Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
Dohodovací debaty
Kolín 17. července. Dnes přicházíme k druhé části dohodovacího zasedání ze 7. července. Po debatě o finanční komisi, tak nepříjemné pro pana Hansemanna, museli páni ministři překonat ještě řadu drobných nesnází. Byl to den naléhavých návrhů a interpelací, den invektiv a těžkých chvil pro vládu.
Poslanec Wander navrhoval, aby každý úředník, který by dal neoprávněně zatknout nějakého občana, byl povinen nahradit postiženému plně škodu, a kromě toho aby si odseděl čtyřikrát delší dobu než ten, koho dal zatknout.
Tento návrh není uznán za naléhavý a postupuje se odborné komisi.
Ministr spravedlnosti Märcker prohlašuje, že schválení tohoto návrhu by nejen nezostřilo dosavadní zákonodárství proti nezákonně zatýkajícím úředníkům, nýbrž dokonce zmírnilo. (Bravo.)
Pan ministr spravedlnosti zapomněl jen poznamenat, že podle dosavadních, zejména staropruských zákonů je téměř nemožné, aby úředník někoho nezákonně zatkl. Podle paragrafů starého ctihodného pruského zákoníku lze ospravedlnit i to nejsvévolnější zatčení.
Upozorňujeme ostatně na naprosto neparlamentární způsoby, jimž přivykli páni ministři. Vyčkávají, až je návrh postoupen odborné komisi nebo sekci, a teprve pak se k němu vyslovují. Pak mají jistotu, že jim nikdo nemůže odpovědět. Tak to udělal pan Hansemann při projednávání návrhu pana Borriese,[a] tak to dělá teď pan Märcker. V Anglii a ve Francii by pány ministry, kdyby si někdy dovolili takovéto parlamentární nepřístojnosti, volali docela jinak k pořádku. Ale v Berlíně!
Pan Schulze von Delitzsch: Navrhuje vyzvat vládu, aby ihned předložila shromáždění všechny hotové nebo téměř hotové osnovy organických zákonů, aby se mohly projednat v sekcích.
V tomto návrhu se opět skrývá nepřímá výtka vládě za to, že zanedbává nebo úmyslně protahuje předložení osnov organických zákonů doplňujících ústavu. Výtka se mohla vlády tím víc dotknout, protože právě téhož dne ráno předložila k projednání dva návrhy zákonů, mezi nimi osnovu zákona o občanské gardě. Kdyby byl ministerský předseda trochu energičtější, byl by musel tento návrh rozhodně odmítnout. Místo toho však pronáší jen pár všeobecných frází o snaze vlády vyjít všemožně vstříc oprávněným přáním shromáždění, a návrh je velkou většinou přijat.
Pan Besser interpeluje ministra války, proč neexistuje služební řád. Pruská armáda je jediná armáda, která nemá služební řád. Proto se ve všech vojenských jednotkách až po roty a eskadrony vyskytují nejrozmanitější názory na nejdůležitější otázky vojenské služby, zejména na práva a povinnosti různých hodností. Existují ovšem tisíce rozkazů, výnosů a předpisů, ale právě proto, že jich je tolik, že jsou zmatené, spletité a plné rozporů, nejsou k ničemu. Kromě toho každý takový spis prochází řadou nejrůznějších instancí, z nichž každá jej doplňuje všelijakými dodatky, vysvětlivkami, poznámkami pod čarou a poznámkami k těmto poznámkám pod čarou, takže je nakonec úplně zamotaný a nikdo se v něm nevyzná. Tento zmatek vyhovuje ovšem představenému při všelijakých svévolnostech, zatímco podřízený je v tím větší nevýhodě. Proto podřízený neví nic o právech, jen o povinnostech. Kdysi existoval služební řád, zvaný řád z vepřovice, ten však byl ve dvacátých letech soukromým majitelům odebrán. Od té doby se ho nesmí nikdo z podřízených dovolávat ve svůj prospěch, zatímco vyšší orgány ho smějí nadále používat proti podřízeným! Stejně to vypadá i se služebními předpisy pro gardový sbor, které nikdy nebyly oznámeny armádě, nikdy nebyly přístupné podřízeným, ti však přesto byli podle nich trestáni! Pánům štábním důstojníkům a generálům tento chaos ovšem vyhovuje, neboť jim umožňuje největší zvůli a nejkrutější tyranii. Ale podřízení důstojníci, poddůstojníci a vojáci tímto nepořádkem trpí, a právě v jejich zájmu interpeluje pan Besser generála Schreckensteina.
