Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Vladimír Iljič Lenin
říjen 1917

Úkoly revoluce

Rusko je maloburžoasní země. Obrovská většina obyvatelstva patří k maloburžoasní třídě. Její kolísání mezi buržoasií a proletariátem je nezbytné. Jedině tehdy, když se tato třída připojí k proletariátu, je vítězství revoluce, mír, svoboda a zabrání půdy pracujícími zajištěno snadno, pokojně, rychle a klidně.

Průběh naší revoluce nám ukazuje, jak se toto kolísání projevuje v praxi. Nedělejme si ilusí o eserské a menševické straně a pevně setrvejme na své třídní proletářské cestě. Bída chudých rolníků, hrůzy války a hrůzy hladu — to všecko ukazuje masám stále názorněji a názorněji správnost proletářské cesty a nutnost podpory proletářské revoluce.

„Pokojné“ maloburžoasní naděje, skládané v „koalici“ s buržoasií, v paktování s ní, v možnost „pokojně“ počkat na „brzké“ svolání Ústavodárného shromáždění a pod. — to všecko je bezohledně, krutě a neúprosně rozmetáváno průběhem revoluce. Kornilovština byla posledním krutým a dalekosáhlým ponaučením, které bylo doplňkem tisíců a tisíců drobných ponaučení, která záležela v tom, že kapitalisté a statkáři klamou dělníky a rolníky venku na místech, že důstojníci klamou vojáky atd. atp.

Nespokojenost, pobouření a rozhořčení v armádě, mezi rolnictvem a mezi dělníky se vzmáhá. „Koalice“ eserů a menševiků s buržoasií, „koalice“ ‚ která všecko slibuje a nic nedělá, rozjitřuje masy, otvírá jim oči a žene je k povstání.

Vzmáhá se levá oposice mezi esery (Spiridonová aj.) a mezi menševiky (Martov aj.) — dosáhla už 40% v „Sovětu“ a na „sjezdu“ těchto stran. A dole, mezi proletariátem a rolnictvem, zejména chudým, je většina eserů a menševiků „levá“.

Kornilovština učí, kornilovština mnohému naučila.
Není možno předvídat, zda Sověty budou nyní s to jít dále než eserští a menševičtí vůdcové a tím zajistit pokojný vývoj revoluce, nebo opět budou váhat a tím činit proletářské povstání nevyhnutelným.

Není možno to předvídat.
Na nás je, abychom pomohli učinit vše možné k zajištění „poslední“ vyhlídky na pokojný vývoj revoluce, abychom tomu napomohli výkladem našeho programu, objasňováním jeho všelidového rázu, vysvětlováním, že naprosto vyhovuje zájmům a požadavkům obrovské většiny obyvatelstva.

Tento článek má být právě pokusem o výklad tohoto programu.
Jděme s tímto programem více „dolů“, mezi masy, mezi zaměstnance, mezi dělníky a mezi rolníky, a nejenom mezi našince, ale zejména mezi eserské, indiferentní a neuvědomělé. Vynasnažme se je pobídnout, aby samostatně přemýšleli, přijímali svá vlastní usnesení, posílali své delegace na poradu, do Sovětů a do vlády — a pak naše práce nebude marná, ať porada dopadne jakkoli. Pak se ukáží kladné výsledky této práce i na poradě, i ve volbách do Ústavodárného shromáždění, i v jakékoli politické činnosti vůbec.

Život ukazuje správnost bolševického programu a taktiky. Od 20. dubna do kornilovštiny uplynula tak krátká doba a tak mnohé se stalo.

Zkušenosti mas, zkušenosti utiskovaných tříd jim za tu dobu přinesly nesmírně mnoho poučení a eserští a menševičtí vůdcové se úplně odtrhli od mas. To se nejlépe ukáže právě na zcela konkretnírn programu, pokud se podaří jeho projednávání zanést mezi masy.

