Dvě příkladné městské rady

B. Engels

{293} Dvě příkladné městské rady

Slíbili jsme našim čtenářům, že je budeme informovat o dělnickém hnutí jak v zahraničí, tak doma. Občas jsme mohli přinést nějaké zprávy z Ameriky a dnes máme možnost seznámit čtenáře s některými fakty z Francie, fakty tak významnými, že si zaslouží, aby se o nich psalo v úvodníku.

Ve Francii neznají ony četné systémy veřejného hlasování, jichž se dosud používá u nás. Místo aby se jinak hlasovalo a volilo ve volbách do parlamentu, jinak v municipálních volbách a ještě jinak v obecních volbách atd., platí všude prosté všeobecné hlasovací právo a volí se hlasovacími lístky. Když byla ve Francii založena Socialistická dělnická strana, bylo usneseno postavit dělnické kandidáty nejen pro volby do parlamentu, ale také pro všechny municipální volby; a skutečně při posledních volbách do francouzských městských rad, jež se konaly 9. ledna, mladá strana zvítězila v mnoha průmyslových městech i venkovských obcích, hlavně hornických. Nejenže se jí podařilo prosadit jednotlivé kandidáty, ale v některých místech získala dokonce většinu v radě a přinejmenším jedna městská rada, jak uvidíme dále, byla vůbec složena jen z dělníků.

Krátce před založením "Labour Standardu" došlo ke stávce továrních dělníků v Roubaix, blízko belgických hranic. Vláda okamžitě vyslala vojsko, aby toto město obsadilo, a tak pod záminkou, že tam udržuje pořádek (který nebyl nikdy ohrožen), snažila se vyprovokovat stávkující k jednání, jež by mohlo posloužit jako záminka k vojenskému zásahu. Dělníci však zůstali klidní {294} a jedna z hlavních věcí, které jim umožnily odolávat všem provokacím, byla činnost městské rady, složené většinou z dělníků. Zpráva o příčinách stávky byla předložena radě a ta ji zevrubně projednala. Následkem toho rada nejenže prohlásila, že stávkující jsou v právu, ale odhlasovala jim dokonce podporu ve výši 50 000 franků, tj. 2000 liber št. Tato výpomoc nemohla být vyplacena, protože podle francouzských zákonů je prefekt departementu oprávněn zrušit jakékoli usnesení městských rad, má-li za to, že překročily svou pravomoc. Nicméně značná morální podpora, jíž se tím stávkujícím dostalo od oficiálního městského zastupitelstva, měla pro dělnictvo velkou cenu.

8. června propustila důlní společnost v Commentry ve střední Francii (departement Allier) 152 dělníků, kteří odmítli podřídit se novým, nevýhodnějším podmínkám. Poněvadž to byla součást už delší dobu praktikovaného systému, zavádějícího stále horší a horší pracovní podmínky, začali všichni horníci, jichž bylo asi 1600, stávkovat. Vláda tam jako obvykle vyslala neprodleně vojsko, aby stávkující zastrašilo nebo vyprovokovalo. Ale i tady se městská rada ihned postavila za dělníky. Na své schůzi 12. června (což bylo ještě k tomu v neděli) přijala tato usnesení:

1. Protože je společnost povinna zabezpečit existenci těch, kdo svou prací umožňují existenci všem; protože v případě, že stát odmítne tuto povinnost splnit, musí to učinit obce, usnáší se tato rada opatřit si se souhlasem občanů, kteří platí nejvyšší daně, půjčku 25 000 franků (1000 liber št.), a věnovat tuto částku ve prospěch horníků, které nespravedlivé propuštění 152 jejich druhů přinutilo vstoupit do stávky.

Přijato jednomyslně, proti byl pouze starosta.

