V. I. Lenin: Stát a revoluce
srpen - září 1917
Předmluva k prvnímu vydání
Otázka státu nabývá nyní mimořádné důležitosti jak theoreticky, tak prakticko-politicky. Imperialistická válka neobyčejně urychlila a zostřila proces přeměny monopolistického kapitalismu v kapitalismus státně monopolistický. Strašný útlak pracujících mas státem, splývajícím stále těsněji s všemocnými svazy kapitalistů, se stává stále krutějším. Pokročilé země se přeměňují - mluvíme o jejich „zázemí” - ve vojenské donucovací káznice pro dělnictvo.
Neslýchané hrůzy a útrapy protahující se války činí postavení mas nesnesitelným, stupňují jejich pobouření. Zjevně narůstá mezinárodní proletářská revoluce. Otázka jejího poměru ke státu nabývá praktického významu.
Prvky oportunismu, nahromaděné desetiletími poměrně klidného vývoje, vytvořily směr sociálšovinismu, převládající v oficiálních socialistických stranách celého světa. Tento směr (Plechanov, Potresov, Breškovská, Rubanovič, potom v poněkud zastřené formě pánové Ceretěli, Černov, a spol. v Rusku; Scheidemann. Legien, David aj. v Německu; Renaudel, Guesde, Vandervelde ve Francii a v Belgii; Hyndman a fabiánci v Anglii atd., atd.) - socialismus slovy, šovinismus skutky – se vyznačuje podlým, lokajským přizpůsobením „vůdců“ „socialismu” nejenom zájmům „jejich” národní buržoazie, ale zejména zájmům „jejich” státu, neboť většina takzvaných velmocí dávno vykořisťuje a zotročuje celou řadu malých a slabých národů. A imperialistická válka je právě válkou za rozdělení a novou dělbu takové kořisti. Boj za vyproštění pracujících mas z vlivu buržoazie vůbec, a imperialistické buržoazie zvláště, je nemožný bez boje proti oportunistickým předsudkům o „státu”.
Nejdříve prozkoumáme Marxovo a Engelsovo učení o státu, přičemž zvlášte podrobně probereme zapomenuté nebo oportunisticky zkomolené stránky tohoto učení. Potom se budeme speciálně zabývat hlavním representantem tohoto komolení Karlem Kautským, nejznámějším vůdcem II. Internacionály (1889 - 1914), která za nynější války tak neslavně zbankrotovala. Nakonec vyvodíme hlavní závěry ze zkušeností ruských revolucí roku 1905, a zejména roku 1917. Tato revoluce zřejmě dovršuje nyní (počátkem srpna 1917) první období svého vývoje, avšak celá tato revoluce vůbec může být pochopena jedině jako jeden z článků v řetězu socialistických proletářských revolucí, vyvolávaných imperialistickou válkou. Otázka poměru socialistické revoluce proletariátu ke státu nabývá tak nejenom prakticko-politického, nýbrž i krajně aktuálního významu jako otázka, jak objasnit masám, co budou nuceny dělat v nejbližší budoucnosti pro své osvobození ze jha kapitálu.
V srpnu 1917
Autor
Předmluva k druhému vydání
Toto druhé vydání vychází téměř beze změn. Je připojen pouze 3. oddíl ke II. kapitole.
Moskva, 17. prosince 1918
Autor