Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
Dohodovací debaty
Kolín 4. července. Dnes se budeme zabývat dohodovacím zasedáním z 28. června. Shromáždění má teď nového předsedu, nový jednací řád a nové ministry. Můžeme si tedy představit, jaký tam vládne zmatek.
Po delších debatách o jednacím řádu a po jiných předběžných debatách se konečně dostává k slovu poslanec Gladbach. Před několika dny odzbrojila pruská soldateska ve Špandavě násilně dobrovolníky vracející se ze Šlesviku-Holštýna, příslušníky 6. roty dobrovolnického sboru, který byl pro své republikánské smýšlení rozpuštěn, a některé dokonce zatkla. Neměla k tomu žádný zákonný důvod ani zákonné zmocnění. Podle zákona nesmí vojsko vůbec takto na vlastní pěst jednat. Ale dobrovolníci byli většinou bojovníci z berlínských barikád, a pánové z gardy se jim přece museli pomstít.
Pan Gladbach interpeloval vládu ve věci tohoto aktu vojenského despotismu.
Ministr války Schreckenstein prohlašuje, že o tom nic neví a že si musí napřed vyžádat zprávu od příslušných orgánů.
Tedy za to platí lid ministra války, aby 28. června v Berlíně ještě nic nevěděl o tom, co 25. června podniklo vojsko ve Špandavě, tři hodiny od Berlína, a aby takřka před jeho očima, tři hodiny od Berlína, mohli gardoví poručíci obsadit nádraží a odebírat ozbrojenému lidu zbraně, které mu patří, které si vydobyl na bitevním poli, a neuznali pana ministra války za hodna té cti, aby mu o tom podali hlášení! Ovšem, pan podplukovník Schlichting, který tento hrdinný čin vykonal, jednal podle "instrukcí", které patrně dostává z Postupimi, a tam asi také podává svá hlášení!
Zítra, žadoní dobře informovaný ministr války, zítra budu snad moci dát odpověď!
Nato podává interpelaci Zachariä: Vláda slíbila, že předloží návrh zákona o občanské gardě. Bude tento návrh vycházet ze zásady všeobecného ozbrojení lidu?
Nový ministr vnitra, pan Kühlwetter, odpovídá: návrh zákona o občanské gardě je prý už připraven, dosud prý se však neprojednával ve vládě, a proto o něm nemůže říci nic bližšího.
Tedy nová vláda byla vytvořena tak překotně a tak málo si ujasnila hlavní zásady, že dokonce ještě vůbec neprojednala ani tak palčivou otázku, jako je ozbrojení lidu!
Druhá interpelace poslance Gladbacha se týká definitivního jmenování starostů a ostatních úředníků dosud k tomu příslušnými instancemi. Protože celá dosavadní správa trvá dál jen jako prozatímní, může obsazovat uprázdněná místa také jen prozatímně, dokud nebude zákonem stanoveno, jak a kým mají být různí úředníci jmenováni. Přesto však jsou starostové a ostatní úředníci jmenováni definitivně.
Ministr Kühlwetter prohlašuje, že vcelku s panem Gladbachem souhlasí a že zařídí, aby starostové byli jmenováni jen prozatímně.
Další interpelaci pana Gladbacha o sesazení mnoha úředníků, které ti, kdo jim podléhali, nenáviděli a z nichž někteří, zejména na venkově, byli v prvním revolučním elánu vyhozeni z úřadů, pan předseda Grabow dovedně obešel.
Po projednání několika otázek jednacího řádu přichází na pořad interpelace poslance Dierschka o kozlínské adrese[122], kterou rozšiřují a podporují krajské a okresní správy. Pan poslanec však docela zapomněl, že jeho dotaz přijde dnes na pořad, a proto si s sebou nevzal nutné dokumenty, jimiž by jej odůvodnil. Nemohl tedy udělat nic jiného než pronést pár všeobecných frází o reakci, vyslechnout nanejvýš neuspokojivou ministrovu odpověď a předsedovo konstatování, že nyní je zajisté plně uspokojen.
Pan Dierschke však podává další interpelaci: zda mají ministři v úmyslu čelit reakčním pokusům šlechty a úřednické strany.
Zdá se, že také k této otázce zapomněl pan poslanec písemný materiál. Místo faktů přednesl zase jen vzletné fráze a nenapadlo ho nic lepšího než požadovat na vládě, aby vydala prohlášení proti reakci.
Pan Kühlwetter ovšem odpovídá, že ho nezajímá smýšlení šlechtických statkářů a úředníků, nýbrž jejich jednání, že tito lidé požívají stejné svobody jako pan Dierschke, a ostatně, ať pan Dierschke tedy uvede fakta. A pošetilý nápad o "výnosu" proti reakci s patřičnou povzneseností odmítá. Pan Dierschke uvádí nyní jako fakta, že v jeho okrese Ohlau se prý zemský rada vyslovil, že Národní shromáždění se nedohodne, dokud je nesjednotí kartáčová palba, a jejich poslanec (tj. Dierschke sám) prý na to řekl, pověsit ministra - to že je maličkost.
