Koncentrace kapitálu ve Spojených státech

B. Engels

{335} *Koncentrace kapitálu ve Spojených státech

Jak úžasně rychle postupuje koncentrace kapitálu ve Spojených státech amerických, ukazuje statistika, kterou nedávno uveřejnily anglické listy. Podle ní je nejbohatší mezi bohatými pan Vanderbilt z New Yorku. Majetek - "cena", jak říkají Američané - tohoto železničního, pozemkového, továrního atd. barona se odhaduje na 300 miliónů dolarů (1 dolar = 4 marky 25 feniků). 65 miliónů dolarů v obligacích (bonds) Spojených států, 50 miliónů v akciích Newyorské centrální dráhy a Hudsonské dráhy a 50 miliónů v akciích jiných železničních společností, dále mu patří ohromné pozemky v New Yorku i ve vnitrozemí. Pan Vanderbilt, dodávají listy s obdivem, může skoupit různé Rotschildy a ještě zůstane nejbohatším mužem na světě.

A tento obrovský majetek nahospodařila rodina Vanderbiltových asi za 30 let! Takový případ, píše "Whitehall Review"^[237], nemá obdobu v dějinách.

Také si to myslíme.

Po Vanderbiltovi následují v seznamu boháčů:

Jay Gould, rovněž známý železniční spekulant - 100 miliónů dolarů; Mackay, majitel stříbrných dolů, iniciátor agitace za "smluvní bimetalismus" - 50 miliónů; Crocker - 50 miliónů; John Rockefeller, petrolejář, ale žádný petrolejník^[238] - 40 miliónů; C. P. Huntington - 20 miliónů; D. O. Mills - 20 miliónů; senátor Fair - 30 miliónů; bývalý guvernér Standford - 40 miliónů; {336} Russel Sage - 15 miliónů; J. R. Keene - 15 miliónů; S. J. Tilden - 15 miliónů; E. D. Morgan - 10 miliónů; Samuel Sloan - 10 miliónů; Garrison - 10 miliónů; Cyrus W. Field - 10 miliónů; Hugh J. Jewett - 5 miliónů; Sidney Dillon - 5 miliónů; David Dows - 5 miliónů; J. D. Navarro - 5 miliónů; John W. Garrett - 5 miliónů; W. B. Astor -o 5 miliónů.

Potud seznam, který zatím zdaleka není vyčerpávající. Počet amerických finančních aristokratů je mnohem větší. A toto pohádkové hromadění bohatství se den ode dne stupňuje díky obrovskému proudu přistěhovalců do Ameriky. Vždyť přímo i nepřímo mají z něho prospěch především kapitáloví magnáti. Přímo proto, že přistěhovalectví je příčinou rapidního vzestupu cen půdy, a nepřímo proto, že velký počet přistěhovalců stlačuje životní úroveň amerických dělníků. Už teď nalézáme v početných zprávách o stávkách, které podávají naše bratrské americké orgány, stále větší procento stávek na obranu proti snižování mezd; většina stávek za zvýšení mezd není také v podstatě nic jiného, neboť jsou vyvolávány buď obrovským stoupáním cen, nebo tím, že se na jaře mzdy nezvýšily, jak tomu bývá obvykle.

Tak proud vystěhovalců, který teď Evropa každoročně posílá do Ameriky, přispívá jen k tomu, že kapitalistické hospodářství se všemi svými důsledky je hnáno do krajnosti, takže dříve nebo později tam nevyhnutelně nastane ohromný krach. Pak se proud vystěhovalců zastaví nebo se dokonce obrátí zpět, to znamená, že nadejde chvíle, kdy evropský a zejména německý dělník bude stát před alternativou: smrt hladem, nebo revoluce! A jakmile jednou takováto alternativa vyvstane, pak sbohem, miláčkové svaté pruskoněmecké říše!

A tento okamžik je blíž, než se většině lidí zdá. Přistěhovalci tam už stěží nacházejí práci, stále zřetelněji se rýsují příznaky blížící se obchodní krize; stačí sebemenší podnět v rozhodném okamžiku - a krach je tu!

Proto, ačkoli je nám spolu s "New Yorker Volkszeitung"^[239] líto, že se vystěhovávají lidé z Německa, ačkoli jsme přesvědčeni, že toto vystěhovalectví vzápětí vyvolá zhoršení situace amerických dělníků, a ačkoli bychom si spolu s těmito novinami přáli, aby {337} němečtí dělníci soustředili všechnu svou pozornost výhradně na zlepšení svého postavení v Německu, nemůžeme přece jen sdílet jejich pesimismus. Musíme přihlížet k okolnostem, a poněvadž tyto okolnosti, dík krátkozrakosti a lakotě našich odpůrců, čím dál tím víc vylučují vývoj ve skutečně reformátorském smyslu, musíme svůj úkol vidět v tom, abychom všem strašpytlům navzdory připravovali hlavy na revoluční vývoj událostí.

Pro konflikt, který spočívá v obrovské koncentraci kapitálu na jedné straně a rostoucí masové bídě na druhé straně, je jen jediné řešení: Sociální revoluce!

Napsal B. Engels 3. května 1882
Otištěno v "Der Sozialdemokrat",
čís. 21 z 18. května 1882

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání. Čísla ve svorkách v textu -"{číslo}"- jsou čísla stránek v tištěné verzi Spisu).

237 "The Whitehall Review" ["Přehled z Whitehallu"] - anglický týdeník konzervativního zaměření; vycházel v Londýně v letech 1876-1929.

238 Petrolejnik (z fr. pétroleur) - potupný název pro účastníky povstání Pařížské komuny v roce 1871, které versailleské soudy křivě obvinily, že prý za bojů na barikádách zapalovali pařížské budovy petrolejem; později se tohoto výrazu užívalo v přeneseném významu pro označení anarchistů, buřičů.

239 "New Yorker Volkszeitung" ["Newyorské lidové noviny"] - deník německých sociálních demokratů v USA; vycházel v New Yorku v letech 1878-1932.