K. Marx: „Kolínská revoluce“

Karel Marx

„Kolínská revoluce“

Kolín 12. října. "Kolínská revoluce" z 25. září byla masopustní komedií, říká "Kölnische Zeitung", a "Kölnische Zeitung" má pravdu. "Kolínské velitelství" si hraje 26. září na Cavaignaca. A "Kölnische Zeitung" se obdivuje moudrosti a umírněnosti "kolínského velitelství". Kdo ale vypadá směšněji - dělníci, kteří se 25. září cvičili ve stavbě barikád, nebo ten Cavaignac, který 26. září vyhlásil s největší vážností stav obležení, zastavil noviny, odzbrojil občanskou gardu a zakázal spolky?

Ubohá "Kölnische Zeitung"! Cavaignac "kolínské revoluce" nemůže být ani o píď větší než sama "kolínská revoluce". Ubohá "Kölnische Zeitung"! Musí brát "revoluci" jako žert a "Cavaignaca" této žertovné revoluce musí brát vážně. Nepříjemné, nevděčné téma plné protikladů!

O pravomoci velitelství nebudeme zbytečně ztrácet slova. Tímto předmětem se už dostatečně zabýval d'Ester.^{^[250]} Pokládáme ostatně velitelství za podřízený nástroj. Pravými autory této prapodivné tragédie byli "loajální občané", Dumontové a spol. Není tedy divu, že pan Dumont dal ve svých novinách rozšířit provolání proti d'Esterovi, Borchardtovi a Kyllovi.^{^[251]} Tito "loajální občané" neobhajují čin velitelství, nýbrž svůj vlastní čin.

Kolínské události putovaly Saharou německého tisku ve formě, kterou jim dal kolínský "Journal des Débats". To je dostatečný důvod, abychom se k nim ještě vrátili.

Moll, jeden z nejoblíbenějších vůdců Dělnického spolku^{^[252]}, měl být zatčen. Schapper a Becker už byli zatčeni. K provedení těchto opatření bylo zvoleno pondělí, den, kdy, jak známo, většina dělníků nepracuje. To znamená, že se předem vědělo, že toto zatýkání může vyvolat mezi dělnictvem velké pobouření a stát se podnětem k násilnému odporu. Podivná náhoda, že k tomuto zatýkání došlo právě v pondělí. Že vznikne rozruch, dalo se předvídat tím spíše, že v souvislosti se Steinovým rozkazem armádě a po Wrangelově proklamaci^{^[253]} a jmenování Pfuela ministerským předsedou se každým okamžikem čekal z Berlína rozhodující kontrarevoluční úder, a tedy i revoluce. Dělníkům se proto zatýkání muselo jevit nikoli jako soudní opatření, nýbrž jako opatření politické. V prokuratuře viděli už jen kontrarevoluční orgán. Usoudili, že je chtějí v předvečer důležitých událostí připravit o vůdce. Rozhodli se, že zachrání Molla před zatčením stůj co stůj. A bojiště opustili teprve tehdy, když svého cíle dosáhli. Barikády se stavěly teprve tehdy, když se dělníci shromáždění na Starém trhu dověděli, že proti nim ze všech stran nastupuje vojsko. Nebyli však napadeni. Nemuseli se tedy ani bránit. Kromě toho jim bylo sděleno, že z Berlína nepřišly žádné důležité zprávy. Dlouho do noci marně čekali na nepřítele, a tak se rozešli.

Není tedy nic směšnějšího než vytýkat kolínským dělníkům zbabělost.

Kolínským dělníkům se však vytýkaly ještě jiné věci, aby bylo možno ospravedlnit stav obležení a kolínské události vydávat za malou červnovou revoluci. Původním plánem dělníků prý bylo vyplenit ctihodné město Kolín. Tato obžaloba se zakládá na údajném vyloupení jednoho obchodu se suknem. Jako by každé město nemělo svůj kontingent zlodějů, kteří přirozeně hned využijí všeobecného rozruchu. Nebo tím snad bylo míněno vyloupení obchodů se zbraněmi? Ať tedy pošlou kolínskou prokuraturu do Berlína, aby tam zahájila soudní proces proti březnové revoluci. Nebýt vyloupených obchodů se zbraněmi, neměli bychom snad nikdy to zadostiučinění vidět, jak se pan Hansemann proměnil v bankovního ředitele a pan Müller ve státního tajemníka.

