Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
*Recenze o prvním dílu Marxova "Kapitálu" pro "Zukunft"[182]
Karel Marx, Kapitál, díl I,
Hamburk, Meissner 1867, 784 stran. 8°[a]Pro každého Němce je smutnou skutečností, že my, národ myslitelů, jsme dosud tak málo vykonali v oblasti politické ekonomie. Naše proslulé veličiny v tomto oboru jsou v nejlepším případě kompilátoři, jako Rau nebo Roscher, a vyskytne-li se něco původního, pak jsou to ochranáři, jako List (který ostatně opisoval od jednoho Francouze[183]), nebo socialisté, jako Rodbertus a Marx. Zdá se tedy, že si naše korektní politická ekonomie opravdu dala za úkol vehnat každého, kdo to s ekonomickou vědou myslí doopravdy, do náruče socialismu. Vždyť jsme zažili, že se celá oficiální ekonomie odvážila popírat proti Lassallovi dávno známý a uznávaný zákon určování mzdy a že bylo ponecháno člověku, jako je Lassalle, aby obhajoval lidi, jako je Ricardo, proti Schulzovi-Delitzschovi a jiným. Bohužel je pravda, že nebyli s to vypořádat se vědecky ani s Lassallem a museli — i když jejich praktické úsilí zaslouží uznání — přijmout výtku, že celá jejich věda není nic jiného než rozmělňování Bastiatových harmonií, zastírajících všechny rozpory a obtíže. Uznávat Bastiata za autoritu a odmítat Ricarda — taková je naše dnešní oficiální ekonomie v Německu! Nu ovšem, jak by také mohla být jiná? U nás je bohužel ekonomie oblastí, o kterou se nikdo vědecky nezajímá; buď je součástí odborného studia ke zkouškám do státní služby, nebo co nejpovrchněji studovaným pomocným prostředkem k politické agitaci. Je tím vinna naše státní roztříštěnost, náš bohužel ještě příliš málo vyvinutý průmysl či naše závislost na cizině, která je v tomto vědeckém odvětví tradiční?
Za takových okolností člověka vždycky potěší, když dostane do rukou knihu, jako je ta, o níž mluvíme, v níž autor s nevolí odkazuje rozmělněnou ekonomii, která je nyní rozšířená a kterou velmi přiléhavě nazývá "vulgární ekonomií", na její klasické vzory, až po Ricarda a Sismondiho, a i když k těmto klasikům zaujímá kritický postoj, snaží se stále postupovat přísně vědecky. Již dřívější Marxovy spisy, zejména práce o penězích[184], která vyšla v roce 1859 u Dunckera v Berlíně, se vyznačovaly přísně vědeckým duchem a nemilosrdnou kritikou, a pokud je nám známo, naše celá oficiální ekonomie dosud proti nim s ničím nevystoupila. Když se však nedovedla vypořádat už s tehdejší prací, jak se jí to podaří s těmito 49 archy o kapitálu? Rozumějte dobře. Neříkáme, že by se proti dedukcím této knihy nedalo nic namítnout, že Marx uvedl všechny své důkazy; říkáme jen, že nevěříme, že by se mezi všemi našimi ekonomy našel jediný, který by byl s to je vyvrátit. Zkoumání obsažená v této knize, jsou z vědeckého hlediska nanejvýš přesná. Dovoláváme se především uměleckého, dialektického pojetí celku, způsobu, jakým jsou už v pojmu zboží ukázány peníze jakožto existující o sobě, jak se od peněz dochází ke kapitálu. Přiznáváme, že zavedení nové kategorie nadhodnoty považujeme za pokrok, a nevíme, co by bylo možné namítnout proti tomu, že to, co na trhu vystupuje jako zboží, není práce, ale pracovní síla; že považujeme za naprosto správnou opravu Ricardova zákona o míře zisku (že totiž místo zisku by bylo třeba dosadit nadhodnotu). Musíme přiznat, že se nám velmi líbil historický