Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
Otevřený dopis Charlesu Nainovi,
členovi mezinárodní socialistické komise v BernuVážený soudruhu! Projev člena Národní rady, pana Roberta Grimma, v němž se na zasedání vedení strany 7. ledna t. r. spolu se všemi sociálnacionalisty a do značné míry v jejich čele vyslovil pro rezoluci o odložení sjezdu strany, byl poslední kapkou, kterou přetekla číše trpělivosti, a úplně pana národního radu R. Grimma demaskuje.
Předseda mezinárodní socialistické komise, zvolené v Zimmerwaldu, předseda zimmerwaldské a kientalské konference a na celém světě "nejuznávanější" představitel celého zimmerwaldského sdružení vystupuje společně se sociálpatrioty a v jejich čele jako přímý zrádce Zimmerwaldu a chce zmařit svým návrhem sjezd strany, jehož svolání bylo už dávno stanoveno speciálně proto, aby vyřešil nejsvobodnější a vzhledem k poloze a době mezinárodně nejvlivnější evropské zemi otázku obrany vlasti v imperialistické válce!!
Můžeme mlčet? Můžeme klidně strpět tento fakt, který by celé zimmerwaldské hnutí nadobro zostudil, nadobro zesměšnil, kdybychom panu národnímu radovi R. Grimmovi nestrhli masku?
Nepočítáme-li italskou stranu, jež má vzhledem k válečnému stavu mnohem těžší podmínky, je švýcarská socialistická strana jediná evropská socialistická strana, která se otevřeně a oficiálně, na legálním sjezdu a bez zásahu válečné cenzury a vojenských úřadů připojila k Zimmerwaldu, podporovala ho, vyslala do mezinárodní socialistické komise dva členy a vystupovala před veřejností jako hlavní představitelka zimmerwaldského hnutí. A v této švýcarské socialistické straně, která se na svém sjezdu v Curychu ve dnech 4.—5. 11. 1916 po průtazích způsobených mimo jiné bojem proti zjevným sociálpatriotům, kteří se teprve na podzim 1916 od strany odštěpili a založili vlastní Grütli Verein[a] — definitivně usnesla, že svolá v únoru 1917 do Bernu mimořádný sjezd strany, který projedná otázku války a otázku obrany vlasti, v této straně se našli lidé, kteří se rozhodli, že tento sjezd překazí, že ho zmaří, že nedovolí, aby sami dělníci, a ještě k tomu právě za války, projednali a vyřešili otázku postoje k militarismu a k obraně vlasti.
A v čele těchto lidí, jejichž politika uráží celé zimmerwaldské hnutí, byl předseda mezinárodní socialistické komise!
Není to snad naprostá zrada Zimmerwaldu? Není to pošlapání všech zimmerwaldských usnesení?
Stačí se jen podívat na některé z důvodů, jimiž se oficiálně vysvětluje odložení sjezdu, a pochopíme celý význam tohoto opatření.
"Dělníci" prý ještě "nejsou připraveni" tuto otázku řešit!
Ve všech manifestech a ve všech rezolucích Zimmerwaldu a Kienthalu se nesčíslněkrát mluví o tom, že v imperialistické válce, ve válce mezi dvěma imperialistickými koalicemi, ve válce za uchvácení kolonií a zotročení slabých národů je obrana vlasti zradou socialismu bez ohledu na to, zda jde o "velmoci", nebo o malé národy, které si dočasně zachovaly neutralitu. Tato myšlenka se opakuje v mnoha obměnách ve všech oficiálních zimmerwaldských a kientalských dokumentech. Všechen švýcarský socialistický tisk a zejména list Berner Tagwacht, který rediguje pan národní rada R. Grimm, přemílal tuto myšlenku ve stovkách článků a noticek. V projevech sympatií ke K. Liebknechtovi, Höglundovi, MacLeanovi atd. se mockrát zdůrazňovalo, že všichni zimmerwaldovci jsou přesvědčeni o tom, že tito lidé správně pochopili situaci a zájmy mas, že s nimi sympatizují právě masy, tj. většina utlačovaných a vykořisťovaných, a že proletáři — všude, jak ve "velkém" válčícím Německu, tak v malém neutrálním Švédsku — chápou svým třídním instinktem fakt, že obrana vlasti v imperialistické válce je zrada socialismu.
A předseda mezinárodní socialistické komise teď za nadšeného souhlasu a vřelé podpory všech nesporných představitelů sociálpatriotismu ve švýcarské socialistické straně, H. Greulicha, P. Pflügera, Hubera, Manze-Schäppiho atd. apod., přichází s pokryteckým a lživým argumentem, že prý se sjezd strany odkládá proto, že "dělníci nejsou připraveni".
To je odporné, do nebe volající pokrytectví a lež. Každý ví, a list Grütlianer[116] tuto trpkou pravdu otevřeně otiskuje, že se sjezd odkládá proto, že se uvedení sociálpatrioti bojí dělníků, bojí se, že dělníci schválí usnesení proti obraně vlasti, a vyhrožují, že se vzdají svých mandátů v Národní radě, projde-li usnesení o odmítnutí obrany vlasti. Sociálpatriotičtí "vůdci" švýcarské socialistické strany, kteří jsou ještě dnes, dva a půl roku po vypuknutí války, pro "obranu vlasti", tj. pro obranu imperialistické buržoazie té či oné koalice, tito vůdci se rozhodli, že sjezd zmaří, že potlačí vůli švýcarských socialistických dělníků, že jim nedovolí, aby za války projednali a řekli své stanovisko k válce a k "obraně vlasti", tj. k přisluhovačům imperialistické buržoazie.
To je ta pravá příčina, kterou všichni dobře znají, proč byl sjezd odložen, a v tom předseda mezinárodní socialistické komise zradil Zimmerwald, neboť přešel k sociálpatriotům ve švýcarské socialistické straně a postavil se proti uvědomělým švýcarským dělníkům!
V tom je trpká pravda, kterou už otevřeně vyslovil sociálpatriotický list Grütlianer, který je mimochodem vždycky nejlépe informován o tom, co zamýšlejí a co dělají grütliovští vůdci Greulich, Pflüger, Huber, Manz-Schäppi a spol. uvnitř socialistické strany, a který mimochodem tři dny před zasedáním 7. 1. 1917 napsal:[b]
Jiný "oficiální" důvod pro odložení sjezdu je tento: komise, která byla v prosinci nebo snad už v listopadu 1916 zvolena speciálně proto, aby vypracovala rezoluce o otázce války, "nedospěla k jednomyslnému názoru"!!
Jako by Grimm a spol. předtím nevěděli, že jednomyslný názor na tuto otázku je ve švýcarské socialistické straně nemyslitelný, pokud v ní zůstávají a pokud nepřejdou do sociálpatriotické strany Grütli takoví "vůdci", jako Greulich, Pflüger, G. Müller, Huber, Manz-Schäppi, Otto Lang a další, kteří se naprosto ztotožňují se sociálpatriotickým stanoviskem spolku Grütli a svou příslušností k socialistické straně jen klamou socialistické dělníky!
Jako by v létě 1916 Grimm a spol. jasně neviděli, že na otázku obrany vlasti neexistuje a nemůže existovat jednomyslný názor, protože v létě 1916 vyšly sociálpatriotické teze Pflügera, G. Müllera a dalších a Grimm se samozřejmě musel v Nationalratu nesčetněkrát přesvědčit o tom, že Greulich a spol., ne-li většina členů sociálně demokratické frakce v Nationalratu má sociálpatriotické názory!
Grimm a spol. chtějí švýcarské socialistické dělníky klamat. Proto když jmenovali komisi, neuveřejnili jména jejích členů. List Grütlianer však řekl pravdu, neboť tato jména uveřejnil a poznamenal jako samozřejmost to, co je všeobecně známé, že totiž taková komise nemůže dospět k jednomyslnému názoru!
