Garibaldi v Kalábrii

Bedřich Engels

Garibaldi v Kalábrii

Máme nyní podrobné zprávy o dobytí dolní Kalábrie Garibaldim a o úplném rozprášení neapolského sboru, jemuž byla svěřena její obrana. V tomto období svého triumfálního tažení Garibaldi ukázal, že je nejen statečným velitelem a chytrým stratégem, ale i vzdělaným vojevůdcem. Zaútočit hlavními silami na řetěz pobřežních pevností je podnik vyžadující nejen vojenské nadání, ale i vojenské znalosti; a s uspokojením zjišťujeme, že náš hrdina, který v životě nesložil jedinou vojenskou zkoušku a o němž se dokonce nedá ani říci, že by byl někdy sloužil v pravidelné armádě, byl na tomto typu bojiště právě tak doma jako na každém jiném.

Špičku italské boty tvoří horský řetěz Aspromonte, zakončený vrcholkem Montalto, vysokým asi 4300 stop. Z tohoto vrcholku plynou k pobřeží vody v četných hlubokých stržích, větvících se od Montalta jako ze středu v podobě paprsků půlkruhu, jehož obvodem je pobřeží. Těmto stržím, v nichž jsou v tomto ročním období koryta horských bystřin vyschlá, se říká fiumare; každá z nich skýtá ustupující armádě vhodné postavení. Lze je sice ze strany Montalta obejít, tím spíše, že podél hřebene každého ostrohu i hlavního řetězu samotného Aspromonte se táhnou soumarské i pěší stezky, ale to by byl vzhledem k naprostému nedostatku vody na kopcích v létě pro velké vojsko značně obtížný manévr. Ostrohy pohoří sbíhají k pobřeží, kdc se noří do moře jako srázné a nepravidelně členěné skály. Pevnosti střežící průliv mezi Reggiem a Scillou jsou zbudovány zčásti na pobřeží, většinou však těsně u břehu na nízkých skaliscích vybíhajících do moře. Proto jsou všechny ovladatelné z blízkých vyšších skal, odkud je do pevností přímo vidět; tyto dominující body jsou sice nedostupné dělostřelectvu a většinou mimo dostřel staré "hnědé Betty"^[111], takže se při zřizování pevností nebraly v úvahu, jenže po zavedení moderní pušky nabyly rozhodujícího významu; pevnosti jsou většinou v jejím dostřelu, a tak je nyní tyto skály skutečně ovládají. Za těchto okolností byla prudká zteč těchto pevností přes všechny poučky o pravidelném obléhání plně oprávněna. Garibaldi zřejmě musel poslat jednu kolonu po silnici, která se táhne podél pobřeží pod dostřelem pevnosti, a tak předstírat čelní útok na neapolská vojska, a s druhou kolonou vystoupit stržemi přes hory tak vysoko, jak to vyžadovala povaha terénu nebo rozsah fronty, tvořené nějakými neapolskými obrannými postaveními, obklíčit tak vojska i pevnosti a obsadit výhodné dominující postavení pro každé střetnutí.

