Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
Dreyfusiáda
Staré se spojuje s novým — to platívalo o metodách vykořisťování a represí používaných carismem vždycky a ptatí to i dnes v republikánském Rusku. Politickou štvanici proti bolševikům jako straně mezinárodního revolučního proletariátu zintenzivňuje kontrarevoluční buržoazie sprostými pomluvami a „kampaní“ v tisku, která si v ničem nezadá s kampaní francouzských klerikálních a monarchistických listů v Dreyfusově aféře.
Za každou cenu obvinit Dreyfuse ze špionáže! — tak znělo heslo tehdy. Za každou cenu obvinit nějakého bolševika ze špionáže! — tak zní heslo dnes. Sprosté pomluvy, překrucování skutečnosti, nehorázné lži a rafinované úsilí zmást čtenáře — všech těchto metod neobyčejně horlivě používá žluťácký a vůbec celý buržoazní tisk. Výsledkem toho všeho je téměř nepříčetný šílený řev, v němž se někdy nedají rozeznat ani jednotlivě artikulované zvuky, natož argumenty.
Uvádím některé metody používané v naší nejnovější republikánské dreyfusiádě. Původně „vyrukovali“ s třemi nejzávažnějšími „argumenty“: s Jermolenkem, s 20 milióny u Kozlowského a se zapletením Parvuse do celé záležitosti.
Další den už hlavní štvavý list Živoje slovo uveřejňuje dvě „dementi“, v nichž tvrdí, že „vůdce“ bolševiků nebyl podplacen, ale že je to fanatik, a místo 20 miliónů uvádí 20 000. A jiný list už prohlašuje Jermolenkovy údaje za bezvýznamné.
V listu Listok Pravdy[145] ze 6. července jsme už ukázali, jak dokonale absurdní jsou Jermolenkovy výpovědi.[a] Je jasné, že teď není vhodné se na ně odvolávat.
V tomto listu byl zveřejněn také dopis Kozlowského, v němž jsou lživá nařčení vyvrácena. Když bylo vyvráceno 20 miliónů, slevují na 20 000 a místo přesné cifry zase „zaokrouhlují“!
Zapletli do toho Parvuse a snaží se stůj co stůj najít nějakou souvislost mezi ním a bolševiky, ačkoli ve skutečnosti právě bolševici označili Parvuse už v ženevském listu Social-demokrat za renegáta[b], nemilosrdně ho odsoudili jako německého Plechanova a jednou provždy tak vyloučili jakoukoli možnost sbližit se s podobnými sociálšovinisty. Právě bolševici ve Stockholmu na slavnostním zasedání za účasti švédských levých socialistů[146] kategoricky prohlásili, že s Parvusem nebudou vůbec hovořit, a také ho na sjezd odmítli pustit z jakéhokoli titulu, dokonce ani ne jako hosta.
Hanecki odpovídal za obchodní záležitosti jako zaměstnanec firmy, jejímž podílníkem byl Parvus. Obchodní a finanční korespondence ovšem procházela cenzurou a dá se v plném rozsahu kdykoli kontrolovat. Teď je snaha uvést tyto obchodní záležitosti do souvislosti s politikou, ačkoli pro to není nejmenší důkaz!!
Dochází až k tak komické situaci, že vyčítají Pravdě, že její telegramy socialistickým listům ve Švédsku a ve všech ostatních zemích (které samozřejmě také procházely cenzurou a jsou cenzuře v plném rozsahu známy) byly v německých listech přetiskovány někdy překrouceně. Jako by se z tiskové chyby nebo ze zlomyslného zkomolení mohla obviňovat Pravda!
Hotová dreyfusiáda, kampaň plná lží a pomluv, jejímž základem je zuřivá politická nenávist... Jak špinavé však musí být zdroje, jestliže ideový boj nahrazují rozšiřováním pomluv!
Napsáno 6—7. (19.—20.) července 1917
Poprvé otištěno v roce 1925
v publikaci Lenínskij sborník IVPodle rukopisu
__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a Viz Kdo má moc a kde je kontrarevoluce? v tomto svazku. Red.
b Viz Sebrané spisy 27, Praha 1986, s. 100—101. Red.
145 Listok Pravdy — jeden z názvů legálního bolševického deníku Pravda. Vyšlo jedno číslo 6. (19.) července 1917 (místo normálního čísla Pravdy) vzhledem k tomu, že v noci ze 4. na 5. (ze 17. na 18.) července demolovali junkeři a kozáci redakční místnosti Pravdy. V listě Listok pravdy vyšlo provolání ústředního a petrohradského výboru SDDSR(b) a vojenské organizace SDDSR(b) pod názvem Klid a ukázněnost a rovněž Leninovy články Kdo má moc a kde je kontrarevoluce?, Sprosté pomluvy reakčních listů a Alexinského, Pomluvy a fakta, Téměř k podstatě věci, Nová Dreyfusova aféra?.
146 Švédští leví socialisté (neboli strana mladých) — levicový směr ve švédské sociální demokracii. Za první světové války zastávali „mladí“ internacionalistické stanovisko a hlásili se k zimmerwaldské levici. V květnu 1917 založili Levicovou sociálně demokratickou stranu Švédska. Na sjezdu této strany v roce 1919 bylo přijato usnesení o vstupu do Komunistické internacionály. Revoluční křídlo strany vytvořilo v roce 1921 Komunistickou stranu Švédska.