Z toho učinil předseda závěr, že pan Dierschke dostal uspokojivou odpověď také na druhou interpelaci, a pan Dierschke nemá co poznamenat.
Pan Hansemann však není spokojen. Vytýká řečníkovi, že odbočil od věci. "Dává shromáždění na uváženou, sluší-li se vznášet vůči úředníkům osobní obvinění, není-li zároveň podloženo důkazy."
Po této hrdé výzvě a za hlasitého volání "bravo" na pravici a v obou středech pan Hansemann usedá.
Poslanec Elsner podává naléhavý návrh. Nechť se neprodleně jmenuje komise, jež by přezkoumala postavení přadláků a tkalců a také situaci v celém pruském plátenictví.
Pan Elsner v krátkém a výstižném projevu informuje shromáždění o tom, jak stará vláda v každém jednotlivém případě obětovala plátenictví dynastickým a legitimistickým zájmům nebo spíše nápadům. Jako doklad uvádí Španělsko, Mexiko, Polsko, Krakov.
Fakta byla naštěstí přesvědčivá a týkala se jen staré vlády. Proto nikdo nic nenamítal; vláda prohlásila, že se předem dává komisi k disposici, a návrh byl jednomyslně přijat.
Nato následuje d'Esterova interpelace o ostříhaných Polácích.[123]
D'Ester prohlašuje, že žádá vysvětlení nejen k faktu samému, nýbrž zejména o opatřeních, která vláda proti takovému jednání učinila. Proto se také neobrací na ministra války, nýbrž na celou vládu.
Pan Auerswald: Jestliže d'Ester nežádá vysvětlení k tomuto speciálnímu případu, pak "vláda nemá zájem" na projednávání této otázky.
Vláda opravdu nemá "zájem" na projednávání této otázky! To je nám novinka! Vždyť interpelace se obvykle podávají právě v takových otázkách, na jejichž projednávání "vláda nemá zájem"! Právě proto, že nemá zájem na jejich zodpovězení, právě proto, pane ministerský předsedo, se vláda interpeluje.
Mimochodem, pan předseda vlády se asi domnívá, že je tu mezi svými podřízenými, a ne nadřízenými. Zodpovězení otázky se snaží učinit závislým nikoli na zájmu shromáždění, nýbrž na zájmu vlády o tuto věc!
Pouze nezkušeností pana předsedy Grabowa si vysvětlujeme, že nevolal pana Auerswalda pro tuto byrokratickou aroganci k pořádku.
Ministerský předseda ostatně ujišťoval, že se proti stříhání Poláků energicky zakročí, něco bližšího však bude moci sdělit až později.
D'Ester ochotně souhlasí s odložením odpovědi, žádá však, aby byl udán den, kdy Auerswald odpoví.
Pan Auerswald, který patrně nedoslýchá, odpovídá: Domnívám se, že v mém prohlášení není nic, co by nasvědčovalo tomu, že by se vláda později nechtěla vrátit (!) k této otázce; den však nemůže ještě určit.
Avšak Behnsch a d'Ester prohlašují výslovně, že žádají vysvětlení také o faktu samém.
Nato následuje d'Esterova druhá interpelace: co znamenají vojenská opatření v Porýnské provincii a zejména v Kolíně a zda jsou nutná na ochranu hranic s Francií?
Pan Schreckenstein odpovídá: Kromě několika záložníků nebylo na Rýn po celé měsíce posláno žádné vojsko. (Ovšem, statečný Bayarde, ale dávno už ho tam bylo příliš mnoho.) Všechny pevnosti, nejen Kolín, se uvádějí do bojové pohotovosti, aby vlast nebyla v nebezpečí.
Znamená to tedy, že nebude-li vojsko v Kolíně umístěno do opevnění, kde nemá vůbec co dělat a kde je velmi špatně ubytováno, nedostane-li dělostřelectvo děla, nebude-li vojsko zásobeno na osm dní dopředu chlebem, nedostane-li pěchota ostré střelivo a dělostřelectvo kartáče a dělové koule, že vlast bude v nebezpečí? Podle slov pana Schreckensteina bude vlast mimo nebezpečí teprve tehdy, až budou Kolín a ostatní velká města v nebezpečí!
Ostatně "všechny přesuny vojska se musí dít na základě uvážení vojenského činitele, ministra války, jinak by za ně nemohl být odpovědný"!
Vypadá to, jako by tu mluvila dívenka dotčená ve své nevinnosti, a ne pruský pro tempore Bayard[a], rytíř bez bázně a hany, říšský baron Roth von Schreckenstein, jehož pouhé jméno už nahání hrůzu!
Jestliže poslanec MUDr. d'Ester, který vedle mohutné postavy říšského barona Rotha von Schreckenstein vskutku vyhlíží jako trpaslík, se tohoto Schreckensteina dotazuje, co znamená to či ono opatření, tu se veliký říšský baron domnívá, že mu maličký doktor chce vzít právo rozhodovat o rozmístění vojska, a pak ovšem nemůže být odpovědný!
