Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
Dvanáct stručných tezí o Greulichově obraně obrany vlasti[120]
1. Na začátku svého prvního článku H. Greulich prohlašuje, že dnes existují "socialisté" (patrně má na mysli zdánlivé), kteří "důvěřují junkerským a buržoazním vládám".
Toto obvinění jednoho směru dnešního "socialismu", totiž sociálpatriotismu, je jistě správné. Jenomže co dokazují všechny čtyři články soudruha H. Greulicha, ne-li to, že sám také slepě "důvěřuje" švýcarské "buržoazní vládě"?? Dokonce zapomíná, že švýcarská "buržoazní vláda" je díky četným spojením švýcarského bankovního kapitálu nejen "buržoazní vládou", ale také buržoazní vládou imperialistickou.
2. V prvním článku H. Greulich konstatuje, že v celé mezinárodní sociální demokracii existují dva hlavní směry. Jeden z nich (sociálpatriotismus, přirozeně) definuje naprosto správně, neboť jeho přívržence pranýřuje jako "agenty" buržoazních vlád.
Greulich však nějak podivně zapomíná, že za prvé švýcarští sociálpatrioti jsou také agenty švýcarské buržoazní vlády; za druhé, že tak jako nelze Švýcarsko vůbec vytrhávat ze sítě spojující světový trh, nemůže se ani dnešní, vysoce rozvinuté a nesmírně bohaté buržoazní Švýcarsko vytrhávat ze sítě imperialistických vzájemných vztahů ve světě; za třetí, že by bylo dobré prozkoumat argumenty pro obranu vlasti a proti ní v celé mezinárodní sociální demokracii, zvláště v souvislosti s těmito imperialistickými, finančně kapitalistickými vzájemnými vztahy ve světě; za čtvrté, že tyto dva hlavní směry v celé mezinárodní sociální demokracii není možné smířit, a že se proto švýcarská strana musí rozhodnout, s kterým směrem chce jít.
3. Ve druhém článku H. Greulich prohlašuje: "Švýcarsko nemůže vést útočnou válku."
Greulich nějak podivně zapomíná na nesporný a zřejmý fakt, že v obou možných případech — a to jak v případě spojenectví Švýcarska s Německem proti Anglii, tak v případě spojenectví s Anglií proti Německu — v obou případech by se Švýcarsko účastnilo imperialistické války, války loupeživé, války útočné.
Buržoazní Švýcarsko nemůže v žádném případě ani změnit charakter nynější války, ani vést protiimperialistickou válku.
Můžeme připustit, aby Greulich opouštěl "oblast faktů" (viz jeho čtvrtý článek) a aby místo o této válce mluvil o nějaké iluzorní válce?
4. Ve druhém článku H. Greulich prohlašuje:
"Pro Švýcarsko je neutralita a obrana vlasti totéž. Kdo odmítá obranu vlasti, ohrožuje neutralitu. To si musíme uvědomit."
Dvě skromné otázky soudruhu Greulichovi:
Za prvé, nebylo by třeba si uvědomit, že věřit hlásání neutrality a úmyslům zachovat ji v této válce znamená nejen slepě věřit své "buržoazní vládě" a jiným "buržoazním vládám", ale že je to přímo směšné?
Za druhé, nebylo by třeba si uvědomit, že ve skutečnosti to vypadá takto:
Kdo v této válce uznává obranu vlasti, stává se pomocníkem "své" národní buržoazie, která je i ve Švýcarsku skrznaskrz imperialistická, protože je finančně spjatá s velmocemi a zatažená do imperialistické světové politiky.
Kdo v této válce odmítá obranu vlasti, podrývá důvěru proletariátu k buržoazii a pomáhá mezinárodnímu proletariátu bojovat proti nadvládě buržoazie.
5. Na konci druhého článku H. Greulich prohlašuje:
"Likvidací švýcarské milice ještě neodstraníme války mezi velmocemi."
Proč soudruh Greulich zapomíná, že sociální demokraté pokládají za možné likvidovat kteroukoli armádu (tedy i milici) jedině po vítězné sociální revoluci a že právě teď je třeba bojovat ve spojenectví s internacionalistickými revolučními menšinami všech velmocí za sociální revoluci?
Od koho Greulich očekává, že odstraní "války mezi velmocemi"? Snad od milice malého buržoazního státu se čtyřmi milióny obyvatel?
My sociální demokraté očekáváme, že "války mezi velmocemi" odstraní revoluční akce proletariátu všech velkých i malých mocností.
