K. Marx, B. Engels: Svoboda rokováni v Berlíně

Karel Marx a Bedřich Engels

Svoboda rokováni v Berlíně

Kolín 16. září. Od počátku krize kontrarevoluční tisk neustále tvrdil, že berlínské shromáždění nerokuje svobodně. Zejména známý dopisovatel "Kölnische Zeitung", píšící pod značkou G, který zastává svůj úřad rovněž jenom "prozatímně, než bude jmenován jeho nástupce"^{^[238]}, poukazoval s patrným strachem na oněch "8000-10 000 rváčů z klubů", kteří v Kaštanovém lesíku "morálně" podporují své přátele z levice. "Vossische"^{^[239]}, "Spenersche"^{^[240]} aj. listy spustily podobný nářek a pan Reichensperger 7. t. m. dokonce přímo navrhl, aby shromáždění přesídlilo z Berlína (patrně do Charlottenburgu).

"Berliner Zeitungs-Halle" přináší dlouhý článek, v němž se snaží toto obvinění vyvrátit. Prohlašuje, že velká většina pro levici není vzhledem k dřívějšímu kolísavému postoji shromáždění vůbec žádnou nedůsledností. Lze dokázat,

"že i u těch, kteří dříve vždy hlasovali s ministry, mohlo dojít k hlasováni ze 7., aniž to odporovalo jejich dřívějšímu postoji, že toto hlasování je dokonce z hlediska oněch členů s jejich dřívějším postojem v plném souladu…" Ti kdo přešli z obou středů, "podléhali ilusi, představovali si věc tak, jako by ministři byli vykonavateli vůle lidu, v jejich snaze nastolit klid a pořádek spatřovali výraz své vlastní vůle, vůle příslušníků většiny, a neuvědomili si, že ministři mohou připustit vůli lidu jen tehdy, jestliže neodporuje vůli koruny, ale ne tehdy, jestliže se staví proti ní."

Tak "vysvětluje" "Zeitungs-Halle" ten překvapující jev, že se tolik poslanců náhle obrátilo, z jejich představ a ilusí. Nelze to vylíčit nevinněji.

Přesto "Zeitungs-Halle" připouští, že docházelo k zastrašování. Avšak, soudí,

"jestliže poněkud působily vlivy zvenčí, pak tvořily jen jakousi protiváhu k falešným slibům a zastíracím manévrům kabinetu, a tak umožnily mnoha slabým a nesamostatným poslancům, aby se řídili… přirozeným životním instinktem".

Důvody, které přiměly "Zeitungs-Halle", aby tímto způsobem morálně ospravedlňovala kolísavé poslance středů před veřejností, jsou nabíledni; článek byl napsán spíše pro tyto pány ze středů než pro veřejnost. Pro nás, kteří už máme privilegium mluvit bez obalu a podporujeme představitele některé strany jen dotud a potud, pokud vystupují revolučně, pro nás tyto důvody neexistují.

Proč bychom to neřekli? Poslanci středů se ovšem 7. t. m. dali lidovými masami zastrašit; zda byl jejich strach oprávněný či ne, to ponechme stranou.

Právo demokratických lidových mas morálně ovlivňovat svou přítomností postoj ústavodárných shromáždění je staré revoluční právo lidu, bez něhož se neobešla žádná bouřlivá doba od anglické a francouzské revoluce. Tomuto právu děkují dějiny téměř za všechny energické kroky takovýchto shromáždění. Jestliže vyznavači "právní půdy", jestliže ustrašení a šosáčtí přátelé "svobody rokování" nad ním bědují, pak jedině proto, že nechtějí vůbec žádná energická usnesení.

"Svoboda rokování"! Není dutější fráze než tato. "Svoboda rokování" je na jedné straně omezena svobodou tisku, svobodou shromažďovací a svobodou slova a právem lidu na ozbrojení. Na druhé straně je omezena stávající veřejnou mocí, která je v rukou koruny a jejích ministrů: armádou, policií a soudci, takzvaně nezávislými, ve skutečnosti však závislými na kdejakém povýšení a na každé politické změně.

Svoboda rokování byla vždy jen frází, která neznamená nic víc než nezávislost na všech vlivech neuznaných zákonem. Uznané vlivy, podplácení, povyšování, soukromé zájmy, strach, že sněmovna bude rozpuštěna atd., teprve ty činí přece rokování vskutku "svobodným". Ale v revolučních dobách nemá tato fráze vůbec žádný smysl. Tam, kde proti sobě stojí dvě moci, dvě strany v plné zbroji, tam, kde může každým okamžikem vypuknout boj, tam mají poslanci jen tuto volbu:

Buď se postaví pod ochranu lidu, a pak si musí tu a tam dát líbit malou lekci;

anebo se postaví pod ochranu koruny, přesídlí do nějakého městečka, budou rokovat pod ochranou bodáků a děl nebo dokonce stavu obležení - a pak nebudou mít námitek, jestliže jim koruna a bodáky budou předpisovat jejich usnesení.

Zastrašování neozbrojeným lidem, nebo zastrašování ozbrojenou soldateskou - ať si shromáždění vybere.

Francouzská Konstituanta přesídlila z Versailles do Paříže. Patří vlastně k německé revoluci, soudě podle celého jejího charakteru, aby dohodovací shromáždění přesídlilo z Berlína do Charlottenburgu.

Napsáno 16. září 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“,
čís. 105 ze 17. září 1848

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání).

238 Narážka na odpověď Bedřicha Viléma IV. z 10. září 1848 ministrům, když na jejich podání demise odpověděl tím, že s důvody demise souhlasí, a navrhl, aby plnili své povinnosti až do utvoření nové vlády.

239 „Vossische Zeitung“ [„Vossovy noviny“] — tak byl podle jména svého majitele nazýván deník „Königlich privilegirtc Berlinische Zeitung von Staats- und gelehrten Sachen“ [„Královsky privilegované berlínské noviny pro záležitosti státu a vědy“], který vycházel pod tímto názvem v Berlíně od roku 1785. Ve čtyřicátých letech 19. století zastával list umírněně liberální směr.

240 „Spenersche Zeitung“ [„Spcnerovy noviny“] — tak byl podle jména svého vydavatele nazýván list „Berlinische Nachrichten von Staats- und gelehrten Sachen“ [ — Berlínské zprávy o záležitostech státu a vědy“], který vycházel v Berlíně od roku 1740 do roku 1874. V letech 1848—1849 zastával konstitučně monarchistický směr.