Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
Feniané uvěznění v Manchesteru a Mezinárodní dělnické sdružení[193]
Na mimořádném zasedání generální rady Mezinárodního dělnického sdružení, jež se konalo ve středu večer v jejích místnostech, 16, Castle Street East, W., bylo schváleno toto memorandum:
"Memorandum generální rady Mezinárodního dělnického sdružení.
Váženému Gathorne-Hardymu, ministrovi Jejího Veličenstva.
Podepsaní zástupci dělnických sdružení z celé Evropy prohlašují:
Že poprava irských vězňů odsouzených v Manchesteru k smrti nesmírně oslabí morální vliv Anglie na evropském kontinentě. Poprava čtyř vězňů podložená křivými svědectvími a vadným rozsudkem, což oficiálně potvrzuje fakt, že Maguirovi byla udělena milost, nebude mít ráz soudního aktu, ale politické msty. I kdyby však britská vláda nebyla sama uznala rozsudek manchesterské poroty i svědecké výpovědi, o které se tato porota opírá, vadnými, byla by musela volit mezi krvavou praxí staré Evropy a šlechetnou humánností mladé zaoceánské republiky[194].
Zmírnění rozsudku, které požadujeme, nebude jen aktem spravedlnosti, ale také politické moudrosti.
Z pověření generální rady Mezinárodního dělnického sdružení:
John Weston, předseda
R. Shaw, tajemník pro Ameriku
Eugéne Dupont, tajemník pro Francii
Karel Marx, tajemník pro Německo
Hermann Jung, tajemník pro Švýcarsko
P. Lafargue, tajemník pro Španělsko
Žabicki, tajemník pro Polsko
Derkinderen, tajemník pro Holandsko
Besson, tajemník pro Belgii
G. Eccarius, generální tajemník"20. listopadu 1867
Napsal K. Marx
Otištěno v "Le Courrier fraçais",
čís. 163 z 24. listopadu 1867Podle kopie rukopisu,
pořízené Marxovou ženou Jenny
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání.)193 Memorandum generální rady anglickému ministru vnitra Gathorne-Hardymu bylo významným momentem v široké kampani za pomoc anglických dělníků irskému národně osvobozeneckému hnutí. Tuto kampaň zorganizoval Marx na podzim roku 1867.
Koncem padesátých let vznikla mezi irskými emigranty v Americe a pak i v Irsku tajná organizace fenianů — irského revolučního (nebo republikánského) bratrstva. Objektivně hájili feniané zájmy irského rolnictva, svým sociálním složením však náleželi převážně k městské maloburžoazii a demokratické inteligenci. V důsledku své spiklenecké taktiky a sektářských a buržoazně nacionalistických chyb, jichž se dopouštěli, byli feniané odtrženi od širokých vrstev irského lidu a svou činnost nespojovali s celodemokratickým hnutím probíhajícím v Anglii, zejména s bojem anglických dělníků za volební reformu. Marx i Engels sice nejednou zdůrazňovali slabiny fenianského hnutí, ale vysoce hodnotili jeho revoluční charakter a snažili se ukázat fenianům cestu masového boje a společných akcí s anglickou dělnickou třídou. V únoru až březnu 1867 bylo poraženo ozbrojené povstání, které feniané dlouho připravovali, izolovaná povstání v jednotlivých hrabstvích byla potlačena a mnozí vedoucí činitelé byli zatčeni a postaveni před soud. 18. září přepadli v Manchesteru ozbrojení muži vůz pro přepravu vězňů a osvobodili dva zatčené vůdce fenianů Kelleye a Deasyho. Kelleyovi i Deasymu se podařilo prchnout, ale při srážce byl zabit jeden policista. Pět lidí, kteří byli na místě zadrženi a obviněni z vraždy, bylo odsouzeno k trestu smrti. Jeden z nich (Maguire) dostal později milost, druhému (Condonovi) byl trest smrti změněn v doživotní žalář, ostatní (Larkin, Allen a O'Brien) byli popraveni 23. listopadu 1867. Rozsudek smrti vyvolal mohutnou vlnu protestů v Irsku i v Anglii. Do hnutí se zapojili členové generální rady, mezi nimi také dopisující tajemník pro Francii Dupont, jenž 14. října 1867 otiskl v pařížských novinách "Courrier français" článek o hnutí fenianů. Akce na obhajobu fenianů se však nesetkaly s podporou anglických členů generální rady, kteří byli ovlivněni buržoazně šovinistickými názory. Svědčil o tom postoj Odgera a Lucrafta k rezoluci odsuzující feniany jako vzbouřence, o níž jednala rada Reformní ligy 23. a 30. října a 1. listopadu. Marx chtěl dosáhnout toho, aby v národnostní otázce byla vypracována jednotná taktika proletariátu a aby se ideje proletářského internacionalismu šířily mezi anglickými dělníky, a trval proto na tom, aby generální rada uspořádala veřejnou diskusi o irské otázce a aby na ni byli přizváni zástupci irského a anglického tisku. Diskuse se konala 19. a 26. listopadu 1867 (viz zde v tomto svazku).
Text memoranda, které napsal Marx anglicky, schválila generální rada na mimořádném zasedání 20. listopadu 1867. Dochoval se opis rukopisu memoranda, který pořídila Marxova žena Jenny a jehož text plně souhlasí s textem zařazeným do protokolů generální rady. Anglicky nebylo memorandum otištěno, protože se proti tomu postavili vůdcové tradeunionů. Francouzsky vyšlo v listu "Courrier français", čís. 163 z 24. listopadu 1867.
"Le Courrier français" ["Francouzský kurýr"] — politický týdeník a od 18. června 1867 politický deník; vycházel v Paříži v letech 1861-1868; od 20. května 1866 byl jeho redaktorem proudhonovec Vermorel. Fakticky byl list v této době orgánem Internacionály ve Francii; přinášel dokumenty Internacionály, Dupontovy dopisy z Anglie a vyšla v něm také předmluva k prvnímu dílu Marxova "Kapitálu" v překladu Paula a Laury Lafarguových.
194 Narážka na rozsáhlou amnestii, kterou udělili v roce 1863 president Lincoln a v roce 1865 president Johnson všem, kdo za občanské války v USA bojovali na straně jižních států.