Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
{480} *Rezoluce generální rady o stanovách Francouzské sekce 1871
přijatá na zasedání ze 17. října 1871[361]
Občanům členům Francouzské sekce 1871 Občané,
vzhledem k následujícím článkům rezolucí o organizačních otázkách schválených basilejským kongresem: k článku IV: ,,Každá nově založená sekce nebo spolek, které se hodlají připojit k Internacionále, musí o svém vstupu neprodleně zpravit generální radu";
k článku V: "Generální rada má právo schválit nebo odmítnout přidružení jakéhokoliv nového spolku nebo skupiny atd."[351],
potvrzuje generální rada stanovy Francouzské sekce 1871 s těmito změnami:
I. V článku 2 budou škrtnuta slova "prokázat své existenční prostředky" a nahrazena prostým: ,,kdo chce být přijat za člena sekce, musí předložit morální záruky atd.".
{481} Článek 9 Všeobecných stanov[a] praví:
"Členem Mezinárodního dělnického sdružení se může stát každý, kdo uznává a hájí jeho zásady. Každá odbočka je odpovědná za bezúhonnost členů, které přijímá" ("Every branch is responsible for the integrity of the members it admits").
V pochybných případech si sekce může opatřit informace o existenčních prostředcích jako "morální záruku", zatímco v jiných případech, jako u emigrantů, stávkujících dělníků atd. atd., může být právě nemožnost prokázat existenční prostředky morální zárukou. Ale žádat jako všeobecnou podmínku pro přijetí do Internacionály, aby kandidáti prokázali své existenční prostředky, by byla buržoazní novota, odporující liteře i duchu všeobecných stanov.
II. 1. Vzhledem k tomu, že článek 4 všeobecných stanov[b] praví: ,,The Congress elects the members of the General Council with power to add to their number" ("Kongres volí členy generální rady, která má právo kooptovat nové členy"); že tudíž všeobecné stanovy uznávají jen dva způsoby volby členů generální rady, buď jejich zvolení kongresem, nebo jejich jmenování generální radou; že následující pasus článku 11 stanov Francouzské sekce 1871 : "Jeden nebo několik delegátů se bude vysílat do generální rady..." odporuje tedy všeobecným stanovám, které nedávají žádné odbočce, sekci, skupině nebo federaci právo vysílat delegáty do generální rady;
že článek 1 organizačního řádu[362] stanoví: "Každá sekce si může vypracovat zvláštní stanovy a organizační řád podle místních poměrů a zákonů své země; nesmějí však obsahovat nic, co by bylo v rozporu se všeobecnými stanovami" ;
z těchto důvodů nemůže generální rada schválit zmíněný paragraf stanov Francouzské sekce 1871.
2. Je pravda, že různé sekce v Londýně byly vybídnuty, aby vyslaly delegáty do generální rady, která, aby neporušila všeobecné stanovy, postupovala vždycky tímto způsobem:
Nejprve stanovila počet delegátů, které měla každá sekce vyslat {482} do generální rady, a podržela si přitom právo buď je přijmout nebo odmítnout, podle toho, zda je považovala za způsobilé pro všeobecné funkce, které má generální rada plnit. Delegáti se nestávali členy generální rady na základě toho, že je delegovala jejich sekce, ale na základě toho, že všeobecné stanovy dávají generální radě právo kooptovat nové členy.
Protože londýnská rada působila až do rozhodnutí poslední konference nejen jako generální rada Mezinárodního dělnického sdružení, nýbrž i jako ústřední rada pro Anglii, pokládala za užitečné přijímat kromě členů, které kooptovala přímo, především ty členy, které delegovaly příslušné sekce.
Bylo by velkým omylem připodobňovat způsob volby generální rady Mezinárodního dělnického sdružení k volbě pařížské federální rady, která nebyla ani národní radou jmenovanou národním kongresem, jako například bruselská federální rada a madridská federální rada.
Pařížská federální rada byla zastupitelským orgánem pařížských sekcí, a proto mohli delegáti těchto sekcí dostávat imperativní mandát pro radu, v níž měli hájit zájmy své sekce. Způsob volby generální rady je naproti tomu určen všeobecnými stanovami a její členové by nemohli přijmout jiný imperativní mandát než mandát všeobecných stanov a organizačního řádu.
3. Generální rada je ochotna přijmout dva delegáty Francouzské sekce 1871 za podmínek, které předpisují všeobecné stanovy a které jiné sekce existující v Londýně nikdy nepopíraly.
III. V článku 11 stanov Francouzské sekce 1871 je tento paragraf: "Každý člen sekce se zavazuje nepřijímat jiné delegování do generální rady než to, kterým ho pověřila jeho sekce."
Doslovně chápán mohl by být tento paragraf přijat, protože by znamenal jen tolik, že člen Francouzské sekce 1871 nesmí přijít do generální rady jako delegát některé jiné sekce.
Ale vezme-li se v úvahu paragraf, který jej předchází, nemá jiný smysl než úplně změnit složení generální rady a přeměnit ji v rozporu s článkem 3 všeobecných stanov[c] v zastupitelský orgán {483} londýnských sekcí, v němž by hýl vliv celého Mezinárodního dělnického sdružení nahrazen vlivem místních skupin.
Tento smysl citovaného paragrafu článku 11 stanov Francouzské sekce 1871 je plně potvrzen tím, že ukládá povinnost volit mezi titulem člena sekce a funkcí člena generální rady.
Z těchto důvodů nemůže generální rada schválit zmíněný paragraf, protože je v rozporu se všeobecnými stanovami a zbavuje generální radu práva doplňovat všude své síly v obecném zájmu Mezinárodního dělnického sdružení.
IV. Generální rada je přesvědčena, že Francouzská sekce 1871 pochopí nutnost navrhovaných změn a bez váhání přizpůsobí své zvláštní stanovy liteře a duchu všeobecných stanov a organizačního řádu a že tak zabrání jakékoliv neshodě, která by za nynějších okolností mohla jen překážet rozvoji Mezinárodního dělnického sdružení.
Pozdrav a rovnost.
Jménem generální rady a z jejího pověření
Auguste Serraillier,
dopisující tajemník pro Francii
Napsal K. Marx 17. října 1871 Podle rukopisu A. Serrailliera
Přeloženo z francouzštiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách. Čísla ve svorkách v textu -"{číslo}"- jsou čísla stránek v tištěné verzi Spisu).a Viz tento svazek str. {486} (Pozn. red.)
b Viz tento svazek str. {485} (Pozn. red.)
c Viz tento svazek str. {486}, čl. 5. (Pozn. red.)
361 Rezoluce o stanovách Francouzské sekce 1871, napsaná Marxem, byla jednomyslně schválena generální radou 17. října 1871.
Francouzskou sekci 1871 založili v září 1871 v Londýně francouzští emigranti. Do sekce se vetřel špicl Durand, kterého generální rada velmi brzy odhalila. Vedení sekce mělo těsné styky s bakuninovci ve Švýcarsku a bojovalo společně s nimi proti organizačním zásadám Internacionály. Stanovy Francouzské sekce 1871 byly předloženy generální radě na jejím mimořádném zasedání 14. října 1871 a předány pak k posouzení komisi generální rady. Na zasedání 17. října podal Marx o stanovách Francouzské sekce 1871 zprávu a navrhl tuto rezoluci. Zachovala se v rukopise člena generální rady Serailliera, který byl dopisujícím tajemníkem pro Francii.
362 Jde o 1. bod V. oddílu organizačního řádu (viz tento svazek, str. {491}). Odlišnosti obou míst vyplývají z rozdílného vyjádření ve francouzském a anglickém textu stanov.