K. Marx: „Výzva demokratického kongresu k německému lidu“

Karel Marx

„Výzva demokratického kongresu k německému lidu“

Kolín 2. listopadu. Níže uvádíme výzvu "demokratického kongresu"^{^[269]}:

NĚMECKÉMU LIDU!

Dlouhá potupná léta úpěl německý lid pod jařmem vlády násilí. Krvavé činy Vídně a Berlína opravňují k naději, že se jeho svoboda a jednota stanou naráz skutkem. Ďábelské úklady prokleté reakce se postavily tomuto vývoji do cesty a pokoušejí se připravit hrdinný lid o plody jeho velkolepého povstání. Vídeň, hlavní bašta německé svobody, je v této chvíli v největším nebezpečí. Stala se obětí piklů stále ještě mocné kamarily a má být znovu spoutána okovy tyranie. Ale její šlechetné obyvatelstvo se pozvedlo jako jeden muž a postavilo se, odhodláno i život položit, proti ozbrojeným hordám svých utiskovatelů. Věc Vídně je věcí Německa, je věcí svobody. Padne-li Vídeň, pozvedne staré panství zvůle svůj prapor ještě výš, zvítězí-li Vídeň, bude toto panství zničeno. Záleží teď na nás, němečtí bratři, abychom nedali zahynout vídeňské svobodě, nevydali ji napospas válečnému štěstí barbarských hord. Je nejsvětější povinností německých vlád, aby použily všeho svého vlivu a přispěchaly na pomoc sesterskému městu, které je ohroženo; je však zároveň i nejsvětější povinností německého lidu, aby v zájmu vlastní svobody, v zájmu sebezáchovy přinesl každou oběť pro záchranu Vídně. Nesmí nikdy dopustit, aby na něj padla hanba, že lhostejně přihlížel ve chvíli, kdy bylo v sázce to nejvyšší, kdy bylo v sázce všechno. Vyzýváme vás proto, bratři, abyste každý přispěl podle svých sil k záchraně Vídně před zkázou! To, co uděláme pro Vídeň, děláme pro Německo. Pomozte vy sami! Muži, které jste poslali do Frankfurtu, aby položili základy svobody, odmítli s výsměchem výzvu pomoci Vídni. Nuže, jednejte teď vy! Žádejte od svých vlád pevně a neochvějně, aby se podřídily vaší většině a zachránily německou věc a věc svobody ve Vídni. Pospěšte! Vy jste moc, vaše vůle je zákonem! Vzhůru! Vzhůru, muži svobody! Ve všech německých zemích a všude, kde myšlenka svobody a humanity rozněcuje šlechetná srdce! Vzhůru, než bude pozdě! Zachraňte svobodu Vídně, zachraňte svobodu Německa. Současníci se vám budou obdivovat, potomci vás odmění nesmrtelnou slávou!

29. října 1848

Demokratický kongres v Berlíně

Tato výzva nahrazuje nedostatek revoluční energie kazatelským patosem vzdychalů, za kterým se skrývá naprostá chudoba myšlenek a naprostý nedostatek vášně.

Několik příkladů!

Výzva očekávala od vídeňské a berlínské březnové revoluce, že "jednota a svoboda" německého lidu "se stane naráz skutkem". Jinak řečeno: výzva snila o "rázu", který učiní zbytečným jakýkoli "vývoj" německého lidu k "jednotě a svobodě".

Hned nato se však fantastický "ráz", který nahrazuje vývoj, proměňuje ve "vývoj", proti němuž prý se postavila reakce. Fráze, nic než samu sebe vyvracející fráze!

Nemluvíme už o jednotvárném opakování základního tématu. Vídeň je v nebezpečí a s ní německá svoboda; pomozte Vídni a pomůžete tím sami sobě! Této myšlence však nebylo dáno tělo a krev. Jedna a táž fráze se neustále motá kolem dokola, až se roztáhne na celý projev. Poznamenáváme pouze, že strojený, nepravdivý patos se vždy zvrhá v tuto břídilskou rétoriku.