Podle tohoto plánu poslal Garibaldi 21. srpna Bixiu s částí jeho vojsk podél pobřeží k Reggiu, zatímco sám postupoval s malým oddílem a Missoriho vojsky, která se k němu připojila, vyšším terénem. Osm rot čili asi 1200 mužů neapolského vojska obsadilo fiumare těsně u Reggia. Bixio, který první zaútočil, poslal jednu kolonu na nejzazší levé křídlo na písčité pobřeží a sám zatím postupoval po silnici. Neapolitáni velmi brzy ustoupili, ale jejich levé křídlo na kopcích se drželo proti malému předvoji Garibaldiho, dokud nedošli Missoriho vojáci a nezatlačili je. Neapolitáni nato ustoupili do pevnůstky ležící uprostřed města a k malé baterii na pobřeží. Tuto baterii dobyly udatným náporem tři Bixiovy roty, jejichž vojáci se vedrali dovnitř střílnou. Bixio, který v této baterii našel dvě neapolská těžká děla se střelivem, pak jimi ostřeloval hlavní tvrz; to by ji však nebylo donutilo ke kapitulaci, kdyby Garibaldiho střelci nebyli obsadili dominující výšiny, z nichž mohli pozorovat a odstřelovat dělostřelce u baterií. To zapůsobilo: dělostřelci opustili plošiny a prchali do kasemat, pevnost se vzdala a vojáci se zčásti připojili ke Garibaldimu, většinou však odešli domů. Zatímco se toto odehrávalo v Reggiu a pozornost neapolských parolodí byla upoutána tímto bojem, zničením parníku "Torino", který uvázl na mělčině, a předstíraným naloděním Mediciho vojáků v Messině, podařilo se Cosenzovi odeslat 1500 mužů na 60 člunech z Faro Lagore a vylodit je na severozápadním pobřeží mezi Scillou a Bagnarou.

Dne 23. srpna došlo k malému střetnutí u Salice nedaleko za Reggiem, kdy padesát garibaldiovců, Angličanů a Francouzů, pod velením plukovníka De Flotta, porazilo čtyřnásobnou přesilu Neapolitánů. De Flotte v této srážce zahynul. Téhož dne jednal generál Briganti, který pod Vialem velel brigádě v dolní Kalábrii, s Garibaldim o tom, za jakých podmínek by mohl přeběhnout do italského tábora; jediným výsledkem tohoto rozhovoru však bylo to, že ukázal úplnou demoralizaci Neapolitánů. Od této chvíle se už nedalo mluvit o vítězství, nýbrž jen o kapitulaci. Briganti a Melendez, velitel druhé pohyblivé brigády v dolní Kalábrii, obsadili postavení těsně u pobřeží mezi Villa San Giovanni a Scillou, dosahující svým levým křídlem k pahorkům nedaleko Fiumara di Muro. Jejich spojené síly činily asi 3600 mužů.

Garibaldi navázal spojení s Cosenzem, který se vylodil v týlu těchto vojsk, zatáhl kolem Neapolitánů síť a pak klidně čekal na jejich kapitulaci, k níž došlo 24. srpna k večeru. Odzbrojil je a dovolil všem, kdo chtěli, aby šli domů; většina také odešla. Pevnost Punta di Pezzo se vzdala rovněž a jejího příkladu následovaly posádky Alla fiumare, Torre del Cavallo a Scilly, které demoralizovaly výstřely pušek z dominujících výšin i všeobecné odpadlictví ve všech ostatních pevnůstkách i ve vojsku. Tak byly nejen úplně ovládnuty a zajištěny oba břehy průlivu, ale byla dobyta i celá dolní Kalábrie; vojska vyslaná k její obraně byla během necelých pěti dnů zajata a rozpuštěna domů.

Tato řada porážek zlomila všechnu schopnost neapolské armády k dalšímu odporu. Důstojnici zbylých Vialových praporů v Monteleone se rozhodli bránit svá postavení jednu hodinu, aby si zachovali čistý štít, a pak složit zbraně. Povstání v dalších krajích rychle postupovalo; celé pluky odmítaly nastoupit proti povstalcům a dokonce i mezi vojsky, která střežila Neapol, dezertovaly celé oddíly. A tak se konečně hrdinovi Itálie otevřela cesta do Neapole.

Napsal B. Engels začátkem záři 1860
Otištěno jako úvodník
v "New-York Daily Tribune",
čís. 6058 z 24. září 1860

Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání.)

111 "Hnědá Betty" ("Brown Bess") se v anglické armádě 18. a počátkem 19. století říkalo ručnici s hladkou hlavní a s křesadlovým zámkem, jejíž hlaveň měla hnědou barvu. Tato stará zbraň byla ve výzbroji anglické armády až do krymské války.