Jak asi žasl pan Schreckenstein, když slyšel tyto sáhodlouhé výlevy "kancelářského škrabáka", abychom použili výrazu oblíbeného v roce 1813! Jakže, pruská armáda že nemá služební řád? Jaký nesmysl! Pruská armáda má na mou čest ten nejlepší řád na světě a zároveň ten nejstručnější - skládá se pouze ze dvou slov: "Uposlechnout rozkazu!" Když voják této "nepráskané" armády dostává herdy, kopance a rány pažbou, nebo když ho nějaký poručík, holobrádek, který sotva vylez' z kadetky, tahá za vousy nebo za nos a voják si stěžuje, uslyší jen: "Uposlechnout rozkazu!" Když si nějaký podroušený major chce připravit po obědě obzvláštní legraci a nechá celý svůj prapor mašírovat až po pás v bahně a tam se řadit do karé a podřízený se odváží si postěžovat, uslyší jen: "Uposlechnout rozkazu!" Když se důstojníkům zakazuje navštěvovat tu či onu kavárnu a oni si dovolí nějakou poznámku, uslyší jen: "Uposlechnout rozkazu!" To je ten nejlepší řád, protože se hodí ve všech případech.
Pan Schreckenstein jediný ze všech ministrů dosud neklesl na duchu. Voják, který sloužil pod Napoleonem, který třiatřicet let prodělával pruský vojenský dril, který nejednou slyšel hvízdat kulky, se přece nelekne dohodovačů a interpelací! Tím spíše, je-li ohroženo proslulé "Uposlechnout rozkazu!"
Pánové, praví ministr, já tomu musím lépe rozumět! Já musím vědět, co by se na tom mělo změnit. Jde tu o to, něco zbořit, ale bořit se nesmí překotně, protože něco stvořit je velmi těžké. Naši vojenskou organisaci vypracovali Scharnhorst, Gneisenau, Boyen a Grolmann, podřizuje se jí 600 000 občanů ozbrojených a vycvičených v taktice a každému občanu skýtá bezpečnou budoucnost, dokud bude kázeň. Kázeň udržím a tím končím.
Pan Besser: Pan Schreckenstein vůbec neodpověděl na otázku. Podle jeho slov by se dalo soudit, že se domnívá, že by řád uvolnil kázeň!
Pan Schreckenstein: Už jsem řekl, že udělám to, co je v této době vhodné pro armádu a prospěšné službě.
Pan Behnsch: Můžeme přece přinejmenším žádat, aby nám pan ministr odpověděl "ano" nebo "ne" nebo prohlásil, že nechce odpovědět. Dosud jsme slyšeli jen vyhýbavé odpovědi.
Pan Schreckenstein, zlostně: Nepokládám za prospěšné službě, abych se touto interpelací dále zabýval.
Služba, stále ta služba! Pan Schreckenstein si stále ještě myslí, že velí divisi a mluví se svým důstojnickým sborem. Myslí si, že může i jako ministr války brát ohled jen na službu a že se vůbec nemusí starat o vzájemné právní postavení jednotlivých hodností v armádě, a tím spíše ne o vztah armády ke státu jako celku a k jeho občanům! Žijeme stále ještě za Bodelschwingha; duch starého Boyena vládne v ministerstvu války neomezeně dál.
Pan Piegsa podává interpelaci o násilnostech, k nimž došlo vůči Polákům v Mielżynu 7. června.
Pan Auerswald odpovídá, že musí vyčkat, až dostane podrobné zprávy.
Tedy celý měsíc, plných jedenatřicet dní po této události, nemá pan Auerswald ještě podrobné zprávy! Skvělá administrativa!
Pan Behnsch se dotazuje pana Hansemanna, má-li v úmyslu podat při předložení rozpočtu přehled o hospodaření společnosti pro námořní obchod (Seehandlung) od roku 1820 a o hospodaření se státním pokladem od roku 1840.
Pan Hansemann prohlašuje za bouřlivého smíchu přítomných, že odpoví do týdne!
Pan Behnsch se dále dotazuje, jak podporuje vláda vystěhovalectví.
