Ukrajina a porážka vládnoucích stran v Rusku

Vladimír Iljič Lenin

Ukrajina a porážka vládnoucích stran v Rusku

V ukrajinské otázce utrpěly vládnoucí strany v Rusku, tj. kadeti, kteří mají většinu ve vládě a jimž kapitál zajišťuje neomezenou moc v hospodářství, a dále eseři a menševici, kteří dnes tvoří v zemi evidentní většinu (ale ve vládě a v hospodářství kapitalistické země nemají žádnou moc), všechny tyto vládnoucí strany utrpěly zjevnou porážku, a to v celostátním rozsahu a v prvořadé otázce.

Eseři a menševici trpěli prozatímní vládě kadetů, tj. kontrarevolučním buržoům, že nesplnila svou základní demokratickou povinnost a neprohlásila, že je pro autonomii a pro zcela svobodné oddělení Ukrajiny. Ukrajinci, jak dnes oznamuje v listu Dělo naroda ministr Černov, žádali mnohem méně, totiž „aby prozatímní vláda zvláštním aktem prohlásila, že není proti právu ukrajinského národa na autonomii“. Je to docela skromný a velmi oprávněný požadavek a stejně skromné jsou i dva další: 1. Místní obyvatelstvo na Ukrajině si má zvolit jednoho zástupce do ruské ústřední vlády; jak skromný je to požadavek, je vidět z faktu, že v roce 1897 tvořili Velkorusové v Rusku 43 % obyvatelstva a Ukrajinci 17 %, tj. Ukrajinci by mohli žádat šest ministrů ze šestnácti, a ne jednoho!! 2. Na Ukrajině má být „volen místním obyvatelstvem jeden zástupce ruské ústřední vlády“ — může být něco oprávněnějšího? Jakým právem se smí demokrat odchylovat od zásady potvrzené teorií a zkušenostmi z demokratických revolucí: „nejmenovat shora žádné mocenské orgány pro místní obyvatelstvo??“

Jestliže prozatímní vláda tyto zcela skromné a oprávněné požadavky odmítla, je to neslýchaná nestydatost a bezmezná drzost kontrarevolucionářů, pravá ukázka politiky velkoruského „Děržimordy“^{^[a]} — a eseři s menševiky to jako na výsměch svým vlastním stranickým programům ve vládě trpěli a teď to hájí ve svých novinách! Jak hanebně eseři a menševici dopadli! Jak uboze se dnes vykrucují jejich orgány Dělo naroda a Rabočaja gazeta!

Chaos, zmatek, „leninský přístup k národnostní otázce“, anarchie — takové výkřiky hodné zdivočelého statkáře^{^[b]} adresují oba tyto listy Ukrajincům.

Výkřiky nechme stranou. Jaké jsou konkrétní argumenty?

Jejich jediným argumentemje, že před svoláním Ústavodárného shromáždění není možné „správně“ rozhodnout ani o hranicích Ukrajiny, ani o její vůli, ani o právu vybírat daně atd. atp. Žádají „záruku správného řešení“ a v tomto výrazu použitém v redakčním článku listu Rabočaja gazeta je celá podstata jejich argumentace.

Ale pánové, vždyť to je vyložená lež, to je zřejmá nestydatost kontrarevolucionářů, vždyť vyrukovat s takovým argumentem znamená ve skuteěnosti pomáhat vysloveným zaprodancům a zrádcům revoluce!!

„Záruky správného řešení“... zamyslete se nad tím aspoň na vteřinku. Nikde v Rusku, ani v ústřední vládě, ani v žádném místním orgánu (až na docela malé orgány: petrohradské obvodní dumy) není záruka správného řešení a dokonce tam nejsou věci správně řešeny vědomě. Věci nejsou „správné“ vědomě, pokud jde o Státní dumu a Státní radu. Vědomě není „správné“ složení prozatímní vlády, vždyť toto složení je urážkou vůle a uvědomělosti většiny rolníků, dělníků a vojáků Ruska. Vědomě není „správné“ složení sovětů (dělnických, rolnických a vojenských zástupců)‚ protože tyto orgány dosud nevypracovaly záruky opravdu důsledně a přísně demokraticky provedenych voleb, což nebrání ani naší straně, ani širokým dělnickým a rolnickým masám, aby je v tuto chvíli nepovažovaly za nejlepší tlumočníky vůle většiny národa. Nikde v Rusku nejsou a nemohou být — a za podobných revolulních dob ani nikdy nebyly — „záruky správného řešení“, a všichni to vědí, nikdo nic jiného nežádá, všichni si uvědomují, že to jinak nejde.

Jedině pro Ukrajinu žádáme „my“ „záruky správného řešení“!

Strachy jste přišli o rozum, páni eseři a menševici, protože jste podlehli kontrarevolučním nářkům velkoruských statkářů a kapitalistů v čele s Rodzjankem a Miljukovem, Lvovem, Tereščenkem, Někrasovem, Šingarjovem a spol. Už teď vypadáte docela jako lidé zastrašení rodícími se (a „zakuklenými“) Cavaignacy.

V rozhodnutích a požadavcích Ukrajinců není vůbec nic strašného a ani trochu anarchie a chaosu. Vyhovte těmto zcela oprávněným a skromným požadavkům, a na Ukrajině nebude o nic méně autority než všude v Rusku, kde autoritu mají jedině sověty (které neposkytují „záruky správného řešení věci“!!). „Záruku správného řešení věci“ přinesou vám i všem národům Ruska příští sněmy, dá ji příští Ústavodárné shromáždění a nejen v ukrajinské otázce, ale ve všech otázkách, protože v Rusku dnes není vědomě „správně řešena“ ani jedna otázka. Vyhovte Ukrajincům — to říká rozum, protože jinak to bude horší, Ukrajince násilím nikdo neudrží, jen je rozhněvá. Vyhovte Ukrajincům, otevřete tím cestu k důvěře mezi oběma národy, k vzájemnému bratrskému svazku rovného s rovným!

Eseři a menševici jako vládnoucí strany utrpěli porážku v ukrajinské otázce, protože podlehli kontrarevolučním kadetsky smýšlejícím Cavaignacům.

Pravda, č. 84
30. (17.) června 1917

Podle textu Pravdy

__________________________________

Poznámky:

a Děržimorda — postava policejního strážníka z Gogolova Revizora. Čes. red.

b Zdivočelý statkář — hlavni postava stejnojmenné pohádky M. J. Saltykova-Ščedrina (O tom, jak statkář zdivočel). Čes. red.