Zkrátka a dobře: pan ministr války prohlašuje, že nesmí být volán k odpovědnosti, jinak by vůbec nemohl být odpovědný.
Ostatně jakou váhu má interpelace nějakého poslance ve srovnání s "uvážením vojenského činitele a dokonce ministra války"!
D'Ester ovšem prohlašuje, že ho vysvětlení neuspokojuje, ale ze Schreckensteinovy odpovědi vyvozuje ten závěr, že vojenské přípravy se dály na obranu hranic s Francií.
Ministerský předseda Auerswald se proti tomuto závěru ohrazuje.
Budou-li všechny pohraniční pevnosti uvedeny do bojové pohotovosti, budou tím patrně všechny hranice "kryty". Budou-li všechny hranice kryty, bude přece "kryta" i hranice s Francií.
Pan Auerswald připouští, že premisy jsou správné, ale "jménem vlády nepřijímá" závěr.
My naopak "přijímáme jménem" zdravého lidského rozumu, že pan Auerswald není jen nedoslýchavý.
D'Ester a Pfahl ihned protestují. Reichenbach prohlašuje, že Nisa, nejsilnější slezská pevnost proti Východu, vůbec nedostala silnější posádku a je ve velmi zuboženém stavu. Když začíná uvádět podrobnosti, ztropí pravice podporována středem strašlivý povyk, a Reichenbach je nucen opustit tribunu.
Pan Moritz:
"Hrabě Reichenbach neuvedl důvod, proč si vzal slovo (!). Mám za to, že z téhož důvodu si mohu vzít slovo i já (!!). Pokládám za neparlamentní a v dějinách parlamentu dosud neslýchané takovýmto způsobem… (silný hluk) uvádět vládu do rozpaků a mluvit o věcech, které nepatří na veřejnost... Nebyli jsme sem posláni proto, abychom uváděli vlast v nebezpečí." (Strašný povyk. Milý Moritz je nucen opustit tribunu.)
Poslanec Esser I. utišuje hluk tím, že se pouští do právě tak důkladného jako vhodného vysvětlování § 28 jednacího řádu.
Pan Moritz protestuje a prohlašuje, že vůbec nechtěl přednést faktickou opravu, že si pouze chtěl "vzít slovo z téhož důvodu jako hrabě Reichenbach"! Konservativní část shromáždění se ho zastává a odměňuje ho hlasitými výkřiky "bravo", proti čemuž však krajní levice hlučně protestuje.
Auerswald:
"Což je na místě, aby se projednávaly jednotlivě nebo souhrnně takové podrobnosti o obranyschopnosti pruského státu?"
K tomu poznamenáváme předně, že se nejednalo o obranyschopnosti státu, nýbrž o jeho neschopnosti k obraně. Za druhé, že není na místě to, že ministr války zbrojí proti vnitrozemí, a ne proti cizině, a že je naprosto na místě, že se mu připomínají jeho povinnosti.
Pravice se hrozně nudí a žádá konec debaty. Za všeobecného hluku prohlašuje předseda, že otázka je vyřízena.
Na pořadu je dotaz Jungův. Pan Jung pokládá za vhodné nebýt přítomen. Prapodivné zastupování lidu!
Následuje interpelace poslance Scholze. Ta zní doslova:
"Interpelace k panu ministru vnitra, je-li s to podat vysvětlení nebo ochoten dát odpověď ve věci neúčelného zavedení konstáblů[124] v obvodech."
Předseda: Táži se především, je-li tato interpelace jasná.
(Interpelace není jasná a čte se podruhé.)
Ministr Kühlwetter: Nevím vskutku, jaké vysvětlení se na mně žádá. Otázka mi není jasná.
Předseda: Podporuje někdo interpelaci? (Nepodporuje.)
Scholz: Beru prozatím dotaz zpět.
Po této nevyrovnatelné, "v dějinách parlamentu neslýchané" scéně se rovněž stáhneme pro dnešek "zpět".
Napsal B. Engels 4. července 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 35 z 5. července 1848Podle textu novin
Přeloženo z němčiny__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — Bayard našich dnů. (Pozn. red.)
122 Kozlínská adresa - výzva kontrarevolučních junkerů a úředníků města Köslinu (Kozlín, dnes Koszalin, Pomořany) z 23. května 1848 k pruskému obyvatelstvu, aby táhlo na Berlín a potlačilo revoluci.
123 Tím se míní potupné opatření generála Pfuela, který dával zajaté polské vzbouřence dohola ostříhat.
124 V létě roku 1848 byl v Berlíně organisován vedle normální policie ozbrojený neuniformovaný útvar, který měl zasahovat jednak při pouličních bojích a masových lidových akcích, jednak měl provádět výzvědnou činnost. Těmto policistům se říkalo konstáblové podle členů zvláštní pořádkové služby (special constables) v Anglii, kteří značně přispěli ke zmaření chartistické demonstrace 10. dubna 1848.