přístup, který je uplatňován v celé knize a který autorovi umožňuje nevidět v ekonomických zákonech věčné pravdy, ale formulaci existenčních podmínek určitých přechodných stavů společnosti; že bychom onu učenost a důvtip, s nimiž jsou zde líčeny různé historické stavy společnosti a jejich existenční podmínky, bohužel marně hledali u našich různých oficiálních ekonomů. Bádání o ekonomických podmínkách a zákonech otroctví, o různých formách nevolnictví a poddanství a o vzniku svobodných dělníků zůstalo našim odborníkům ekonomům až dosud naprosto cizí. Také bychom rádi slyšeli mínění těchto pánů o tom, jak jsou zde vyloženy kooperace, dělba práce a manufaktura, strojová výroba a velký průmysl ve svých historických a ekonomických souvislostech a účincích; mohli by se tu rozhodně lecčemu novému přiučit. A zejména co řeknou na to, co se naprosto příčí všem dosavadním teoriím svobodné konkurence a co je tu přesto prokázáno na základě oficiálního materiálu, že totiž v Anglii, která je vlastí svobodné konkurence, neexistuje už teď skoro žádné pracovní odvětví, kde by pracovní den nebyl přesně vymezen zásahem státu a kde by jeho dodržování nekontroloval tovární inspektor? A že přesto tou měrou, jak je omezována pracovní doba, nejen dochází k rozmachu jednotlivých průmyslových odvětví, ale také každý jednotlivý dělník vyrobí za kratší dobu víc produktů než dříve za delší dobu?
Nelze bohužel popřít, že velmi drsný tón, jímž autor útočí na oficiální německé ekonomy, není neoprávněný. Ve větší či menší míře patří všichni k "vulgární ekonomii"; pro pomíjivou popularitu zprostituovali svou vědu a zapřeli její klasické koryfeje. Hovoří o "harmoniích" a motají se v nejbanálnějších rozporech. Kéž by je tvrdá lekce, kterou jim tato kniha uděluje, probudila z létargie a připomněla jim, že politická ekonomie není dojná kráva, která nám dává máslo, ale věda, která vyžaduje, aby sejí vážně a horlivě sloužilo.
Napsal B. Engels 12. října 1867
Otištěno v příloze k "Die Zukunft",
čís. 254 z 30. října 1867Podle rukopisu
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a Karl Marx. Das Kapital. Erster Band, Hamburg, Meissner, 1867, 784 Seiten. 8° (Pozn. red.)
182 Tato recenze je první ze série článků, které Engels napsal, aby prolomil umlčovací spiknutí oficiální buržoazní vědy o prvním dílu Marxova "Kapitálu". Jak říká sám Engels v dopise Marxovi z 5. listopadu 1867, byla to ta "nejkrotší" recenze, kterou napsal tak, aby ji mohly otisknout kterékoli liberálně buržoazní noviny v Německu. Ludwig Kugelmann zařídil, že recenze byla otištěna bez podpisu v listu "Zukunft", čís. 254 z 30. října 1867. Jak se zmiňoval Engels v témže dopise, otiskla redakce novin recenzi "zkrácenou a zkomolenou".
"Die Zukunft" ["Budoucnost"] — německý buržoazně demokratický list, orgán lidové strany; vycházel od roku 1867 v Královci a od roku 1868 do roku 1871 v Berlíně. V tomto listě vyšla také předmluva k prvnímu dílu "Kapitálu".
183 Engels tím myslí francouzského vulgárního buržoazního ekonoma Françoise Louise Ferriera a jeho práci "Du gouvernement considéré dans ses rapports avec le commerce" ["Úvaha o vládě a jejích vztazích k obchodu"], Paříž 1805.
184 Tím se míní Marxovo dílo "Ke kritice politické ekonomie", jehož převážná část pojednává o problémech peněz a peněžního oběhu (Marx-Engels, Spisy 13).