ZHOUBNOST PAKTOVÁNÍ SE S KAPITALISTY

1. Ponechat u kormidla moci představitele buržoasie, byť i v nevelkém počtu, ponechat u vesla takové zjevné kornilovce jako generály Alexejeva, Klembovského, Bagrationa, Gagarina aj., nebo takové, kteří prokázali svou úplnou bezmocnost vůči buržoasii a svou schopnost počínat si bonapartisticky jako Kerenským – znamená plně uvolnit cestu s jedné strany hladu a neodvratné hospodářské katastrofě, kterou kapitalisté záměrně uspišují a zostřují, a s druhé strany vojenské katastrofě, neboť armáda nenávidí hlavní stan a nemůže se s nadšením zúčastnit imperialistické války. Kromě toho není pochyby, že kornilovští generálové a důstojníci, když zůstanou u kormidla moci, obnaží záměrně frontu Němcům, jako to učinili s Haličí a Rigou. Zabránit tomu může jedině ustavení nové vlády na nových základech, o kterých pojednávám dále. Pokračovat v jakémkoli paktování s buržoasií po tom všem, co se stalo od 20. dubna, bylo by od eserů a menševiků nejenom chybou, nýbrž přímou zradou na lidu a revoluci.

VLÁDU SOVĚTŮM

2. Veškerou moc ve státě musí převzít výhradně zástupci Sovětů dělníků, vojáků a rolníků na podkladě určitého programu a úplné odpovědnosti vlády vůči Sovětům. Musí být neprodleně provedeny nové volby do Sovětů, jednak proto, aby se využilo všech zkušeností, kterých lid nabyl v posledních týdnech revoluce, mimořádně bohatých obsahem, jednak proto, aby byly odstraněny nehorázné nesprávnosti (disproporcionalita, nerovnost voleb atp.), které leckde nebyly korigovány.

V jednotlivých místech, kde není ještě demokraticky zvolených orgánů, jakož i v armádě, musí veškerou moc převzít výhradně místní sověty a jimi volení komisaři a jiné, jedině volené orgány.

Bezpodmínečně a všude, za úplné podpory státu, musí být provedeno ozbrojení dělníků a revolučních vojsk, tj. takových vojsk, která opravdu prokázala, že jsou s to potlačit kornilovce.

MÍR NÁRODŮM

3. Sovětská vláda musí okamžitě nabídnout všem válčícím národům (tj. jejich vládám a zároveň dělnickým a rolnickým masám) hned teď uzavření všeobecného míru za demokratických podmínek, jakož i okamžité příměří (třebas na 3 měsíce).

Hlavní podmínkou demokratického míru je vzdát se anexí (výbojů) — nikoliv v onom nesprávném smyslu, že všechny mocnosti mají dostat zpět to, co ztratily, nýbrž v tom jedině správném smyslu, že každý národ, bez jakékoli výjimky, v Evropě i v koloniích, nabývá svobody a možnosti, aby sám rozhodl, zda utvoří samostatný stát, nebo vstoupí do svazku kteréhokoli jiného státu.

Nabízí-li sovětská vláda mírové podmínky, musí sama okamžitě přikročit k jejich skutečnému plnění, tj. uveřejnit a zrušit tajné smlouvy, kterými jsme doposud vázáni, které uzavřel car a kterými je ruským kapitalistům slíbeno oloupení Turecka, Rakouska atd. Potom jsme povinni hned vyhovět podmínkám Ukrajinců a Finů, zajistit jim, jakož i všem příslušníkům jiných národů v Rusku, úplnou svobodu včetně svobody oddělení, totéž provést v celé Armenii, zavázat se vyklidit ji a vyklidit i turecké území, které jsme obsadili, atd.

Takové mírové podmínky kapitalisté neuvítají příznivě, avšak mezi všemi národy vzbudí tak obrovské sympatie a vyvolají tak velký, světodějný výbuch nadšení a všeobecného pobouření proti prodlužování lupičské války, že se nám se vší pravděpodobností ihned dostane příměří a souhlasu k zahájení jednání o mír. Neboť dělnická revoluce proti válce všude nezadržitelně roste a nemůže být uspíšena frázemi o míru (kterými všechny imperialistické vlády, i naše vláda Kerenského, dávno klamou dělníky a rolníky), nýbrž jedině rozchodem s kapitalisty a nabídkou míru.