Ale dost už o kolínských dělnících. Přejděme k takzvaným demokratům. Co jim vytýká "Kölnische Zeitung", "Deutsche Zeitung", "Augsburger Allgemeine Zeitung" a jak se všechny ty "loajální" listy jenom jmenují?

Hrdinští Brüggemannové, Bassermannové atd. volají po krvi, ale útlocitní demokraté jim prý ze zbabělosti nedovolili krev prolévat.

Ve skutečnosti se věci mají takto: Demokraté prohlásili před dělníky v místnosti hostince "Im Kranz" (na Starém trhu), v Eiserově sále a na barikádách, že si rozhodně nepřejí žádný "puč". V tomto okamžiku, kdy tu není žádný tak palčivý problém, který by vháněl všechno obyvatelstvo do boje, musela by prý každá vzpoura ztroskotat a byla by tím nesmyslnější, protože v několika dnech může dojít k vážným událostem a to by znamenalo ztrácet bojeschopnost před dnem rozhodnutí. Jestliže prý se berlínský kabinet odváží kontrarevoluce, pak prý přišel pro lid den, kdy se odváží revoluce. Soudní šetření potvrdí to, co tu uvádíme. Pánové z "Kölnische Zeitung" by udělali lépe, kdyby nabádali zaslepený dav moudrými slovy přímo z barikád, místo aby v "noční tmě" stáli před barikádami a se "založenýma rukama a chmurným pohledem" "rozvažovali o budoucnosti svého lidu".^{^[254]} Co je platna moudrost post festum^{^[a]}?

Nejhůř však zahrál náš "dobrý tisk" při kolínských událostech občanské gardě. Musíme však rozlišovat. To, že se občanská garda zdráhala snížit k úloze poslušného sluhy policie - to bylo její povinností. Že však dobrovolně odevzdala zbraně, to lze omluvit jen jedinou skutečností: její liberální část věděla, že neliberální část se s jásotem chopila příležitosti, aby se zbraní zbavila. Dílčí odpor by však býval marný.

"Kolínská revoluce" měla jeden výsledek. Odhalila existenci falangy více než 2000 světců, jejichž "nasycená ctnost a solventní morálka"^{^[255]} může "svobodně žít" jen za stavu obležení. Možná, že se jednou naskytne příležitost napsat "acta sanctorum"^{^[b]}, životopisy těchto světců. Naši čtenáři se pak dovědí, jakým způsobem lze získat "poklady", které nežerou "moli ani rez", a pochopí, jakým způsobem se dobývá hospodářské pozadí "loajálního smýšlení".

Napsal K. Marx 12. října 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 115 z 13. října 1848

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — doslova: po slavnosti; tj. když už je po všem. (Pozn. red.)

b — činy světců. (Pozn. red.)

250 Na zasedání pruského Národního shromáždění z 29. září 1848 žádal poslanec d‘Ester, aby vláda zrušila stav obležení v Kolíně a aby se kolínské vojenské velitelství zodpovídalo ze svých protizákonných akcí.

251 Někteří kontrarevoluěně smýšlející příslušníci kolínské buržoasie (Stupp, Ammon aj.) zaslali 2. října 1848 pruskému Národnímu shromáždění provolání, v němž prohlašovali, že d‘Esterův návrh na zrušení stavu obležení v Kolíně, podporovaný poslanci Porýnské provincie Borchardtem a Kyllem, prý „neodpovídá smýšlení a názorům občanů“.

252 Kolínský Dělnický spolek byl založen 13. dubna 1848 členem kolínské obce Svazu komunistů Andreou Gottschalkem. Spolek měl zpočátku jen asi 300 členů, ale už počátkem května stoupl počet členů na 5000; většinou to byli dělníci a řemeslníci. V čele spolku byl předseda a výbor, do něhož byli voleni zástupci různých povolání. Tiskovým orgánem spolku byl list „Zeitung des Arbeiter-Vereines zu Köln“ [„Noviny kolínského Dělnického spolku“] a od 26. října 1848 list „Freiheit, Brüderlichkeit, Arbeit“ [„Svoboda, bratrství, práce“]. Spolek měl ve městě několik poboček. Po Gottschalkově zatčení byl 6. července zvolen za předsedu spolku Joseph Moll, který tuto funkci vykonával do zářijových událostí v Kolíně, kdy byl nucen emigrovat, aby ušel zatčení. 16. října se předsednictví spolku na žádost dělníků dočasně ujal Marx. 28. února 1849 byl za předsedu zvolen Karl Schapper, který tuto funkci zastával do konce května 1849.

