Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
Dopisy zdaleka
Čtvrtý dopis
Jak dosáhnout míru?
Právě jsem si 12. (25.) března v listu Neue Zürcher Zeitung (č. 517 z 24. března) přečetl tuto telegrafickou zprávu z Berlína:
„Ze Švédska přišla zpráva, že Maxim Gorkij poslal jak vládě, tak výkonnému výboru nadšený pozdrav. Vítá vítězství lidu nad reakčními vládci a vyzývá všechny syny Ruska, aby pomohli budovat nový ruský stát. Zároveň vyzývá vládu, aby své osvobozenecké dílo korunovala uzavřením míru. Nemá prý to být mír za každou cenu; v této době má Rusko méně důvodů než kdykoli jindy k tomu, aby usilovalo o mír za kazdou cenu. Měl by to byt takovy mír, který by Rusku umožnil čestně žít mezi ostatnimi národy světa. Lidstvo jiz dost krvácelo; nová vláda by se nesmírně zasloužila nejen o Rusko, ale i o celé lidstvo, kdyby se jí, nové vládě, podařilo rychle uzavřít mír.“
Tak je reprodukován dopis M. Gorkého.
Když člověk čte tento dopis, plný banálních maloburžoazních předsudků, pociťuje trpkost. Při setkáních na ostrově Capri upozorňoval autor těchto řádků Gorkého na jeho politické chyby a vytýkal mu je. Gorkij čelil výtkám svým nenapodobitelně milým úsměvem a upřímným prohlášením: „Já vím, že jsem špatný marxista. A koneckonců my umělci jsme všichni trochu blázni.“ Tomu se dá těžko oponovat.
Není pochyby o tom, že Gorkij je obrovský umělecký talent, který přinesl a světovému proletářskému hnutí ještě přinese mnoho užitku.
Ale proč se Gorkij pouští do politiky?
Gorkého dopis vyjadřuje podle mého názoru neobyčejně rozšířené předsudky nejen maloburžoazie, ale i části dělníků, kteří jsou pod jejím vlivem. Všechny síly naší strany a všechno úsilí uvědomělých dělníků musí být zaměřeno na houževnatý, vytrvalý a všestranný boj proti těmto předsudkům.
Carská vláda zahájila a vedla tuto nynější válku jako válku imperialistickou, loupeživou, lupičskou, aby mohla olupovat a utlačovat slabé národy. Vláda Gučkovů a Miljukovů je vláda statkářská a kapitalistická, která musí a chce pokračovat právě v takovéto válce. Vyzývat tuto vládu, aby uzavřela demokratický mír, je totéž jako kázat majitelům veřejných domů o počestnosti.
Vyložme si tuto myšlenku.
Co je to imperialismus?
Ve své brožuře Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu, kterou jsem už před revolucí poslal vydavatelství Parus a kterou toto vydavatelství přijalo a ohlásilo v časopisu Letopis[32], jsem na tuto otázku odpověděl takto:
„Imperialismus je kapitalismus v tom vývojovém stadiu, kdy monopoly a finanční kapitál získaly nadvládu, kdy vývoz kapitálu nabyl mimořádného významu, kdy mezinárodní trasty si začaly rozdělovat svět a kdy bylo dokončeno rozdělení celého území zeměkoule mezi největší kapitalistické státy“ (VII. kapitola této brožury, která byla v časopisu Letopis v době, kdy ještě existovala cenzura, ohlášena pod názvem: V. Iljin, Novodobý kapitalismus)[a].
Jde o to, že se kapitál rozrostl do obrovských rozměrů. Sdružení nevelkého počtu největších kapitalistů (kartely, syndikáty a trasty) disponují miliardami a rozdělují si celý svět. Rozdělena je celá zeměkoule. Válku vyvolalo střetnutí dvou nejmocnějších skupin multimilionářů, anglicko- -francouzské a německé, o znovurozdělení světa.
Anglicko-francouzská skupina kapitalistů chce především oloupit Německo, a to tím, že mu zabere kolonie (skoro všechny už zabrala), a potom Turecko.
Německá skupina kapitalistů se chce zmocnit Turecka pro sebe a odškodnit se za ztrátu kolonií anexí sousedních malých států (Belgie, Srbska a Rumunska).
Taková je skutečná pravda, zastíraná nejrůznějším buržoazním lhaním o „osvobozenecké“, „národní“ válce, o „válce za právo a spravedlnost“ a jiným přikrášlováním, kterým kapitalisté vždycky balamutí prostý lid.
Rusko nevede válku za své peníze. Ruský kapitál je podílníkem kapitálu anglického a francouzského. Rusko vede válku proto, aby oloupilo Arménii, Turecko a Halič.
Naši nynější ministři Gučkov, Lvov a Miljukov se nestali ministry náhodou. Jsou to představitelé a vůdci celé třídy statkářů a kapitalistů. Jsou vázáni zájmy kapitálu. Kapitalisté se nemohou zříci svých zájmů, tak jako člověk nemůže sám sebe zvednout, jestliže se chytí za vlasy.