Jestliže se uskuteční to, co je nejméně pravděpodobné, tj. jestliže ani jeden válčící stát nepřistoupí na příměří, stane se válka s naší strany opravdu vynucenou, opravdu spravedlivou a obrannou válkou. Už pouhá okolnost, že si to proletariát a chudé rolnictvo uvědomí, učiní Rusko mnohem silnějším i vojensky, zejména po úplném rozchodu s kapitalisty, odírajícími lid, nemluvě už o tom, že to pak s naší strany bude nikoli válka jen slovy, nýbrž válka opravdová, válka ve svazku s utiskovanými třídami všech zemí, válka ve svazku s utiskovanými národy celého světa.

Zejména je třeba varovat lid před tvrzením kapitalistů, kterému mnohdy podléhají největší ustrašenci a šosáci, že prý angličtí a jiní kapitalisté, jestliže zrušíme svůj nynější, lupičský spolek s nimi, budou s to vážně poškodit ruskou revoluci. Takové tvrzení je skrz naskrz lživé, neboť „finanční podpora od spojenců“, obohacující bankéře, „podpírá“ ruské dělníky a rolníky asi tak, jako oběšence provaz. V Rusku je dostatek obilí, uhlí, nafty a železa, a aby byla distribuce těchto výrobků správně zorganisována, je jen nutno zbavit se statkářů a kapitalistů, odírajících lid. Pokud jde o eventuální nebezpečí války, kterou ruskému lidu hrozí jeho nynější spojenci, pak předpoklad, že Francouzi a Italové by byli s to spojit své armády s armádami německými a poslat je proti Rusku, které by navrhlo spravedlivý mír, je zjevně nesmyslný, i kdyby Anglie, Amerika a Japonsko vypověděly Rusku válku (což je pro ně krajně ztíženo jak pro neobyčejnou nepopularitu takové války mezi masami, tak i proto, že se materiální zájmy kapitalistů těchto zemí mezi sebou rozcházejí pro rozdělení Asie, a zejména pro vydrancování Číny), nemohly by Rusku způsobit ani setinu oné škody a oněch útrap, které mu způsobuje válka s Německem, Rakouskem a Tureckem.

PŮDU PRACUJÍCÍM

4. Sovětská vláda musí neprodleně prohlásit, že soukromé vlastnictví statkářské půdy se ruší bez náhrady, a tyto pozemky odevzdat do správy rolnických výborů, dokud o věci nerozhodne ústavodárné shromáždění. Do správy týchž rolnických výborů musí být převeden i statkářský inventář, který bude bezpodmínečně půjčován v užívání především, a to bezplatně, chudým rolníkům.

Taková opatření, po kterých už dávno volá obrovská většina rolnictva v resolucích rolnických konferencí i v stovkách mandátů z míst (jak je to mimo jiné patrno i z vzorného rolnického mandátu, uveřejněného v „Izvěstijích Sovětu rolnických zástupců“ a sestaveného z 242 rolnických mandátů), jsou naprosto a neodkladně nezbytná. Žádné průtahy, kterými rolnictvo tak trpělo za „koaliční“ vlády, nejsou už přípustné.

Každá vláda, jež by otálela s těmito opatřeními, musí být prohlášena za vládu protilidovou, za vládu, jež zaslouží, aby byla svržena a rozdrcena povstáním dělníků a rolníků. A naopak, jedině vláda, která provede tato opatření, bude vládou všeho lidu.

BOJ PROTI HLADU A HOSPODÁŘSKÉMU ROZVRATU

5. Sovětská vláda musí neprodleně zavést v celostátním měřítku dělnickou kontrolu nad výrobou a distribucí. Jinak, jak už ukázaly zkušenosti z 6. května, jsou všechny sliby reforem a pokusy o ně marné a veškeré zemi s týdne na týden hrozí hlad a neslýchaná katastrofa.

