Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
{89}Nacionalizace půdy[82]
Pozemkové vlastnictví...[a], tento původní zdroj všeho bohatství, se stalo velkým problémem, na jehož vyřešení závisí budoucnost dělnické třídy.
Nemám v úmyslu 3ířit se zde o všech argumentech, které uvádějí obhájci soukromého vlastnictví půdy, právníci, filosofové a političtí ekonomové, ale omezím se především pouze na konstatování, že se všemožně snaží zahalit prostý fakt dobytí do pláštíku "přirozeného práva". Jestliže dobytí dalo přirozené právo menšině, potřebuje většina jen shromáždit dostatek sil a získat tak přirozené právo dobýt zpět to, co jí bylo odňato.
V průběhu dějin se dobyvatelé snažili dodat svému původnímu právu držby, vyplývajícímu z násilí, jakousi společenskou sankci[b] pomocí zákonů, které sami vydali.
Nakonec přichází filosof a dokazuje, že s těmito zákony projevuje souhlas veškerá společnost[c]. Kdyby se soukromé vlastnictví půdy skutečně zakládalo na takovém všeobecném souhlasu, muselo by zjevně přestat existovat od chvíle, kdy by je většina společnosti odmítla uznávat.
Takzvaná vlastnická "práva" však ponecháme stranou; tvrdím, že ekonomický rozvoj společnosti, růst a koncentrace obyvatelstva, {90} nutnost[d] užívat v zemědělství kolektivní a organizované práce, jakož i strojů a jiných podobných zařízení, činí z nacionalizace půdy stále víc "společenskou nutnost", proti níž žádné řeči o vlastnických právech nic nezmohou. Naléhavé potřeby společnosti budou a musejí být uspokojeny, změny diktované společenskou nutností si proklestí cestu a dříve nebo později si přizpůsobí i zákony.
Vyžadujeme, aby se den ode dne zvyšovala výroba; toho však nelze dosáhnout tím, že se dovolí několika málo jednotlivcům řídit ji podle svých rozmarů a soukromých zájmů nebo z nevědomosti vymrskávat půdu. V zemědělství by se mělo konečně[e] používat všech moderních metod, jako jsou zavlažování, odvodňování, parní pluhy, chemické prostředky apod. Jenže vědeckých poznatků, jež máme k dispozici, a technických prostředků obdělávání půdy, které ovládáme, jako strojů atd., lze s úspěchem použít jen tehdy, budeme-li část půdy[f] obdělávat ve velkém měřítku.
Jestliže obdělávání půdy ve velkém (dokonce i současným kapitalistickým způsobem, který samotného výrobce snižuje na pouhého soumara) přináší[g] o tolik lepší výsledky než obdělávání půdy malých a rozkouskovaných pozemků, nebylo by provozování v celonárodním měřítku ještě větším impulsem pro výrobu?
Stále rostoucí potřeby obyvatelstva na jedné straně a neustálý růst cen zemědělských výrobků na druhé straně jsou nezvratným důkazem toho, že nacionalizace půdy se stala společenskou nutností.
Snižování zemědělské produkce, pramenící z individuálního zneužívání, nebude možné, jakmile se bude půda obdělávat pod kontrolou, na náklady[h] a k užitku národa.[i]
Mnozí poukazovali na Francii; jenže ta je se svými rolnickými {91} vlastnickými vztahy od nacionalizace půdy vzdálena víc než Anglie se svým landlordismem. Ve Francii je sice půda dostupná každému, kdo si ji může koupit, ale právě tato možnost vedla k rozkouskování půdy na malé parcely obdělávané lidmi, kteří mají jen skrovné prostředky a spoléhají se hlavně na půdu, do níž vkládají vlastní práci a práci svých rodin. Tato forma pozemkového vlastnictví a z ní nutně vyplývající obdělávání rozkouskovaných pozemků nejenže vylučuje používání jakýchkoli moderních vymožeností v zemědělství, ale současně dělá ze samotného rolníka rozhodného nepřítele jakéhokoli sociálního pokroku a především nacionalizace půdy. Je připoután k půdě, jí musí obětovat všechnu svou životní energii a přitom získává jen poměrně málo, neboť je nucen odvádět ve formě daní většinu své produkce státu, ve formě soudních výloh soudcovské klice a ve formě úroků lichváři; neví naprosto nic o sociálním hnutí mimo úzké pole své činnosti; zuby nehty se drží svého kousku půdy a lpí na svém pouze nominálním vlastnictví. Tak byl francouzský rolník zavlečen do nejosudnějšího antagonismu k průmyslové dělnické třídě.
Poněvadž tedy jsou rolnické vlastnické vztahy největší překážkou nacionalizace půdy, není Francie za současného stavu rozhodně místem, kde bychom měli hledat řešení tohoto velkého problému.