Za druhé, Gučkov, Miljukov a spol. jsou vázáni na anglický a francouzský kapitál. Válku vedli a vedou za cizí peníze. Slíbili, že budou z vypůjčených miliard platit ročně stamiliónové úroky a že budou tuto daň ždímat z ruských dělníků a ruských rolníků.
Za třetí, Gučkova, Miljukova a spol. vážou přímé smlouvy s Anglií, Francií, Itálií, Japonskem a s dalšími skupinami kapitalistických lupičů o lupičských cílech této války. Tyto smlouvy uzavřel ještě car Mikuláš II. Gučkov, Miljukov a spol. využili boj dělníků proti carské monarchii k tomu aby uchvátili moc, ale smlouvy, které uzavřel car, potvrdili.
Udělala to celá Gučkovova a Miljukovova vláda ve svém manifestu, který telegrafovala Petrohradská tisková agentura 7. (20.) března do zahraničí: „Vláda“ (Gučkova a Miljukova) „přesně dodrží všechny smlouvy, které nás spojují s ostatními mocnostmi,“ praví se v tomto manifestu. Nový ministr zahraničních věcí Miljukov prohlásil ve svém telegramu z 5. (18.) března 1917 všem představitelům Ruska v zahraničí totéž.
Všechny tyto smlouvy jsou tajné a Miljukov a spol. je nechtějí zveřejnit ze dvou důvodů: 1. bojí se lidu, který si nepřeje loupeživou válku; 2. jsou vázáni anglickým a francouzským kapitálem, který požaduje, aby smlouvy byly tajné. Avšak každý, kdo čte noviny a sleduje události, ví, že se v těchto smlouvách mluví o obsazení Číny Japonskem, Persie, Arménie, Turecka (zejména Cařihradu) a Haliče Ruskem, Albánie Itálií, Turecka a německých kolonií Francií a Anglií atd.
Tak vypadá situace.
Vyzývat proto Gučkovovu a Miljukovovu vládu, aby co nejdříve uzavřela čestný, demokratický mír, mír v duchu dobrého sousedství, je totéž, jako když laskavý vesnický „báťuška“[b] vyzývá statkáře a kupce, aby žili v souladu „s obrazem božím“, aby milovali svého bližního a nastavovali pravou tvář, když je někdo udeří do levé. Statkáři a kupci poslouchají kázání, dál utiskují a okrádají lid a jsou nadšeni, jak pěkně umí „báťuška“ chlácholit a konejšit „mužiky“.
Stejnou úlohu — bez ohledu na to, zda si to uvědomují nebo ne — hrají všichni, kdo se za nynější, imperialistické války obracejí na buržoazní vlády s hezkými řečmi o míru. Buržoazní vlády někdy vůbec odmítají takové řeči poslouchat, ba dokonce je zakazují, jindy je zase dovolují, napravo nalevo rozdávají sliby a prohlašují, že přece vedou válku právě proto, aby byl co nejrychleji uzavřen ten „nejspravedlivější“ mír, a že vinen je pouze jejich nepřítel. Řeči o míru, adresované buržoazním vládám, jsou ve skutečnosti klamáním lidu.
Skupiny kapitalistů, které zaplavily svět krví, aby si rozdělily země, trhy a koncese, nemohou uzavřít „čestný“ mír. Mohou uzavřít jen hanebný mír, mír založený na rozdělení naloupené kořisti, na rozdělení Turecka a kolonií.
Gučkovova a Miljukovova vláda kromě toho vůbec není v tomto okamžiku pro mír, protože teď by dostala z „kořisti‘ „jenom“ Arménii a část Haliče, kdežto ona chce oloupit také Cařihrad a k tomu ještě vybojovat na Němcích zpět Polsko, které carismus vždy tak nelidsky a nestoudně utlačoval. A dále, Gučkovova a Miljukovova vláda je vlastně jen agentem anglického a francouzského kapitálu, který si chce udržet kolonie uloupené Německu a kromě toho donutit Německo, aby mu vrátilo Belgii a část Francie. Anglický a francouzský kapitál pomáhal Gučkovům a Miljukovům sesadit Mikuláše II., aby mu zase oni pomohli „zvítězit“ nad Německem.
Co tedy dále?
K tomu, aby bylo dosaženo míru (a tím spíš skutečně demokratického, skutečně čestného míru), je třeba, aby moc ve státě neměli statkáři a kapitalisté, nýbrž dělníci a chudí rolníci. Statkáři a kapitalisté tvoří nepatrnou menšinu obyvatelstva; kapitalisté, jak je všeobecně známo, vydělávají na válce závratné sumy peněz.
Dělníci a chudí rolníci tvoří obrovskou většinu obyvatelstva. Ti z války nebohatnou, ale přicházejí na mizinu a hladovějí. Nejsou vázáni ani kapitálem, ani smlouvami mezi lupičskými skupinami kapitalistů; mohou a také si upřímně přejí ukončit válku.
