Karel Marx
Kapitál, II. díl

Kapitola patnáctá

Vliv doby obratu na velikost zálohovaného kapitálu

V této kapitole a v kapitole další, šestnácté, pojednáváme o vlivu doby obratu na zhodnocení kapitálu.

Vezměme zbožní kapitál, který je produktem určitého pracovního období, na př. devítitýdenního. Nepřihlížíme-li prozatím ani k té části hodnoty výrobku, kterou výrobek přibírá průměrným opotřebováním fixního kapitálu, ani k nadhodnotě, jež se k němu připojuje během výrobního procesu, rovná se hodnota tohoto výrobku hodnotě oběžného kapitálu zálohovaného na jeho výrobu, t. j. hodnotě mzdy a surovin a pomocných látek spotřebovaných při jeho výrobě. Nechť se tato hodnota rovná 900 librám št., takže týdenní výdaj činí 100 liber št. Výrobní období, které se tu kryje s pracovním obdobím, je tedy 9 týdnů. Je při tom lhostejné, předpokládáme-li, že tu jde o pracovní období pro nedělitelný výrobek nebo o nepřetržité pracovní období pro dělitelný výrobek, jen když množství dělitelného výrobku, které se dodává najednou na trh, stojí 9 týdnů práce. Doba oběhu nechť trvá 3 týdny. Celé období obratu je tedy 12 týdnů. Po 9 týdnech se zálohovaný produktivní kapitál přemění v zbožní kapitál, ale je pak ještě tři týdny v období oběhu. Nové výrobní období může tedy začít teprve počátkem 13. týdne a výroba by se tedy musela na tři týdny čili na čtvrtinu celého období obratu zastavit. Je tu opět lhostejné, předpokládáme-li, že to v průměru trvá tak dlouho, než se zboží prodá, nebo že tato doba je podmíněna vzdáleností trhu nebo platebními lhůtami prodaného zboží. Kdyby se každé tři měsíce výroba na 3 týdny zastavila, stála by tedy za rok 4 x 3 = 12 týdnů = 3 měsíce = ¹/4 ročního období obratu. Má-li tedy být výroba nepřetržitá a provozovat se týden co týden v témž rozsahu, je možné jen dvojí.

Buď se musí zmenšit měřítko výroby, tak aby za 900 liber št. bylo možno udržet práci v plném chodu jak po pracovní období, tak i po dobu oběhu prvního obratu. Tu se pak 10. týdnem zahajuje druhé pracovní období, tedy i druhé období obratu; zahajuje se dříve, než skončí první období obratu, neboť období obratu je dvanáctitýdenní a pracovní období devítitýdenní. Rozdělí-li se 900 liber št. na 12 týdnů, činí to 75 liber št. na týden. Především je tu jasné, že takovéto omezení měřítka podniku předpokládá změnu velikosti fixního kapitálu, tedy všeobecné omezení podnikových vkladů. Za druhé je sporné, může-li k takovému omezení vůbec dojít, protože podle vývoje výroby existuje v různých podnicích určité normální minimum vkladu kapitálu, a je-li výdaj nižší než toto minimum, není jednotlivý podnik schopen konkurence. Toto normální minimum samo opět ustavičně roste s rozvojem kapitalistické výroby, není tedy stálé. Mezi normálním minimem, které je po každé dáno, a normálním maximem, které se stále rozšiřuje, existuje však množství mezistupňů — střed, který připouští velmi různé stupně kapitálových vkladů. V rozmezí tohoto středu může tedy docházet i k omezení, jehož hranicí je samo příslušné normální minimum. — Vázne-li výroba, jsou-li trhy přeplněny, stoupá-li cena suroviny atd., omezuje se při dané velikosti fixního kapitálu normální vydávání oběžného kapitálu tím, že se omezuje pracovní doba, takže se na př. pracuje jen půl dne; stejně tak zase v dobách prosperity dochází při dané velikosti fixního kapitálu k nadměrnému rozšiřování oběžného kapitálu jednak prodlužováním pracovní doby, jednak její intensifikací. V podnicích, které s takovými výkyvy předem počítají, snaží se tomu odpomoci jednak uvedenými prostředky, jednak tím, že současně užívají většího počtu dělníků, což je spojeno s použitím reservního fixního kapitálu, na př. reservních lokomotiv na železnicích a pod. Ale zde, kde předpokládáme normální poměry, nebudeme si takových nenormálních výkyvů všímat.

Abychom zde tedy dosáhli nepřetržité výroby, je nutno vydávání téhož oběžného kapitálu rozdělit na delší dobu, na 12 týdnů místo na 9. V každém daném časovém úseku funguje tedy zmenšený produktivní kapitál; oběžná část produktivního kapitálu je zmenšena ze 100 na 75, čili o čtvrtinu. Celková suma, o kterou se zmenší produktivní kapitál, jenž funguje během devítitýdenního pracovního období, je 9 x 25 = 225 liber št., čili ¹/4 z 900 liber št. Ale poměr doby oběhu k období obratu je jako dříve ³/12 = ¹/4. Z toho tedy plyne: nemá-li se výroba během doby oběhu produktivního kapitálu přeměněného ve zbožní kapitál přerušovat, má-li naopak zároveň a nepřetržitě týden co týden pokračovat, a není-li k tomu dán zvláštní oběžný kapitál, lze toho dosáhnout jen zmenšením výroby, zmenšením oběžné součásti fungujícího produktivního kapitálu. Oběžná část kapitálu, která se tak za dobu oběhu uvolní pro výrobu, má se k celému zálohovanému oběžnému kapitálu jako se má doba oběhu k období obratu. To platí, jak jsme už uvedli, jen o takových odvětvích výroby, v nichž se pracovní proces uskutečňuje týden co týden v témž měřítku, kde tedy není nutno vynakládat v různých pracovních obdobích různé množství kapitálu, tak jako je tomu v zemědělství.

Naopak vyjdeme-li z předpokladu, že vzhledem k charakteru podniku nelze snížit měřítko výroby, tedy ani velikost týdně zálohovaného oběžného kapitálu, je možno dosáhnout nepřetržité výroby jen přidáním dodatečného oběžného kapitálu, v uvedeném případě 300 liber št. Během dvanáctitýdenního období obratu se postupně zálohuje 1200 liber št., z toho 300 je čtvrtina, jako jsou 3 týdny čtvrtina z 12. Po uplynutí devítitýdenního pracovního období přemění se kapitálová hodnota 900 liber št. z formy produktivního kapitálu ve formu zbožního kapitálu. Její pracovní období je ukončeno, ale nelze je znovu obnovit s týmž kapitálem. Po tři týdny, během nichž tento kapitál prodlévá ve sféře oběhu, funguje jako zbožní kapitál, je vzhledem k výrobnímu procesu v takovém stavu, jako kdyby vůbec neexistoval. Ponecháváme tu stranou všechny úvěrové vztahy a předpokládáme tedy, že kapitalista hospodaří jen se svým kapitálem. Zatím co však kapitál zálohovaný na první pracovní období setrvává po dokončení výrobního procesu tři týdny v procesu oběhu, funguje dodatečně vynaložený kapitál 300 liber št., takže nepřetržitost výroby není porušena.

Zde je třeba poznamenat toto:

Předně: Pracovní období kapitálu 900 liber št., zálohovaného nejdříve, končí po 9 týdnech, ale kapitál se nevrátí dříve než za 3 týdny, tedy teprve začátkem 13. týdne. Ale nové pracovní období začíná ihned, a to použitím dodatečného kapitálu 300 liber št. Tím se právě udržuje nepřetržitost výroby.

Za druhé: Funkce původního kapitálu 900 liber št. a kapitálu 300 liber št., který je nově přidán po ukončení prvního devítitýdenního pracovního období a který zahajuje druhé pracovní období ihned, jakmile skončí první pracovní období, jsou při prvním období obratu od sebe přesně odděleny nebo aspoň mohou být odděleny, kdežto ve druhém období obratu se vzájemně proplétají.

Představme si věc názorně:

První období obratu trvá 12 týdnů. První pracovní období 9 týdnů; obrat kapitálu na ně zálohovaného se dokončí začátkem 13. týdne. Během posledních 3 týdnů funguje dodatečný kapitál 300 liber št., který zahajuje druhé devítitýdenní pracovní období.

Druhé období obratu. Začátkem 13. týdne připlývá 900 liber št. nazpět a může začít nový obrat. Ale druhé pracovní období bylo zahájeno už v desátém týdnu dodatečnými 300 librami št.; tím je na začátku 13. týdne ukončena třetina pracovního období, 300 liber št. se přeměnilo z produktivního kapitálu ve výrobek. Poněvadž ke skončení druhého pracovního období je třeba jen ještě 6 týdnů, mohou do výrobního procesu druhého pracovního období vejít jen dvě třetiny kapitálu 900 liber št., který připlynul nazpět, tedy jen 600 liber št. Z původních 900 liber št. se uvolnilo 300 liber št., aby hrálo tutéž úlohu, jakou hrál v prvním pracovním období dodatečný kapitál 300 liber št. Na konci 6. týdne druhého období obratu končí druhé pracovní období. Kapitál 900 liber št. na ně vynaložený se vrací po 3 týdnech, tedy na konci 9. týdne druhého dvanáctitýdenního období obratu. Po tři týdny jeho doby oběhu funguje uvolněný kapitál 300 liber št. Tím začíná v 7. týdnu druhého období obratu čili v 19. týdnu roku třetí pracovní období kapitálu 900 liber št.

Třetí období obratu. Na konci 9. týdne druhého období obratu připlývá 900 liber št. znovu nazpět. Ale třetí pracovní období začalo už v 7. týdnu předešlého období obratu, a už ho tedy prošlo 6 týdnů. Potrvá tedy už jen tři týdny. Z 900 liber št., které se vrátily, vchází tedy do výrobního procesu jen 300 liber št. Čtvrté pracovní období vyplňuje zbývajících 9 týdnů tohoto období obratu, a tak začíná 37. týdnem roku zároveň čtvrté období obratu a páté pracovní období.

Abychom si zjednodušili výpočet, předpokládejme: pracovní období 5 týdnů, dobu oběhu 5 týdnů, tedy období obratu 10 týdnů; rok počítejme o 50 týdnech, výdaj kapitálu nechť je 100 liber št. týdně. Pracovní období vyžaduje tudíž oběžný kapitál 500 liber št., doba oběhu pak vyžaduje dodatečný kapitál — dalších 500 liber št. Pracovní období a období obratů vycházejí tedy takto:

Pracovní období	Týden	Zboží v librách št.	Návrat
1.	1 - 5	500	koncem 10. týdne
2.	6 - 10	500	“      15.     “
3.	11 - 15	500	“      20.     “
4.	16 - 20	500	“      25.     “
5.	21 - 25	500	“      30.     “
			atd.

Je-li doba oběhu = 0, tedy rovná-li se období obratu pracovnímu období, rovná se počet obratů počtu pracovních období v roce. Při pětitýdenním pracovním období by tedy byl 50/5 týdne 10 a hodnota obrátivšího se kapitálu by byla = 500 x 10 5000. V tabulce, kde počítáme s dobou oběhu 5 týdnů, je hodnota ročně vyrobených zboží rovněž 5000 liber št., z toho však ¹/10 = 500 liber št. má stále podobu zbožního kapitálu a vrací se až po 5 týdnech. V tomto případě zakončí výrobek desátého pracovního období (46.—50. pracovní týden) na konci roku jen polovinu své doby obratu, při čemž jeho doba oběhu spadá až do prvních 5 týdnů následujícího roku.

Vezměme ještě třetí příklad: pracovní období 6 týdnů, doba oběhu 3 týdny, na pracovní proces se týdně zálohuje 100 liber št.

1.	pracovní období: 1.—6. týden. Na konci 6. týdne je tu zbožní kapitál 600 liber št., který se vrátí koncem 9. týdne.
2.	pracovní období: 7.—12. týden. Během 7.—9. týdne se zálohuje 300 liber št. dodatečného kapitálu. Koncem 9. týdne se vrací 600 liber št. Z nich se během 10.—12. týdne zálohuje 300 liber št.; koncem 12. týdne je tedy volných 300 liber št. a ve zbožním kapitále 600 liber št., které se vrátí koncem 15. týdne.
3.	pracovní období: 13.—18. týden. Během 13.—15. týdne se zálohuje uvedených 300 liber št., potom připlývá nazpět 600 liber št., z nich se 300 liber št. zálohuje na 16.—18. týden. Koncem 18. týdne je volných 300 liber št. v penězích; 600 liber št. je ve zbožním kapitálu, a vrátí se koncem 21. týdne. (Viz podrobnější výklad tohoto případu dále pod bodem II.)

Za 9 pracovních období (= 54 týdnům) vyrobí se tedy zboží za 600 x 9 = 5400 liber št. Na konci devátého pracovního období má kapitalista 300 liber št. v penězích a 600 liber št. ve zboží, které ještě neukončilo svou dobu oběhu.

Srovnáme-li tyto tři příklady, zjistíme předně, že k postupnému vystřídávání kapitálu I, 500 liber št., a stejně velkého dodatečného kapitálu II dochází jen v druhém případě, takže se tyto dvě části kapitálu pohybují odděleně; je tomu tak jen proto, že jsme tu předpokládali zcela výjimečný případ, že totiž pracovní období a doba oběhu tvoří dvě stejné poloviny období obratu. Ve všech ostatních případech, ať je nerovnost mezi oběma obdobími celé doby obratu jakákoli, se pohyby obou kapitálů vzájemně proplétají už od druhého období obratu, jako v příkladě I a III. V tom případě pak tvoří dodatečný kapitál II spolu s částí kapitálu I kapitál, který funguje ve druhém období obratu, kdežto zbývající část kapitálu I se uvolňuje pro původní funkci kapitálu II. Kapitál, který je činný po dobu oběhu zbožního kapitálu, není tu totožný s kapitálem II, který byl původně pro tento účel zálohován, ale rovná se mu hodnotou a tvoří úplně stejný díl celého zálohovaného kapitálu.

Za druhé: Kapitál, který fungoval během pracovního období, leží po dobu oběhu ladem. Ve druhém příkladu funguje kapitál po 5 týdnů pracovního období a leží ladem po 5 týdnů doby oběhu. Celková doba, po kterou kapitál I leží během roku ladem, činí tedy v tomto případě půl roku. Na tuto dobu pak nastupuje dodatečný kapitál II, který tedy v daném případě leží rovněž půl roku ladem. Ale dodatečný kapitál, jehož je třeba k tomu, aby se po dobu oběhu udržela nepřetržitost výroby, není určen celkovým rozsahem, t. j. celkovou sumou dob oběhu za rok, nýbrž jen poměrem doby oběhu k období obratu. (Předpokládá se tu ovšem, že všechny obraty probíhají za týchž podmínek.) Je tedy v příkladu II třeba dodatečného kapitálu 500 liber št., a ne 2500 liber št. Je to prostě proto, že dodatečný kapitál vstupuje do obratu úplně tak jako původně zálohovaný kapitál, a proto úplně tak jako on nahrazuje svou velikost počtem svých obratů.

Za třetí: Je-li výrobní doba delší než pracovní doba, nemění to nic na okolnostech, které tu zkoumáme. Celková období obratu se tím ovšem prodlužují, ale kvůli tomuto prodloužení obratu není pro pracovní proces třeba žádného dodatečného kapitálu. Dodatečný kapitál má jen vyplňovat mezery, které vznikají v pracovním procesu v důsledku doby oběhu; má tedy jen chránit výrobu před těmi poruchami, které vyvěrají z doby oběhu; poruchy, které vznikají z vlastních podmínek výroby, nutno vyrovnávat jiným způsobem, jímž se tu nebudeme zabývat. Naproti tomu existují podniky, v nichž se pracuje jen nárazovitě, na objednávku, kde tedy může docházet k přestávkám mezi pracovními obdobími. V takových podnicích potřeba dalšího kapitálu pro tanto [v příslušném poměru] odpadá. Na druhé straně je i při většině sezónních prací dána jistá hranice pro dobu návratu kapitálu. Touž práci nelze znovu zahájit v příštím roce týmž kapitálem, neskončila-li zatím doba oběhu tohoto kapitálu. Naproti tomu může být doba oběhu také kratší než časový úsek mezi dvěma výrobními obdobími. Pak leží kapitál ladem, nepoužije-li se ho v tomto mezidobí jinak.

Za čtvrté: Kapitál zálohovaný na jedno pracovní období, na př. 600 liber št. v příkladu III, se vynaloží zčásti na suroviny a pomocné látky, na produktivní zásobu pro pracovní období, na konstantní oběžný kapitál, zčásti na variabilní oběžný kapitál, t. j. na zaplacení práce samé. Část vynaložená na konstantní oběžný kapitál nemusí existovat stejně dlouho ve formě produktivní zásoby, na př. surovina nemusí být v zásobě na celé pracovní období, uhlí stačí opatřit jen vždy na dva týdny. Ale poněvadž úvěr dosud ponecháváme stranou, musí tato část kapitálu, pokud není pohotově ve formě produktivní zásoby, být pohotově ve formě peněz, aby ji bylo možno podle potřeby přeměnit v produktivní zásobu. To naprosto nic nemění na velikosti hodnoty konstantního oběžného kapitálu, zálohovaného na 6 týdnů. Naproti tomu – nehledíme-li na peněžní zásobu pro nepředvídané výdaje, na vlastní reservní fond k vyrovnávání poruch – vyplácí se mzda v kratších lhůtách, ponejvíce týdně. Nepřinutí-li tedy kapitalista dělníka, aby mu zálohoval svou práci na delší dobu, musí být kapitál potřebný na mzdu po ruce v peněžní formě. Když kapitál připlyne nazpět, je ho tedy nutno ponechat část v peněžní formě na placení práce, kdežto druhou část je možno přeměnit v produktivní zásobu.

Dodatečný kapitál se dělí zcela tak jako původní kapitál. Od kapitálu I se však liší tím, že (nepřihlížíme-li k úvěrovým poměrům) se musí zálohovat už během celého prvního pracovního období kapitálu I — období, do něhož nevchází — aby byl k disposici pro své vlastní pracovní období. V této době se už může, aspoň částečně, přeměnit v konstantní oběžný kapitál, který se zálohuje na celé období obratu. Do jaké míry přijímá tuto formu nebo jak dlouho setrvává ve formě dodatečného peněžního kapitálu, dokud není taková přeměna nutná, to závisí jednak na zvláštních výrobních podmínkách jednotlivých výrobních odvětví, jednak na místních poměrech, jednak na kolísání cen surovin atd. Zkoumáme-li celkový společenský kapitál, ukazuje se, že značnější nebo méně značná část tohoto dodatečného kapitálu je vždy delší dobu ve stavu peněžního kapitálu. Naproti tomu pokud jde o tu část kapitálu II, která se zálohuje na mzdu, mění se v pracovní sílu vždy jen postupně podle toho, jak proběhnou kratší pracovní období a jak se za ně platí. Tato část kapitálu II je tedy po celé pracovní období ve formě peněžního kapitálu, dokud se nepřemění v pracovní sílu a tím se nezačne účastnit fungování produktivního kapitálu.

Tímto připojením dodatečného kapitálu, potřebného k tomu, aby se doba oběhu kapitálu I změnila ve výrobní dobu, zvětšuje se tedy nejen velikost zálohovaného kapitálu a délka doby, na kterou se musí celý kapitál zálohovat, nýbrž zvětšuje se také zvláště ta část zálohovaného kapitálu, která existuje jako peněžní zásoba, která tedy je ve stavu peněžního kapitálu a má formu potenciálního peněžního kapitálu. K tomu dochází rovněž — a jde o zálohování ve formě produktivní zásoby nebo o zálohování ve formě peněžní zásoby — není-li rozštěpení kapitálu na dvě části, vyžadované dobou oběhu: na kapitál pro první pracovní období a na kapitál, který jej nahrazuje v době oběhu — vyvoláno zvětšením vynaloženého kapitálu, nýbrž zmenšením rozsahu výroby. Ve srovnání s měřítkem výroby tu kapitál vázaný v peněžní formě spíše ještě vzrůstá.

Tímto rozdělením kapitálu na původní produktivní kapitál a na dodatečný kapitál se vůbec dosáhne toho, že pracovní období následují po sobě v nepřetržitém sledu, toho, že po celou dobu funguje stejně velká část zálohovaného kapitálu jako produktivní kapitál.

Všimněme si příkladu II. Kapitál, který je stále ve výrobním procesu, rovná se 500 librám št. Poněvadž pracovní období = 5 týdnům, bude tento kapitál za 50 týdnů (což je podle našeho předpokladu rok) pracovat desetkrát. Proto i produkt, ponecháme-li stranou nadhodnotu, činí 10 x 500 = 5000 liber št. S hlediska kapitálu, který pracuje přímo a bez přerušení ve výrobním procesu — s hlediska kapitálové hodnoty 500 liber št. — doba oběhu tedy zdánlivě úplně zmizela. Období obratu spadá vjedno s pracovním obdobím; doba oběhu se považuje za rovnu nule.

Kdyby však byla produktivní činnost kapitálu 500 liber št. pravidelně narušována pětitýdenním obdobím oběhu, takže by byl znovu schopen produktivní činnosti až po uplynutí celého desetitýdenního období obratu, měli bychom za 50 týdnů roku 5 desetitýdenních obratů; v tom 5 pětitýdenních výrobních období, tedy dohromady 25 výrobních týdnů s celkovým produktem 500 x 5 = = 2500 liber št. a 5 pětitýdenních období oběhu, tedy celková doba oběhu rovněž 25 týdnů. Říkáme-li tu, že se kapitál 500 liber št. obrátil pětkrát za rok, je očividné a jasné, že polovinu každého období obratu tento kapitál 500 liber št. vůbec nefungoval jako produktivní kapitál a že tedy, vzato v celku, fungoval jen polovinu roku, druhou polovinu roku pak vůbec nefungoval.

V našem příkladě nastupuje na celých těchto pět období oběhu dodatečný kapitál 500 liber št., a tím se obrat zvyšuje z 2500 na 5000 liber št. Ale i zálohovaný kapitál je teď 1000 liber št. místo 500 liber št. 5000 děleno 1000 rovná se 5. Tedy místo deseti obratů pět. Tak se také opravdu počítá. Ale když se pak říká, že se kapitál 1000 liber št. obrátil za rok pětkrát, mizí v prázdných kapitalistických kotrbách vzpomínka na dobu oběhu a vytváří se zmatená představa, jako by byl tento kapitál během pěti po sobě jdoucích obratů neustále fungoval ve výrobním procesu. Řekneme-li však, že se kapitál 1000 liber št. obrátil pětkrát, je v tom zahrnuta jak doba oběhu, tak i výrobní doba. Neboť kdyby bylo ve výrobním procesu skutečně neustále fungovalo 1000 liber št., byl by musel produkt být za našich předpokladů 10.000 liber št. místo 5000. Aby však bylo ve výrobním procesu stále 1000 liber št., muselo by se potom také vůbec zálohovat 2000 liber št. Ekonomové, u nichž nelze najít vůbec nic jasného o mechanismu obratu, přehlížejí stále ten hlavní moment, že výroba může probíhat nepřerušeně jen tehdy, účastní-li se výrobního procesu fakticky vždy jen část průmyslového kapitálu. Zatím co je jedna část ve výrobním období, musí být druhá část neustále v období oběhu. Čili jinými slovy, jedna část může fungovat jako produktivní kapitál jen za té podmínky, že druhá část ve formě zbožního nebo peněžního kapitálu je odňata vlastní výrobě. Pouštět toto se zřetele znamená vůbec nevidět význam a úlohu peněžního kapitálu.

Nyní je třeba prozkoumat, jaký rozdíl v obratu se objeví podle toho, jsou-li si obě části období obratu — pracovní období a období oběhu — rovny, nebo když je pracovní období větší nebo menší než období oběhu, a dále prozkoumat, jaký to má vliv na vázání kapitálu ve formě peněžního kapitálu.

Dejme tomu, že kapitál, který se má týdně zálohovat, se rovná ve všech případech 100 librám št. a období obratu 9 týdnům, že se tedy musí na každé období obratu zálohovat kapitál = 900 librám št.

I. Pracovní období se rovná období oběhu

Ačkoli je tento případ ve skutečnosti náhodnou výjimkou, musíme z něho při svém zkoumání vyjít, poněvadž se v něm vztahy jeví nejjednodušeji a nejnázorněji.

Dva kapitály (kapitál I, který se zálohuje na první pracovní období, a dodatečný kapitál II, který funguje během období oběhu kapitálu I) se při svém pohybu vzájemně vystřídávají, ale neproplétají se přitom. Proto se také, až na první období, každý z obou kapitálů zálohuje jen na své vlastní období obratu. Období obratu budiž, jako v dalších příkladech, 9 týdnů, tedy pracovní období i období oběhu po 4¹/2 týdnech. Pak máme toto roční schema:

Tabulka I

Kapitál I

	Období obratu Týden	Pracovní období Týden	Zálohováno v librách št.	Období oběhu Týden
I.	1 - 9	1 - 41/2	450	41/2 - 9
II.	10 - 18	10 - 131/2	450	131/2 - 18
III.	19 - 27	19 - 221/2	450	221/2 - 27
IV.	28 - 36	28 - 311/2	450	311/2 - 36
V.	37 - 45	37 - 401/2	450	401/2 - 45
VI.	46 – (54)	46 - 491/2	450	491/2 - (54) [31]

Kapitál II

	Období obratu Týden	Pracovní období Týden	Zálohováno v librách št.	Období oběhu Týden
I.	41/2 - 131/2	41/2 - 9	450	10 - 131/2
II.	131/2 - 221/2	131/2 - 18	450	19 - 221/2
III.	221/2 - 311/2	221/2 - 27	450	28 - 311/2
IV.	311/2 - 401/2	311/2 - 36	450	37 - 401/2
V.	401/2 - 491/2	401/2 - 45	450	46 - 491/2
VI.	491/2 - (581/2)	491/2 - (54)	450	(55 - 581/2)

Za 51 týdnů, které tu považujeme za rok, prošel kapitál I šesti plnými pracovními obdobími, tedy vyrobil zboží za 450 x 6 = 2700 liber št., a kapitál lI v pěti plných pracovních obdobích za 450 x 5 = 2250 liber št. Mimo to vyrobil kapitál II za posledního 1¹/2) týdne v roce (od poloviny 50. týdne do konce 51. týdne) ještě zboží za 150 liber št. — celkový výrobek za 51 týdnů: 5100 liber št. Pokud se týče bezprostřední výroby nadhodnoty, která se vyrábí jen během pracovního období, obrátil by se tedy celkový kapitál 900 liber št. 5²/3 krát (900 x 5²/3 = 5100 liber št.) Ale zkoumáme-li skutečný obrat, vidíme, že se kapitál I obrátil 5²/3 krát, neboť na konci 51. týdne má před sebou ještě 3 týdny svého šestého období obratu; 450 x 5²/3 = 2550 liber št.; a kapitál II se obrátil 5¹/6 krát, neboť dokončil jen 1¹/2 týdne svého šestého období obratu, tedy ještě 7¹/2 týdne z něho připadá na příští rok; 450 x 5¹/6 = 2325 liber št.; skutečný celkový obrat = 4875 liber št.

Zkoumejme kapitál I a kapitál II jako dva na sobě navzájem úplně nezávislé kapitály. Ve svých pohybech jsou úplně samostatné; tyto pohyby se vzájemně doplňují jen proto, že se jejich pracovní období a období oběhu vzájemně bezprostředně střídají. Lze je považovat za dva zcela nezávislé kapitály, náležející různým kapitalistům.

Kapitál I prošel pěti plnými obdobími obratu a dvěma třetinami šestého. Na konci roku má formu zbožního kapitálu, který potřebuje ke své normální realisaci ještě 3 týdny. Během této doby nemůže vejít do výrobního procesu. Funguje jako zbožní kapitál: obíhá. Vykonal pouze ²/3 svého posledního období obratu. Lze to vyjádřit takto: obrátil se jen ²/3krát, pouze ²/3 jeho celkové hodnoty vykonaly úplný obrat. Říkáme: 450 liber št. vykoná svůj obrat za 9 týdnů, tedy 300 liber št. za 6 týdnů. Při tomto způsobu vyjádření se přehlíží organický vztah mezi dvěma specificky různými součástmi doby obratu. Přesný smysl výroku, že zálohovaný kapitál 450 liber št. vykonal 5²/3 obratu, je jen ten, že vykonal pět úplných obratů a jen ²/3 šestého. Naproti tomu výrok, že obrátivší se kapitál = 5²/3násobněmu zálohovanému kapitálu, tedy v uvedeném případě = 5²/3 x 450 liber št. = 2550 liber št., obsahuje to správné, že kdyby tento kapitál 450 liber št. nebyl doplněn jiným kapitálem 450 liber št., musela by ve skutečnosti jedna jeho část být ve výrobním procesu, druhá část v procesu oběhu. Chceme-li dobu obratu vyjádřit masou obrátivšího se kapitálu, lze ji vyjádřit vždy jen masou dané hodnoty (ve skutečnosti masou hotového výrobku). Okolnost, že zálohovaný kapitál není ve stavu, v němž může znovu zahájit výrobní proces, zračí se v tom, že je ho ve stavu schopném výroby jen část; v tom, že kapitál, aby byl ve stavu nepřetržité výroby, musel by být — podle vzájemného poměru výrobního období a období oběhu — rozdělen na části, z nichž jedna by byla neustále ve výrobním období a druhá neustále v období oběhu. Působí tu týž zákon, podle něhož se masa stále fungujícího produktivního kapitálu určuje poměrem doby oběhu k době obratu.

Na konci 51. týdne, který tu považujeme za konec roku, je z kapitálu II zálohováno 150 liber št. na výrobu ještě nehotového výrobku. Další část je ve formě oběžného konstantního kapitálu — v surovinách a j. — t. j. ve formě, v níž může jako produktivní kapitál fungovat ve výrobním procesu. Třetí část pak je v peněžní formě. Je to při nejmenším částka na mzdu pro zbytek pracovního období (3 týdny), ale vyplácí se až na konci každého týdne. Ačkoli tu tato část kapitálu začátkem nového roku, tedy začátkem nového obratového cyklu, není ve formě produktivního kapitálu, nýbrž ve formě peněžního kapitálu, v níž nemůže vejít do výrobního procesu, působí už přesto při zahájení nového obratu ve výrobním procesu oběžný variabilní kapitál, t. j. živá pracovní síla. Tento zjev vyplývá z toho, že pracovní síla se sice kupuje na začátku pracovního období, řekněme na týden, a spotřebovává se rovněž od počátku týdne, ale platí se až na konci týdne. Peníze tu působí jako platidlo. Jsou tedy na jedné straně jako peníze ještě v rukou kapitalistových, kdežto na druhé straně pracovní síla, zboží, v něž se přeměňují, působí již ve výrobním procesu; táž kapitálová hodnota se tu tedy objevuje dvakrát.

Zkoumáme-li pouze pracovní období, vyrobí

kapitál I	450 x 6	= 2700 liber. št.
kapitál II	450 x 51/3	= 2400   “      “
______________________________________
tedy dohromady . . .	900 x 52/3	= 5100 liber. št.

Celkový zálohovaný kapitál 900 liber št. fungoval tedy 5²/3krát za rok jako produktivní kapitál. Pro výrobu nadhodnoty je lhostejné, zda funguje po celou dobu střídavě 450 liber št. stále ve výrobním procesu a 450 liber št. v procesu oběhu anebo zda funguje 900 liber št. 4¹/2 týdne ve výrobním procesu a dalšího 4¹/2 týdne v procesu oběhu.

Naproti tomu zkoumáme-li období obratu, činí obrat

kapitálu I	450 x 52/3	= 2550 liber. št.
“      II	450 x 51/6	= 2325   “      “
___________________________________________________
tedy obrat celkového kapitálu . . .	900 x 55/12	= 4875 liber. št.

Neboť počet obratů celkového kapitálu se rovná součtu obratů I a II dělenému součtem kapitálů I a II.

Je třeba poznamenat, že i kdyby kapitály I a II byly na sobě navzájem nezávislé, tvořily by přesto jen různé samostatné části společenského kapitálu zálohovaného do téže výrobní sféry. Kdyby se tedy společenský kapitál v této výrobní sféře skládal jen z I a II, vyšel by pro obrat společenského kapitálu v této sféře týž výsledek, který tu vychází pro obě součásti I a II téhož soukromého kapitálu. A jdeme-li dále, může být tento výpočet proveden pro každou část celkového společenského kapitálu, vloženou do jakékoli zvláštní sféry výroby. Konečně se však počet obratů celkového společenského kapitálu rovná sumě kapitálu obrátivšího se v různých výrobních sférách, dělené sumou kapitálu v těchto výrobních sférách zálohovaného.

Dále je nutno poznamenat, že podobně jako zde v témž soukromém podniku mají kapitály I a II, přesně vzato, různé roky obratu (neboť obratový cyklus kapitálu II začíná o 4¹/2 týdne později než cyklus kapitálu I, tedy rok kapitálu I uplyne o 4¹/2 týdne dříve než rok kapitálu II), tak i různé individuální kapitály v téže výrobní sféře zahajují své operace ve zcela různou dobu, a proto také dokončují svůj roční obrat v různých dobách roku. Ale i zde postačí vypočítat průměr, jako jsme to učinili výše u kapitálů I a II, abychom roky obratu různých samostatných částí společenského kapitálu převedli na jednotný rok obratu.

