Marxistický internetový archiv - Česká sekceKarel Marx, Bedřich Engels
{589} Pro Polsko[457]
I letos se v Londýně konala oslava výročí polského povstání z 22. ledna 1863. Slavnosti se zúčastnili naši němečtí soudruzi v hojném počtu; někteří z nich pronesli projevy, mezi nimi Engels a Marx.
"Mluvilo se zde," řekl Engels, "o důvodech, které vedou revolucionáře všech zemí k tomu, aby sympatizovali s polskou věcí a zasazovali se o ni. Jen na jedno se tu zapomnělo, že totiž politická situace, v níž se Polsko ocitlo, je skrz naskrz revoluční a že neponechává Polsku jinou volbu než buď být revoluční, nebo zahynout. To se ukázalo už po prvním dělení, které bylo vyvoláno snahami polské šlechty udržet konstituci a privilegia, jež už ztratily právo na existenci a poškozovaly zem a všeobecný pořádek, místo aby udržovaly klid a zajišťovaly pokrok. Už po prvním dělení uznala část šlechty svou chybu a dospěla k přesvědčení, že Polsko může být obnoveno jen revolucí; - a o deset let později jsme viděli, jak Poláci bojují za svobodu v Americe. Francouzská revoluce z roku 1789 se setkala v Polsku ihned s ohlasem. Ústava z roku 1791 s lidskými právy se stala praporem revoluce na březích Visly a učinila z Polska předvoj revoluční Francie, a to ve chvíli, kdy se spojily tři mocnosti, které již jednou oloupily Polsko, aby pochodovaly na Paříž a zardousily revoluci. Což mohly strpět, aby se v centru koalice zahnízdila revoluce? Rozhodně ne. Vrhly se znovu na Polsko, tentokrát s úmyslem oloupit je úplně o jeho národní existenci. To, že Polsko rozvinulo revoluční prapor, bylo jednou z hlavních příčin, proč {590} bylo ujařmeno. Země, která byla rozkouskována a vyškrtnuta ze seznamu národů, protože byla revoluční, nemůže hledat svou spásu nikde jinde než právě v revoluci. A proto potkáváme ve všech revolučních bojích Poláky. Polsko to pochopilo v roce 1863 a uveřejnilo během povstání, jehož výročí dnes slavíme, nejradikálnější revoluční program, jaký kdy byl na východě Evropy vyhlášen. Bylo by směšné považovat vzhledem k tomu, že existuje polská aristokratická strana, polské revolucionáře za aristokraty, kteří chtějí obnovit aristokratické Polsko z roku 1772. Polsko z roku 1772 je navždy ztraceno. Žádná moc mu už nepomůže z hrobu. Nové Polsko, které revoluce postaví na nohy, bude ve společenském a politickém ohledu naprosto odlišné od Polska z roku 1772 právě tak, jako nová společnost, jíž spějeme vstříc, bude naprosto odlišná od dnešní společnosti.
Ještě slovo. Nikdo nemůže beztrestně zotročovat národ. Tři mocnosti, které Polsko ubily, jsou těžce potrestány. Pohleďme na mou vlast: Prusko-Německo. Pod firmou národního sjednocení jsme k sobě připojili Poláky, Dány a Francouze - a máme trojí Benátky[458]; máme všude nepřátele, zatěžujeme se dluhy a daněmi, abychom udržovali obrovské množství vojáků, kteří musí zároveň sloužit k potlačování německých dělníků. Rakousko, dokonce i oficiální, ví velmi dobře, co ho stojí kousíček Polska. Za krymské války bylo Rakousko ochotno jít proti Rusku pod podmínkou, že bude obsazeno a osvobozeno ruské Polsko. To však nebylo v plánu Ludvíka Napoleona, tím méně pak v plánu Palmerstona. A pokud jde o Rusko, vidíme: V roce 1861 vypuklo první významné hnutí mezi studenty, které bylo tím nebezpečnější, že osvobození rolníků z nevolnictví způsobilo mezi lidem všude velké vzrušení; co však udělala ruská vláda, která toto nebezpečí velmi dobře viděla? - Vyvolala v Polsku povstání z roku 1863; neboť je prokázáno, že toto povstání je jejím dílem. Hnutí mezi studenty, hluboké rozhořčení mezi lidem okamžitě zmizelo a ustoupilo ruskému šovinismu, který zaplavil Polsko, jakmile bylo v sázce udržení ruského panství nad Polskem. Tak bylo první významné hnutí v Rusku zmařeno v důsledku neblahého boje s Polskem. Obnovení Polska je vskutku v zájmu revolučního Ruska, a dnes večer jsem s radostí vyslechl, že se tento názor {591} shoduje s přesvědčením ruských revolucionářů" (kteří se na mítinku vyjádřili v tomto smyslu[459]).
Marx řekl asi toto: Evropská dělnická strana má největší zájem na osvobození Polska a původní program Mezinárodního dělnického sdružení označuje obnovení Polska za jeden z cílů dělnické politiky[460]. Jaké jsou důvody této zvláštní účasti dělnické strany na osudu Polska?
