Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
Dohodovací debaty
Kolín 8. července. Zároveň se zprávou o rozpadu Hansemannovy vlády dostáváme stenografický zápis o dohodovacím zasedání ze 4. července. Na tomto zasedání byl ohlášen první symptom tohoto rozpadu - vystoupení pana Rodbertuse z vlády, a zároveň tu značně pokročil rozklad vlády obojím protikladným hlasováním o poznaňské komisi a odchodem levice.
Sdělení pánů ministrů o odstoupení pana Rodbertuse neobsahují ani v stenografickém zápisu nic nového. Proto se jimi nebudeme zabývat.
Na tribunu vystupuje pan Forstman; musí prý protestovat proti výrazům, kterých použil 30. června[a] pan Gladbach o "delegaci nejctihodnějších mužů z Porýní a Vestfálska".
Pan Berg: Učinil jsem onehdy připomínku k jednacímu řádu, že předčítání přípisů sem nepatří a že mě nudí.[b] (Volání: nás nudí!) Dobrá, nás. Mluvil jsem za sebe i za mnohé jiné a to, že nás tu dnes nudí dodatečnou poznámkou, tuto připomínku neodstraňuje.
Pan Tüshaus, referent ústřední sekce pro otázku poznaňské komise, podává zprávu. Ústřední sekce k tomu navrhuje, aby byla jmenována komise, která by vyšetřila všechny otázky týkající se poznaňské záležitosti, a ponechává otevřený problém, jaké prostředky má mít komise za tím účelem k disposici.
Pánové Wolff, Müller, Reichensperger II. a Sommer podávají své připomínky, které jsou vesměs podporovány a projednávány.
Pan Tüshaus připojuje ke své zprávě ještě několik poznámek, v nichž se vyslovuje proti komisi. Pravda prý je jako vždy i tentokrát zřejmě někde uprostřed a po dlouhých a odporujících si zprávách se prý dospěje jen k tomu závěru, že si obě strany nepočínaly správně. A tak prý jsme zase tam, kde jsme byli. Shromáždění by si aspoň mělo napřed vyžádat od vlády podrobnou zprávu a pak se teprve rozhodnout o dalším postupu.
Jak došla ústřední sekce k tomu, že si k podání zprávy vybrala zpravodaje, který mluví proti své vlastní zprávě?
Pan Reuter vysvětluje, jaké důvody ho přiměly k tomu, aby podal návrh na jmenováni komise. Nakonec poznamenává, že vůbec nepomýšlel na nějakou obžalobu ministrů; jako právník ví prý příliš dobře, že celá dosavadní odpovědnost ministrů je ilusorní, dokud není stanovena zákonem.
Povstává pan Reichensperger II. Ujišťuje shromáždění o svých nesmírných sympatiích k Polsku a vyslovuje naději, že není daleko den, kdy německý národ splatí vnukům Sobieského svůj starý čestný dluh. (Jako by tento čestný dluh nebyl už dávno splacen osmerým dělením Polska, šrapnely, pekelným kamínkem a výprasky holí!) "Budeme však muset také zachovávat co největší klid a rozvahu, aby německé zájmy zůstávaly vždy na prvním místě." (Německé zájmy ovšem znamenají udržet ve svých rukou co největší část této oblasti.) A zvláště je pan Reichensperger proti tomu, aby nějaká komise vyšetřovala skutečný stav věcí: "To je otázka, která přísluší výhradně jen dějinám nebo soudům." Zapomněl snad pan Reichensperger, jak sám v revoluční debatě prohlašoval, že, páni poslanci jsou tu proto, aby "dělali dějiny"?[c] Končí svou řeč právnickým sofismatem o postavení poslanců. K otázce kompetence se později ještě vrátíme.
Na tribunu vstupuje teď pan Bauer z Krotoszynu, polský Němec, aby hájil zájmy svých soukmenovců.
"Chtěl bych požádat shromáždění, aby zahalilo minulost rouškou a zabývalo se pouze budoucností národa, který si právem činí nárok na naši účast."
Jak dojemné! Pan Bauer z Krotoszynu je tak pln účasti na budoucnosti polského národa, že by rád "zahalil rouškou" jeho minulost, barbarství pruské soldatesky, Židů a polských Němců! Prý v zájmu samotných Poláků se toho všeho má už nechat!
"Co si slibujeme od takových chmurných rozborů? Uznáte-Ii Němce vinnými, budete se proto snad méně starat o ochranu jejich národnosti, o bezpečnost jejich osoby a majetku?"
