Karel Marx a Bedřich Engels
Velikání emigrace
XIV
Abychom ukázali, jak roztomile se vedla válka mezi „agitací“ a „emigrací“, uvedeme teď několik citátů z německoamerických listů.
„AGITACE“ Ruge prohlašuje o Kinkelovi, že to je „agent Pruského prince“.
Jiný agitátor zjišťuje, že k vynikajícím mužům Klubu emigrace patří prý
„vedle pastora Kinkela tři pruští lajtnanti, dva jaloví berlínští literáti a jeden student.“
Sigel píše:
„Nelze popřít, že si Willieh získal některé přívržence. Jenže když je někdo tři roky kazatelem a říká lidem jen to, co je jim příjemné, pak by to musel být velký hlupák, kdyby si je nenaklonil. Kinkelovci se snaží získat tyto stoupence na svou stranu. Willichovi stoupenci se peleší s Kinkelovými stoupenci.“
Čtvrtý agitátor prohlašuje Kinkelovy přívržence za „modláře“.
Tausenau charakterizuje Klub emigrace takto:
„Dílčí zájmy pod maskou smířlivosti, soustavné podvodné získávání většiny, vystupování neznámých veličin jako organizátorů a vůdců stran, pokusy o oktrojování tajného finančního výboru a kdoví jaké ještě pletichy a úskoky, kterými nezralí politikové podle svého domnění řídili ve vyhnanství ustavičně osudy své země, zatímco už první žár revolucí by takové jalovosti přeměnil v pouhý dým.“
Konečně prohlašuje Rodomonte Heinzen: Ruge, Gögg, Fickler, Sigel jsou prý jediní osobně mu známí uprchlíci v Anglii, kterých je možno si vážit. Členové Klubu emigrace jsou prý „egoisté, roajalisté a komunisté“, Kinkel je „nevylíčitelně ješitný blázen a spekulující aristokrat“, Meyen, Oppenheim, Willich atd. jsou lidé, které on, Heinzen, „přehlédne kolenem a kteří Rugovi nesahají ani po kotníky“ (newyorská „Schnellpost“, „New-Yorker Deutsche Zeitung“, „Wecker“ atd., 1851).
„EMIGRACE“ „Co může takový oktrojovaný výbor, který stojí na vodě, který se sám autorizuje, aniž před tím něco vykonal, aniž byl zvolen, aniž se těch, které si osobuje zastupovat, zeptal, chtějí-li být zastupováni těmito osobami?“ — „Kdo zná Ruga, ví, že proklamační mánie je jeho nevyléčitelná choroba.“ — „Ruge by to v parlamentu nemohl dotáhnout ani ke vlivu takového Raveauxe nebo Simona z Trevíru.“ — „Kde je třeba revoluční energie v jednání, organizační práce, diskrétnosti nebo mlčelivosti, tam je Ruge nebezpečný, protože nedovede ovládnout ani svůj jazyk, ani své péro a vždycky chce kdekoho reprezentovat. Ruge se sejde s Mazzinim a Ledru-Rollinem, což přeloženo do Rugovy řeči a vytištěno ve všech novinách znamená: ‚Německo, Francie a Itálie se solidárně sbratřily pro revoluci.‘“— „Toto domýšlivé oktrojování výboru, tato velkohubá nečinnost přiměla nejdůvěrnější a nejinteligentnější Rugovy přátele, jako je Oppenheim, Meyen, Schramm, aby se spojili s jinýrni muži ke společné činnosti.“ — „Za Rugem nestojí jasně vymezená část národa, nýbrž jasně vymezený mírový copánek.“
„Sta a sta lidí se denně ptá, co je zač tenhle Tausenau, a nikdo, nikdo nedovede odpovědět. Tu a tam ujišťuje nějaký Vídeňák, že to byl jeden z těch vídeňských demokratů, kteří vídeňské demokracii vždycky vytýkali reakčnost, aby ji postavili do špatného světla. Ale za to nesou odpovědnost tito Vídeňáci. Neznámá je tato veličina určitě, ale ještě neznámější je, je-li to veličina.“
„Podívejme se teď, kdo jsou tihle vydaření muži, kterým všichni ostatní připadají jako nezralí politikové. Vrchní vojevůdce Sigel. Múza dějin přijde jednou do velikých rozpaků, až se jí někdo zeptá, jak se tahle učiněná nula dostala k vrchnímu velení. Sigel je jen bratr svého bratra. Jeho bratr se stal populárním důstojníkem zásluhou neuctivých výroků proti vládě, ke kterým ho ponoukalo, že musel několikrát sedět za pustou nedbalost. Mladý Sigel to považoval za dostatečný důvod, aby se v prvním zmatku revolučního pozdvižení provolal vrchním velitelem a ministrem války. Bádenské dělostřelectvo, které častokrát prokázalo své znamenité kvality, mělo dosti starších a schopnějších důstojníků, kterým se mladý školácký poručík Sigel nemohl zdaleka rovnat a které nemálo pobouřilo, že mají poslouchat mladého, neznámého, stejně nezkušeného jako netalentovaného člověka. Ale byl tu ovšem Brentano, který byl tak slabomyslný a zrádný, že dopustil všechno, co muselo zahubit revoluci... Naprostá neschopnost, jakou Sigel prokázal v celém bádenském tažení... Rozhodně stojí za povšimnutí, že Sigel nechal nejstatečnější vojáky republikánského vojska v Rastattu a Schwarzwaldu na holičkách bez slíbených posil, zatímco on sám se s epoletami a v kočáře knížete Fürstenberga projížděl po Curychu a stavěl se na odiv jako zajímavý nešťastný vrchní velitel. To je ta známá velikost zralého politika, který se, právem pyšný na své dřívější hrdinské činy, oktrojoval podruhé za vrchního velitele v Agitačním spolku. To je ten známý velikán, bratr svého bratra.“
„Je vskutku k smíchu, když takoví lidé“ (jako jsou v Agitačním spolku) „předhazují jiným polovičatost a sami jsou politické nuly, které ani polovičaté, ani celé neznamenají nic.“ — „Osobní ctižádost — to je celé tajemství jejich principiální základny.“ — „Agitační spolek má jako spolek jen soukromý význam, asi jako literární kroužek nebo kulečníkový klub, a proto si vůbec nemůže dělat nárok na to, aby se k němu přihlíželo, vůbec nemá právo vydávat mandáty.“ — „Sami jste vrhli kostky! Ať jsou nezasvěcení zasvěceni, aby sami posoudili, co jste zač!“ (Baltimorský „Correspondent“.)
Je tu třeba říci, že tihle pánové ve svém vzájemném vědomí jednoho o druhém dospěli málem k vědomí o sobě samých.