6. Ve třetím článku Greulich tvrdí, že švýcarští dělníci musí "bránit" "demokracii"!!
Cožpak soudruh Greutich opravdu neví, že v této válce demokracii nebrání a nemůže bránit žádný evropský stát? Naopak, účast každého státu, velkého i malého, v této imperialistické válce znamená pošlapávání demokracie, vítězství reakce nad demokracií. Cožpak Greulich skutečně nezná tisíce takových příkladů z Anglie, Německa, Francie atd.? Nebo soudruh Greulich skutečně tak pevně "věří" švýcarské, tj. své "buržoazní vládě", že všechny ředitele bank a milionáře ve Švýcarsku považuje za učiněné Vilémy Telly?
Demokracie nemůže být zaručena bez socialismu, a k socialismu může vést jen a jen revoluční boj proti všem buržoazním vládám, a ne účast v imperialistické válce, ne účast na mobilizacích údajně k obraně neutrality!
7. Ve třetím článku soudruh Greulich píše:
"Čeká snad Švýcarsko od proletariátu, že bude ve vzájemných bojích imperialistů bojovat sám proti sobě?"
Tato otázka dokazuje, že soudruh Greulich stojí oběma nohama na národní půdě, jenže Švýcarsko bohužel v nynější válce takovou půdu nemá.
Tohle od proletariátu "nečeká" Švýcarsko, ale kapitalismus, který se ve všech civilizovaných zemích, ve Švýcarsku právě tak jako v ostatních zemích, změnil v imperialistický kapitalismus. Vládnoucí buržoazie teď "čeká" od proletariátu všech zemí, že "v imperialistických bojích bude bojovat sám proti sobě" - a na to Greulich zapomíná. K tomu, aby se proletariát do takové situace nedostal, nemá teď žádný jiný prostředek než internacionální revoluční třídní boj proti buržoazii!
Proč Greulich zapomíná, že už v basilejském manifestu internacionály z roku 1912 se za prvé jasně konstatovalo, že imperialistický kapitalismus určuje hlavni charakter budoucí války, a za druhé, že se tam mluví o proletářské revoluci právě v souvislosti s touto válkou?
8. Ve třetím článku Greulich píše:
Revoluční boj mas "místo využití demokratických práv" je "velmi neurčitý pojem".
To dokazuje, že Greulich uznává jedině buržoazně reformistickou cestu a že revoluci odmítá nebo ignoruje. A to se hodí pro grütliovce, ale rozhodně ne pro sociálního demokrata.
Bez "revolučního boje mas" není revoluce myslitelná. Taková revoluce nikdy neexistovala. A také v dnešní Ewopě začínajícího imperialistického období jsou revoluce nevyhnutelné.
9. Ve čtvrtém článku soudruh Greulich otevřeně prohlašuje, že se "samozřejmě" vzdá svého mandátu v Národní radě, jestliže strana zásadně odmítne obranu vlasti. A k tomu podotýká, že takové odmítnutí bude znamenat "porušení naší jednoty".
Toto prohlášení je jasným ultimátem, které sociálpatriotičtí členové Národní rady dávají straně, a žádné vysvětlování to nespraví. Buď strana uzná sociálpatriotické názory, nebo se "my" (Greulich, Müller atd.) vzdáme svých mandátů.
Jenže popravdě řečeno, o jaké "jednotě" se tu dá mluvit? Samozřejmě o žádné jiné než o "jednotě" sociálpatriotických vůdců s jejich mandáty v Národní radě?!
Zásadová proletářská jednota znamená něco úplně jiného. Sociálpatrioti, tj. "obránci vlasti", musí být "jednotní" se sociálpatriotickým, skrznaskrz buržoazním spolkem Grütli. Odpůrci obrany vlasti, sociální demokraté, musí být "jednotní" se socialistickým proletariátem. To je naprosto jasné.
Pevně věříme, že se soudruh Greulich nebude chtít blamovat a nezačne dokazovat (přes zkušenosti Anglie, Německa, Švédska atd.), že "jednota" sociálpatriotů, "agentů" buržoazních vlád, se socialistickým proletariátem může vést k něčemu jinému než k naprosté dezorganizaci, demoralizaci, pokrytectví a lžím.
10. "Přísaha" členů Národní rady, že budou bránit nezávislost země, je podle Greulichova názoru "neslučitelná" s odmítnutím obrany země.
Dobrá! Ale je snad nějaká revoluční činnost "slučitelná" s "přísahami" chránit zákony kapitalistických států?? Grütliovci, tj. přisluhovači buržoazie, uznávají zásadně jen zákonné cesty. Dosud jsme ještě neviděli jediného sociálního demokrata, který by odmítal revoluce nebo uznával jen ty, které jsou "slučitelné" s "přísahami" chránit buržoazní zákony.
11. Greulich popírá, že Švýcarsko je "buržoazní třídní stát" "v absolutním smyslu tohoto slova". Socialismus definuje (na konci čtvrtého článku) tak, že se mu úplně vytrácí jak sociální revoluce, tak jakákoli revoluční akce. Sociální revoluce je "utopie" - takový je ve stručnosti smysl všech Greulichových dlouhých projevů nebo článků.
Dobrá! Jenomže to je zjevné grůtliovství, a ne socialismus. To je buržoazní reformismus, a ne socialismus.
Proč soudruh Greulich rovnou nenavrhne, aby se z basilejského manifestu z roku 1912 vyškrtla slova o "proletářské revoluci" nebo z aarauského usnesení z roku 1915 slova o "masových revolučních akcích", nebo aby se všechny zimmerwaldské a kientalské rezoluce spálily?
12. Soudruh Greulich stojí oběma nohama na půdě nacionalismu — na půdě buržoazně reformistické, grütliovské.
Tvrdošíjně ignoruje imperialistický charakter nynější války a rovněž imperialistické svazky dnešní švýcarské buržoazie. Ignoruje, že se socialisté na celém světě rozštěpili na sociálpatrioty a na revoluční internacionalisty.
Zapomíná, že švýcarský proletariát má ve skutečnosti před sebou jen dvě cesty:
První cesta: Pomáhat své národní buržoazii zbrojit, podporovat mobilizaci údajně k obraně neutrality a denně se vystavovat nebezpečí, že bude sám zatažen do imperialistické války. V případě "vítězství" v této válce hladovět, zaregistrovat 100 000 padlých, dát švýcarské buržoazii do kapsy nové miliardy válečných zisků, zajistit jí nové výnosné kapitálové investice v zahraničí a dostat se do nové finanční závislosti na svých imperialistických "spojencích" — na velmocích.
Druhá cesta: V úzkém spojenectví s internacionalistickými revolučními menšinami všech velmocí energicky bojovat proti všem "buržoazním vládám", a především proti své vlastní "buržoazní vládě", absolutně "nevěřit" ani své vlastní buržoazní vládě, ani jejím řečem o obraně neutrality, a sociálpatrioty vyzvat, aby laskavě přešli do spolku Grütli.
V případě vítězství se navždycky zbavit drahoty, hladu a válek a spolu s francouzskými, německými a dalšími dělníky vyvolat socialistickou revoluci.
Obě cesty jsou obtížné, obě vyžadují oběti.
Švýcarský proletariát se musí rozhodnout, zda chce tyto oběti přinést švýcarské imperialistické buržoazii a jedné z velmocenských koalic, nebo se obětovat pro osvobození lidstva od kapitalismu, hladu a válek.
Proletariát se musí rozhodnout.
Napsáno německy mezi
13. a 17. (26. a 30.) lednem 1917
Otištěno 31. ledna a
1. února 1917 v listu
Volksrecht, č. 26 a 27
Podepsán -e-
Rusky poprvé otištěno
roku 1931 v publikaci
Leninský sbornik XVIIPřeloženo z němčiny
podle rukopisu
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání.)120 Článek Dvanáct stručných tezí o Greulichově obraně obrany vlasti napsal Lenin jako odpověď na sérii článků švýcarského sociálšovinisty H. Greulicha, které vyšly pod společným názvem K obraně země v 19.- 22. čísle curyšského sociálně demokratického listu Volksrecht z 23. - 26. ledna 1917.
Leninovy teze, označené šifrou "-e-", byly otištěny v 26. a 27. čísle téhož listu z 31. ledna a 1. února. Redaktor listu Volksrecht E. Nobs vyškrtl z tezí několik odstavců a před Greulichovo jméno v rukopisu všude připsal slovo "Genosse". Nobs vyškrtl z tezí tyto pasáže: I. V devátém bodě od třetího odstavce, od slov "Jenže po pravdě řečeno o jaké" až do konce tohoto bodu. 2. V jedenáctém bodě celý druhý odstavec, od slov "Dobrá! Jenomže to je" do slov "a ne socialismus". 3. Ve dvanáctém bodě závěrečná slova pátého odstavce: "a sociálpatrioty vyzvat, aby laskavě přešli do spolku Grütli".
Poprvé byl Leninův článek v plném znění otištěn v publikaci Leninskij sborník XVII.