Vskutku velkolepá upřímnost! Pan Bauer z Krotoszynu připouští, že by snad Němci mohli být i v neprávu - ale i v tomto případě musí být německá národnost podporována na úkor Poláků!
"Nemohu pochopit, co blahodárného by to přineslo pro uspokojivé řešení těchto složitých otázek, kdybychom se hrabali v troskách minulosti."
Ovšemže nic "blahodárného" pro pány polské Němce a jejich zuřivé spojence. Proto se proti tomu tak velice zpěčují.
Pan Bauer se pak pokouší shromáždění zastrašit: taková komise prý znovu rozpálí horké hlavy, znovu rozdmychá fanatismus a výsledkem toho všeho může být nová krvavá srážka. Tyto lidumilné ohledy prý panu Bauerovi brání, aby hlasoval pro komisi. Aby však nevznikl dojem, že jeho voliči mají důvody obávat se komise, nemůže prý hlasovat ani proti. Z ohledu k Polákům je proti, z ohledu k Němcům je pro komisi, a aby v tomto dilematu osvědčil svou naprostou nestrannost, nehlasuje vůbec.
Jiný poslanec z Poznaňska, Bussmann z Hnězdna, se domnívá, že už pouhou svou přítomností dokazuje, že v Poznaňsku také žijí Němci. Chce statisticky prokázat, že v jeho okresu žijí "velké spousty Němců". (Je přerušen.) Kromě toho jsou v rukou Němců více než dvě třetiny veškerého majetku.
"A navíc bych chtěl dokázat, že my Prusové jsme dobyli Polska roku 1815 nejen silou našich zbraní (!?!)‚ ale také třiatřicetiletým mírem, svou inteligencí" (důkazem toho je asi toto zasedání) "jsme ho dobyli podruhé." (Řečník je přerušen. Předseda žádá pana Bussmanna, aby mluvil k věci.) "Nejsem proti reorganisaci; nejrozumnější reorganisací by však bylo zavést obecní zřízení s volenými úředníky; takovéto zřízení a frankfurtská usnesení o ochraně všech národností by Polákům skýtala plné záruky. Jsem však rozhodně proti demarkační čáře." (Řečník je přerušen. Předseda ho znovu napomíná.) "Mám-li mluvit k věci, jsem proti komisi, protože je zbytečná a vyvolá pouze pobouření; ostatně nebojím se jí, a bude-li třeba, vyslovím se pro ni… (Je přerušen slovy: Mluví tedy pro!) "Nikoli, mluvím proti… Pánové, abych vám vysvětlil aspoň příčiny, proč vypuklo povstání, chci jen stručně…" (Přerušení. Projevy protestu.)
Cieskowski: Nepřerušovat! Ať domluví!
Předseda: Žádám řečníka znovu, aby se přísně držel věci.
Bussmann: "Vyslovil jsem se už proti komisi a nemám, co bych k tomu dodal!"
S těmito vzteklými slovy opouští rozběsněný německopolský pan statkář tribunu a za hlasitého smíchu shromáždění pospíchá na své místo.
Pan Heyne, poslanec za bydhošťský okres, se pokouší zachránit čest svých krajanů tím, že hlasuje pro komisi. Zároveň si však nemůže odpustit, aby Polákům nevyčetl záludnost, faleš atd.
Pan Baumstark, také polský Němec, vystupuje rovněž proti ustavení komise. Důvody se stále opakují.
Poláci se diskuse neúčastní. Pouze Pokrzywnicki se vyslovuje pro komisi. Je známo, že právě Poláci už dávno naléhali na vyšetření poznaňských událostí, zatímco nyní vychází najevo, že polští Němci s výjimkou jednoho jsou proti.
Pan Pohle je tak málo Polák,[d] že celé Poznaňsko počítá k Německu a hranici mezi Německem a Polskem nazývá "zdí, která rozděluje Německo".
Obhájci komise mluvili vesměs velmi obšírně a ne dost důrazně. Opakovali se donekonečna jako jejich odpůrci. Jejich argumenty byly většinou hrubě zaujaté a daleko méně zábavné než zaujatá tvrzení polských Němců.
Postojem ministrů a úředníků v této otázce, jakož i proslulou otázkou kompetence se budeme zabývat zítra.
Napsal B. Engels 8. července 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 39 z 9. července 1848Podle textu novin
Přeloženo z němčiny__________________________________
Poznámky:
(Písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.).d Slovní hříčka: jméno Pohle se vyslovuje jako Pole, což v němčině znamená Polák. (Pozn. red.)