Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Washingtonský kabinet a západní mocnosti
Jedním z největších překvapení anglo-francouzsko-turecké války proti Rusku,[a] tak bohaté na překvapení, byla nesporně deklarace o námořnítn právu přijatá v Paříži na jaře roku 1856[258]. Když začala válka s Ruskem, Anglie proti němu nepoužila svých nejstrašnějších zbraní — konfiskace zboží nepřítele na neutrálních lodích a kaperství. Na konci války Anglie tyto zbraně rozbila a jejich střepiny obětovala na oltář míru. Rusko, které údajně prohrálo, dosáhlo ústupku, který si od dob Kateřiny II. marně snažilo vynutit celou řadou "ozbrojených neutralit"[259], válek a diplomatických intrik. Anglie, údajný vítěz, se naopak vzdala útočných i obranných prostředků, které vyplývají z její námořní moci a které půldruhého století hájila se zbraní v ruce proti celému světu.
Humánní důvody, které posloužily za záminku pro deklaraci z roku 1856, se při sebepovrchnějším zkoumání rozplynou. Kaperství není o nic větší barbarství než akce dobrovolnických sborů nebo gerily v pozemní válce. Kaperské lodi jsou gerily na moři. Ke konfiskaci soukromého majetku válčícího národa dochází i v pozemní válce. Postihují snad válečné rekvizice jen nepřátelskou vládní pokladnu, a ne majetek soukromníků? Z povahy pozemní války vyplývá, že se nedotýká nepřátelského majetku, který je na neutrální půdě, tedy pod suverenitou neutrální mocnosti. Z povahy námořní války vyplývá, že se tyto hranice stírají, protože moře jako společná silnice národů nemůže spadat pod suverenitu nějaké neutrální mocnosti.
Ve skutečnosti se však za filantropickými frázemi deklarace z roku 1856 skrývá velká nehumánnost. V zásadě mění válku z války národů ve válku vlád. Obdařuje vlastnictví nedotknutelností, kterou upírá osobám. Osvobozuje obchod od hrůz války, a tak způsobuje, že obchodní a průmyslové třídy jsou k hrůzám války lhostejné. Ostatně rozumí se samo sebou, že humánní záminky deklarace z roku 1856 byly — právě tak jako náboženské záminky Svaté aliance — adresovány pouze evropské galerii.
Je známo, že lord Clarendon, který svým podpisem na kongresu v Paříži škrtl anglické námořní právo, jednal, jak později doznal v Horní sněmovně, bez vědomí a bez pověření koruny. Jediná plná moc, kterou měl, byl Palmerstonův soukromý dopis. Palmcrston se dosud neodvážil žádat na anglickém parlamentě ratifikaci pařížské deklarace a Clarendonova podpisu na ní. Kromě debat o obsahu prohlášení se obával debat o konstituční otázce, totiž smí-li si anglický ministr uzurpovat právo na to, aby nezávisle na koruně a parlamentu jediným škrtem pera smetl prastaré základy anglické námořní moci. Za skutečnost, že tento ministerský coup d'état[b] nevyvolal bouřlivé interpelace, ba naopak byl mlčky přijat jako fait accompli[c], vděčí Palmerston vlivu manchesterské školy[260]. Ta totiž shledala, že tato novota odpovídá zájmům, které hájí, a tedy také humanitě, civilizaci a pokroku, protože by umožnila anglickým obchodníkům nadále nerušeně obchodovat na neutrálních lodích s nepřítelem v době, kdy námořníci a vojáci se budou bít za čest národa. Manchesteriáni jásali nad tím, že ministr nekonstitučním krokem zavázal Anglii k takovým mezinárodním koncesím, jejichž dosažení konstituční parlamentní cestou bylo naprosto nepravděpodobné. Proto teď anglickou manchesteriánskou stranu tak rozhořčila odhalení obsažená v Modré knize, kterou předložil Seward Kongresu ve Washingtonu!
