Osmnáctý červen

Vladimír Iljič Lenin

Osmnáctý červen

Osmnáctý červen rozhodně vejde do dějin revoluce v Rusku jako jeden z mezníků.

Vzájemné postavení tříd, jejich vztah ve vzájemném boji, jejich síla, zejména ve srovnání se silou stran — to všechno ukázala nedělní demonstrace tak zřetelně, tak výrazně a přesvědčivě, že je bez ohledu na průběh a zaměření dalšího vývoje obrovským přínosem pro uvědomování a objasňování situace.

Demonstrace lehce vyvrátila během několika hodin povídačky o bolševických spiklencích a nesporně a názorně ukázala, že avantgarda pracujících mas Ruska, drtivá většina průmyslového proletariátu a armády v hlavním městě podporuje hesla, která naše strana vždy hájila.

Rázný krok dělnických a vojenských praporů. Asi půl miliónu demonstrantů. Jednotný a svorný nástup. Jednotná hesla, mezi nimiž v obrovské míře převládala hesla jako „Všechnu moc sovětům“, „Pryč s deseti kapitalistickými ministry“, „Ani separátní mír s Němci, ani tajné smlouvy anglickými a francouzskými kapitalisty“ apod. Žádný očitý svědek demonstrace nezapochyboval o vítězství těchto hesel mezi organizovaným předvojem dělníků a vojáků v Rusku.

Demonstrace z 18. června se stala demonstrací sil a politiky revolučního proletariátu, který dává revoluci směr a ukazuje jí východisko ze slepé uličky. V tom je obrovský historický význam nedělní demonstrace, tím se zásadně liší od demonstrací v den pohřbu obětí revoluce a na 1. máje. Tehdy to byla masová akce na počest prvního vítězství revoluce a jejích hrdinů, pohled lidu zpět na první etapu cesty ke svobodě, kterou zdolal velmi rychle a úspěšně. První máj byl svátkem tužeb a nadějí spjatých s dějinami světového dělnického hnutí, s jeho ideálem míru a socialismu.

Žádná z těchto dvou demonstrací si nekladla za úkol ukázat směr dalšího vývoje a ani to ukázat nemohla. Ani jedna, ani druhá neukázala masám a jménem mas konkrétní, určité, aktuální zaměření revoluce, kam má směřovat a jak.

V tomto smyslu byl 18. červen první politickou ukázkou akce, vysvětlením, které nebylo vyčteno z knih, brožur či novin, ale bylo v praxi, ne prostřednictvím vůdců, ale prostřednictvím mas, vysvětlením, jak různé třídy jednají, jak chtějí a budou jednat v zájmu rozvoje revoluce.

Buržoazie se poschovávala. Pokojných demonstrací, uspořádaných nespornou většinou lidu, se samostatnými hesly jednotlivých stran a s hlavním cílem demonstrovat proti kontrarevoluci, takových demonstrací se buržoazie odmítla účastnit. A je to pochopitelné. Vždyť buržoazie vlastně představuje kontrarevoluci. Schovává se před lidem a organizuje proti němu skutečná kontrarevoluční spiknutí. Strany eserů a menševiků, které dnes v Rusku vládnou, se v historický den 18. června názorně předvedly jako strany kolísavé. Jejich hesla vyjadřovala rozkolísanost a za jejich hesly šla — zřetelně a zcela očividně — menšina. Stát na místě, nechat prozatím všechno při starém — tohle radili oni svými hesly a svým kolísáním. A lid cítil a oni taky cítili, že to není možné.

Už dost kolísání řekl předvoj proletariátu, předvoj dělnických a vojenských mas Ruska. Už dost kolísání. Politika důvěry ke kapitalistům, k jejich vládě, k jejich reformátorským snahám, k jejich válce a jejich ofenzívě nemá žádné východisko. Musí brzy zkrachovat. Musí nutně zkrachovat. A bude to zároveň krach vládnoucích stran eserů a menševiků. Hospodářský rozvrat se neustále blíží. A nelze se před ním zachránit jinak než revolučními opatřeními, která zavede po uchopení moci revoluční třída.

Ať lid rázně skoncuje s politikou důvěry ke kapitalistům, ať projeví důvěru revoluční třídě — proletariátu. On, jedině on je zdrojem síly. On, jedině on zaručuje, že bude sloužit zájmům většiny, zájmům pracujících a vykořisťovaných, ubitých válkou a kapitálem, schopných vypořádat se s válkou i s kapitálem.

Na Rusko a na celé lidstvo dolehla strašlivá krize. Východiskem je jedině důvěra k nejorganizovanějšímu přednímu oddílu pracujících a vykořisťovaných a podpora jeho politiky.

Nevíme, jak brzy lid tuto lekci pochopí a jak se z ní poučí. Ale jsme pevně přesvědčeni, že dokud si tuto lekci nevezme k srdci, nenajde východisko ze slepé uličky, eventuální kolísání nebo brutalita kontrarevoluce nepovedou k ničemu.

Jediným východiskem je naprostá důvěra lidových mas k svému vůdci, k proletariátu.

Pravda, č. 86
3. července (20.) června 1917

Podle textu Pravdy