II. Pracovní období je větší než období oběhu

Pracovní období a období obratu kapitálů I a II se tu kříží, místo aby se vystřídávala. Zároveň tu dochází k uvolňování kapitálu, což se v případě, který jsme zkoumali dosud, nevyskytovalo.

Nemění to však nic na tom, že i tu se 1) počet pracovních období celkového zálohovaného kapitálu rovná sumě hodnoty ročního výrobku obou zálohovaných částí kapitálu, dělené celkovým zálohovaným kapitálem, a 2) počet obratů celkového kapitálu se rovná součtu obou obratů dělenému součtem obou zálohovaných kapitálů. Přitom musíme i zde zkoumat obě části kapitálu tak, jako by obraty, které vykonávají, byly na sobě navzájem zcela nezávislé.

Předpokládáme tedy opět, že na pracovní proces je nutno zálohovat 100 liber št. týdně. Pracovní období nechť trvá 6 týdnů, je tedy třeba zálohovat po každé 600 liber št. (kapitál I). Období oběhu 3 týdny; tedy období obratu, jako dříve, 9 týdnů. Kapitál II ve výši 300 liber št. nastoupí na dobu třítýdenního období oběhu kapitálu I. Zkoumáme-li je oba jako kapitály na sobě navzájem nezávislé, vypadá schema ročního obratu takto:

Tabulka II

Kapitál I, 600 liber št.

	Období obratu Týden	Pracovní období Týden	Zálohováno v librách št.	Období oběhu Týden
I.	1 - 9	1 - 6	600	7 - 9
II.	10 - 18	10 - 15	600	16 - 18
III.	19 - 27	19 - 24	600	25 - 27
IV.	28 - 36	28 - 33	600	34 - 36
V.	37 - 45	37 - 42	600	43 - 45
VI.	46 – (54)	46 - 51	600	(52 - 54)

Dodatečný kapitál II, 300 liber št.

	Období obratu Týden	Pracovní období Týden	Zálohováno v librách št.	Období oběhu Týden
I.	7 - 15	7 - 9	300	10 - 15
II.	16 - 24	16 - 18	300	19 - 24
III.	25 - 33	25 - 27	300	28 - 33
IV.	34 - 42	34 - 36	300	37 - 42
V.	43 - 51	43 - 45	300	46 - 51

Výrobní proces probíhá po celý rok bez přerušení ve stejném rozsahu. Oba kapitály, I a II, zůstávají úplně odděleny. Ale abychom je ukázali takto oddělené, museli bychom je od sebe roztrhnout tam, kde se fakticky kříží a prolínají, a tím změnit i počet obratů. Podle hořejší tabulky by se totiž obrátil:

kapitál I	600 x 52/3	= 3400 liber. št.
“      II	300 x 5	= 1500   “      “
___________________________________________________
tedy celkový kapitál . . .	900 x 54/9	= 4900 liber. št.

To však nesouhlasí, protože, jak uvidíme, skutečná výrobní období a období oběhu se absolutně nekryjí s obdobími v uvedeném schematu, kde šlo hlavně o to ukázat oba kapitály, I a II, jako na sobě navzájem nezávislé.

Ve skutečnosti totiž nemá kapitál II ani zvláštní pracovní období, ani zvláštní období oběhu, oddělené od období kapitálu I. Pracovní období trvá 6 týdnů, období oběhu 3 týdny. Protože se kapitál II rovná jen 300 librám št., může vyplnit jen část pracovního období. Ve skutečnosti tomu tak také je. Na konci 6. týdne vstupuje výrobek v hodnotě 600 liber št. do oběhu a na konci 9. týdne se vrací v podobě peněz. Tím začíná začátkem 7. týdne působit kapitál II a kryje potřeby následujícího pracovního období v 7.—9. týdnu. Ale podle našeho předpokladu je na konci 9. týdne skončena jen polovina pracovního období. Začátkem 10. týdne tedy zahájí znovu činnost kapitál I v částce 600 liber št., který se právě vrátil, a kryje svými 300 librami št. zálohování nutná v 10.—12. týdnu. Tím je dokončeno druhé pracovní období. V oběhu je hodnota výrobku 600 liber št., která se vrátí na konci 15. týdne nazpět; kromě toho je tu však uvolněno 300 liber št., suma původního kapitálu II, které mohou fungovat v první polovině příštího pracovního období, tedy v 13.—15. týdnu. Po jejich uplynutí se vrátí znovu 600 liber št.; z toho 300 liber št. postačí do konce tohoto pracovního období, 300 liber št. zůstane volných pro příští období.

Celý proces tedy probíhá takto:

I. období obratu: 1.—9. týden.

1. pracovní období: 1.—6. týden. Funguje kapitál I, 600 liber št.

1. období oběhu: 7.—9. týden. Na konci 9. týdne se vrací 600 liber št.

II. období obratu: 7.—l5. týden.

2. pracovní období: 7.—12. týden.

První polovina: 7.—9. týden. Funguje kapitál II, 300 liber št. Na konci 9. týdne se vrací 600 liber št. ve formě peněz (kapitál 1).

Druhá polovina: l0.—12. týden. Funguje 300 liber št. z kapitálu I. Druhých 300 liber št. z kapitálu I zůstává volných.

2. období oběhu: 13.—15. týden. Na konci 15. týdne vrací se v podobě peněz 600 liber št. (polovina z kapitálu I, polovina z kapitálu II).

III. období obratu: 13.—21. týden.

3. pracovní období: 13.—18. týden.

První polovina: 13.—l5. týden. Začíná fungovat uvolněných 300 liber št. Koncem 15. týdne připlývá nazpět 600 liber št. v penězích.

Druhá polovina: 16.—18. týden. Z 600 liber št., které se vrátily, funguje 300 liber št., ostatních 300 liber št. zůstává zase volných.

3. období oběhu: 19.—21. týden, na jehož konci se znovu vrací 600 liber št. v penězích; v těchto 600 librách št. se kapitál I a kapitál II slily tak, že už je nelze rozlišit.

Tak vychází do konce 51. týdne osm plných období obratu kapitálu 600 liber št. (1: 1.—9. týden; II: 7.—15.; III: 13.—21.; IV: 19.—27.; V: 25.—33.; VI: 31.—39.; VII: 37.—45.; VIII: 43.—51. týden). Protože však 49.—51. týden připadá na osmé období oběhu, musí v této době nastoupit 300 liber št. uvolněného kapitálu a udržovat výrobu v chodu. Tak vypadá obrat na konci roku takto: 600 liber št. vykonalo koloběh osmkrát, to činí 4800 liber št. K tomu přistupuje výrobek posledních 3 týdnů (49.—5l.), který vykonal jen třetinu svého devítitýdenního koloběhu, je tedy třeba k sumě obratu připočítat jen třetinu jeho velikosti, 100 liber št. Rovná-li se tedy roční produkt, bereme-li za rok 51 týdnů, 5100 librám št., je obrátivší se kapitál jen 4800 + 100 = 4900 liber št.; celkový zálohovaný kapitál 900 liber št. se tedy obrátil 5⁴/9krát, což je o něco málo více než v případě I.

V daném příkladu jsme předpokládali případ, kdy pracovní doba = ²/3, doba oběhu = ¹/3 období obratu, tedy pracovní doba je prostým násobkem doby oběhu. Otázka je, dochází-li k uvolňování kapitálu, které jsme konstatovali výše, i za jiných podmínek.

Počítejme pracovní období 5 týdnům, dobu oběhu = 4 týdnům, týdně zálohovaný kapitál = 100 librám št.

I. období obratu: 1.—9. týden.

1. pracovní období: 1.—5. týden. Funguje kapitál I = 500 liber št.

1. období oběhu: 6.—9. týden. Na konci 9. týdne připlývá zpět v penězích 500 liber št.

II. období obratu: 6.—l4. týden.

2. pracovní období: 6.—10. týden.

První část: 6.—9. týden. Funguje kapitál II = 400 liber št. Na konci 9. týdne připlývá v penězích nazpět kapitál I = 500 liber št.

Druhá část: l0. týden. Z 500 liber št., které se vrátily, funguje 100 liber št. Ostatních 400 liber št. zůstává volných pro příští pracovní období.

2. období oběhu: 11.—14. týden. Na konci 14. týdne připlývá v penězích nazpět 500 liber št.

Do konce 14. týdne (11.—14.) funguje uvolněných 400 liber št., o nichž se mluvilo výše; 100 liber št. z 500 liber št., které se poté vrátily, doplňuje částku potřebnou pro třetí pracovní období (11. až 15. týden), takže se znovu uvolňuje 400 liber št. pro čtvrté pracovní období. Týž jev se opakuje v každém pracovním období; na jeho počátku je tu 400 liber št., které stačí na první čtyři týdny. Na konci čtvrtého týdne připlývá v penězích nazpět 500 liber št., z nichž je na poslední týden zapotřebí jen 100 liber št., ostatních 400 liber št. zůstane volných pro příští pracovní období.

Vezměme dále pracovní období o 7 týdnech s kapitálem I ve výši 700 liber št. a dobu oběhu o 2 týdnech s kapitálem II o 200 librách št.

Pak trvá první období obratu od 1. do 9. týdne, z toho první pracovní období od 1. do 7. týdne se zálohováním v částce 700 liber št., a první období oběhu od 8. do 9. týdne. Na konci 9. týdne připlývá 700 liber št. v penězích nazpět.

Druhé období obratu od 8. do 16. týdne zahrnuje druhé pracovní období od 8. do 14. týdne. Z toho je potřeba na 8. a 9. týden kryta kapitálem II. Na konci 9. týdne se vrací zmíněných 700 liber št.; z nich se spotřebuje až do konce pracovního období (10.—14. týden) 500 liber št., 200 liber št. zůstává volných pro příští pracovní období. Druhé období oběhu trvá 15.—16. týden; na konci 16. týdne se vrací znovu 700 liber št. Týž jev se pak opakuje v každém pracovním období. Potřeba kapitálu v prvních dvou týdnech je kryta 200 librami št., které se uvolnily na konci předcházejícího pracovního období; na konci 2. týdne se vrací 700 liber št.; pracovního období však zbývá už jen 5 týdnů, takže může spotřebovat pouze 500 liber št.; zůstává tedy vždy 200 liber št. volných pro příští pracovní období.

Z toho tedy plyne, že v našem případě, kde jsme počítali s tím, že pracovní období je větší než období oběhu, je tu za všech okolností na konci každého pracovního období volný peněžní kapitál, stejně veliký jako kapitál II, zálohovaný na období oběhu. V našich třech příkladech byl kapitál II v prvním případě = 300 librám št., ve druhém = 400 librám št., ve třetím = 200 librám št.; podle toho činil kapitál uvolněný na konci pracovního období postupně 300, 400, 200 liber št.

II. Pracovní období je menší než období oběhu

Předpokládáme nejdříve zase období obratu o 9 týdnech; z nich 3 týdny tvoří pracovní období, pro něž je tu k disposici kapitál I = 300 librám št. Období oběhu nechť je 6 týdnů. Na těchto 6 týdnů je zapotřebí dodatečného kapitálu 600 liber št., který pak můžeme rozdělit dále na dva kapitály po 300 librách št., z nichž každý vyplní jedno pracovní období. Máme pak tři kapitály po 300 librách št.; z toho vždy 300 liber št. bude zaměstnáno ve výrobě a 600 liber št. ve sféře oběhu.

Tabulka III

Kapitál I

	Období obratu Týden	Pracovní období Týden	Období oběhu Týden
I.	1 - 9	1 - 3	4 - 9
II.	10 - 18	10 - 12	13 - 18
III.	19 - 27	19 - 21	22 - 27
IV.	28 - 36	28 - 30	31 - 36
V.	37 - 45	37 - 39	40 - 45
VI.	46 - (54)	46 - 48	49 - (54)

Kapitál II

	Období obratu Týden	Pracovní období Týden	Období oběhu Týden
I.	4 - 12	4 - 6	7 - 12
II.	13 - 21	13 - 15	16 - 21
III.	22 - 30	22 - 24	25 - 30
IV.	31 - 39	31 - 33	34 - 39
V.	40 - 48	40 - 42	43 - 48
VI.	49 - (57)	49 - 51	(52 - 57)

Kapitál III

	Období obratu Týden	Pracovní období Týden	Období oběhu Týden
I.	7 - 15	7 - 9	10 - 15
II.	16 - 24	16 - 18	19 - 24
III.	25 - 33	25 - 27	28 - 33
IV.	34 - 42	34 - 36	37 - 42
V.	43 - 51	43 - 45	46 - 51

Máme tu přesný obraz případu I, jen s tím rozdílem, že se nyní místo dvou kapitálů vystřídávají tři. Ke křížení nebo proplétání kapitálů nedochází; každý jednotlivý kapitál lze sledovat odděleně až do konce roku. Stejně tak jako v případě I nedochází tu na konci pracovního období k uvolňování kapitálu. Kapitál I se vynakládá celý na konci 3. týdne, vrací se celý na konci 9. týdne a začíná znovu fungovat začátkem 10. týdne. Stejně tak je tomu s kapitálem II a III. Pravidelné a úplné vystřídávání jednoho kapitálu druhým tedy vylučuje jakékoli uvolňování kapitálů.

Celkový obrat se vypočítává takto:

kapitál I	300 liber št. x 52/3	= 1700 liber. št.
“      II	300 liber št. x 51/3	= 1600 liber št.
“      III	300 liber št. x 5	= 1500 liber št.
___________________________________________________
celkový kapitál	900 liber št. x 51/3	= 4800 liber. št.

Vezměme nyní ještě také příklad, kdy období oběhu není přesným násobkem pracovního období; na př. pracovní období 4 týdny, období oběhu 5 týdnů; v takovémto případě by příslušné částky kapitálu byly: kapitál I = 400 liber št., kapitál II = 400 liber št., kapitál III = 100 liber št. Uvedeme jen schema prvních tří obratů.

Tabulka III

Kapitál I

	Období obratu Týden	Pracovní období Týden	Období oběhu Týden
I.	1 - 9	1 - 4	5 - 9
II.	9 - 17	9.10 - 12	13 - 17
III.	17 - 25	17.18 - 20	21 - 25

Kapitál II

	Období obratu Týden	Pracovní období Týden	Období oběhu Týden
I.	5 - 13	5 - 8	9 - 13
II.	13 - 21	13.14 - 16	17 - 21
III.	21 – 29	21.22 - 24	25 - 29

Kapitál III

	Období obratu Týden	Pracovní období Týden	Období oběhu Týden
I.	9 - 17	9	10 - 17
II.	17 - 25	17	18 - 25
III.	25 - 33	25	26 - 33

Dochází tu k proplétání kapitálů jen potud, pokud pracovní období kapitálu III, který stačí jen na týden a který proto nemá samostatné pracovní období, spadá vjedno s prvním pracovním týdnem kapitálu I. Zato však se na konci pracovního období jak kapitálu I, tak i kapitálu II uvolňuje částka 100 liber št. rovnající se kapitálu III. Vyplní-li totiž kapitál III první týden druhého pracovního období a všech dalších pracovních období kapitálu I a připlývá-li na konci tohoto prvního týdne nazpět celý kapitál I, 400 liber št., zbývají z pracovního období kapitálu I už jen 3 týdny a příslušný výdaj kapitálu pak činí 300 liber št. Takto uvolněných 100 liber št. postačí pak pro první týden pracovního období kapitálu II, které následuje bezprostředně po něm; na konci tohoto týdne se vrací celý kapitál II, 400 liber št.; protože však už zahájené pracovní období může pohltit už jen 300 liber št., zůstává po jeho ukončení znovu 100 liber št. volných a tak dále. K uvolňování kapitálu na konci pracovního období dochází tedy tehdy, jestliže doba oběhu není prostým násobkem pracovního období; kapitál, který se takto uvolňuje, rovná se té části kapitálu, která vyplňuje dobu, o kterou období oběhu přesahuje pracovní období nebo násobek pracovních období.

Ve všech zkoumaných případech jsme předpokládali, že pracovní období i doba oběhu zůstávají v každém podniku, který jsme zde probírali, po celý rok stejné. Z tohoto předpokladu bylo nutno vyjít, jestliže jsme chtěli zjistit vliv doby oběhu na obrat a na velikost zálohovaného kapitálu. Že tomu tak ve skutečnosti bezpodmínečně nemusí být, ba často vůbec nebývá, to na věci nic nemění.

V celém tomto oddílu jsme zkoumali jen obraty oběžného kapitálu, nezkoumali jsme však obraty fixního kapitálu, prostě proto, že probíraná otázka nemá s fixním kapitálem nic společného. Pracovní prostředky a j., jichž se používá ve výrobním procesu, jsou fixním kapitálem jen potud, pokud je doba jejich užívání delší než období obratu oběžného kapitálu, pokud doba, v níž tyto pracovní prostředky neustále slouží v pracovních procesech, které se ustavičně opakují, je delší než období obratu oběžného kapitálu, pokud se tedy rovná n období obratu oběžného kapitálu. Ať je celková doba, kterou tvoří těchto n období obratu oběžného kapitálu, delší nebo kratší, ta část produktivního kapitálu, která byla na tuto dobu zálohována na fixní kapitál, se v této době nově nezálohuje. Funguje dále ve své dřívější užitné formě. Rozdíl je jen v tom: podle toho, jak dlouho trvá jednotlivé pracovní období každého období obratu oběžného kapitálu, přenáší fixní kapitál větší nebo menší část své původní hodnoty na výrobek tohoto pracovního období, a podle toho, jak dlouho trvá doba oběhu každého období obratu, vrací se tato část hodnoty fixního kapitálu, přenesená na výrobek, rychleji nebo pomaleji v peněžní formě. Povaha předmětu, o němž v tomto oddílu pojednáváme — obrat oběžné části produktivního kapitálu — vyplývá už z povahy této části kapitálu. Oběžného kapitálu použitého v jednom pracovním období nemůže být použito v novém pracovním období, dokud nedokončí svůj obrat, dokud se nepřemění ve zbožní kapitál, z něho v peněžní kapitál a z tohoto peněžního kapitálu opět v produktivní kapitál. Aby tedy mohlo za prvním pracovním obdobím následovat ihned a bez přerušení druhé pracovní období, je nutno znovu zálohovat kapitál a přeměnit jej v oběžné prvky produktivního kapitálu, a to zálohovat jej v dostatečném množství, aby vyplnil mezeru, která vzniká tím, že oběžný kapitál, zálohovaný na první pracovní období, je v období oběhu. Odtud vliv délky pracovního období oběžného kapitálu na měřítko pracovního procesu v dané výrobě a na to, jak se zálohovaný kapitál dělí na části, t. j. vliv na velikost nových kapitálových dávek, které mají být dodatečně zálohovány. A právě to bylo nutno v tomto oddílu prozkoumat.

IV. Závěry

Z dosavadního zkoumání plyne:

A. Různé dávky, na něž musí být kapitál rozdělen, aby jedna jeho část mohla být neustále v pracovním období, zatím co ostatní části jsou v období oběhu, tyto dávky se vystřídávají, tak jako různé samostatné individuální kapitály, ve dvou případech. 1) Rovná-li se pracovní období období oběhu, tedy dělí-li se období obratu na dvě stejné části. 2) Je-li období oběhu delší než pracovní období, ale tvoří-li zároveň prostý násobek pracovního období, takže jedno období oběhu = n pracovních období, kde n musí být celé číslo. V těchto případech se žádná část postupně zálohovaného kapitálu neuvolňuje.

B. Naproti tomu ve všech případech, kde 1) období oběhu je větší než pracovní období a netvoří jeho prostý násobek, a 2) kdy pracovní období je větší než období oběhu — ve všech těchto případech se na konci každého pracovního období, počínaje druhým obratem, ustavičně a periodicky uvolňuje část celkového oběžného kapitálu. Jestliže je pracovní období větší než období oběhu, rovná se tento uvolněný kapitál části celkového kapitálu zálohovaného na období oběhu; jestliže je období oběhu větší než pracovní období, rovná se tento kapitál části kapitálu, která musí vyplňovat rozdíl, o který období oběhu přesahuje pracovní období nebo násobek pracovních období.

C. Z toho vyplývá, že u celkového společenského kapitálu, zkoumáme-li jej s hlediska jeho oběžné části, musí být uvolňování kapitálu obecným pravidlem, kdežto prosté střídání částí kapitálu, které postupně fungují ve výrobním procesu, pouze výjimkou. Neboť případ, že pracovní období a období oběhu jsou si rovny nebo že se období oběhu rovná prostému násobku pracovního období, taková pravidelná proporcionalita dvou součástí období obratu nijak nesouvisí s podstatou věci a může proto nastat celkem jen výjimečně.

Velmi značná část společenského oběžného kapitálu, který se obrátí několikrát za rok, bude tedy během ročního obratového cyklu periodicky ve formě uvolněného kapitálu.

Je dále jasné, že — za předpokladu, že všechny ostatní okolnosti jsou nezměněny — velikost tohoto uvolňujícího se kapitálu roste s rozsahem pracovního procesu čili s měřítkem výroby, tedy vůbec s rozvojem kapitalistické výroby. V případě B 2 proto, že roste celkový zálohovaný kapitál; v případě B 1 proto, že s rozvojem kapitalistické výroby roste délka období oběhu, a tedy i období obratu v těch případech, .

V prvním případu jsme museli týdně vynakládat na př. 100 liber št. Na šestitýdenní pracovní období 600 liber št., na třítýdenní období oběhu 300 liber št., dohromady 900 liber št. Zde se neustále uvolňuje 300 liber št. Vynakládá-li se však týdně 300 liber št., máme na pracovní období 1800 liber št., na období oběhu 900 liber št.; uvolňuje se tedy také periodicky už 900 liber št. místo 300 liber št.

