K otázce sjednocení internacionalistů

Vladimír Iljič Lenin

K otázce sjednocení internacionalistů

Celoruská konference naší strany se usnesla prohlásit, že sblížení a sjednocení se skupinami a směry, které se v praxi řídí fakticky zásadami internaciona1ismu, je naprosto nutné, pokud odmítnou politiku maloburžoazního zrazování socialismu^{^[63]}.

Otázka sjednocení se projednávala nedávno i na společné konferenci obvodních organizací sjednocených sociálních demokratů v Petrohradě.

V souladu s usnesením celoruské konference považuje ústřední výbor naší strany sjednocení s mezirajonovci za mimořádně žádoucí, a proto podal tyto návrhy (návrhy byly mezirajonovcům předloženy nejdřív pouze jménem soudruha Lenina a některých členů ústředního výboru, ale později je schválila většina členů ústředního výboru):

„Je žádoucí, aby k sjednocení došlo ihned.

Ústřednímu výboru SDDSR bude navrženo, aby do redakcí obou listů (nynější Pravdy, z níž se stane celoruský populární list, a ústředního orgánu, který bude založen v nejbližší době), neprodleně přijal po jednom zástupci mezirajonovců.

Ústřednímu výboru bude navrženo, aby ustavil zvláštní organizační komisi pro svolání sjezdu strany (za půldnihého měsíce). Meziokresní konference bude mít právo vyslat do této komise dva své delegáty. Jestliže se menševici, Martovovi stoupenci, rozejdou s ‚obranáři‘, bude žádoucí a nutné přibrat do jmenované komise i jejich delegáty.

Svoboda diskuse o sporných otázkách bude zajištěna vydáváním diskusních příspěvků v nakladatelství Priboj^{^[64]} a uveřejněním názorů čtenářů v časopise Prosvěščenije (Kommunist)^{^[65]}, který začne znovu vycházet.“

(Koncept usnesení, který přečetl N. Lenin svým jménem a jménem několika členů ústředního výboru 10. května 1917.)

Mezirajonovci však schválili jiné usnesení. Praví se v něm:

„O jednotě. Účastníci porady prohlašují, že jedině co nejužší semknutí všech revolučních sil proletariátu

1. učiní z něho předního bojovníka za uvolnění cesty k socialismu;

2. umožní mu stát se vůdcem demokracie v Rusku v jejím boji proti všem přežitkům polonevolnického režimu a dědictví carismu;

3. umožni mu revoluci skutečně završit a uspokojivě vyřešit otázky války a míru, konfiskace půdy, osmihodinového pracovního dne atd.,

a proto konstatují:

a) semknutosti sil, kterou proletariát tak nezbytně potřebuje, může být dosaženo jedině pod praporem Zimmerwaldu a Kienthalu, v souladu s programem a usneseními strany z roku 1908 a 1910, 1912 a 1913;

b) že žádná dělnická organizace, ať jde o odborovou organizaci, osvětový klub nebo spotřební družstvo, žádný dělnický list ani časopis nesmějí chybět pod tímto praporem;

c) zároveň účastníci porady prohlašují, že jsou co nejrozhodněji a nejupřímněji pro jednotu na základě uvedených usnesení.“

Které usnesení povede rychleji k jednotě, to teď musí posoudit a rozhodnout všichni internacionalisticky smýšlející dělníci.

Politické rezoluce mezirajonovců jsou v zásadě správně orientovány na rozchod s obranáři.

Za těchto podmínek se jakékoli tříštění sil nedá podle našeho názoru ničím omluvit.

Pravda, č. 60
31. (18) května 1917

Podle textu Pravdy
porovnaného s rukopisem

__________________________________

Poznámky:

63 Jde o rezoluci VII. (dubnové) celoruské konference SDDSR(b) o spojení internacionalistů proti maloburžoaznímu obranářskému bloku, napsanou V. I. Leninem (viz KSSS v rezolucích a usneseních sjezdů, konferencí a plenárních zasedání ÚV, díl I, Praha 1954, s. 299 a Sebrané spisy 31 zde).

64 Priboj — legální bolševické nakladatelství, založené v Petrohradu začátkem roku 1913 a řízené ústředním výborem strany.

Nakladatelství Priboj reagovalo na různě otázky dělnického hnuti. Protože vzniklo v období takzvané „pojišťovací kampaně“, vydávalo literaturu k otázkám sociálního pojištění dělníků. Později na pokyn ÚV strany věnovalo nakladatelství velkou pozornost vydáváni populárních brožur agitačně propagačního charakteru k sociálně politickým a stranickým otázkám. V prosince 1913 byl vydán kapesní kalendář Průvodce dělníka na rok 1914 s Leninovým článkem Stávky v Rusku, v roce 1914 sborník Marxismus a likvidátorství s Leninovými články a jiná marxistická literatura.

Na začátku první světové války, kdy se vystupňovala perzekuce carské vlády proti dělnickému tisku, muselo nakladatelství Priboj přerušit svou činnost a obnovilo ji teprve v březnu 1917.

V roce 1917 vydalo nakladatelství řadu Leninových prací: Dopisy o taktice. Dopis první, s přílohou Dubnových tezí, Úkoly proletariátu v naší revoluci, Poučení z revoluce, Materiály k revizi programu strany, Hrozící katastrofa a jak jí čelit. V roce 1918 se nakladatelství Priboj sloučilo s nakladatelstvím Kommunist, které vzniklo sloučením několika nakladatelství (Volna, Žizň i znanije aj.).

65 Prosvěščenije — legální společenskopolitický měsíčník, teoretický orgán bolševiků; vycházel od prosince 1911 do června 1914 v Petrohradu nákladem až 5 tisíc výtisků.

Byl založen z Leninova podnětu namísto zastaveného bolševického časopisu Mysl. S časopisem spolupracovali V. V. Vorovskij, A. I. Uljanovová-Jelizarovová, N. K. Krupská, V. M. Molotov, M. S. Olminskij, J. V. Stalin a M. A. Saveljev. Beletristickou rubriku řídil A. M. Gorkij. Lenin řídil časopis z Paříže, později z Krakova a Poronina; redigoval články a udržoval pravidelnou korespondenci s členy redakce. Prosvěščenije uveřejnilo řadu Leninových prací, zejména o národnostní otázce.

Časopis odhaloval oportunisty — likvidátory, otzovisty, trockisty a rovněž buržoazní nacionalisty, ukazoval, jak má dělnická třída bojovat za nového revolučního rozmachu, propagoval bolševická hesla ve volební kampani do IV. státní dumy a vystupoval proti revizionismu a centrismu ve stranách II. internacionály. Sehrál významnou úlohu v marxistické internacionalistickě výchově uvědomělých dělníků v Rusku.

Těsně před první světovou válkou carská vláda časopis zastavila. Na podzim 1917 bylo vydávání obnoveno, ale vyšlo pouze jedno dvojčíslo s Leninovými články Udrží bolševici státní moc? a K revizi programu strany.

Leninova zmínka o druhém názvu časopisu — Kommunist — svědčí o záměru obnovit vydávání časopisu pod názvem Prosvěščenije nebo Kommunist.