Válečná strategie

Bedřich Engels

Válečná strategie

K našim posledním poznatkům o akci u Montebella^{^[a]} můžeme dodat jen velmi málo. Z oficiální rakouské zprávy, která se konečně objevila a včera se tak krásně vyjímala v našem listě, vysvítá, že části tří brigád, s nimiž generál Stadion postupoval na Montebello, byly ponechány vzadu, aby chránily boky pochodové osy. Zbytek přibyl ke Casteggiu, které dobyla brigáda prince hesenského; tato brigáda měla obsazené město, zatímco dvě další (neúplné) brigády postupovaly dál a zmocnily se Montebella a Genestrella. Soustředily na sebe hlavní nápor celé Foreyovy divize a dvou jezdeckých pluků generála de Sonnaz (královského piemontského pluku a monferratského pluku), a když byly nakonec zatlačeny směrem ke Casteggiu, poskytla jim zřejmě brigáda prince hesenského tak vydatnou podporu, že si protivník netroufl útočit a Rakušané se mohli stáhnout v naprostém pořádku a jak to bylo pro ně nejvýhodnější. Podle rakouských zpráv, které se nám dostaly do rukou, je však velmi pravděpodobné, že ke konci boje byl v poli nasazen přinejmenším celý sbor maršála Baraguaye d‘ʼHilliers. Tento sbor se skládal ze tří pěších a jedné jezdecké divize, což se dohromady rovná 12 pěším plukům, 3 praporům střelců, 4 plukům čili 20 eskadronám jezdectva a příslušnému množství dělostřelectva. To odpovídá rakouské zprávě, že tam podle výpovědí francouzských zajatců bylo 12 francouzských pěších pluků, jakož i dvěma zprávám z Turína; podle první z nich podporovala Foreye Vinoyova divize podle druhé divize Bazainova. Tyto tři divize dohromady tvoří nyní celou Baraguayovu pěchotu.^{^[b]} Říká se také, že tam bylo francouzské jezdectvo a piemonstká pěchota, ale to se nezdá příliš věrohodné. Výsledek je tedy takovýto: Rakušané, kteří nemohli mít žádný jiný cíl než průzkum (jinak by totiž bylo šílenství pouštět se do útoku se třemi slabými brigádami), tohoto cíle v plné míře dosáhli, neboť přinutili Baraguaye, aby odhalil celou svou sílu. V boji si Rakušané vedli stejně dobře jako jejich protivníci; když byli vytlačeni z Montebella, museli ustoupit před protivníkovou přesilou, pronásledování však skončilo před Casteggiem, kde se Rakušané dokonce obrátili a protivníka, který je pronásledoval, zahnali tak energicky, že je už vůbec neznepokojoval, přestože Francouzi měli v té době na bojišti skoro čtyřikrát tolik vojska co Rakušané. A tak jestliže si Francouzi dělají nárok na vítězství proto, že nakonec udrželi Montebello a Rakušané po boji ustoupili, mohou si na ně zase Rakušané dělat nárok proto, že vyhnali Francouze z Casteggia a měli v boji poslední úspěch, hlavně však proto, že dokonale splnili stanovený úkol, neboť začali boj s úmyslem, aby nakonec narazili na přesilu a samozřejmě před ní ustoupili.

Od boje u Montebella zažily už několik bojů i střed a pravé křídlo rakouské armády. Podle zpráv, které přivezl parník „Fulton“ a které byly uveřejněny včera, překročili Sardiňané 30. května u Vercelli Sesii, zaútočili na několik rakouských polních opevnění u Palestra, Casalina a Vinzaglia a dobyli je. Akci velel sám Viktor Emanuel a skončila bojem na bodák. Podle sardinských zpráv měli Rakušané velmi těžké ztráty. Z pošty, kterou přivezla loď „Evropa“ do Halifaxu, se nyní dovídáme, že se Rakušané dvakrát pokusili dobýt zpět Palestro a jednou se jim to málem podařilo, nebýt oddílu zuávů, který přispěchal na pomoc a zahnal je. Sardiňané se tu prý zmocnili tisíce zajatců, ale udělat si úsudek o této události není možné, protože nejsou známy žádné přesné podrobnosti. Tak houževnatý boj na předních postaveních na Sesii jsme od Rakušanů nečekali, poněvadž se říká, že na celé čáře ustupují za Ticino. Na svém krajním pravém křídle ovšem takovou statečnost a vytrvalost neprojevovali. 25. května Garibaldi se svými alpskými střelci a některými jinými jednotkami o celkovém počtu asi 5000 mužů obešel krajní pravé křídlo Rakušanů, překročit Ticino, zamířil k Varese, které leží mezi Lago Maggiore a Lago di Como, a tohoto města se zmocnil. 26. května porazil rakouský oddíl, který na něho zaútočil, velmi energicky využil svého vítězství, 27. května znovu porazil týž oddíl (posílený posádkou z Coma) a téže noci vstoupil do tohoto města. Na pochod proti němu se dal pohyblivý sbor generála Urbana a skutečně jej zatlačil do hor; ale z nejnovějších zpráv, které včeravečer přivezl parník „Evropa“, vyplývi, že se Garibaldi vrátil, přepadl Rakušany a znovu dobyt Varese. Jeho úspěch vyvolal povstání ve městech na Lago di Como a ve Valtellině, což je údolí horní Addy, horská oblast, která roku 1848 projevila víc povstalecké energie než města v lombardské nížině. Parníky na Lago di Como jsou v rukou povstalců a ke Garibaldimu se přidalo 800 mužů z Valtelliny. Říká se, že se přes Garibaldiho dočasné neúspěchy povstání v této části Lombardie šíří.

