Vladimír Iljič Lenin
Ekonomický obsah narodnictví a jeho kritika v knize p. Struva
Úvod
Kniha p. Struva podává soustavně uspořádanou kritiku narodnictví, které autor chápe v širokém smyslu slova, jako theoretickou doktrinu, jasně řešící důležité sociologické a ekonomické otázky, a též jako „soustavu dogmat ekonomické politiky“ (str. VII). Už pouhé vytyčení takového úkolu by mohlo učinit knihu značně zajímavou; ještě významnější v tomto ohledu je však stanovisko, s něhož je kritika vedena. Autor o tom říká v předmluvě:
„Autor, který se v některých hlavních otázkách přiklání k názorům, které se naprosto jasně vyhranily v literatuře, se nijak nepovažoval vázán literou a kodexem nějaké doktriny, neboť není nakažen orthodoxností“ (str. IX).
Z celého obsahu knihy je zřejmé, že pod těmito „názory, které se naprosto jasně vyhranily v literatuře“, jsou míněny názory marxistické. Vzniká otázka, jaké tedy „některé hlavní“ poučky marxismu autor akceptuje a které odmítá? — a proč a nakolik? Na tuto otázku autor neodpovídá přímo. Proto, aby se poznalo, co z této knihy lze považovat za marxismus — jaké poučky doktriny autor akceptuje a jak dalece důsledně se jich přidržuje — které odmítá a co v těch případech z toho vychází — k zjištění všeho toho je třeba provést podrobný rozbor knihy.
Obsah knihy je velmi různorodý: autor podává předně výklad „subjektivní metody v sociologii“, kterou přejímají naši narodnici, kritisuje ji a staví proti ní metodu „historicko-ekonomického materialismu“. Potom provádí ekonomickou kritiku narodnictví, předně na podkladě „všelidské zkušenosti“ (str. IX), a za druhé, na podkladě údajů ruské ekonomické historie a skutečnosti. Současně jsou kritisována i dogmata narodnické ekonomické politiky. Tato různorodost obsahu (naprosto nevyhnutelná při kritice jednoho z nejvýznamnějších směrů naší společenské ideologie) určuje i formu rozboru: je proto nutno sledovat krok za krokem autorův výklad a pozastavit se u každého z jeho četných argumentů.
*
Než však přikročíme k rozboru knihy, pokládám za nutné pojednat podrobněji o několika předběžných vysvětlivkách. Úkolem této stati je provést kritiku knihy p. Struva s hlediska člověka, který se „přiklání“ ve všech (a nikoli jen „v některých“) „hlavních otázkách k názorům, které se naprosto jasně vyhranily v literatuře“.
Tyto názory byly už nejednou s kritickým záměrem rozváděny na stránkách liberálně narodnického tisku a toto objasňování je hanebně zatemnilo; a nejen to: zkomoliloje tím, že do nich přimísilo hegeliánství, které s nimi nemá nic společného, na př. „víru, že každá země musí projít fází kapitalismu“ a mnoho jiných nesmyslů, vykládaných už čistě v duchu listu „Novoje Vremja“.
Zejména praktická stránka doktriny, její aplikace na ruské problémy, byla zkomolena. Naši liberálové a narodnici, kteří nechtějí pochopit, že doktrina ruského marxismu vychází z naprosto jiné představy o ruské skutečnosti, konfrontovali doktrinu se svým starým názorem na tuto skutečnost, a vycházely jim pak závěry, které nejen s ničím nesouvisely, nýbrž nadto vznášely na marxisty nejabsurdnější obvinění.
Soudím, že knihu p. Struva nelze posoudit bez předběžného zaujetí přesného stanoviska k narodnictví. Kromě toho je třeba předem konfrontovat názory narodnické a marxistické, aby bylo možno objasnit četná místa posuzované knihy, která se omezuje na objektivní stránku doktriny a ponechává skoro vůbec stranou praktické závěry.
Tato konfrontace nám ukáže, jaké jsou společné výchozí body narodnictví a marxismu a v čem se od základu liší. Přitom je účelnější vzít staré ruské narodnictví, neboť to je, za prvé, mnohem výše než soudobé (představované takovými orgány jako je „Russkoje Bogatstvo“), pokud jde o důslednost a dovršenost závěrů, a za druhé, uceleněji ukazuje lepší stránky narodnictví, k nimž se v některých bodech přiklání i marxismus.
Vezměme jedno z takových professions de foi[a] starého ruského narodnictví a sledujme krok za krokem autora.
__________________________________
Poznámky:
a Vyznáni víry. (Pozn. překl.)