Kdyby státní moc v Rusku měly sověty dělnických, vojenských a rolnických zástupců, pak by tyto sověty a jimi zvolený celoruský sovět mohly a určitě by chtěly uskutečnit mírový program, který naše strana (Sociálně demokratická dělnická strana Ruska) nastínila již 13. října 1915 ve 47. čísle svého ústředního orgánu Social-demokrat[c] (kvůli útlaku carské cenzury vycházel tehdy v Ženevě).
Tento mírový program by byl asi takový:
1. Celoruský sovět dělnických, vojenských a rolnických zástupců (nebo dočasně ho zastupující petrohradský sovět) by okamžitě prohlásil, že není vázán žádnými smlouvami ani carské monarchie, ani buržoazních vlád.
2. Všechny tyto smlouvy by ihned uveřejnil, aby veřejně pranýřoval lupičské cíle carské monarchie a všech buržoazních vlád bez výjimky.
3. Okamžitě by veřejně vyzval všechny válčící mocnosti, aby ihned uzavřely příměří.
4. Okamžitě by všemu lidu veřejně oznámil naše, dělnické a rolnické, mírové podmínky:
osvobození všech kolonií;
osvobození všech závislých, utlačovaných a nerovnoprávných národů.5. Prohlásil by, že od buržoazních vlád nečeká nic dobrého a že proto vyzývá dělníky všech zemí, aby je svrhli a předali všechnu moc ve státě sovětům dělnických zástupců.
6. Prohlásil by, že miliardové dluhy, které nadělaly buržoazní vlády na vedení této zločinné, lupičské války, mohou splácet sami páni kapitalisté a že dělníci a rolníci tyto dluhy neuznávají. Platit úroky z těchto půjček znamená platit dlouhá léta daň kapitalistům za to, že dělníkům laskavě dovolili, aby se navzájem vraždili kvůli rozdělení kapitalistické kořisti.
Dělníci a rolníci! prohlásil by sovět dělnických zástupců. Chcete platit pánům kapitalistům ročně stamilióny rublů jako odměnu za válku, která byla vedena za rozdělení afrických kolonií, Turecka atd.?
Za tyto mírové podmínky by byl sovět dělnických zástupců podle mého názoru ochoten vést válku proti kterékoli buržoazní vládě a proti všem buržoazním vládám na světě, protože by to byla válka skutečně spravedlivá, protože všichni dělníci a pracující všech zemí by dopomohli k jejímu vítězství.
Němečtí dělníci teď vidí, že výbojnou monarchii v Rusku vystřídala výbojná republika, republika kapitalistů, kteří chtějí pokračovat v imperialistické válce a potvrzují lupičské smlouvy carské monarchie.
Posuďte sami: Může německý dělník takové republice důvěřovat?
Posuďte sami: Potrvá dál válka, udrží se vláda kapitalistů nad světem, jestliže si ruský lid, kterému pomohly a pomáhají živé vzpomínky na velkou revoluci „pátého roku“, vybojuje úplnou svobodu a předá veškerou státní moc sovětům dělnických a rolnických zástupců?
N. Lenin
Curych 12. (25.) března 1917
Poprvé otištěno roku 1924
v časopisu Kommunističeskij
internacional, č. 3/4Podle rukopisu
__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a Sebrané spisy 27, Praha 1986, s. 405. Red.
b V lidové řeči zdvořilé oslovení duchovního. Čes. red.
c Sebrané spisy 27, Praha 1986, s. 67 — 70. Red.
32 Práci Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu napsal Lenin v první polovině roku 1916 a 19. června (2. července) ji poslal přes Paříž do petrohradského vydavatelství Parus, které z podnětu M. Gorkého začalo vydávat edice populárních brožur o západoevropských státech za první světové války. Edici redigoval M. N. Pokrovskij, který žil v Paříži; jeho prostřednictvím udržoval Lenin s vydavatelstvím spojení. 29. září 1916 napsal M. Gorkij M. N. Pokrovskému, že Leninova kniha je „skutečně vynikající“ a že ji vydavatelství vydá mimo edici. Redakce vydavatelství Parus však měla ostré námitky proti Leninově kritice renegátského postoje K. Kautského a provedla v textu podstatné úpravy; vyškrtla z knihy kritiku Kautského teorie ultraimperialismu a překroutila celou řadu Leninových formulací. Kniha vyšla v polovině roku 1917 s Leninovou předmluvou z 26. dubna.
Parus — vydavatelství, které založil M. Gorkij v Petrohradě. Existovalo od roku 1915 do roku 1918.
Letopis — literární, vědecký a politický antimilitaristický měsíčník založený M. Gorkým. Vycházel v letech 1915—1917 v Petrohradě. S časopisem spolupracovali bývalí bolševici (machisté V. A. Bazarov a A. A. Bogdanov) a menševici. Literární rubriku řídil M. Gorkij. Publikovali v něm A. Blok, V. Brjusov, A. Čapygin, F. Gladkov, M. Gorkij, S. Jesenin, A. V. Lunačarskij, V. Majakovskij, V. Siškov aj.