Většina vedoucích funkcionářů Dělnického spolku (Gottschalk, Anneke, Schapper, Moll, Lessner, Jansen, Röser, Nothjung, Bedorf) byla členy Svazu komunistů.

Zprvu byl Dělnický spolek pod vlivem Gottschalkovým, který v duchu „pravých“ socialistů ignoroval význam historických úkolů proletariátu v buržoasně demokratické revoluci, v duchu sektářské taktiky bojkotoval nepřímé volby do celoněmeckého a pruského Národního shromáždění a vystupoval proti podpoře demokratických kandidátů ve volbách. Ultralevé fráze spojoval Gottschalk s velmi umírněnými metodami boje (byl pro to, aby se jménem dělnictva podávaly petice vládě a městské správě, orientoval se jen na "legální" formy boje, podporoval některé požadavky zaostalých dělníků, nakažených cechařskými předsudky, atd.). Gottschalkova sektářská taktika narazila hned na počátku na odpor některých členů spolku, kteří podporovali taktickou linii Marxovu a Engelsovu. Pod jejich vlivem došlo koncem června v činnosti spolku k obratu. Od podzimu 1848 rozvinul kolínský Dělnický spolek velkou agitační činnost také mezi rolníky. Členové svazu organisovali v okolí Kolína demokratické a dělnické spolky a rozšiřovali revoluční literaturu, mimo jiné „Požadavky Komunistické strany v Německu“ (viz poznámku 1). Spolek udržoval těsné spojení s jinými dělnickými spolky v Porýnské provincii a ve Vestfálsku.

V zimě 1848 až 1849 zahájili Gottschalk a jeho stoupenci urputný boj, aby dosáhli rozkolu v kolínském Dělnickém spolku. Od ledna 1849 vydávali list „Freiheit, Arbeit“ [„Svoboda, práce“], který ostře útočil na Marxe a redakci „Neue Rheinische Zeitung“ a hanebně je pomlouval. Avšak tuto jejich rozvratnou činnost většina členů spolku nepodporovala.

Aby upevnili spolek, provedli Marx, Schapper a jiní vedoucí funkcionáři v lednu až únoru 1849 jeho reorganisaci. 25. února byly přijaty nové stanovy, které jako hlavní úkol spolku ukázaly zvyšování třídního a politického uvědomění dělnictva. V dubnu se výbor Dělnického spolku usnesl, že se spolek na svých schůzích bude zabývat Marxovou prací „Námezdní práce a kapitál“, která vyšla v „Neue Rheinische Zeitung“.

Politické zkušenosti, které dělníci získali za revoluce, a jejich zklamání z kolísavé politiky maloburžoasních demokratů umožnily Marxovi a Engelsovi, aby na jaře 1849 začali prakticky připravovat založení proletářské strany. V souvislosti s tím se Marx a jeho stoupenci organisačně rozešli s maloburžoasní demokracií. 16. dubna se kolínský Dělnický spolek usnesl, že vystoupí ze Svazu německých demokratických spolků a připojí se ke Svazu německých dělnických spolků s ústředím v Lipsku. 6. května 1849 se konal sjezd dělnických spolků Porýnské provincie a Vestfálska.

Ale tehdejší situace v Německu (nástup kontrarevoluce, zostření policejních represálií) znemožnila kolínskému Dělnickému spolku další činnost k sjednocení a organisaci dělnických mas. Když přestala vycházet „Neue Rheinische Zeitung“ a Marx, Schapper a jiní vedoucí činitelé spolku odjeli z Kolína, ztrácel spolek stále víc charakter politického spolku a postupně se měnil v pouhé dělnické vzdělávací sdruženi.

253 Velitel braniborského vojenského obvodu generál Wrangel vydal 17. září 1848 rozkaz vojsku, který svědčil o tom, že pruští militaristé chtějí zahájit ofensivu proti vymoženostem revoluce. V rozkazu se mluvilo o zajištění „veřejného klidu“, vyhrožovalo se „živlům protivícím se zákonům“ a vojáci byli vyzváni, aby se semkli kolem důstojníků a krále.

254 Z článku „Barikády v Kolíně“, uveřejněného v „Kölnische Zeitung“, čís. 268 z 30. září 1848.

255 Z Heinovy básně „Anno 1829“.