Aby dělníky oklamali, zatajili jim Grimm a spol. pravdu a neschválili usnesení, aby byly rezoluce komise okamžitě uveřejněny. Rezoluce jsou však už dávno hotové a dokonce tajně vytištěné!!
Jak se dalo očekávat, čteme na rezoluci, která uznává "obranu vlasti", tj. ospravedlňuje zradu socialismu za války, jejíž imperialistický charakter byl už tisíckrát odhalen, podpisy Hubera, Pflügera, Klötiho a G. Müllera. A na rezoluci, která "obranu vlasti" odmítá, jsou podpisy Nobse, Affoltera, Schmida, Naina a Grabera.
A podívejte se, jak nestoudně a nesvědomitě si Grimm a sociálpatrioti zahrávají se socialistickými dělníky:
Rozhlašují, že dělníci nejsou připraveni, a rozhlašují to právě ve chvíli, kdy sami tito vůdci tají před dělníky už hotové rezoluce, které dělníkům jasně ukazují dva ideové okruhy, dvojí nesmiřitelnou politiku: politiku sociálpatriotickou a politiku zimmerwaldskou!!
Grimm a sociálpatrioti dělníky nesvědomitě klamou, neboť právě oni se rozhodli zmařit sjezd, neuveřejnit rezoluce a znemožnit dělníkům, aby obojí politiku otevřeně zvážili a projednali, a právě oni rozhlašují, že dělníci "nejsou připraveni"!
Další "oficiální" argumenty pro odložení sjezdu jsou tyto: je třeba bojovat proti drahotě, je třeba organizovat volební kampaň atd.
Tyto argumenty dělníky prostě urážejí. Kdo by nevěděl, že my, sociální demokraté, nejsme proti boji za reformy, ale že na rozdíl od sociálpatriotů, na rozdíl od oportunistů a reformistů se na boj za reformy neomezujeme, nýbrž že ho podřizujeme boji za revoluci? Kdo by nevěděl, že v manifestech Zimmerwaldu a Kienthalu byla právě nejednou vysvětlována tato politika? Nejsme proti volbám a reformám zmírňujícím drahotu, klademe však hlavní důraz na to, aby se masám otevřeně řekla pravda, že totiž drahotu není možné překonat jinak než vyvlastněním bank a velkých podniků, tj. uskutečněním sociální revoluce.
K čemu vyzývá proletariát každý manifest zimmerwaldského sdružení reagující na válku a související s ní?
K masovému revolučnímu boji, k tomu, aby obrátil zbraně proti nepříteli ve vlastní zemi (viz poslední provolání Internationale Sozialistische Kommission, nazvané An die Arbeiterklasse[c], z konce prosince 1916, tj. aby obrátil zbraně proti své buržoazii a své vládě.
Není z toho každému trochu myslícímu člověku jasné, že právě politika odmítání obrany vlasti je spjatá se skutečně revolučním, se skutečně socialistickým bojem proti drahotě, se skutečně socialistickým, a ne buržoazně reformistickým využitím volební kampaně?
Není jasné, že sociálpatriotická politika, politika "obrany vlasti" v imperialistické válce, je politika reformismu, tj. buržoazně reformistického, a ne socialistického boje proti drahotě a předvolebního boje?
Jak je možné "pod záminkou" boje proti drahotě atd. "odkládat" sjezd, který má rozhodnout o "obraně vlasti" (tj. rozhodnout mezi sociálpatriotickou a socialistickou politikou)?? Grimm a sociálpatrioti chtějí tímto falešným, lživým argumentem utajit před dělníky skutečnost, že si přejí organizovat boj proti drahotě a volby atd. v buržoazně reformistickém duchu, ale ne v duchu Zimmerwaldu.
6. srpna 1916 mluvil Grimm v Curychu ke sto patnácti Arbeitervertrauensleute aus der ganzen Schweiz[117] a vyložil jim právě buržoazně reformistický a pouze reformistický boj proti drahotě! Grimm jde "pevným krokem" ke svému cíli: ke sblížení se sociálpatrioty proti socialistickým dělníkům, proti Zimmerwaldu.