Je nezbytně třeba provést ihned znárodnění bank a pojišťovnictví, jakož i nejdůležitějších průmyslových odvětví (těžba nafty, kamenného uhlí, hutnictví, cukrovarnictví a pod.) zároveň s naprostým zrušením obchodního tajemství a stanovením stálého dozoru dělníků a rolníků nad nepatrnou menšinou kapitalistů, kteří vydělávají na státních dodávkách, obcházejí povinnost předkládat účty a vyhýbají se spravedlivému zdanění svých zisků a majetků.

Taková opatření, kterými není brána ani kopějka vlastnictví ani středním rolníkům, ani kozákům, ani drobným řemeslníkům, jsou naprosto spravedlivá, aby bylo dosaženo rovnoměrného rozděleni válečných útrap, a jsou neodkladná k boji proti hladu. Jedině tehdy, bude-li učiněna přítrž záškodnictví kapitalistů a bude-li zamezeno, aby záměrně zavírali podniky, bude možno dosáhnout zvýšení produktivity práce, zavedení všeobecné pracovní povinnosti, správné směny obilí za průmyslové výrobky a návratu mnoha miliard papírových peněz, dosud skrývaných boháči, do státní pokladny.

Bez takových opatření je rovněž nemožné zrušit vlastnictví statkářské půdy bez náhrady, neboť na statkářských pozemcích váznou většinou hypotéky bank a zájmy statkářů a kapitalistů jsou nerozlučně propleteny.

Poslední resoluce hospodářského oddělení Všeruského ústředního výkonného výboru Sovětu dělnických a vojenských zástupců („Rabočaja Gazeta“ č. 152) přiznává nejen „škodlivost“ vládních opatření (na příklad zvýšení obilních cen k obohacení statkářů a kulaků), nejen „fakt úplné nečinnosti ústředních orgánů pro regulování hospodářského života, ustavených při vládě“ ‚ nýbrž že tato vláda dokonce „přestupuje zákony“. Toto přiznání vládnoucích stran, strany eserské a menševické, znovu dokazuje veškerou zločinnost politiky paktování s buržoasií.

BOJ PROTI KONTRAREVOLUCI STATKÁŘŮ A KAPITALISTŮ

6. Kornilovské a kaledinské povstání[1] bylo podepřeno celou třídou statkářů a kapitalistů, v čele se stranou kadetů (,‚lidové svobody“). To je už plně dokázáno fakty, uveřejněnými v „Izvěstijích“ Ustředního výkonného výboru.

Avšak ani pro úplné potlačení této kontrarevoluce, ba ani pro její stíhání nebylo učiněno nic a nemůže být učiněno nic významného, nepřevezmou-li moc sověty. Žádná komise, která není nadána státní mocí, není s to věc úplně vyšetřit, zatknout vinníky atd. To může a musí provést jedině sovětská vláda. Jedině tato vláda může, zatkne-li kornilovské generály a předáky buržoasní kontrarevoluce (Gučkova, Miljukova, Rjabušinského, Maklakova a spol.), rozpustí-li kontrarevoluční organisace (Státní dumu, organisace důstojníků atp.), postaví-li jejich členy pod dohled místních sovětů a rozpustí-li kontrarevoluční oddíly, zajistit Rusko před neodvratným opakováním „kornilovských“ pokusů.

Jedině tato vláda může ustavit komisi pro úplné a veřejné vyšetření případu kornilovců, jakož i všech jiných případů, byť jejich projednání bylo zahájeno na popud buržoasie, a bolševická strana by zase vyzvala dělníky, aby se plně podřídili a pomáhali jedině takové komisi.