Přirozeně především sympatie pro ujařmený národ, který svým nepřetržitým hrdinským bojem proti svým utlačovatelům prokázal své historické právo na národní samostatnost a sebeurčení. Není naprosto v rozporu, že mezinárodní dělnická strana usiluje o obnovení polského národa. Naopak: teprve až Polsko dobude opět své samostatnosti, až bude moci opět o sobě rozhodovat jako samostatný národ, teprve potom bude moci znovu začít jeho vnitřní vývoj a Polsko se bude moci samostatně podílet na sociálním přetvoření Evropy. Dokud je životaschopný národ spoután cizím dobyvatelem, obrací všechnu svou sílu, všechny své snahy, všechnu svou energii nutně proti vnějšímu nepříteli; do té doby zůstává jeho vnitřní život paralyzován, do té doby není schopen pracovat pro sociální osvobození. Irsko, Rusko pod mongolským panstvím atd. jsou pádnými důkazy této poučky.
Dalším důvodem, proč dělnická strana sympatizuje se vzkříšením Polska, je jeho zvláštní zeměpisná, vojenská a historická situace. Rozdělení Polska je tmel, který k sobě poutá tři velké vojenské despocie: Rusko, Prusko a Rakousko. Jen obnovení Polska může toto pouto přervat a odstranit tak největší překážku sociálního osvobození evropských národů.
Hlavní důvod sympatií dělnické strany k Polsku je však tento: Polsko není jen jediný slovanský národ, je jediný evropský národ vůbec, který bojoval a bojuje jako kosmopolitní voják revoluce. Polsko prolilo svou krev v americké válce za nezávislost; jeho legie bojovaly pod praporem první Francouzské republiky; svou revolucí z roku 1830 zabránilo invazi do Francie, na které se tehdy dohodli účastníci dělení Polska; v roce 1846 v Krakově vztyčilo jako první v Evropě prapor sociální revoluce; v roce 1848 má vynikající podíl na revolučních bojích v Uhrách, v Německu a v Itálii; konečně {592} v roce 1871 dodává Pařížské komuně nejlepší generály a nejhrdinnější vojáky.
Lidové masy si v krátkých chvílích, kdy se mohly v Evropě volně pohybovat, připomněly, co dluží Polsku. Po vítězné březnové revoluci v Berlíně v roce 1848 bylo prvním činem lidu, že osvobodil polské zajatce, Mieroslawského a jeho spolutrpitele, a že proklamoval obnovení Polska; v Paříži v květnu 1848 pochodoval Blanqui v čele dělníků proti reakčnímu Národnímu shromáždění, aby je donutil k ozbrojené intervenci pro Polsko; konečně v roce 1871, kdy se pařížští dělníci ustavili jako vláda, prokázali Polsku čest tím, že jeho synům svěřili vojenské velení nad svými ozbrojenými silami.
Ani v tomto okamžiku se nedá německá dělnická strana ani v nejmensím zmýlit reakčním vystupováním polských poslanců v německém Říšském sněmu; ví, že tito pánové nejednají pro Polsko, ale pro své soukromé zájmy; ví, že polský rolník, dělník, zkrátka každý Polák, který není zaslepen stavovskými zájmy, musí pochopit, že Polsko má a může mít v Evropě jenjediného spojence-dělnickou stranu.[461] - Ať žije Polsko!
Napsal B. Engels
Otištěno v "Der Volksstaat",
čís. 34 z 24. března 1875Podle textu novin,
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání. Čísla ve svorkách v textu -"{číslo}"- jsou čísla stránek v tištěné verzi Spisu).457 Tento článek, informující o projevech, které pronesli Marx a Engels 23. ledna 1875 v Londýně na slavnostním mítinku k dvanáctému výročí polského povstání z let 1863-1864, napsal Engels pro "Volksstaat".
Shromáždění předsedal Walery Wróblewski. Vystoupili na něm představitelé nejpokrokovější části revolučně demokratické emigrace z Polska, Ruska, Německa, Francie a jiných zemí. Mezi účastníky byli členové Pařížské komuny Leo Frankel, Lissagaray aj. Zpráva o shromáždění byla otištěna 30. ledna 1875 v polském časopise "Wici", který vycházel v Curychu, a poté v dalších liberálních polských novinách "Dziennik Polski" vydávaných ve Lvově. 15. února přinesl zprávu též ruský list "Vperjod!" (viz poznámku [439]); uvádí se v ní, že Engels, který vystoupil po Marxovi, přednesl svůj projev anglicky.
458 Italská oblast Benátek, která v letech 1799-1805 a 1814-1866 patřila rakouské monarchii, byla trvalým ohniskem italského národně osvobozeneckého hnutí proti rakouskému útlaku.
459 Podle zprávy listu "Vperjod!" promluvil na mítinku 23. ledna 1875 tajemník redakce tohoto listu V. Smirnov. Zdůraznil, že zájmy ruské a polské dělnické třídy jsou totožné, a jménem ruských revolucionářů prohlásil, že každý z nich je připraven, až udeří hodina polské národní revoluce, bojovat v řadách Poláků za sociální svobodu polského lidu. Dále vystoupil ruský emigrant Solovjov, který poukázal na možnost dohody mezi panskou liberální stranou a carskou vládou.
460 Viz Marx-Engels, Spisy 16, str. {45}.
461 Dochoval se Smirnovův dopis Marxovi z února 1875, v němž mu sděluje, že připravuje pro list "Vperjod!" zprávu o polském mítinku z 23. ledna 1875. Podle Smirnova, který byl účastníkem mítinku, Marx ve své řeči prohlásil: "Proto je nutné propagovat mezi polským lidem zásady Mezinárodního dělnického sdružení." Poněvadž ve zprávách polského tisku tento výrok není, prosí Smirnov Marxe, aby mu potvrdil, že jej skutečně pronesl. Marxova odpověď se nedochovala, avšak zpráva listu "Vperjod!" tuto větu obsahuje.