Pan Kühlwetter odpovídá, že to je celoněmecká záležitost, a odkazuje pana Behnsche na arcivévodu Jana.
Pan Grebel interpeluje pana Schreckensteina o úřednících vojenské správy, kteří jsou současně důstojníky zeměbrany, po dobu cvičení zeměbrany jsou převedeni do činné služby, a tím připravují jiné důstojníky zeměbrany o možnost projít vojenským výcvikem. Pan Grebel navrhuje, aby tito úředníci byli zproštěni služby v zeměbraně.
Pan Schreckenstein odpovídá, že splní svou povinnost a dokonce bude o této otázce uvažovat.
Pan Feldhaus interpeluje pana Schreckensteina, jak to bylo vojáky, kteří zahynuli 18. června za pochodu z Poznaně do Hlohova, a jaká opatření byla učiněna, aby byli potrestáni viníci tohoto barbarství.
Pan Schreckenstein: Ano, ta věc se stala. Dostali jsme už hlášení velitele pluku. Hlášení z hlavního velitelství, které stanovilo etapy pochodu, ještě nedošlo. Nemohu tedy ještě říci, zda byla pochodová sestava porušena. Kromě toho se tu pronáší soud o štábním důstojníkovi a takové soudy působí vždy trapně. Doufám, že "slavné valné shromáždění" (!!!) bude mít strpení, než dostaneme hlášení.
Pan Schreckenstein neposuzuje toto barbarství jako barbarství, klade jen otázku, zda onen major "uposlechl rozkazu". Co na tom sejde, že 18 vojáků bídně zahynulo jako dobytek na silnici, jen když se uposlechlo rozkazu!
Pan Behnsch, který podal stejnou interpelaci jako pan Feldhaus: Beru svůj dotaz zpět, neboť je zbytečný, žádám však, aby ministr války určil den, kdy podá odpověď. Od této události uplynuly už tři týdny a hlášení by tu mohla už dávno být.
Pan Schreckenstein: Nepromeškal se ani okamžik, hlášení hlavního velitelství byla neprodleně vyžádána.
Předseda chce otázku přejít.
Pan Behnsch: Žádám ministra války pouze, aby odpověděl a určil den, kdy tak učiní.
Předseda: Bude pan Schreckenstein tak laskav…
Pan Schreckenstein: To se ještě vůbec nedá říci, kdy to bude.
Pan Gladbach: 28 jednacího řádu ukládá ministrům povinnost určit den odpovědi. Já rovněž na tom trvám.
Předseda: Táži se pana ministra znovu.
Pan Schreckenstein: Určitý den nemohu stanovit.
Pan Gladbach: Trvám na svém požadavku.
Pan Temme: Jsem téhož názoru.
Předseda: Snad by pan ministr mohl za 14 dní...
Pan Schreckenstein: Pravděpodobně ano. Jakmile zjistím, zda bylo uposlechnuto rozkazu, podám odpověď.
Předseda: Tedy za 14 dní.
Tak plní ministr války "svou povinnost" vůči shromáždění!
Pan Gladbach podává ještě jeden dotaz ministru vnitra ve věci sesazování neoblíbených úředníků a o předběžném, pouze prozatímním obsazování uvolněných míst.
Pan Kühlwetter dává nanejvýš neuspokojivou odpověď. Další poznámky pana Gladbacha zanikají přes jeho statečný odpor v reptání, křiku, dupání a bouchání pravice, která je pobouřena takovou nestoudností.
Návrh pana Berendse, aby zeměbrana povolaná ke službě ve vnitrozemí byla podřízena velení občanské gardy, není uznán za naléhavý, a proto se bere z pořadu. Nato se zahajuje příjemná zábava o všelijakých těch kličkách, háčcích a chytačkách v souvislosti s poznaňskou komisí. Bouře interpelací a naléhavých návrhů utichá a jako lehounké šumění vánku a líbezná zurčení potůčku zmlkají poslední smířlivé zvuky proslulého zasedání ze 7. července. Pan Hansemann jde domů s útěchou, že mlácení a pokřik pravice vpletly aspoň několik kvítků do jeho trnové koruny, a pan Schreckenstein si samolibě kroutí knír a brumlá: "Uposlechnout rozkazu!"
Napsal B. Engels 14. července 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 45 z 15. července 1848Podle textu novin
Přeloženo z němčiny__________________________________
Poznámky:
(Písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách).