Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
Jak kapitalisté zastrašují lid
List Finansovaja gazeta[67] v úvodníku ze 17. května píše:
»Politický převrat, který si každý tolik přál a tolik očekával, dostává formu sociální revoluce, k jaké dosud ještě nikde nedošlo. Ve svobodné zemi zákonitý a přirozený ‚třídní boj‘ se u nás proměnil v třídní válku. Blíží se finanční úpadek. Úpadek průmyslu je neodvratný...
K uskutečnění politické revoluce stačilo přinutit Mikuláše II., aby se vzdal trůnu, a zavřít asi tak deset jeho ministrů. To se dalo snadno udělat za jeden den. Ale k uskutečnění sociální revoluce je třeba, aby se desetimilióny občanů vzdaly svých majetkových práv a aby byl zatčen každý nesocialista. To nelze udělat ani za několik desetiletí.“
To je lež, moji milí spoluobčané, to je do nebe volající lež! Za „sociální revoluci“ ráčíte označovat přechod kontroly nad průmyslem do rukou dělníků. Dopouštíte se přitom tři obrovských chyb:
Za prvé, sociální revolucí byla i revoluce z 27. února. Každý politický převrat, pokud to není výměna klik, je sociální revolucí, záleží jen na tom, která třída tuto sociální revoluci uskutečni. Revoluce z 27. února vzala moc feudálním statkářům v čele s Mikulášem II. a předala ji buržoazii. Byla to sociální revoluce buržoazie.
Neobratnou a vědecky nesprávnou terminologii, v níž se směšuje „sociální“ a „socialistická“ revoluce, chce list Finansovaja gazeta zatajit lidu evidentní fakt, že dělníci a rolníci se nemohou spokojit jen s tím, že se moci chopila buržoazie.
Tento prostý a jasný fakt páni kapitalisté zamlčují, čímž obelhávají sebe i lid.
Za druhé, i o velké imperialistické válce z let 1914—1917 lze říct, že taková válka „dosud ještě nikde nebyla“. „Dosud ještě nikde nebyl“ takový hospodářský rozvrat, takové krvavé hrůzy, takové utrpení, takový úpadek celé kultury. Není to něčí netrpělivost, není to něčí propaganda, ale jsou to objektivní podmínky, nevídaný úpadek celé kultury, co si vynucuje přechod ke kontrole nad výrobou a rozdělováním, nad bankami, továrnami apod.
Jinak neodvratně zahynou desetimilióny lidí, a to vůbec nezveličuji.
Ale vzhledem ke svobodě, kterou přinesl „politický převrat“ z 27. února, vzhledem k sovětům dělnických, rolnických a jiných zástupců je možná jenom taková kontrola, v níž převládají dělníci a rolníci a při níž se menšina obyvatelstva podřídí většině. Může vás to sebevíc pobuřovat, na tom se nedá nic změnit.
Za třetí — a to je nejdůležitější — ani k uskutečnění socialistické revoluce rozhodně není „nutné, aby se desetimilióny občanů vzdaly všech svých majetkových práv“. Ani v socialismu (a kontrola nad bankami a továrnami ještě není socialismus) není nic takového nutné.
To je nejhanebnější pomlouvání socialismu. Žádný socialista nikdy nenavrhoval připravit o majetek (= „vzdát se všech svých majetkových práv“) „desetimilióny“, tj. malých a středních rolníků.
To rozhodně ne!
Všichni socialisté takové nesmysly vždycky vyvraceli.
Socialisté chtějí dosáhnout, aby se majetku „vzdali“ jedině statkáři a kapitalisté. Má-li se energicky skoncovat s takovým ponižováním lidu, jakého se dopouštějí například uhlobaroni dezorganizováním a rozvracením výroby, k tomu stačí, aby se majetku „vzdalo“ několik set, maximálně tisíc nebo dva tisíce milionářů — bankovních a obchodně průmyslových magnátů.
To úplně stačí, aby byl odpor kapitálu zlomen. Ba ani této hrstce boháčů se nemusí brát „všechna“ jejich majetková práva, může se jim ponechat ve vlastnictví řada spotřebnich předmětů i určitý skromný, důchod.
Jde tedy jen a jen o to zlomit odpor několika set milionářů. Za této a jedině za této podmínky je možné zachránit se před krachem.
Pravda, č. 61
1. června (19. května) 1917Podle textu Pravdy
__________________________________
Poznámky:
67 Finansovaja gazeta — večerník s politickými, finančními, hospodářskými, průmyslovými a burzovními zprávami, vydávaný v Petrohradu od roku 1915 do roku 1917.