Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
Strany ve volbách do petrohradských obvodních dum
Seznamy kandidátů do obvodních dum jsou zveřejněny (viz bezplatná příloha listu Vědomosti obščestvennogo gradonačalstva[84] ze 17. května). Nejsou tam bohužel údaje o všech obvodech, nýbrž jen o deseti. Přesto však získáváme neobyčejně jasný a přesný obraz o stranické příslušnosti, obraz, který si musíme pozorněji prostudovat jak v zájmu volební agitace, tak v zájmu vyjasnění vztahu mezi stranami a třídami.
Příslušnost ke straně je, jak známo, zároveň podmínkou i ukazatelem politické vyspělosti. Čím je určité obyvatelstvo nebo určitá třída politicky vyspělejší, vzdělanější a uvědomělejší, tím více bývají zpravidla organizovány v politických stranách. Toto všeobecné pravidlo potvrzuji zkušenosti všech civilizovaných zemí. A z hlediska třídního boje je i pochopitelné, že to tak musí být: neorganizovanost v politických stranách nebo nedostatečná stranická vyhraněnost či organizovanost svědčí o třídní nepevnosti (v lepším případě; v horším případě o tom, že masy jsou obelhávány politickými šarlatány — jev až příliš dobře známý v parlamentních státech).
Co nám tedy ukazují zveřejněné kandidátky v Petrohradě, pokud jde o politickou příslušnost?
Celkově bylo v deseti obvodech předloženo 71 kandidátek. Z nich zřetelně vyplývá, že se dělí na pět velkých skupin:
1. SDDSR — bolševici. Kandidátky byly předloženy ve všech deseti obvodech. Naše strana tvoří blok se dvěma skupinami: s mezirajonovci a s menševiky-internacionalisty. Tento blok se řídl přísnými zásadami a byl otevřeně proklamován v rezolucích petrohradské a celoruské konference naší strany[85]. Základní otázkou současného politického života v Rusku i na celém světě je boj mezi internacionalismem proletářů a šovinismem (neboli „obranářstvím“) velkoburžoazie a maloburžoazie. A naše strana veřejně vyhlásila, že je odhodlána usilovat o „sblížení a spojeni“ (viz rezoluci celoruské konference o spojení internacionalistů proti maloburžoaznímu obranářskému bloku) všech internacionalistů.
Strana proletariátu vystoupila ve volbách jasně, otevřeně a jednotně.
2. Stejně jasný třídní prolil má zřejmě strana „svobody lidu“, tj. strana kadetů, ve skutečnosti strana kontrarevoluční buržoazie. Má také deset kandidátek jenom vlastni strany ve všech deseti obvodech. Všechny strany statkářů a kapitalistů teď podporují, jak známo, kadety, zatím to však dělají tajně.
3. Na třetím místě ve smyslu stranické vyhraněnosti je nově utvořená radikálně demokratická strana, která předložila vlastní kandidátky jen v šesti obvodech z deseti. Tato dosud neznámá strana je nepochybně taky kapitalistická a doufá, že „vymámí“ hlasy maloměšků nezávaznými sliby — je to něco jako přestrojení kadeti.
4. Čtvrté místo zaujímá skupina se sedmnácti kandidátkami v devíti obvodech. Tvoří ji narodnici (trudovici, socialisté-revolucionáři, lidoví socialisté[86]) a menševici společně s nechvalně známou skupinou Jednota[87] v nejpestřejších vzájemných kombinacích.
Je to skutečná ukázka maloburžoazního galimatyáše a maloburžoazní bezzásadovosti! Ani jedna z těchto skupin a stran se neodvážila učinit alespoň jedno veřejné, principiálně zdůvodněné, předem proklamované rozhodnutí o svém sblížení a spojení. Nechaly se unášet událostmi a daly se strhnout šovinistickým proudem. Spadly do stejného bahna a jako praví maloměšťáci se v něm čvachtají a snaží se „proplout“ v každém obvodě každá po svém, jak jen to jde! Hlavně se tam nějak dostat — to je jejich heslo.
Kdyby je zásadně spojovalo obranářství nebo podpora koaliční vlády, proč by se nemohly spojit v jediný, skutečně zásadový politický blok, který by v této volební kampani otevřeně vystupoval.