D. Celkový kapitál, na př. 900 liber št., je nutno rozdělit na dvě části, a to stejně jako dříve 600 liber št. na pracovní období a 300 liber št. na období oběhu. Část, která se skutečně vynaloží na pracovní proces, se tím o třetinu zmenšuje, z 900 liber št. na 600 liber št., a tím se omezuje o třetinu rozsah výroby. Na druhé straně funguje těchto 300 liber št. jen proto, aby se nepřerušovalo pracovní období, aby se mohlo každý týden v roce vydávat na pracovní proces po 100 librách št.

Abstraktně vzato, je úplně lhostejné, pracuje-li 600 liber št. po 8 x 6 = 48 týdnů (produkt = 4800 liber št.) nebo vydá-li se celý kapitál 900 liber št. na pracovní proces během 6 týdnů a leží-li pak během třítýdenního období oběhu ladem; v tomto případě by během 48 týdnů pracoval 6 x 5¹/3 = 32 pracovních týdnů (produkt = 900 x 5¹/3 = 4800 liber št.) a 16 týdnů by ležel ladem. Ale i když nehledíme na to, že se během l6týdenní nečinnosti zkazí více fixního kapitálu, a na to, že se zdraží práce, kterou je nutno platit po celý rok, ačkoli je v činnosti pouze část roku, je takovéto pravidelné přerušování výrobního procesu s provozováním moderního velkého průmyslu naprosto neslučitelné. Tato nepřetržitost sama je produktivní silou práce.

Podíváme-li se nyní na uvolněný, vlastně suspendovaný kapitál blíže, ukáže se, že jeho značná část musí mít stále formu peněžního kapitálu. Zůstaňme u příkladu: pracovní období 6 týdnů, období oběhu 3 týdny, týdenní výdaj 100 liber št. Uprostřed druhého pracovního období, na konci 9. týdne, vrací se 600 liber št., z nichž bude třeba během zbývající části pracovního období vydat jen 300 liber št. Na konci druhého pracovního období se tedy z této sumy uvolní 300 liber št. V jakém stavu je těchto 300 liber št.? Dejme tomu, že se má vydat ¹/3 na mzdu, ²/3 na suroviny a pomocné látky. Ze 600 liber št., které se vrátily, je tedy 200 liber št. určených na mzdu v peněžní formě a 400 liber št. ve formě produktivní zásoby, ve formě prvků oběžné části konstantního produktivního kapitálu. Protože však je pro druhou polovinu pracovního období II zapotřebí jen poloviny této produktivní zásoby, je její druhá polovina po 3 týdny ve formě přebytečné produktivní zásoby, t. j. zásoby, která je větší, než je zapotřebí pro jedno pracovní období. Kapitalista však ví, že z této části vrátivšího se kapitálu (400 liber št.) potřebuje pro běžné pracovní období jen polovinu = 200 liber št. Bude tedy záviset na podmínkách trhu, zda těchto 200 liber št. ihned zase přemění zcela nebo jen zčásti v přebytečnou produktivní zásobu nebo zda je ponechá zcela nebo zčásti jako peněžní kapitál a vyčká příznivějších podmínek na trhu. Na druhé straně je samozřejmé, že část, rovnající se 200 librám št., kterou musí vydat na mzdy, ponechá v peněžní formě. Jakmile kapitalista koupí pracovní sílu, nemůže ji uložit ve skladišti jako surovinu. Musí ji včlenit do výrobního procesu a platit ji na konci každého týdne. Z uvolněného kapitálu 300 liber št. má tedy v každém případě těchto 100 liber št. formu uvolněného peněžního kapitálu, t. j. peněžního kapitálu, jehož není zapotřebí pro pracovní období. Kapitál uvolněný ve formě peněžního kapitálu se musí tedy při nejmenším rovnat variabilní části kapitálu, vynaložené na mzdu; maximálně pak může dosáhnout výše celého uvolněného kapitálu. Ve skutečnosti jeho velikost stále kolísá mezi tímto minimem a maximem.

Peněžní kapitál, který se takto uvolní pouhým mechanismem obratového pohybu, musí hrát (vedle peněžního kapitálu, vytvářejícího se postupným návratem fixního kapitálu, a peněžního kapitálu, jehož je zapotřebí v každém pracovním procesu na variabilní kapitál) významnou úlohu, jakmile se vyvíjí úvěrová soustava, a musí zároveň tvořit jednu z jejích základen.

Předpokládejme, že se v našem příkladě doba oběhu zkrátí ze 3 týdnů na 2. Dejme tomu, že to není normální zjev, nýbrž jen výsledek dobré konjunktury, kratších platebních lhůt a j. Kapitál 600 liber št., který byl vydán během pracovního období, vrací se o týden dříve, než je třeba, je tedy na tento týden volný. Jako dříve uvolní se dále uprostřed pracovního období 300 liber št. (část oněch 600 liber št.), ale na 4 týdny místo na 3. Jeden týden je tedy na peněžním trhu 600 liber št. a 300 liber št. 4 týdny místo 3 týdnů. Protože se to netýká pouze jednoho kapitalisty, nýbrž mnoha kapitalistů, a protože se to odehrává v různých obdobích a v různých výrobních odvětvích, objevuje se tak na trhu více volného peněžního kapitálu. Trvá-li tento stav déle, rozšiřuje se tam, kde to jde, výroba. Kapitalisté, kteří pracují s vypůjčeným kapitálem, sníží svou poptávku na peněžním trhu, což usnadní situaci na tomto trhu stejně jako zvýšená nabídka; nebo konečně sumy, které se stanou pro mechanismus oběhu přebytečnými, budou definitivně vyvrženy na peněžní trh.

Zkrácením doby oběhu ze 3 týdnů na 2, tedy období obratu z 9 týdnů na 8, stává se ¹/9 celkového zálohovaného kapitálu přebytečnou. V šestitýdenním pracovním období může se nyní pracovat stále bez přerušení s 800 librami št. stejně jako dříve s 900 librami št. Část hodnoty zbožního kapitálu, rovnající se 100 librám št., přeměněná v peníze, setrvává proto v tomto stavu jako peněžní kapitál a nefunguje už dále jako část kapitálu zálohovaného na výrobní proces. Zatím co výroba pokračuje ve stejném rozsahu a za jinak stejných podmínek, jako cen atd., suma hodnoty zálohovaného kapitálu se zmenšuje z 900 liber št. na 800 liber št. Zbývajících 100 liber št. původně zálohované hodnoty se odděluje ve formě peněžního kapitálu. Jako peněžní kapitál vstupuje na peněžní trh a tvoří dodatečnou část kapitálů, které tu fungují.

Z toho je vidět, jak může vzniknout přebytek peněžního kapitálu — a to nejen v tom smyslu, že nabídka peněžního kapitálu je větší než poptávka po něm; je to vždycky jen relativní přebytek, k němuž na př. dochází v „melancholickém období“, které zahajuje po krisi nový cyklus. Toto však je přebytek v tom smyslu, že určitá část zálohované kapitálové hodnoty je pro průběh celkového společenského reprodukčního procesu (který zahrnuje i proces oběhu) přebytečná, a proto se odděluje ve formě peněžního kapitálu; je to přebytek, který vzniká při stejném měřítku výroby a stejných cenách pouhým <smršťováním doby oběhu a příslušným zkrácením období obratu>. To, je-li v oběhu větší nebo menší množství peněz, nemá v daném případě žádný vliv.

Předpokládejme naopak, že se období oběhu prodlouží, řekněme ze 3 týdnů na 5. Pak se zálohovaný kapitál už při nejbližším obratu vrací o 2 týdny později. Poslední část výrobního procesu tohoto pracovního období nemůže být uskutečněna pro sám mechanismus obratu zálohovaného kapitálu. Kdyby tento stav trval déle, mohlo by tu dojít ke smrštění výrobního procesu, rozsahu, v němž se provozuje, tak jako došlo v předcházejícím případě k jeho rozšíření. Aby mohl proces probíhat dále v témž měřítku, bylo by nutno zvýšit zálohovaný kapitál na celou dobu, po kterou trvá toto prodloužení období oběhu, o ²/9 jeho velikosti = 200 librám št. Tento dodatečný kapitál lze vzít jen z peněžního trhu. A tak dojde-li k prodloužení období oběhu v jednom nebo v několika velkých odvětvích podnikání, může to způsobit tlak na peněžní trh, není-li tento účinek na jiné straně vyvážen opačným účinkem. Také v tomto případě je nad slunce jasnější, že tento tlak, jako dříve přebytek, nijak nesouvisí ani se změnou cen zboží, ani se změnou existujícího množství oběživa.

{Úprava této kapitoly pro tisk činila nemalé potíže. Jakkoli byl Marx kovaný v algebře, nebyl sběhlý v počtech s čísly, zvláště ne v kupeckých počtech, třebaže existuje tlustý svazek sešitů, v nichž si na mnoha příkladech do nejmenších podrobností propočítal všechny druhy obchodních počtů. Ale znalost jednotlivých účetních metod a cvik v běžném praktickém obchodním účetnictví není naprosto totéž, a tak se při výpočtech obratů zapletl do té míry, že některé z nich zůstaly nedokončeny, a mimo to v nich jsou místy chyby a rozpory. V tabulkách otištěných výše jsem ponechal jen to, co bylo nejjednodušší a aritmeticky správné, a to hlavně z tohoto důvodu:

Nejisté výsledky tohoto klopotného počítání vedly Marxe k tomu, že přikládal nezasloužený význam jedné, podle mého názoru fakticky málo významné okolnosti. Mám tu na mysli to, co on nazývá „uvolňováním“ peněžního kapitálu. Skutečná podstata věci je za uvedených předpokladů tato:

Ať už je poměr délky pracovního období k době oběhu, tedy poměr kapitálu I ke kapitálu II, jakýkoli, vrací se po skončení prvního obratu kapitalistovi v pravidelných intervalech, které se délkou rovnají pracovnímu období, v peněžní formě kapitál nutný na jedno pracovní období, vrací se tedy suma rovnající se kapitálu I.

Jestliže je pracovní období = 5 týdnům, doba oběhu = 4 týdnům, kapitál I = 500 librám št., vrací se po každé peněžní suma 500 liber št.: koncem 9., 14., 19., 24., 29. atd. týdne.

Jestliže je pracovní období = 6 týdnům, doba oběhu = 3 týdnům, kapitál I = 600 librám št., vrací se vždy 600 liber št.: koncem 9., 15., 21., 27., 33. atd. týdne.

Konečně jestliže je pracovní období = 4 týdnům, doba oběhu = 5 týdnům, kapitál I = 400 librám št., dochází vždy k návratu 400 liber št.: koncem 9., 13., 17., 21., 25. atd. týdne.

Nezáleží tu vůbec na tom, zda část těchto vrátivších se peněz je pro běžné pracovní období přebytečná, tedy volná, a jak velká je tato část. Předpokládá se, že výroba probíhá nepřetržitě v témž měřítku, a aby tomu tak mohlo být, musí tu být peníze, musí se tedy vracet, ať už se „uvolňují“ nebo ne. Je-li výroba přerušena, přestává také uvolňování.

