Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
Úkoly proletariátu v naší revoluci
Agrární a národnostní program
13. V současné době nemůžeme s jistotou vědět, zda se na ruské vesnici v nejbližší budoucnosti rozvine mohutná agrární revoluce. Nemůžeme vědět, jak hluboká je třídní diferenciace rolnictva, která se v poslední době nepochybně prohloubila, diferenciace na zemědělské dělníky, námezdní dělníky a chudé rolníky („poloproletáře“) na jedné straně a na zámožné a střední rolníky (kapitalisty a malé kapitalisty) na straně druhé. Na tyto otázky odpoví a může odpovědět jedině zkušenost.
Jako strana proletariátu jsme však bezpodmínečně povinni nejen ihned předložit agrární (pozemkový) program, ale také propagovat okamžitě uskutečnitelná praktická opatření v zájmu rolnické agrární revoluce v Rusku.
Musíme požadovat nacionalizaci veškeré půdy, tj. převedení veškeré půdy ve státě do vlastnictví ústřední státní moci. Tato moc musí stanovit mimo jiné rozsah půdního fondu vhodného k osídlení, vydat zákony o ochraně lesů, o melioracích atd., bezpodmínečně zakázat jakékoli prostřednictví mezi vlastníkem půdy, tj. státem, a jejím pachtýřem, tj. hospodářem (zakázat jakékoli další propachtovávání půdy). Avšak veškeré právo nakládat s půdou a určovat místní podmínky držby a užívání musí mít zcela a výhradně oblastní a místní sověty rolnických zástupců, a nikoli byrokrati, úředníci.
V zájmu zdokonalování techniky výroby obilí a zvyšování produkce i v zájmu rozvoje racionální velkovýroby a veřejné kontroly nad ní musíme v rolnických výborech usilovat o to, aby bylo z každého zkonfiskovaného velkostatku vytvořeno velké vzorové hospodářství pod kontrolou sovětů zástupců zemědělských dělníků.
Maloburžoaznímu frazérství a politice, projevující se zejména v planém řečnění eserů o „spotřební“ či „pracovní“ normě, o „socializaci půdy“ apod., musí strana proletariátu čelit vysvětlováním, že za zbožní výroby nemůže systém drobných hospodářství zbavit lidstvo bídy a útlaku.
Proletářská strana nebude hned a nevyhnutelně rozdělovat sověty rolnických zástupců, musí však vysvětlovat, že jsou nezbytné zvláštní sověty zástupců zemědělských dělníků a zvláštní sověty zástupců chudých (poloproletářských) rolníků nebo alespoň zvláštní stálé porady zástupců rolníků tohoto třídního postavení, a to jako samostatných frakcí nebo stran uvnitř společných sovětů rolnických zástupců. Jinak všechny medové maloburžoazní narodnické fráze o rolnictvu jako celku by jen zastíraly, jak zámožní rolníci, kteří jsou pouhou odrůdou kapitalistů, klamou nemajetné masy.
Na rozdíl od buržoazně liberální nebo čistě byrokratické agitace mnohých eserů a sovětů dělnických a vojenských zástupců, kteří rolníkům doporučují, aby nezabírali statkářskou půdu a nepřistupovali k agrárním reformám, dokud nebude svoláno Ústavodárné shromáždění, musí proletářská strana rolníky vyzývat, aby na základě rozhodnutí místních rolnických zástupců okamžitě sami prováděli pozemkovou reformu a okamžitě konfiskovali statkářskou půdu.
Přitom je zvlášť důležité trvat na tom, že se musí zvýšit výroba potravin pro vojáky na frontě a pro města, že je absolutně nepřípustné jakékoli vybíjení dobytka, poškozování a ničení nářadí, strojů, budov aj. aj.
14. V národnostní otázce musí proletářská strana především pro všechny národy a národnosti utlačované carismem, násilně připojené nebo násilně držené v hranicích státu, tj. anektované, obhajovat vyhlášení a okamžité nastolení úplné svobody oddělit se od Ruska.
Všechna prohlášení, deklarace a manifesty o upuštěni od anexí jsou jen buržoazním klamáním lidu nebo maloburžoazním naivním přáním, nejsou-li provázena faktickým nastolením svobody oddělit se.
Proletářská strana usiluje o vytvoření co největšího státu, protože je to pro pracující výhodné, usiluje o sblížení a posléze splynutí národů, avšak nechce tohoto cíle dosáhnout násilím, nýbrž výhradně svobodným, bratrským svazkem dělníků a pracujících mas všech národů.
Čím demokratičtější bude v Rusku republika, čím úspěšněji se zorganizuje v republiku sovětů dělnických a rolnických zástupců, tím víc budou pracující masy všech národů dobrovolně tíhnout k této republice.
Programem revolučního proletariátu tedy je úplná svoboda oddělení, co nejširší místní (a národnostní) autonomie a podrobně vypracované záruky práv národnostních menšin.