Jenže to je právě to, že maloburžoazii, tj. narodnikům a menševikům, chybí zásadovost i politická vyhraněnostI Všichni jsou obranáři a ministerialisté. Ale navzájem si nevěří. V jednom obvodě vystupují socialisté-revolucionáři samostatně, v druhém v bloku s lidovými socialisty a s trudoviky (s lidmi, již souhlasí s vykupováním půdy!! Se stranami, které socialisté-revolucionáři Vichljajev, Černov a spol. v letech 1906—l 907 otevřeně obviňovali z přehnané úcty k soukromovlastnickým pudům!!). Nejčastěji vystupují v bloku s menševiky, někdy se skupinou Jednota, o níž se Dělo naroda vyjadřuje buď nepřátelsky, nebo pohrdavě.
Co na tom! Maloměšťák spolkne všechno. Co je maloměšťákovi po politické vyhraněnosti, po zásadovosti! V novinách jsme proti skupině Jednota, ale když se chceme dostat do dumy, jsme pro ni...
A stejně tak menševici. V novinách jsou proti skupině Jednota, na celoruské konferenci menševiků[88] přivítali nechvalně známého Dejče výkřiky nesouhlasu, až si na to Jedinstvo otevřeně stěžovalo. Ale co, maloměšťák má krátkou paměť. Jsme přece maloměšťáci! „V zásadě“ jsme proti Dejčům a Iordanským, před dělníky se za ně stydíme, ale když chceme získat dobře placená místečka, jsme ochotni být s těmito pány na společné kandidátce!
Jen ať všichni uvědomělí dělníci vědí, ať o tom informují všechno dělnictvo, že blok socialistů-revolucionářů a všech narodniků s menševiky je blok lidí, kteří zbaběle protlačují hrdiny skupiny Jednota, lidí, kteří se stydí za své spojence!
Ve dvou obvodech, v kazaňském a spasském, nejsou vůbec žádní menševici ani socialisté-revolucionáři: zřejmě se schovali na kandidátkách obvodních sovětů dělnických a vojenských zástupců, tj. na kandidátkách stranicky neorganizovaných (v obou případech je počet kandidátů velmi neúplný: 38 a 28 proti 54 a 44 kadetským, proti 43 a 46 našim). Takže ve dvou obvodech se maloburžoazní strany dokonce ani nezmohly na to, aby zaujímaly vůbec nějaká stranická stanoviska, a definitivně sklouzly do bahna nestranickosti: „Proč zaujímat stranické postoje, hlavně když nás zvolí!“ To bylo vždy a všude heslo buržoazních přívrženců parlamentarismu.
5. V páté skupině už vůbec nejde o nějakou stranickou vyhraněnost. V deseti obvodech je 28 kandidátek, přičemž většina skupin existuje jen v jednom obvodě. To už není jenom maloměšťáctví, to je maloměšťáctví křížené s lokálpatriotismem! A kdo tu všechno není! „Domovní správa“ i „skupina zaměstnanců výchovných zařízení“, „skupina bojující za poctivost, zodpovědnost a spravedlnost“ (věřte nebo nevěřte...) i „demokraticko-republikánští a socialističtí činitelé, kandidovaní politicky neorganizovanými demokraticko-republikánskými pracujícími, zastoupenými v domovních výborech“.
Soudruzi dělníci! Dejte se všichni do práce, navštivte byty těch nejchudších, mobilizujte a vzdělávejte služebnictvo a zaostalejší dělníky atd. atd.! Agitujte proti kapitalistům a kadetům, kteří se vydávají za „radikální demokraty“ a schovávají se za záda kadetů! Agitujte proti maloburžoaznímu obranářskému blátu narodniků a menševiků, proti jejich stranicky nevyhraněnému a bezzásadovému bloku, proti tomu, aby se na společné kandidátky propašovávali trudovičtí stoupenci vykupování půdy i hrdinové Plechanovovy skupiny Jednota, s níž se dokonce stydí mít něco společného i vládní listy Dělo naroda a Rabočaja gazeta!
Pravda, č. 64
6. června (24.) května 1917<Podle textu Pravdy
__________________________________
Poznámky:
84 Vědomosti obščestvennogo gradonačalstva — deník, oficiální orgán správy hlavního města Petrohradu, vycházel od 8. (21.) března 1917 jako pokračování listu Vědomosti sankt-petěrburgskoj gorodskoj policii, vydávaného od roku 1839 pod různými názvy. Od 22. června (5. července) 1917 vycházel pod názvem Věstník gorodskogo samoupravlenija. List podporoval politiku buržoazní prozatímní vlády. Brzy po Říjnové revoluci byl zastaven.
85 Jde o rezoluci zabývající se postojem ke straně socialistů-revolucionářů, ke straně sociálních demokratů (menševiků), ke straně takzvaných nefrakčních sociálních demokratů a k podobným spřízněným politickým směrům, schválenou 22. dubna (5. května) petrohradskou městskou konferencí SDDSR(b), a Rezoluci o spojení internacionalistů proti maloburžoaznímu obranářskému bloku, schválenou 29. dubna (12. května) 1917 VII. (dubnovou) celoruskou konferencí SDDSR(b). Autorem obou rezolucí byl Lenin (viz Sedmá (dubnová) celoruská konference SDDSR(b). Petrohradská městská konference SDDSR(b). Duben 1917. Protokoly, 1958, s. 50—51; KSSS v rezolucích a usneseních sjezdů, konferencí a plenárních zasedání ÚV, díl I, Praha 1954, s. 299 a Sebrané spisy 31 zde, a zde).
86 Lidoví socialisté (enesové) — členové maloburžoazní Lidové Socialistické strany práce, která se v roce 1906 odštěpila od pravého křídla strany socialistů-revolucionářů (eserů). Enesové prosazovali vytvoření bloku s kadety. Lenin je proto nazýval „sociálkadety“, „maloburžoazními oportunisty“ a „eserskými menševiky“, kolísajícími mezi kadety a esery, a zdůrazňoval, že se tato strana „velice málo liší od kadetů, neboť vyškrtává z programu republiku i požadavek veškeré půdy“ (Sebrané spisy 14, Praha 1983, s. 44). V čele strany stáli N. F. Anněnskij, V. A. Mjakotin, A. V. Pešechonov aj. Za první světové války zastávali lidoví socialisté sociálšovinistické stanovisko.
Po únorové buržoazně demokratické revoluci 1917 se strana lidových socialistů sloučila s trudoviky a aktivně podporovala činnost buržoazní prozatímní vlády, do níž vyslala své zástupce. Po Říjnové revoluci se enesové účastnili kontrarevolučních spiknutí a ozbrojených akcí proti sovětské moci. V době zahraniční vojenské intervence a občanské války se strana rozpadla.
87 Skupina Jednota — nepočetná skupina sociálních demokratů, kterou v letech 1917—1918 tvořili krajně pravicoví menševici-obranáři, bývalí likvidátoři aj. Oficiálně byla ustavena v březnu 1917. Organizace skupiny Jednota byly v Petrohradu, v Moskvě, Baku a některých jiných městech. K jejím vůdcům patřil G. V. Plechanov a bývalí likvidátoři A. F. Burjanov a N. I. Jordanskij. Skupina Jednota nevěřila ve vítězství socialistické revoluce, a proto bezvýhradně podporovala buržoazní prozatímní vládu, požadovala, aby se v imperialistické válce pokračovalo až „do úplného vítězství“, a společně s buržoazním a ultrareakčním tiskem štvala proti bolševikům. Ve volbách do petrohradských obvodních dum předkládala buď samostatnou kandidátku, nebo se spojila s menševiky, esery aj. Podporovala červnovou ofenzívu a po červencových událostech agitovala pro zavedení „pevné moci“, tj. vojenské diktatury. Organizačně se skupina rozpadla v létě 1918. Jejím orgánem byl list Jedinstvo (viz poznámku [68]).
88 Celoruská konference menševických a sjednocených organizací se konala 7.—12 (20.—25.) května 1917 v Petrohradu. Na konferenci bylo přítomno 88 delegátů s rozhodujícím a 35 delegátů s poradním hlasem, zastupujících 44 830 lidí. Na programu byly tyto otázky: vztah k prozatímní vládě a účast v ní, postoj k válce, obnovení internacionály, agrární otázka a jiné. Konference zaujímala ve všech bodech programu kontrarevoluční, antisocialistické stanovisko: schválila vstup socialistů do koaliční vlády a souhlasila s její podporou, odsoudila sbratřování vojáků na frontě, obhajovala posilování bojeschopnosti armády, ve shoděs buržoazními stranami konstatovala, že pozemkovou reformu může provést jedině Ústavodárné shromáždění, a vyzývala k „energickému boji proti anarchistickému zabírání půdy a jiným způsobům svévolného řešení otázky“. Konference schválila usnesení petrohradského sovětu o svolání mezinárodní socialistické konference a pověřila organizační výbor účastí na III. zimmerwaldské konferenci.