Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Róza Luxemburgová
Sociální reforma nebo sociální revoluce?
Úvod
Název tohoto spisku snad na první pohled překvapí: Sociální reforma či sociální revoluce? Má být sociální demokracie proti sociální reformě? Či má – jako protiklad sociální reformy – postavit sociální revoluci, převrat dnešního řádu, jako konečný cíl? Ovšem že ne. Sociální demokracie může vést denní třídní boj a pracovat pro konečný cíl: pro uchvácení politické moci proletariátem a odstranění mzdové soustavy zatím jen tak, že již v dnešním řádě bojuje o sociální reformy, o lepší postavení širokých vrstev, o zdemokratizování zřízení veřejných. Pro sociální demokracii jest mezi sociální reformou a sociální revolucí nerozlučná souvislost, neboť boj o sociální reformu jest jí prostředkem, ale sociální převrat účelem. Tyto dvě složky dělnického hnutí byly postaveny proti sobě teprve v teorii Eduarda Bernsteina, kterou vyložil ve statích „Probleme des Socialismus“ („Neue Zeit“ 1897 – 98) a hlavně ve své knize: Voraussetzungen des Sozialismus (Předpoklady socialismu, český překlad vyšel v Knihovně Samostatnosti.)
Prakticky jest celá tato teorie vlastně radou, aby se upustilo od sociálního převratu, konečného cíle sociální demokracie a udělal se ze sociální reformy místo prostředku třídního boje jeho účel. To formuloval nejvýstižněji a nejpřesněji Bernstein sám, když napsal: „Konečný cíl, ať jakýkoliv, mi není ničím, hnutí jest mi vším.“
Ale socialistický konečný cíl je to jediné podstatné, čím se liší hnutí sociálně-demokratické od měšťácké demokracie a od měšťáckého radikalismu, a proč se celé dělnické hnutí obrací od jalového záplatování kapitalistického řádu, aby se nerozpadl, k třídnímu bojí proti tomuto řádu, za jeho odstranění. Proto otázka: „sociální reforma či sociální revoluce?“ ve smyslu bernsteinském jest pro sociální demokracii zároveň otázkou: „být či nebýt?“ Vypořádáme-li se s Bernsteinem a jeho stoupenci, nejde při tom konec konců o takový či onaký způsob boje, ani o tu či onu taktiku, ale o celou existenci sociálně demokratického hnutí.
Toto poznání jest pro dělníky dvojnásob důležité, poněvadž tu jde přímo o ně, o jejich vliv na hnutí, jde zrovna o jejich kůži. Oportunistický směr ve straně, formulovaný teoreticky Bernsteinem, jest vlastně nevědomou snahou zajistit převahu maloměšťáckých živlů, které přešly do strany a v jejich duchu přetvořit praxi i cíle strany. Otázka: sociální reforma či sociální revoluce, otázka konečného cíle a hnutí jest s druhé strany otázkou, má-li dělnické hnutí být maloměšťácké či proletářské.