Zvlášf odporné je to, že Grimm zastírá svůj přechod k sociálpatriotům stále silnějšími nadávkami na adresu nešvýcarských sociálpatriotů. A to je jeden z nejhlubších kořenů Grimmovy zrady, to je jeden z nejhlubších zdrojů celé té lživé politiky, kterou odhalil 7. leden 1917.
Podívejte se na Berner Tagwacht: tento list nešetří nadávkami na adresu ruských, francouzských, anglických, německých, rakouských, zkrátka všech sociálpatriotů... kromě švýcarských! Grimm se dostal tak daleko, že nazval německého sociálpatriota Eberta, člena Parteivorstandu Sociálně demokratické strany Německa, "einen Rausschmeisser in einem Bordell"[d] (Berner Tagwacht, č… z…).
To je ale hrdina, ten Grimm! Jak rytířsky bojuje! Jak směle útočí z Bernu na sociálpatrioty… v Berlíně! A jak šlechetně tenhle rytíř mlčí o sociálpatriotech… v Bernu a v Curychu!
Jenomže čím se liší Ebert v Berlíně od Greulicha, Manze-Schäppiho a Pflügera v Curychu? Nebo od Gustava Müllera, Schneebcrgera a Dürra v Bernu? Naprosto ničím. Všichni jsou sociálpatrioti. Všichni zaujímají úplně stejné zásadní stanovisko. Všichni šíří mezi masami nikoli socialistické, nýbrž "grütliovské", tj. reformistické, nacionalistické, buržoazní ideje.
Když Grimm psal v létě 1916 své teze o otázce války, schválně je napsal rozvlekle a nejasně, protože počítal s tím, že oklame jak levici, tak pravici a že na neshodách mezi nimi "vydělá", uzavřel tyto teze následující větou:
"Stranické a odborové orgány se spolu musí dohodnout" (totiž pro případ válečného nebezpečí a nutnosti revolučních masových akcí).
Kdo je však v čele švýcarských odborů? Mimochodem právě Schneeberger a Dürr, kteří oba byli v létě 1916 uváděni jako redaktoři listu Schweizerische Metallarbeiter-Zeitung, řídili tento list v reakčním, reformistickém, sociálpatriotickém duchu a otevřeně prohlašovali, že jsou pro "obranu vlasti", a otevřeně se stavěli proti celé politice Zimmerwaldu!
V čele švýcarské socialistické strany, jak to znovu dokázal 7. leden 1917, jsou sociálpatrioti Greulich, Pflüger, Manz-Schäppi, Huber atd. apod.
Co z toho tedy vyplývá?
Z toho vyplývá, že Grimm ve svých tezích straně navrhoval, aby svěřila řízení revolučních masových akcí proti válce právě sociálpatriotům, Schneebergerům, Dürrům, Greulichům, Pflügerům a spol.! Právě odpůrcům takových akcí, právě reformistům!!
Nyní, po 7. lednu 1917, je celá Grimmova "taktika" úplně odhalena.
Grimm chce být považován za vůdce levice, za předsedu mezinárodní socialistické komise, za představitele a vůdce zimmerwaldovců, a klame dělníky všelijakými "rrrcvolučnimi" frázemi, kterými fakticky zastírá starou, sociálpatriotickou, buržoazně reformistickou stranickou praxi.
Zapřísahá se a dušuje, že sympatizuje s K. Liebknechtem, Höglundem atd., že je jejich přívržencem, že prosazuje jejich politiku.
Jenže K. Liebknecht v Německu a Höglund v malém neutrálním Švédsku nebojovali proti cizím, nýbrž proti svým vlastním sociálpatriotům, útočili na reformisty a nacionalisty doma v Berlíně, doma ve Stockholmu, a ne v jiných zemích. Svým nemilosrdným odhalováním sociálpatriotů si vysloužili takovou nenávist berlínských a stockholmských Greulichů, Pflügerů, Schneebergerů a Dürrů, která jim je ke cti.
Je snad těžké pochopit, že když francouzští šovinisté chválí Němce Liebknechta a němečtí Angličana MacLeana, jednají jako podvodníci, neboť chtějí "internacionalistickými" frázemi vychvalujícími cizí internacionalismus zastřít svůj nacionalismus? Je snad těžké pochopit, že právě tak jedná Grimm, když nadává sociálpatriotům všech zemí kromě Švýcarska a když to dělá proto, aby zastřel svůj přechod na stranu švýcarských sociálpatriotů?
Grimm vynadal německému sociálpatriotovi Ebertovi "Rausschmeisser in einem Bordcll" za to, že ukradl německým dělníkům list Vorwärts, za to, že vyhodil a vyhazuje stoupence levice ze strany, a přitom křičí o roztržce.
A co dělá Grimm se svými neslavnými hrdiny neslavného 7. ledna 1917 doma, ve Švýcarsku?
Nepřipravil snad Grimm švýcarské dělníky o mimořádný sjezd k otázce obrany vlasti, který jim byl slavnostně slíben? Nepřipravuje snad Grimm, ačkoli křičí o roztržce, vyloučení zimmerwaldovců ze strany?
Nebuďme dětinsky naivní a podívejme se pravdě do očí!
Na schůzi 7. ledna 1917 horlili Grimmovi noví přátelé a ochránci, sociálpatrioti, společně s ním proti roztržce, přičemž zvlášť obviňovali z rozbíječství organizaci mládeže, a jeden z nich vykřikl na tajemníka strany Plattena, že "er sei kein Parteisekretär, er sei Parteiverräter"[e].
Můžeme mlčet, když se říkají takové věci a když je chtějí "vůdci" před stranou utajit? Copak švýcarské socialistické dělníky takové metody nepobuřují?
Čím se svaz mládeže a Platten provinili? Jen tím, že jsou upřímní stoupenci Zimmerwaldu, že jsou upřímní zimmerwaldovci, a ne kariéristé. Jen tím, že jsou proti odložení sjezdu. Cožpak 7. leden 1917 nedokázal, že je to pomluva, když pomlouvači křičí, že proti odložení sjezdu a vůbec "proti jeho veličenstvu Grimmovi" vystupuje pouze zimmerwaldská levice jako zvláštní frakce? Nevystoupil jste proti Grimmovi, soudruhu Charlesi Naine, právě vy, který jste se k zimmerwaldské levici nikdy ani přímo, ani nepřímo, ani formálně, ani neformálně nepřipojil?
Obvinění z rozbíječství! To je skutečně banální obvinění, s kterým teď ve všech zemích přišli právě sociálpatrioti všech zemí, aby zastřeli, že sami vyhazují Liebknechty a Höglundy ze strany.
Napsáno 26.-27. prosince 1916
(8.-9. ledna 1917)
Poprvé otištěno roku 1924
v časopisu Proletarskaja
revoljucija, č. 4Podle rukopisu
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — spolek Grütli. Red.
b Zde je v rukopisu vynecháno místo pro citát. Red.
c — mezinárodní socialistické komise K dělnické třídě. Red.
d — vyhazovačem v nevěstinci. Red.
e — "ncní to tajemník strany, ale zrádce strany". Red.
116 Grütlianer — list, orgán švýcarského buržoazně reformistického spolku Grütli; byl založen v Curychu roku 1851. Za první světové války zaujímat sociálšovinistické stanovisko. Lenin jej nazýval listem "důsledných a zjevných přisluhovačů buržoazie v dělnickém hnutí".
117 Jde o konferenci 115 zástupců švýcarských dělnických organizací, která se konala v Curychu 6. srpna 1916; jednalo se na ní o těžké situaci dělníků v souvislosti se vzrůstající drahotou. Na konferenci přednesl referát R. Grimm.
Rezoluce schválená ke Grimmově referátu a stručná zpráva o průběhu konference byla uveřejněna ve 183. čísle listu Volksrecht z 8. srpna 1916 pod názvem Švýcarské dělnictvo a drahota. Výzva Národní radě, schválená konferencí, byla otištěna 10. srpna v 185. čísle téhož listu pod titulkem Opatřeni proti drahotě.