Spojené státy byly jak známo jedinou velmocí, která odmítla přistoupit k pařížské deklaraci z roku 1856. Kdyby se Spojené státy zřekly kaperství, musely by vytvořit velké státní válečné loďstvo. Z jakéhokoli oslabení jejich válečných prostředků na moři jim zároveň hrozily těžké starosti se stálou armádou podle evropských měřítek. Přesto president Buchanan prohlásil, že je ochoten přijmout pařížskou deklaraci, bude-li zajištěna nedotknutelnost veškerého majetku nepřátelského i neutrálního, který je právě na lodích, s výjimkou válečného kontrabandu. Jeho návrh byl odmítnut. Ze Sewardovy Modré knihy teď vyplývá, že Lincoln hned po svém nastoupení presidentského úřadu nabídl Anglii a Francii, že Spojené státy přistoupí k pařížské deklaraci, jestliže deklarace odstraní kaperství, ale kladl si podmínku, že zákaz kaperství se bude vztahovat i na vzbouřené části Spojených států, tj. na jižní Konfederaci. Praktickou odpovědí na tento návrh byla skutečnost, že jižní Konfederaci byla přiznána práva válčící strany.[261]
"Humanita, pokrok a civilizace" našeptaly kabinetům ve Svatojakubském paláci a v Tuileriích, že zákaz kaperství by mimořádně oslabil naděje secesionistů a tím i naděje na rozklad Spojených států. Konfederace byla proto v největším spěchu uznána za válčící stranu a hned následovala odpověď washingtonskému kabinetu, že Anglie a Francie nemohou samozřejmě uznat návrh jedné válčící strany jako zákon závazný pro druhou válčící stranu. Stejná "vznešená upřímnost" vanula ze všech diplomatických jednání Anglie a Francie s vládou Unie od vypuknutí občanské války, a kdyby byl "San Jacinto" nezadržel v Bahamském průlivu "Trent", byl by stačil jakýkoli jiný incident, aby poskytl záminku ke konfliktu, s kterým počítal lord Palmerston.
Napsal K. Marx kolem 20. prosince 1861
Otištěno v "Die Presse",
čís. 354 z 25. prosince 1861Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — tj. krymské války (Pozn. red.)
b — státní převrat. (Pozn. red.)
c — hotová věc. (Pozn. red.)
258 Deklaraci o zásadách mezinárodního námořního práva přijal pařížský kongres 16. dubna 1856. Deklarace zakazovala kaperstvi a zajišťovala obchodním lodím neutrálních států ochranu před napadením ze strany válčících států. Přijetí deklarace bylo diplomatickým vítězstvím Ruska, které od roku 1780 bojovalo proti nárokům Anglie na právo kontroly a konfiskace lodí neutrálních zemí.
259 Deklarace o ozbrojené neutralitě vyhlášená Kateřinou II. 11. března (28. února) l780 v době americké války za nezávislost (1775—1783) byla namířena proti Anglii. Vyhlašovalo se v ní právo neutrálních lodí hájit se na moři zbraněmi, budou-li napadeny loďmi válčících států, právo neutrálních států svobodně obchodovat s válčícími mocnostmi, zásada nedotknutelnosti nepřátclského majetku, jestliže se plaví pod neutrální vlajkou, a respektování blokády jen v tom případě, je-li vstup do blokovaného přístavu fakticky uzavřen válečným loďstvem. Tato deklarace se stala podkladem konvence uzavřené mezi Ruskem a řadou jiných států. V letech 1780—1783 se k ní připojily Dánsko, Švédsko, Holandsko, Prusko, Rakousko, Portugalsko a Království obou Sicílií.
Zásady deklarace z roku 1780 byly později za válek Anglie s napoleonskou Francií potvrzeny a doplněny z iniciativy Ruska 18. (6.) prosince 1800 rusko-pruskou dohodou o vytvoření druhé ozbrojené neutrality. K dohodě se připojily Dánsko a Švédsko.
260 Manchesterská škola — směr v anglické politické ekonomii, který vyjadřoval zájmy průmyslové buržoazie. Stoupenci tohoto směru, freetradeři, hlásali svobodu obchodu a nezasahování státu do hospodářského života. Střediskem agitace freetraderů byl Manchester, kde v čele tohoto hnutí stáli dva textilní továrníci, Richard Cobden a John Bright. Na počátku šedesátých let splynuli freetradeři s liberální stranou. V zájmu průmyslové buržoazie se snažili zničit bavlnářský monopol jižních otrokářských států, a proto vystupovali proti vměšování Anglie do občanské války v USA ve prospěch Jihu.
261 Jde o proklamaci královny Viktorie o neutralitě z 13. května 1861 (viz poznámku [229]).