O škodlivosti frází

Vladimír Iljič Lenin

O škodlivosti frází

Odpověď francouzské a anglické vlády potvrdila obzvlášť názorně, že jsme měli pravdu, když jsme mnohokrát poukazovali na to, že ruská ani francouzská, anglická ani německá kapitalistická vláda se nemohou vzdát anexí (zabraných území) a že všechny podobné sliby jsou jenom obelháváním národů.^{^[96]}

Bojujeme se zbraní v ruce za dobytí Alsaska a Lotrinska, za vítězství, odpověděli Francouzi. Račte plnit dohodu bojovat za ruské a německé Polsko, odpověděli Angličané.

Trpká pravda o tom, že kapitalismus se nikdy nemůže vzdát anexí, se znovu potvrdila. Ztroskotání politiky „kompromisníků“, smiřovačů kapitalismu s proletariátem, politiky narodnických a menševických stoupenců ministerialismu je naprosto zřejmé. Všechny jejich naděje vkládané do koaliční vlády se obrátily v prach, ze všech jejich slibů se vyklubalo jen jalové řečnění.

A revoluci, zájmům pracujících mas ze všeho nejvíc škodí snaha zastřít celou věc frázemi. V této záplavě frází se už objevily dva odstíny a opravdu „jsou jeden horší než druhý“.

Rabočaja gazeta, orgán menševiků-ministerialistů, žene vodu „na mlýn kadetům“. Na jedné straně tvrdí, že „na tomto základě“ (na základě odpovědí dvou dohodových mocností) „nemůže mezi námi a jimi dojít k žádné dohodě“... Mezi „námi“?.. tj. ruskými kapitalisty? Teorie třídního boje je hozena přes palubu; výhodnější je ohánět se všeobecnými frázemi o „demokracii“ a přitom pošlapávat elementární marxistickou tezi, že právě uvnitř „demokracie“ je propast mezi kapitalisty a proletáři nejhlubší.

Na druhé straně Rabočaja gazeta se chce „na speciálně svolané konferenci představitelů spojeneckých vlád pokusit revidovat“ (dohody a smlouvy). Znovu a znovu: kompromisy s kapitalisty, které ve skutečnosti jen klamou dilníky předstíraným jednáním s jejich třídními nepřáteli.

„Nátlak širokých vrstev francouzské a anglické demokracie, dokonce i nátlak samotného francouzského a anglického proletariátu na své vlády...“, píše Rabočaja gazeta. V Rusku menševici podporují svou vládu imperialistů, v jiných zemích vyzývají k nátlaku..., nejsou tohle od začátku do konce jen samé lživé fráze?

„Připravujeme ho (světový mír) svoláním mezinárodní socialistické konference“... za účasti ministrů z řad bývalých socialistů, kteří přešli na stranu svých vlád!! Skutečně báječná „příprava“ na obelhávání lidu ve velkém pomocí mnohonásobného obelhávání v malém, jen co je pravda.

Dělo naroda mluví ve frázích à la jakobín. Hrozivý tón, efektní revoluční výkřiky... „však my víme“..., „víra ve vítězství naší Revoluce“ (rozhodně s velkým písmenem), „na tom či onom kroku... ruské revoluční demokracie... závisí osudy... celého Povstání“ (rozhodně s velkým písmenem) „pracujících, které začalo tak šťastně, tak vítězně...“

Když se ovšem slova Revoluce a Povstání napíší s velkým písmenem, vypadá to „strašně“ hrozivě, úplně jako u jakobínů. Nic to nestojí a je to působivé! Neboť to píší lidé, kteří ve skutečnosti pomáhají potlačovat revoluci a brzdit rozvíjející se povstání pracujících tím, že podporují vládu ruských imperialistů, tím, že podporují jejich metody zatajování tajných smluv před lidem, jejich metody oddalování okamžité likvidace statkářského pozemkového vlastnictví, jejich metody „ofenzívní“ válečné politiky, jejich hrubé okřikování místních volených institucí, jejich nároky na jmenování či potvrzení funkcionářů zvolených místním obyvatelstvem a tak dále a tak dále donekonečna.

Páni hrdinové frází! Páni rytíři revolučního krasořečnění! Socialismus vyžaduje, aby se rozlišovalo mezi demokracií kapitalistů a demokracií proletářů, mezi revolucí buržoazie a revolucí proletariátu, mezi povstáním boháčů proti carovi a povstáním pracujících... proti boháčům... Socialismus vyžaduje, aby se rozlišovalo mezi revolucí buržoazie, která u nás skončila (buržoazie je dnes kontrarevoluční), a sílící revolucí proletářů a chudých rolníků. První revoluce je pro válku, pro zachování statkářského pozemkového vlastnictví, pro „podřízení“ místních samospráv centru, pro tajné smlouvy. Druhá revoluce začala potlačovat válku revolučním sbratřováním, likvidací moci statkářů v jednotlivých místech, zvýšením počtu sovětů, upevňováním jejich moci a důsledným uplatňováním zásady volitelnosti.

Ministerialističtí narodnici a menševici nešetří frázemi o „demokracii“ jako takové, o „Revoluci“ jako takové, aby tím zamaskovali svou dohodu s imperialistickou, prakticky už kontrarevoluční buržoazií své země, dohodu, která se v praxi už mění v boj proti revoluci proletářů a poloproletářů.

Pravda, č. 69
13. června (31. května) 1917

Podle textu Pravdy

__________________________________

Poznámky:

96 Jde o nóty francouzské a britské vlády, zaslané jako odpověď na prohlášení prozatimní vlády z 27. března (9. dubna) 1917 a uveřejněné v tisku 28. května (10. června). Francouzská nóta (shodně s britskou) schvalovala úmysl prozatímní vlády dosáhnout nezávislosti Polska a oznamovala, že Francie má v úmyslu „osvobodit“ Alsasko a Lotrinsko a že chce od Německa dosáhnout náhradu svých škod. Britská nóta se všemožně snažila ospravedlnit účast Anglie ve válce. V obou nótách byla vyjádřena naděje, že Rusko bude spolu s nimi pokračovat ve válce „až do úplného vítězství“.