2.Protože stát tím, že prodal cenný národní majetek, doly v Commentry, akciové společnosti, vydal dělníky tam zaměstnané na milost a nemilost jmenované společnosti; že tudíž je povinností státu dbát, aby se nátlak, který společnost vyvíjí na dělníky, nevystupňoval tak, že by přímo ohrožoval jejich existenci; protože stát tím, že za nynější stávky dal společnosti k dispozici vojsko, se nejen nezachoval neutrálně, nýbrž postavil se na stranu společnosti;

požaduje tato rada jménem zájmů dělnické třídy, které je povinna hájit, od podprefekta okresu:

1. aby neprodleně odvolal vojsko, jehož ničím nepodložená přítomnost zde je pouhou provokací;

2. aby zakročil u ředitele společnosti a přiměl jej odvolat opatření, jež zavdalo příčinu ke stávce.

{295} Přijato jednomyslně.

V třetím, rovněž jednomyslně přijatém usnesení, vyhlašuje rada, která se obává, že chudoba obce odhlasovanou půjčku znemožní, vyhlašuje veřejnou sbírku na pomoc stávkujícím a apeluje na všechny ostatní municipální rady ve Francii, aby na tento účel také přispěly.

Zde tedy máme pádný důkaz, co znamená přítomnost dělníků nejen v parlamentě, ale i v municipálních a jiných místních zastupitelstvech. Jak jinak by mohla končit leckterá stávka v Anglii, kdyby za dělníky stála městská rada jejich místa! Jenže anglické městské rady a místní rady, volené z valné většiny dělníky, jsou v současné době složeny takřka výhradně ze zaměstnavatelů, jejich přímých i nepřímých agentů (advokátů aj.) a v nejlepším případě z obchodníků. Jakmile dojde ke stávce nebo k výluce, použijí místní úřady veškeré své morální i materiální moci ve prospěch pánů a proti dělníkům; dokonce i policie, která je placena z kapes dělníků, se používá přesně tak jako vojska ve Francii, totiž k tomu, aby dělníky vyprovokovala k nezákonnému jednám a pak je uštvala. Úřady chudinské péče odmítají ve většině případů vyplácet podporu dělníkům, kteří by podle jejich mínění mohli pracovat, kdyby chtěli. A to je docela přirozené. V očích lidí této třídy, které dělnictvo trpí v místních úřadech, je stávka otevřenou vzpourou proti společenskému zřízení a urážkou posvátných vlastnických práv. A proto také při každé stávce a při každé výluce celá ta obrovská morální i fyzická síla místních úřadů padá na váhu ve prospěch podnikatelů, dokud dělnická třída svoluje, aby do místních zastupitelstev byli voleni páni a jejich zástupci.

Doufáme, že čin těchto dvou francouzských městských rad otevře mnoha lidem oči. Budiž jednou provždy řečeno, a to platí i pro anglické dělníky, že "ve Francii se tyhle věci dělají lépe". Anglická dělnická třída se svou starou a mohutnou organizací, se svými dávnými politickými svobodami a dlouholetou zkušeností z politické činnosti je ve srovnání s kteroukoli zemí na kontinentě v obrovské výhodě. Přesto však mohli Němci vyslat do parlamentu dvanáct zástupců dělnické třídy a stejně jako ve Francii mají i v Německu dělníci většinu v mnoha městských radách. Je sice {296} pravda, že volební právo v Anglii je omezeno, ale i tak má dělnická třída ve všech velkých městech a průmyslových obvodech většinu. Stačí jen chtít, a tato potenciální většina se naráz stane skutečnou většinou, stane se mocí ve státě, mocí ve všech místech, kde je soustředěno dělnické obyvatelstvo. A jakmile jednou budete mít dělníky v parlamentě, v městských radách, v místních poručenských radách atd., nebude to dlouho trvat a budete mít také dělnické úředníky, a ti dokáží udělat čáru přes rozpočet Dogberryům, kteří nyní tak často zacházejí s lidem bezohledně.

Napsal B. Engels
v druhé polovině června 1881
Otištěno jako úvodník
v "The Labour Standard" (Londýn),
čís. 8 z 25. června 1881

Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny