zisky z monopolně výsadního postavení na trhu mléčných a masných výrobků: odbyt v Londýně, na největším světovém trhu, nejlevnější námořní cestou. Díky tomu se dánská buržoazie a dánští bohatí rolníci (ryzí buržoové, nehledě na řečičky ruských narodniků) stali "prosperujícími" příživníky anglické imperialistické buržoazie, podílníky na jejích zvlášť snadných a zvlášť horentních ziscích.

Dánská "sociálně demokratická" strana, která tělem i duší podporovala a podporuje pravé křídlo, oportunisty v německé sociální demokracii, se této mezinárodní situaci dokonale přizpůsobila. Dánští sociální demokraté odhlasovali buržoazně monarchistické vládě úvěry "na ochranu neutrality", jak se tomu šetrně říká. Na sjezdu 30. září 1916 se devadesátiprocentní většina vyslovila pro účast ve vládě, pro dohodu s vládou! Dopisovatel bernského socialistického listu píše, že v opozici proti ministerialismu v Dánsku byli Gerson Trier a redaktor J. P. Sundbo. Trier obhajoval ve skvělém projevu názory revolučního marxismu, a když se strana rozhodla pro účast ve vládě, odešel jak z ústředního výboru, tak ze strany s prohlášením, že nechce být členem buržoazní strany. V posledních letech se dánská "sociálně demokratická" strana ničím nelišila od buržoazních radikálů.

Zdravíme soudruha G. Triera! "Situace se vyvíjí příznivě", Huysmans má pravdu, příznivě pokud jde o vyhraněně, jasné, politicky čestné, socialisticky nutné rozdělení na revoluční marxisty, představitele mas revolučního proletariátu, a na plechanovovsko-potresovovsko-huysmansovské spojence a agenty imperialistické buržoazie, kteří mají za sebou většinu "vůdců", avšak nereprezentují masy utlačovaných, ale menšinu privilegovaných dělníků, přecházejících na stranu buržoazie.

Budou ruští uvědomělí dělníci, ti, kteří zvolili poslance vypovězené na Sibiř, ti, kteří hlasovali proti účasti ve výborech pro řízení válečného průmyslu, ochotni podporovat imperialistickou válku, budou ochotni považovat se za členy "internacionály" deseti ministrů? Internacionály Stauningů? Internacionály, z níž odcházejí Trierové?

Social-demokrat, č. 56
6. listopadu 1916

Podle listu Social-demokrat

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a Saská Kamenice — dnešní Karl-Marx- Stadt (tj. v r. 1987. Do roku 1953 Chemnitz). Čes. red.

86 Jde o mezinárodní socialistické byro (MSB), stálý výkonný a informační orgán II. internacionály; o jeho ustavení rozhodl pařížský kongres II. internacionály v roce 1900. Sídlem MSB byl Brusel. Každou národní stranu zastupovali dva delegáti. Byro se mělo scházet čtyřikrát do roka a v přestávkách mezi jeho zasedáními byl řízením jeho agendy pověřen výkonný výbor Belgické dělnické strany. Předsedou MSB byl É. Vandervelde, tajemníkem C. Huysmans. Od roku 1905 zastupoval SDDSR v byru Lenin. VI. (pražská) celoruská konference strany v roce 1912 jej opět zvolila za zástupce SDDSR v MSB. Později se na Leninův návrh stal zástupcem ÚV SDDSR v MSB M. M. Litvinov.

Po vypuknutí první světové války se byro změnilo v poslušný nástroj sociálšovinistů; přesídlilo do holandského Haagu a jeho činnost řídil C. Huysmans.

87 Volksstimme — list; vycházel v Saské Kamenici [Chemnitz, nyní /tj. v r. 1987/ Karl-Marz-Stadt] od ledna 1891 do února 1933 jako orgán Sociálně demokratické strany Německa.