Jedině sovětská vláda by mohla se zdarem potírat takovou nehoráznou nespravedlivost, že se kapitalisté pomocí milionů, vydřených lidu, zmocnili největších tiskáren a většiny novin. Je nutno zastavit buržoasní kontrarevoluční noviny („Rěč“, „Russkoje Slovo“ atp.), zkonfiskovat jejich tiskárny, prohlásit soukromé inseráty v novinách za státní monopol, přenést je do vládních novin, vydávaných Sověty a říkajících rolníkům pravdu. Jedině tak je možno a nutno vyrazit buržoasii z rukou mocnou zbraň beztrestných lží a pomluv, podvádění lidu, balamucení rolnictva a příprav kontrarevoluce.

POKOJNÝ VÝVOJ REVOLUCE

7. Před demokracií Ruska, před Sověty, před eserskou a menševickou stranou se nyní otvírá v historii revolucí neobyčejně vzácná možnost zajistit svolání Ústavodárného shromáždění v stanovené době, bez dalších průtahů, možnost zajistit zemi před vojenskou a hospodářskou katastrofou, možnost zajistit pokojný rozvoj revoluce.

Uchopí-li Sověty nyní plně a výhradně státní moc, aby provedly výše vyložený program, je jim zajištěna nejen podpora devíti desetin obyvatel Ruska, dělnické třídy a obrovské většiny rolnictva. Je jim zajištěno i obrovské revoluční nadšení armády a většiny lidu, nadšení, bez něhož zdolat hlad a válku je nemožné.

Nemohlo by být ani řeči o vzepření se proti Sovětům, kdyby Sověty samy nekolísaly. Žádná třída se neopováží podniknout povstání proti Sovětům, a statkáři i kapitalisté, poučeni zkušeností z kornilovštiny, pokojně postoupí moc, požádají-li o to ultimativně Sověty. Aby mohl být překonán odpor kapitalistů proti programu Sovětů, postačí dozor dělníků a rolníků nad vykořisťovateli a taková trestní opatření proti neposlušným, jako je konfiskace veškerého majetku, spojená s kratším pobytem v žaláři.

Kdyby Sověty uchopily veškerou moc, mohly by ještě nyní — a to je pravděpodobně jejich poslední vyhlídka zajistit pokojný vývoj revoluce, pokojné zvolení svých zástupců lidem, pokojný boj mezi stranami uvnitř Sovětů, vyzkoušení programu různých stran v praxi a pokojný přechod moci z rukou jedné strany do rukou strany druhé.

Bude-li tato možnost promeškána, pak veškerý průběh rozvoje revoluce, počínajíc hnutím 20. dubna a končíc korilovštinou, ukazuje na neodvratnost nejurputnější občanské války mezi buržoasií a proletariátem. Neodvratná katastrofa tuto válku uspíší. Občanská válka, jak ukazují všechna lidským rozumem postižitelná fakta a důvody, skončí úplným vítězstvím dělnické třídy, kterou bude podporovat chudé rolnictvo, aby bylo možné uskutečnit výše vyložený program, avšak může se stát velmi svízelnou a krvavou, může si vyžádat životů desetitisíců statkářů, kapitalistů a s nimi sympatisujících důstojníků. Proletariát, aby zachránil revoluci, necouvne před žádnými obětmi, a zachránit revoluci nelze, nebude-li proveden předložený program. Kdyby však Sověty uskutečnily svou poslední vyhlídku na pokojný rozvoj revoluce, proletariát by je všemožně podporoval.

__________________________________

Poznámky:

* Kaledinské povstání — kontrarevoluční akce vysokého důstojnictva donského kozáctva pod vedením generála A. M. Kaledina koncem r. 1917 a počátkem r. 1918. (Pozn. překl. čes. originálu)

 


>Otištěno v časopisu „Rabočij Puť“
(Dělnická cesta) č. 20. a 21.
z 9. – 10. října (26. – 27. září) 1917.

V. I. Lenin, Spisy z r. 1917,
ruské třísvazkové vydání,
sv. III, 1937, str. 131 – 139.

Převedeno z: V.I.Lenin, Vybrané spisy, sv. 2., Svoboda, Praha, 1950