Dopis redaktorovi listu „Times“

Bedřich Engels

Dopis redaktorovi listu „Times“

Vážený pane,

v dnešním čísle Vašich novin jsem našel dopis pana Louis Blanca o „banketu rovných“, který byl uspořádán v Londýně 24. února,^{^[305]} a o jisté zdravici, kterou na tento banket poslal pan Blanqui, vězněný na Belle Ile en Mer. Dovolte mi, abych k tomuto dopisu připojil několik poznámek.

Na banketu bylo Blanquiho jméno napsáno velkými písmeny na zdi mezi jmény ostatních hrdinů a mučedníků demokracie. Na témž shromáždění byl pronesen přípitek na počest „obětí pomluv“ — Marata, Robespicrra... a Blanquiho! Všechny přípitky a projevy pronesené při této příležitosti měly být předloženy výboru „pořadatelů této nádherné a impozantní manifestace“ do 15. února. Pan Blanc byl členem tohoto výboru, takže tento přípitek panu Blanquimu musel předem schválit. Jak může teď pan Blanc dělat z pana Blanquiho „oběť pomluv“ a zároveň ho nazývat

„jedním z těch nešťastníků, kteří se ve své zlobě snaží útočit na autority a kteří by zmařili i nejlepší věc, kdyby se dala zmařit?“

Pan Blanc tvrdí, že zdravici neposlali vězni z Belle Ile, nýbrž že je dílem výhradně pana Blanquiho. Samozřejmě se předpokládá, že pan Blanqui je autorem zdravic a dokumentů, které jsou podepsány jeho jménem. Ale ve Francii je velmi dobře známo, že zdravici, o kterou jde, schválila a uveřejnila „Společnost přátel rovnosti“ a k této společnosti patří oni vězňové z Belle Ile, kteří stojí za panem Blanquim, neboť mezi vězni má své přátele jak pan Blanqui, tak také protektor pana Louis Blanca, pan Barbès.

Pokud jde o „impozantní a nádhernou manifestaci“ a o „jednotu víc než tisíce příslušníků různých národů“, nesmíme zapomínat, že tato dojemná scéna nebyla, alespoň pro pana Blanca, ničím jiným než „bratrskou“ demonstrací proti panu Ledru-Rollinovi, byla to pomsta pana Blanca — jak veřejně prohlásil — za to, že se nestal členem „Ústředního výboru evropské demokracie“, jehož členy jsou pánové Ledru-Rollin, Mazzini a další.

Pokud jde o „autoritu“ pana Louis Blanca, bylo by od něho moudřejší, kdyby o tomto delikátním námětu raději sám nezačínal, dokud se jeho „autorita“ nezotaví ze strašných ran, které jí před časem zasadil pan Proudhon.

Pan Blanc by se zřejmě chtěl uchránit před útoky pana Blanquiho zdůrazňováním, že je uprchlík a štvanec. Ale nejsou snad synové Ludvíka Filipa také uprchlíci? A mírnil se snad pan Blanc ve svých útocích proti zmíněnému panu Proudhonovi, který sice nebyl uprchlík žijící v blahobytu na Piccadilly čís. 87 — v útočišti zajisté málo vhodném k sepsání ovidiovských „Tristií“ — ale byl zato vězněm v rukou zákona?

Pan Blanc má možná panu Blanquimu za zlé, že uveřejnil svou zdravici v „kontrarevolučních listech“. Pan Blanc jistě dobře ví, že od května 1850 neexistuje už ve Francii „revoluční“ tisk. A prosím Vás, pane Blancu, když se tak obracíte „v hluboké úctě“ na redaktora „Times“, od které doby jsou „Times“ podle Vašeho mínění demokratický, socialistický a revoluční list?

Abych však veřejnosti umožnil udělat si úsudek o tom podivuhodném dokumentu, který vzbuzuje takové rozhořčení pana Blanca a který je teď hlavním námětem francouzského tisku, posílám Vám úplný překlad a doufám, že bude anglickou veřejnost zajímat.^{^[306]}

Zůstávám, vážený pane, v hluboké úctě

Napsal B. Engels 5. března 1851
Poprvé uveřejnil Institut marxismu-leninismu
při ÚV KSSS roku 1934 rusky
Podpis: V e r i t a s

Podle rukopisu
Přeloženo z angličtiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání).

305 „Banket rovných“ — mezinárodní setkání, konané v Londýně 24. února 1851 k výročí únorové revoluce. Banket uspořádala část francouzské maloburžoazní emigrace, vedená Louis Blancem a vůdci blanquistického emigrantského sdružení Barthélemym, Adamem aj., spolu s Willichovou a Schapperovou frakcí. Aby získali o banketu informace, poslali na něj Marx a Engels své stoupence Konrada Schramma a Wilhelma Piepera, které však Willichovi a Schapperovi stoupenci vyhnali ze sálu a ztloukli. Zdravici, kterou Auguste Blanqui, v tu dobu ve vězeni, včas zaslal do Londýna a v níž odhaloval Louis Blanca a ostatní členy prozatímní vlády, pořadatelé banketu účastníkům záměrně zatajili.

306 Text zdravice Augusta Blanquiho, kterou pořadatelé „banketu rovných“ účastníkům zatajili, byl uveřejněn v několika francouzských listech. Marx a Engels přeložili zdravici do němčiny a angličtiny a napsali k ní krátkou předmluvu; německý překlad byl vydán v nákladu 30 000 výtisků a rozšířen v Německu a v Anglii (viz zde).