Tímto Garibaldiho manévrem získali spojenci velikou výhodu a Rakušané se dopustili velké chyby. Nijak jim neuškodilo, že nechali Garibaldiho dobýt Varese, ale Como měla držet silná kolona, se kterou by se nebyl odvážil pustit do boje. Jiný oddíl, poslaný k Sesto Calende, by byl Garibaldimu odřízl ústup, a kdyby byl býval takto sevřen v nevelké oblasti mezi jezery, byl by jej musel energický útok přinutit buď k tomu, aby složil zbraně, nebo aby přešel na neutrální území Švýcarska, kde by byl odzbrojen. Rakušané však tohoto muže, kterého nazývají náčelníkem banditů, podcenili; kdyby si byli dali práci prostudovat historii obléhání Říma a Garibaldiho pochodu z Říma do San Marina^{^[219]}, byli by v něm poznali muže s neobvyklým vojenským nadáním, velmi odvážného a mimořádně schopného; místo toho však brali jeho vpád právě tak na lehkou váhu jako nájezdy Allemandiho lombardských dobrovolníků v roce 1848^{^[220]}. Úplně přehlédli, že Garibaldi klade důraz na přísnou kázeň a že má většinu svých lidí pod velením už čtyři měsíce, což úplně stačí, aby se naučili manévrům a taktice malé války. Možná že když Ludvík Napoleon a Viktor Emanuel posílali Garibaldiho do Lombardie, počítali s tím, že bude zničen on i jeho dobrovolníci — živly trochu příliš revoluční pro tuto dynastickou válku; tuto domněnku nápadně potvrzuje fakt, že podnikl svůj manévr bez nezbytné podpory. Nelze však zapomínat, že v roce 1849 šel touž cestou a podařilo se mu uniknout. Buď jak buď, zmocnil se mostu u Lecca a parníků na jezeře, a to mu zajišťovalo volnost pohybu na východ od Lago di Como. Zde je rozsáhlé pásmo hor táhnoucí se na sever k průsmykům Splügen a Stelvio, na východ k Lago di Garda a na jih k Bergamu a Brescii; je to krajina zvlášť vhodná pro partyzánskou válku, kde bude velmi těžké ho chytit, jak právě zjistil generál Urban. Zatímco na jeho zničení v okolí Varese by bylo stačilo 6000—8000 mužů, bude jich k tomu nyní zapotřebí možná víc než 16 000, takže s jednou brigádou Garibaldiho budou mít od nynějška co dělat celé tři brigády rakouské. Ale vzhledem k tomu, že v Tyrolích se hromadí vojenské síly (z Čech byl po železnici přes Sasko a Bavorsko přepraven do Tyrol celý armádní sbor), a vzhledem k vojsku, které drží Lombardii, nevíme — přes poslední Garibaldiho úspěch ve Varese — jak se bude moci udržet, jestliže spojenci velmi rychle a velmi rozhodně nezvítězí nad Rakušany. A to nebude snadné. Do armády v poli byl zařazen ještě jeden, 9. rakouský armádní sbor, takže se její počet zvýšil na 6 sborů, což je dohromady nejméně 200 000 mužů; a další sbory jsou na pochodu. Protože si však Ludvík Napoleon nemůže dovolit dlouho nic nepodnikat, dá se brzy očekávat bitva; zpráva o tom, že se svým hlavním stanem a gardou přešel do Voghery, na krajní pravé křídlo spojeneckých postavení, by naznačovala, že k bitvě dojde v okolí Stradelly. Je-li tomu tak, budeme velmi pravděpodobně svědky toho, že Rakušané budou bránit stradellskou soutěsku čelně a budou se pokoušet přes most u Vaccarizzy operovat v boku a v týlu Francouzů.

Napsal B. Engels 30. května 1859
Otištěno jako úvodník
v „New-York Daily Tribune“,
čís. 5663 z 15. června 1859

Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny

__________________________________

Poznámky:
(čČsla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a Viz Bitva u Montebella. (Pozn. red.)

b Vinoyova divize nepatřila k Baraguayovu sboru, ale k 5. sboru generála Niela; sbor Baraguaye dʼHil1iers zahrnoval vedle Foreyovy a Bazainovy divize ještě divizi Ladmiraultovu. (Pozn. red.)

219 2. července 1849, krátce předtím, než římská republika podlehla francouzským a rakouským vojskům (viz poznámku ^[48]) a když se římské Ústavodárně shromáždění usneslo zastavit boj, opustil Garibaldi s oddílem 4000 dobrovolníků Řím a vydal se na pomoc Benátské republice, která ještě bojovala proti rakouské armádě. Obratnými manévry v týlu Rakušanů se Garibaldi mnohokrát dostal z obklíčení, ale proniknout do obležených Benátek se mu nepodařilo a 30. července 1849 byl nucen přejít na území neutrální republiky San Marino a svůj oddíl rozpustit.

220 Oddíl lombardských dobrovolníků, jemuž velel generál Allemandi, blokoval v dubnu 1848 tyrolské průsmyky od Tonale po Stelvské sedlo a provedl řadu akcí proti Rakušanům.