Nacionalizace půdy a propachtování malých parcel jednotlivcům nebo dělnickým družstvům by za buržoazní vlády vyvolalo jen bezohlednou konkurenci mezi nimi a vedlo by k určitému zvýšení renty, čímž by umožnilo vlastníkům půdy žít na úkor výrobců.
Na kongrese Internacionály, který se konal v roce 1868 v Bruselu, řekl jeden náš přítel:
"Malé soukromé vlastnictví půdy odsoudila k zániku věda, velké spravedlnost. Zbývá tedy jediná alternativa: buď se půda musí stát vlastnictvím zemědělských družstev, nebo vlastnictvím celého národa. Tuto otázku rozhodne budoucnost".[83]
Já naproti tomu říkám: Budoucnost[j] rozhodne, že půda může být jedině vlastnictvím národa. Odevzdat půdu do rukou {92} sdružených zemědělských dělníků by znamenalo podřídit společ-nost jedné výlučné třídě výrobců.
Nacionalizace půdy povede k naprosté změně ve vztazích mezi prací a kapitálem a nakonec k úplnému odstranění kapitalistického výrobního způsobu jak v průmyslu, tak v zemědělství. Teprve pak zmizí třídní rozdíly a výsady i s ekonomickou základnou, ze které vyrůstají, a společnost se promění ve sdružení svobodných "výrobců".[k] Žít z práce druhých bude věcí minulosti. Proti společnosti už nebudou stát ani vláda, ani státní moc! Zemědělství, doly, továrny, zkrátka všechna výrobní odvětví budou postupně uspořádána nejúčelnějším způsobem. Soustředění výrobních prostředků v rukou národa se stane přirozenou[l] základnou společnosti složené ze sdružení svobodných a rovných výrobců vědomě jednajících[m] podle společného a racionálního plánu. To je onen cíl[n], k němuž směřuje velké ekonomické hnutí 19. století.
Napsal K. Marx v březnu-dubnu 1872
Otištěno v "The International Herald",
čís. 11 z 15. června 1872Podle textu rukopisu
srovnaného s textem novin
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách. Čísla ve svorkách v textu -"{číslo}"- jsou čísla stránek v tištěné verzi Spisu).a V "International Heraldu" tyto tečky nejsou. (Pozn. red.)
b V "International Heraldu" je místo "sankci" výraz "stabilitu". (Pozn. red.)
c V "International Heraldu" je místo "společnost" výraz "lidstvo". (Pozn. red.)
d V "International Heraldu" je místo "nutnost" tato formulace: "okolnosti, které nutí kapitalistického farmáře". (Pozn. red.)
e V "International Heraldu" je místo "konečně" výraz "ve velkém". (Pozn. red.)
f V "International Heraldu" jen "půdu". (Pozn. red.)
g V "International Heraldu" doplněno: "z ekonomického hlediska". (Pozn. red.)
h V "International Heraldu" chybí: "na náklady". (Pozn. red.)
i V "International Heraldu" následuje věta, která pochází zřejmě od Duponta: "Všichni občané, které jsem tu slyšel mluvit v diskusi o této otázce, byli pro nacionalizaci půdy, zaujímali však velmi rozdílná stanoviska." (Pozn. red.)
j V "International Heraldu" je místo "budoucnost" "sociální hnutí". (Pozn. red.)
k V "International Heraldu" poslední část věty chybí. (Pozn. red.)
l V "International Heraldu" je místo "přirozenou" "národní". (Pozn. red.)
m V "International Heraldu" je místo "vědomě jednajících" "vykonávajících svou práci". (Pozn. red.).
n V "International Heraldu" doplněno: "humánní cíl". (Pozn. red.).
82 Rukopis "Racionalizace půdy" napsal Marx v březnu až dubnu 1872. Podnětem byla diskuse o této otázce v manchesterské sekci Internacionály. Eugène Dupont napsal 3. března Engelsovi dopis o tom, jaký zmatek v názorech na agrární otázku panuje mezi členy tamější sekce; uvedl 5 bodů a prosil Marxe a Engelse, aby mu k nim poslali své připomínky tak, aby je mohl zpracovat do příspěvku ještě před schůzí sekce. Marx mu své názory na nacionalizaci půdy zevrubně vyložil. 8. května 1872 přednesl Dupont na zasedání sekce referát (zcela totožný s dochovaným Marxovým rukopisem) ; tento referát byl 15. června 1872 uveřejněn v listu "International Herald" pod názvem "Nacionalizace půdy. Referát přednesený v manchesterské sekci Mezinárodního dělnického sdružení"; ani autorovo, ani referentovo jméno nebylo uvedeno.
83 Citát ze zprávy o pozemkovém vlastnictví, kterou podal na zasedání bruselského kongresu Mezinárodního dělnického sdružení 11. září 1868 César de Paepe.