Jinými slovy: k uvolňování peněz, tedy k vytváření latentního, jen potenciálního kapitálu v peněžní formě ovšem dochází; ale dochází k němu za všech okolností, a nejen za zvláštních podmínek, které jsou blíže vymezeny v textu; a dochází k němu ve větší míře, než se v textu předpokládá. Pokud jde o oběžný kapitál I, je průmyslový kapitalista na konci každého obratu v úplně stejné situaci jako při založení podniku: má jej zase (v podobě peněžního kapitálu) v ruce celý najednou, kdežto v produktivní kapitál jej opět může přeměňovat jen postupně.

Hlavní v textu je, že Marx ukázal, že na jedné straně musí značná část průmyslového kapitálu stále existovat v peněžní formě, na druhé straně ještě značnější část musí dočasně přijímat peněžní formu. Poznámky, které jsem připojil, nemohou než tato prokázaná fakta ještě podtrhnout. — B. E.}

V. Účinek změn v cenách

Předpokládali jsme dotud, že se na jedné straně ceny a měřítko výroby nemění, na druhé straně že se doba oběhu zkracuje nebo prodlužuje. Předpokládejme nyní naopak, že délka období obratu a měřítko výroby zůstávají stejné, ale na druhé straně nastává změna v cenách, t. j. pokles nebo vzestup nebo cen prvních dvou z těchto prvků. Dejme tomu, že cena surovin a pomocných látek i mzda klesnou o polovinu. Potom by tedy bylo v našem příkladu třeba zálohovat týdně kapitál 50 liber št. místo 100 liber št. a na devítitýdenní období obratu 450 liber št. místo 900 liber št. Ze zálohované kapitálové hodnoty se nejdříve oddělí 450 liber št. jako peněžní kapitál, ale výrobní proces bude pokračovat v témž měřítku a s týmž obdobím obratu i s jeho dřívějším dělením na pracovní období a období oběhu. Také roční množství produktu zůstane stejné, ale jeho hodnota klesne o polovinu. Tuto změnu, kterou provází zároveň změna v nabídce peněžního kapitlu a poptávce po něm, nezpůsobilo ani zrychlení oběhu, ani změna v množství obíhajících peněz. Naopak. Pokles hodnoty, resp. ceny prvků produktivního kapitálu o polovinu by měl především ten účinek, že by se do podniku X, který by byl nadále veden v dosavadním rozsahu, zálohovala kapitálová hodnota zmenšená o polovinu; a poněvadž podnik X zálohuje tuto kapitálovou hodnotu nejdříve ve formě peněz, t. j. jako peněžní kapitál, znamenalo by to, že by podnik X vrhal na trh jen polovinu dřívějšího množství peněz. Množství peněz vržených do oběhu by se zmenšilo, protože by klesly ceny prvků výroby. To by byl první účinek.

Za druhé však: polovina původně zálohované kapitálové hodnoty 900 liber št. = 450 liber št., která by a) střídavě přijímala formu peněžního kapitálu, produktivního kapitálu a zbožního kapitálu, b) existovala současně stále vedle sebe zčásti ve formě peněžního kapitálu, zčásti ve formě produktivního kapitálu a zčásti ve formě zbožního kapitálu — by se oddělila z koloběhu podniku X, vstoupila by tedy jako dodatečný peněžní kapitál na peněžní trh a působila by na něj jako dodatečná součást. Těchto 450 liber št. Uvolněných peněz působí jako peněžní kapitál nikoli proto, že to jsou peníze pro provoz podniku X přebytečné, nýbrž proto, že jsou součástí původní kapitálové hodnoty, mají tedy dále působit jako kapitál a nemají se vydávat jako pouhé oběživo. Nejlepší způsob, jak je přinutit, aby působily jako kapitál, je vrhnout je jako peněžní kapitál na peněžní trh. Na druhé straně by bylo také možné zdvojnásobit rozsah výroby (fixní kapitál ponecháváme stranou). S týmž zálohovaným kapitálem 900 liber št. by bylo možné provozovat výrobní proces v dvojnásobném měřítku.

Kdyby na druhé straně ceny oběžných prvků produktivního kapitálu stouply o polovinu, bylo by třeba místo 100 liber št. Týdně 150 liber št., tedy místo 900 liber št. už 1350 liber št. Aby bylo možno vést podnik v témž měřítku, bylo by zapotřebí 450 liber št. dodatečného kapitálu a to by vykonávalo na peněžní trh pro tanto [úměrně] větší nebo menší tlak, podle toho, jaký by byl stav peněžního trhu. Kdyby byla i bez toho na trhu poptávka po každém volném kapitálu, vznikla by o tento volný kapitál zvýšená konkurence. Pokud by jeho některá část ležela ladem, byla by pro tanto povolána k činnosti.

Je však možný i třetí případ: při daném rozsahu výroby, neměnící se rychlosti obratu a neměnících se cenách prvků oběžného produktivního kapitálu může cena výrobků podniku X klesnout nebo stoupnout. Klesá-li cena zboží vyráběných podnikem X, klesá cena jeho zbožního kapitálu ze 600 liber št., které vrhal ustavičně do oběhu, na př. na 500 liber št. Šestina hodnoty zálohovaného kapitálu se tedy z procesu oběhu nevrací; ztrácí se v něm (nadhodnoty, která vězí ve zbožním kapitálu, si tu nevšímáme). Ale poněvadž hodnota, resp. cena prvků výroby zůstává táž, stačí navrátivších se 500 liber št. jen k nahrazení ⁵/6 kapitálu 600 liber št., který je neustále zaměstnán ve výrobním procesu. Muselo by se tedy vynaložit 100 liber št. dodatečného peněžního kapitálu, aby výroba mohla pokračovat v témž měřítku.

Naopak: stoupne-li cena výrobků podniku X, stoupne i cena zbožního kapitálu ze 600 liber št. na př. na 700 liber št. Sedmina jeho ceny, = 100 liber št., nepochází z výrobního procesu, nebyla na něj zálohována, nýbrž připlývá z procesu oběhu. Ale k nahrazení produktivních prvků je zapotřebí jen 600 liber št., 100 liber št. se tedy uvolňuje.

Zkoumání příčin, proč se v prvním případě krátí nebo prodlužuje období obratu, proč v druhém případě stoupají nebo klesají ceny surovin a práce a proč ve třetím případě stoupají nebo klesají ceny vyrobených výrobků, nepatří do okruhu otázek, které jsme dosud zkoumali.

Ale patří sem ovšem toto:

I. případ. Měřítko výroby, ceny prvků výroby a výrobků se nemění, mění se období oběhu, a tedy i období obratu

Jak jsme předpokládali v našem příkladu, je proto, že se zkrátilo období oběhu, zapotřebí zálohovat o ¹/9 celkového kapitálu méně, kapitál se tedy snižuje z 900 liber št. na 800 liber št. a odděluje se peněžní kapitál 100 liber št.

Podnik X dodává i nadále za týchž šest týdnů výrobek téže hodnoty 600 liber št., a protože se pracuje po celý rok bez přestávky, dodává za 51 týdnů totéž množství výrobku v hodnotě 5100 liber št. Vzhledem k množství a ceně výrobku, jejž podnik vrhá do oběhu, tedy změna nenastává, a nedochází k ní ani ve lhůtách, v nichž podnik vrhá výrobek na trh. Ale oddělilo se 100 liber št., poněvadž zkrácením období oběhu se proces nasytí, zálohuje-li se pouhých 800 liber št. místo dřívějších 900 liber št. Těchto 100 liber št. oddělivšího se kapitálu existuje ve formě peněžního kapitálu. Netvoří však vůbec tu část zálohovaného kapitálu, která by musela neustále fungovat ve formě peněžního kapitálu. Dejme tomu, že se ze zálohovaného oběžného kapitálu I = 600 liber št., ⁴/5 = 480 liber št. vydávají stále na výrobní materiál a ¹/5 = 120 liber št. na mzdu. Jde tedy týdně 80 liber št. na výrobní materiál, 20 liber št. na mzdu. Kapitál II = 300 liber št. je tedy rovněž nutno rozdělit na ⁴/5 = 240 liber št. na výrobní materiály a ¹/5 = 60 liber št. na mzdu. Kapitál vynakládaný na mzdu musí být zálohován vždycky v peněžní formě. Jakmile se zbožní výrobek v celkové hodnotě 600 liber št. přemění znovu v peněžní formu, jakmile se prodá, může se z této částky 480 liber št. přeměnit ve výrobní materiál (v produktivní zásobu), ale 120 liber št. si ponechává peněžní formu a slouží pak k výplatě mzdy po 6 týdnů. Těchto 120 liber št. je tím minimem vracejícího se kapitálu 600 liber št., který se neustále obnovuje a nahrazuje ve formě peněžního kapitálu, a proto musí být stále po ruce jako část zálohovaného kapitálu, fungující v peněžní formě.

Jestliže se nyní z 300 liber št., které se periodicky uvolňují na tři týdny a které se rovněž dělí na 240 liber št. určených na produktivní zásobu a 60 liber št. na mzdu, oddělí zkrácením doby oběhu 100 liber št. ve formě peněžního kapitálu, které budou úplně vyvrženy z mechanismu obratu, odkudpak se berou peníze na těchto 100 liber št. peněžního kapitálu? Jenom pětinu z nich tvoří peněžní kapitál, který se periodicky uvolňuje v obratech. Ale ⁴/5, = 80 liber št., jsou už nahrazeny dodatečnou výrobní zásobou téže hodnoty. Jak se přeměňuje tato dodatečná výrobní zásoba v peníze a odkud se berou peníze na tuto přeměnu?

Jakmile dojde ke zkrácení doby oběhu, přeměňuje se z uvedených 600 liber št. ve výrobní zásobu místo 480 liber št. jen 400 liber št. Ostatních 80 liber št. setrvává ve své peněžní formě a tvoří se zmíněnými 20 librami št., určenými na mzdu, oddělivší se kapitál 100 liber št. Třebaže těchto 100 liber št. pochází prostřednictvím koupě zbožního kapitálu 600 liber št. z oběhu a je nyní z něho odnímáno, neboť se nevydává znovu na mzdu a prvky výroby, nesmíme nicméně zapomínat, že ve své peněžní formě jsou jen znovu v téže formě, v níž byly původně do oběhu vrženy. Z počátku bylo na výrobní zásobu a mzdu vynakládáno 900 liber št. v penězích. Má-li probíhat týž výrobní proces, je nyní zapotřebí už jen 800 liber št. 100 liber št., které se tak v peněžní formě oddělily, tvoří nyní nový peněžní kapitál, který hledá umístění, novou součást peněžního trhu. Přijímaly sice už dříve periodicky formu uvolnivšího se peněžního kapitálu a dodatečného produktivního kapitálu, ale tyto latentní stavy byly podmínkou provozování výrobního procesu, tak jako byly podmínkou jeho nepřetržitosti. Nyní už k tomu těchto 100 liber št. není zapotřebí, a tvoří proto nový peněžní kapitál, jednu ze součástí peněžního trhu, třebaže vůbec netvoří dodatečné prvky dané společenské peněžní zásoby (neboť tu byly na počátku podniku a byly jím vrženy do oběhu) ani nově akumulovaného pokladu.

Těchto 100 liber št. je nyní opravdu vzato z oběhu, pokud jsou částí zálohovaného peněžního kapitálu, kterého se už v témž podniku nepoužívá. Ale mohou z něho být takto vzaty jenom proto, že se zrychlila o týden přeměna zbožního kapitálu v peníze a těchto peněz v produktivní kapitál, Z‘ — P — Z, tedy se také zrychlil oběh peněz činných v tomto procesu. Jsou z oběhu vzaty proto, že jich už není pro obrat kapitálu X zapotřebí.

Předpokládáme tu, že zálohovaný kapitál patří tomu, kdo ho užívá. Kdyby byl vypůjčen, nic by se tím na věci nezměnilo. Při zkrácení doby oběhu by podnikatel potřeboval místo 900 liber št. již jen 800 liber št. vypůjčeného kapitálu. Je-li 100 liber št. vráceno věřiteli nazpět, tvoří i tu nový peněžní kapitál 100 liber št., jenže je nyní v rukou Y místo v rukou X. Dostane-li dále kapitalista X výrobní materiál v hodnotě 480 liber št. na úvěr, takže musí ze svého zálohovat v penězích jen 120 liber št. na mzdu, může vzít na úvěr výrobní materiál za částku o 80 liber št. menší, a těchto 80 liber št. tvoří tedy pro kapitalistu, který úvěr poskytuje, přebytečný zbožní kapitál, zatím co kapitalistovi X by se oddělilo 20 liber št. v penězích.

Dodatečná výrobní zásoba se nyní zmenšila o ¹/3. Tvořila ⁴/5 z 300 liber št. a rovnala se dodatečnému kapitálu II, = 240 librám št.; nyní se rovná jen 160 librám št., t. j. je to dodatečná zásoba na 2 týdny místo na 3 týdny. Bude se nyní obnovovat vždy po 2 týdnech místo po 3 týdnech, ale také jen na 2 týdny místo na 3. Nákupy, na př. na trhu bavlny, opakují se tak častěji a v menších dávkách. Z trhu se bere stejné množství bavlny, neboť masa výrobku zůstává nezměněna. Ale nákupy jsou časově rozloženy jinak a na delší dobu. Dejme tomu, že jde o 3 a 2 měsíce; roční spotřeba bavlny budiž 1200 balíků. V prvém případě se prodá:

1. ledna	300 balíků, na skladě zůstane 900 balíků
1. dubna	300    “       “      “            “    600    “
1. července	300    “       “      “            “    300    “
1. října	300    “       “      “            “        0    “

Naproti tomu v druhém případě:

1. ledna	se prodá 200, na skladě 1000 balíků
1. března	“     “     200   “      “       800     “
1. května	“     “     200   “      “       600     “
1. července	“     “     200   “      “       400     “
1. září	“     “     200   “      “       200     “
1. listopadu	“     “     200   “      “            0     “

Peníze vynaložené na bavlnu se tedy úplně vracejí teprve o měsíc později, v listopadu místo v říjnu. Jestliže se tedy zkrácením doby oběhu a tím i obratu oddělí ve formě peněžního kapitálu ¹/9 zálohovaného kapitálu, = 100 librám št., a skládá-li se těchto 100 liber št. z 20 liber št. periodicky se opakujícího přebytku peněžního kapitálu, určeného na týdenní výplatu mzdy, a z 80 liber št., které se periodicky objevují jako přebytek výrobní zásoby na týden — pak tomuto zmenšení přebývající výrobní zásoby o těchto 80 liber št. u továrníka odpovídá zvětšení zásoby zboží u obchodníka bavlnou. Táž bavlna leží o tolik déle v jeho skladu jako zboží, oč kratší dobu leží v továrníkově skladu jako výrobní zásoba.

Dosud jsme předpokládali, že se v podniku X krátí doba oběhu proto, že X své zboží rychleji prodá nebo že za ně dostane dříve peníze, resp. při úvěru proto, že se zkracuje platební lhůta. Toto zkrácení doby oběhu tedy vyvěrá z rychlejšího prodeje zboží, z rychlejší přeměny zbožního kapitálu v peněžní kapitál, ze Z‘ — P, z první fáze procesu oběhu. Může také vyvěrat z druhé fáze, P — Z, tedy ze současné změny jak pracovního období, tak i doby oběhu kapitálů Y, Z atd., které dodávají kapitalistovi X výrobní prvky jeho oběžného kapitálu.

Je-li na př. bavlna, uhlí atd. na cestě z místa, kde byla vyrobena nebo skladována, do místa, kde je provozovna kapitalisty X, při starých dopravních podmínkách 3 týdny, musí minimum jeho výrobní zásoby stačit alespoň na 3 týdny, dokud nedojdou nové zásoby. Pokud je bavlna a uhlí na cestě, nemůže sloužit jako výrobní prostředek. Tvoří v té době spíše pracovní předmět dopravního průmyslu a v něm činného kapitálu, tvoří zbožní kapitál výrobce uhlí nebo obchodníka s bavlnou, kapitál, který prochází svým oběhem. Zdokonalí-li se doprava, zkrátí se cesta dejme tomu na 2 týdny. Tak se může výrobní zásoba změnit ze zásoby na tři týdny v zásobu na dva týdny. Tím se uvolní dodatečný kapitál 80 liber št., zálohovaný na tento účel, a rovněž 20 liber št. určených na mzdu, protože obrátivší se kapitál 600 liber št. se vrací o týden dříve.

Na druhé straně se může zmenšit výrobní zásoba, může se zkrátit mezidobí mezi jedním a druhým obdobím obnovení, zkrátí-li se na př. pracovní období kapitálu, který dodává surovinu (příklady jsou uvedeny v dřívějších kapitolách), je-li tedy možno surovinu obnovovat rychleji.

Prodlouží-li se naopak doba oběhu a tím i období obratu, je nutno zálohovat další kapitál. Musí tak učinit kapitalista sám z vlastní kapsy, ovšem má-li dodatečný kapitál. Ale pak bude tohoto kapitálu použito v té či oné formě jako části kapitálu, který je na peněžním trhu; aby s ním kapitalista mohl disponovat, musí jej vyloupnout ze staré formy, na př. prodat akcie nebo vybrat vklady, takže i tu se projeví nepřímý účinek na peněžní trh. Nebo si musí dodatečný kapitál vypůjčit. Pokud jde o část dodatečného kapitálu, jíž je třeba na mzdu, musí se za normálních poměrů zálohovat vždy jako peněžní kapitál, a tím také kapitalista X vykonává přímý tlak na peněžní trh. Pokud jde o tu část, kterou je nutno vkládat do výrobních materiálů, je nevyhnutelné zálohovat ji v podobě peněžního kapitálu jen tehdy, musí-li za ně kapitalista platit hotově. Může-li je dostat na úvěr, nevykonává to přímý vliv na peněžní trh, protože se pak dodatečný kapitál zálohuje přímo jako výrobní zásoba, a ne hned jako peněžní kapitál. Jestliže jeho věřitel vrhne směnku, kterou od něho dostane, zase ihned na peněžní trh, eskontuje ji, působí to na peněžní trh nepřímo, prostřednictvím druhé osoby. Použije-li však této směnky k tomu, aby jí na př. zaplatil dluh, který má být vyrovnán později, nepůsobí tento dodatečně zálohovaný kapitál na peněžní trh ani přímo, ani nepřímo.

II. případ. Mění se ceny výrobních látek, všechny ostatní okolnosti zůstávají beze změny

Předpokládali jsme právě, že z celkového kapitálu 900 liber št. se vynakládají ⁴/5 = 720 liber št. na výrobní materiály a ¹/5 = 180 liber št. na mzdu.

Klesne-li cena výrobních materiálů o polovinu, je na ně zapotřebí pro šestitýdenní pracovní období jen 240 liber št. místo 480 liber št. a na dodatečný kapitál č. II jen 120 liber št. místo 240 liber št. Kapitál I se tedy zmenšuje ze 600 liber št. na 240 + 120 = 360 liber št. a kapitál II ze 300 liber št. na 120 + 60 = 180 liber št. Celkový kapitál z 900 liber št. na 360 + 180 = 540 liber št. Odděluje se tedy 360 liber št.

Tento peněžní kapitál, který se oddělil a je nyní nečinný, tedy kapitál, který hledá použití na peněžním trhu, není nic jiného než část kapitálu 900 liber št., původně zálohovaného jako peněžní kapitál, část, která se poklesem ceny těch výrobních prvků, v něž se periodicky přeměňuje, stala přebytečnou, jestliže se podnik nerozšiřuje, ale vede se stále v dosavadním měřítku. Kdyby tento pokles cen nebyl vyvolán náhodnými okolnostmi (na př. zvláště bohatou úrodou, nadměrně velkým dovozem a j.), nýbrž zvýšením produktivní síly v odvětví, které dodává surovinu, znamenal by tento peněžní kapitál absolutní přírůstek na peněžním trhu a vůbec přírůstek k volnému kapitálu, který je ve formě peněžního kapitálu, neboť tento kapitál by už nebyl nedílnou součástí kapitálu, jehož už bylo použito.

III. případ. Mění se tržní cena samého výrobku

V tomto případě, klesá-li cena, ztrácí se část kapitálu, a musí být proto nahrazena novým zálohováním peněžního kapitálu. Na této ztrátě prodavače může zase vyzískat kupec. Přímo, poklesla-li tržní cena výrobku jen následkem náhodné konjunktury a pak opět vystoupí na normální cenu. Nepřímo, byla-li změna ceny způsobena změnou hodnoty, která se odrazí i na starém výrobku, a vejde-li tento výrobek opět jako prvek výroby do jiné výrobní sféry a uvolní tu pro tanto kapitál. Kapitál, pro kapitalistu X ztracený —- a k jeho nahrazení vykonává X tlak na peněžní trh — mohou mu v obou případech poskytnout jeho obchodní přátelé jako nový dodatečný kapitál. Dochází tu pak jen k přemístění.

Jestliže naopak cena výrobku stoupne, přisvojuje se ze sféry oběhu část kapitálu, která nebyla zálohována. Není to organická část kapitálu zálohovaného na výrobní proces, a tvoří proto, nerozšiřuje-li se výroba, oddělený peněžní kapitál. Poněvadž tu podle našeho předpokladu byly ceny prvků výroby dány dříve, než vstoupil jako zbožní kapitál na trh, mohla by tu být příčinou vzestupu ceny skutečná změna v hodnotě tou měrou, jakou by tato změna působila zpětně, na př. kdyby potom stoupla cena surovin. V tomto případě by kapitalista X získal na svém výrobku, který obíhá jako zbožní kapitál, a na výrobní zásobě, kterou má. Získal by tím dodatečný kapitál, jejž nyní potřebuje k tomu, aby mohl udržet svůj podnik v provozu při nových zvýšených cenách prvků výroby

Anebo je vzestup cen jen dočasný. Pak je to, co kapitalista X potřebuje jako dodatečný kapitál, pro druhou stranu — pokud jeho výrobek tvoří prvky výroby pro jiná výrobní odvětví — uvolněným kapitálem. Co jeden ztrácí, druhý získal.

__________________________________

Poznámky:

31 Týdny spadající do druhého roku obratu jsou v závorkách.

---

‹—Kapitál II. díl – kapitola čtrnáctá | Kapitál II. díl – Obsah | Kapitál II. díl – kapitola šestnáctá—›