Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Anglický rozpočet
Londýn 11. února 1860
Byl to včera velký večer — v parlamentním slova smyslu. V rozsáhlém projevu odhalil pan Gladstone tajemství svého rozpočtu a zároveň i tajemství obchodní smlouvy, přičemž obojí pečlivě spojoval a křehkost jednoho posiloval odvážností druhého. Pokud jde o smlouvu, kterou nyní se všemi podrobnostmi zná celý svět, vidíme, že její charakteristika, kterou jsem vám načrtl před několika týdny[a], byla zcela správná; nemám vlastně, co bych ještě dodal ke všeobecným kritickým poznámkám, s nimiž jsem si tehdy dovolil vystoupit. Hodlám se proto podívat na Gladstonův rozpočet jako na prostou anglickou finanční operaci; takový přístup k věci je potřebný tím spíše, že nám nadcházející parlamentní debaty jistě nakonec ukáží diplomatický podtext, který se skrývá za fakty a čísly pana Gladstona.
Bylo by možné najít nedůslednosti v podrobnostech rozpočtu, bylo by možné vyslovit politické námitky proti prozíravému opatření, které na schodek převyšující 14 procent všech příjmů a na obrovský růst vydání odpovídá úplným zrušením četných dosavadních cel, z nichž část sotva zatěžovala lidové masy. Ale prostý cit pro spravedlnost mě zavazuje, abych řekl, že rozpočet pana Gladstona je velký a smělý finančnický tah, a jestliže přijmeme hledisko britské doktríny svobodného obchodu a pomineme některé zřejmé rozpory, způsobené jednak smlouvou s Francií, jednak útlocitností, s jakou bude každý britský kancléř pokladu přistupovat k pozemkové rentě 50 000 největších statkářů — je to dobrý rozpočet. Postavení pana Gladstona bylo ztíženo nesnázemi, které si sám způsobil. Byl to on, kdo se roku 1853 ve svém takzvaném vzorném rozpočtu na období sedmi let zaručil, že v roce 1860/61 definitivně odstraní daň z příjmu. A znovu to byl on, kdo v doplňkovém rozpočtu, který si vyžádala ruská válka, slíbil zrušit v nedaleké budoucnosti válečné clo na čaj a cukr. A když má nyní tento muž proplácet svou vlastní směnku, přichází s plánem, podle něhož má toto clo zůstat zachováno a daň z příjmu se má zvýšit z 9 na 10 pencí z libry, tj. o 111/9 procenta. Ale jak si jistě vzpomínáte, pokusil jsem se ve svých kritických poznámkách k jeho rozpočtu z roku 1853 dokázat, že znamená-li finanční zákonodárství svobodného obchodu vůbec něco, pak jedině to, že nepřímé zdanění bude nahrazeno zdaněním přímým.[29] Psal jsem tehdy o rozporu mezi Gladstonovým slibem, že bude pokračovat v odstraňování cel a spotřebních daní, a mezi jiným jeho slibem, který dal současně, že totiž ze seznamu vybíraných daní úplně vymaže daň z příjmů. Až na to, že je uvalována jen na někoho, nespravedlivě a dokonce přímo hloupě, je daň z příjmů nejlepší článek anglického finančního zákonodárství. V tom, že pan Gladstone místo důkladného zdanění pozemkového vlastnictví udržuje válečné clo na takové předměty denní spotřeby, jako je čaj a cukr, se projevuje zbabělost, kterou lze vysvětlit mnohem spíš aristokratickým složením parlamentu než nějakou Gladstonovou omezeností. Kdyby se byl odvážil vztáhnout ruku na pozemkovou rentu, musel by kabinet, jehož vyhlídky jsou už tak dost nejisté, zanedlouho sbalit svých pět švestek. Staré přísloví praví, že hladový žaludek nemá uši, stejně jisté je však i to, že pozemková renta nemá svědomí.
Než přikročím ke stručnému zhodnocení změn, které pan Gladstone zamýšlí, chtěl bych nejprve upozornit čtenáře na některé náhodné poznámky, které pronesl ve svém projevu. Především tedy kancléř pokladu připustil, že všeobecně rozšířené mínění, jako by anglický finanční systém byl ztělesněním svobodného obchodu, je jen planý tlach. Za druhé doznal, že anglický obchod s Francií nestojí ani za řeč, zatímco naopak francouzský obchod s Anglií je velmi rozsáhlý a stále vzrůstá. Za třetí musel chtě nechtě přiznat, že palmerstonovská politika, která se pouští na "přátelské výpravy" za zády parlamentu, úplně obrátila situaci a zredukovala na nulu výnos plynoucí státní pokladně z rozvoje britského obchodu a průmyslu. A ačkoli zabalil hořkou pilulku do sladké oplatky a předložil ji s takovým půvabem, s jakým vám francouzští lékárníci obvykle předkládají nejodpornější medicíny, nemohl nakonec nepřiznat, že právě onen drahý spojenec, jemuž Británie hodlá obětovat skoro dva milióny svého příjmu, je hlavní příčinou, proč Británie musela zvýšit své výdaje na armádu a válečné námořnictvo v roce 1860 až 1861 na ohromující částku 30 miliónů. Nutno připomenout, že osmnáct miliónů byla maximální částka určená na vojenské výdaje, o niž před čtyřiadvaceti lety žádal Železný vévoda[b], dovolávaje se přitom anglického racionalismu.
Po těchto předběžných poznámkách přikračuji ke změnám, které navrhuje pan Gladstone. Dělí se na dvě skupiny: jedna vyplývá ze smlouvy s Francií, druhá zahrnuje dodatečné změny, k nimž byl pan Gladstone nucen přikročit, aby se vyhnul výtkám, že jeho rozpočet je ústupek vynucený cizí despotickou velmocí, a aby mu dal příjemnější nádech všeobecné reformy dosavadního celního sazebníku.
Změny způsobené obchodní smlouvou s Francií jsou tyto: průmyslové zboží bude okamžitě, zcela a úplně vyňato z britského celního sazebníku; výjimkou budou na omezenou dobu jen tři druhy zboží - korkové zátky, rukavičky a ještě jedno bezvýznamné zboží. Clo na pálenku bude z 15 šilinků za galon sníženo na úroveň koloniálního cla, na 8 šilinků. Clo na všechna cizí vína bude okamžitě sníženo z asi 5 šilinků 10 pencí za galon na 3 šilinky za galon. Anglie se dále zavazuje, že sníží od 1. dubna 1861 clo do té míry, aby to odpovídalo množství alkoholu ve víně. Všechna cla na cizí zboží, které se vyrábí i v Anglii a podléhá tam spotřební dani, se sníží na úroveň domácí spotřební daně. Taková je podstata první skupiny připravovaných změn.
Změny, které mají — nezávisle na smlouvě s Francií — dát novému rozpočtu charakter všeobecné reformy britského finančního zákonodárství, jsou tyto:
Okamžitě a úplně se mají zrušit cla na máslo, lůj, sýr, pomeranče a citróny, na vejce, muškátový oříšek, pepř, lékořici a na různé jiné druhy zboží, jejichž proclení dává ročně celkem asi 382 000 liber šterlinků. Snížit se má také dosavadní clo ukládané na stavební dřevo, a to ze 7 šilinků a 7 šilinků 6 pencí na úroveň koloniální sazby 1 šilink a 1 šilink 6 pencí. Clo na korintky se snižuje z 15 šilinků 9 pencí na 7 šilinků; na sultánky a fíky z 10 na 7 šilinků; na chmel ze 45 na 15 šilinků. A konečně se úplně ruší daň z papíru.
Rozpočet na finanční rok 1860 vypadá takto:
Výdaje librách št. Založený a nezaložený dluh 26 200 000 Výdaje na konsolidovaný fond 2 000 000 Armáda a milice 15 800 000 Válečné námořnictvo a poštovní loďstvo 13 900 000 Různé a státní správa 7 500 000 Finanční správa 4 700 000 Celkem 70 100 000
Příjmy Celní poplatky 22 700 000 Spotřební daň 19 170 000 Kolkovné 8 000 000 Ostatní daně 3 250 000 Daň z příjmu 2 400 000 Pošta 3 400 000 Korunní statky 280 000 Různé příjmy 1 500 000 Celkem 60 700 000 Srovnáme-li nyní vydání s příjmy, zjistíme zřejmý schodek téměř 10 miliónů liber šterlinků, který — jak jsme už řekli — hodlá pan Gladstone krýt zvýšením daně z příjmu z 9 na 10 pencí a zachováním válečných cel na čaj a cukr. O menších změnách, jimiž navrhuje získat tu a tam nějakou tu penci, se nemusíme v tomto celkovém přehledu britského rozpočtu pro rok 1860-1861 zmiňovat.
Napsal K. Marx 11. února 1860
Otištěno v "New-York Daily Tribune",
čís. 5878 z 25. února 1860Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a Viz "Nová smlouva mezi Francií a Anglií" v tomto svazku.
b - tj. Wellington. (Pozn. red.)
29 O Gladstonově rozpočtu psal Marx v těchto článcích: "Feargus O'Connor. - Porážka vlády. - Rozpočet", "Libry, šilinky a pence aneb třídní rozpočet a komu jde k duhu", "Nepokoje v Cařihradě. - Duchaření v Německu. - Rozpočet", "Mýdlo pro lid, pamlsek pro ‚Times'. - Koaliční rozpočet" (viz Marx-Engels, Spisy 9).