Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx a Bedřich Engels
Pruští emigranti
Redaktorovi listu "Sun"[193]
Vážený pane,
v poslední době jsme my — podepsaní němečtí političtí emigranti žijící v Londýně — s překvapením zjistili, že nám věnuje velkou pozornost nejen pruské velvyslanectví, ale i britská vláda. Nebyli bychom tomu přikládali velký význam, protože si stěží dovedeme představit, jak bychom mohli porušovat to, co zákon o cizincích[194] nazývá „zachováváním klidu a pořádku v této říši“; ale v poslední době jsme tolikrát četli v novinách, že pruský velvyslanec dostal příkazy trvat na vypovězení nejnebezpečnějších uprchlíků z Anglie, a angličtí policejní agenti nás už asi týden tak horlivě hlídají, že pokládáme za nutné předložit celou věc veřejnosti.
Nemůže být pochyb o tom, že se pruská vláda domáhá, aby bylo proti nám použito zákona o cizincích. Ale proč? Protože se vměšujeme do anglické politiky? To by nám asi mohla těžko dokázat. Proč tedy? Protože pruská vláda musí vzbudit dojem, že výstřel na krále v Berlíně je výsledkem široce rozvětveného spiknutí, jehož centrum je prý nutno hledat v Londýně.
Podívejme se nyní, jak se věci ve skutečnosti mají. Může pruská vláda popřít, že Sefeloge, který spáchal atentát, nehledě k tomu, že je to notorický blázen, je členem ultraroajalistické organizace zvané „Treubund“? Může popřít, že je zaregistrován v seznamu této organizace v 2. berlínské sekci pod číslem 133? Může popřít, že od této organizace nedávno dostal peněžitou podporu? Může popřít, že dokumenty tohoto Sefeloga byly uloženy v domě jistého majora Kunowského, extrémního roajalisty zaměstnaného v královském ministerstvu války?
Vzhledem k těmto faktům je opravdu směšné trvat na tom, že revoluční strana má něco společného s tímto atentátem. Revoluční strana nemá naprosto žádný zájem na tom, aby se pruský následník dostal co nejdřív na trůn, zato na tom mají zájem ultraroajalisté. A přesto chce pruská vláda potrestat za tento atentát radikální opozici, jak o tom svědčí nový zákon proti svobodě tisku a činnost pruského velvyslanectví v Londýně.
Zároveň bychom tu rádi konstatovali, že asi dva týdny před atentátem se k nám dostavili nějací lidé, podle našeho mínění pruští agenti, a pokoušeli se nás zaplést do kralovražedného spiknutí. My jsme jim ovšem nesedli na lep.
Přeje-li si britská vláda nějaké informace o nás, jsme kdykoli ochotni jí je poskytnout. Nedovedeme si však představit, jaké zprávy hodlá získat tím, že nás dává sledovat svými špicly.
Svatá aliance, která se nyní znovu ustavuje pod záštitou Ruska, by velmi uvítala, kdyby se jí podařilo přimět Anglii, jediný balvan, který jí leží v cestě, aby prováděla doma reakční politiku. Jak by se však srovnávalo s protiruskou náladou v Anglii, s anglickými diplomatickými nótami a s prohlášeními anglické vlády v parlamentu, kdyby na druhé straně Anglie prosazovala zákon o cizincích, vyvolaný v život jen a jen pomstychtivostí Svaté aliance, jejíž je Prusko neodmyslitelnou součástí?
Doufáme, že se vládám Svaté aliance nepodaří zmást britskou vládu natolik, aby ministerstvo vnitra sáhlo k opatřením, jež by vážně poškodila tradiční pověst Anglie jako nejbezpečnějšího azylu pro uprchlíky všech stran a všech zemí.
Zůstáváme, vážený pane, v hluboké úctě
Karel Marx, Bedřich Engels, redaktoři „Neue Rheinische Zeitung“ z Kolína nad Rýnem
August Willich, plukovník povstalecké armády v Bádensku64, Dean Street, Soho Square
14. června 1850
Otištěno v listu „Sun“ 15. června 1850
a v listu „The Northern Star“,
čís. 660 z 15. června 1850Podle textu listu „Sun“
srovnaného s textem listu
„The Northern Star“
Přeloženo z angličtiny__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání).193 „The Sun“ [„Slunce“] — anglický buržoazně liberální deník, který vycházel v letech 1798 až 1876 v Londýně.
194 Zákon o cizincích z roku 1848 byl přijat anglickým parlamentem v době, kdy došlo k revolučním událostem na kontinentě a k chartistické demonstraci z 10. dubna 1848. Podle tohoto zákona mohl být cizinec na rozkaz vlády kdykoli vypovězen z Anglie. Zákon měl zůstat v platnosti jeden rok.