"Záleží teď na nás, němečtí bratři, abychom nedali zahynout vídeňské svobodě, nevydali ji napospas válečnému štěstí barbarských hord."

Ale jak na to?

Nejprve apelovat na smysl "německých vlád" pro povinnost. C'est incroyable !^{^[a]}

"Je nejsvětější povinností německých vlád, aby použily všeho svého vlivu a přispěchaly na pomoc sesterskému městu, které je ohroženo."

Čeká se snad, že pruská vláda pošle Wrangela nebo Colomba nebo prince Pruského proti Auerspergovi, Jelačičovi a Windischgrätzovi? Což mohl "demokratický" kongres zaujmout byť i jen na okamžik takovýto dětinský a konservativní postoj k německým vládám? Mohl oddělovat byť i jen na okamžik věc a "nejsvětější zájmy" německých vlád od věci a zájmů "chorvatské svobody a pořádku"? Vlády se budou samolibě usmívat tomuto panenskému blouznění.

A lid?

Lid se všeobecně vybízí, aby "přinesl každou oběť pro záchranu Vídně". Dobrá! Ale "lid" očekává, že demokratický kongres vytyčí určité požadavky. Kdo žádá všechno, nežádá nic a nedostane nic. Určitý požadavek, jádro věci tedy je:

"Žádejte od svých vlád pevně a neochvějně, aby se podřídily vaší většině a zachránily německou věc a věc svobody ve Vídni. Pospěšte! Vy jste moc, vaše vůle je zákonem! Vzhůru!"

Dejme tomu, že by se velkolepým lidovým demonstracím podařilo přimět vlády k polooficiálnímu zákroku na záchranu Vídně - pak bychom byli obšťastněni druhým vydáním "Steinova rozkazu armádě". Chtít použít nynějších "německých vlád" jako "zachránců svobody" - jako kdyby neplnily své pravé poslání, své "nejsvětější povinnosti" archandělů Gabrielů "ústavní svobody" říšskými exekucemi? "Demokratický kongres" neměl raději o německých vládách vůbec mluvit, anebo měl bezohledně odhalit jejich pikle s Olomoucí a Petrohradem.

Přestože výzva doporučuje "pospíšit si", a opravdu nelze ztrácet čas, humanistická frazeologie ji přenáší přes hranice Německa, přes všechny zeměpisné hranice do kosmopolitické mlhavé země "šlechetných srdcí" vůbec!

"Pospěšte! Vzhůru! Vzhůru, muži svobody! Ve všech německých zemích a všude, kde myšlenka svobody a humanity rozněcuje šlechetná srdce!"

Nepochybujeme, že taková "srdce" se najdou i v Laponsku.

V Německu a všude! Tím, že se "výzva" rozplývá v tuto zcela neurčitou frázi, odhaluje svou pravou podstatu.

Je neodpustitelné, že "demokratický kongres" spolupodepsal takovýto dokument. Nebudou se mu obdivovat ani "současníci", ani se nedočká toho, že ho "potomci odmění nesmrtelnou slávou".

Doufejme, že přes "výzvu demokratického kongresu" lid přece jen procitne ze své letargie a přinese Vídeňanům tu jedinou pomoc, kterou v tomto okamžiku ještě může přinést - vítězství nad kontrarevolucí ve vlastním domě.

Napsal K. Marx 2. listopadu 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 133 z 3. listopadu 1848

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a To je neuvěřitelné! (Pozn. red.)

269 Tím se míní druhý demokratický kongres, který se konal v Berlíně ve dnech 26. až 30. října 1848. Na tomto kongresu byl zvolen nový ústřední výbor německých demokratů (d‘Ester, Reichenbach, Hexamer). Kongres jednal o zásadách ústavy a schválil „Deklaraci lidských práv“. Při projednávání sociální otázky vystoupil jménem komise Beust (viz poznámku 1). V nejdůležitějších otázkách nebylo však dosaženo dohody, protože výběr delegátů byl velmi nesourodý. Proto se kongres neusnesl na účinných opatřeních k mobilisaci mas do boje proti kontrarevoluci, ale omezil se jen na vypracování jalových, navzájem si odporujících resolucí.