Fremontovo sesazení

Karel Marx

Fremontovo sesazení

Fremontovo sesazení z funkce vrchního velitele v Missouri tvoří mezník v historii vývoje americké občanské války. Fremont musí pykat za dva velké hříchy. Byl prvním kandidátem republikánské strany na úřad presidenta (1856) a je prvním generálem Severu, který 30. srpna 1861 ohrozil otrokáře osvobozením otroků.^[199] Zůstává tedy nadále soupeřem budoucích kandidátů na presidentství a překážkou pro nynější stoupence kompromisu.

Za poslední dvě desetiletí se ve Spojených státech vytvořila zvláštní praxe nevolit za presidenta nikoho, kdo zaujal rozhodující postavení ve své vlastní straně. Jmen takových lidí se sice používá pro volební demonstrace, jakmile však dojde k věci, nechají se padnout a jsou nahrazeni neznámými průměrnými veličinami, které mají jen lokální vliv. Tak se stali presidenty Polk, Pierce, Buchanan atd. a stejně tak i A. Lincoln. Generál Andrew Jackson byl ve skutečnosti poslední president Spojených států, který děkoval za svůj úřad svému osobnímu významu, zatímco všichni jeho nástupci za něj naopak vděčili své osobní bezvýznamnosti.

Ve volebním roce 1860 byla nejvýznamnější jména republikánské strany Fremont a Seward. Fremont, známý svými dobrodružstvími v mexické válce^[219], odvážnými výzkumnými výpravami do Kalifornie a kandidaturou z roku 1856, byl příliš nápadnou postavou, než aby také přicházel byť i jen v úvahu, jakmile už nešlo jen o republikánskou demonstraci, nýbrž přímo o úspěch republikánů. Nevystoupil tedy vůbec jako kandidát. Jinak Seward, republikánský senátor v Kongresu ve Washingtonu, guvernér státu New York a od vzniku republikánské strany bezesporu její první řečník. Bylo třeba mnoha pokořujících porážek, než se podařilo přimět pana Sewarda, aby se vzdal své vlastní kandidatury a převzal řečnický patronát nad tehdy víceméně neznámým A. Lincolnem. Jakmile však viděl, že jeho vlastní pokusy o kandidaturu ztroskotaly, vnutil se jako republikánský Richelieu muži, kterého pokládal za republikánského Ludvíka XIII. Přispěl k tomu, aby se Lincoln stal presidentem, pod podmínkou, že ho Lincoln udělá státním tajemníkem, což je funkce, kterou lze do jisté míry srovnat s funkci anglického ministerského předsedy. A opravdu, sotva byl Lincoln zvolen presidentem, měl Seward funkci státního tajemníka zajištěnu. Ihned došlo k podivuhodné změně v postoji Démosthena republikánské strany, jehož proslavilo proroctví o "irrepressible conflict" (nevyhnutelném konfliktu) mezi systémem svobodné práce a systémem otroctví.^[220] Ačkoliv byl Lincoln zvolen 6. listopadu 1860, mohl nastoupit presidentský úřad až 4. března 1861. V tomto mezidobí, během zimního zasedání Kongresu, se stal Seward ohniskem všech pokusů o kompromis; jižanské orgány na Severu, jako např. "New-York Herald", pro něž byl Seward až dosud bête noire^[a], ho náhle velebily jako státníka smíření, a opravdu nebylo jeho vinou, že se mír za každou cenu neuskutečnil. Seward zřejmě pokládal funkci státního tajemníka za pouhý předstupeň a nezabýval se ani tolik současným "nevyhnutelným konfliktem" jako budoucím presidentstvím. Podal znovu důkaz o tom, že virtuózové jazyka jsou povážlivě nedostateční státníci. Přečtčtc si jeho státní depeše! Jak odporná směsice chvástavého frazérství a omezenosti, silných gest a slabých činů!

Pro Sewarda byl tedy Fremont nebezpečným soupeřem, jehož bylo třeba zničit; věc, která se zdála o to snadnější, že Lincoln, věrný své advokátské tradici a nemající smysl pro genialitu, lpí úzkostlivě na liteře ústavy a vyhýbá se jakémukoli kroku, který by mohl přivést do úzkých "loajální" otrokáře v pohraničních státech. Fremont je charakterově zcela jiného založení. Je to zřejmě muž patosu, poněkud vypínavý a domýšlivý a nechybí mu určitá melodramatičnost. Nejprve se ho vláda pokoušela vyprovokovat k dobrovolné abdikaci řadou malicherných pletich. Když se to nepovedlo, zbavila ho velení ve chvíli, kdy armáda, kterou sám zorganizoval, právě zahájila na jihozápadě Missouri akce proti nepříteli a stála před rozhodující bitvou.

Fremont je idolem států Severozápadu, kde je oslavován jako "pathfinder" (stopař)^[221]. Jeho sesazení pokládají za osobní urážku. Jestliže vláda Unie zažije ještě několik takových pohrom jako na Bull Runu a u Balls Bluffu^[222], pak dala sama opozici, která se potom proti ní postaví a skoncuje s dosavadním diplomatickým vedením války, v osobě Johna Fremonta vůdce. K obžalovacímu spisu, který uveřejnilo washingtonské ministerstvo války proti sesazenému generálovi, se vrátíme později.

Napsal K. Marx kolem 19. listopadu 1861
Otištěno v "Die Presse",
čís. 325 z 26. listopadu 1861

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — černou ovcí. (Pozn. red.)

219 Jde o válku USA proti Mexiku v letech 1846-1848, která byla vyvolána uchvatitelskými nároky amerických otrokářských plantážníků a velké buržoazie na mexická území. USA se v ní zmocnily skoro poloviny mexického území včetně Texasu, Nové Kalifornie a Nového Mexika.

220 "Irrepressible conflict" ("nevyhnutelný konflikt") — výraz, jehož použil Seward ve své řeči v Rochesteru (ve státě New York) v říjnu 1858 a který se stal velmi populární; Seward měl na mysli nesmiřitelnost rozporů mezi Jihem a Severem a nevyhnutelnost jejich srážky.

221 "Pathfinder" ["Stopař"] — název jednoho z populárních románů Jamese Fenimora Coopera; Fremonta tak nazývali podle jeho výzkumných výprav do Kalifornie.

222 Na řece Bull Runu nedaleko města Manassas (jihozápadně od Washingtonu) byla svedena první významná bitva v občanské válce v USA. Jižanská armáda porazila v této bitvě početnější, ale špatně vyzbrojenou armádu Severu.

V bitvě u Balls Bluffu (severozápadně od Washingtonu) rozdrtili Jižané 21. října 1861 několik pluků armády generála Stona, které byly přepraveny na pravý břeh řeky Potomacu a ponechány tam bez posil. Obě bitvy ukázaly, že armáda Seveřanů má vážné nedostatky v organizaci a v taktice